Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 92. Propast vlastních přání. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:propast_vlastnich_prani to cs:doznivani:hlas:propast_vlastnich_prani Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 33. Propast vlastních přání. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:propast_vlastnich_prani to cs:doznivani:plamen:dil_ii:propast_vlastnich_prani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Propast vlastních přání. ======
-Kdekoliv jsou některému pozemskému člověku přinesena nějaká slova ze Světla, tam člověk ve chtění rozuměti jim podle svého, pozemského lidského návyku zamění jejich smysl a strhává tím slovo do úzkého okruhu //svých// očekávání a přání.
+Kdekoliv jsou pozemskému člověku poskytnuta slova ze Světla, tam chce při jejich pochopení vložit smysl ze svých pozemsky lidských zvyklostí a táhne tím tato slova do úzkého okruhu //svých// očekávání a přání. Aniž by se změnilo jejich //slovní znění,// přece je tím snižuje, protože zapomíná, že taková slova nevychází z lidského myšlení, nýbrž přichází z //té// výše, která je pro jeho chápání nedosažitelná.
-Aniž by změnil smysl v jeho //slovním znění,// přece jej snižuje, poněvadž zapomíná, že takováto slova nevycházejí z lidského smyslu, nýbrž že přicházejí //z té// výše, která je jeho chápání nepochopitelná.
+On se však také proto nesnaží alespoň jednou v takových případech //změnit// svůj způsob myšlení, pokusit se nějakým způsobem sledovat //tuto cestu,// kterou Slovo k němu //sestoupilo,// nebo to alespoň položit za základ své snahy o pochopení, nýbrž ve své domýšlivosti jednoduše předpokládá, že Bůh musí k němu mluvit z //lidského stanoviska,// pokud mu chce sdělit něco, co je k jeho spáse.
-On se však také ani nesnaží, aby v takových případech změnil způsob svého myšlení a pokusil se sledovati aspoň zčásti onu //cestu,// po níž Slovo k němu //přišlo dolů,// nebo aby je přinejmenším položil za základ své snahy k pochopení. Ve své domýšlivosti jednoduše předpokládá, že Bůh musí k němu hovořit //z lidského// stanoviska, chce-li mu říci něco, co je pro jeho spásu.
+Nemá vůbec žádný účel vzpírat se vůči této skutečnosti; neboť tomu tak //je,// jak se to denně stále znovu opakuje!
-Nemá žádného smyslu vzpouzeti se této skutečnosti, neboť je tomu tak, jak se to vždy denně opět a opět ukazuje!
+Avšak právě //to// se stane člověku zkázou; neboť tím nikdy nepřijal podávanou mu ruku ke vzestupu a musí nyní v důsledku posledního vzájemného působení na sobě prožít, že ruka se stáhla zpět, kterou doposud nechával bez povšimnutí stranou, aby ji hrdě obešel v bludu snahy o vlastní vědění.
-Ale právě //to// stane se člověku zkázou; neboť tím nepřijal nabízené ruky ke vzestupu a musí nyní v důsledku posledního zvratného působení prožíti sám na sobě to, že ruka, již až dosud nechával bez povšimnutí stranou, jda hrdě a s domýšlivostí kolem ní, se stáhla zpět.
+A právě //pak// ji již více nenalezne, i kdyby se jí rád chopil v hodině své nouze!
-Ale //pak,// až by se jí rád chtěl uchopit v hodině své bídy, pak ji už nenalezne!
+Je to však //tak// pronikavé a tak důležité pro každého člověka, aby upustil od této pohodlnosti a této domýšlivosti, že o tom musím stále znovu mluvit, abych se pokusil podat to lidem takovým způsobem, že mi porozumí; neboť bez této změny //od základu// nejsou schopni duchovně opět stoupat, přestože se to snaží předstírat v tak mnohé formě.
-Pro každého člověka je //tak// pronikavé a důležité, aby upustil od této pohodlnosti a domýšlivosti, že musím o tom mluvit vždy znovu a znovu a snažit se přiblížiti to lidem takovým způsobem, aby mně rozuměli; neboť bez této //základní// změny nejsou schopni duchovně opět stoupati vzhůru, přesto, že se snaží sami sebe oklamat všemožnými způsoby.
+Formy, které oni sami vymysleli, jsou přece všechny falešné a musí se nyní rozpadnout. Lidé budou při tom propadat zoufalství a pak choří na těle a na duši zahynou, pokud se ještě dříve //poslušně jako děti// nedonutí podřídit Slovu Pravdy a //vší// silou, která jim zůstala, nebudou namáhavě opět šplhat vzhůru od stupně ke stupni, z nichž ve svém vzdorovitém chtění vědět vše nejlépe nepozorovaně sklouzli dolů!
-Způsoby, které si sami vymysleli, jsou všechny falešné a musí se nyní rozpadnouti v trosky. Lidé budou při tom zachváceni zoufalstvím a pak choří na těle a duši zahynou, jestliže před tím se ještě nerozmyslí, aby se //poslušně jako děti// podřídili Slovu Pravdy a //se vší// silou, jež jim zbyla, namáhavě se šplhali opět vzhůru od stupně ke stupni, z nichž ze vzdoru svého chtění všechno lépe vědět nepozorovaně sklouzli dolů!
+Falešné myšlení skrze pokřivení pozemského rozumu!
-Falešné myšlení vzniklé pokřivením pozemského rozumu!
+Je nesmírně smutné, že se všude právě //tyto// hlavní chyby lidí ve všem jejich myšlení tak nápadně tlačily do popředí a při tom jim rozmazaly jasnost rozhledu.
-Je to nevýslovně smutné, že všude právě //tyto// hlavní chyby lidí ve všem jejich myšlení se tak nápadně tlačily do popředí a při tom porušily jasnost jejich rozhledu.
+Cokoliv on také myslí, kdekoliv chce také zkoumat, nenechá ho jeho vlastní domýšlivost přijít k Pravdě, protože on sám tím stojí na falešné půdě, ze které //nemůže// nikdy správně myslet, i kdyby se o to poctivě snažil.
-Cokoliv člověk myslí, kdekoliv také chce zkoumati, nedovolí mu jeho vlastní domýšlivost dojíti k Pravdě, poněvadž on sám tím stojí na falešné půdě, na níž //nemůže// nikdy správně myslet, i kdyby se opravdově o to snažil.
+A tak klesne nyní většina všech lidí také do propasti, aniž by to tušili, aniž by začátek pádu zpozorovali.
-A tak většina všech lidí klesne také nyní do propasti, aniž by si to mysleli a aniž to v počínajícím pádu zpozorovali.
+Tento okamžik je však již zde, on teprve nepřijde. U většiny lidí již nějaký čas pád probíhá a oni tento pád také již více nebudou moci zastavit, protože k poznání dojdou příliš pozdě; neboť nedbali na to, co by je ještě v pravý čas nechalo příjít k záchraně, protože své pohledy upírali v očekávání a v naději své ješitnosti tomu odpovídajícně //falešným// směrem.
-Tento okamžik jest však již zde, nepřijde teprve. Většina lidí se už po nějakou dobu řítí a tento pád nebudou moci také již zadržet, poněvadž poznání přišlo příliš pozdě. Nedbali toho, co je mohlo zachránit ještě v pravý čas, poněvadž své pohledy upírali v nesprávnou stranu.
+Avšak i kdyby se konečně chtěli obrátit, pak by již více nemohli dosáhnout záchrany; neboť se mezitím rozevřela propast, která se nedá překlenout, zatímco oni sami jsou již staženi příliš daleko vírem zničení, který je ze svého sajícího proudu více nepustí.
-I kdyby se však konečně chtěli obrátit, nemohli by již dosíci spásy, neboť mezitím se rozevřela propast, která se nenechá překlenout. Oni sami zatím byli odmrštěni již příliš daleko do víru zničení, který je již ze svého savého proudu nevydá.
+Tak podlehnou veliké masy svým omylům, které samy chtěly, protože ve skutečnosti byly jen nejvěrněji poslušné svým vlastním přáním a všemu jinému věnovaly nepatrnou pozornost.
-Tak podlehnou veliké zástupy omylům, jež samy chtěly, poněvadž ve skutečnosti následovaly jen svá vlastní přání a všemu ostatnímu věnovaly jen mizivou pozornost.
+A tato vlastní přání, která vládnou po tisíciletí, která člověk s velikou péčí ošetřoval a pěstoval, se již //tak// skrze tuto péči zakořenila, že se tlačí do //všeho,// že dokonce i to nejlepší chtění je již při svém vzniku protkáno zlem, aniž by člověk něco z toho sám pozoroval.
-A tato vlastní přání, která vládnou již po tisíciletí a která člověk pěstoval a vychovával s velikou péčí, se již tak zakořenila, že se tlačí //do všeho,// ba téměř každé lepší chtění je při svém vzniku spoluprotkáno zlem, aniž by člověk něco z toho pozoroval.
+Nevěří tomu, i když se mu to ukáže, nepovažuje to za možné, a přece je to tak, čeká to neustále v úkrytu a neočekávaně to pronikne, vynutí si působení, často právě tehdy, jakmile jde o to, být nezištným, jak to služba Bohu vyžaduje.
-Nevěří tomu, i když se mu to ukáže, nepovažuje to za možné, a přece je tomu tak. Stále to číhá, aby to nakonec proniklo, vynucujíc si uplatnění právě tam, kde se jedná o to být nezištným, jak to vyžaduje služba Bohu.
+A protože v říši tisíce let má existovat již jen služba //Bohu,// jako základní prvek ve všem působení, jako vůbec základní podmínka možnosti bytí, tak si můžete představit, co při tom musí vzniknout, co takové lidstvo čeká! Je to něco, co si ani ti nejvážnější mezi hledajícími nebo mezi těmi, kteří se domnívají, že již nalezli, nejsou schopni představit. A přece stane se to skutkem, dalekosáhlým, třídícím, soudícím!
-A poněvadž v tisícileté říši má obstáti jen //služba Bohu,// jakožto základ veškeré činnosti, jako základní podmínka bytí vůbec, můžete si tedy pomyslet, co z toho musí vzniknout a co na takové lidstvo čeká!
+Vy všichni jste do toho zahrnuti; neboť ani vy jste ještě //nepoznali// tuto vážnost nadcházejícího dění a požadavků, které Bůh na vás klade.
-Je to něco, co si ani sami nejvážnější mezi hledajícími nebo mezi těmi, kteří již nalezli, nejsou schopni představit. A přesto se to stane skutkem, daleko zasahujícím, soudícím!
+Z tohoto důvodu k tomu přistupuji dnes ještě jednou; neboť nyní je zde čas, ve kterém se musíte osvědčit ve všem, i v tomto.
-Vy všichni jste do toho zahrnuti; neboť i vy jste dosud nepoznali vážnosti nastávajícího dění a požadavků, které Bůh na vás klade.
+Tato stále se opakující nutnost napomínání je již pro mne bezútěšná; neboť jen zřídkakdy nacházím pro to pochopení a vy lidé si na to zvykáte. Protože se tak děje často, zdá se vám to příliš známé, a tím se domníváte, že jste to již pochopili. Avšak slova leží nepoužita ve zcela skrytém koutu vaší duše, čekajíce ještě na vzkříšení.
-Z tohoto důvodu přistupuji k tomu dnes ještě jednou, neboť nyní je čas, kdy se musíte osvědčit ve všem, tedy i v tomto.
+Nedbáte jich, protože je můžete mít stále znovu, jak tomu alespoň věříte, a pak především proto, že se vám skutečně nelíbí. Jsou vám nepohodlná, a proto se to jeví tak, jako by vás unavovala a nemohla dát nic nového, a z tohoto důvodu zůstávajíce prázdní jdete okolo, abyste rychle odbočili na jiné myšlenky. Vím to dobře. Avšak přesto chci na tuto pro vás tak důležitou a nutnou podmínku změny ještě jednou poukázat, i když věříte, že o tom máte přesnou vědomost.
-Je pro mne tato vždy se vracející nutnost napomínání již bezútěšná, neboť jen zřídkakdy nalézám porozumění a vy lidé si na to zvykáte. Poněvadž se tak děje příliš často, zdá se vám to být hodně známé a domníváte se proto, že jste to již pochopili. Avšak slova leží nepoužita, zastrčena v koutku duše, čekajíce dosud na vzkříšení.
+Nevíte //nic!// Neboť o nevědomosti podáváte stále znovu nový neklamný důkaz.
-Nedbáte jich, jelikož věříte, že je můžete mít vždy znovu a zejména, poněvadž se vám dost nelíbí. Jsou vám nepohodlná, proto to vypadá tak, jako by vás unavovala, nebo nedávala vám nic nového a z toho důvodu jdete kolem, zůstávajíce prázdní, abyste rychle opět odbočili na jiné myšlenky.
+Vezměme nejprve jednou Slovo, Poselství! Nevybírám zde jednotlivé případy mezi vámi, nýbrž je to přece s většími nebo menšími změnami v podstatě u všech lidí stále znovu zcela přesně totéž, i když se při tom také vnější formy někdy ukazují výrazně odlišně. Jsou pak jen přizpůsobeny příslušným pozemským poměrům jednotlivců a jejich stupni vzdělání a zkušenostem.
-Vím to velmi dobře a přesto chci ještě dnes znovu poukázati na tyto pro vás tak důležité a nezbytné podmínky změny, i když se domníváte, že se již v tom dobře vyznáte.
+Domýšlivé posměváčky a duchovně líné při tom zcela vyloučíme; neboť ti soudí se tím již beztak sami a nepřichází pro budoucnost již v úvahu. O nich tedy nepotřebujeme vůbec mluvit.
-A //nevíte// nic! Neboť o tom, že nic nevíte, dáváte vždy znovu neklamný důkaz.
+Vezměme proto vážně Světlo hledající a //duchovně// ještě čilé.
-Vezměme kupříkladu Slovo, Poselství! Nevybírám při tom mezi vámi jednotlivé případy, nýbrž je to v základě, s několika většími či menšími změnami, u všech lidí vždy přesně totéž, i když se při tom vnější formy mnohdy podstatně ukazují jinak. Jsou přiměřeně přizpůsobeny pak jen dotyčným pozemským poměrům každého jednotlivce, jeho stupni vzdělání a zkušenostem.
+Představte si, že takový člověk přijde do styku se Slovem Poselství. //Musí// se ho dotknout a také se ho nějakým způsobem //dotkne,// protože u //ducha// to není vůbec jinak možné, jakmile až k němu pronikne Slovo, které přichází ze Světla. Každý //duch// je slyší, pokud není příliš zazděn nebo již nespí.
-Domýšlivé posměváčky a duchovně líné při tom úplně vyřadíme, neboť tito soudí se již tak jako tak sami a pro budoucnost nepřicházejí vůbec v úvahu. Nemusíme tedy o nich již více hovořit.
+Člověk prožívá při tom radost nebo úlek, pohrouží se do Slova a při tom je snad pozná. Vezměme nyní ty, kteří je ke své spáse //poznali.//
-Vezměme proto ty, kteří opravdově hledají Světlo a ty, kteří jsou ještě //duchovně// čilí.
+Jsou proniknutím Slova hluboce dojati, cítí se osvobozeni, povzneseni. Připraveni nahlédnout své chyby, polepšit se, prosí o radu, o sílu a rádi vedou řeči o svých nesnázích, ať už ústně, nebo písemně. Nesnázích ponejvíce pozemského a jen velmi zřídka //duchovního// druhu. Nesnázích, které oni zavinili, k nimž oni dali příčinu.
-Představte si, že takový člověk přijde do styku s Poselstvím. //Zavadí// někde o ně a //musí// o ně zavadit, poněvadž u //ducha// to není vůbec jinak možné, jakmile //toto// Slovo, které přichází ze Světla, pronikne až k němu. Každý duch je uslyší, není-li příliš zazděn nebo dokonce již nespí.
+A nezapomeňte, to jsou ti //dobří,// takoví, kteří chtějí Slovo přijmout a změnit se! Podívejte se sami: při poznání přijdou okamžitě s prosbami, ve kterých se zachvívá očekávání splnění! To nazývají chtěním //sloužit// Bohu!
-Člověk cítí při tom radost nebo zděšení. Zahloubá se do Slova a při tom je snad pozná. Vezměme nyní takové lidi, kteří ke své spáse je poznali.
+Podle svého mínění mají veliké „dobré chtění“ a to ostatní má nyní učinit síla Světla. Nebo … musí? Ano, podle jejich mínění je slovo „musí“ již správné, to znamená podle jejich nejvnitřnějšího mínění! A Světlo musí podle jejich očekávání také pomoci //způsobem,// jaký si //oni přejí// a představují! Jejich myšlenky jsou přece přání a jejich tichá přání jejich nevyslovené, sotva ujasněné myšlenky.
-Jsou důrazností Slova hluboce dotčeni, cítí se osvobozeni, pozdviženi vzhůru. Odhodláni nahlédnouti své chyby, polepšiti se, prosí o radu, o sílu a rádi hovoří o svých nesnázích, ať je to již ústně nebo písemně. Jsou to nesnáze většinou pozemského a jen velmi zřídka duchovního rázu. Nesnáze, jimiž se provinili a k nimž dali příčinu.
+To nejlepší a to největší, co člověk podle svého mínění může dát Stvořiteli a Udržovateli, je to, že před ním poklekne a v odevzdanosti zvolá:
-A připomínám: to jsou ti //dobří,// takoví, kteří Slovo přijali a chtějí se změnit! Vizte sami: s poznáním přijdou okamžitě s prosbami, v nichž se zachvívá očekávání splnění! Tomu říkají chtít //sloužit// Bohu!
+„Zde máš mou duši, Pane. Nalož s ní podle své vůle!“
-Podle svého mínění mají veliké „dobré chtění“ a ostatní má učinit síla Světla. Nebo … musí? Ano, podle jejich mínění slovo „musí“ je správné, totiž podle jejich nejvnitřnějšího mínění! A potom Světlo musí podle jejich očekávání pomoci také takovým //způsobem,// jak //oni// si to //přejí// a myslí! Vždyť jejich myšlenky jsou přece přání a jejich tichá přání nevyslovené, sotva ujasněné myšlenky.
+To je člověku to nejvyšší, co je schopen učinit, současně to nejpokornější a nejlepší, také to správné, … //podle jeho pozemského mínění!//
-To nejlepší a největší, co člověk podle svého mínění může dáti svému Tvůrci a Udržovateli, je to, že před ním klekne a oddaně zvolá:
+Avšak //není// tomu tak! V tomto jeho jednání spočívá jen pohodlnost a lenost jeho ducha, které tím přichází k výrazu!
-„Pane, zde je má duše. Nalož s ní podle své vůle!“
+Bůh nechce, aby při tom musel jednat za člověka, nýbrž vždy jen //člověk// má to //sám// pro sebe vykonat! Má se vší silou namáhat konečně naplnit zákony Boží! Musí se dát cestou, kterou mu ještě jednou ukazuje Slovo Pravdy.
-To jest to nejvyšší, co člověk může učinit a současně to nejpokornější a nejlepší a také to nejsprávnější … podle jeho pozemského mínění!
+Jak pošetilí jsou přece lidé, a přesto jak dovední v klamání sama sebe v tom, co jim má být a také musí zůstat tím nejdrahocennějším, pokud chtějí smět ještě nadále požívat milosti svého Boha.
-Ale tak tomu //není!// V tomto jeho počínání je jen pohodlnost a lenost jeho ducha, které se tím vyjadřují!
+Faleš a pokřivení ve //všem// konání a myšlení těchto pozemských lidí je tak strašlivé, že by se kvůli nim muselo úzkostlivě klesat na mysli, pokud by nebylo vědomí o očistné bouři, která nyní zaduní v síle Světla k záchraně těch, kterým ještě skrytě doutná malá jiskra jejich //ducha// pod nadcházejícími troskami všech lidských omylů.
-Bůh nechce při tom jednati za člověka, nýbrž vždy jen //člověk sám// musí to pro sebe vykonat! Musí se namáhati ze vší síly, aby konečně poznal Boží zákony! Musí nastoupiti cestu, kterou mu Slovo Pravdy ještě jednou ukazuje.
+Takováto jiskra bude bouří buď roznícena, nebo uhašena, vždy podle touhy a chtění této jiskry.
-Jak bláhoví jsou lidé dosud a přesto zase jak obratní v klamání sama sebe v tom, co jim má být a také zůstat tím nejdražším, chtějí-li nadále požívati milosti svého Boha.
+A navzdory hluboké vážnosti této doby snaží se člověk ještě vždy zasouvat svá malá vlastní přání a své vlastní vědění do soukolí velikého působení stvoření, aby sám zformoval podle svého smýšlení //ta// splnění, která přichází z všemohoucnosti Boží!
-Faleš a pokřivení //v celém// jednání a myšlení těchto pozemských lidí je //tak// strašlivé, že by se mělo o ně strachovati, kdyby se nevědělo o očistné bouři, která se nyní rozpoutá v síle Světla k záchraně těch, kteří ještě v skrytu zanítili malou jiskru svého //ducha// pod troskami všech lidských omylů. Taková jiskra bouří se buď roznítí nebo zhasne podle touhy a chtění této jiskry.
+Avšak toto všechno nechtějí si nikdy přiznat za žádnou cenu! Naopak, lpí pevně na myšlence, že jejich falešné konání //je již// prvním krokem k přeměně. A tento krok označují za pokoru, jsou hrdí na svou důvěru v pomoc ze Světla, kterou si vyprošují a na kterou čekají.
-A přes veškeru hlubokou vážnost této doby snaží se člověk ustavičně svá malá vlastní přání a své sobecké vědění vsunovati do soukolí velké činnosti stvoření, aby sám podle svého smyslu zformoval ta splnění, která přicházejí z Boží všemohoucnosti!
+Ve skutečnosti se však při tom již opět do prvního kroku přimísilo vlastní zkázonosné přání a velmi jej zkalilo svou vzrůstající vůlí!
-Ale toto všechno nechtějí si nikdy přiznati, za žádnou cenu! Naopak lpí pevně na myšlence, že jejich falešné konání je //již prvním// krokem k obratu. A tento krok označují za pokoru, jsou hrdi na svou důvěru v pomoc ze Světla, o kterou prosí a na niž čekají.
+Lidé z toho nepozorují nic. Jsou zklamaní, pokud pomoc pro ně nenastane ihned viditelně, přestože na misku vah hodili jen své „chtění“ a jinak nic! Toto „chtění“ bylo již pro ně skutkem, avšak postačovalo jen k //„prosbě“,// což již považují za něco zcela obzvláště velikého.
-Ve skutečnosti se však již do tohoto prvního kroku přimísilo zkázonosné vlastní přání a velmi jej zakalilo svou vůlí povznésti se!
+Nepochybně je //v tomto// toto „dobré chtění“ v nynější pokřivenosti již něčím velikým a také zřídkavým, avšak to nestačí ke splnění //požadavku,// který Bůh nyní klade na lidstvo k jeho spáse! Jen nejpřísnější, nejbezohlednější //požadavek// může přinést lidstvu ještě vůbec nějakou záchranu, protože jinak nemůže dojít k probuzení a brzy by opět kleslo zpět do starého, falešného a do duchovní lenosti.
-Lidé však z toho ničeho nepozorují. Jsou zklamáni, jestliže se jim pomoc okamžitě viditelně nedostaví, přesto, že na misku vah vhodili pouze „chtění“, ale jinak nic jiného!
+A Bůh //požaduje! Požaduje// nyní od vás, dříve než opět něco dá, protože vy jste se přece nechtěli dobrovolně rozhodnout využít //Jeho// cesty, které nechal pro vás vetkat do stvoření! A které jediné jsou podle //Jeho// vůle.
-„Chtění“ bylo u nich již skutkem, který však dospěl jen //„k prosbě“,// což považují již za něco zvlášť velikého.
+Dobré chtění lidstva není k užitku, pokud toto chtění není proměněno v //čin.// V čin proměněno lidmi //samými,// dříve než předstoupí před Boha s novými prosbami!
-Zajisté, že toto „dobré chtění“ znamená v dnešní pokřivenosti již něco velikého a také řídkého, avšak nestačí ke splnění //požadavků,// které Bůh nyní klade na lidstvo k jeho spáse! Jen nejpřísnější, neshovívavý požadavek může lidstvo ještě zachránit, jinak nikdy se neprobudí a brzy opět klesne zpět do staré falešné a duchovní pohodlnosti.
+To stojí zcela jasně v Poselství jako //základní podmínka.// Lidé sami musí nyní jednou //dokázat// skrze svou provedenou námahu, jak vážně to myslí se svou vlastní záchranou!
-//A Bůh požaduje! Požaduje// nyní od vás, dříve nežli vám opět něco dá, poněvadž jste se nechtěli dobrovolně odhodlati použíti //jeho cest,// které pro vás byly ve stvoření utkány a které jediné jsou podle //jeho// vůle.
+Jen //pak// vezme je Pán ještě jednou na milost. To je však rozhodně něco jiného, zcela jiného, než jak si to lidé chtějící dobro snaží představit! A na to jsem více než jednou výslovně poukázal v Poselství.
-Dobré chtění lidstva není nic platné, není-li toto chtění proměněno v //čin// -- v čin lidmi //samotnými,// dříve nežli předstoupí před Boha s novými prosbami!
+Kdo nechce splnit, aby se //sám// namáhal, //sám// za sebe zápasil, ten také není již více hoden pomoci!
-To je v Poselství naprosto zřetelné, jako základní požadavek. Lidé sami musí svou účinnou námahou jednou //dokázati,// jak opravdově to myslí se svou vlastní záchranou!
+Jen v poctivém zápase a v námaze přijde pomoc v síle, jinak se nedostaví.
-Jen //potom// vezme je Pán ještě jednou na milost. Jest to však rozhodně něco jiného, naprosto jiného, než jak si to sami dobromyslní lidé představují. A více než jednou poukázal jsem na to výslovně v Poselství.
+Jen v zápase, v //činu// otevře se každý člověk //správným// způsobem, takže síla a tím pomoc může do něj proudit.
-Kdo nechce plnit, kdo se nechce //sám// namáhat a zápasit //sám o sebe,// ten není také hoden žádné pomoci!
+Síla //je// pomoc, pokud ji využije, tedy //použije!// Avšak nikdy jinak než ve svých //činech!// Lidé se mají změnit a //pak// přijít, avšak nemají přicházet, aby se //dali// změnit!
-Jen v poctivém zápase a v námaze dostaví se pomoc v síle, jinak ne. Jen v zápase, //v činu// otevírá se každý člověk správným způsobem, takže síla a tím i pomoc může k němu proudit.
+//Jak// se má člověk změnit, //co// při tom má dělat, stojí přesně objasněno v mém Poselství!
-Síla jest pomoc, jestliže ji zhodnotí, tedy //použije!// Nikdy však jinak, než ve svých skutcích! Lidé mají se změnit a //pak// mají přijít, ale nemají přicházet, aby se //nechali// změnit.
+Jestliže to v něm //chce// najít, tak to také //najde,// v každém případě. V žádné životní situaci nenechá mé Slovo hledajícího bez vysvětlení, ať už je to cokoliv.
-//Jak// se člověk má změnit, //co// má při tom dělat, je přesně vysvětleno v mém Poselství!
+Kdo se tudíž přichází ptát, ten nepochopil Poselství, nezkoumal v něm dosti hluboko a vážně. Ten to také nemyslí dosti vážně se svým //hledáním!// Nedává si takovou //námahu,// která je podmínkou, pokud mu má být pomoženo. Proto také bude muset na pomoc čekat marně.
-Chce-li to v něm hledat, také to najde, v každém případě! V žádných životních otázkách nenechá mé Slovo hledajícího bez vysvětlení, ať je to cokoliv.
+To si zapamatujte vy, kteří se nazýváte hledajícími! Najdete v tom pro čilost samotného ducha měřítko, kterým se nemůžete zmýlit.
-Kdo se přichází ptát, ten neporozuměl Poselství, ten nepátral v něm dost hluboko a opravdově. A ten to také se svým //hledáním// nemyslí vážně. Nenamáhá se //tak,// jak by měl, aby mu mohlo být pomoženo. Proto také musí marně čekati na pomoc.
+Otázky jsou jen pohodlností toho, kdo sám má Poselství v rukou. Nehýbá se dostatečně, jinak by mu nezůstala ani //jediná// otázka.
-Vy, kteří si říkáte hledající, vezměte si to k srdci! Najdete v tom pro čilost svého ducha měřítko, které vás nemůže zmýlit.
+//Hledáte-li,// tak //musíte// najít, co pro sebe potřebujete! Avšak hledat, tedy namáhat se, musíte již vy.
-Tázati se jest jen pohodlnost těch, kteří sami mají Poselství v rukou. Takový člověk nehýbá se dostatečně, jinak by se neměl nač tázat.
+A v //námaze// naleznete //duchovní prožitek,// který nutně potřebujete, pokud chcete pro sebe získat prospěch z mého Slova! Neboť kdybych vám chtěl neustále vysvětlovat také všechny vaše otázky, kdybych každého člověka vyučoval sto let, nemohl by z toho mít žádný prospěch; neboť by tak přesto nic //neprožil!//
-Hledáte-li, tedy //musíte// nalézt, co pro sebe potřebujete! Ale hledat, tedy namáhat se, musíte už sami.
+V trvalém úsilí vpřed ve svém chtění vědět nemůže vůbec přijít k prožití toho, co se učí. Každé naučené slovo se musí napřed stát činem! Jedině v činnosti, ať už také jen duchovní, se to může stát //vlastnictvím// jednotlivce!
-A v námaze najdete již //duchovní prožití,// kterého potřebujete, chcete-li mít pro sebe užitek z mého Slova! Neboť kdybych vám také všechny vaše otázky ustavičně objasňoval, kdybych každého člověka učil sto let, nemohl by mít z toho užitek, poněvadž by pak přesto nic //neprožil!//
+Z tohoto důvodu nemá žádný účel chtít ode mne slyšet stále opět něco nového. Řekl jsem toho již dost, tolik, že celé vaše pozemské bytí nestačí k tomu, abyste řečené uskutečnili //v// sobě, tím méně //navenek!//
-V trvalém usilování kupředu, v dychtivosti vědění, nemůže dosáhnouti prožití toho, co se učí! Každé naučené slovo musí se nejdříve stát činem! Pouze v činnosti, i když je to jen duchovní, může každou jednotlivost učinit svým vlastnictvím.
+Jednejte však nejdříve podle toho, co jsem vám //doposud// řekl! Vy však s tím otálíte, chtějíce se nejprve dozvědět ještě mnohem víc, pokud možno //vědět všechno,// dříve než se sebou samými učiníte skutečný začátek.
-Z tohoto důvodu nemá smyslu chtít ode mne slyšet stále nové a nové. Řekl jsem již dost, tak mnoho, že celé vaše pozemské bytí nestačí k tomu, abyste to, co bylo řečeno, také v sobě uskutečnili, tím méně //zevně!//
+Přece máte přitom vždy co dělat, abyste si to nové vštípili do svého porozumění. K prožití již řečeného nezůstane vám při tom žádný čas. A tak promeškáváte //všechno!//
-Jednejte přece nejdříve podle toho, co jsem vám //až dosud// řekl! To se však zdráháte, domnívajíce se, že chcete nejdříve zvědět mnohem víc, možno-li //všechno,// dřív než učiníte sami skutečný začátek.
+Zanechte nyní pachtění po novém; neboť můžete přece začít jen s //malým,// pokud chcete všechno //zcela// naplnit, jak to //musí// být.
-Při tom máte vždy co dělat, abyste tomu novému porozuměli. K prožití toho, co bylo již řečeno, nezbývá vám čas. A tak zameškáváte //všechno!//
+V celém tomto stvoření není žádného splnění bez začátku, následujícího trvalého růstu, který žene k rozkvětu a plodům, které v sobě opět nesou nový vývoj.
-Zanechte této honby po novém; vždyť můžete začít jen s //malým,// chcete-li všechno splnit tak, jak to //musí// být.
+Tak, jak se //nyní// ukazujete, může se vám vést jen jako pozemskému tělu, které se musí stát líným, jakmile je //přesyceno!// Není to jinak možné. Jen zčerstva začít, skromně a pokorně, a teprve //pak// pozvolna, avšak jistě jít //vpřed// ve vědění!
-V tomto celém stvoření není žádného splnění bez začátku! Teprve za tímto začátkem následuje stálý vzrůst, který žene do květu a plodů, které opět v sobě nesou nové bytí.
+Jinak nemůžete dosáhnout ničeho, protože //všechno// v Poselství je pro pozemské lidstvo //nové,// i když se vám tak mnohé v něm jeví jako známé. Avšak se to tak jen //jeví,// protože s ním zacházíte příliš povrchně.
-Tak, jak se vy //nyní// jevíte, může se vám stát jako pozemskému tělu, které musí zlenivět, je-li //přesyceno!// Jinak to není ani možné. Jen svěže začít, pokorně, a //pak// teprve zvolna, ale jistě kupředu ve vědění!
+Pokud to //správně// pozorujete, v pilném snažení čilého ducha, je to //nové!//
-Jinak nedosáhnete ničeho, poněvadž //všechno,// co je v Poselství, je pro pozemské lidstvo nové, i když se vám v něm zdá být mnohé známé. Avšak //vypadá// to jen tak, poněvadž se to snažíte obcházet příliš povrchně.
+Pohněte se jen //sami// a nepřicházejte ihned s otázkami o tom, co vám překáží a co vás tíží, pod čím v této době musíte trpět. Nejprve přijměte správně mé //Slovo// a snažte se je v sobě //prožít,// pak se všechno jistě obrátí!
-Jestliže to //správně// pozorujete v horlivém snažení čilého ducha, je vám to //nové!//
+Ostře se proto pozorujte a pamatujte, abyste byli schopni odložit sklon k vlastním přáním ve službě, čehož přirozeně dosáhnete, teprve když dokážete tuto pro vás osudnou chybu rozpoznat.
-Hněte se jen //sami// a nechoďte hned s otázkami o tom, co vám překáží a co vás tíží a čím toho času trpíte. Přijměte nejdříve správně mé //Slovo,// snažte se je v sobě //prožít,// pak se jistě všechno obrátí!
+Není to těžké, jakmile se z pohledu Slova Poselství sami pozorujete s neúprosností, kterou //musí// každý vážně hledající a ke světlým výšinám usilující //sám proti sobě// použít, pokud své hledání a své úsilí myslí poctivě.
-Proto se ostře pozorujte, dívejte se před sebe, abyste byli schopni ve službě odložiti sklon k sobeckým přáním, čehož přirozeně dosáhnete teprve tehdy, když dokážete poznati tuto pro vás osudnou chybu.
+To je ten první, těžký krok, který při splnění všechno ostatní pak ulehčí. Seberte jen sílu a odvahu to učinit, pak vám všude vykvete pomoc, aniž byste o ni museli ještě zvlášť prosit.
-Není to těžké, jakmile se pozorujete ze stanoviska slova Poselství s neúprosností, již každý vážně hledající a po světlých výšinách toužící //musí sám// použít //proti sobě,// myslí-li své hledání a své usilování také opravdově.
+Pak dojdete k tomu, že budete svému Bohu muset koktat už jen dík a vždy opět jen dík, zatímco se všechny prosby samy od sebe stanou zbytečnými.
-To je ten první nejtěžší krok; neboť ve splnění pak všechny ostatní budou lehčí. Spojte sílu s odvahou a učiňte tento první krok, pak najdete pomoc všude, aniž byste museli o ni ještě zvlášť prosit.
+Nuže jděte a takto jednejte, aby mír a radost mohly přebývat s vámi!
-Pak poznáte, že máte svému Bohu vzdávati jen dík a vždy opět jen dík, zatím co všechny prosby stanou se samy sebou bezpředmětné.
-Jděte a jednejte tak, aby mezi vámi brzy zavládl mír a radost.