Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 78. Strážkyně plamene. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:strazkyne_plamene to cs:doznivani:hlas:strazkyne_plamene Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 19. Strážkyně plamene. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:strazkyne_plamene to cs:doznivani:plamen:dil_ii:strazkyne_plamene Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Strážkyně plamene. ======
-Často nevděčně a bez porozumění, ano i s výčitkami stojí lidé vůči těm největším milostem ze Světla.
+Nevděčně a bez porozumění, ba dokonce často vyčítavě stojí lidé vůči největším pomocem ze Světla.
-Je to smutná podívaná, když se i ti, kteří to chtějí dělat dobře, těmto věcem žalostně vyhýbají nebo v nesplněné naději falešných pozemských přání se od Světla zoufale odvracejí. A přece velmi často jen nesplnění přání přináší jim pomoc a záchranu.
+Je skličující sledovat to, když i sami ti, co chtějí dobro, se v těchto věcech chovají žalostně nebo se v nesplněných nadějích falešných pozemských přání odvrací pochybovačně od Světla, které právě v jejich nesplnění velmi často poskytuje záchranu a prospěch.
-Takoví lidé odvracejí se od poznání všemoudré lásky vzdorovitě jak nejhorší svévolné děti. Škodí si tím //takovou// měrou, že často již vůbec nemohou stoupati vzhůru a jsou tak ztraceni, jako nepotřebné semeno v tomto stvoření.
+Avšak lidé se vzpurně uzavírají poznání všemoudré lásky jako nejvzdorovitější děti a škodí si tím //takovým// způsobem, že často již nikdy více nemohou stoupat vzhůru a ztratí se jako neupotřebitelné semeno v tomto stvoření.
-Ze všech zel, která na sebe takto nakládají na své pouti, jest tím nejmenším množství pozemských vtělení, spojených zákonem zvratného působení. Jejich prožití vyžaduje staletí, snad i tisíciletí. Tím se stále více a stále znovu oddaluje možnost vzestupu ducha.
+Nejmenší ze všech zel, která na sebe při svém putování nakládají, jsou rozličné ve vzájemném působení na sebe navazující pozemské inkarnace, které vyžadují staletí, snad i tisíciletí a znovu a znovu nově zdržují možnost vzestupu ducha, nechávají vyvstat nové utrpení a mají za následek zbytečné spoutání neustále novými řetězy, které však všechny musí dojít k uvolnění nevyhnutelně až do toho posledního, nejjemnějšího prášku, dříve než se duch může pozvednout ze svévolně vytvořeného zmatku.
-Tak vzniká nové utrpení a s ním nové řetězy zbytečných pout, která se všechna musí bezpodmínečně vyčerpati až do posledního, nejjemnějšího prášku. Jinak není možno, aby se duch mohl povznésti ze svévolně vytvořeného zmatku.
+Kdyby bylo Světlo //takového druhu, jako jsou lidé,// tak by nechalo stvoření znaveně padnout; neboť to vyžaduje vskutku neuvěřitelnou trpělivost k tomu, aby se tak odporná a hloupá umíněnost nechala vyžít, a tím ti, kteří ještě chtěním dobra usilují se dostat výše, neztratili svou možnost záchrany a nemuseli zaniknout ve víru zničení svévolně vytvořeném těmi, kteří se už nechtějí změnit.
-Kdyby Světlo bylo takové, jako jsou //lidé,// brzy by nechalo s únavou stvoření padnout. Je třeba opravdu neuvěřitelné trpělivosti nechat vyžít tak odpornou a hloupou tvrdohlavost! Děje se tak proto, aby ti, kteří svou touhou po dobru usilují vzhůru, neztratili možnost záchrany a nemuseli zaniknout ve víru zničení, svévolně vytvořeného těmi, kteří se již nechtějí změniti.
+Avšak dokonce i z těch, co chtějí dobro, dojde jen malá část ke skutečné záchraně, protože mnozí ještě před tím zeslábnou a klesnou na mysli a někdy také se domnívají, že nastoupili falešnou cestu, protože se tak mnohé staví proti nim a přináší jim mrzutosti, nepříjemnosti a utrpení od okamžiku chtění dobra, zatímco dříve z toho tolik nepozorovali.
-A přece i z těch, kteří to chtějí dělat dobře, může být opravdu zachráněna jen malá část, protože mnozí z nich předem zeslábnou a selhou. Často se domnívají, že se dali na falešnou cestu, protože od chvíle, kdy se na ni s dobrým úmyslem vydali, začalo se tak mnohé obracet proti nim. Začala na ně dorážet zloba, mrzutosti a utrpení. Zdá se jim, že dříve toho ani tolik nepozorovali.
+S rozhodnutím ke vzestupu v pevném chtění k dobru nastala nejprve pro mnohého doba, která ho chce v prožití falešného myšlení nebo jednání obrousit, přetvořit ke správnému! Čím nápadněji se to ukazuje, tím větší milostí je takový člověk obdařen a tím i silnější je to pomoc ze Světla.
-Tím, že v pevném chtění k dobrému došlo k rozhodnutí ke vzestupu, nastala pro mnohého člověka nejdříve doba, ve které musí prožitím svého, dosud falešného myšlení a konání toto odložiti a přetvořiti ve správné! Čím nápadnější je to, tím větší je to milost pro takového člověka a tím také silnější pomoc ze Světla.
+Je to již začínající záchrana, odtrhávání se od temnot, které ho při tom zdánlivě ještě //pevněji// drží v sevření. Avšak pevnějším a tvrdším se sevření jeví proto, že se duch již probouzí, sílí a //usiluje pryč// z temnot, které ho drží.
-Toto oprošťování se od temnot, které v této chvíli jakoby člověka ještě //pevněji// svíraly, jest již začínající záchranou. Ale toto pevnější a tvrdší svírání je jen proto, že duch, již procitlý a sílící, usiluje pryč od temnot, které ho drží.
+Jen //úsilí ducha do výše// způsobuje, že uchopení temnotami se jeví jako bolestivější, protože uchopení nemohlo být doposud tak citelné, pokud se mu duch dobrovolně oddával nebo se podroboval tomuto sevření. Vždyť předtím nevytvářel žádný protitlak, nýbrž stále ustupoval, aniž by se vzepřel.
-Jen //vzlet ducha do výše// způsobuje, že sevření temnot zdá se být bolestnější. Dokud se duch dobrovolně vpravoval a podroboval tomuto sevření, nemohlo toto býti pociťováno. Nebylo tu před tím žádného protitlaku, protože duch, nevzpíraje se, stále povoloval.
+Teprve s jednoznačným chtěním vzhůru se musí pouta temnot stát citelnými a posléze se zaříznou do ducha usilujícího do výše, až se nakonec od nich násilím //odtrhne,// aby se osvobodil od svazků, které ho držely zpět. Že toto odtržení nemůže vždy probíhat bez bolestí, spočívá již ve slově samotném; neboť //odtržení// nelze provést s mírností. K pokojnému //odpoutávání// však už nezůstává žádný čas. K tomu klesla tato země již příliš hluboko a světový soud je v úplném konečném naplnění.
-Teprve chtění ke vzestupu způsobí, že pouta temnot se zaříznou a tím více pociťují. Duch, usilující vzhůru, musí se nakonec násilím //odtrhnout,// aby se osvobodil od poutajících svazků. Již slovo odtržení znamená, že to nejde vždycky bez bolesti. Žádné odtržení nelze provésti mírností. K pokojnému odčiňování však již není času. Tato země klesla již příliš hluboko a světový soud je v konečném naplnění. O tom všem člověk neuvažuje.
+To všechno uvážit se však člověku nechce. Tak mnohý si myslí, že jeho rozhodnutí nemůže být správné, protože dříve takové překážky vůbec nepociťoval a mohl se snad dokonce při tom cítit bezstarostně. Tak klesá takovýmto falešným myšlením opět do sevření pěstí temna. Tím se tomu již více nevzpírá a necítí proto sevření již jako nepřátelské. Je tažen dolů, aniž by to ještě bolestně pociťoval, až bude zburcován voláním soudu, kterému se nemůže uzavřít, avšak potom … pro něj bude již příliš pozdě.
-Mnohý myslí, že jeho rozhodnutí k dobru nemůže být správné, protože dříve takových překážek nepociťoval a snad se mu před tím zdálo být vše pohodlnější. Takovým falešným myšlením padá opět zpět do rukou temna; tím se mu již více nevzpírá a proto také nepociťuje odpůrcova sevření. Je tažen dolů, aniž by toho nějak bolestně pociťoval. Ale až bude probuzen voláním soudu, kterému se nemůže uzavříti, pak … bude pro něj již pozdě.
+Bude zburcován jen k strašlivému poznání svého pádu do bezedné hlubiny konečného rozkladu, zatracení. A tím nastanou pak muka, která už nikdy nepovolí, nýbrž se musí stupňovat až do hrůzyplného konce možnosti sebevědomého bytí, tedy možnosti být člověkem, která mu mohla přinést blaženost na celou věčnost.
-Bude zburcován jen k strašlivému poznání svého pádu do bezedných hlubin posledního rozkladu, zavržení. A tu začnou muka, která nikdy nepovolí, nýbrž musí se stupňovati až k hroznému konci, který znamená zánik možnosti sebevědomí. Tím je ztracena možnost býti člověkem, která jedině mohla přinésti blaženost na všechny věky.
+Uvažte, vy lidé, že vy všichni jste ponořeni hluboko v temnotách a že jste se tam sami ponořili! Pokud se chcete zachránit, musíte se zápasem od nich osvobodit, a k tomu vám mé Slovo ukazuje cestu, dává vám možnost ve vědění a sílu provést vaše osvobození a vykoupení!
-Lidé, uvažte, že všichni ležíte v temnotách, že jste se tam sami položili! Chcete-li se zachrániti, musíte se bojem od nich osvoboditi! A k tomu vám ukazuje cestu mé Slovo. Mé Slovo vám dává možnost a sílu věděním dokonati své osvobození a vykoupení!
+Jakmile jste rozhodnuti uniknout pádu do temnot, které vás pevně svírají a bez jakéhokoliv slitování strhávají s sebou do každé hlubiny, přichází již s tímto rozhodnutím paprsek Světla a síla je vám bleskově ku pomoci.
-Jakmile jste se rozhodli uniknouti pádu do temnot, které vás nemilosrdně svírají a táhnou s sebou do hlubin, pak již v tomto rozhodnutí přistupuje k vám paprsek Světla a blesk síly vám spěchá na pomoc.
+Navázali jste si nesčetné uzly do vláken vašeho osudu skrze své dosavadní falešné myšlení, s vás tak ponižujícím konáním. Avšak dosud jste v pěstech temnot na ně vůbec nemysleli, nemohli jste je také ani vidět, ani cítit, protože byly ještě //nad// vámi. Uzavřely vaši cestu a vaše spojení se světlými výšinami.
-Vaše dosavadní falešné myšlení spolu s nízkým jednáním navázalo nesčetných uzlů do nitek vašeho osudu. Dokud jste byli v sevření pěstí temnot, nemysleli jste na ně. Nemohli jste jich ani vidět ani cítiti, protože byly ještě //nad// vámi. Uzavíraly vaše spojení i vaše cesty do světlých výšin.
+Avšak při úsilí vzhůru je na vaší cestě opět všechny samozřejmě najdete a musíte je rozvázat, jeden po druhém, a tím se uvolní vaše cesta ke vzestupu.
-Vystoupíte-li však na této cestě do výše, tu je přirozeně musíte všechny potkati. Musíte je všechny jeden po druhém rozvázati, abyste si uvolnili cestu ke vzestupu.
+To se vám pak zdá jako neštěstí a utrpení, jako duševní bolest, pokud jde o uzly vaší ješitnosti a tak mnohého dalšího. Avšak ve skutečnosti je to jediné možné osvobození a záchrana, která ovšem nemůže být jiná, protože jste si sami svou cestu takto připravili a nyní máte jít po ní zpět, jestliže chcete opět dojít do výšin.
-To se vám pak zdá býti nezdarem a utrpením, bolestí duše. Zvlášť, když jde o uzly vaší ješitnosti a jiných a jiných vlastností. Ve skutečnosti je to však jedině možné osvobození a záchrana. Nemůže to přece být jiné! Vy jste si sami již dávno dříve připravili cestu, po které jste přišli a kterou se musíte nyní bráti, chcete-li opět dojíti do výšin.
+//Taková// je cesta k vašemu osvobození a vykoupení, //taková// je cesta ke vzestupu do světlých výšin! Jiná vůbec být nemůže. A protože se nyní nacházíte v temnotě, je samozřejmé, že se všechno v //tom// okamžiku postaví proti vám jako překážka, poněvadž ve vašem rozhodnutí vzhůru chcete ke Světlu!
-Taková je cesta k vašemu osvobození a vykoupení! Taková je cesta ke vzestupu do světlých výšin! Nemůže být jiné! Protože jste nyní v temnotě, je samozřejmé, že se //v tom// okamžiku všechno postaví proti vám. Svým rozhodnutím vzhůru chcete přece //ke Světlu!//
+Potřebujete jen trochu přemýšlet, abyste porozuměli správnosti tohoto děje a také sami na něj přišli!
-Potřebujete jen trochu myslet, abyste porozuměli správnosti tohoto děje a také sami na něj přišli!
+Velmi mnozí se však domnívají, že v okamžiku jejich chtění ke vzestupu musí všechno před nimi být zalité sluncem a radostí, že se jim má všechno podařit bez boje, že jim bude cesta ihned urovnána, ba dokonce že jim bude již na začátku a bez námahy padat do klína sladké ovoce jako odměna.
-Mnozí si však myslí, že v okamžiku jejich chtění ke vzestupu, musí se také hned všechno proměniti v slunce a radost. Čekají, že se jim vše podaří bez boje, že jejich cesta bude ihned urovnána. Dokonce by chtěli, aby hned v začátku padaly jim do klína sladké plody jako odměna -- bez námahy.
+A když je to pak úplně jiné, tak se stávají ve svém chtění rychle znavení, upouští od něj a líně klesnou zpět do své staré dráhy, pokud se ještě nepostaví nepřátelsky proti tomu, kdo jim ukázal cestu, která je vede k osvobození, a tím jim podle jejich mínění způsobil jen neklid.
-A když je to potom zcela jiné, tu jejich chtění brzy zemdlí. Upustí od něj a líně padají do svých starých zvyků, jestliže se dokonce nepostaví nepřátelsky proti tomu, kdo jim ukázal cestu, vedoucí k osvobození a tím, podle jejich mínění, jim způsobil jen neklid.
+//Taková// je většina těchto pozemských lidí! Tupá a líná, domýšlivá, náročná a požadující ještě odměnu a dík, pokud //dovolí,// aby jim byla nabídnuta cesta, která je vyvede z močálu, v němž se líně povalují, aby se v něm nakonec utopili.
-//Taková// je většina těchto pozemských lidí, hloupá a líná, požadující a domýšlivá! Dokonce jsou žádostiví díků a odměny, když //dovolí,// aby jim byla //ukázána// cesta, která je //vyvede// z bažin, v nichž se líně převalují, aby v nich nakonec zahynuli.
+Vy však, kteří chcete za sebe čestně bojovat, nikdy nezapomínejte, že se nacházíte v //temnotě,// ve které je dobré chtění ihned napadáno.
-Vy však, kteří chcete za sebe čestně bojovat, nezapomínejte nikdy, že se nacházíte v temnotě, v níž je dobré chtění ihned napadáno. Vaše okolí bude se snažit rychle uplatňovat práva, odvážíte-li se oprostiti od něj, abyste s ním nezahynuli, i když se dříve nikdo nestaral o to, co vaše duše chtěla, nikdo nedbal, zdali jste byli hladoví a žízniví. Nikdo se nestaral o vaše osvěžení, ale v okamžiku, kdy jste se opovážili sami vykročiti na jedinou pravou cestu ke spáse, tu se náhle všichni přihlásí, abyste od nich neodešli.
+Také vaše okolí bude se snažit rychle uplatnit práva, jestliže se odvážíte se od něj odloučit, abyste se neutopili.
-Najednou se všichni starají o blaho vaší duše. Dříve ovšem podali více než jeden důkaz, jak opravdu zcela lhostejná je jim vaše duše a také vaše pozemské bytí!
+I když se předtím nikdy nikdo nestaral o to, co chtěla vaše duše, nikdo nedbal toho, zda byla blízko vyhladovění nebo smrti žízní, když nikdo neprojevil ochotu vás občerstvit, tak v tomto okamžiku, protože jste se opovážili sami vkročit na jedinou pravou cestu k vykoupení, se náhle a rychle ohlásí, abyste od nich neodešli.
-Je to tak nápadné, že je to až směšné, když to tak často pozorujete. Ukazuje to zřetelně, že všichni ti milí pozemští příbuzní a ostatní známí nejsou nic jiného, než slepé nástroje temna. Poslouchají jeho nátlaku, aniž by si toho byli vědomi. Jestliže jich nedbáte, pak vám ukážou svým jednáním, že jejich zájem //nevyplývá// z opravdové starosti o vás. Skutečná starostlivost musí mít v sobě lásku k bližnímu. Zlobí-li vás však zlomyslnými poznámkami nebo posměšnými řečmi o vás nebo se dokonce snaží vás nějakým způsobem poškoditi -- jaká pak je v tom láska!
+Domněle se pak starají o spásu vaší duše, ačkoliv vám podali již více než jeden důkaz o tom, že jim vaše duše a vaše pozemské bytí bylo ve skutečnosti zcela lhostejné!
-Rychle a viditelně vyrazí proti vám nenávist, která je nenávistí temnoty proti všemu, co usiluje ke Světlu! Pozorujte a učte se, //po tom// poznáte temno. Právě //z toho// poznáte také, že jste vyvolili //pravou// cestu: neboť temno //musí// se //projeviti// způsobem, který je jemu, //jen// jemu vlastní!
+Je to tak nápadné, že se to jeví až směšně, když se to dá tak často pozorovat, a zřetelně to ukazuje, že všichni tito milí pozemští příbuzní nebo ostatní známí nejsou ničím jiným než slepými nástroji temna, jehož tlaku jsou poslušni, aniž by si toho byli vědomi. Nedbáte-li jich, tak ve svém jednání ukážou, že to //nebyla// starostlivost o vás, která je k tomu podnítila; neboť skutečná starostlivost by v sobě musela nést lásku k bližnímu. Láska však není v tom, když vás zlobí zlomyslnými poznámkami nebo škodolibými hovory o vás a když se vám dokonce snaží jakýmkoliv způsobem škodit.
-Naučíte se to brzy rozeznávat a přes vás řídí se pak nakonec vlastní nenávist temna a také jeho otroků proti tomu, který //jest// Slovem a který je lidstvu podává k vykoupení!
+Vzkypí také zřetelně a rychle nenávist, kterou chová veškeré temno proti usilujícím ke Světlu! Pozorujte a učte se //na tom// temno poznat. Právě //na tom// také uvidíte, že jste si zvolili //správnou// cestu; neboť temno se //musí projevit// způsobem, který je jemu a jen jemu vlastní!
-Dbejte toho! Tak poznáte ihned všechny, v soudu již téměř zavržené trabanty Luciferovy!
+Naučíte se to snadno rozeznávat! A přes vás je pak řízena nakonec vlastní nenávist temna a také jeho otroků proti tomu, který //jest// Slovem a který je nabízí lidstvu k vykoupení!
-Odvraťte se od nich a nesnažte se již pomáhati jim Slovem. Nesmí jim býti více nabízeno! Musíte je pro příště //vyloučiti,// nemáte-li sami utrpět škodu neuváženým vycházením vstříc.
+Dbejte toho! Neboť tak ihned poznáte všechny v soudu již zavržené trabanty Luciferovy.
-Vaše láska patří //Světlu// a všem, kteří svým čistým, pokorným chtěním ke Světlu usilují. Nemůže směřovat k těm, kteří musí být vyvrženi z tohoto stvoření, protože jsou mu škodliví.
+Odvraťte se od nich a nesnažte se jim více pomáhat Slovem; neboť jim nemá být již více nabízeno! Musíte je od nynějška z toho //vyloučit,// pokud vy sami nechcete utrpět škodu nerozvážným vycházením vstříc.
-Především zasáhne volání ještě jednou všechno //ženství!//
+Vaše láska náleží //Světlu// a všem, kteří ke Světlu usilují v čistém a pokorném chtění, avšak ne těm, kteří musí být z tohoto stvoření vyvrženi, protože jsou škodliví.
-Ženství má ve svém jemnějším cítění schopnost rozeznávat s neklamnou jistotou, kdo patří ke Světlu, kde jest ještě nějaká naděje a co nenávratně propadlo temnu a musí spolu s ním zahynout podle svaté vůle Boží.
+Především je volání namířeno znovu k //ženství!// Ženství ve svém jemnějším cítění má schopnost, rozeznat s neklamnou jistotou, co patří ke Světlu a kde je k tomu ještě naděje, a co beznadějně propadlo temnu a musí s ním zahynout podle svaté vůle Boží!
-K tomu se však musí toto ženství nejdříve samo očistiti a povznésti se z bahna, do nějž samo celé lidstvo lehkomyslně zavleklo! Teprve tehdy, až od něho odpadne ješitnost, bude moci opět //správně// cítiti.
+K tomu se však musí nejprve samo toto ženství očistit a pozvednout se z bažiny, do které lehkovážně zavedlo celé lidstvo! A také teprve potom, když od něj odpadne ješitnost, bude moci opět //správně// cítit.
-Znovu žaluji na ženství všeho vyvinutého, že se dalo až //příliš// ochotně zlákat k sestoupení se stupně, který mu Tvůrce milostivě vykázal. Místo Božího požehnání šířilo zkázu. Zkřivilo všechno ušlechtilé, právě to, co mělo //udržovat// čisté a nezkalené.
+Znovu žaluji na ženství všech vyvinutých, které se //příliš// ochotně nechalo svést, aby sestoupilo dolů ze stupně, který mu Stvořitel milostivě přidělil, a místo Božího požehnání šíří jen zkázu, křiví všechno ušlechtilé, které mělo //udržovat// přímé a také nezkalené.
-Strhlo do prachu ženskou důstojnost! Všechno myšlení a usilování bylo ujařmeno nejnižší vypočítavostí. Tvůrce daroval ženství všechnu líbeznost bytosti, aby tím udržovalo v duších touhu po kráse světlých výšin a vyvolalo úsilí chrániti vše čisté. Pozemské ženství tuto vznešenou líbeznost posměšně zavleklo do nejhlubšího bláta, aby jí hříšně používalo jen pro //pozemské// cíle.
+Ženskou důstojnost strhlo do prachu! Celé jeho smýšlení a jeho úsilí bylo podrobeno nejnižší vypočítavosti a veškerý půvab jeho založení, který mu byl Stvořitelem poskytnut jako dar, aby jím v duších udržovalo touhu po kráse světlých výšin a podněcovalo potřebu chránit všechno čisté, tak tento půvab sám o sobě plný vznešenosti byl zavlečen pozemským ženstvím zcela posměšně do hlubokého bahna, aby ho hříšně využilo jen //pro pozemské cíle!//
-Žaluji! Žádný tvor stvoření nikdy neklesl tak hluboko, jako žena této země!
+Žaluji! Ještě nikdy žádný tvor stvoření neklesl tak hluboko, jako to učinila žena této země!
-Zvratné působení ve svaté síle Světla zasáhne nyní nezadržitelnou prudkostí každou ženu, která nechce procitnouti k čistému vznešenému úkolu, který jí Tvůrce kdysi položil milostivě do rukou a k němuž ji také vyzbrojil!
+Vzájemné působení ve svaté síle Světla zasáhne nyní s nezadržitelnou prudkostí každou ženu, která se nechce probudit k čistému a vznešenému poslání, které jí Stvořitel v milosti kdysi vložil do rukou a k němuž ji rovněž vyzbrojil!
-Je to ženství, je to žena, kterou Tvůrce kdysi vyvolil jako strážkyni plamene svaté touhy po Světle! Obdařil ji schopností nejjemnějšího cítění a poslal ji do všech stvoření! Vznikla proto, aby mohla bez překážek přijímati záření Světla a přiváděti je nejčistším způsobem k muži a ke všemu, co ji obklopuje.
+Je to ženství, žena, kterou Stvořitel kdysi vyvolil jako strážkyni svaté touhy po Světle ve všech svých stvořeních a vyzbrojil ji k tomu schopností nejjemnějšího cítění! Povstala proto, aby mohla bez omezení přijímat paprsky Světla a nejčistším způsobem je předávat muži, stejně jako i svému okolí.
-Z tohoto důvodu vykonává značný vliv, lhostejno, kam přijde. Svým druhem je k tomu omilostněna. A tento dar milosti použila k pravému opaku.
+Z tohoto důvodu uplatňuje vliv, lhostejno, kam přijde. Ona je k tomu obdařena svým druhem. A tento dar milosti použila k pravému opaku.
-Vlivu, který jí Bůh daroval, používá k dosažení svých ješitných a prokletíhodných cílů, místo k povznášení svého okolí. Žena má svůj vliv vynaložiti k tomu, aby udržovala živou touhu po Světle v duších, jež putují hmotnými úrovněmi, které jim slouží k vývoji a dozrávání k duchovním výšinám.
+Vliv, kterým ji Bůh obdařil, uplatňuje k dosažení egoistických a často zavrženíhodných cílů, namísto povznášení svého okolí a udržování živé touhy po Světle v duších během jejich putování hutnými úrovněmi, které jim mají sloužit k vývoji a dozrávání k duchovním výšinám!
-Ženy měly být všem putujícím podporou a oporou. Svým bytím měly poskytovat posílení a povznesení a udržovat otevřené spojení se Světlem, prazdrojem všeho života!
+Ona tím měla být oporou a podporou putujícím, svým bytím měla poskytovat povznesení a posilu a neustále udržovat spojení ke Světlu, k prapůvodu všeho života!
-Měly se radostně zachvívati v nejčistší vůli Pravěčného, Všemohoucího! Tak mohly a měly již dávno zformovati tuto zemi v ráj hrubohmotnosti.
+Mohla tuto zemi již dávno zformovat v ráj v hrubohmotnosti, radostně se zachvívajíc v nejčistší vůli Všemohoucího, Pravěčného!
-Strážkyně plamene svaté touhy po Světle však selhala. Selhala tak, jako dosud žádný z tvorů, protože byla vyzbrojena dary, které jí byly dány k tomu, aby nikdy nemohla klesnouti. A ona nejen klesla, ale strhla s sebou celou část světů do bahna temnot!
+Avšak strážkyně plamene svaté touhy po Světle selhala, selhala tak, jako dosud nikdy neselhal žádný tvor, protože byla vyzbrojena dary, které by ji nikdy nemohly nechat se zřítit! A ona s sebou do bažin temna strhla celou světovou část!
-Dostane se jí však //plné// odplaty za tak nevýslovně rouhavé jednání. Za to, že sama pošpinila to //nejčistší,// čehož měla být //strážkyní//.
+Má se jí však dostat //plné// odplaty za toto nevýslovně rouhavé konání, když sama pošpinila to //nejčistší,// jehož měla zůstat //strážkyní!//
-Daleká je cesta a veliká námaha, která čeká nyní //tu// ženu, jejíž touha spěje ke spolupráci v budoucnosti! Bude-li opravdu chtít, dostane se jí opět milosti zvýšené síly! Nebude to však tak snadné. Vysoké vyznamenání smět opět býti strážkyní plamene touhy po Světle a udržovat ji živoucí ve hmotnosti čistotou své ženské důstojnosti, //může býti získáno// jen trvalou bdělostí a neochvějnou věrností.
+Daleká je cesta a veliká námaha, kterou má před sebou //ta// žena, která touží v budoucnosti spolupůsobit. Avšak bude se podílet na milosti zvýšené síly jenom natolik, jak bude poctivě chtít! Nechť si to však nepředstavuje tak snadným.
-Probuď se, ženo této země! Buď opět čistá a věrná ve svém myšlení a jednání! Pevně zakotvi všechno své chtění ve svatosti vůle Boží! Probuď se -- nebo zajdi podle nezměrné spravedlnosti Páně! Nebudeš již míti možnosti ještě jednou tak těžce poškoditi přicházející pokolení na zemi. Kdo z ženství chce dále žíti v říši tisíce let zde na zemi, staň se nejčistší strážkyní nejsvětější touhy duší po Světle. V nejsvětější síle Boží!
+Dosažení vysokého vyznamenání smět se opět stát strážkyní touhy po Světle a udržovat ji ve hmotnosti živou, prostřednictvím čistoty své ženské důstojnosti, //vyžaduje být// v neustálé bdělosti a neochvějné věrnosti!
-Amen.
+Probuď se, ženo této země! Staň se opět čistou a věrnou ve svém myšlení a konání a udržuj celé své chtění pevně zakotveno ve svatosti vůle Boží! Probuď se, nebo zajdi v nezměnitelné spravedlnosti Páně! Nebude ti dána žádná možnost, abys příštímu pokolení na zemi ještě jednou tak těžce uškodila. Kdo z ženství chce žít v říši tisíce let zde na zemi, staň se nejčistší strážkyní nejsvětější touhy duší po Světle! V nejsvětější síle Boží!
+<WRAP centeralign>
+AMEN.
+</WRAP>