Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 43. V hrubohmotné dílně bytostných. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:v_hrubohmotne_dilne_bytostnych to cs:doznivani:hlas:v_hrubohmotne_dilne_bytostnych Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 42. V hrubohmotné dílně bytostných. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:v_hrubohmotne_dilne_bytostnych to cs:doznivani:plamen:dil_i:v_hrubohmotne_dilne_bytostnych Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== V hrubohmotné dílně bytostných. ======
-Dosud jsme pozorovali působení malých bytostných v tom, co //vychází// z pozemských lidí jako jejich cítění, myšlení a konání.
+Doposud jsme pozorovali působení malých bytostných v tom, co //vychází// od pozemských lidí, jako jejich cítění, myšlení a jednání.
-Chceme sice zůstati zase tak blízko pozemských lidí, ale při tom se podíváme na činnost //těch// bytostných, které okruh jejich působnosti //přivádí// k člověku, kteří tedy nestavějí cesty duší ven z těžké hrubohmotnosti, ale přibližují se k této pozemské hrubohmotnosti v protichůdném směru.
+Nyní chceme sice rovněž zůstat blízko pozemských lidí, avšak při tom se podíváme na činnost //těch// bytostných, kteří rozvíjejí svůj okruh působení //přivádějíce// k pozemskému člověku. Kteří tedy nestaví cesty duše z těžké pozemské hrubohmotnosti, nýbrž blíží se této pozemské hrubohmotnosti v opačném směru.
-Všechno se pohybuje a nic není bez formy. Tak se to kolem člověka jeví jako obrovská dílna, částečně se k němu přibližující, částečně od něho odcházející. Při tom se vše vzájemně proplétá, spojuje a odlučuje, staví a odbourává ve stálé změně, v trvalém vzrůstu, rozkvětu, zrání a rozpadu, aby v tom dalo příležitost k rozvoji nového semene, splněním koloběhu podle zákonů ve stvoření, podmiňujících vznik a zánik všech forem ve hmotnosti. Tak všechno je podmíněno zákonem stálého pohybu pod tlakem Božího vyzařování, tohoto jedině živoucího.
+Všechno vykazuje pohyb, nic není bez formy. Tak jeví se to jako obrovská dílna kolem člověka, částečně k němu proudící, částečně se od něj odchylující, při tom se vzájemně proplétající, spojující a uvolňující, budující a bourající ve stálé výměně, neustávajícím růstu, rozkvětu, zrání a rozpadu, aby tím dalo novému semenu příležitost k vývoji ve splnění zákonům stvoření odpovídajícího koloběhu podmíněného vzniku a zániku všech forem ve hmotnosti. Podmíněného skrze zákon neustálého pohybu pod tlakem vyzařování Božího, toho jedině živoucího.
-A tak to hučí a bouří, taví se a stydne, buší a tluče bez přestání. Pěsti plné síly postrkují a rvou, ruce plné lásky vedou a chrání, spojují a rozlučují putující duchy v tomto zmatku.
+Hučí to a vlní se, taví se a stydne, ková a tluče bez ustání. Silné pěsti buší a trhají, laskavé ruce vedou a chrání, spojují a rozdělují putující duchy v tomto hemžení.
-Ale tupě, slepě a hluše k tomu všemu zmítá se člověk této země ve svém hrubohmotném oděvu sem i tam. Jeho rozum, žádostivý ve svých požitcích a ve svém vědění, ukazuje mu pouze jeden cíl: pozemské radovánky a pozemskou moc, jako odměnu jeho práce a korunu jeho bytí. Pohodlné a líné snaží se rozum ošáliti obrazy tichého pohodlí, které jako omamný jed, duchu nepřátelský, podlomily vůli k činu ve stvoření.
+Avšak tupě, slepě a hluše k tomu všemu potácí se člověk této země ve svém hrubohmotném šatě sem a tam. Žádostivý ve svých požitcích a vědění ukazuje jeho rozum jako cíl to jediné: Pozemské radosti a pozemskou moc, jako odměnu své práce a korunu svého bytí. Pohodlné a líné snaží se rozum ošálit obrazy klidného pohodlí, které jako duchu nepřátelský omamný jed ochromily vůli k činu ve stvoření.
-Člověk této země nechce se podrobiti, poněvadž mu zůstala volba chtění a tak přikovává svého živého ducha na pomíjivou formu, jejíž vznik vůbec nezná. Zůstává cizincem ve stvoření, místo aby použil jeho darů k své výstavbě. Jen správná znalost dává možnost vědomého použití. Proto //musí// člověk nyní ven ze své neznalosti. Jen //vědomě// může ještě v budoucnu působiti pod paprsky nové hvězdy, která oddělí v celém stvoření potřebné od nepotřebného.
+Nechce se podrobit, člověk této země, protože mu zůstala volba chtění! A proto přikovává svého živého ducha na pomíjející formy, jejichž zrod ani nezná.
-Potřebnost se neposuzuje podle lidského myšlení, ale podle svatého //Božího// zákona! Podle toho patří ke všemu nepotřebnému především také každý člověk, který není schopen v pokoře přijmouti Boží milost a požehnání. To dokáže jen znalostí všeho dění ve stvoření.
+Zůstává tomuto stvoření cizincem, místo aby buduje použil pro sebe jeho darů. Jen správná znalost dává možnost vědomého využití! Člověk //musí// proto nyní pryč ze své nevědomosti. Jen //vědomě// může v budoucnosti ještě působit pod paprsky nové hvězdy, která oddělí potřebné od nepotřebného v celém stvoření.
-A jedině ze //Slova// může se mu dostati onoho vědění, kterého k tomu potřebuje. On je v něm //najde,// jestliže vážně hledá. Najde přesně to, //čeho potřebuje pro sebe!// Kristovo Slovo: //„Hledejte// a naleznete!“ je nyní mnohem víc než zákonem.
+Potřebné se neposuzuje podle lidského myšlení, nýbrž jen podle svatého //Božího// zákona! Potom patří ke všemu nepotřebnému v první řadě také každý člověk, který není schopen v pokoře přijímat Boží požehnání a milost, což dokáže jen ve znalosti veškerého působení ve stvoření.
-Kdo nehledá s plnou horlivostí svého ducha, ten nemůže nic dostati a také nic nedostane! A proto také spící nebo duchovně líný nenajde nic ve Slově, které je živé. Ono mu nic nedá.
+Jen ze samotného //Slova// může obdržet veškeré vědění, které k tomu nutně potřebuje. //Najde// je v něm, pokud vážně hledá. Najde přesně to, co //pro sebe potřebuje!// Avšak Kristovo Slovo je nyní více než kdy jindy zákonem: //„Hledejte,// tak naleznete!“
-Nejprve se musí každá duše sama otevřít a najíti pramen spočívající ve Slově! V tom je železný a strážný zákon, který se nyní naplňuje v plné přísnosti.
+Kdo nehledá s opravdovou horlivostí svého ducha, ten nemá nic obdržet a také neobdrží. A proto spící nebo duchovně líný také nic nenajde ve Slově, které je živoucí. Nic mu nedá.
-Musíte být //vědoucí,// jinak ztratíte každou oporu a budete se potáceti a klesnete, když nyní v běhu řítícího se světového dění budete silou donuceni postaviti se na //tu// cestu, kterou máte jíti podle svaté vůle vašeho Boha. V tomto díle jeho milosti šlapali jste dosud jako nevědomá zvířata v krásné květinové zahradě. Místo pomáhání a povzbudivé výstavby jste jen pustošili. V domýšlivé drzosti jste užívali, aniž jste se snažili porozuměti tomu, //proč// smíte v krásném stvoření býti vědomí a proč smíte všeho užívat.
+Každá duše se nejprve sama musí k tomu otevřít a narazit na pramen, který ve Slově spočívá. V tom je neúprosný a třídící zákon, který se nyní naplňuje ve vší přísnosti.
-Nikdy jste nepomysleli na nutnou protislužbu. Nedbali jste toho velikého Božího zákona, že jen //dávání// dává právo k braní, ale stále jste jen bezmyšlenkovitě brali, dokonce s prosbou a bez prošení bezmezně //požadovali,// aniž jste si jen jednou vzpomněli na svou //povinnost// ke stvoření, ve kterém jste se jako hosté chtěli stát bezohlednými pány! Stvořitel měl dávat, stále jenom dávat. Ani jedenkrát jste se vážně nezeptali, čím jste si toho vlastně zasloužili, ale vždy jste jen žalovali při vámi vyvolaném a zaslouženém utrpení a reptali, když se vám nesplnilo to, co jste očekávali. A vaše doufání a vaše přání bylo stále namířeno jen na //pozemské// štěstí. O vše ostatní, o to skutečnější, jste se dosud nikdy s vážnou touhou nestarali. Pokud jste se tím //přece// jen zabývali, byl to jen pozemský hlad po vědění, nic jiného.
+//Vědoucími// musíte být, jinak ztratíte každou oporu a budete klopýtat, klesat, když nyní v běhu valících se světových událostí budete násilím přinuceni na //tu// dráhu, kterou máte jít podle svaté vůle svého Boha, v jehož dílech milosti jste se potáceli jako nevědomá zvířata v nejkrásnější květinové zahradě, pustošíce místo podporujícího budování a pomáhání, užívajíce si v domýšlivé drzosti, aniž byste se snažili získat pochopení toho, //proč// smíte vědomě pobývat v krásném stvoření a smíte všeho užívat.
-Chtěli jste nalézti, abyste se tím blýskali. A stalo-li se, že jste se z nouze naučili bádati, pak se to stalo jen proto, abyste se dostali z této nouze ven, ať již to byla //duševní// nebo pozemská bída. //Ke cti Boží se tak nestalo!//
+Vy jste nikdy nepomysleli na nutnou protislužbu, nevážili jste si onoho velkého zákona, že jedině v //dávání// spočívá právo k přijímání, nýbrž jste brali bezmyšlenkovitě, s prosbou, nebo i bez ní neomezeně //požadovali,// aniž byste si při tom jen jednou vzpomněli na //povinnost// vůči stvoření, ve kterém jste se jako hosté chtěli stát bezohlednými pány!
-Nyní však naučte se znáti stavbu tohoto stvoření, ve které bydlíte a kterou musíte částečně proputovati, abyste v ní už více nebyli cizím tělesem. A se stále zesilujícím poznáním dostane se vám i pokory, které potřebujete, abyste přijali veliký, poslední dar: dar, že smíte setrvat ve věčnosti!
+Stvořitel měl dávat, vždy dávat. Neptali jste se nikdy ve vážném smýšlení, čím jste si to vlastně zasloužili, nýbrž jste si jen stěžovali při vámi vyvolaném utrpení, reptali jste, když se vám nesplnilo to, co jste očekávali. A vždy to bylo očekávání a vaše přání směřovalo jen k //pozemskému blahu.// O všechno ostatní, o to skutečnější, jste se ještě nikdy s opravdovou touhou správně nestarali. Kde jste se tím //přece jen// zabývali, tak to byla jen pozemská vědychtivost, nic jiného.
-S poznáváním, které musí vésti k poznání Jeho, zkracujete si také čas svého putování ve stvoření o tisíciletí a přijdete mnohem rychleji a jistěji ke světlým výšinám, které zůstanou a musí zůstati touhou a cílem //každého// lidského ducha, který nechce býti jako nepotřebný zatracen.
+Chtěli jste nalézt, abyste se tím mohli blýskat. A když někdy došlo k tomu, že jste se snažili bádat z nouze, tak to bylo jen proto, abyste se z této nouze dostali ven, ať už to byla nouze //duševní// nebo pozemská. //Ke cti Boha se tak nikdy nestalo!//
-Následujte mne tedy nyní cestami po okolí svého pozemského bytí.
+Nyní se však konečně naučte znát stavbu tohoto stvoření, ve kterém přebýváte a které také musíte z části proputovat, abyste v něm již více nebyli jako cizí těleso. S tímto pak vždy zesílenějším poznáním dostane se vám také //té// pokory, kterou nutně potřebujete, abyste přijali to poslední, veliké: Dar smět věčně být!
-Pomyslete jen. Usilujete dostati se k zemi, jak je tomu při každé inkarnaci, ať je to prvá nebo padesátá.
+S poznáním, které musí vést k poznání //JEHO,// zkracujete také dobu vašeho putování stvořením o tisíciletí a dojdete mnohem rychleji, bezpečněji k oněm světlým výšinám, jež musí zůstat touhou a cílem //toho// lidského ducha, který nechce být jako neupotřebitelný ztracen.
-Není při tom možné, aby duše, čekající na vtělení, mohla jen tak beze všeho vklouznouti do nějakého pozemského těla. Taková duše, která se svým druhem nespojuje s pozemským tělem, ale jež je pouze schopna k pozemskému tělu se //připojiti,// jestliže byly k tomu splněny podmínečně předpoklady, nemohla by bez nějakého zvláštního mostu pozemským tělem ani pohnouti, tím méně je prožhaviti. Ty nitky, navázané přitažlivostí stejnorodého, k takovému účelu nestačí.
+Následujte mne tedy dnes dál na cestách skrze nejbližší okolí vašeho pozemského bytí.
-Abych vám mohl podati jasný obraz, chci se vrátit ještě jednou zpět a v krátkých rysech dotknouti se několika již známých nutností k inkarnaci.
+Uvažujte, usilujete k této zemi, jak tomu je při každé inkarnaci, lhostejno, zda má být první nebo již padesátá.
-Pro inkarnaci nejsou //ve všech// případech rozhodující účinky zákona přitažlivosti stejnorodého, nýbrž jsou tu také ještě jiné možnosti a nutící příčiny.
+Není při tom možné, aby duše, kterou inkarnace čeká, mohla jen tak beze všeho vklouznout do pozemského těla. Sama duše, která se ve svém druhu nikdy neslučuje s hrubohmotným tělem, nýbrž je jen schopna se s pozemským tělem //spojit,// když jsou k tomu splněny podmíněné předpoklady, není schopna bez zvláštního mostu pozemským tělem pohybovat, tím méně je prožhavit. Tato v přitažlivosti stejného druhu navázaná vlákna pro takovýto účel nestačí.
-Zákon zvratného působení zasahuje také zde a mnohdy takovou silou, která všechno ostatní ovládne. Taková duše mimo pozemského těla, jež je nitkami zvratného působení spojena silně s jinou duší, dlící právě v ženském pozemském těle na zemi, bude těmito nitkami bezpodmínečně přitahována k této ženě na zemi, jakmile se u ní najde příležitost ku vtělení.
+Abych vám mohl podat zcela jasný obraz, chci ještě jednou sáhnout zpět a krátce se dotknout již známých nutností k inkarnaci.
-Vedle takových podmínek, které jsou nevyhnutelné, běží ještě zákon přitažlivosti stejnorodého. Ale vedle těchto dvou dění jsou ještě jiné druhy a možnosti, o kterých budeme mluviti teprve během času, protože dnes by každé předčasné rozvětvení kalilo jasnost nutného obrazu.
+Ne ve //všech// případech jsou pro inkarnaci směrodatné účinky zákona přitažlivosti stejného druhu, nýbrž jsou k tomu ještě i jiné možnosti a nutící důvody.
-Řekněme tedy zatím předběžně, že všechny nitky, lhostejno jakého druhu, nestačí, aby umožnily duši pohnouti pozemským tělem a je prožhaviti.
+Zákon vzájemného působení zasahuje také zde a mnohdy v síle, která všechno ostatní přezáří. Duše mimo pozemské tělo, která je skrze vlákna vzájemného působení silně svázána s jinou duší, která na zemi pobývá v ženském pozemském těle, bude vedena skrze tato vlákna bezpodmínečně k této ženě na zemi, jakmile se u ní naskytne příležitost k inkarnaci.
-I když je splněna podmínka, aby duše byla spojena nějakými nitkami a dlela v blízkosti vznikajícího těla, a když také tělo ve svém vyzařování dosáhne takového stupně, jenž může duši //zadržet,// jak jsem se již v jedné z dřívějších přednášek o tom zmínil, pak by byla sice duše připoutána k tělu, ale nebyla by tím ještě schopna toto pozemské tělo přivésti do pohybu nebo je prožhaviti.
+Vedle takovýchto podmínek, které jsou nevyhnutelné, běží pak ještě zákon přitažlivosti stejného druhu. Avšak existují kromě těchto dvou událostí také ještě jiné druhy a možnosti, o kterých budeme moci hovořit teprve časem, protože dnes by každé zbytečné odbočení jen zkalilo jasnost nutného obrazu.
-Chybí k tomu ještě most. Místo most můžeme také říci nástroj, jehož duše ještě zvlášť potřebuje. A tento most musí být opět vybudován malými bytostnými!
+Řekněme tedy proto jen předběžně, že všechna vlákna, lhostejno, jakého jsou druhu, nemohou postačit, aby umožnila duši hrubohmotným tělem hýbat a prožhavit je.
-To se stává zrovna tak, jako vše v zákoně přesného //setkání se// zcela určitých vyzařování, na čemž jsou v tomto případě zúčastněny: pozemské mužství a pozemské ženství, jakož i různé, pro oba tyto lidi a i pro duši přicházející v úvahu běžící osudové nitky. Také tento děj bude potřebovati zvláštního vysvětlení. Pro dnešek stačí poukaz, že to vše tvoří určující východisko činnosti //těch// malých bytostných, kteří stavějí mosty pro duše k jejich vtělení.
+I když je splněna podmínka, že duše dlí skrze nějaká vlákna v blízkosti vznikajícího těla a že také toto tělo ve svém vyzařování dosáhlo stupně, který duši může //udržet,// jak jsem již uvedl v dřívější přednášce, tak by sice tím byla duše s tělem spojena, avšak proto by tím ještě nebyla schopna přimět toto s ní spojené pozemské tělo k pohybu nebo je prožhavit.
-Tyto mosty jsou to, čemu dnes mnozí říkají „astrální tělo“!
+K tomu ještě chybí most. Místo mostu můžeme říct také nástroj, který duše ještě zvlášť potřebuje. A tento most musí být opět postaven malými bytostnými!
-Astrální tělo se skládá ze střední hrubohmotnosti. Musí býti malými bytostnými zformováno bezprostředně //předcházejíc// hrubohmotné pozemské tělo, takže se to jeví, jakoby bylo současně formováno. Ale tak tomu není. Neboť astrální tělo -- chci pro jednoduchost zůstati dosud u tohoto známého označení -- musí předcházeti //vše,// co se má zformovati v těžké hrubohmotnosti!
+Nastává to podobně jako všechno v rámci zákona přesného //protnutí// zcela určitých vyzařování, čehož se v tomto případě účastní: Pozemské mužství a pozemské ženství, jakož i různá pro oba tyto lidi a také pro duši přicházející v úvahu běžící osudová vlákna. Také tento děj bude později potřebovat zvláštní výklad. Pro dnešek stačí náznak, že to vše tvoří určující výchozí bod k činnosti //těch// malých bytostných, kteří staví mosty pro duše k jejich inkarnaci.
-Je mnoho lidí, kteří dosáhli vědění o //existenci// tak zvaných astrálních věcí, ale neznají ani jejich skutečný účel ani pravdivý děj jejich vzniku.
+A tyto mosty jsou to, co je dnes již mnohými označováno jako „astrální tělo“.
-Ti, kteří dosud věděli o astrálních věcech, pozorovali vše zase jen jako ze sebe viděné a proto také jako vzniklé z těžké hrubohmotnosti. Nejčastěji vidí v tom //obrazy// těžké hrubohmotnosti, protože také každá rostlina, každý kámen, vůbec //všechno// těžce hrubohmotné, má zdánlivě v astrálním světě svůj obraz.
+Astrální tělo se skládá ze střední hrubohmotnosti. Musí být malými bytostnými zformováno tak, aby bezprostředně //předcházelo// těžké pozemské tělo, takže se to skoro jeví tak, jako by bylo zformováno současně. Avšak není tomu tak; neboť astrální tělo – chci pro jednoduchost ještě zůstat u tohoto dosud známého označení – musí předcházet //všemu,// co se má v těžké hrubohmotnosti zformovat!
-To však nejsou //obrazy,// nýbrž //před//obrazy věcí v těžké hrubohmotnosti, bez nichž se v těžké hrubohmotnosti nemůže naprosto nic zformovat! V tom je ten rozdíl.
+Je mnoho lidí, kteří došli k vědění o //existenci// takzvaných astrálních věcí. Avšak neznají ani jejich skutečný účel, ani skutečný děj vzniku.
-Toto pole střední hrubohmotnosti můžeme podle pozemských pojmů nejlépe pojmenovati modelářskou dílnou. Tak jako umělec napřed zformuje model, tak vznikne také tak zvané astrální tělo před těžkým pozemským tělem. Není však ve stvoření nic, co by tak, jako je tomu u pozemských lidí, sloužilo //jen// jednomu takovému účelu a pak bylo odstaveno stranou, nýbrž vše, i to zdánlivě nejmenší, má ve stvoření mnohostrannou a důležitou hodnotu.
+Ti, kteří se v astrálních věcech doposud považovali za vědoucí, viděli všechno opět jen od sebe, a proto jako vzniklé vycházejíc z těžké hrubohmotnosti. Ve většině případů v tom viděli //zobrazení// těžké hrubohmotnosti, poněvadž i každá rostlina, každý kámen a vůbec //všechno// z těžké hrubohmotnosti má zdánlivě svůj obraz v astrálním světě.
-Každá jednotlivost patří v působení bytostných jako nutná součástka k celku a je proto také jednotně celkem a v celku prostoupena a proniknuta.
+Toto však nejsou //obrazy,// nýbrž //předobrazy// věcí v těžké hrubohmotnosti, bez kterých by se v těžké hrubohmotnosti nemohlo vůbec nic zformovat! V tom spočívá rozdíl.
-Proto má také každá část na zemi, dokonce i země sama, svůj spolupůsobící model. Mnozí z těch, kteří smějí vidět, jmenují jej stínem, jiní, jak jsem již řekl, „astrálním tělem“. Jsou pro to ještě jiná, méně známá jména, která všechna označují totéž. Žádné z nich však nevystihuje to pravé, poněvadž to bylo zase z nepravé strany pozorováno, zatím co o vzniku není žádného vědění.
+Toto pole střední hrubohmotnosti by se mohlo podle pozemských pojmů nejlépe nazvat modelářskou dílnou. Jako když umělec nejprve vytvoří model, tak nejdříve vznikne takzvané astrální tělo //před// těžkým tělem pozemským. Ve stvoření není nic, co by jako u pozemských lidí sloužilo //jen// jednomu takovémuto účelu, aby to pak bylo odsunuto stranou, nýbrž všechno, také i to zdánlivě nejmenší, má ve stvoření mnohostrannou a potřebnou hodnotu.
-Na zemi není nic, co by malí bytostní nebyli již předtím ve střední hrubohmotnosti mnohem krásněji a dokonaleji zformovali!
+Každá jednotlivost patří v působení bytostných jako nutná součást k celku. Je také //jednotně// celkem obklopena a celkem proniknuta.
-Vše, co se děje v těžké hrubohmotnosti, i zručnost řemeslníků, tvoření umělců atd., je //vzato// z předcházející činnosti malých bytostných, kteří toto a ještě mnohem více ve střední i jemné hrubohmotnosti již dohotovili. Je to tam všechno zformováno, dokonce mnohem krásněji, poněvadž bytostní působí bezprostředně v zákonech Boží vůle, která je dokonalá a vyjadřuje se proto jen v dokonalých formách.
+Tak má tedy každá jednotlivost na zemi, dokonce i země samotná, spolupůsobící model. Mnozí, kteří smějí vidět, nazývají ho „stínem“, jiní již zmíněným „astrálním tělem“. Existují pro to také ještě další méně známá označení, která však označují totéž. Nic z toho však nevystihuje to pravé, protože to bylo opět pozorováno z falešné strany, zatímco o vzniku není vůbec žádného vědění.
-Každý vynález, i ten nejvíce překvapující, je jen //vypůjčením// si věcí z jiných úrovní vytvořených bytostnými, kterých je ještě velmi mnoho připraveno pro tvoření lidí, aby mohly býti přeneseny sem na zemi do těžké hrubohmotnosti.
+Na zemi není ničeho, co by malí bytostní již předem ve střední hrubohmotnosti ještě mnohem krásněji a dokonaleji nezformovali!
-A přece byly tyto všem vážným, ale jen pokorným hledatelům tak snadno dosažitelné předobrazy zde na zemi opětně rozumem silně pokřiveny, protože těm omilostněným nejčastěji chyběla k čistému tvoření potřebná pokora. Mimo to nedbali obyvatelé země ve své, vše tížící domýšlivosti, Božích zákonů ve stvoření. Teprve přesnou znalostí těchto Božích zákonů stane se vynalézání, správněji řečeno nalézání v jiných úrovních a tím také //správné// přenášení do těžké hrubohmotnosti této země, mnohem snazší a přesnější než dosud a také mnohem dalekosáhlejší.
+Všechno, co se odehrává v těžké hrubohmotnosti, dokonce i zručnost řemeslníků, tvorba umělců a tak dále, je jen //přejímáno// z předcházející činnosti malých bytostných, kteří toto a ještě mnohé další již ve střední a jemnější hrubohmotnosti připravili. Toto všechno je tam dokonce ještě mnohem dokonaleji zformováno, protože bytostní působí bezprostředně v zákonech Boží vůle, která je dokonalá, a proto může dojít k vyjádření také jen dokonalou formou.
-Astrální úroveň //není// tedy zrcadlem hrubohmotnosti! Za prvé sama se skládá ještě z hrubohmotnosti, ovšem trochu jemnějšího druhu než země, a za druhé, je tomu právě //naopak//: těžká pozemská hrubohmotnost je jen opakováním střední hrubohmotnosti, tak zvané astrální úrovně.
+Každý vynález, dokonce i ten nejpřekvapivější, je jen //odvozeninou// bytostnými již vytvořených věcí v jiných úrovních, jejichž velké množství je pro lidi k vytvoření připravené, aby je mohli přenést až sem na zem do těžké hrubohmotnosti.
-Pro astrální úroveň jsou však dvě cesty a tím také dva velké základní oddíly ve stvoření. Jeden, který k těžké hrubohmotnosti přivádí, a druhý, který zase od ní odvádí! Část přivádějící jest nutným mostem k výstavbě v pozemském, naproti tomu část odvádějící je zformovaný výraz cítění, myšlení a jednání lidských duchů, nacházejících se na zemi v pozemském šatě.
+A přece byly tyto pro vážné, avšak jen pokorné hledače tak snadno dosažitelné předobrazy zde na zemi rozumem opět pokřiveny, protože ve většině případů chyběla k čistému čerpání k tomu obdařeným potřebná pokora a kromě toho obyvatelé země doposud nedbali ve své vše brzdící domýšlivosti Božích zákonů ve stvoření. Teprve v jejich přesné znalosti stane se vynalézání, nebo, správněji vyjádřeno nalézání v jiných úrovních, a tím také //správné// přenášení do těžké hrubohmotnosti této země mnohem snazší a přesnější než doposud a také mnohem rozsáhlejší.
-Dosavadní vědění lidí o tom je jen rozkouskované, kusé dílo, při čemž těch několik kousků je ještě v nevědomosti zmateně přeházeno bez skutečné souvislosti. Tím se vytvořil fantasticky sestavený vzdušný obraz, okouzlující jako fata morgana, a který snad proto na mnoho nepevných lidí působí zvláštním kouzlem. Dá se při tom přece tak krásně neodpovědně povídat! Člověk si může dovoliti vyslovovati odvážné dohady, o nichž přirozeně chce, aby byly uznávány a obdivovány jako vědění a jistota, a to při vědomí, že ho za to nikdo nemůže činit odpovědným, jestliže se zmýlí. Je mu podle jeho mínění dána příležitost, aby se mohl za někoho vydávat, aniž by měl při tom odpovědnost.
+Astrální úroveň tedy //není// zrcadlem hrubohmotnosti! Za prvé ona sama sestává ještě z hrubohmotnosti, jen poněkud jemnějšího druhu než země, a za druhé je tomu právě //naopak:// těžká, pozemská hrubohmotnost je opakováním střední hrubohmotnosti, takzvané astrální úrovně.
-Ano, před lidmi! Ale ne před zákony Božími! Vzhledem k nim je každý plně odpověden za to, co říká! Za každé slovo! A všichni ti, kteří jdou za jeho nesprávnými názory, dokonce i všichni ti, které svým bludným učením pohnul k novým vlastním fantastičnostem, ti všichni jsou pevně k němu přikováni a on musí každému jednotlivě pomáhati k osvobození, dříve než smí pomýšleti na sebe a svůj vlastní vzestup!
+Pro astrální úroveň však existují dvě cesty a tím také dva velké základní oddíly. Jeden, který k těžké hrubohmotnosti vede, a další, který od ní opět odvádí! Část, která k ní přivádí, je nutným mostem k výstavbě v pozemském, část od ní odvádějící je naproti tomu zformovaný výraz myšlení a jednání lidských duchů, kteří se na zemi nalézají v pozemském šatě.
-Po tomto krátkém výhledu musíme zpět k podrobnostem. Tedy malí bytostní formují předem astrální tělo jako nutný most pro duši, aby mohla dozrávající tělo také ovládati, říditi a jím pohybovati.
+Dosavadní vědění lidí o tom je jen polovičaté kusé dílo, přičemž těchto několik kusů je kromě toho v nevědomosti ještě zpřeházeno, bez skutečné souvislosti. Tím byl jen vytvořen fantasticky sestavený, ve vzduchu se vznášející obraz, který působí jako fata morgána, a proto účinkuje na tak mnohé v sobě nepevné lidi zvláštním kouzlem.Dá se přece při tom tak krásně rejdit v nezodpovědnosti. Člověk si může dovolit sestavovat v tom smělé domněnky, které ovšem chce rád považovat za vědění a jistotu, ve vědomí, že ho při tom nikdo nemůže učinit zodpovědným, pokud se v tom zmýlí. Je mu podle jeho mínění dána příležitost jednou něco znamenat, aniž by měl zodpovědnost.
-Duše se spojuje s astrálním tělem a skrze ně pak působí na těžké pozemské tělo. Také pozemské tělo může svým k tomu účelu nutným vyzařováním duši skutečně k sobě připoutat jedině prostřednictvím astrálního těla. Záření těžké hrubohmotnosti, prolnuté bytostným, musí nejprve proniknout střední hrubohmotností astrálního těla, poněvadž by se jinak nemohlo připojiti k záření duše, jejíž nejzevnější obal jest již z nejjemnější hrubohmotnosti.
+Ano, před lidmi! Avšak ne před Božími zákony! Vůči nim je každý //plně// zodpovědný ve všem, co říká! Za každé slovo! A všichni ti, kteří následují jeho falešné názory, dokonce i ti, které bludným učením jen povzbudil k novým, vlastním fantastičnostem, oni všichni jsou k němu pevně přikováni a on jim musí jednotlivě opět pomoci uvolnit se, než může myslet na sebe a svůj vzestup!
-Pokusíme se nejprve rozlišiti tři základní druhy hrubohmotnosti. Mimo to jest však ještě mnoho mezidruhů a vedlejších druhů. Vezměme zatím jen jemnou, pak prostředně silnou a těžkou hrubohmotnost. V tomto smyslu patří pozemské tělo k pozemsky nejtěžšímu druhu a astrální tělo k přechodnému druhu prostředně silné hrubohmotnosti, tedy k druhu, který jest nejtěžšímu //nejbližší.//
+Poté, co jsme takto opět učinili krátký výhled, musíme zpět k podrobnostem. Malí bytostní formují tedy především astrální tělo jako nutný most pro duši, aby také mohla ovládat, řídit a pohybovat dospívajícím tělem.
-Toto astrální tělo je tedy bytostnými //předem// zformováno, má-li dojít k inkarnaci. Bezprostředně po něm také pozemské tělo, takže to budí dojem, jakoby se obé událo současně. Ale utvoření astrálního těla předchází ve skutečnosti děj v těžké hrubohmotnosti. //Musí// předcházeti, jinak by nemohl jiný děj býti dokončen a duše by nemohla jiným způsobem s pozemským tělem nic podniknouti.
+Duše se tedy spojuje s //astrálním tělem// a působí //skrze ně// na těžké tělo pozemské. A také pozemské tělo může ve svém k tomu nutném vyzařování na sebe duši skutečně připoutat jen skrze astrální tělo jakožto prostředníka. Záření bytostným oživené těžké hrubohmotnosti musí nejprve proniknout střední hrubohmotností astrálního těla, protože jinak by se nemohlo propojit se zářením duše, jejíž nejzevnější schrána je pak již z nejjemnější hrubohmotnosti.
-Dávám vám při tom jen //obraz// děje, aby tím mohl vzniknouti o tom pojem. Později budeme sledovati vznik, zrání a zanikání, se všemi k tomu patřícími oddíly a nitkami //krok za krokem,// jakmile //celek// bude stát //obrazně// před vámi.
+Chceme nejprve odlišit tři základní druhy hrubohmotnosti. Kromě toho však v ní existují ještě různé mezidruhy a vedlejší druhy. Prozatím vezměme jen jemnou, středně silnou a nejtěžší hrubohmotnost. V tomto smyslu patří pozemské tělo k pozemsky nejtěžšímu druhu a astrální tělo k přechodnému druhu středně silné hrubohmotnosti, tedy k druhu, který je //nejtěžšímu nejbližší.//
-Astrální tělo je souvisle //spojeno// s pozemským tělem. Není však na něm závislé, jak se to myslelo až dosud. Nedostatek vědění o skutečném postupu ve stvoření měl za následek mnohé omyly, jmenovitě to, že člověk ono malé vědění, jež si získal, stále vykládal jako základ svého pozorování.
+Toto astrální tělo je bytostnými zformováno //nejdříve,// když má nastat inkarnace, a bezprostředně po něm tělo pozemské, takže vzniká zdání, jako by obojí probíhalo současně. Avšak utváření astrálního těla předchází ve skutečnosti děje v těžké hrubohmotnosti, //musí// je předcházet, jinak by toto druhé tělo nemohlo být dokončeno a duše by nebyla žádným způsobem schopna s pozemským tělem nic podniknout.
-Tak dlouho, dokud si představoval //sebe// jako nejdůležitější bod ve stvoření, zatím co ve skutečnosti nehrál vůbec žádnou zvláštní hlavní úlohu, poněvadž je pouze tvor jako nesčetní jiní a půjde vždycky nesprávně i ve svých bádáních.
+Dávám při tom jen //obraz// děje, aby z toho mohl vzniknout pojem. Později snad budeme sledovat //krok za krokem// vznik, zrání a zánik se všemi k tomu náležejícími členitostmi a vlákny, jakmile bude nejprve jednou //celek// stát //obrazně// před vámi.
-Jest správné, že po odloučení duše od pozemského těla se astrální tělo s pozemským rozpadá. Ale to nemůže být přijato jako důkaz pro to, že jest na něm závislé. Pro tento názor není ani jediného oprávněného důvodu.
+Astrální tělo //souvisí// s tělem pozemským, avšak není na něm závislé, jak se to bralo doposud. Nedostatek vědění o vlastním vývojovém ději ve stvoření doprovázelo mnoho omylů, zejména proto, že člověk toto malé vědění, které získal, vždy stavěl jako základ pozorování ze svého hlediska.
-Ve skutečnosti jest tento děj jiný: Při odloučení duše táhne tato, jako pohyblivá část, astrální tělo s sebou od pozemského těla. Obrazně řečeno: Duše vytáhne s sebou při svém vystoupení a odchodu z pozemského těla i tělo astrální. Tak se to jeví. Ve skutečnosti jej jen odtud odtáhne, poněvadž žádného smísení tu nebylo, nýbrž pouze vsunutí jednoho do druhého jako u vytahovacího dalekohledu.
+Dokud si //on// představuje sebe jako //nejdůležitější// bod ve stvoření, ve kterém ve skutečnosti nehraje vůbec žádnou zvláštní hlavní roli, nýbrž je pouze tvorem jako nesčetní jiní, půjde vždy falešně, také ve svých výzkumech.
-Duše netáhne astrální tělo s sebou příliš daleko, neboť toto je spojeno nejen s ní, ale i s pozemským tělem a mimo to duše, z níž vlastní pohyb vychází, se chce odloučit i od astrálního těla, a proto se i od něho vzdaluje.
+Je správné, že po odloučení duše od pozemského těla se astrální tělo spolu s pozemským tělem rozpadne. Avšak to nesmí být bráno za důkaz //pro to,// že tím má být na něm závislé. Není to ani oprávněným důvodem k takovéto domněnce.
-Tak zůstane astrální tělo vždy po pozemském odloučení se duše nedaleko pozemského těla. Čím dále se duše vzdaluje, tím slabší je astrální tělo. Stále větší a větší odloučení se duše způsobí nakonec zánik a rozpad astrálního těla. Toto zase bezprostředně přivádí rozklad pozemského těla, tak jako dříve ovlivnilo jeho vytvoření. Takový je normální, zákonům stvoření úměrný děj. Zvláštní zásahy při tom ovšem přivozují zvláštní podmínky a přesuny, aniž však vylučují zákonitost.
+Ve skutečnosti je děj jiný: Při odloučení duše od těla pozemského táhne s sebou tato jakožto pohyblivá část astrální tělo. Obrazně řečeno: duše táhne při svém vystoupení a odchodu astrální tělo ven z těla pozemského. Tak se to jeví. Ve skutečnosti ho z něj jen //vytahuje,// protože nikdy nenastalo splynutí, nýbrž jen vsunutí do sebe, jako u teleskopického dalekohledu.
-Astrální tělo je tedy především od duše odvislý prostředník mezi pozemským tělem. Co se stane astrálnímu tělu, tím trpí nezbytně i pozemské tělo. Bolesti pozemského těla dotýkají se však astrálního těla mnohem slaběji, přesto, že jest s ním těsně spojeno.
+Netáhne také toto astrální tělo při tom příliš daleko, protože je spojeno nejen s ní, nýbrž je přece také ukotveno v pozemském těle, a kromě toho duše, z níž vlastní pohyb vychází, se chce také uvolnit z astrálního těla, a tudíž se vzdaluje i od něj.
-Je-li na příklad nějaký úd pozemského těla odňat, třeba prst, není tím současně odňat i prst astrálního těla, ale tento //zůstává// přesto klidně jako předtím. Proto se stává, že pozemský člověk časem skutečně ještě cítí bolest nebo tlak tam, kde již žádný úd pozemského těla nemá.
+Tak zůstává astrální tělo po pozemském odloučení duše vždy poblíž pozemského těla. Čím dále se pak duše vzdaluje, tím slabším stává se také astrální tělo, a stále větší a větší odloučení duše nakonec přivodí rozklad a rozpad astrálního těla, což má zase za následek bezprostřední rozklad těla pozemského, stejně jako ovlivnilo i jeho vytvoření. Takový je normální, zákonům stvoření odpovídající postup. Zvláštní zásahy při tom mají přirozeně za následky také zvláštní okolnosti a posuny, aniž by však při tom mohly vyloučit zákonitost.
-Takových případů je velmi mnoho, aniž člověk našel k tomu vysvětlení, poněvadž mu chyběl přehled.
+Astrální tělo je v první řadě //od duše// odvislý prostředník k tělu pozemskému. Co se děje astrálnímu tělu, tím bezpodmínečně také trpí tělo pozemské. Utrpení pozemského těla se však dotýká těla astrálního mnohem slaběji, přestože je s ním úzce svázáno.
-Tak spojují bytostní všechny duše vázáním jich na jejich astrální těla, která chceme označiti jako těla střední hrubohmotnosti, zatím co těžká pozemská těla již při vzniku jsou bezprostředně spojena s těly střední hrubohmotnosti a podle nich se formují a vyvíjejí.
+Je-li například nějaká část pozemského těla odebrána, dejme tomu prst, tak tím není současně také odebrán prst z těla astrálního, nýbrž tam klidně //zůstává// jako doposud. Proto dochází k tomu, že pozemský člověk může občas cítit skutečně ještě bolest nebo tlak tam, kde již na pozemském těle žádnou část nemá.
-Jak se projevuje působení duše touto schránou na těžké pozemské tělo, musí zůstati zase vyhrazeno pozdějším přednáškám, neboť až k tomuto bodu je třeba znáti napřed mnohé, co musí být teprve vysvětleno, aby bylo dosaženo správného porozumění.
+Takové případy jsou přece dost známé, aniž by člověk pro to nalezl správné vysvětlení, protože mu k tomu chyběl přehled.
-Ale toto všechno jest také proniknuto //jediným// zákonem, který malí bytostní horlivě a věrně plní, aniž se od něho odchylují. V tom jsou vzory lidským duchům, kteří se od nich mohou jen učiti a také //mají// učiti, až konečně ruku v ruce a bez povyšování budou působiti s malými staviteli v tomto stvoření, aby takovým činem pro plnou harmonii jásavě a vděčně ocenili a oslavili moudrost a lásku svého Stvořitele!
+Tak spojují bytostní navázáním všechny duše k jejich astrálním tělům, která chceme nazvat jako těla střední hrubohmotnosti, přičemž těžká pozemská těla jsou již při svém vzniku s tělem střední hrubohmotnosti bezprostředně spojena a formujíce se podle něj se vyvíjí.
+Jak probíhá druh působení duše skrze tuto schránu na těžké pozemské tělo musí zůstat vyhrazeno případným pozdějším přednáškám, protože až k tomuto bodu je nutné ještě napřed mnohé objasnit, aby se mohlo pro to počítat se správným porozuměním.
+Avšak toto všechno je také proniknuto jedním //jediným// zákonem, který malí bytostní horlivě a věrně plní, aniž by se od něj odklonili. Jsou v tom vzory pro lidské duchy, kteří se na tom mohou jen učit a také se učit //mají,// až konečně ruku v ruce a bez nafoukanosti budou s těmito malými staviteli v tomto stvoření spolupracovat, aby takovýmto činem vedoucím k plné harmonii jásajíce naplněni díkem velebili moudrost a lásku svého Stvořitele!