Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 82. Útulný domov. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:utulny_domov to cs:doznivani:hlas:utulny_domov Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 23. Útulný domov. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:utulny_domov to cs:doznivani:plamen:dil_ii:utulny_domov Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Útulný domov. ======
-Ve zdánlivém pohodlí svíjí se lidstvo v tisícerých poutech a ti, kteří v sobě cítí Boží zákon duchovního pohybu a usilují o probuzení, vyciťují tato pouta nejvýš bolestivě. Jsou to pouta, která mohou býti odříznuta teprve tehdy, snaží-li se takto zapředený člověk sám se osvobodit.
+Tisícerá jsou zauzlení, ve kterých se lidé svíjí se zdánlivým pohodlím. Jen ti, kteří v sobě cítí Boží zákon duchovního pohybu a nutí se k probuzení, cítí pouta nesmírně bolestným způsobem, protože ta se zaříznou teprve pak, když se takto zapředený snaží z nich osvobodit.
-A přece jest toto uvolnění tím jediným, co ho může zachránit před propadnutím duchovnímu smrtelnému spánku!
+A přece je toto osvobození tím jediným, co může přinést záchranu před propadnutím se do duchovního spánku smrti!
-Ani dnes neporozumíte správně mým slovům v celé jejich pronikavé pravdě, poněvadž lidstvo se samo příliš omotalo pouty a nemá také již možnosti volně se rozhlédnout a plně to pochopit.
+Budete těmto mým slovům dnes sotva správně rozumět v celé jejich pronikavé Pravdě, protože lidstvo v tom samo sebe příliš sešněrovalo a sotva může mít ještě nějakou možnost ke svobodnému rozhledu nebo k plnému porozumění pro to.
-Proto ruka výkonné Boží spravedlnosti //roztrhne// nyní a rozbije tato pouta, i když to lidem způsobí bolest a utrpení. Jinak to není vůbec možné. Teprve po rozříznutí a odpadnutí pout, vás tísnících, budete schopni pochopiti správně moje slova a pohlédnete s hrůzou nazpět, na své dosavadní falešné myšlení!
+Proto budou nyní pouta //rozetnuta// rukou výkonné Boží spravedlnosti, i když to musí být také pro lidi velmi bolestivé, strastiplné, jestliže to jinak vůbec není možné. Teprve //po// přetnutí a odpadnutí pout a sešněrování jste potom schopni má slova správně pochopit, v hrůzyplném pohledu zpět na vaše dosavadní falešné myšlení!
-Ale přesto chci vám ukázat na některé malé případy z mnoha, které vám snad umožní alespoň vytušení. Ovšem, jestliže jste Poselství přijali skutečně správně, poněvadž bez něho bylo by každé, ba i to nejmenší porozumění, úplně nemožné. Jedině Poselstvím můžete také správně porozumět celému pozemskému životu, se vším, co vás při tom potká a zasáhne.
+Chci vám však přesto vybrat několik malých příkladů z mnoha, které vám snad přece mohou přinést tušení, pokud v sobě Poselství již skutečně nesete; neboť bez něj nebyla by vám jakákoliv, i ta nejmenší možnost pochopení vůbec možná.
-Podívejte se se mnou na dnešní život lidí:
+Skrze Poselství můžete přece nyní chápat také celý pozemský život teprve správně se vším, co vás samotné při tom potká a zasáhne.
-Jest úplně správné, jsou-li děti věrně opatrovány, střeženy a vedeny svým dětstvím a je-li dorůstající mládeži poskytnuto přiměřené vzdělání jako výzbroj na cestu pozemským životem.
+Pohleďte nyní jednou se mnou do dnešního lidského života:
-Přesto však musí každému jednotlivci zůstati, ba musí mu být //dána// také možnost, aby //se sám// vypracoval z nejmenších začátků. Nesmí mu být od počátku všechno usnadňováno! Poskytnutí takové možnosti by mělo být úkolem státní správy.
+Je správné, když jsou děti věrně chráněny, střeženy a vedeny skrze své dětství, když je poskytnuto dorůstající mládeži odpovídajícího vzdělání jako výzbroje pro cestu pozemským životem.
-Poskytnutí pohodlí nebo ulehčení skrývá v sobě největší nebezpečí jako přímé vyzvání k duchovní lenosti! A tak se to dělo až dosud ve smyslu pro rodinu, chtějícím jen dobro.
+Avšak pak musí zůstat každému jednotlivci také možnost, dokonce mu musí být //dána,// aby //se sám// vypracoval vzhůru od nejmenších počátků. Nesmí se mu to od začátku všechno činit pohodlným! A poskytovat takovou možnost musí být úkolem vedení státu.
-Již to je pro každého ducha jed, jestliže je jako dítě vychováván ve víře, že má vlastnické právo na pozemské statky, získané jeho rodiči. Mluvím o škodách ve vztazích čistě duchovních, které jsou při veškeré činnosti člověka tím //nejpodstatnějším//. Toho si musí být také v budoucnu vždy vědom, má-li být jak on, tak i poměry jej obklopující skutečně zdravé.
+V činění pohodlným nebo usnadňování spočívá největší nebezpečí jako přímá pobídka k duchovní lenosti! A to se doposud neustále děje v dobro chtějícím smyslu pro rodinu.
-Avšak i //v pozemských// vztazích způsobila by změna okamžitě velmi mnoho a odklidila by z cesty mnohé zlo. Ku příkladu dítě by mělo do určitého věku zákonný nárok na ochranu a péči rodičů, spojenou s přiměřeným vzděláním. Poté však byla by to jedině svobodná vůle rodičů, jak by naložili se svým osobním majetkem.
+Již to je pro lidského ducha jed, když je jako dítě vychováván ve víře, že má vlastnické právo na pozemský majetek, který rodiče získali.
-Kolik dětí by se již tím úplně změnilo! Oč více //vlastního// snažení a opravdovosti pro pozemský život by vzniklo a jaká zvýšená píle! V neposlední řadě i větší láska k rodičům, která by nemohla být ani zdaleka tak jednostranná, jak se dnes tak často jeví.
+Mluvím nyní o škodách v ryze duchovních vztazích, což je //nejpodstatnější// při všech činnostech člověka. Toho si musí být v budoucnosti také vždy vědom, pokud on a obklopující ho poměry mají skutečně zůstat zdravé.
-Oběti milujících rodičů dosáhly by mnohem vyšší ceny, poněvadž by pak skutečně vycházely jen ze svobodné lásky, zatím co dnes taková oběť není dětmi vůbec hodnocena. Naopak, je očekávána a vyžadována jako samozřejmost, aniž by byla schopna vzbudit pravou radost.
+Avšak i v //pozemských// vztazích by změna v tom velmi mnohé ihned přetvořila a tak mnohé zlo by odstranila z cesty. Například dítě by mělo zákonný nárok také jen //na to,// aby mohlo až do zcela určitého věku požívat ochranu a péči rodičů a odpovídající vzdělání, avšak pak by zůstalo jen na svobodné vůli rodičů, jak chtějí naložit se svým majetkem.
-Změna přinesla by s sebou ještě i další: vychovala by cennější lidi, lidi většího sebevědomí, silného ducha a zvýšené síly k činu.
+Jak by se již tím tak mnoho dětí zcela změnilo! Oč více //vlastního// úsilí muselo by zde povstat, oč více vážnosti pro pozemský život, jaká zvýšená píle. A v neposlední řadě také více lásky k rodičům, která by zdaleka nemohla být tak jednostrannou, jak se dnes často ukazuje.
-Kdyby nebylo vlastnického //práva// na osobní majetek druhého, bylo by často zamezeno i zločinům.
+Oběti milujících rodičů dosáhly by tím také ještě mnohem vyšší hodnoty, protože by pak vyvstaly skutečně jen ze svobodné lásky, zatímco takovéto oběti dnes nejsou často od dětí vůbec oceněny, nýbrž je jen očekávají a požadují jako zcela samozřejmé, aniž by byly schopny vyvolat pravou radost.
-Dětem lze mnohem snáze získati si lásku svých rodičů, místo aby se jako děti dožadovaly svých práv, která tak jako tak mají naprosto jiný smysl, než se dnes chápe. Děti musí být vděčny za to, že jim rodiče poskytli příležitost k pozemské inkarnaci, i když se při tom jedná o vzájemné uvolnění a podporování, jak je tomu při všech účincích Božích zákonů.
+Změna v tom by bez dalšího přispěla již k tomu, aby se vychovali hodnotnější lidé s větším sebevědomím, silnějším duchem a se zvýšenou silou k činu.
-Ve skutečnosti jsou všechny tyto děti svým rodičům jen cizími duchy, //vlastními osobnostmi,// které svou stejnorodostí nebo nějakým dřívějším spojením mohly býti přitaženy k inkarnaci, jak to již víte z Poselství.
+Avšak i zločinům by se často zamezilo, jestliže by neexistovalo žádné vlastnické //právo// na osobní majetek druhých.
-Rodiče poskytují dítěti ochranu a pomoc pro onu dobu, jíž duch potřebuje, aby mohl své nové pozemské tělo plnocenně ovládati a býti si vědom vlastní zodpovědnosti. Pak musí být pozemský člověk úplně volný, odkázán sám na sebe, jinak nemůže tak zesíliti, jak je to pro něj ve velkém rozmachu Božích zákonů užitečné. //Má// bojovati a má míti překážky, aby jejich překonáváním duchovně vyrůstal a dosáhl výšin.
+Děti si mohou lásku svých rodičů získat mnohem snáze, místo aby zdůrazňovaly své dětství a svá práva, která beztak mají zcela jiný smysl, než se dnes předpokládá, protože děti musí být vděčny, že jim jejich rodiče poskytli příležitost k pozemské inkarnaci, i když se při tom jedná o oboustranné uvolnění a podporování, jak je tomu ve všem při účincích Božích zákonů.
-Změna v dosavadním myšlení dítěte na uplatňování práva na majetek rodičů projevovala by se ještě v mnoha jiných způsobech, než které byly vyjmenovány, předpokládaje, že by se stát ve své působnosti přiměřeně přizpůsobil národu a pomáhal nejen rodičům, ale i dětem prorážeti cestu.
+Ve skutečnosti jsou přece všechny tyto děti svým rodičům cizími duchy, //vlastními osobnostmi,// které jen skrze svůj stejný druh nebo nějakým dřívějším spojením mohly být přitaženy pro inkarnaci, jak z Poselství víte.
-Tak i názor na získávání majetku každého jednotlivce musí se vyvíjeti úplně jinak. Dnes se mnozí lidé snaží zvětšovati svůj majetek stále víc a více jen proto, aby ulehčili život svým dětem, tedy aby svůj majetek dětem zanechali. Veškeré myšlení a usilování je založeno jedině na tom a je podkladem sobeckého hromadění pozemských statků.
+Pozemští rodiče poskytují ochranu a pomoc pro dobu, kterou duch potřebuje, aby své nové pozemské tělo plnohodnotně a vědom své odpovědnosti ovládl, avšak potom musí být pozemský člověk zcela svobodný, zůstat odkázaný sám na sebe, jinak nikdy nemůže zesílit tak, jak je to pro něj prospěšné ve velikém zachvívání Božích zákonů. //Má// bojovat a mít překážky, aby v jejich přemáhání duchovně vyrůstal, dospěl vzhůru.
-I když to úplně nezmizí, poněvadž ten či onen pokládá tento smysl za základ své veškeré životní činnosti, bylo by mnoho i těch, kteří by své pozemské činnosti dali vyšší a všeobecnější cíl k požehnání mnohých.
+Změnou v dosavadních myšlenkách dítěte nárokujících si majetek rodičů by však nastalo ještě mnohem více účinků, než je již uvedené, za předpokladu, že budující správa státu by se ve svém působení pro lid vhodně vložila a pomohla rodičům, jakož i dětem razit cestu.
-Pak by zmizely nemravné sňatky z vypočítavosti, tak jako podvod smutné honby za věnem. Mnoho zlého by se rozpadlo samo sebou a na jeho místo nastoupilo by ozdravění. Poctivost ve vnitřním cítění došla by uplatnění a sňatky by byly //pravé!// Ke sňatku přistupovalo by se především s mnohem větší opravdovostí.
+Také smysl výdělku každého jednotlivce musí se tím jinak rozvíjet. Dnes snaží se mnozí lidé stále více rozšiřovat svůj majetek, jen aby pak dětem zaopatřili snazší život, aby ho tedy dětem zanechali. Všechno smýšlení a snažení stojí jen na tom a je důvodem k egoistickému hromadění pozemských statků.
-Dorůstající mládeži má býti poskytnuta příležitost, aby nejen mohla, ale //musela// rozvinouti své duchovní síly ve smyslu Poselství k nabytí svých životních potřeb. Jen to jediné je správné, poněvadž teprve potom může duchovně //kupředu,// protože se //musí// duchovně //hýbat//.
+I když to také zcela neodpadne, protože ten nebo onen přece jen vezme tento smysl za základ celé své životní činnosti, tak bylo by však i mnoho jiných, kteří by své pozemské činnosti dali vyšší a všeobecněji stanovený cíl, k požehnání mnohých.
-Ale místo toho je mnohým dětem rodiči nebo jinými příslušníky rodiny příliš usnadňována právě tato nutná cesta k jejich duchovnímu ozdravění. Dotyčnému člověku je učiněna //tak pohodlnou,// jak je to vůbec jen možné, a tomu se říká smysl pro rodinu, láska nebo také rodinná povinnost.
+Pak by odpadla nemravná vypočítavost manželství, jakož i podvody žalostné honby za věnem. Tak mnohé zlo by se tímto krokem rozpadlo samo od sebe a na jeho místo by přišlo ozdravění, poctivost vnitřního cítění by došla k uplatnění a manželství by se stala //ryzími!// K manželským svazkům by se předem přistupovalo s mnohem větší vážností.
-Nechci vypočítávati škody, které tím vzniknou i při tom nejlepším chtění, poněvadž každý i dobrý člověk potřebuje tu i tam ke svému zesílení popudů zvenčí a donucení. //Dobrovolně// zřídka kdy by zaujal takové postavení, k němuž je donucen a málokdy by se donutil k použití veškerých duchovních sil, aby se stal pánem situace a dobře se jí zhostil. Kdyby mu byla ponechána volba, tu by ve většině případů zvolil tu //nejpohodlnější// cestu, aby to měl hodně lehké, ale duchovně by ničeho nezískal.
+Dorůstající mládeži má být poskytnuta příležitost, aby své duchovní síly k získání svých pozemských potřeb ve smyslu Poselství rozvinout //musela,// nejen mohla! To jediné by bylo správné; neboť tehdy, avšak také jen tehdy dostává se duchovně //kupředu,// protože se //musí// duchovně //hýbat.//
-Jeho sebeúcta a jeho sebevědomí se zvýší, musí-li se sám pozemsky namáhat a pilně probojovávat. To vše jest pak výsledkem //jeho// práce.
+Místo toho však je tak mnohým dětem rodiči nebo jinými rodinnými příslušníky právě tato pro ně nutná cesta k duchovnímu ozdravění příliš usnadňována, je dotyčnému činěna //tak pohodlnou,// jak jen to je možné. To nazývá se pak smyslem pro rodinu a láskou nebo také rodinnou povinností.
-Majetek oceňuje potom mnohem správněji, hodnotí práci i každou sebemenší radost a také každou laskavost druhého přiměřeně oceňuje. Může se radovati mnohem živěji než člověk, kterému je mnohé bez námahy vhozeno do klína a který vyplňuje svůj čas jenom tím, že vyhledává rozptýlení.
+Nechci vypočítávat škody, které tím vznikly i při nejlepším chtění; neboť i každý dobrý člověk potřebuje tu a tam k zesílení podněty zvenčí a nátlak. //Dobrovolně// by se zřídkakdy postavil do stavu, kdy je k němu donucen, zřídkakdy by se namáhal napřít veškeré duchovní síly, aby se stal pánem situace a dobře ji vyřešil. Ve většině případů, kdyby mohl volit, zvolil by pro to //nejpohodlnější// cestu, aby to měl lehké, což mu však duchovně žádný užitek nepřinese.
-Chceme-li skutečně pomoci, musíme napomáhat //pravému snažení//. Nikomu nesmíme vhodit bez určitých povinností do klína //ono// ovoce, kterého si jiný vydobyl svojí námahou.
+Sebeúcta, jeho sebedůvěra se však zvýší, jestliže se s námahou a s pílí pozemsky sám činí a to všechno je výsledkem //jeho// práce.
-Přirozeně, rodiče mohou vždycky ještě darovati svým dětem cokoliv chtějí nebo mohou jim z falešné lásky obětovati smysl a čas svého celého pozemského života. Mohou se učinit i jejich otroky podle své svobodné vůle. Ačkoliv je pozemský zákon nebude k ničemu nutit, přece ponesou ve zvratném působení vůle Boží plnou zodpovědnost za to //jen sami// i za své vlastní opomenutí ve stvoření a částečně i za duchovní škody, způsobené dětem.
+Oceňuje pak majetek mnohem více v pravém smyslu, oceňuje práci a také každou sebemenší radost, přiměřeně hodnotí také ochotu druhých a může se mnohem živěji těšit než člověk, kterému je mnohé házeno do klína bez námahy a který potřebuje vyplňovat čas jen tím, aby si opatřil rozptýlení.
-//Předně,// lidé //nejsou// na zemi pro děti, nýbrž sami //pro sebe,// proto, aby //sami// duchovně zráli a zesílili. Z falešné lásky se toho však vůbec nedbá. Jedině zvířata žijí ještě podle zákona!
+K //pravé dovednosti úsilí// musí být snaha napomoci, pokud se pomoci skutečně chce. Nikomu se nesmí házet bez zcela určitých povinností do klína //to// ovoce, které si jiný vydobyl ve své námaze.
-Podívejte se jednou pozorněji na rodinné zvyklosti:
+Přirozeně mohou darovat rodiče svým dětem vždy všechno, pokud chtějí, nebo jim mohou z falešné lásky obětovat smysl a čas celého svého pozemského života, mohou se učinit jejich otroky; neboť jim v tom zůstává svobodná vůle, avšak protože je v tom žádný pozemský zákon nebude k něčemu nutit, ponesou proto //zcela sami// ve vzájemném působení Boží vůle plnou zodpovědnost za své vlastní zameškání ve stvoření a zčásti také za duchovní škodu, která tím děti zasáhne.
-Dva lidé chtějí uzavříti sňatek, chtějí si zbudovati vlastní domácnost, aby společně putovali pozemským bytím a za tím účelem se zasnoubí.
+Lidé nejsou zde na zemi v //první// řadě pro děti, nýbrž //sami pro sebe,// aby //sami// duchovně zráli a mohli zesílit. Z falešné lásky se toho však již nedbá. Jen zvířata žijí v tom ještě v zákoně!
-Zasnoubení jest prvním krokem ke sňatku. Je to vzájemný slib a závazek, po němž mohou následovati vážné přípravy k zařízení domácnosti.
+Pohleďte jednou ostře do rodinných zvyklostí:
-Zasnoubení není ničím jiným, než pozemským základem k vytvoření nového domova a počátkem k zaopatření všeho toho, co jest pozemsky nutné.
+Dva lidé chtějí uzavřít manželství, chtějí založit vlastní domácnost, aby společně kráčeli skrze pozemské bytí, a za tímto účelem se zasnoubí.
-Při tom se uplatňují opět všechny falešné zvyklosti.
+Zasnoubení je tedy prvním krokem k manželství. Je to vzájemný slib a zavázání se, aby po slibu mohly následovat vážné přípravy pro domácnost.
-Ve skutečnosti týká se toto zasnoubení přece jedině //těchto dvou// lidí, kteří si společně chtějí zbudovati domov. Že rodiny nebo rodiče se plně zúčastňují na obstarávání všech pozemských nutností, jest věc sama pro sebe, která musí zůstat naprosto vnější, má-li býti správná. Za tím účelem mohou darovati, co chtějí, nebo mohou pomáhati jakýmkoliv způsobem. To vše týká se //vnějších// věcí a nespojuje a nenavazuje žádných osudových vláken.
+Zasnoubení není nic jiného než pozemský základ k vytváření nového domova a počátek k opatření všeho toho, co je pozemsky k tomu nutné.
-Zasnoubení má však zůstati bezpodmínečně onou poslední, nejzevnější hranicí pro jakákoliv rodinná pouta. Tak jako zralé ovoce padá se stromu, jestliže strom a ovoce splnily svůj zdejší účel, aniž by si vzájemně škodily, tak musí se dospělý člověk odloučiti od rodiny, od rodičů, poněvadž i oni, tak jako on sám, mají ještě //vlastní// úkol!
+Při tom však ihned začínají opět falešné zvyklosti.
-Ale rodiny se na to dívají úplně jinak, ano i v //poslední// chvíli, tehdy, když se dva lidé naleznou a zasnoubí. Velmi často si při tom osobují práva, jichž vůbec nemají.
+Ve skutečnosti se týká toto zasnoubení přece pouze //těchto// dvou lidí, kteří si spolu chtějí zřídit domácnost. Že rodiny nebo rodiče se zapojují do nákupu všeho k tomu pozemsky nutného, je věc zcela sama pro sebe, která by musela zůstat čistě vnější, aby byla správná. Mohou k tomu darovat, co chtějí, nebo mohou jakkoliv pomoci. Všechno to zůstává //vnějším// a nespojuje to, nenavazuje to žádná osudová vlákna.
-Jedině Boží silou je jim darováno každé dítě, kterého si přáli, neboť jinak by k nim nebylo zavítalo. Je to pouhé splnění přání, projeveného vroucím spojením dvou lidí!
+Zasnoubení má však zůstat bezpodmínečně také poslední, //mezní// hranicí pro jakákoliv rodinná pouta. Tak jako zralé ovoce padá ze stromu, když strom a ovoce chtějí splnit účel života, aniž by si vzájemně škodily, tak musí se člověk po své zralosti oddělit od rodiny, od rodičů; neboť i oni jako on sám mají ještě //vlastní// úkoly!
-Nemají žádného práva na dítě, jež jim bylo jen svěřeno a které jim nikdy nepatří! Bude jim také odejmuto, aniž by je mohli zadržet nebo aniž by byli na to předem tázáni! Z toho přece zřetelně vidíte, že rodičům není dáno nad dětmi ze Světla, z prapůvodu všeho života, žádných práv.
+Avšak rodiny hledí na to jinak, dokonce i v //poslední// chvíli, která pak je, když se dva lidé najdou a zasnoubí. Přivlastňují si při tom velmi často práva, která nikdy neměly.
-To, že převzali povinnosti k dítěti až k době jeho zralosti, je samozřejmé a je to také vyrovnáním za splnění jejich přání. Nebyli by měli dítě, kdyby k tomu nedali příležitost, která se v prazákonech tohoto stvoření rovná prosbě. A za povinnosti mají náhradou radost, ovšem, jestliže tuto povinnost //správně// vyplní.
+Jedině Boží silou je jim darováno každé dítě, které si přece přály; neboť jinak by ho obdržet nemohly. Je to pouze splnění přání, které se projevilo ve vroucím spojení dvou lidí!
-Dosáhnutím zralosti musí nechati každého člověka jíti //jeho// cestou, která přece není cestou jejich.
+Nemají žádné právo na dítě, které jim bylo jen propůjčeno, avšak nikdy jim nepatří! Bude jim přece také odňato, aniž by je mohly zadržet nebo aniž by byly napřed na to tázány! Z toho vidíte přece zcela jasně, že jim nad nimi nejsou ze Světla, z prapůvodu veškerého života, dána žádná práva.
-Při zasnoubení a sňatku //vystupují// dva lidé tak jako tak z rodiny, aby se sami spojili k vlastní domácnosti. Místo toho domnívají se však obě rodiny, že jsou tímto zasnoubením a sňatkem právě tak vzájemně spojeny, jako by k ní náležely. Zcela věcně pozorováno tomu tak není. Již samotná myšlenka na to je trochu podivná.
+Že převzaly až do doby zralosti také povinnosti, je jen samozřejmé a vyrovnáním za splnění jejich přání; neboť by nedostaly přece žádné dítě, pokud by k tomu nedaly příležitost, což se v prazákonech tohoto stvoření rovná prosbě. A za povinnosti mají jako vyrovnání radost, jestliže tyto povinnosti //správně// splní.
-Zasnoubení dvou lidí nepřináší tedy jedné rodině novou dceru a nerozšiřuje druhou rodinu o jednoho syna. Naopak oba jednotliví lidé se spojují //zcela pro sebe//. Nemají vůbec v úmyslu své dosavadní rodiny vláčeti za sebou.
+Po dosažení doby zralosti však musí nechat každého člověka kráčet //jeho// cestou, která není tou jejich.
-Kdyby lidé tušili, jak jsou škodlivé tyto zvláštní názory a obyčeje, nechali by toho snad sami. Oni to však nevědí, jak mnoho nezdravého tím způsobují.
+Při zasnoubení a manželství //vystupují// tak jako tak dva lidé z rodiny, aby se sami vzájemně spojili do jedné vlastní domácnosti. Místo toho se však obě rodiny domnívají, že ony samy byly skrze toto zasnoubení a sňatek spolu rovněž spojeny, jako by k sobě náležely, přestože přece zcela věcně pozorováno tomu tak vůbec není a již dotyčná myšlenka je velmi zvláštní.
-Nesprávné obyčeje neobejdou se bez pout v jemné hrubohmotnosti. Kolem dvojice, která se chystá založiti si vlastní domov, omotávají se vlákna. Tato vlákna překážejí, zamotávají se a zauzlují časem vždy víc a více. Vedou často k nepříjemným věcem, jejichž původ si pak lidé nedovedou vůbec vysvětlit, ačkoliv to byli oni sami, kteří k tomu dali základ svými obyčeji, vedoucími často ke směšnosti a obtěžování a kterým opravdu hluboká vážnost //vždycky// chybí.
+Zasnoubení dvou lidí nepřináší jedné rodině rozšíření jejího kruhu o dceru a druhé o syna, nýbrž oba jednotliví lidé spojující se zcela //sami pro sebe// nemají vůbec v úmyslu vláčet každý svou dosavadní rodinu za sebou.
-Bez přehánění můžeme říci, že //vždycky// chybí; neboť ten, kdo skutečně pochopil vážnost spojení dvou lidí, které souvisí se zasnoubením a sňatkem, ten odvrhne daleko od sebe škodlivé rodinné obyčeje. Místo toho využije raději tichých hodin k vnitřnímu soustředění, které vede k daleko větší důvěře ve šťastný společný život, než všechen vnější nemrav; neboť jako mrav nemůže to být nikdy označeno.
+Pokud by lidé tušili, jak škodlivě //musí// působit tyto zvláštní názory a zvyklosti, byli by toho snad sami od sebe zanechali; avšak oni neví, kolik neštěstí tím způsobují.
-Po zasnoubení, dovolí-li to poměry, bude dvojici podle možnosti zařízen domov. Obyčejně bývá zařízen tak, aby v něm nic nechybělo. Už to hned z počátku musí //zamezit// jakýkoliv radostný vzestup, alespoň na tak dlouhou dobu, dokud něco nebude chybět.
+Falešné obyčeje se neobejdou bez pout v jemné hrubohmotnosti. Vlákna ovíjejí se tím kolem páru, který se chystá založit vlastní domov, a tato vlákna brzdí, svazují a stahují se časem stále více a vedou často k nepříjemným věcem, jejichž původ pak lidé nemohou vysvětlit, přestože to byli oni sami, kteří k tomu položili základ ve svých často až ke směšnostem a k obtěžování vedoucích obyčejích, kterým //vždy// schází skutečně hluboká vážnost.
-Této dvojici je vzata každá možnost zúčastniti se výzdoby svého domova //vlastní// pílí a přičiněním. Je jim odňata radost, že //společným// snažením, jako pozemského cíle, dosáhli pomalým zdokonalováním vlastního domova, aby pak s hrdostí a láskou oceňovali každý, jimi získaný jednotlivý kus, ke kterému se pojí vzpomínky na tolik laskavých slov, na mnohý zápas, který radostně ruku v ruce statečně podstoupili, i na mnohé míruplné štěstí!
+Bez přehánění lze říci, že schází //vždy;// neboť kdo skutečně pochopí vážnost vzájemného spojení dvou lidí, která souvisí se zasnoubením a manželstvím, ten odvrhne při tom obvyklé rodinné obyčeje daleko od sebe a přidrží se raději tichých hodin vnitřního soustředění, které daleko více vede ke šťastnému společnému životu než všechny vnější nešvary; neboť nemohou být označeny jako mravné.
-Mnoha lidem je tak předem vzata veškerá radost. Přihlíží se jen k tomu, aby vše bylo zařízeno tak //pohodlně,// jak to jen jde. Oba lidé se budou vždy cítit mezi tím jako cizinci tak dlouho, dokud nebudou mít kolem sebe předměty, které si mohli sami opatřit.
+Po zasnoubení bude dvojici, pokud to poměry dovolí, podle možností zařízen domov, který předem neponechává mnoho si co přát, který tedy musí radostný vzestup již od počátku //vyloučit,// nebo přece na dlouhou dobu, protože bylo myšleno na vše a nic již nechybí.
-Nemusím o tom říkat již ničeho více, neboť časem sami v tom poznáte falešné a především jak duchovně tak i pozemsky škodlivé věci, ať již chcete nebo ne! Neboť i zde musí být konečně všechno nové a správné tak, jak to již dosti zřetelně spočívá v Božích zákonech.
+Tomuto páru je vzata každá možnost účastnit se na zkrášlení svého domova skrze //vlastní// výdělek v píli a přičinění, potěšit se //z toho,// že //společně// usilují za pozemským cílem pozvolného zdokonalení rodinného domu, aby pak s hrdostí a láskou oceňovali každý jimi zasloužený jednotlivý kus, ke kterému se vážou vzpomínky na tak mnohé milé slovo, na mnohý nutný zápas, který radostně bok po boku odvážně vybojovali, a pak na mnohé míru plné štěstí!
-Poskytněte lidem a mladým dvojicím možnost //k vlastnímu// snažení vzhůru. Jenom to jim způsobí trvalou radost, poněvadž tím vzroste jejich sebeúcta a sebedůvěra. Tak probudí se také pocit vlastní zodpovědnosti a tím docílíte toho //pravého!// Dáte jim více než kdybyste jim odejmuli všechny životní starosti anebo snažili se pokud možno jim je ulehčit. Tím je jenom oslabujete a zdržujete od nutného zesílení.
+Radost je tak mnohým lidem již předem vzata a přihlíží se jen k tomu, aby to bylo uzpůsobeno tak //pohodlně,// jak jen to je možné. Oba lidé budou však mezi tím vždy cizinci, dokud při tom nemají věci, které mohli oni sami získat.
-Stanete se jejich nepřáteli, nikoliv opravdovými přáteli, jimiž chcete být!
+Nepotřebuji vám o tom říkat již ničeho více; neboť v tom budete sami postupně poznávat falešné a především duchovně, jakož i pozemsky škodlivé, ať už chcete nebo ne; neboť také v tom se musí všechno konečně stát novým a správným, takovým, jak to dosti zřetelně spočívá v Božích zákonech.
-Hýčkáním a usnadňováním berete jim víc, než se dnes po mých slovech snad domníváte.
+Dejte lidem a mladým párům možnost //vlastního// úsilí vzhůru, jen //to// se jim stane dlouhodobou radostí, protože to zvýší sebeúctu a také sebedůvěru, aby to vzkřísilo vlastní odpovědnost cítění, a tím uděláte to //pravé!// Dáte jim tím víc, než když se jim chcete snažit odejmout všechny životní starosti nebo je jim alespoň co nejvíce ulehčit, čímž je jen můžete oslabit a zdržet od nutného zesílení.
-Tak mnohý člověk bude tím bolestně zasažen, ale strhuji ho od hromadného hrobu tím, že ho osvobozuji od falešného, duchovně ochromujícího a zkázonosného smyslu pro rodinu, který se postupně vytvořil na základě úplně falešných předpokladů.
+Jste jim tím pak nepřáteli, avšak ne opravdovými přáteli, kterými chcete být. V hýčkání a usnadňování loupíte jim mnohem víc, než se dnes po mých slovech snad domníváte.
-I zde musí být konečně přece jednou všechno //nové,// poněvadž rušivá střediska takového druhu budou po očistě v tomto stvoření nemožná.
+Tak mnohý člověk tím bude také bolestně zasažen, avšak strhuji ho tak od hromadného hrobu tím, že ho osvobozuji od falešného, ducha ochromujícího a zhoubného smyslu pro rodinu, který se pozvolna vytvořil za zcela falešných předpokladů.
+Také v tom musí být přece konečně jednou všechno //nové;// neboť rušivá ložiska takového druhu budou v tomto stvoření po očistě nemožná.