Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 54. Proste a bude vám dáno. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 53. Proste, pak vám bude dáno! | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:proste_pak_vam_bude_dano to cs:doznivani:plamen:dil_i:proste_pak_vam_bude_dano Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Proste a bude vám dáno. ======
+====== Proste, pak vám bude dáno! ======
-Člověk je stále ještě v rozpacích nad formou modlitby. Chce se modliti správně a ničeho při tom nezameškati. V poctivém chtění hloubá a nenalézá řešení, v němž by měl jistotu, že nejde falešnou cestou.
+Stále ještě je člověk v pochybnostech o formě modlitby. Chce to činit správně a nic při tom nezameškat. V nejpoctivějším chtění hloubá, a nenalézá žádné řešení, které by mu dalo jistotu, že v tom nejde falešnou cestou.
-Ale hloubání je bezúčelné, ukazuje jen na stále tutéž snahu -- přiblížit se k Bohu //rozumem.// To je marný postup; člověk zůstává Nejvyššímu //stále// vzdálen. --
+Avšak hloubání nemá vůbec žádného účelu, ukazuje jen, že se snaží Bohu přiblížit opět jen svým //rozumem,// a toho nikdy nedosáhne; neboť tím zůstává Nejvyššímu //vždy// vzdálen.
-Kdo //správně// přijal do sebe mé Poselství, ten jasně ví, že slova mají příliš úzké hranice, než aby ve svém druhu mohla vystoupiti do světlých výšin. Jen //city,// ukryté ve slovech, stoupají dále vzhůru z hranic slovních forem podle své síly a čistoty. --
+Kdo do sebe //správně// přijal mé Poselství, tomu je jasné, že slova mají příliš úzké hranice, než aby ve svém druhu mohla vystoupit do světlých výšin. Jen //city,// které slova skrývají, stoupají dále vzhůru z hranic zformovaných slov, podle své síly, své čistoty.
-Slova platí z části jen jako ukazovatelé cest, ukazující směr, kterým záření citů má jít. Jiná část slov vybavuje //druh// paprsků v člověku, který používá formující slova k opoře a jako obalu. //Slovo,// myšlené při modlitbě, přilétá k člověku zpět, jestliže je tento v sobě prožil nebo se snaží v sobě je oživiti.
+Slova z jedné části platí jen jako ukazatele cesty, které ukazují směr, který záření cítění má použít. Druhá část slov vzbuzuje //druh// záření v člověku samotném, který zformované slovo využívá jako oporu a jako obal. Při modlitbě zamýšlené //slovo// zachvívá se zpětně v člověku, pokud je v sobě prožívá nebo se namáhá, aby je v sobě živě zformoval.
-V tomto vysvětlení vidíte vystupovati před sebou dva druhy modliteb. Jeden druh vystupuje z vašich citů, bez rozvažování, v prožití, které je často silným procítěním nějakého okamžiku, formujícím se při vytrysknutí ve slova. Jiný druh pak //předem// uvažuje, formuje slova, jimiž se snaží teprve vyvolati ve zpětném účinku cit, odpovídající slovům. Chce tedy již zformovaná slova naplniti citem.
+Při tomto vysvětlení vidíte před sebou vyvstávat již dva druhy modlitby. Jeden druh, který vystupuje z cítění ve vás, bez uvažování, v prožití samotném, který je tedy silným procítěním nějakého okamžiku, jenž se ve zmohutnění teprve do slov ještě zahalí, a pak jiný druh, který uvažováním //nejprve// formuje slova a skrze tato slova zpětně působě se teprve snaží vyvolat odpovídající cítění, který tedy chce naplnit cítěním již zformovaná slova.
-Není třeba říkat, který druh modlitby je silnější. Víte sami, že //přirozenější// je také vždy to //nejsprávnější.// V tomto případě tedy //ta// modlitba, která vzniká z náhle vytrysklého citu a teprve potom se nutí do slov.
+Není třeba říkat, který způsob této modlitby je silnější; neboť sami víte, že //přirozenější// je vždy také //správnější.// V těchto případech tedy //ta// modlitba, která vyvstane ve zmohutnění nečekaného cítění a teprve pak se snaží vtisknout do slov.
-Dejme tomu, že vás zasáhne neočekávaně velmi těžká rána osudu a otřese vámi až do nitra. Vaše srdce ovládne strach o něco, co je vám milé. Ve chvíli trýzně vystoupí ve vás výkřik o pomoc, tak silný, že rozechvěje tělo.
+Předpokládejme, že vás zničehonic potká velmi těžká pohroma, která vámi otřese až do nejhlubšího nitra. Vaše srdce sevře strach o něco, co je vám milé. Pak vyvstává ve vás volání o pomoc ve vaší nouzi se silou, která rozechvěje tělo.
-//V tom// poznáte sílu citu, schopnou vystoupiti až do světlých výšin, je-li … tento cit plný //pokorné čistoty.// Bez ní je každý cit zastaven na cestě vzhůru na určitém místě, ať je jak chce silný a mocný. Je zcela nemožno, aby se bez pokory mohl přiblížiti k čistotě, která mocnými, obrovskými kruhy obklopuje Božství.
+//V tom// vidíte sílu cítění, které je schopné vystoupat až do světlých výšin, pokud … toto cítění v sobě nese //pokory plnou čistotu;// neboť bez ní je všemu, co chce vystoupat, stanovena již na cestě zcela určitá hranice, i když to je mocné a plné síly. Bez pokory je zcela nemožné, aby to mohlo proniknout až k čistotě, která v oblouku dálav světů obklopuje veškeré Božství.
-Takový silný cit je provázen vždy jen //vyrážením// slov, poněvadž moc citů nedovolí a nedá se stlačiti do omezených slov. Síla rozlévá se daleko za hranice všech slov a bouřlivě strhuje všechny závory, které jí chtějí dát slova, vyšlá z úzce omezené činnosti pozemského rozumu.
+Takové silné cítění je provázeno také vždy jen slovním //zajíkáním// se, protože jeho síla vůbec nedovolí, aby se nechala vtisknout do úzkých slov. Síla proudí daleko přes hranice všech slov, bouřlivě strhává překážky, které chtějí slova postavit v úzce omezené činnosti pozemského mozku.
-Každý z vás to již alespoň jednou prožil ve svém bytí a proto dovedete pochopit, co tím chci říci. A //to// je ten cit, který máte mít při modlitbě, očekáváte-li, že bude schopna vystoupiti až do výšin čistého Světla, odkud k vám přicházejí všechna splnění. --
+Každý z vás to takto již někdy ve svém bytí prožil. Můžete proto pochopit, co tím chci říci. A //to// je ten cit, který máte mít při modlitbě, pokud očekáváte, že má být schopná vystoupit až do výšin čistého Světla, odkud k vám přicházejí všechna splnění.
-Nemáte se však obraceti k výšinám jen v úzkostech, nýbrž také čistá radost, štěstí a dík může se stejnou silou ve vás vytrysknouti. A tento //radostný// druh letí mnohem rychleji vzhůru, protože je nezkalenější. Strach velmi lehce zkalí čistotu vašeho cítění a tvoří falešný druh. Často je tu připojena tichá předhůzka, nebo dokonce i hořkost, že se právě //vám// muselo stát to, co vaši duši tak těžce zasáhlo. A to samozřejmě není to pravé; musí to vaše volání zatížiti a udržovati dole.
+Avšak nemáte se k výšinám obracet jen v úzkosti, nýbrž i čistá radost může ve vás vytrysknout se stejnou mocí, také štěstí i dík! A tento //radostiplný// druh vznáší se mnohem rychleji vzhůru, protože zůstává nezkalený. Strach velmi lehce zkalí vaši čistotu cítění a vytváří falešný druh. Příliš často je s tím spojena tichá výčitka, že se muselo právě //vám// stát to, co vaši duši tak těžce zasáhlo, nebo dokonce zášť a to je samozřejmě nesprávné. To pak musí vaše volání udržovat dole.
-K modlitbě není třeba, abyste formovali slova. Slova jsou //pro vás,// mají zadržeti //váš// cit, aby zůstal pevně ucelený a nerozplynul se v mnoho druhů.
+Pro modlitbu však není nutné, abyste při ní formovali slova. Slova jsou //pro vás,// aby //vám// poskytla oporu ve vašem cítění, aby zůstalo pevně uceleno a neztratilo se v mnoha druzích.
-Nejste zvyklí myslet jasně, beze slov a prohlubovat se, aniž byste ztratili přímý směr. To je tím, že mnoho mluvením stali jste se povrchními a rozptýlenými. //Potřebujete// slova jako ukazovatele cesty a také jako schrány, v níž byste udrželi pohromadě určité druhy svých citů, abyste mohli v modlitbě něco vyjádřiti a také si to slovem jasněji představiti.
+Nejste zvyklí na to, abyste také jasně mysleli beze slov a prohlubovali se, aniž byste při tom ztráceli přímý směr, protože jste se sami o sobě stali skrze přílišné mluvení příliš povrchními a rozptýlenými. //Vy potřebujete// slova ještě jako ukazatele cesty a jako obaly, abyste určité druhy vašeho cítění tím udrželi pohromadě, abyste si to, co chcete vyjádřit v modlitbě, také jasně ve slovech představili.
-Takový je způsob modlení, vyjde-li k tomu popud z vašich citů, tedy je-li to chtění vašeho //ducha!// To se však dnešním lidem zřídka kdy přihodí. Stane se tak, jen když je nějak zasáhne velmi silný úder utrpení, radosti nebo také tělesné bolesti. Dobrovolně, bez nárazu, se nikdo více nenamáhá, aby někdy pomyslel na díky Bohu, dárci všech milostí.
+Takový je způsob modlení, pokud popud k němu vyjde z cítění, tedy je-li to chtění vašeho //ducha!// To však u dnešních lidí nastává zřídka. Jen když je zasáhne nějaký mnohem silnější náraz skrze utrpení, radost nebo také tělesnou bolest. Dobrovolně, bez nárazu nedává si již nikdo námahu, aby tu a tam myslel někdy na Boha, dárce všech milostí.
-Obraťme se nyní k dalšímu druhu. Jsou to modlitby, které nemají takových náhlých popudů, o nichž jsme právě mluvili, ale je k nim přistupováno ve zcela určitém čase. Člověk si předsevzal modliti se. Je to uvážená, zvlášť //chtěná// modlitba.
+Nyní se obraťme k druhému způsobu. Jsou to modlitby, které se provádějí ve zcela určitém čase, bez takovýchto pohnutek, jaké jsme nyní zmínili. Člověk si tím předsevzal modlit se. Je to promyšlená, zvláště //chtěná// modlitba.
-Tím se také mění postup. Člověk myslí nebo říká určitá slova modlitby, jak si je sám sestavil nebo jak se jim naučil. Obyčejně je v nich málo citu. Člověk myslí příliš na //to,// aby slova správně sestavil a to //samotné// ho již odvádí od procítění všeho, co říká nebo co si jen myslí.
+Tím mění se také průběh. Člověk myslí nebo promlouvá určitá slova modlitby, která si sám sestavil nebo se naučil. Obvykle jsou tyto modlitby chudé na city. Člověk příliš myslí //na to,// aby správně použil slova, a //to samotné// ho již odvrací od skutečného procítění toho, co pronáší nebo jen myslí.
-Správnost tohoto vysvětlení poznáte sami na sobě, zamyslíte-li se a budete-li se pokorně zkoumat. Vkládat do takových modliteb čistou schopnost cítění není tak lehké. Již sebemenší úsilí vysiluje a odvádí část soustředění pro sebe.
+Správnost tohoto výkladu poznáte hned na sobě samých, když se zamyslíte zpět a budete se pak jednou pečlivě zkoumat. Není lehké do takových modliteb vkládat čistou citovost. Již sebenepatrnější nucení vysiluje, odvádí část soustředění pro sebe v požadavku.
-Při tom musí být zformovaná slova oživena ve vás, to znamená, //slova musí// ve vás vyvolat //ten druh cítění,// jaký svou formou označují. Postup neděje se pak vytrysknutím zevnitř zadním mozkem do předního mozku, který úměrně těmto dojmům rychle k nim formuje slova, nýbrž přední mozek začíná //předem// formovati slova, jež jsou působením na zadní mozek tímto přijímána a musí být zpracována. Odtud vychází přiměřený tlak na nervový systém sluneční pleteně, která teprve v dalších dějích může vyvolati //cit// slovem vyjádřený.
+Při tom se musí zformovaná slova ve vás samých teprve oživit, to znamená, že //slova// musí ve vás vyvolat ten //druh cítění,// který ve své formě označují. Průběh nejde pak z vnitřního vytrysknutí skrze zadní mozek do vašeho mozku předního, který podle těchto dojmů rychle k nim formuje slova, nýbrž přední mozek při tom //nejprve// začíná se svým formováním slov, která jsou pak zpětně působíce teprve přijímána zadním mozkem a musí být zpracována, aby odtud působil odpovídající tlak na nervový systém sluneční pleteně, která teprve v dalším průběhu může vyvolat slovům odpovídající //cítění.//
-Ačkoliv tento postup jde úžasně rychle za sebou, takže se pozorovateli zdá, jakoby vše se dálo //současně,// přece nejsou takové výtvory tak plné síly, tak bezprostřední jako ty, které vznikají opačným způsobem. Nemůže se jim proto dostati také takového účinku a v nejčastějších případech zůstanou cituprázdné. Již každodenní opakování //stále těch samých// slov zbavuje je pro vás síly, stávají se zvykem a tím jsou bezvýznamná.
+To všechno jde sice nesmírně rychle po sobě ve svém pořadí, takže se to pozorovateli jeví, jako by to probíhalo //současně,// avšak vzdor tomu nejsou tyto útvary tak plné síly, nejsou tak bezprostřední jako ty, které vznikají opačnou cestou. Nemohou proto mít také takový účinek a ve většině případů zůstávají cituprázdné. Už když denně opakujete //stále znovu stejná// slova, ztrácí pro vás sílu, stávají se zvykem a tím jsou bez významu.
-Lidé, buďte proto v modlitbě //přirození,// nenucení, neumělkovaní! Naučené stává se snadno jen odříkáváním. Tím si vše jen ztěžujete.
+Buďte proto v modlitbě //přirození,// lidé, buďte nenucení, nevyumělkovaní! Naučené stává se příliš snadno odříkáváním. Tím si vše jen činíte těžkým.
-Začínáte-li svůj den skutečným citem díku k Bohu a končíte-li jej citem vděčnosti, i když je to jen dík za poučení, kterého se vám v tomto dnu dostalo prožitím, pak žijete dobře! Každé své //dílo// učiníte svou pílí a péčí děkovnou modlitbou. Každé vaše slovo, které promluvíte, nechť zrcadlí lásku, kterou vám Bůh poskytuje. Pak stane se bytí radostí každému na této zemi, kdo smí na ní žít.
+Když svůj den začínáte s opravdovým cítěním díku k Bohu, s cítěním díku jej i končíte, i když je to dík jen za poučení, kterého se vám v tento den dostalo v prožití, tak žijete dobře! Necháte-li každé //dílo// skrze píli a pečlivost povstat jako modlitbu díku, necháte-li v každém slově, které pronesete, zrcadlit lásku, kterou vám Bůh poskytuje, tak bude bytí na této zemi brzy radostí každému, který na ní smí žít.
-Není to tak těžké a nepřipraví vás to o čas. Krátký okamžik opravdového děkovného citu je mnohem lepší, než dlouhé hodiny naučeného modlení, které svým citem nemůžete sledovat. Mimo to takové dlouhé modlení připravuje vás jen o čas k opravdovému díku v radostném činu.
+Není to vůbec tak těžké a nevezme vám to žádný čas. Krátký okamžik upřímného cítění díku je mnohem lepší než naučené modlení trvající několik hodin, které přece svým cítěním nemůžete sledovat. Kromě toho bere vám takové vnější modlení jen čas pro opravdový dík v radostném činu.
-Dítě, které své rodiče skutečně miluje, dokazuje svou bytostí tuto lásku, činem, a ne lichotivými slovy, která v mnoha případech zůstávají jen výrazem přítulné samolibosti, ne-li dokonce požadavkem sobeckosti. Tak zvaní mazlíčkové stojí jen zřídkakdy za něco a myslí vždy jen na sebe a na uspokojení svých vlastních přání.
+Dítě, které své rodiče skutečně miluje, dokazuje tuto lásku ve //své bytosti,// skrze čin, a ne lichotivými slovy, která jsou v mnoha případech jen výrazem přítulné samolibosti, když ne dokonce požadavkem sobectví. Takzvaní mazlíci zřídkakdy za něco stojí a myslí vždy jen na sebe a na uspokojení vlastních přání.
-Nejinak stojíte před svým Bohem! Dokažte činem, co mu chcete říci!
+Nejinak stojíte vy před svým Bohem! Dokazujte v činu, co mu chcete říct! —
-Nyní víte, jak se máte modliti a už zase stojíte úzkostlivě před otázkou, //co// se máte modliti. Chcete-li najít správný způsob, musíte nejprve //odděliti// modlitbu od proseb. Čiňte rozdíl mezi modlitbou a prosbou! Nesnažte se vydávat své prosby za modlitby.
+Nyní tedy víte, //jak// se máte modlit, a stojíte už zase úzkostlivě před otázkou, //co// se máte modlit.
-Modlitba a prosba ať vám označují //dvojí// věc; modlitba patří k uctívání, prosbu však nelze k ní řaditi, chcete-li se skutečně řídit podle pojmů.
+Jestliže k tomu chcete nalézt správný způsob, tak musíte nejprve //odlišit// modlitbu a prosbu. Učiňte rozdíl mezi modlitbou a prosbou! Nesnažte se stále označovat své prosby za modlitby.
-A je nutno, abyste se nyní podle toho řídili a nemíchali všechno dohromady.
+Modlitba a prosba musí pro vás znamenat //dvojí;// neboť modlitba patří k uctívání, zatímco prosba k němu nemůže náležet, pokud se chcete skutečně řídit podle tohoto pojmu.
-Dávejte sebe v modlitbě! Jen to bych vám chtěl říci a vysvětlení máte již ve slově samém. //Odevzdejte// se Pánu ve své modlitbě, odevzdejte se cele a bez výhrad! Modlitba má býti rozestřením vašeho ducha u nohou Božích, v oddanosti, chvále a díku za vše, co vám poskytuje ve své veliké lásce.
+A to je zapotřebí, abyste se nyní konečně podle toho řídili a nemíchali všechno dohromady.
-Je toho nevyčerpatelně mnoho! Ztratili jste cestu, nedovedli jste ještě vůbec porozuměti, jak byste měli v plném vědomí užíti všech schopností svého ducha!
+//Dávejte// sebe v modlitbě! To jediné chci k vám zvolat a v těchto slovech sami máte také ono vysvětlení. Ve své modlitbě se //odevzdejte// Pánu, odevzdejte se Mu cele a bez výhrad! Modlitba má být rozprostřením vašeho ducha u Božích nohou, v úctě, chvále a díku za vše, co vám ve své veliké lásce poskytl.
-Najdete-li jednou //tuto// cestu poznání všech hodnot mého Poselství, pak nebudete mít žádných proseb. Budete jen chválit a děkovat, jakmile zvednete své ruce s pohledem vzhůru k Nejvyššímu, který se vám ve své lásce dává poznati. Pak budete uvnitř v //trvalé// modlitbě, jak tomu stejně má být. Můžete si přece ve stvoření všechno vzít, co potřebujete. Stůl je prostřen v každý čas.
+Je toho tak nevyčerpatelně mnoho. Nemáte pro to jen doposud ještě porozumění, ztratili jste cestu, která by vás to mohla nechat užívat v plném vědomí všech schopností vašeho ducha!
-Schopnostmi svého ducha smíte si z toho vybrati. Stůl poskytuje vám vždy //vše,// čeho potřebujete a není třeba proseb, jakmile se //správně// snažíte pohybovati se v Božích zákonech!
+Pokud jednou k tomu naleznete //tuto// cestu v poznání všech hodnot mého Poselství, //pak nezůstane vám více žádná prosba.// Jen dík a chvála, jakmile pozvednete své ruce a svůj pohled vzhůru k Nejvyššímu, který se vám v lásce dává poznat. Pak stojíte v sobě //trvale// v modlitbě, nejinak, než jak to Pán od vás očekává; neboť ve stvoření si přece můžete vzít to, co potřebujete. Stůl je v něm přece prostřený v každý čas.
-Také toto všechno bylo již řečeno vám tak dobře známými slovy: „Hledejte a naleznete! Proste a bude vám dáno! Tlucte a bude vám otevřeno!“
+A skrze schopnosti svého ducha smíte z něj vybírat. Stůl poskytuje vždy //všechno,// co nutně potřebujete, a není třeba proseb, dáte-li si tedy jen námahu pohybovat se //správným// způsobem v Božích zákonech!
-Tato slova poučí vás o //potřebné// činnosti lidského ducha ve stvoření, především také o //správném// použití jeho schopností. Ukazují mu přesně způsob, //jak// si má ve stvoření počínati a také cestu, která ho přivede kupředu.
+To všechno je také již řečeno ve vám dobře známých slovech: „Hledejte, pak naleznete! Proste, pak vám bude dáno! Klepejte, pak vám bude otevřeno!“
-Tato slova nemají být jen všedně oceňována, jejich smysl leží hlouběji, obsahuje celé bytí lidského ducha ve stvoření podle zákona potřebného pohybu.
+Tato slova učí vás //nutné// činnosti lidského ducha ve stvoření, především také //správnému// použití jeho schopností. Ukazují mu zcela přesně způsob, //jak// se má se stvořením sžít, a ukazují mu také cestu, která ho při tom vede //vpřed.//
-„Proste a bude vám dáno!“ ukazuje zcela jasně na mnou v přednášce [[cs:doznivani:hlas:kolobeh_zareni|„Koloběh záření“]] naznačenou schopnost ducha, která ho pudí, aby pod určitým, neustálým tlakem něco chtěl, nebo si přál. To pak svým zářením ihned přitahuje //stejnorodé,// a tak se mu samočinně //dostává// toho, čeho si přál.
+Tato slova nelze využívat jen všedním způsobem, nýbrž jejich smysl spočívá hlouběji, zahrnuje bytí lidského ducha ve stvoření podle zákona nutného pohybu.
-Tento tlak přání má však vždy zůstat //jen prosbou,// nesmí se stát jednostranným požadováním, jak žel jsou dnešní lidé zvyklí činiti. Zůstane-li prosbou, je v tom pokora a bude tak skrývati v sobě vždy dobro a také dobro přitahovati.
+Toto „Proste, pak vám bude dáno!“ poukazuje zcela jasně na mnou v přednášce „Koloběh záření“ označenou schopnost ducha, která ho podněcuje, aby pod určitým, nevyhnutelným tlakem něco chtěl nebo si přál, což pak ve svém záření ihned přitahuje //stejnorodé,// čímž je mu samočinně //dáváno,// co žádal.
-Ježíš ukázal zřetelně svými slovy, //jak// se má člověk zařídit, aby všechny samočinné schopnosti svého ducha řídil //správnou// cestou!
+Tento tlak přání má však vždy zůstat //prosbou,// nesmí se stát jednostranným požadavkem, jak je to žel každý člověk dneška již zvyklý dělat. Neboť zůstane-li prosbou, tak je v tom zakotvena //pokora,// a proto bude vždy skrývat dobro a dobro také přitahovat.
-Tak je to se všemi jeho slovy; žel, byla však zatlačena do omezených obrysů lidského pozemského rozumu a tím zle zkřivena, že jim nikdo víc nerozuměl a nemohl je správně vyložiti.
+Ježíš zřetelně ukázal těmito slovy, //jak// má člověk stát, aby všechny samočinné schopnosti jeho ducha řídil po //správné// dráze!
-Že těmito slovy není míněn styk mezi lidmi, bude lehce každému srozumitelno. Poměr lidí k sobě nebyl nikdy, dříve ani dnes, //takový,// aby se z něj dalo usuzovati na splnění těchto příkazů.
+Tak je to se všemi jeho slovy. Ta byla však žel vtlačena do úzkých okruhů lidského pozemského rozumu a tím zle zkřivena, a proto již více nebyla chápána a správně vykládána.
-Jděte k lidem a proste a //nic// vám nebude dáno! Tlucte a //nebude// vám tam otevřeno! Hledejte mezi lidmi a jejich díly a //nenaleznete// toho, čeho hledáte! --
+Neboť že tím není míněn styk mezi lidmi, bude snad každému lehce srozumitelné, protože stanovisko lidí přece ani tehdy, ani dnes není //takové,// aby se u //nich// mohlo očekávat naplnění těchto pokynů.
-Ježíš nemínil také stanovisko člověka k Bohu osobně, s pomíjením všech obrovitých světů mezi nimi, které nemohou být odsunuty stranou, jakoby nebyly. Nemínil tím také pouze živé slovo. Ježíš mluvil stále z pramoudrosti a nevtlačoval ji do malého lidského myšlení nebo poměrů. Mluvil-li, viděl //před sebou// člověka, //stojícího// ve stvoření a volil //všeobsáhle// svá slova!
+Jděte k lidem a proste, nebude vám dáno //nic.// Klepejte, a //nebude// vám tam otevřeno! Hledejte mezi lidmi a jejich díly, a //nenaleznete// to, co hledáte! —
-Všechna podání, překlady a výklady stůňou //tímto// nedostatkem: zanedbávají všeobsáhlost. Všechno bylo vždy pomíseno a prováděno jen malicherným lidským myšlením a tím zkřiveno a znetvořeno. Tam pak, kde chybělo porozumění, bylo přidáváno z vlastního. I kdyby to bylo myšleno co nejlépe, nemohlo to splniti svůj úkol.
+Ježíš také nemínil stanovisko lidí k Bohu osobně, za vynechání všech obrovských světů, které mezi nimi leží a které nelze odsunout stranou tak, jako by neexistovaly. Nemínil tím také pouze živé Slovo, nýbrž Ježíš neustále mluvil z pramoudrosti a nikdy ji nevtěsnával do malého pozemského myšlení nebo poměrů. Viděl před sebou lidi //stojící ve stvoření,// když mluvil a volil svá slova //všeobsáhle!//
-Lidské zůstane vždy malicherně lidským, Božské však je vždy všeobsáhlé! Tím bylo víno tak zle zředěno vodou a nakonec bylo to zcela něco jiného, než původně mělo být. Na to nesmíte nikdy zapomenout.
+Tímto opomenutím, //na to// myslet, churaví však všechna podání, překlady a výklady textů. Bylo to vždy smícháno a provedeno s pozemsky malicherným lidským myšlením, tím zkřiveno a zkomoleno. A tam, kde chybělo pochopení, bylo k tomu přidáno z vlastního, což nikdy nemohlo splnit účel, i kdyby to bylo také ještě dobře míněno.
-Také v „Otčenáši“ snažil se Ježíš chtění lidského ducha říditi prosbami v něm obsaženými takovým směrem a nejprostší formou, aby mu toto dovolilo přáti si jen to, co mu může prospěti k vzestupu, a toho aby se mu dostalo.
+Lidské zůstane vždy malicherně lidským, Božské je však vždy všeobsáhlé! Tím bylo zle smícháno víno s vodou a nakonec z toho vzniklo něco zcela jiného, než jak to původně mělo být. Toho nesmíte nikdy zapomenout.
-Není v tom žádný rozpor, ale byl to nejlepší ukazatel cesty, pevná opora pro každého lidského ducha //tehdejší// doby.
+Také v „Otčenáši“ snažil se Ježíš prosbami v něm obsaženými v nejprostší formě obrátit chtění lidského ducha //takovým// směrem, aby si přál jen to, co je mu přínosné pro vzestup, aby se mu tohoto dostalo ze stvoření.
-Dnešní člověk však potřebuje celého svého slovního pokladu, který si mezi tím vytvořil a použíti všech z něj vznikajících pojmů, má-li najíti cestu ven z pomatenosti svého rozumového chytráctví.
+Nespočívá v tom žádný rozpor, nýbrž to byl nejlepší ukazatel cesty, spolehlivá opora pro každého lidského ducha //tehdejší// doby.
-Proto musím vám, lidem //nynější// doby, poskytovati dalekosáhlá vysvětlení, říkající ve skutečnosti přesně totéž, ale //vaším// způsobem!
+Člověk dneška však potřebuje celou svou slovní zásobu, kterou si mezitím vytvořil, a použití všech pojmů, které z toho vznikly, pokud mu má být ukázána cesta ze zmatku jeho rozumového mudrlantství.
-Naučit se to je //nyní vaše// povinnost, neboť stali jste se vědoucími ve stvoření! Tak dlouho, dokud nebudete ve vědění plnit nyní své povinnosti, jaké vám schopnosti vašeho ducha k vývoji ukládají, tak dlouho zase nesmíte prositi o žádná práva!
+Proto musím vám, lidem //dnešní// doby, nyní dávat dalekosáhlá vysvětlení, která ve skutečnosti říkají přesně opět totéž, jen //vaším// způsobem!
-Věrným plněním povinností ve stvoření dostane se vám zvratným působením všeho a nebude již žádného důvodu k nějaké prosbě. Ve vaší duši vytryskne pak jen dík tomu, který vás ve své všemoudrosti a lásce každodenně vždy znovu bohatě obdarovává!
+Tomu se naučit je //nyní vaší// povinností; neboť jste se stali znalejšími stvoření! Dokud nebudete nyní ve vědění plnit povinnosti, které vám ukládají schopnosti vašeho ducha k vývoji, dotud nemáte také žádného práva prosit!
-Vy ubozí lidé, kéž byste se dovedli alespoň správně //modliti! Skutečně modliti!// Jak bohaté by bylo vaše bytí! Neboť v modlitbě je největší štěstí, jehož se vám může dostati. Vynese vás do nezměrných výšek a oblažující cit štěstí bude vámi prouditi. Lidé, kéž byste se dovedli //modlit!// Toto vám nyní přeji.
+Avšak věrným plněním povinností ve stvoření dostane se vám vzájemným působením //všeho// a nebude již žádného důvodu k nějaké prosbě, nýbrž pak ve vaší duši ještě svobodně vytryskne jen //dík// Tomu, který vás ve všemoudrosti a lásce každodenně stále znovu bohatě obdarovává!
-Pak se víc nebudete ptát ve svém malém myšlení //ke komu// se smíte a máte modliti. Jest jen //Jeden,// jemuž smíte zasvětiti své modlitby: **//Bůh!//**
+Vy ubozí lidé, kéž byste se dovedli konečně správně //modlit! Skutečně modlit!// Jak bohaté by pak bylo vaše bytí; neboť v modlitbě spočívá to nejvyšší štěstí, které vás může potkat. Pozvedá vás nesmírně vysoko, takže cit štěstí vámi oblažuje protéká. Kéž byste se dovedli //modlit,// lidé! To je nyní mé přání pro vás.
-V posvěceném okamžiku přistupujte k němu se svatým citem a odevzdejte mu všechen dík, který váš duch dovede vytvořit! //Jen na něj samého// se obracejte ve své modlitbě, neboť jemu jedinému patří dík, a jemu jedinému patříš ty sám, člověče, protože i jeho velikou láskou jsi mohl vzniknouti!
+Pak se ve svém malém myšlení již více neptáte, ke //komu// se máte a smíte modlit. Je jen //Jeden,// jemuž smí být zasvěceny vaše modlitby: //BŮH!//
-Máš-li však //prosby,// pak se můžeš obrátiti na jeho Syny, na Ježíše Krista, nebo Imanuele. Nikdy však nepovyšuj prosbu na modlitbu. Modlitba patří jedině Pánu!
+V posvěcených okamžicích přibližujte se k Němu s posvátným cítěním a rozprostřete před Ním všechno to, co váš duch může za dík přinést! //Jen na Něj samotného// obracejte se v modlitbě; neboť Jemu jedinému náleží dík a Jemu jedinému náležíš ty sám, člověče, protože jsi mohl také povstat skrze Jeho velikou lásku!
+Když však máš //prosby,// pak se můžeš obrátit na Jeho Syny, na Ježíše Krista nebo na Imanuele. Avšak nemáš nikdy povyšovat prosbu na modlitbu; neboť modlitba náleží jedině Pánu!