Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 27. Vánoce 1932. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:vanoce_1932 to cs:doznivani:hlas:vanoce_1932 Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 27. Hvězda betlémská. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:hvezda_betlemska to cs:doznivani:plamen:dil_i:hvezda_betlemska Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Vánoce 1932. ======
+====== Hvězda betlémská. ======
-Vánoce! Posvátná noc vzpomínek! Svatý den v hodině nadcházející slavnosti. A obojí spojeno bodem obratu veliké doby.
+Světlo má být nyní zde na zemi, jak tomu mělo být kdysi, když hvězda zaslíbení zářila po tři noci nad chlévem v Betlémě.
-Zde na zemi má býti nyní //Světlo,// jak tomu mělo být již tehdy, když hvězda zaslíbení zářila po tři noci nad chlévem Betlémským.
+Avšak Světlo bylo tehdy přijato jen nemnohými, jejichž posluchači to podle způsobu pozemských lidí velmi brzy pokřivili a zkomolili, zapomenuté se snažili nahradit vlastními myšlenkami a tím vytvořili jen zmatek, který má dnes platit za nedotknutelnou Pravdu. Ze strachu, že se všechno zřítí, pokud se i jen nejmenší pilíř ukáže jako nepravý, je potírán a špiněn každý paprsek Světla, který může přinést poznání, a kde to jinak nejde, je alespoň zesměšňován se zlomyslností a záludností, které zřetelně ukazují jasně myslícímu, že pramení ze strachu! Avšak jasné myšlení lze na zemi jen zřídkakdy nalézt.
-Jen nemnozí přijali tehdy Světlo. Jejich posluchači je však velmi brzy pokřivili a změnili způsobem, obvyklým u pozemských lidí. To, co zapomněli, nahradili vlastními myšlenkami a tím vytvořili onen zmatek, který dnes má platit jako nedotknutelná pravda. Z obavy, že se to vše zřítí, jestliže se třeba i nejmenší sloup ukáže jako nepravý, byl pak potírán a pomlouván každý paprsek Světla, který by mohl přinésti poznání. A nešlo-li to jinak, snažili se učiniti jej směšným s takovou zlobou a potměšilostí, která ukazovala každému jasně myslícímu člověku velmi zřetelně, že vzniká jen z bezmezného strachu! Ale jen zřídka najde se na této zemi někdo jasně myslící.
+Navzdory tomu //musí// přejít Světlo pravého poznání konečně přes celé lidstvo!
-Vzdor tomu //musí// konečně všem vzejíti světlo pravého poznání!
+Je zde doba, kdy všechno nezdravé, co lidský mozek vynalezl, bude smeteno z tohoto stvoření, aby to nadále nezdržovalo osvícení, že Pravda vypadá //jinak// než neudržitelné výplody, které vytvořila vychloubačná domýšlivost a prospěchářství, chorobná fantazie a pokrytectví z dusného močálu nízké omezenosti v touze po pozemské moci a pozemském obdivu.
-Nadešla doba, kdy bude vypuzeno ze stvoření všechno nezdravé, co lidský mozek vynalezl, aby to nadále nemohlo již zabraňovati osvícení, které ukáže, že Pravda je //jiná,// nežli neudržitelné výplody, vytvořené vychloubačnou domýšlivostí a prospěchářstvím, chorobnou fantasií a pokrytectvím z dusného bahna nízké omezenosti v touze po obdivu a pozemské moci.
+Běda nyní těm, kteří skrze bludné vedení takto zotročili miliony lidí tak, že se dnes v čase soudu již více neodvažují pozvednout svůj zrak ke Světlu, nýbrž zaslepeně vyslovují urážky, jakmile k jejich sluchu pronikne něco, co zní jinak, než co slýchaly doposud, místo toho, aby konečně pozorně naslouchaly a v sobě jednou zkoumaly, zda to nové není jejich chápání bližší než to doposud naučené, zda se jejich cítění nekloní k přesvědčení, že staré nemůže obstát před burcujícím voláním Světla, které k nim proniká, a musí se zřítit, protože stojí na falešných základech!
-Běda nyní těm, kteří bludným vedením zotročili miliony lidí tak, že se dnes v době soudu již ani neodváží pozvednouti své zraky ke Světlu a zaslepeně tupí vše, co pronikne k jejich uším, jakmile to zní jinak než to, co slýchali dosud. Místo, aby konečně naslouchali a počali v sobě zkoumat, zda toto nové není jejich porozumění bližší než vše, čemu se dosud učili a zda jejich cítění nekloní se k přesvědčení, že všechno staré musí se zhroutit, protože stojí na falešných základech a že nemůže obstát před Světlem, které k nim proniká a volá k probuzení!
+Uši jsou ucpány a úzkostlivě se dbá na to, aby do nich nevnikl žádný čerstvý průvan, a to skutečně jen z lenosti a strachu, že tento čerstvý vzduch ve s tím spojeném ozdravění vyžaduje //čilost ducha,// požaduje a vynucuje vlastní námahu. Což je v protikladu s nynějším očividně pohodlným duchovním soumrakem, který má za následek ponurý a trvalý spánek a tím jen poskytuje volnou ruku vychytralosti zkřiveného a zkaženého rozumu!
-Uši jsou ucpány a úzkostlivě se pečuje o to, aby do nich nevnikl žádný svěží závan vzduchu. Děje se tak skutečně jen z lenosti a strachu, protože tento svěží vzduch a s ním spojené ozdravění vyžaduje //hybnost ducha,// požaduje a vynucuje vlastní snažení, které je v příkrém rozporu s dosavadním, zdánlivě pohodlným duchovním soumrakem, který má za následek tupý, trvalý spánek a tím ponechává volnou ruku lstivosti zkrouceného, zkaženého rozumu!
+Avšak nic neprospěje, když zacpáváte svůj sluch před novým Slovem, že zavíráte zrak, aby vás Světlo neoslepilo a nevyděsilo! //Násilně// budete nyní vytrženi z tohoto žalostného omámení! Máte se třást mrazem před chladným Světlem, které vás nemilosrdně zbaví všech falešných záhalů. Třást mrazem, protože vaše duchovní jiskra //ve vás// nejde více zažehnout, aby se z nitra vroucně spojila se Světlem. K tomu je příliš pozdě! A toto příliš pozdě přináší ve strnutí duchovní smrt!
-Není však nic platno, že ucpáváte své uši před novým slovem, že zavíráte oči, aby vás Světlo neoslepilo a nepolekalo! //Násilím// budete nyní vyburcováni z tohoto smutného omámení! Třesouce se mrazem budete muset stát před chladným Světlem, které vás nemilosrdně obnaží z vašich falešných záhalů. Budete mrznout, protože vaše duchovní jiskra //ve vás// nedá se již zažehnouti a zanítiti, aby se žhavě spojila z vašeho nitra se Světlem. K tomu je již pozdě! A toto pozdě přináší ve ztrnutí duchovní smrt!
+Vrhám Světlo do vašeho falešného konání a myšlení, aby roztrhalo tak mnohý pláštík, který ve třpytivé okázalosti zakrývá ve vás jako pozlátko to nepravé a ospalé. Pro vás je přece tak //snadné uvěřit neuvěřitelnému;// neboť se při tom nepotřebujete snažit sami myslet a zkoumat. Právě proto, že to podle Božích zákonů není schopno obstát před žádným zkoumáním, //musíte// jen prostě věřit, aniž byste se ptali jak nebo proč, musíte věřit //slepě// a namlouváte si, že to je něco //velikého!// Vy, kteří se v tomto tak pohodlném způsobu považujete za obzvlášť věřící, povznášíte se tím prostě nad všemi pochybnostmi … a cítíte se snad bezpečně, ušlechtile, zbožně a jisti blažeností!
-Vrhám Světlo do vašeho falešného myšlení a konání, které roztrhá mnohé pláštíky, jež ve třpytném lesku, jako pozlátko, přikrývají vše, co je ve vás nepravé a ospalé. Pro vás je přece tak //snadné,// věřiti //neuvěřitelnému,// protože při tom se nemusíte namáhat, sami myslet a zkoumat. Právě proto, že to podle Božských přirozených zákonů nesnese žádného zkoumání, //musíte// prostě jen věřit, aniž byste se ptali Jak nebo Proč. Musíte věřit //slepě// a to považujete za //veliké!// Vy, kteří se v tomto tak pohodlném způsobu považujete za obzvlášť věřící, povznášíte se tím prostě nade všechny pochybnosti a … cítíte se blaženými, ukrytými, ušlechtilými, zbožnými a jste si jisti blažeností!
+Avšak tím jste se nad všechny pochybnosti nepovznesli, nýbrž jste je jen zbaběle obešli! Byli jste příliš duchovně líní, než abyste sami při tom něco udělali, a raději jste upřednostnili slepou víru před věděním o přirozeném dění v zákonech Boží vůle. A k tomu vám pomohly výmysly lidského mozku. Neboť čím nemožnější a nepochopitelnější je to, čemu máte věřit, tím je také pohodlnější doslova //slepě// tomu věřit, protože to v takovýchto věcech vůbec jinak nejde. Zde //musí// být vědění a přesvědčení vyloučeno. Jedině nemožné vyžaduje slepou víru bez opory; neboť každá možnost povzbuzuje ihned vlastní myšlení. Kde je Pravda, která neustále ukazuje přirozenost a důslednost, tam nastupuje také samočinně myšlení a procítění. Toto přestává jen tam, kde se již nenachází přirozenost, kde tedy Pravda chybí. A //jen// skrze procítění může se něco stát přesvědčením, které jedině přináší lidskému duchu hodnoty!
-Tím jste se však nepovznesli nade všechny pochybnosti, nýbrž jste jen příliš zbaběle tyto pochybnosti obešli! Byli jste příliš líní, příliš duchovně pohodlní, než abyste sami při tom něco dělali a dali jste raději přednost slepé víře před věděním o přirozeném dění v zákonech Božské vůle. A k tomu pomáhaly vám i výmysly lidského mozku. Neboť čím je nemožnější a nepochopitelnější to, čemu máte věřit, tím je to také pro vás pohodlnější, abyste tomu doslova slepě věřili, poněvadž v těchto věcech to vůbec jinak nejde. Vědění a přesvědčení //musí// při tom býti vyloučeno. Jedině to, co je nemožné, vyžaduje slepou absolutní víru, poněvadž každá možnost povzbuzuje ihned vlastní myšlení. Tam, kde je pravda, která se vždy jeví přirozeně a logicky, tam nastupuje samočinně i myšlení a procítění. Toto mizí jen tam, kde nemůže nalézti nic přirozeného. Kde tedy Pravda není. A //jedině// procítěním může se něco stát přesvědčením. A jedině přesvědčení přináší hodnoty lidskému duchu!
+Tak uzavírá se nyní se vším v soudu také onen kruh, který započal se svatou nocí v Betlémě! A toto uzavření kruhu musí vypudit to nesprávné z tradic, zato však přivést Pravdu k vítězství. Temno, které lidstvo vytvořilo, bude rozptýleno pronikajícím Světlem!
-Tak uzavírá se nyní v soudu s ostatním i onen kruh, který vznikl ve svaté noci v Betlémě! A závěr tohoto kruhu musí vypuditi všechno nesprávné z podání a tradic a přivésti tak k vítězství Pravdu! Temno, které lidstvo vytvořilo, bude pronikajícím Světlem rozptýleno!
+Všechny legendy, jimiž byl postupem času obetkán život Ježíše, musí padnout, aby konečně jasně vystoupil, odpovídaje zákonům Božím, tak, jak tomu v tomto stvoření ani jinak být nemůže. Doposud jste vašimi kulty, které jste si sami vytvořili, lehkomyslně a rouhavě popírali dokonalost Stvořitele, vašeho Boha.
-Všechny legendy, kterými byl během času obetkán Ježíšův život, musí padnout, aby konečně vystoupil čistě a podle zákonů Božích tak, jaký byl ve skutečnosti podle zákonů stvoření. Ve svých kultech, které jste si sami vytvořili, popírali jste dosud s lehkomyslnou rouhavostí dokonalost Stvořitele, svého Boha.
+Chtěně a vědomě jste si ho zobrazovali jako nedokonalého ve své vůli! Hovořil jsem o tom již ve svém Poselství a můžete to kroutit a otáčet, jak chcete, avšak ani //jediná// výmluva nemůže vás ochránit před tím, že jste byli příliš líní sami při tom myslet. Nectíte Boha tím, když slepě věříte věcem, které se nedají sloučit s prazákony stvoření! Naopak, když věříte v dokonalost Stvořitele, tak musíte vědět, že se zde ve stvoření nemůže odehrát nic, co přesně neodpovídá následkům v pevně stanovených Božích zákonech. Jedině v tom můžete ho skutečně uctít.
-Chtěně a vědomě představovali jste si Stvořitele, jako by jeho vůle nebyla v tom dokonalá! Mluvil jsem o tom již ve svém Poselství a můžete to kroutit a točit, jak chcete. Ani //jediná// výmluva nemůže vás ochránit před tím, že jste byli příliš líní sami při tom myslet. Tím, že slepě věříte věcem, které se nedají spojit s prazákony stvoření, nectíte přece Boha! Kdybyste věřili v dokonalost Stvořitelovu, tu byste naopak museli vědět, že zde ve stvoření nemůže se udáti nic, co přesně neodpovídá důsledkům pevně stanovených zákonů Božích. Jedině tím můžete Boha skutečně uctívati.
+Kdo smýšlí jinak, pochybuje tím o //dokonalosti// Stvořitele, svého Boha! Neboť kde jsou ještě možné změny nebo dokonce zlepšování, tam také není a nebyla žádná dokonalost! Vývoj je něco jiného. Ten je v tomto stvoření chtěný a předpokládaný. Avšak musí se bezpodmínečně odehrávat //jako následek// působení platných zákonů. To všechno však nemůže přinést takové věci, jaké byly u mnohých věřících zcela samozřejmě přijímány zejména v životě Krista!
-Kdo myslí jinak, pochybuje tím o //dokonalosti// Stvořitele, svého Boha! Neboť tam, kde jsou možné změny nebo dokonce zlepšování, není a nebylo žádné dokonalosti! Vývoj je něco jiného, poněvadž je předvídán a chtěn v tomto stvoření. Vývoj musí se však bezpodmínečně projevovati //jako důsledek// působení stávajících zákonů. To vše nemůže však přivoditi takové věci, které mnozí věřící přijímají jako úplně samozřejmé, zvláště pokud se jedná o život Kristův!
+Procitněte konečně ze svých snů a staňte se v sobě //opravdovými!// Budiž vám ještě jednou řečeno, že je podle zákonů ve stvoření nemožné, aby pozemské tělo mohlo být někdy zrozeno bez předcházejícího hrubohmotného zplození, právě tak je nemožné, aby hrubohmotné tělo bylo po své pozemské smrti pozdviženo do jemnohmotné říše, tím méně do bytostného, nebo dokonce do duchovna! A protože se Ježíš musel narodit zde na zemi, podléhalo toto dění také hrubohmotnému Božímu zákonu předchozího plození.
-Probuďte se konečně ze svých snů a staňte se v sobě opravdovými! Právě dnes pravím vám ještě jednou, že podle zákonů ve stvoření není možno, aby pozemské tělo člověka mohlo býti zrozeno bez předchozího hrubohmotného plození. Právě tak není možno, aby hrubohmotné tělo po své pozemské smrti bylo povzneseno do jemnohmotné říše. Tím méně ovšem do bytostného nebo dokonce do duchovního! A poněvadž Ježíš musel se zrodit zde na zemi, podléhalo toto dění také hrubohmotnému Božímu zákonu předchozího plození.
+Bůh by musel jednat proti vlastním zákonům, pokud by se to s Kristem událo tak, jak to hlásají mnohé tradice. To však nemůže, protože je //od počátku dokonalý// a tím také i jeho vůle, která spočívá v zákonech stvoření. Kdo si ještě troufá uvažovat jinak, ten pochybuje o této dokonalosti a tím také nakonec i o Bohu! Neboť Bůh by bez dokonalosti nebyl Bohem. Zde není žádné výmluvy! Touto jednoduchou jistotou nemůže lidský duch otřást, i kdyby se tím musely zakymácet základní pilíře tak mnohých dosavadních názorů. Zde je jen buď - anebo. Všechno, nebo nic. Zde se nedá postavit žádný most, protože nějaká polovičatost a nehotovost v Božství být nemůže! Také ne v tom, co se Bohem zabývá!
-Bůh musel by jednat proti svým vlastním zákonům, kdyby to s Kristem mělo býti tak, jak se to v podáních vypravuje. To však není možno, poněvadž Bůh je //dokonalý od počátku,// a proto je dokonalá i jeho vůle, která spočívá v prazákonech stvoření. Kdo se ještě odvažuje myslet jinak, ten pochybuje o této dokonalosti a tím také nakonec o Bohu! Neboť Bůh bez dokonalosti by nebyl Bohem. Tu není žádné výmluvy! Touto prostou jistotou nemůže lidský duch otřásti, i kdyby se proto musely zachvět základy mnohých dosavadních názorů. Zde jest jedině buď -- anebo. Všechno nebo nic. Není tu možno postavit nějaký most, protože v Božství nemůže býti něco polovičatého a nehotového. Nemůže tak býti ani v tom, co se Boha dotýká!
+Ježíš byl zplozen //hrubohmotně,// jinak by nebylo možné pozemské zrození.
-Ježíš byl zplozen //hrubohmotně,// neboť jinak nebylo by pozemské zrození vůbec možno. Jeho otcem byl Říman, který miloval Marii a chtěl ji učinit svou ženou. Maria ho nevýslovně milovala. Poměry zdržely však Římana, který byl vojákem a setníkem Augustovým, po určitou dobu v cizině, takže Maria svěřila se ve svých starostech tesařskému mistru Josefovi, jehož ctila a jemuž důvěřovala. Josef pojal na to Marii za ženu. Duševní tíseň uvolnila Marii ještě před rozhovorem s Josefem duševně tak, že v okamžiku nejvyššího vnitřního boje prožila //v sobě// duchovně to, co je v bibli zaznamenáno jako zvěstování andělovo.
+Jen několika lidmi byla tehdy hvězda poznána jako splnění zaslíbení. Tak i Marií samotnou a Josefem, který rozechvěn skryl svou tvář.
-Maria trpěla, poněvadž nikdy nemohla úplně potlačit svou lásku ke Kreolovi, římskému setníku a otci Ježíše, jejího dítěte a musela vidět, že tím působí smutek Josefovi, který ji opravdu miloval.
+Tři králové nalezli cestu ke chlévu a odevzdali pozemské dary, avšak potom ponechali bez ochrany dítě, jemuž měli svými poklady a svou mocí urovnávat cestu na zemi, aby se mu nepřihodilo žádné utrpení při plnění jeho úkolu. Nepoznali zcela své vysoké povolání, ačkoliv byli osvíceni, aby mohli dítě najít.
-A když zazářila nad Betlémem hvězda, hledal v tutéž dobu úplně již zoufalý Kreolus v městečku Nazaretě Marii, aby ji vzal jako svou ženu s sebou do Říma. Viděl hvězdu, která ho rozechvěla, ale nevěděl nic o tom, že svítí jeho dítěti.
+Neklid hnal Marii pryč z Nazareta a Josef, který viděl její tiché utrpení, její touhu, splnil její přání, jen aby jí udělal radost. Předal vedení svého tesařství svému nejstaršímu pomocníku a odcestoval s Marií a dítětem do vzdálené země. Ve všedních dnech práce a každodenních starostí vyhasla u obou pozvolna vzpomínka na zářící hvězdu, zejména proto, že Ježíš neprojevoval v mládí nic nápadného, nýbrž byl zcela přirozený jako všechny děti. Teprve když Josef, který byl Ježíši vždy nejlepším otcovským přítelem, po svém návratu do rodného města umíral, spatřil při přechodu na onen svět v posledních okamžicích nad Ježíšem, který sám stál u jeho úmrtního lože, korunu a holubici. Rozechvěn pronesl poslední slova: „Tak jsi to přece ty!“
-Jen několika lidmi byla tehdy tato hvězda poznána jako splnění zaslíbení! Marií samotnou i Josefem, který, rozechvěn, zahalil svou tvář.
+Ježíš sám z toho nevěděl nic, dokud ho to nehnalo k Janovi, o němž slyšel, že u Jordánu křtí a zvěstuje moudré učení.
-Tři králové nalezli cestu ke chlévu a odevzdali pozemské dary. Ale pak nechali opět dítě bez ochrany. Byli povoláni, aby tomuto dítěti urovnali cestu na zemi svými poklady a svou mocí, aby mu nebylo ublíženo při plnění jeho poslání. Nepochopili úplně své vznešené poslání, přes to, že byli osvíceni, aby dítě mohli nalézti.
+V tomto hrubohmotném úkonu křtu byl pevně zakotven počátek poslání v hrubohmotnosti. Rouška spadla. Ježíš si byl sám od tohoto okamžiku vědom, že má přinést pozemskému lidstvu Slovo Otcovo.
-Neklid hnal Marii pryč z Nazareta a Josef, který viděl její tiché utrpení a její touhu, vyplnil její přání, aby jí udělal radost. Předal vedení svého tesařského závodu svému nejstaršímu tovaryši a odcestoval s Marií a s dítětem do cizí země. Ve shonu práce a denních starostech vybledla zvolna u obou vzpomínka na zářící hvězdu, zvláště když Ježíš ve svých dětských letech nic nápadného neprojevoval, nýbrž byl právě tak přirozený jako jiné děti. Teprve když Josef, který vždy byl Ježíšovi nejlepším otcovským přítelem, umíral po svém návratu ve svém domově, uviděl ve svých posledních pozemských okamžicích nad Ježíšem, který jediný byl u jeho úmrtního lože, korunu a holubici. V tomto vytržení pronesl poslední slova: „Tak jsi to přece ty!“
+Celý jeho život se před vámi rozvine takový, jaký skutečně byl, oproštěný ode všech fantazií lidského mozku! S uzavřením kruhu dění v soudu nastane všem viditelné vítězství Pravdy, která nebude smět být již dlouho zahalována! Marie zápasila v sobě s pochybnostmi, které byly zesíleny mateřskými starostmi o syna až k těžké cestě na Golgatu. Čistě lidsky, a ne nadpozemsky. Teprve tam svitlo jí nakonec ještě poznání o jeho poslání a tím i víra.
-Ježíš sám nevěděl o tom nic, pokud ho to netáhlo k Janovi, o němž slyšel, že u Jordánu křtí a káže moudré učení.
+Avšak nyní při opětovném návratu hvězdy mají být skrze milost Boží vykoupeny všechny omyly a také vykoupeny všechny chyby těch, kteří ne ve tvrdošíjnosti, ne ve zlém chtění tehdy ztěžovali Kristovi cestu a nyní při uzavření kruhu došli k poznání a snaží se napravit to, co opomenuli nebo v čem pochybili.
-V tomto hrubohmotném úkonu křtu byl pevně zakotven začátek poslání ve hrubohmotnosti. Páska spadla. Od tohoto okamžiku byl si vědom toho, že má přinésti pozemskému lidstvu Slovo otcovo. -- O svém pozemském otci neslyšel od Marie nikdy a nevěděl, že v jeho žilách koluje i římská krev.
+V tomto chtění nápravy stoupá pro ně se zářící hvězdou i vykoupení a jejich osvobozující dík může jásat k tomu, který v moudrosti a dobrotě vytvořil zákony, jimiž se tvor musí soudit a také osvobozovat.
-Tak rozvine se před vámi celý život, takový, jaký skutečně byl, zbavený všech fantasií lidského mozku! S uzavřením kruhu dění bude v soudu prohlášeno všem vítězství Pravdy, která nebude již dlouho zahalována! Maria zápasila v sobě s pochybnostmi, které byly zesíleny mateřskou starostí o syna až k těžké cestě na Golgatu. Čistě lidsky a ne nadpozemsky. Teprve tam zasvitlo jí na konec poznání o jeho poslání a tím i víra.
-Nyní však při opětovném návratu hvězdy mají býti Boží milostí napraveny všechny omyly. Současně mají být odčiněny také všechny chyby těch, kteří ztěžovali Kristovi cestu; ovšem za předpokladu, že tak nečinili z tvrdošíjnosti nebo zlé vůle a že se nyní při uzavření kruhu propracují k poznání a vynasnaží se napraviti to, co zanedbali nebo v čem pochybili.
-Touto vůlí k nápravě stoupá pro ně se zářící hvězdou i vykoupení, a jejich osvobozující dík bude jásati k tomu, jenž v moudrosti a dobrotě vytvořil zákony, na nichž musí se tvorové soudit a také osvobozovat.
-Chcete-li při tom obstát, uvažujte v budoucnosti jedno: Pohleďte, moje cesty nejsou vašimi cestami! Proto buďte bdělí a dbejte vždy na //své// cesty, které jsem vám Poselstvím ukázal. Starej se každý sám o sebe! Přicházejte ke mně sem k východu, zatím co já jsem obrácen k západu a musím vám hledět vstříc. Přicházím od Otce z nejvyššího východu a proto moje cesty nejsou //nikdy// vašimi cestami! Myslete na to vždy, když nechcete nebo nemůžete tak mnohému porozumět. Dbejte jedině své cesty, kterou jsem vám mohl ukázat a nedomnívejte se, že také moje cesta musí býti stejného druhu. V tom byste bloudili!