Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Česky » Doznívání k Poselství Grálu » Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 1. V zemi soumraku. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:v_zemi_soumraku to cs:doznivani:hlas:v_zemi_soumraku Marek Ištvánek
+++ Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 2. Im Lande der Dämmerung. | 2020/10/17 22:26 | current
– angelegt Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== V zemi soumraku. ======
+====== Im Lande der Dämmerung. ======
-Lidská duše, dej se vésti na chvíli do jemnohmotné říše! Bez zastávky chceme projíti říší stínů, neboť o té jsem již mluvil. Jest to //ona// říše, v níž prodlévají //ti,// kteří jsou ještě příliš hloupí, než aby dovedli správně používati svého jemnohmotného těla. Jsou to právě všichni ti, kteří se na zemi domnívali býti obzvlášť chytrými. V jemnohmotné říši jsou němí, slepí a hluší, poněvadž pozemský rozum, jako výtvor svého hrubohmotného těla, nemohli si přinésti s sebou. Ten musel zůstati v oněch úzkých hranicích, které jako připoutaný k zemi nemůže nikdy překročiti.
+Lass Dich führen, Menschenseele, einen Schritt ins feinstoffliche Reich! Das Land der Schatten wollen wir durcheilen ohne Aufenthalt; denn davon sprach ich schon. Es ist //das// Land, wo //die// zu weilen haben, die noch zu dumm sind, ihren feinstofflichen Körper richtig zu verwenden. Gerade alle die, die hier auf Erden ganz besonders klug zu sein sich dünkten. Im feinstofflichen Reiche sind sie stumm und blind und taub, da irdischer Verstand als das Erzeugnis ihres grobstofflichen Körpers nicht mit hierherkommen konnte, sondern in den engen Grenzen blieb, die er als erdgebunden niemals überschreiten kann.
-Po pozemské smrti je lidské duši ihned ujasněn první následek jejího velikého omylu. Stojí tu v jemnohmotné říši neschopná, bez pomoci a slabá a je na tom mnohem hůře, než novorozeně na hrubohmotné zemi. Tyto duše jsou //stíny,// které své bytí sice ještě pociťují, ale nemohou si je uvědomiti.
+Die erste Folge ihres großen Irrtums darin wird einer Menschenseele nach dem Erdentode sofort klar, indem sie untauglich im feinstofflichen Reiche steht, hilflos und schwach, weit schlimmer als ein neugeboren Kind auf grobstofflicher Erde. //Schatten// werden sie deshalb genannt. Seelen, die ihr Sein wohl noch empfinden, doch sich dessen nicht bewußt zu sein vermögen.
-Nechme však za sebou tyto bláhovce, kteří zde na zemi chtěli všechno věděti lépe, tlachali o nicotnostech a proto musí nyní mlčet. //Vstupujeme do úrovně soumraku!// K našemu uchu proniká šepot, úplně se hodící k bledému soumraku, který nás obklopuje a dává nám rozeznávati nejasné obrysy pahrbků, luk a křovisk. //Všechno// je zde důsledně přizpůsobeno k //šeru,// jež //může// přivoditi probuzení. //Může,// ale nemusí!
+Lassen wir die Törichten nun hinter uns, welche auf dieser Erde alles besserwissenwollend genug Nichtigkeiten schwatzten und nun schweigen müssen. //Wir treten in die Ebene der Dämmerung!// Ein Flüstern dringt an unser Ohr, das ganz zum fahlen Dämmerscheine paßt, der uns umgibt und unklar Umrisse erkennen läßt von Hügeln, Wiesen, Sträuchern. //Alles// ist hier folgerichtig auf das //Dämmern// eingestellt, das ein Erwachen nach sich ziehen //kann.// Aber nur //kann,// nicht etwa muß!
-Zde není možný volný a radostný zvuk, ani jasný pohled. Jen šero, trvalé šero, přizpůsobené stavu duší, které tu prodlévají. Všechny duše se plíživě pohybují, netečně a unaveně klouzají, něčím neurčitým hnány jedním směrem, tam, kde jakoby v dálce vystupovala něžná, růžová zář. Jako příslib světla působí sladkým kouzlem na zdánlivě tak unavené duše. Jen //zdánlivě// unavené; jejich //duch je líný// a proto jsou jejich jemnohmotná těla //slabá.//
+Kein freier, froher Laut, kein helles Schauen ist hier möglich. Nur ein Dämmern, oder eingedämmt Verbleiben, dem Zustande der Seelen angemessen, die hier weilen. Sie alle haben schleppende Bewegung, müde gleitend, teilnahmslos bis auf ein unbestimmtes Drängen nach der einen Richtung zu, wo in der Ferne zartes Rosa aufzusteigen scheint, das lichtverkündend wie ein süßer Zauber auf die anscheinend so müden Seelen wirkt. //Anscheinend// müde Seelen nur; denn sie sind //träge// in dem Geiste, //deshalb// sind ihre feinstofflichen Körper //schwach.// —
-Růžový třpyt v dálce zve tak slibně! Probouzeje naději pobádá k čilejšímu pohybu. S přáním, dostihnouti jej, napřimují se jemnohmotná těla víc a více, do jejich očí vstupuje výraz silnějšího uvědomění a vždy jistěji kráčí všichni tímto jedním směrem.
+Der rosa Schimmer in der weiten Ferne winkt verheißungsvoll! Hoffnungserweckend spornt er an zu regerer Bewegung. Mit dem Wunsche, diesen Schimmer zu erreichen, straffen sich die feinstofflichen Körper mehr und mehr, in ihre Augen tritt der Ausdruck stärkeren Bewußtwerdens, und immer sicherer gehen sie dieser einen Richtung zu. —
-//Kráčíme s nimi.// Počet duší kolem nás se množí, všechno stává se pohyblivější a zřetelnější. Mluvení jest trochu hlasitější a zní jako silné mumlání. Podle slov poznáváme, že ti, kteří se tu tlačí kupředu, mumlají neúnavně a prudce modlitby. Davy stávají se stále hustšími. Z trvalého postupování vzniká tlačenice. Skupiny před námi zastavují. Jsou předními sráženy zpět, aby se pak opět tlačily kupředu. Stojící davy se vlní, z modliteb vynikají výkřiky zoufalství, slova úzkostlivých proseb, ustrašených žádostí a tu i tam potlačené bědování největší beznaděje!
+//Wir schreiten mit.// Die Zahl der Seelen um uns mehrt sich, alles wird beweglicher und deutlicher, das Sprechen etwas lauter, es schwillt zu starkem Murmeln an, aus dessen Worten wir erkennen, daß die Vorwärtsdrängenden Gebete sprechen, unaufhörlich, hastig, wie im Fieber. Immer dichter werden nun die Massen, aus dem Vorwärtsdrängen wird ein Stoßen, Gruppen vor uns stauen sich, sie werden von den Vorderen rückwärts geschoben, um erneut wieder voranzudrücken. So geht ein Wogen über die gestauten Mengen, aus den Gebeten steigen Schreie der Verzweiflung, Worte flehender Angst, furchtsamer Forderung, und hier und dort auch unterdrücktes Wimmern größter Hoffnungslosigkeit! —
-Přenášíme se rychle přes tento zápas milionů duší a vidíme, že se jim tvrdě a studeně do cesty postavila překážka, bránící dalšímu postupu. Marně vrhají se na ni davy, marně ji zalévají slzami.
+Wir schwingen uns über das Ringen von Millionen Seelen schnell hinweg und sehen, daß vor ihnen starr und kalt ein Hindernis für Weiterschreiten steht, an das sie sich vergebens werfen, das sie nutzlos mit den Tränen netzen.
-Veliké, silné a hustě stojící tyče zadržují neúprosně jejich tlak kupředu!
+Große, starke, dichtstehende Stäbe bieten ihrem Vorwärtsdrängen unerbittlich Halt! —
-A silněji rdí se tam v dáli růžové červánky, toužebněji rozšiřují se oči těch, kterým se staly cílem. Ruce, svírající ještě křečovitě růženec, úpěnlivě se spínají a zvolna propouštějí jednu kuličku růžence za druhou. Tyče mříží stojí však neochvějné a tvrdé, oddělujíce všechny od krásného cíle!
+Und stärker glüht der Rosaschimmer in der Ferne auf, verlangender erweitern sich die Augen derer, die sich ihn zum Ziele nahmen. Flehend sind die Hände ausgestreckt, die krampfhaft noch Gebetsschnüre umklammern, und eine Kugel nach der anderen mit Stammeln durch die Finger gleiten lassen! Die Stäbe aber stehen unerschütterlich, starr, trennend von dem schönen Ziel!
-Jdeme kolem těchto hustých řad. Zdá se, jakoby byly bez konce. Nejsou to jen statisíce, ani miliony! Jsou to všichni, kteří na zemi se považovali za opravdu „věřící“. Jak jinak si to všechno představovali! Věřili, že jsou radostně očekáváni a že budou uctivě přivítáni.
+Wir gehen an den dichten Reihen hin. Es ist, als ob sie endlos wären. Nicht Hunderttausende, nein Millionen! Alles solche, die sich ernsthaft „gläubig“ auf der Erde dachten. Wie anders hatten sie sich alles vorgestellt! Sie glaubten sich freudig erwartet, achtungsvoll bewillkommnet.
-Zavolej k nim: „Co jsou vám teď platny vaše modlitby, vy věřící! Nenechali jste slovo Páně //ve svém nitru// dozráti k činu a nestalo se vám samozřejmostí!
+Ruft ihnen zu: „Was nützt Euch, Gläubige, Euer Gebet, wenn Ihr das Wort des Herrn nicht //in Euch selbst// zur Tat, zur Selbstverständlichkeit erstehen ließet!
-Růžové červánky tam v dáli jest touha po království Božím, která plane ve vás! Touhu po tomto království máte v sobě, sami však zazdili jste si k němu cestu strnulými formami falešných názorů, které stojí nyní před vámi jako tyče a pruty mříží! Nechte padnouti všechno to, co jste z falešných názorů v pozemském životě přijali, i to, co jste k nim sami přibrali! Zahoďte to všechno a pokuste se svobodně vykročiti k Pravdě! K Pravdě, jakou //skutečně jest// ve své velké prosté přirozenosti! Pak budete připraveni, abyste dosáhli cíle své touhy!
+Der Rosaschimmer in der Ferne ist die Sehnsucht nach dem Reiche Gottes, welche in Euch glüht! Die Sehnsucht darnach tragt Ihr in Euch, aber Ihr verbautet Euch den Weg dazu mit starren Formen falscher Anschauungen, die Ihr nun als Stäbe wie ein Gitter hindernd vor Euch seht! Laßt fallen, was Ihr in der Erdenzeit an falschen Anschauungen aufgenommen habt, was Ihr Euch selbst dazu erbautet! Werft alles fort und wagt, den Fuß frei zu erheben für die Wahrheit, //wie sie ist// in ihrer großen, einfachen Natürlichkeit! Dann seid Ihr frei für das Ziel Eurer Sehnsucht!
-Vždyť vy se ani neodvažujete tak učinit, protože se stále bojíte, že by to snad mohlo býti nesprávné, kdybyste tak učinili! Vždyť až dosud jste smýšleli úplně jinak! Tak se sami poutáte a musíte čekati tam kde jste, a to tak dlouho, až bude již pozdě na cestu dále a vy propadnete zkáze! Do té doby, dokud //sami// nezačnete opouštět falešné, nemůže vám býti pomoženo!“
+Aber seht, Ihr wagt es nicht, in steter Furcht, es könnte vielleicht falsch sein, was Ihr damit tut, weil Ihr bisher anders dachtet! Ihr hemmt Euch damit selbst und müßt verharren, wo Ihr seid, bis es zu spät zum Weiterschreiten wird und Ihr mit der Vernichtung anheim fallen müßt! Es kann Euch darin nicht geholfen sein, wenn //Ihr// nicht selbst beginnt, das Falsche hinter Euch zu lassen!“
-Volejte! Vykládejte těmto duším o cestě k záchraně! Uvidíte, že je to úplně marné, neboť hukot neustálých modliteb jest stále silnější a znemožňuje modlícím //slyšeti// jakékoliv jiné slovo, které by je vedlo vstříc růžovým červánkům světla. Jsou obětí své vlastní lenosti, jež jim nedala //více// poznati a tak jsou, vzdor své, někdy i dobré vůli, ztraceni. Přijali pouze //zevní// formy a obyčeje svých kostelů, templů a mešit.
+Ruft nur! Ruft diesen Seelen den Weg zur Errettung zu! Ihr werdet sehen, daß es ganz vergebens ist; denn stärker nur schwillt das Geräusch der unaufhörlichen Gebete an, und es läßt //ungehört// von diesen Betenden ein jedes Wort, welches sie vorwärts schreiten lassen könnte, dem Rosascheine und dem Licht entgegen. So müssen sie trotz manchen guten Wollens nun verloren sein als Opfer ihrer Trägheit, welche sie nicht //mehr// erkennen ließ, nicht //mehr// aufnehmen ließ als die //Äußerlichkeiten// ihrer Kirchen, Tempel und Moscheen. —
-Stísněni chceme se ubírati dále. -- Tu však stanula před námi jakási ženská duše, na jejímž obličeji rozložil se pojednou míruplný klid. Nový lesk vstupuje jí do očí, které doposud hloubavě a v úzkostlivém přemýšlení se dívaly, nabývá uvědomění, roste a stává se světlejší … Silná vůle, vytrysklá z nejčistší naděje, dovoluje jí vykročiti vpřed … a s volným vydechnutím stojí náhle //před// mříží! Pro tuto ženskou duši nebyly již pruty mříže překážkou! Jemné cítění vedlo ji hlubokým přemýšlením k přesvědčení, že všechno to, co si dosud myslela, muselo býti falešné. Radostná víra v Boží lásku ji učinila dosti statečnou, aby mohla daleko od sebe odhoditi všechno falešné.
+Betrübt wollen wir weiterziehen. — Doch da ist vor uns eine Frauenseele, über deren Antlitz legt sich plötzlich friedevolle Ruhe, ein neuer Glanz kommt in die Augen, welche bisher grübelnd und in bangem Sinnen blickten, bewußter werdend strafft sie sich, wird lichter … starkes Wollen reinsten Hoffens läßt den Fuß sich heben … und aufatmend steht sie //vor// den Stäben! Für diese Frauenseele waren diese Stäbe gar kein Hemmnis mehr, da sie in tiefem Sinnen fein empfindend zu der Überzeugung kam, daß das von ihr bisher Gedachte falsch sein mußte, und sie furchtlos in dem frohen Glauben an die Gottesliebe dieses Falsche von sich warf.
-S údivem nyní vidí, jak to bylo lehké. S díkem pozvedá své rámě a nevyslovitelný cit štěstí nutí ji k jásotu. Přišlo to však na ni příliš náhle a tak mocně, že rty zůstávají němy a ona s lehkým zachvěním sklání hlavu dolů, přivírá oči a zvolna kanou vřelé slzy na její líce. Ruce se setkaly k modlitbě. K jiné modlitbě než dosud! K modlitbě díku! K veliké přímluvě za všechny ty, kteří zůstali dosud za tvrdými tyčemi -- a to jen pro jejich vlastní názory, jichž se nechtějí vzdát, i když jsou nesprávné a falešné!
+Staunend sieht sie nun, wie leicht es war. Dankend erhebt sie ihre Arme, ein unsagbares Glücksempfinden will sich in Jauchzen lösen, doch es ist zu groß, zu machtvoll über sie gekommen, die Lippen bleiben stumm, mit leichtem Zittern neigt ihr Kopf sich nieder, die Augen schließen sich, und langsam rollen schwere Tränen über ihre Wangen, während sich die Hände zum Gebete finden. Zu //anderem// Gebete als bisher! Zu einem Dank! Zu einer großen Fürbitte für alle die, welche noch hinter diesen harten Stäben sich befinden! Um eigener Anschauung willen, die sie nicht als falsch aufgeben wollen!
-Vzlyk hlubokého soucitu pozvedá její hruď a tím padá s ní poslední pouto. Nyní je osvobozená, volná na cestu ku svému cíli, vnitřně vytouženému cíli! Vzhlédne a vidí před sebou svého vůdce. Radostně následuje jeho kroky do nové, neznámé jí země, vstříc vždy silnějším a růžovějším červánkům.
+Ein Seufzer tiefen Mitempfindens hebt die Brust, und damit fällt es wie ein letzter Reif von ihr. Sie ist nun frei, frei für den Weg zu ihrem innerlich ersehnten Ziel!
-Tak osvobodí se ještě mnohá duše z těchto davů, které musí čekati za mříží svých falešných názorů na své vlastní rozhodnutí. Toto rozhodnutí může je vésti dále, nebo je zadržeti až do hodiny zničení všeho toho, co se nedovede vzchopit, aby odložilo staré, falešné názory. Jen nemnozí se ještě zachrání z jejich objetí; příliš se již do nich zapletli. Lpí na nich tak pevně a strnule, jako jsou pruty mříží, bránící jim na další cestě ku vzestupu. Není možno podati jim pomocnou ruku ku překonání těchto překážek, poněvadž to bezpodmínečně vyžaduje napřed //vlastní// rozhodnutí každé duše. Vyžaduje to //vlastního// vnitřního prožití, jež pak dodá jejich údům pohyblivosti. Taková těžká kletba dopadla na všechny ty, kteří učili lidi nesprávným představám o Božské vůli ve stvoření. Ačkoliv ji tehdy nalezli ve slovech Spasitelových, neudrželi ji čistou, ani ve slovech bible, tím méně ve svých pozemských výkladech.
+Aufblickend sieht sie vor sich einen Führer, und freudig folgt sie seinen Schritten in das neue, unbekannte Land, dem immer stärker werdenden, rosigen Schein entgegen! —
-Nechte je v jejich zatvrzelosti mumlati dále modlitby v domnění, že může jim pomoci jejich veliký počet a že jim pomoženo býti musí, poněvadž je tak církev učila. Jakoby bylo možno Božskou vůli podpláceti!
+So löst sich manche Seele noch aus diesen Massen, welche hinter Stäben falscher Anschauungen ihrer eigenen Entscheidung harren müssen, ihres eigenen Entschlusses, der sie weiterführen kann oder zurückhält bis zur Stunde der Vernichtung alles dessen, was sich nicht aufraffen kann, das falsche Alte abzulegen. Nur Wenige werden sich noch aus der Umklammerung der falschen Anschauungen retten! Sie sind zu sehr verstrickt darin. So starr wie ihr Festhalten daran sind auch diese Stäbe, welche ihnen einen Fortgang zu dem Aufstieg wehren. Ein Handreichen zum Überwinden dieses Hindernisses ist unmöglich, da unbedingt der Seelen //eigener// Entschluß dazu gehört. Das //eigene// Insicherleben, das ihren Gliedern die Bewegung gibt. So fällt ein schwerer Fluch auf alle die, welche den Menschen falsche Vorstellungen lehren über den Gotteswillen in der Schöpfung, der in dem Wort des Heilandes damals zu finden war, nicht aber rein erhalten blieb im Bibelwort, noch weniger in irdischen Erklärungen.
-Jdeme dále zemí soumraku. Bez konce tyčí se překážky z tvrdých prutů a za nimi tlačí se nepřehledné množství zadržených.
+Laßt sie in ihrer Starrheit weiterhin Gebete plappern in dem Wahne, daß die Anzahl davon ihnen helfen kann und helfen muß, weil es die Kirche also lehrte, als ob der Gotteswille Handel mit sich treiben ließ.
-Zde jsou zase jiní. Jsou tu skupiny, které místo růženců mají v rukou bible a plny zoufalství v nich hledají. Shromažďují se kolem několika duší, které je chtějí poučiti a dáti jim vysvětlení a proto vždy znovu čtou různá místa z bible. Žádostivě vystrkují tu a tam některé duše své bible kupředu, jiné klečící drží je vzhůru jako k modlitbě … avšak pruty mříží zůstávají tak, jak stály a brání jim proniknouti dále dopředu.
+Wir gehen weiter in dem Land der Dämmerung. Endlos erscheint das Bollwerk dieser Stäbe, unübersehbar drängen sich dahinter die davon Zurückgehaltenen. —
-Mnohé duše odvolávají se na svou znalost bible, jiné zas na své právo, aby vešly do království Božího! Mříže se však ani nepohnou!
+Doch es sind andere. Gruppen, die statt der Rosenkränze Bibeln in den Händen halten und verzweiflungsvoll darinnen suchen. Sie sammeln sich um einige der Seelen, welche belehrend Auskunft geben wollen, indem sie immer wieder Stellen aus der Bibel lesen. Fordernd strecken hier und da verschiedene der Seelen ihre Bibel vor, knieend werden sie oft wie im Gebet emporgehalten … doch die Stäbe bleiben stehen, wehren ihnen weiter vorzudringen.
-Tu se protlačila se smíchem jedna lidská duše stísněnými řadami. Vítězně kyne všem rukou.
+Viele Seelen pochen auf ihr Bibelwissen, manche auf ihr Recht zum Gang ins Himmelreich! Die Stäbe aber wanken nicht!
-Volá k nim: „Vy blázni, proč nechcete slyšet! Polovici svého pozemského života použil jsem k tomu, abych prostudoval onen svět, který dnes je pro nás tímto světem. Tyče, které vidíte před sebou, rychle zmizí silou vaší vůle, protože jsou vytvořeny jen vaší představou. Následujte mne! Povedu vás! Mně je to všechno dobře známo!“
+Da drängt sich eine Mannesseele lächelnd durch die Reihen. Sieghaft winkt er mit der Hand.
-Duše kolem něho ustoupily. Přikročil ke mřížím, jakoby jich tu nebylo. S bolestným výkřikem náhle však zavrávoral zpět. Náraz byl příliš tvrdý a přesvědčil ho velmi rychle o jsoucnosti tyčí. Oběma rukama drží své čelo. Pruty stojí před ním neochvějně dál. Uchopil je a vztekle jimi zatřásl:
+„Ihr Toren“, ruft er, „warum wolltet Ihr nicht hören? Die Hälfte meiner Erdenzeit habe ich schon dazu verwandt, das Jenseits, also nun für uns das Diesseits zu studieren. Die Stäbe, die Ihr vor Euch seht, verschwinden schnell durch einen Willensakt, sie sind durch Einbildung geschaffen. Folgt mir nur, ich führe Euch! Mir ist das alles schon vertraut!“
-„Pak jsem byl svým mediem bludně veden! A strávil jsem při tom léta a léta …!“
+Die Seelen um ihn gaben Raum. Er schritt den Stäben zu, als wären sie nicht da. Mit einem Schmerzensschrei jedoch taumelt er jäh zurück. Der Anprall war zu hart und überzeugte ihn sehr schnell von dem Vorhandensein der Stäbe. Mit beiden Händen hält er seine Stirn. Die Stäbe vor ihm stehen unerschütterlich. Mit einem Wutausbruch umfaßt er sie und rüttelt scharf an ihnen. Ingrimmig schreit er auf:
-Tento člověk nemyslí na to, že //on je// původcem těchto omylů, jež slovem a písmem rozšiřoval. Nikdy před tím nestudoval Božích zákonů ve stvoření a přece vykládal obrazy, které mu byly mediem dány, jen podle //svých// názorů.
+„Dann bin ich von dem Medium irre geführt worden! Und Jahr um Jahr hab ich darauf verwendet!“
-Nesnažte se pomoci tomuto muži anebo jiným! Všichni jsou tak zaujati sami sebou, že nechtějí slyšeti vůbec nic jiného než svoje cítění. Až poznají a nahlédnou beznadějnost všeho toho, jistě je to omrzí. Je to jediná možnost úniku ze spleti falešných přesvědčení. Dříve však musí dlouho blouditi zemí soumraku.
+Er denkt nicht daran, daß //er// die Irrtümer geboren und in Wort und Schrift verbreitet hatte, nachdem er Bilder, welche ihm vom Medium gegeben wurden, nach //seinen// Anschauungen deutete, ohne die Gottgesetze in der Schöpfung vorher zu studieren.
-A nejsou to špatní lidé! Jsou to ti, kteří se ve svém hledání zakousli do falešného názoru. Byli příliš líní, než aby důkladně o všem přemýšleli. Měli pečlivým procítěním přezkoušeti přijaté názory, jsou-li správné. Neskrývají-li mezer, kterých by zdravé procítění nemohlo přirozeným způsobem překročiti. Lidský duch má odhoditi všechnu mystiku, která mu nikdy nemůže přinésti užitku. Jen to, co sám jasně procítí, stane se mu vlastním prožitím a bude mu k užitku pro zrání jeho ducha.
+Sucht nicht, dem Mann zu helfen, oder anderen; denn alle sind von sich so eingenommen, daß sie anderes als eigenes Empfinden gar nicht hören wollen. Sie müssen dessen zuerst müde sein, die Aussichtslosigkeit erkennen oder einsehen, worin allein die Möglichkeit verankert ist, dieser Verstrickung falscher Überzeugungen nach langem Irren in dem Land der Dämmerung noch zu entrinnen.
-Slova „probuď se!“, kterých Kristus často používal, znamenají „prožij!“ Nechoď pozemským životem ospale a zasněně! „Modli se a pracuj!“ znamená: „Učiň svou práci modlitbou!“ Produchovni vše, co vytváříš svýma rukama! Každou práci máš provedením učiniti nejuctivější modlitbou k Bohu jako dík za to, že ti Bůh dal možnost vykonati neobyčejné věci, jako jedinému mezi všemi tvory tohoto pozdějšího stvoření. //Stačí jen chtít!//
+Es sind dies keine schlechten Menschen, sondern solche, die sich lediglich bei ihrem Suchen nur in falsche Anschauung verbissen haben, oder selbst zu träge waren, gründlich über alles nachzudenken, statt in sorgfältigstem Durchempfinden nachzuprüfen, ob das Aufgenommene als richtig angesehen werden kann, oder ob es Lücken birgt, die dem gesunden Nachempfinden nicht mehr als natürlich seiend standzuhalten fähig sind. Laßt deshalb leere Äußerlichkeiten fallen!
-Probuď se včas! Začni v sobě samém s prožíváním všeho, což jest totéž, jako vědomé procítění. Čiň tak se vším, i s tím co čteš a slyšíš, abys nemusel zůstat stát v zemi soumraku, z níž jsem vám dnes ukázal jen zcela nepatrnou část.
+Alles Mystische weise der Menschengeist von sich, da es ihm niemals einen Nutzen bringen kann. Nur was er selbst klar nachempfindet, dadurch in sich zu eigenem Erleben bringt, wird ihm zum Nutzen in der Reife seines Geistes.
+Das Wort //„Erwache!“,// welches Christus oft gebrauchte, heißt: //„Erlebe!“// Gehe nicht schlafend oder träumend durch das Erdensein. „Bete und arbeite“ bedeutet: „Mach Deine //Arbeit// zum Gebet!“ Durchgeistige, was Du mit Deinen Händen schaffst! Jede Arbeit soll zu einer ehrfurchtsvollen Anbetung Gottes werden in ihrer Ausführung, als Dank dafür, daß Dir von Gott gegeben ist, Außergewöhnliches zu wirken unter allen Kreaturen dieser Nachschöpfung, //so Du nur willst!//
+Beginne rechtzeitig mit dem Erwachen, dem alles in sich selbst Erleben, was gleichbedeutend ist mit bewußt Durchempfinden, auch was Du liest und hörst, damit Du nicht im Land der Dämmerung verbleiben mußt, von dem ich heute nur einen ganz kleinen Teil erklärte.