Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Česky » Doznívání k Poselství Grálu » Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 25. Svaté Slovo. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:svate_slovo to cs:doznivani:hlas:svate_slovo Marek Ištvánek
+++ Deutsch » Nachklänge zur Gralsbotschaft » Band I - 1934 » 1. Das heilige Wort. | 2020/10/17 22:21 | current
– angelegt Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Svaté Slovo. ======
+====== Das heilige Wort. ======
-Svaté je Slovo! Tak svaté, že bych je nejraději pozemskému lidstvu opět odejmul, poněvadž mu chybí každý pojem a nemá dokonce ani tušení o velikosti tohoto Slova! Nutí mne to chrániti Slovo zahalením, aby tak nikdy nepřišlo do styku s rouhavou domýšlivostí nebo lhostejností lidských duší, které se staly následkem své duchovní lenosti tak neuvěřitelně úzce omezenými a tím i prosti všeho vědění.
+Heilig ist das Wort! So heilig, daß ich es der Erdenmenschheit wiederum entziehen möchte, weil ihr jeder Begriff, ja selbst ein Ahnen von der Größe dieses Wortes fehlt! Es drängt mich, schützend das Wort zu verhüllen, damit es niemals in Berührung komme mit dem frevelhaften Dünkel oder auch der Gleichgültigkeit dieser Menschenseelen, die in ihrer Geistesträgheit so unglaublich eng beschränkt und damit in sich wissensleer geworden sind.
-Což víte vy něco o svatosti! O svatosti Boží a svatosti jeho Slova! Je to žalostné! Člověk by zoufal a zmalomyslněl při //tomto// poznání. Nutí mne to, abych ze všech lidí zvolil jen několik, jimž bych nadále zvěstoval Slovo. I kdybych jich zvolil jen deset nebo dvacet, tu by přece ani těch několik nepochopilo pojem opravdové svatosti a proto by nezaujali ani správné stanovisko k velikosti a hodnotě mého slova!
+Was wissen sie noch von der Heiligkeit! Heiligkeit Gottes und auch seines Wortes! Es ist jammervoll! Verzweifeln und verzagen möchte man bei //dem// Erkennen. Mich drängt es, unter allen Menschen nur einige zu wählen, denen ich noch weiterhin das Wort verkünde, zehn oder zwanzig nur, doch auch die wenigen würden einen Begriff der wahren Heiligkeit nicht finden, und damit auch nicht eine rechte Einstellung zur Größe und dem Werte meines Wortes!
-Dáti svaté slovo pozemským lidem jest pro mne //to nejtěžší,// co mám splnit.
+Das heilige Wort zu geben unter diese Erdenmenschen, ist für mich //das Schwerste,// das ich zu erfüllen habe.
-Co to znamená, co spočívá v těchto slovech, to opět nemůžete pochopit! Tak stojím před vámi s vědomím, že ani ti nejlepší z vás mi //zde na zemi// nebudou nikdy rozumět a nepochopí ani desetinu toho, čeho se jim dostává mým slovem. Vy je ovšem vyslechnete, máte je v rukou, avšak nevyužijete pro sebe jeho hodnot! Vidím, jak vznešené hodnoty a nedostižné síly necháváte nepovšimnuty, zatím co při tom saháte po věcech, jež v poměru ke slovu, které máte, jsou proti němu jako nejnepatrnější, neviditelné zrnko prachu.
+Was das bedeutet, was in diesen Worten liegt, das könnt Ihr wieder nicht erfassen! So stehe ich vor Euch mit dem Bewußtsein, daß auch die Besten unter Euch mich hier //auf Erden// nie richtig verstehen werden, nicht den zehnten Teil von dem erfassen, das ihnen mit meinem Worte wird. Ihr hört es wohl, haltet es in der Hand, doch Ihr nützet seinen Wert nicht für Euch aus! Ich sehe, wie die hohen Werte, unsagbaren Kräfte unbeachtet liegenbleiben, während Ihr dafür nach Dingen greift, die im Verhältnis zu dem Worte, das Ihr habt, nicht einmal als das unscheinbarste Staubkorn angesehen werden können.
-S tímto věděním stojím před vámi. Pokaždé dovoluji vám po duchovním boji přístup ku vznešeným slavnostem Grálu, jejichž význam, hlubokou vážnost a nejčistší sílu vy //přece// nikdy nepochopíte. Mnozí z vás se nikdy poctivě nesnaží, aby si alespoň smysl správným způsobem promysleli! K tomu přistupují ještě vznešené úkony zpečetění a přijímání! Zpečetění! Padli byste rozechvěním do prachu, kdybyste poznali a dovedli vědomě vidět alespoň nejnepatrnější část nezměrné živoucnosti v těchto úkonech!
+Mit diesem Wissen stehe ich vor Euch. Jedesmal geistig widerstrebend lasse ich Euch Zutritt geben zu den Hohen Gralsfeiern, deren Bedeutung, deren Ernst und reinste Stärke Ihr //doch// nie erfassen werdet. So viele geben sich nicht einmal ehrlich Mühe, wenigstens den Sinn in rechter Weise sich zu //denken!// Dazu die hohen Handlungen der Versiegelung und des Mahles! Die Versiegelung! Ihr würdet zitternd in den Staub Euch werfen, wenn Ihr einen kleinsten Teil der unermeßlichen Lebendigkeit in diesen Handlungen erkennen, bewußt sehen könntet!
-Ovšem, mnohou lidskou duši zachvacuje při tom jí neznámé, blažené cítění, které jí dává tušit sílu Světla v blízkosti Boží. Ale to vše je rychle zase smazáno vlivem nepatrných všedních starostí, všedních radostí a požitků.
+Wohl greift an manche Menschenseele dabei ein ihm unbekanntes, seliges Empfinden, das die Lichtkraft aus der Nähe Gottes ahnen läßt. Doch schnell verwischt das alles wieder mit dem Andrängen der kleinen Alltagssorgen, Alltagsfreuden und Genüsse.
-Teprve když lidská duše vstoupí do jemnohmotné říše, teprve //pak// svítá jí pomalu nové poznání všeho toho, co zde na zemi směla prožíti.
+Erst wenn die Menschenseele eintritt in das feinstoffliche Reich, //dann// wird ihr nach und nach ein neu Erkennen alles dessen, was sie hier auf Erden miterleben durfte.
-Přesto, že je to jen stín velikosti skutečného dění, dostačí přece, aby to každou lidskou duši co nejhlouběji rozechvělo! Nemůže tomu skoro ani věřit, že to vše //směla// prožít, že se jí tím dostalo tolik Boží milosti. Naplněna tímto poznáním, ráda by zatřásla a zachvěla těmito pozemskými lidmi, aby prolomili svou povrchnost a snažili se již nyní prociťovati tuto milost silněji než dosud. Avšak je to marná námaha! Pozemský člověk již příliš otupěl a to vlastní vinou. Horlivou snahou a pachtěním po svých falešných cestách stal se k tomu již neschopným. S krvácejícím srdcem odvrací se proto opět každá duše, procitlá v jemnohmotné říši, protože s hlubokou lítostí poznala, že ani ona sama nebyla zde na zemi jinou a že nemůže proto očekávati více od těch, kteří dlí ještě zde na zemi.
+Trotzdem auch dies ein Schatten nur von der Gewalt des wirklichen Geschehens ist, genügt es doch, um jede Menschenseele bis aufs tiefste zu erschüttern! Sie kann kaum daran glauben, daß sie alles das erleben //durfte,// so viel Gottesgnade wird ihr darin kund. Erfüllt davon möchte sie diese Erdenmenschen rütteln, schütteln, daß sie die Oberflächlichkeit durchbrechen und sich mühen, jetzt schon diese Gnaden zu empfinden, stärker als bisher.
-Tak i nyní všechno se ve mně vzpírá, když myslím na to, že musím toto svaté poselství nechat nyní šířit svými učedníky, neboť vím, že ani jediný mezi lidmi nebude tentokrát skutečně vědět, //co// tím přijímá a jaká je v tom nezměrně vznešená milost Boží, že to //smí// slyšet! A této nevědomosti, lhostejnosti a rozumbradství takových lidí mám přinášeti vstříc to, co v čistotě přichází od stupňů Božího trůnu! Vyvolává to ve mně boj a vyžaduje to u mne tvrdé přemáhání! A to znovu, každou hodinu! Jedno však mne při tom utěšuje! Jest to zadostiučinění při každém posměchu, každém výsměchu, při každé pronesené poznámce nebo u každé známky líné lhostejnosti lidí: Mé vědění, že každý z těchto lidí svým konáním a myšlením se //soudí// na slově, jehož velikost nechce vidět a kolem kterého přechází ještě bez povšimnutí. Utěšuje mne vědění toho, že člověk každým slovem, jež pronese o mém poselství, vykonává sám nad sebou //vlastní rozsudek,// ve kterém je pro něho skryta zkáza nebo život!
+Doch nutzloses Bemühen! Der Erdenmensch ist viel zu stumpf dafür geworden durch sich selbst. Durch eifrigstes Bemühen hat er sich auf seinen falschen Wegen unfähig dazu gemacht. Blutenden Herzens wendet sich jede im feinstofflichen Reich erwachte Seele deshalb wieder ab, mit tiefer Reue wissend, daß sie selbst nicht anders hier auf Erden war, und wohl auch von den anderen noch hier auf Erden Seienden nicht mehr erwarten kann.
-//Toto// vědění umožňuje mně všechno snášeti a překonati! Ani jediná duše nemůže tomu nyní uniknouti. Jako soudící meč vrhám mezi vás slovo ve splnění konečného soudu! To odnímá ode mne smutek! Nechť lidé na ně narážejí, jak chtějí, zraňují se tím jen sami. Nechť se smějí, posmívají nebo vrtí hlavami … to vše zasáhne pouze je samotné v nejrychlejším zvratném působení!
+So sträubt sich auch in mir jetzt alles, wenn ich daran denke, daß ich diese Heilige Botschaft nun verbreiten lassen muß durch meine Jünger; denn ich weiß, daß nicht ein einziger unter den Menschen jemals wirklich wissen wird, //was// er damit empfängt, welch’ unermeßlich hohe Gnade Gottes darin liegt, daß sie es hören //dürfen!// Und diesem Unwissen, dem Gleichmute, dem Besserwissenwollen solcher Menschen soll ich etwas entgegenbringen lassen, das in Reinheit von den Thronesstufen Gottes kommt! Es kostet Kampf in mir, kostet mich harte Überwindung! Jede Stunde neu!
-Deset let přešlo od té chvíle, když jsem po prvé při pozorování lidských duchů cítil hrůzu a viděl důsledky, které jim přinese osud podle prazákonů stvoření.
+Doch eines tröstet mich dabei! Es ist Genugtuung bei jedem Hohne, jedem Spott, jedem abfälligen Bemerken oder jedem Zeichen trägen Gleichmutes der Menschen: Mein Wissen, daß sich jeder dieser Menschen durch sein Tun und Denken an dem Worte //richtet,// dessen Größe er nicht sehen will, an dem er achtlos noch vorübergeht. Es ist mir Trost, zu wissen, daß der Mensch mit jedem Worte, das er über meine Botschaft spricht, sich selbst sein //eigen Urteil// gibt, welches Vernichtung oder Leben für ihn in sich trägt!
-Obešla mne hrůza, poněvadž jsem viděl, že lidem již nelze pomoci jinak, než ukázati jim //onu cestu,// po které musí jíti, aby unikli zničení.
+//Das// Wissen läßt mich alles tragen, alles überwinden! Nicht eine Seele kann ihm nun entrinnen. Als solches Richtschwert schleudere ich Euch das Wort nun zu in den Erfüllungen des Endgerichts! Das läßt die Traurigkeit sich von mir lösen! Mögen die Menschen sich nun daran stoßen, wie sie wollen, sie verletzen sich nur selbst, mögen sie höhnen, spotten oder ihre Köpfe schütteln … es trifft sie alles selbst in schnellster Wechselwirkung!
-To mne učinilo nevýslovně smutným. Vždyť při dnešním způsobu lidstva mohl nastati pouze //jediný// konec: Jistota, že největší část veškerého lidstva musí býti bezpodmínečně ztracena, pokud jim bude přenecháno svobodné rozhodnutí při každém rozhodování!
+Jahre sind vergangen, als ich zum erstenmal Grauen empfand bei der Beobachtung der Menschengeister, und meine Folgerung daraus über das Schicksal für sie nach dem Schöpfungsurgesetze sah.
-Tato //svobodná vůle rozhodování// nemůže však býti podle zákonů stvoření odňata lidskému duchu nikdy! Ona spočívá v druhu ducha! A //na tom,// tedy samy na sobě zhroutí se nyní veliké masy v nynějším soudu!
+Das Grauen kam mir, weil ich sah, daß es unmöglich war, den Menschen anders noch zu helfen als //den Weg// zu zeigen, den sie gehen müssen, um der Vernichtung zu entrinnen.
-Každé jednotlivé rozhodnutí člověka přináší mu cestu, po které musí putovati stvořením a to i zde na zemi. Malé otázky a obtíže jeho povolání a nutného všedního života jsou při tom jen vedlejší maličkostí a jsou důsledky často daleko nazpět ležících a dobrovolných rozhodnutí. Avšak pro lidského ducha jest svobodné jen //rozhodnutí!// Každým rozhodnutím zapíná samočinně páku, která uvolňuje působení zákonů Božích ve stvoření podle druhů rozhodnutí! //Taková// jest svobodná vůle, kterou jest lidský duch obdařen! Spočívá jen v bezpodmínečné svobodě rozhodnutí. Duchovní rozhodnutí uvolňuje však ihned dosud tak tajuplné, samočinné působení ve stvoření, které pak podle způsobu chtění tohoto rozhodnutí rozvíjí vše dále, aniž by lidský duch o tom věděl a to až ke zralosti a konečnému rozuzlení. Toto se pojednou náhle objeví a to podle síly původního rozhodnutí a potravy, kterou tento druh obdržel ještě od stejného druhu na své pouti stvořením. Účinky každého vlastního rozhodnutí musí pak člověk prožíti sám na sobě. Nemůže a nesmí pociťovati to jako nespravedlivé, neboť v konečných účincích je pouze to, co bylo již v rozhodnutí obsaženo. Při konečném účinku zasáhne to však vždy //jen původce// rozhodnutí, i když toto rozhodnutí platilo jinému. Při konečném účinku jest velmi často původní rozhodnutí u původce již dávno zapomenuto, jeho chtění a jeho rozhodnutí jsou v této době často úplně jiná nebo jsou pravým opakem dřívějších. Důsledky někdejších rozhodnutí běží však klidně i bez jeho vědomí svým zákonitým, samočinným postupem až ku konci. Člověk stojí vždy uprostřed důsledků //všech// svých rozhodnutí. O mnohých však již vůbec nic neví a vůbec na ně nemyslí, proto pociťuje je často jako nespravedlnost, zasáhne-li ho neočekávaně ten neb onen konečný účinek. Může však býti v tomto směru klidným. Nezasáhne ho nic, k čemu by sám nedal kdysi podnět a co sám kdysi nějakým rozhodnutím doslovně nevyvolal k životu, co tedy nepostavil do stvoření pod působení zákonů! Nechť je to v myšlení, řeči nebo konání! //On// nařídil k tomu páku. Ke všemu patří původně //jeho// chtění a každé chtění jest rozhodnutím!
+Das machte mich unsagbar traurig; denn bei heutiger Art der Menschheit kann es dabei nur //ein// Ende geben: Die Gewißheit, daß der größte Teil der ganzen Menschheit unbedingt verlorengehen muß, solange ihr der freie Entschluß jeder Entscheidung überlassen ist!
-V neznalosti prazákonů stvoření křičí lidé stále o nespravedlnosti a ptají se, kde zůstala ona svobodná vůle lidí! Učenci o tom mluví a píší, zatím co ve skutečnosti je to vše tak jednoduché! Svobodná vůle může býti vůbec vždy jen ve svobodné schopnosti rozhodnutí a nikde jinde. A toto svobodné rozhodnutí jest a zůstává lidskému duchu zachováno vždy pro jeho cestu ve stvoření. On však zapomíná nebo přehlíží při tom stále jednu důležitou skutečnost: Že vzdor všemu jest a zůstává jen tvorem, plodem tohoto pozdějšího stvoření, který vzešel z trvale stávajících a nezměnitelných zákonů a nemůže proto také nikdy jich obejíti nebo jich nedbati! Ony se projevují ať chce nebo nechce, ať se mu to zdá vhodné nebo nevhodné. On v tom neznamená //nic//. Je to asi tak, jako když osamocené procházející se dítě může se podle své vůle //dáti// nějakou cestou. Potom je však podrobeno //druhu// této cesty a je pak lhostejno, dá-li se po ní kráčet dobře nebo špatně a je-li na konci krásný cíl nebo propast.
+Der //freie Wille des Entschlusses// aber kann dem Menschengeiste nie genommen werden nach dem Gesetze in der Schöpfung! Es liegt dies in der Art des Geistes! Und //daran,// also an sich selbst, werden die großen Massen nunmehr stürzen bei dem jetzigen Gericht!
-Každým novým rozhodnutím člověka vzniká tedy nová cesta a tím nové vlákno v koberci jeho osudu. Staré, dosud nerozuzlené cesty běží však vzdor tomu //před// novějšími dále a to tak dlouho, až úplně proběhnou. Nejsou tedy ještě odříznuty novou cestou, nýbrž musí býti ještě prožity a proputovány až do konce. Při tom křižují se mnohdy také staré cesty s novou a přivozují tak nové obraty. To všechno musí člověk prožitím rozuzlit a tu se často diví jak mohl přijít k tomu neb k onomu, poněvadž není si již vědom svých dřívějších rozhodnutí, zatím, co zůstává podroben jejich důsledkům tak dlouho až je prožije a tím i „vyžije“! Nedají se jinak sprovoditi se světa než původcem samotným. Ten nemůže se od nich odvrátiti, poněvadž zůstávají v něm pevně zakotveny až do úplného vyřízení. Musely by tedy všechny důsledky každého jednotlivého rozhodnutí dospěti až na konec k vyřízení, aby teprve spadly s původce a nebylo jich více. Kříží-li však vlákna nových, dobrých rozhodnutí ještě běžící stopy starých zlých rozhodnutí, tu budou účinky těchto starých zlých důsledků zkřížením s novými a dobrými přiměřeně zeslabeny a jsou-li tato nová dobrá rozhodnutí velmi silná, mohou býti dokonce úplně rozuzleny tak, že zlé důsledky odpykají se v hrubohmotnosti již jen symbolicky. I to jest čistě zákonité podle vůle Boží ve stvoření.
+Jeder einzelne Entschluß des Menschen gibt ihm seine Wege, die er in der Schöpfung wandern muß, auch hier auf Erden. Die kleinen Drum und Drans seines Berufes und des notwendigen Alltagslebens sind dabei nur Nebensächlichkeiten, die sich oft aus Folgerungen weit zurückliegender und freiwilliger Entschlüsse noch ergeben. Doch nur der //Entschluß// ist frei für einen Menschengeist! Mit dem Entschlusse setzt der selbsttätige Hebel ein, der die Gesetze Gottes in der Schöpfung wirken läßt nach der Art des Entschlusses! //So// ist der freie Wille, den der Menschengeist besitzt! Er liegt allein in unbedingter Freiheit des Entschlusses. Der geistige Entschluß löst aber sofort ein bisher geheimnisvolles, selbsttätiges Wirken in der Schöpfung aus, welches die Art des Wollens, das in dem Entschlusse lag, ohne des Menschengeistes Wissen weiterhin entwickelt bis zur Reife und damit zu einer Endauslösung, die sich irgend einmal plötzlich zeigt je nach der Stärke des ursprünglichen Entschlusses und der Nahrung, die die Art durch gleiche Art auf ihrem Wege durch die Schöpfung noch erhielt.
-Všechno působí při tom ve stvoření živě, aniž by člověk mohl na tom něco změnit, neboť toto působení jest kolem něho a nad ním. Tím stojí on v zákonech a pod zákony stvoření.
+Die Auswirkungen eines jeden eigenen Entschlusses muß der Mensch dann über sich ergehen lassen. Das kann und darf er nicht als ungerecht empfinden; denn es ist in der letzten Auswirkung stets nur das, was in dem Entschlusse vorhanden war. Nur trifft es bei der Endauswirkung immer //nur// den //Erzeuger// des Entschlusses, auch wenn der Entschluß einem anderen gegolten hat. Bei einer Endauswirkung ist sehr oft von dem Urheber der ursprüngliche Entschluß schon längst vergessen, sein Wollen und seine Entschlüsse sind vielleicht zu dieser Zeit bereits ganz anders oder gar das Gegenteil wie früher, aber die Folgen des einstigen Entschlusses laufen auch ohne sein Wissen ruhig ihren gesetzmäßigen, selbsttätigen Fortgang bis zum Ende.
-V mém poselství najdete cestu jak byste s jistotou prošli touto bludnou zahradou důsledků vašich rozhodnutí a dosáhli světlých výšin!
+Der Mensch steht immer mitten in den Folgen //aller// seiner Entschlüsse, unter denen er viele gar nicht mehr weiß, an die er nicht mehr denkt, und dann empfindet er es deshalb oft als Ungerechtigkeit, wenn ihn dieses oder jenes als letzte Auswirkung unerwartet trifft. Aber er kann darüber beruhigt sein. Es trifft ihn nichts, wozu er nicht selbst einst die Veranlassung gegeben hat, was er nicht selbst einmal durch irgend einen Entschluß buchstäblich ins Leben gerufen, also in die Schöpfung zum Auswirken unter die Gesetze „gestellt“ hätte! Sei es nun im Denken, Reden oder Tun! //Er// hat den Hebel dazu angesetzt. Zu allem gehört ursprünglich //sein// Wollen, und jedes Wollen ist ein Entschluß!
-Staví se vám tu však při tom do cesty těžká překážka! Je to překážka, která ve mně vzbudila hrůzu, poněvadž to všechno museli byste udělat //sami// každý úplně sám pro sebe. Tato podmínka jest zákonitě vložena do svobodné vůle rozhodování a v tom vznikajícím, samočinně působícím dění ve stvoření a ve vás!
+Doch unter Nichterkennung der Schöpfungsgesetze schreien die Menschen immerzu über Ungerechtigkeit und fragen, wo der vielgerühmte freie Wille des Menschen wäre! Gelehrte schreiben und sprechen davon, während in Wirklichkeit alles doch so einfach ist! Ein freier Wille kann überhaupt immer nur in der freien Entschlußfähigkeit liegen, niemals anders. Und diese ist und bleibt dem Menschengeiste stets erhalten in der Schöpfung für seinen Weg. Er vergißt oder übersieht dabei nur stets eine wichtige Tatsache: daß er trotz allem nur eine Kreatur ist und bleibt, eine Frucht dieser Nachschöpfung, die aus ihren immer bestehenden und unveränderlichen Gesetzen hervorgegangen ist und deshalb auch nie diese Gesetze umgehen oder mißachten kann! Sie wirken sich aus, ob er will oder nicht, ob es ihm passend oder unpassend erscheint. Er ist ein //Nichts// darin, das wie ein allein spazierengehendes Kind seine Wege wohl nach seinem Willen //einschlagen// kann, dann aber der //Art// des Weges unterworfen ist, gleichviel, ob es sich gut darauf schreiten läßt oder schwierig, ob dabei ein schönes Ziel das Ende ist oder ein Abgrund.
-Chtění v rozhodnutí vytváří cestu, která podle druhu chtění vede buď vzhůru nebo dolů. Lidské chtění v nynější době vede vás však převážně //jen// dolů a s tímto sestupem, který vy sami vůbec nemůžete pozorovat, zmenšuje a omezuje se současně také možnost vašeho chápání. Hranice chápání, tedy vašeho obzoru se tím zmenšují a z téhož důvodu vy si stále představujete, že stojíte ještě na téže výši jako dříve, poněvadž tato hranice jest pro //vás// skutečně také //onou// současně konečnou výší! Rozšířenější obzor nemůžete sledovat a nemůžete rozumět tomu, co jest nad vaší vlastní hranicí a zavrhujete to všechno, vrtíce hlavou nebo dokonce se rozhorlujíce, jako by to bylo falešné, nebo jako by toho vůbec nebylo.
+Mit jedem neuen Entschlusse eines Menschen ersteht also ein neuer Weg, damit ein neuer Faden seines Schicksalsteppiches. Die alten, bis dahin noch ungelösten Wege aber laufen trotzdem weiterhin den neueren //voran,// so lange, bis sie vollständig durchlaufen sind. Diese sind mit einem neuen Wege also noch nicht abgeschnitten, sondern sie müssen bis zum Ende noch durchlebt, durchwandert werden. Dabei kreuzen sich auch manchmal alte mit den neuen Wegen und führen damit neue Wendungen herbei.
-Proto také neodkládáte tak lehce své chyby! Vy je ovšem vidíte u druhých, ale ne u sebe. Mohu to říkat sebe srozumitelněji, přece to nevztahujete nikdy na sebe. Věříte mi všechno, co říkám, pokud se to týká jiných. Co bych však rád prosadil u vás a nad čím tak často zoufám, to nedovedete pochopit, poněvadž k tomu jsou hranice kolem vašeho milého „já“ příliš úzké! Zde je ten bod, na němž ztroskotává také mnohé a kde vám já nemohu pomoci. Neboť tyto hranice museli byste rozbít //vy sami// z nitra navenek a to bezpodmínečnou vírou v poslání, které já mám splnit.
+Das alles muß der Mensch in dem Durchleben lösen, und da wundert er sich oft, wie er zu diesem oder jenem kommen kann, weil er sich seiner früheren Entschlüsse nicht bewußt geblieben ist, während er deren Folgen unterworfen bleibt, bis sie sich ausgelebt und damit „abgelebt“ haben! Sie sind nicht anders aus der Welt zu schaffen als durch den Erzeuger selbst. Er kann sich nicht von ihnen wenden, da sie fest in ihm verankert bleiben bis zur völligen Erledigung.
-A to není tak lehké jak vy si myslíte. Se starostlivými tvářemi sedáváte často přede mnou s láskou v srdci k velikému úkolu., který máme splniti a truchlíte proto nade všemi, kteří nechtějí nebo nemohou poznat svých chyb a tím brzdí a překáží splnění. A já, já vím, že mnohé z těchto chyb, které vás tak rozhořčují u druhých, že zoufáte nad jejich jednáním jsou v mnohem větší míře zakotveny //ve vás samotných//. Často jsem proto těžce trpěl a mnohou noc nenacházel spánku. To je právě to nejstrašnější ze všeho! A to je spolu zakotveno ve svobodné vůli rozhodnutí, která vám musí býti ponechána, poněvadž je zakotvena v duchovnu. Mohu vás ovšem uznat nebo zavrhnout, mohu vás povznést nebo nechat se zřítit silou Světla, podle toho, jak vy sami poctivě chcete, avšak nikdy nemohu někoho //nutit,// aby nastoupil cestu ke světlým výšinám! To leží pouze a jedině v rukou každého člověka.
+Es müssen also alle Folgen eines jeden einzelnen Entschlusses bis zu deren Ende zur Erledigung gelangen, dann erst fallen sie von dem Erzeuger ab und sind nicht mehr. Kreuzen aber die Fäden neuer, guter Entschlüsse die noch laufenden Spuren alter, übler Entschlüsse, so werden die Wirkungen dieser alten, üblen Folgen durch die Kreuzung der neuen guten entsprechend abgeschwächt, und können, wenn diese neuen, guten Entschlüsse sehr stark sind, sogar ganz aufgelöst werden, derart, daß die üblen Folgen in der Grobstofflichkeit nur noch symbolisch abzulösen sind. Auch das ist rein gesetzmäßig nach dem Willen Gottes in der Schöpfung.
-Proto jako výstrahu ukazuji vám ještě jednou tento děj: Každým krokem dolů posunou se hranice vaší schopnosti chápání ještě úžeji k sobě, aniž byste si sami byli toho vědomi. Proto byste tomu také nikdy nevěřili, kdybych vám to řekl, protože byste to nemohli pochopit. A proto také nemohu pomoci tam, kde nevznikne nové, veliké, svobodné rozhodnutí! Toto přichází buď touhou nebo vírou.
+Alles wirkt dabei lebendig in der Schöpfung, ohne daß der Mensch jemals etwas daran zu ändern vermöchte; denn es ist dies ein Wirken um und über ihm. Er steht damit in und unter dem Schöpfungsgesetz.
-Jen //tam// mohu propůjčiti sílu k vítězství! K vítězství nad vámi samotnými, aby se rychle zřítily a prolomily zdi a úzké hranice působením oživlého ducha, který se chce vyšvihnouti do výše. Ukazuji vám k tomu cestu a při správném chtění vám dávám k tomu i nutnou sílu. //Tak// mohu pomoci tam, kde je pravé chtění, opravdová prosba.
+In meiner Botschaft findet Ihr den Weg, mit Sicherheit durch diesen Irrgarten der Folgen Euerer Entschlüsse nach der lichten Höhe zu gelangen!
-Avšak znovu staví se pak ještě jedna překážka člověku do cesty. Záleží v tom, že sílu může využíti jen //tehdy,// když ji nejen přijme, ale také správně //použije! Sám// musí ji použíti správným způsobem. Nesmí ji nechat odpočívat v sobě, neboť by zase odplynula pryč k východisku této síly. Tak nastává jedna překážka za druhou, jestliže člověk s veškerou svou silou poctivě nechce! A na tyto překážky dorostli jen nemnozí z vás. Lidstvo se již stalo duchovně příliš líným, zatím co vzestupu možno dosáhnouti jen trvalou hybností a bdělostí!
+Ein schweres Hindernis stellt sich Euch dabei aber in den Weg! Es ist das Hindernis, das mir das Grauen brachte: weil Ihr das alles //selbst// tun müßt, ein jeder ganz allein für sich.
-Toto dění je //přirozené,// prosté a veliké. V něm je podivuhodně zakotvena dokonalá spravedlnost, jež nyní rozuzluje i soud.
+Es liegt diese Bedingung mit in der Gesetzmäßigkeit Eures freien Willens des Entschlusses, und in dem darauf einsetzenden selbsttätigen Wirken des Geschehens in der Schöpfung und in Euch!
-Není však možno pro lidského ducha, aby při tom byl zachráněn bez pokory! Avšak opravdové pokoře stojí v cestě jako překážka jeho domýšlivost vědění. Domýšlivost na vědění, které žádným věděním není. Vždyť v poměru k jeho schopnostem nutno označiti člověka jako skutečně nejhloupějšího mezi všemi tvory tohoto pozdějšího stvoření, protože jest příliš domýšlivý, aby v pokoře něco přijal. Není třeba vésti o tom spory, neboť jest tomu tak. Člověk to však nenahlíží a //nechce// tomu věřit a to opět v důsledku své bezmezné domýšlivosti, která je vždy jen jistým produktem hlouposti. Jen hloupost vytváří domýšlivost. Neboť tam, kde je skutečné vědění, nemá domýšlivost místa. Může vznikat jen v úzkých hranicích nízké omezenosti a nikde jinde.
+Das Wollen im Entschluß formt einen Weg, der je nach Art des Wollens aufwärts oder abwärts führt. Der Menschen Wollen in der Jetztzeit aber führt Euch vorwiegend //nur// abwärts, und mit dem Abwärtsschreiten, das Ihr selbst gar nicht bemerken könnt, verringert und verengt sich auch gleichlaufend das Vermögen Eueres Begreifens. Die Grenzen des Begreifens, also Eures Horizontes werden damit kleiner, und aus diesem Grunde bildet Ihr Euch trotzdem immer ein, daß Ihr noch auf der Höhe stehet wie zuvor; denn diese Grenze ist für //Euch// ja wirklich auch die //jeweilige// Endhöhe! Einer erweiterten Grenze vermögt Ihr nicht zu folgen, könnt es nicht verstehen, was über der eigenen Grenze liegt, und lehnt das alles kopfschüttelnd oder gar eifernd ab als falsch oder gar nicht bestehend.
-Kam vniká vědění, tam mizí domýšlivost. A protože největší část lidstva žije dnes //jen// v domýšlivosti, nevyskytuje se tu vědění.
+Deshalb legt Ihr auch nicht so leicht Eure Fehler ab! Ihr seht sie wohl bei anderen, doch nicht bei Euch. Ich kann es noch so deutlich zu verstehen geben, Ihr bezieht es nicht auf Euch. Ihr glaubt mir alles, was ich sage, solange es die anderen betrifft. Doch was ich an //Euch// auszusetzen habe, worüber ich so oft verzweifelt bin, das könnt Ihr nicht begreifen, weil darin alle Grenzen um das liebe „Ich“ zu eng geworden sind! Hier ist der Punkt, an dem so vieles scheitert, worin ich Euch nicht helfen kann; denn diese Grenzen müßt //Ihr selbst// zersprengen, von innen heraus, mit dem unbedingten Glauben an die Sendung, die ich zu erfüllen habe.
-Člověk vůbec ztratil pojem pro opravdové vědění! On již neví co je vědění! Ne bezdůvodně žije v ústech lidu jako moudrost známé rčení: „Teprve na vrcholu vědění člověka přichází moudrost z přesvědčení o skutečnosti, že nic neví!“
+Und das ist nicht so leicht, wie Ihr es denkt. Mit bekümmertem Gesichte steht Ihr oft vor mir, Liebe im Herzen zu der großen Aufgabe, und deshalb trauernd über alle die, so ihre Fehler nicht erkennen wollen oder auch nicht können, und ich, ich weiß, daß viele dieser Fehler, die Ihr an den anderen in strenger Weise rügt, verzweifelnd über deren Tun, in noch weit größerem Ausmaße //in Euch selbst// verankert sind. Das ist das Furchtbarste an allem! Und das liegt mit verankert in dem freien Willen des Entschlusses, welcher Euch belassen bleiben muß, weil er im Geistigen verankert liegt. Ich kann Euch wohl verwerfen oder anerkennen, kann Euch heben oder stürzen durch die Kraft des Lichtes, je nachdem Ihr selbst es ehrlich wollt, doch niemals kann ich jemand //zwingen,// einen Weg zur lichten Höhe einzuschlagen! Das liegt allein in eines jeden Menschen eigener Hand.
-V tom je pravda! Došel-li však člověk k tomuto přesvědčení, tu odumře v něm domýšlivost a může začíti s přijímáním opravdového vědění. Dříve ne.
+Deshalb zeige ich mahnend noch einmal diesen Vorgang: Mit jedem Schritte abwärts schieben sich die Grenzen Eueres Begreifenkönnens immer enger noch zusammen, ohne daß es Euch selbst zum Bewußtsein kommt! Ihr würdet es deshalb auch niemals glauben, wenn ich es Euch sage, weil Ihr es nicht fassen könnt, und deshalb kann ich auch nicht helfen dort, wo nicht ein neuer, großer, freiwilliger Entschluß dazu ersteht, der durch die Sehnsucht oder durch den Glauben kommt.
-Všechno naučené studováním nemá nic společného s věděním! Ten, kdo se horlivě učí, může se státi //učencem,// proto však ještě dlouho nelze ho nazvati vědoucím. Proto také i výraz //věda,// tak jak se používá ještě dnes, je falešný. Právě dnešní člověk může ovšem mluvit o učenosti, ale nikdy o //vědění!// Co se naučil na vysokých školách, je pouze učenost, tedy stupňování a korunování učení se! Je to //získané// a ne //vlastní!// Avšak jen vědění je vlastní! Vědění může přijíti jen z prožití, ne však z učení!
+//Dort// nur kann ich Kraft verleihen zu dem Sieg! Dem Sieg über Euch selbst, wodurch die Mauern und die engen Grenzen schnell durchbrochen werden von dem auflebenden Geiste, der sich nach der Höhe schwingen will. Ich zeige Euch den Weg und gebe Euch bei rechtem Wollen auch die notwendige Kraft dazu. //So// kann ich helfen dort, wo echtes Wollen, echtes Bitten dazu ist.
-Tak ukazuji ve svém poselství jen cestu, aby člověk, který po ní jde, dospěl na ní k prožití, které mu přinese //vědění//. Člověk musí i stvoření nejdříve „prožít“, chce-li o něm skutečně //vědět//. Možnost k prožití dávám mu svým věděním, poněvadž sám trvale stvoření prožívám!
+Doch nochmals stellt sich dann dem Menschen eine Hemmung in den Weg. Diese liegt darin, daß die Kraft ihm //dann// nur nützen kann, wenn er sie nicht nur aufnimmt, sondern recht //verwendet! Selbst// muß er sie in rechter Art verwenden, darf sie nicht in sich ruhen lassen, sonst strebt sie wieder von ihm fort, zurück zum Ausgangspunkte dieser Kraft. So kommt ein Hemmnis nach dem anderen, wenn ein Mensch nicht mit ganzer Stärke ehrlich will! Und diesen Hemmnissen sind nur sehr wenige gewachsen. Die Menschheit ist geistig zu träge schon geworden, während ein Aufstieg nur in andauernder Regsamkeit und Wachsamkeit gelingen kann!
-V budoucnosti budeme tedy mít učence a vědoucí. Učenci mohou a musí se učit od vědoucích!
+//Natürlich// ist dieses Geschehen, einfach und groß. In ihm liegt wunderbar vollkommene Gerechtigkeit verankert, die nun auch das Gericht auslöst.
-V nové říši, v přicházejícím pokolení, nebude již domýšlivosti! Je to největší překážka vzestupu a na ní se zřítí nyní do zkázy miliony lidí, kteří ji nemohou nebo nechtějí zanechat! Ale tak je to dobře, neboť stvoření bude tím očistěno od neupotřebitelných tvorů, kteří se roztahují a odnímají druhým jen místo a potravu, aniž by vydávali nejmenší užitek. Pak tu bude svěží vzduch pro upotřebitelné lidské duchy.
+Gerettet dabei werden zu können ohne Demut aber ist für einen Menschengeist unmöglich! Der wahren Demut steht sein Wissensdünkel hindernd in dem Wege. Der Dünkel auf ein Wissen, das kein Wissen ist; denn im Verhältnis zu den Fähigkeiten ist in Wirklichkeit unter den ganzen Kreaturen dieser Nachschöpfung der Mensch als die dümmste zu bezeichnen, weil er zu eingebildet ist, etwas in Demut aufzunehmen.
+Es gibt darüber nicht zu streiten; denn es //ist// so. Doch der Mensch sieht es nicht ein, //will// es nicht glauben, auch als Folge seines grenzenlosen Dünkels, der immer nur das sichere Produkt der Dummheit ist. Nur Dummheit erzeugt Dünkel; denn wo wirklich Wissen ist, hat Dünkel keinen Raum. Er kann nur in den engen Grenzen der niederen Einbildung erstehen, nirgends sonst.
+Wo Wissen einsetzt, hört der Dünkel auf. Und da die größte Zahl der Menschheit heute //nur// im Dünkel lebt, ist Wissen nicht vorhanden.
+Der Mensch hat den Begriff für wahres Wissen überhaupt verloren! Er weiß nicht mehr, was Wissen ist! Nicht ohne Grund lebt in dem Volksmunde als Weisheit der bekannte Satz: „Erst im höchsten Wissen eines Menschen ersteht die Weisheit von der Überzeugung der Tatsache, daß er //nichts// weiß!“
+Darin ruht Wahrheit! Hat aber ein Mensch diese Überzeugung erst gewonnen, so erstirbt in ihm der Dünkel, der Empfang des wahren Wissens kann beginnen.
+Alles Erlernen durch Studieren hat mit Wissen nichts zu tun! Ein eifrig Lernender kann ein //Gelehrter// werden, deshalb aber ist er noch lange nicht ein Wissender zu nennen. Darum ist auch der Ausdruck //Wissenschaft,// so, wie er heute noch gebraucht wird, falsch. Gerade der heutige Mensch kann von Gelehrsamkeit wohl sprechen, aber nicht vom //Wissen!// Was er auf Hochschulen erlernt, ist lediglich Gelehrsamkeit, als Steigerung und Krönung von dem Lernen! Es ist //Erworbenes,// nicht //Eigenes!// Nur Eigenes aber ist Wissen! Wissen kann nur aus Erleben kommen, nicht aus Lernen!
+So weise ich in meiner Botschaft nur den Weg, damit der Mensch, welcher ihn geht, auf diesem zu Erlebnissen gelangt, die ihm //das Wissen// bringen. Der Mensch muß auch die Schöpfung erst „erleben“, wenn er wirklich von ihr //wissen// will. Die Möglichkeit zu dem Erleben gebe ich ihm durch mein Wissen, da ich selbst die Schöpfung andauernd erlebe!
+Wir werden also in Zukunft Gelehrte und Wissende haben. Die Gelehrten können und müssen von den Wissenden lernen!
+Der Dünkel wird im neuen Reiche, in dem kommenden Geschlechte nicht mehr sein! Er ist das größte Hemmnis für den Aufstieg, stürzt Millionen Menschen, die nicht von ihm lassen wollen oder können, jetzt in die Vernichtung! Aber es ist gut so; denn die Schöpfung wird damit gereinigt von den unbrauchbaren Kreaturen, die den anderen nur Platz und Nahrung nehmen und sich breitmachen, ohne den geringsten Nutzen zu ergeben. Es wird dann frische Luft für die brauchbaren Menschengeister!