Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 1. V zemi soumraku. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:v_zemi_soumraku to cs:doznivani:hlas:v_zemi_soumraku Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 2. V zemi soumraku. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:v_zemi_soumraku to cs:doznivani:plamen:dil_i:v_zemi_soumraku Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== V zemi soumraku. ======
-Lidská duše, dej se vésti na chvíli do jemnohmotné říše! Bez zastávky chceme projíti říší stínů, neboť o té jsem již mluvil. Jest to //ona// říše, v níž prodlévají //ti,// kteří jsou ještě příliš hloupí, než aby dovedli správně používati svého jemnohmotného těla. Jsou to právě všichni ti, kteří se na zemi domnívali býti obzvlášť chytrými. V jemnohmotné říši jsou němí, slepí a hluší, poněvadž pozemský rozum, jako výtvor svého hrubohmotného těla, nemohli si přinésti s sebou. Ten musel zůstati v oněch úzkých hranicích, které jako připoutaný k zemi nemůže nikdy překročiti.
+Nech se vést, lidská duše, na okamžik do jemnohmotné říše! Zemí stínů chceme projít bez zastavení; neboť o ní jsem již mluvil. Je to //ona// země, kde pobývají //ti,// kteří jsou ještě příliš hloupí na to, aby mohli správně používat své jemnohmotné tělo. Právě všichni ti, kteří se zde na zemi domnívali být obzvláště chytrými. V jemnohmotné říši jsou němí, slepí a hluší, protože pozemský rozum jakožto výplod jejich hrubohmotného těla tam nemohl jít s nimi, nýbrž musel zůstat v úzkých hranicích, které jako pozemsky vázaný nemůže nikdy překročit.
-Po pozemské smrti je lidské duši ihned ujasněn první následek jejího velikého omylu. Stojí tu v jemnohmotné říši neschopná, bez pomoci a slabá a je na tom mnohem hůře, než novorozeně na hrubohmotné zemi. Tyto duše jsou //stíny,// které své bytí sice ještě pociťují, ale nemohou si je uvědomiti.
+První následek velkého omylu je tam lidské duši po pozemské smrti ihned ujasněn, zatímco ona stojí v jemnohmotné říši neschopná, bezmocná a slabá a je na tom daleko hůře než novorozené dítě na hrubohmotné zemi. Proto se nazývají //stíny.// Duše, které své bytí sice ještě pociťují, avšak nemohou si ho být vědomy.
-Nechme však za sebou tyto bláhovce, kteří zde na zemi chtěli všechno věděti lépe, tlachali o nicotnostech a proto musí nyní mlčet. //Vstupujeme do úrovně soumraku!// K našemu uchu proniká šepot, úplně se hodící k bledému soumraku, který nás obklopuje a dává nám rozeznávati nejasné obrysy pahrbků, luk a křovisk. //Všechno// je zde důsledně přizpůsobeno k //šeru,// jež //může// přivoditi probuzení. //Může,// ale nemusí!
+Nechme za sebou tyto pošetilce, kteří na této zemi chtějíce vědět všechno nejlépe tlachali o nicotnostech a nyní musí mlčet. //Vstupujeme do úrovně soumraku!// K našemu sluchu proniká šepot, který se zcela hodí k ponurému pološeru, které nás obklopuje a dává nám rozeznati nejasné obrysy pahorků, lučin a křoví. //Všechno// je zde důsledně přizpůsobeno //šeru,// které //může// přivodit probuzení. Avšak jen //může,// nikoliv snad musí!
-Zde není možný volný a radostný zvuk, ani jasný pohled. Jen šero, trvalé šero, přizpůsobené stavu duší, které tu prodlévají. Všechny duše se plíživě pohybují, netečně a unaveně klouzají, něčím neurčitým hnány jedním směrem, tam, kde jakoby v dálce vystupovala něžná, růžová zář. Jako příslib světla působí sladkým kouzlem na zdánlivě tak unavené duše. Jen //zdánlivě// unavené; jejich //duch je líný// a proto jsou jejich jemnohmotná těla //slabá.//
+Žádný volný, radostný zvuk, žádný jasný pohled zde není možný. Jen šero, nebo omezený pobyt, přizpůsobené stavu duší, které zde prodlévají. Všechny se neurčitým nutkáním vlekle pohybují, unaveně a nezúčastněně se sunou směrem, kde v dálce se zdá vystupovat jemná růžová záře, která přinášejíc světlo působí na zdánlivě tak znavené duše jako líbezné kouzlo. Jen //zdánlivě// znavené duše; neboť ony jsou //líné// v duchu, a //proto// jsou jejich jemnohmotná těla //slabá.// —
-Růžový třpyt v dálce zve tak slibně! Probouzeje naději pobádá k čilejšímu pohybu. S přáním, dostihnouti jej, napřimují se jemnohmotná těla víc a více, do jejich očí vstupuje výraz silnějšího uvědomění a vždy jistěji kráčí všichni tímto jedním směrem.
+Růžový třpyt v rozlehlé dáli kyne pln zaslíbení! Vzbuzujíce naději pobízí k čilejšímu pohybu. S přáním dosáhnout tohoto třpytu, napřimují se jemnohmotná těla více a více, z jejich očí vystupuje výraz silnějšího uvědomění a stále jistěji jdou tímto jedním směrem. —
-//Kráčíme s nimi.// Počet duší kolem nás se množí, všechno stává se pohyblivější a zřetelnější. Mluvení jest trochu hlasitější a zní jako silné mumlání. Podle slov poznáváme, že ti, kteří se tu tlačí kupředu, mumlají neúnavně a prudce modlitby. Davy stávají se stále hustšími. Z trvalého postupování vzniká tlačenice. Skupiny před námi zastavují. Jsou předními sráženy zpět, aby se pak opět tlačily kupředu. Stojící davy se vlní, z modliteb vynikají výkřiky zoufalství, slova úzkostlivých proseb, ustrašených žádostí a tu i tam potlačené bědování největší beznaděje!
+//Kráčíme s nimi.// Počet duší kolem nás se zvětšuje, všechno je pohyblivější a jasnější, mluvení poněkud hlasitější a přechází k silnému mumlání, z jehož slov poznáváme, že ti, co se tlačí dopředu, pronášejí neustále a kvapně modlitby, jakoby v horečce. Davy stávají se stále hustšími, z tlačení se vpřed vzniká strkanice, skupiny před námi se hromadí, předními jsou tlačeny zpět, aby se znovu pak tlačily kupředu. Tak dochází k vlnění natlačených davů, z modliteb se stupňují výkřiky zoufalství, slova úzkostlivých obav, bázlivých žádostí a tu a tam také potlačené sténání největší beznaděje! —
-Přenášíme se rychle přes tento zápas milionů duší a vidíme, že se jim tvrdě a studeně do cesty postavila překážka, bránící dalšímu postupu. Marně vrhají se na ni davy, marně ji zalévají slzami.
+Přenášíme se rychle přes tento zápas milionů duší a vidíme, že před nimi stojí nehybně a chladně překážka pro další postup, na kterou se marně vrhají, kterou darmo zalévají slzami.
-Veliké, silné a hustě stojící tyče zadržují neúprosně jejich tlak kupředu!
+Velké, silné, hustě stojící tyče neúprosně zadržují jejich tlačení se kupředu! —
-A silněji rdí se tam v dáli růžové červánky, toužebněji rozšiřují se oči těch, kterým se staly cílem. Ruce, svírající ještě křečovitě růženec, úpěnlivě se spínají a zvolna propouštějí jednu kuličku růžence za druhou. Tyče mříží stojí však neochvějné a tvrdé, oddělujíce všechny od krásného cíle!
+A silněji plane v dálce růžový třpyt, toužebně rozšiřuje zraky těch, kteří si jej vzali za cíl. Snažně prosíce vzpínají se ruce, které ještě křečovitě svírají růženec, a se zajíkáním dávají klouzat jedné kuličce za druhou! Tyče však stojí neochvějně, nehybně, oddělujíce od krásného cíle!
-Jdeme kolem těchto hustých řad. Zdá se, jakoby byly bez konce. Nejsou to jen statisíce, ani miliony! Jsou to všichni, kteří na zemi se považovali za opravdu „věřící“. Jak jinak si to všechno představovali! Věřili, že jsou radostně očekáváni a že budou uctivě přivítáni.
+Jdeme k těmto hustým řadám. Zdá se, jako by byly bez konce. Nejsou to statisíce ani miliony! Jsou to všichni ti, kteří se na zemi považovali za opravdově „věřící“. Jak jinak si to všechno představovali! Věřili, že budou radostně očekáváni a uctivě přivítáni.
-Zavolej k nim: „Co jsou vám teď platny vaše modlitby, vy věřící! Nenechali jste slovo Páně //ve svém nitru// dozráti k činu a nestalo se vám samozřejmostí!
+Zavolejte k nim: „Co jsou vám platné, vy věřící, vaše modlitby, když jste Slovo Páně //ve vás samých// nenechali povstat k činu jako samozřejmost!
-Růžové červánky tam v dáli jest touha po království Božím, která plane ve vás! Touhu po tomto království máte v sobě, sami však zazdili jste si k němu cestu strnulými formami falešných názorů, které stojí nyní před vámi jako tyče a pruty mříží! Nechte padnouti všechno to, co jste z falešných názorů v pozemském životě přijali, i to, co jste k nim sami přibrali! Zahoďte to všechno a pokuste se svobodně vykročiti k Pravdě! K Pravdě, jakou //skutečně jest// ve své velké prosté přirozenosti! Pak budete připraveni, abyste dosáhli cíle své touhy!
+Růžový třpyt v dáli je touha po říši Boží, která plane ve vás! Touhu po ní nesete v sobě, avšak zahradili jste si k ní cestu strnulými formami falešných názorů, které nyní vidíte před sebou jako překážející tyče, jako mříže! Nechte padnout to, co jste v pozemském čase přijali z falešných názorů, co jste sami k nim přistavěli! Odhoďte to všechno pryč a odvažte se učinit svobodný krok k Pravdě, //jakou je// ve své velké, prosté přirozenosti! Pak jste osvobozeni pro cíl vaší touhy!
-Vždyť vy se ani neodvažujete tak učinit, protože se stále bojíte, že by to snad mohlo býti nesprávné, kdybyste tak učinili! Vždyť až dosud jste smýšleli úplně jinak! Tak se sami poutáte a musíte čekati tam kde jste, a to tak dlouho, až bude již pozdě na cestu dále a vy propadnete zkáze! Do té doby, dokud //sami// nezačnete opouštět falešné, nemůže vám býti pomoženo!“
+Avšak pohleďte, vy se toho neodvažujete, v neustálém strachu, že by to mohlo být snad falešné, pokud byste tak učinili, protože jste doposud smýšleli jinak! Brzdíte se tím sami a musíte setrvávat tam, kde jste, dokud nebude příliš pozdě k dalšímu postupu a vy budete muset propadnout zničení! Nemůže vám v tom být pomoženo, když //vy// sami nezačnete to falešné nechávat za sebou!“
-Volejte! Vykládejte těmto duším o cestě k záchraně! Uvidíte, že je to úplně marné, neboť hukot neustálých modliteb jest stále silnější a znemožňuje modlícím //slyšeti// jakékoliv jiné slovo, které by je vedlo vstříc růžovým červánkům světla. Jsou obětí své vlastní lenosti, jež jim nedala //více// poznati a tak jsou, vzdor své, někdy i dobré vůli, ztraceni. Přijali pouze //zevní// formy a obyčeje svých kostelů, templů a mešit.
+Jen volejte! Volejte k těmto duším o cestě k záchraně! Uvidíte, že to je zcela marné; neboť narůstající hukot nepřetržitých modliteb je silnější a neumožňuje těmto modlícím se //slyšet// jakékoliv slovo, které by jim pomohlo postoupit vpřed, vstříc růžové záři a Světlu. Tak musí být navzdory mnohému dobrému chtění ztraceni jakožto oběť své lenosti, která jim nedá poznat //více// a nepřipustí přijmout //nic jiného// než //formálnosti// jejich kostelů, chrámů a mešit. —
-Stísněni chceme se ubírati dále. -- Tu však stanula před námi jakási ženská duše, na jejímž obličeji rozložil se pojednou míruplný klid. Nový lesk vstupuje jí do očí, které doposud hloubavě a v úzkostlivém přemýšlení se dívaly, nabývá uvědomění, roste a stává se světlejší … Silná vůle, vytrysklá z nejčistší naděje, dovoluje jí vykročiti vpřed … a s volným vydechnutím stojí náhle //před// mříží! Pro tuto ženskou duši nebyly již pruty mříže překážkou! Jemné cítění vedlo ji hlubokým přemýšlením k přesvědčení, že všechno to, co si dosud myslela, muselo býti falešné. Radostná víra v Boží lásku ji učinila dosti statečnou, aby mohla daleko od sebe odhoditi všechno falešné.
+Sklíčeni chceme se ubírat dál. — Avšak tu je před námi ženská duše, po jejíž tváři rozlévá se znenáhla míruplný klid a nový jas jí vychází z očí, které doposud hleděly hloubavě a ve stísněném zamyšlení, vědomě se vzpřimuje, stává se světlejší … silné chtění nejčistšího očekávání dovoluje jí vykročit … a s vydechnutím stojí //před// tyčemi! Pro tuto ženskou duši nebyly tyto tyče více překážkou, protože v hlubokém zamyšlení došla jemným cítěním k přesvědčení, že všechno její dosavadní smýšlení muselo být falešné, a v radostné víře v Boží lásku odvážně toto falešné od sebe odvrhla.
-S údivem nyní vidí, jak to bylo lehké. S díkem pozvedá své rámě a nevyslovitelný cit štěstí nutí ji k jásotu. Přišlo to však na ni příliš náhle a tak mocně, že rty zůstávají němy a ona s lehkým zachvěním sklání hlavu dolů, přivírá oči a zvolna kanou vřelé slzy na její líce. Ruce se setkaly k modlitbě. K jiné modlitbě než dosud! K modlitbě díku! K veliké přímluvě za všechny ty, kteří zůstali dosud za tvrdými tyčemi -- a to jen pro jejich vlastní názory, jichž se nechtějí vzdát, i když jsou nesprávné a falešné!
+Žasnouc nyní vidí, jak to bylo lehké. S díky pozvedá svá ramena a nevýslovný cit štěstí chce v ní propuknout v jásot, avšak přišlo to na ni příliš mocně, příliš silně, že rty zůstávají němé a ona s lehkým chvěním sklání svou hlavu dolů, její oči se zavírají a po její tváři zvolna kanou těžké slzy, zatímco se její ruce setkaly k modlitbě. K //jiné// modlitbě než doposud! K díku! K veliké přímluvě za všechny ty, kteří se ještě nalézají za těmito tvrdými tyčemi! A to kvůli vlastním názorům, kterých se jakožto falešných nechtějí vzdát!
-Vzlyk hlubokého soucitu pozvedá její hruď a tím padá s ní poslední pouto. Nyní je osvobozená, volná na cestu ku svému cíli, vnitřně vytouženému cíli! Vzhlédne a vidí před sebou svého vůdce. Radostně následuje jeho kroky do nové, neznámé jí země, vstříc vždy silnějším a růžovějším červánkům.
+Vzlyk hlubokého soucítění zvedá hruď, a tím to od ní odpadá jako poslední pouto. Nyní je volná, volná na cestu ke svému vnitřně vytouženému cíli!
-Tak osvobodí se ještě mnohá duše z těchto davů, které musí čekati za mříží svých falešných názorů na své vlastní rozhodnutí. Toto rozhodnutí může je vésti dále, nebo je zadržeti až do hodiny zničení všeho toho, co se nedovede vzchopit, aby odložilo staré, falešné názory. Jen nemnozí se ještě zachrání z jejich objetí; příliš se již do nich zapletli. Lpí na nich tak pevně a strnule, jako jsou pruty mříží, bránící jim na další cestě ku vzestupu. Není možno podati jim pomocnou ruku ku překonání těchto překážek, poněvadž to bezpodmínečně vyžaduje napřed //vlastní// rozhodnutí každé duše. Vyžaduje to //vlastního// vnitřního prožití, jež pak dodá jejich údům pohyblivosti. Taková těžká kletba dopadla na všechny ty, kteří učili lidi nesprávným představám o Božské vůli ve stvoření. Ačkoliv ji tehdy nalezli ve slovech Spasitelových, neudrželi ji čistou, ani ve slovech bible, tím méně ve svých pozemských výkladech.
+Pozvedne zrak a spatří před sebou vůdce a radostně následuje jeho kroky do nové, neznámé země, vstříc stále silnější růžové záři! —
-Nechte je v jejich zatvrzelosti mumlati dále modlitby v domnění, že může jim pomoci jejich veliký počet a že jim pomoženo býti musí, poněvadž je tak církev učila. Jakoby bylo možno Božskou vůli podpláceti!
+Tak uvolní se ještě některé duše z těchto davů, které musí čekat za tyčemi falešných názorů na své vlastní rozhodnutí, své vlastní odhodlání, které je může vést dále, nebo je zadržet až do hodiny zničení všeho toho, co se nedovede vzchopit a odložit to staré a falešné. Jen nemnozí se zachrání ze sevření falešných názorů! Jsou v nich až příliš zapleteni. Tak strnulé jako jejich lpění na nich jsou i tyto tyče, které jim brání v pokračování ve vzestupu. Podání ruky k překonání této překážky je nemožné, protože to bezpodmínečně vyžaduje //vlastní// rozhodnutí duše. //Vlastní// niterné prožití, které dodá jejím údům pohyb. Tak dopadá těžká kletba na všechny ty, kteří učí lidi falešným představám o Boží vůli ve stvoření, kterou bylo možné tehdy nalézt ve Slově Spasitele, ne však v citátech z Bible, které ji nezachovaly čistou, tím méně v pozemských výkladech.
-Jdeme dále zemí soumraku. Bez konce tyčí se překážky z tvrdých prutů a za nimi tlačí se nepřehledné množství zadržených.
+Nechte je v jejich strnulosti dále mumlat modlitby v bludu, že jejich počet jim může, ba dokonce musí pomoci, protože to církve takto učily, jako by Boží vůle nechala se sebou obchodovat.
-Zde jsou zase jiní. Jsou tu skupiny, které místo růženců mají v rukou bible a plny zoufalství v nich hledají. Shromažďují se kolem několika duší, které je chtějí poučiti a dáti jim vysvětlení a proto vždy znovu čtou různá místa z bible. Žádostivě vystrkují tu a tam některé duše své bible kupředu, jiné klečící drží je vzhůru jako k modlitbě … avšak pruty mříží zůstávají tak, jak stály a brání jim proniknouti dále dopředu.
+Jdeme dále zemí soumraku. Bez konce jeví se hradba těchto tyčí a nedozírně tlačí se za nimi množství jimi zadržených. —
-Mnohé duše odvolávají se na svou znalost bible, jiné zas na své právo, aby vešly do království Božího! Mříže se však ani nepohnou!
+Avšak jsou tu i jiní. Skupiny, které místo růženců drží v rukách Bible a plny zoufalství v nich hledají. Shromažďují se kolem několika duší, které poučujíce chtějí dát vysvětlení tím, že stále znovu čtou pasáže z Bible. Požadujíce vystrkují tu a tam různé duše své Bible dopředu, jiné klečíce pozvedají je často jako v modlitbě … avšak tyče zůstávají stát, bráníce jim proniknout dále vpřed.
-Tu se protlačila se smíchem jedna lidská duše stísněnými řadami. Vítězně kyne všem rukou.
+Mnohé duše poukazují na svou znalost Bible, mnohé na právo ke vstupu do říše nebeské! Tyče se však ani nehnou!
-Volá k nim: „Vy blázni, proč nechcete slyšet! Polovici svého pozemského života použil jsem k tomu, abych prostudoval onen svět, který dnes je pro nás tímto světem. Tyče, které vidíte před sebou, rychle zmizí silou vaší vůle, protože jsou vytvořeny jen vaší představou. Následujte mne! Povedu vás! Mně je to všechno dobře známo!“
+Tu protlačila se usměvavě skrze řady mužská duše. Vítězoslavně kyne rukou.
-Duše kolem něho ustoupily. Přikročil ke mřížím, jakoby jich tu nebylo. S bolestným výkřikem náhle však zavrávoral zpět. Náraz byl příliš tvrdý a přesvědčil ho velmi rychle o jsoucnosti tyčí. Oběma rukama drží své čelo. Pruty stojí před ním neochvějně dál. Uchopil je a vztekle jimi zatřásl:
+„Vy pošetilci“, volá, „proč jste nechtěli slyšet? Polovinu svého pozemského času jsem použil k tomu, abych onen svět, tedy nyní tento svět prostudoval. Tyče, které vidíte před sebou, zmizí rychle aktem vaší vůle, protože jsou vytvořeny jen skrze představu. Jen mne následujte, já vás povedu! Mně je to všechno již dobře známé!“
-„Pak jsem byl svým mediem bludně veden! A strávil jsem při tom léta a léta …!“
+Duše kolem něho vytvořily prostor. Přikročil k tyčím, jako by jich tu nebylo. S bolestným výkřikem se však zapotácel prudce nazpátek. Náraz byl příliš tvrdý a přesvědčil ho velmi rychle o existenci tyčí. Oběma rukama drží své čelo. Tyče před ním stojí neochvějně dál. Se vztekem je uchopil a prudce jimi zatřásl. Zlostně vykřikl:
-Tento člověk nemyslí na to, že //on je// původcem těchto omylů, jež slovem a písmem rozšiřoval. Nikdy před tím nestudoval Božích zákonů ve stvoření a přece vykládal obrazy, které mu byly mediem dány, jen podle //svých// názorů.
+„Pak jsem byl svým médiem bludně veden! A vynaložil jsem na to léta a léta!“
-Nesnažte se pomoci tomuto muži anebo jiným! Všichni jsou tak zaujati sami sebou, že nechtějí slyšeti vůbec nic jiného než svoje cítění. Až poznají a nahlédnou beznadějnost všeho toho, jistě je to omrzí. Je to jediná možnost úniku ze spleti falešných přesvědčení. Dříve však musí dlouho blouditi zemí soumraku.
+Nezamýšlí se nad tím, že //on// zplodil tyto omyly a rozšiřoval je slovem a písmem, když obrazy, které mu byly médiem dány, vykládal podle //svých// názorů, aniž by před tím studoval zákony Boží ve stvoření.
-A nejsou to špatní lidé! Jsou to ti, kteří se ve svém hledání zakousli do falešného názoru. Byli příliš líní, než aby důkladně o všem přemýšleli. Měli pečlivým procítěním přezkoušeti přijaté názory, jsou-li správné. Neskrývají-li mezer, kterých by zdravé procítění nemohlo přirozeným způsobem překročiti. Lidský duch má odhoditi všechnu mystiku, která mu nikdy nemůže přinésti užitku. Jen to, co sám jasně procítí, stane se mu vlastním prožitím a bude mu k užitku pro zrání jeho ducha.
+Nesnažte se pomoci tomuto muži nebo jiným; neboť všichni jsou tak zaujati sami sebou, že vůbec nechtějí slyšet něco jiného než vlastní vnímání. Musí jím být nejdříve znaveni a poznat svou beznaděj nebo nahlédnout to, v čem jedině je zakotvena možnost, jak uniknout z těchto zmatenin falešného přesvědčení po dlouhém bloudění v zemi soumraku.
-Slova „probuď se!“, kterých Kristus často používal, znamenají „prožij!“ Nechoď pozemským životem ospale a zasněně! „Modli se a pracuj!“ znamená: „Učiň svou práci modlitbou!“ Produchovni vše, co vytváříš svýma rukama! Každou práci máš provedením učiniti nejuctivější modlitbou k Bohu jako dík za to, že ti Bůh dal možnost vykonati neobyčejné věci, jako jedinému mezi všemi tvory tohoto pozdějšího stvoření. //Stačí jen chtít!//
+A nejsou to žádní špatní lidé, nýbrž takoví, kteří se pouze při svém hledání zakousli do falešného názoru nebo sami byli příliš líní důkladně o všem přemýšlet, místo aby v nejpečlivějším procítění přezkoumali, zda to přijaté by mohlo být viděno jako správné, nebo zda skrývá mezery, které by zdravým procítěním nebyly přirozeně schopny obstát. Odhoďte proto prázdné formálnosti!
-Probuď se včas! Začni v sobě samém s prožíváním všeho, což jest totéž, jako vědomé procítění. Čiň tak se vším, i s tím co čteš a slyšíš, abys nemusel zůstat stát v zemi soumraku, z níž jsem vám dnes ukázal jen zcela nepatrnou část.
+Lidský duch nechť odhodí od sebe všechno mystické, protože mu to nikdy nemůže přinést užitek. Jen to, co sám jasně procítí, a tím v sobě přivede k vlastnímu prožitku, je mu ku prospěchu ve zrání jeho ducha.
+Slova //„Probuď se!“,// která Kristus často používal, znamenají: //„Prožij!“// Nechoď pozemským bytím ve spánku nebo zasněně. „Modli se a pracuj“ znamená: „Učiň svou //práci// modlitbou!“ Produchovni to, co tvoříš svýma rukama! Každá práce se má v jejím provedení stát úctyplným vzýváním Boha, jakožto dík za to, že ti bylo Bohem dáno něco neobyčejného k působení mezi všemi tvory tohoto pozdějšího stvoření, //pakliže jen chceš!//
+Začni včas s probuzením, s prožitím všeho v sobě samém, což je souznačné s vědomým procítěním, a také toho, co čteš a slyšíš, abys nemusel setrvávat v zemi soumraku, z níž jsem dnes vysvětlil jen zcela malou část.