Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 94. Příroda. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:priroda to cs:doznivani:hlas:priroda Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 35. Příroda. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:priroda to cs:doznivani:plamen:dil_ii:priroda Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Příroda. ======
-Tak jako u výrazu „duše“ byl mezi lidmi utvořen mlhavý všeobecný pojem, tak je tomu také s výrazem „příroda“.
+Jako u výrazu „duše“ byl mezi lidmi zformován mlhavý všeobecný pojem, tak je tomu také s výrazem „příroda“. Také toto slovo je příliš mnoho používáno jako veliký souhrnný pojem pro všechno, s čím by se člověk rád a pohodlným způsobem chtěl vypořádat, aniž by si nad tím musel lámat hlavu. Zejména však pro to, kde člověk již předem věděl, že nebude moci přijít k žádnému jasnému řešení.
-Také tohoto slova bylo až příliš používáno jako velkého hromadného pojmu pro všechno, s čím člověk chtěl být rád a pohodlným způsobem hotov, aniž si nad tím musel lámat hlavu. Jmenovitě však pro to, o čem již předem věděl, že nemůže dospěti k žádnému jasnému rozluštění.
+Jak často se slovo „přirozeně“ používá, aniž by se při tom vůbec mínilo něco určitého. Člověk mluví o „spojení s přírodou“, o krásné přírodě, rozbouřené přírodě, o přirozených pudech, a tak to jde dál v nesčíslných názvech, kterými se chce ve velkých rysech označit něco, co více nebo méně přivádí do souvislosti s přírodou.
-Jak často se používá slova „přirozeně“, aniž se při tom myslí vůbec na něco určitého. Člověk mluví o spojení s přírodou, o krásné přírodě, o rozbouřené přírodě, o přirozených pudech a tak to jde dále v nesčetných pojmenováních, jimiž se má označiti ve velkých obrysech něco, co více nebo méně souvisí s přírodou.
+Co //je// však příroda! Muselo by být přece právě tomuto základnímu výrazu //nejprve// zcela jasně rozuměno, dříve než se ho používá ke všemu možnému. Nadhodíte-li však jednou tuto otázku, tak bude vám sice bezpochyby dáno mnoho vysvětlení s větší nebo menší určitostí údajů o tom; avšak z toho všeho můžete jasně shledat, že lidé si při tom často dělají velmi mnohostranné představy, kterým však schází jednotné vědění.
-Co však //jest// příroda? Vždyť právě tomuto základnímu výrazu muselo by být porozuměno jasně a dokonale ze všeho //nejdříve,// aby se ho mohlo používat ke všemu možnému.
+Chceme proto také v tomto razit cestu k pevnému obrazu v představě pro toto slovo „příroda“.
-Nadhodíte-li však někdy tuto otázku, tedy vám bude bezpochyby dáno na ni mnoho vysvětlení s větší či menší přesností údajů, ale ze všeho jasně uvidíte, že lidé si při tom tvoří velmi mnohostranné představy, jimž chybí jednotné vědění.
+Bude nejlepší, když pojem pro to rozdělíme v naší schopnosti představivosti do //oddílů,// abychom tím snáze dosáhli k porozumění celku.
-Chceme proto také zde raziti cestu k pevnému obrazu v představě pro toto slovo „příroda“.
+Vezměme proto nejprve //hrubou formu// „přírody“, zevnější projev! Vycházím při tom pro jednoduchost výjimečně od myšlení pozemského člověka a otočím všechno teprve pak až nakonec, aby před vaším zrakem opět stál správný průběh odshora dolů.
-Nejlépe bude, rozdělíme-li tento pojem ve své představivosti na //oddělení,// abychom snadněji porozuměli celku.
+Příroda pozorovaná v nejhrubším smyslu, tedy viděná vaším hrubohmotným pozemským zrakem, je prožhavená a tím oživená a zformovaná hmota. Pod hmotou představte si různé vrstvy hmotnosti.
-Povšimněme si proto nejdříve //hrubého tvaru// „přírody“, zevnějšku! Pro jednoduchost vycházím vyjímečně z myšlení pozemských lidí a obrátím všechno teprve pak až na konec, abych před vašimi zraky opět postavil správný pochod směrem se shora dolů.
+K tomu patří v první řadě všechny obrazy, které jste schopni vnímat pozemským zrakem, jako krajiny, také všechny pevné a pohyblivé formy rostlin a zvířat, vyjádřeno obsáhleji: všechno, co skrze své pozemské tělo jste schopni vnímat vašimi hrubohmotnými smysly.
-Příroda, pozorována v nejhrubším smyslu, tedy viděna vašima hrubohmotnýma, pozemskýma očima, jest prožhavená a tím oživená a zformovaná hmota. Slovem hmota představte si různé vrstvy hmotnosti.
+Vyjmuto je však z toho všechno to, co //lidé uměle zformovali,// kde stávající podrobili změnám, jako u domů a jakýchkoliv jiných výtvorů. To pak přestalo náležet k přírodě.
-Sem patří v prvé řadě všechny obrazy, které vaše pozemské oči mohou pozorovati, jako krajiny, pevné a proměnlivé tvary květin a zvířat. Vyjádřeno všeobecně: všechno, co můžete pozorovati svým pozemským tělem a svými hrubohmotnými smysly.
+Při tom blížíme se již k samotnému základnímu rozlišování: Co člověk //změnil,// tedy neponechal ve svých základních vlastnostech, nepatří již více k přírodě ve //skutečném// smyslu!
-Z toho však jest vyjmuto všechno, co //lidé vytvořili uměle,// kam zahrnují stávající změny, jako u domů a všech jiných útvarů. To pak nelze počítati k přírodě.
+Protože však také říkám, že příroda ve svém nejzevnějším projevu je prožhavená a tím oživená a zformovaná hrubohmotnost, a vy z mého Poselství již víte, že hmotnost prožhavují //bytostné// síly, tak můžete sami beze všeho vyvodit, že //příroda// může být jen to, co je v nejužší souvislosti s //bytostnými silami.//
-A tu již sami přicházíme k základnímu rozlišování: co člověk //změnil,// co tedy neponechal v jeho základní podstatě, to již nepatří k přírodě ve //vlastním// slova smyslu!
+Míním zde //ty// bytostné síly, které se jako kruh uzavírají kolem hmotnosti.
-Ale poněvadž jsem také řekl, že příroda ve svém nejzevnějším projevu je prožhavená a tím oživená a zformovaná hrubohmotnost a z mého Poselství je vám již známo, že hmotnost je prožhavena //bytostnými// silami, můžete z toho usuzovati, že //přirozené// může být jen //to,// co nejúže souvisí s //bytostnými silami.//
+Je to zcela zvláštní druh, o kterém budeme muset v nejbližší době mluvit, protože jako zvláštní druh stvoření se oddělil od velikého všeobecného pojmu bytostného, které se nachází ve //všech// sférách jako základ a směřuje až k hranici, kde začíná bezbytostnost Boha.
-Mám na mysli //ony// bytostné síly, které tvoří kruh kolem hmotností.
+Musím nynější pojmy o bytostném, které jsem vám již mohl dát, postupem času přece ještě více rozšířit, pokud chci doplnit obraz, který budete schopni přijmout se stoupající zralostí svého ducha.
-Je to docela zvláštní druh, o němž musíme v nejbližší době promluvit, poněvadž se oddělil jako zvláštní druh stvoření z velkého všeobecného pojmu bytostného, které se nalézá ve //všech// sférách jako základ a směřuje vzhůru až k hranici, kde začíná bezbytostnost Boží.
+Příroda je tedy všechno to, co se ze hmotnosti bytostnými silami, které vám ještě musím blíže vylíčit, mohlo prožhavením zformovat a spojit a je lidským duchem v základu nezměněno.
-Pojmy o bytostném, které jsem vám až dosud dal, musím časem ještě více rozšířit, chci-li zdokonalit obraz, který pochopíte teprve se vzrůstající zralostí svého ducha.
+Nezměněný //základ,// který dali bytostní, to je podmínka pro //správný// výraz: příroda!
-Příroda jest tedy všechno to, co se z hmotnosti bytostnými silami -- které vám musím ještě podrobněji vylíčit -- prožhavením mohlo zformovat a spojit se, a co nebylo lidským duchem ve svém základu pozměněno.
+Tedy také výraz „příroda“ zcela neoddělitelně souvisí s tím //bytostným,// které proniká hmotností. Z toho můžete také správně dále odvodit, že příroda není snad vázána na hmotnost, nýbrž jen na //bytostné,// že přirozené bytí a vůbec příroda je nezkřivené trvalé působení bytostného tvoření!
-Nezměniti //základní druh,// který dali bytostní, jest podmínkou //pravého// výrazu: příroda!
+Tak přicházíme nyní krok za krokem vždy blíže k pravdě; neboť můžeme pokračujíce dál nyní také odvodit, že přírodu a ducha lze chápat jen odděleně! Příroda spočívá v působení zcela určitého bytostného druhu a duch je, jak víte, něco zcela jiného.
-Výraz „příroda“ budiž tedy neoddělitelně spojován s oním //bytostným,// které proniká hmotností. Odtud pak můžete také správně usuzovati dále, že příroda není snad vázána na hmotnost, nýbrž jen na //bytostné,// a že přirozené bytí a vůbec příroda sama jest nezkřivený projev bytostného tvoření!
+Duch je sice skrze inkarnace často postaven doprostřed přírody, avšak //není// přírodou a také žádnou její částí, jakož i příroda není žádnou částí lidského ducha!
-Tak přicházíme nyní krok za krokem blíže k pravdě; neboť můžeme, jdouce dále, nyní také usuzovati, že přírodu a ducha nutno chápati jen odděleně! Příroda spočívá v působení určitého bytostného druhu a duch, jak již víte, je úplně něco jiného.
+Vím, není to lehké, že z těchto krátkých slov nemůžete jasně poznat, oč při tom jde, avšak když se do toho správně pohroužíte, tak to //můžete// pochopit, a nakonec //má// být přece váš duch v první řadě //pohyblivý,// ve snaze proniknout do Slova, které já mohu dát.
-Duch jest sice často postaven inkarnacemi doprostřed přírody, ale on sám //není// přírodou a také žádnou její částí, tak jako příroda není částí lidského ducha!
+Právě k tomu nutná //námaha// přináší vám pohyb, který chrání vašeho ducha před spánkem a smrtí, vytrhuje ho vysoko vzhůru z návnad plíživé temnoty.
-Já vím, že to není lehké, abyste z těchto krátkých slov mohli jasně poznat, o co vlastně při tom jde, ale zahloubáte-li se do toho správným způsobem, tedy to //můžete// pochopit, a konečně, váš duch //má// být přece v první řadě //pohyblivý// ve snaze vniknouti do Slova, které vám mohu dát!
+I když je mi také tak často úskočně rozumářsky a zlovolně vytýkáno, že skrze mé Slovo lidi skličuji a znepokojivě jim hrozím upozorněním na neustále číhající nebezpečí duchovního spánku a smrti, jen abych tím získal vliv, tak přece nikdy nepřestanu, abych před vás obrazně stavěl nebezpečí, která hrozí vašemu duchu, abyste je znali a již více se slepě nedostali do léček a svodů; neboť //já sloužím Bohu,// a ne lidem! Tím dávám to, co lidem //prospívá,// a ne jen to, co se jim pozemsky líbí, a přitom duchovně zabíjí!
-Právě tato nezbytná //námaha// nutí vás k pohyblivosti, která, chráníc vašeho ducha, uchrání ho před usnutím a smrtí a vytrhne ho vzhůru z chapadel přilnavých temnot.
+Právě to, čím je mé Slovo ve zlém chtění napadáno ve službě zoufale se již bránícím temnotám, //svědčí právě jen o tom,// že já sloužím v Pravdě //Bohu// a nehledím také na to, abych se lidem Slovem zalíbil, abych je pro své Slovo získával!
-I když je mi tak často rozumářsky a zlomyslně předhazováno, že svým slovem lidi skličuji poukazem na trvající číhavé nebezpečí duchovního spánku a smrti, a že je děsím jen proto, abych tím získal vliv, tedy přesto nikdy neustanu, abych vám obrazně nestavěl před oči nebezpečí, které ohrožuje vašeho ducha, abyste ho poznali a nepadali již slepě do jeho léček a vnadidel; neboť //já sloužím Bohu// a ne lidem! Proto také dávám lidem, co jim //prospívá// a ne pouze to, co se jim pozemsky líbí a co při tom duchovně usmrcuje!
+Lidé //musí// být přece vytrženi ze své jimi samými zvolené duchovní pohodlnosti, která je schopna jen uspávat, místo aby je posílila k oživení, jak Ježíš již kdysi řekl s napomínáním, že jen ten, kdo se v sobě nově zrodí, může vejít do království Božího, a také ve svém opakovaném poukazu na to, že všechno se musí stát novým, aby to mohlo před Bohem obstát!
-Právě to, čím je mé Slovo ve zlém úmyslu napadáno ve prospěch zoufale se již bránících temnot, právě to //svědčí jen o tom,// že já vpravdě sloužím Bohu a nevšímám si toho, zdali se lidem svým Slovem zalíbím a zdali je pro své Slovo získám!
+A lidé také stále sami hovoří o těchto závažných slovech, s dojemným hlasem nejpoctivějšího přesvědčení o Pravdě, která se v nich skrývá. Přistoupí-li však k nim požadavek, že //nejprve// oni sami musí se v duchu stát novými, pak křičí jeden za druhým běda; neboť sami na sebe při tom přece nikdy nemysleli!
-Lidé //musí být// přece vytrženi ze své svobodně zvolené duchovní pohodlnosti, která je schopna je jen uspati, místo co by je posílila a oživila, jak již Ježíš kdysi řekl ve svém napomínání a výstraze, že jen ten může vejíti do říše Boží, kdo se znovu narodí a že //všechno// musí být //nové,// aby mohlo obstát před Bohem!
+Ve své pohodlnosti se nyní cítí stísněni, a přece doufají, že budou za jásavých chórů vpuštěni do nebe, aniž sami při tom něco udělají, než jen požívání veškeré té radosti!
-A lidé sami opakují neustále tato závažná slova hlasem nejpoctivějšího přesvědčení o pravdivosti toho, co skrývají. Ale jakmile se jich dotkne požadavek, že oni sami musí být nejdříve noví v duchu, pak jeden přes druhého křičí běda! -- neboť sami na sebe při tom nikdy nemyslili.
+Nyní snaží se nepohodlného hlasatele s křikem přehlušit v přesvědčení, že to přivedou ještě jednou ke konci jako již u Ježíše, jehož jako zločince, buřiče a rouhače nejprve před lidmi morálně zostudili a pak zavraždili, takže dokonce i pak podle zdánlivého práva lidských zákonů mohl být ještě odsouzen a usmrcen.
-Nyní se cítí stísněni ve své pohodlnosti a přesto doufají, že budou za zvuku jásavých zpěvů vpuštěni do nebe, aniž sami něco při tom dělali, kromě užívání všech radostí!
+I když je to dnes přece v mnoha věcech jiné, tak nechybí na zemi vychytralá bystrost rozumu, který slouží temnu, aby i to nejprostší a nejjasnější obratně znetvořil a tím působil na prosté a nezúčastněné, a tak jako přece ve všech dobách poskytl také ochotné falešné svědky, kteří skrze závist a nenávist nebo vyhlídku na zisk jsou mnohého schopni.
-A teď se snaží nepohodlného hlasatele přehlušiti křikem v přesvědčení, že se jim to podaří ještě jednou tak jako u Ježíše, jemuž přede všemi lidmi nejprve morálně vpálili znamení zločince, buřiče a rouhače a pak ho zabili, takže podle zdánlivého práva lidských zákonů mohl být ještě souzen a usmrcen.
+Avšak svatá vůle Boží je mocnější než takové lidské konání, ve své neochvějné spravedlnosti se nemýlí, jak je to možné u lidí! Tak bude muset //nakonec// všechno temno ve zlém chtění sloužit jen Světlu, aby tím svědčilo pro Světlo!
-I když je to dnes v mnoha věcech jiné, tedy nechybí na zemi vychytralosti rozumu, který slouží temnu, aby i to nejprostší a nejjasnější dovedně přeměnil a tím překroutil, tak jako v každý čas se našli ochotní falešní svědkové, kteří z nenávisti a závisti, nebo s ohledem na zisk jsou všeho schopni.
+Avšak lidé, kteří se snaží poctivě pochopit Boží Pravdu, budou se na tom učit a poznávat Boží velikost, Jeho moudrost, Jeho lásku, a budou Mu radostně sloužit!
-Avšak svatá vůle Boží jest mocnější než takové lidské konání, ona se nezmýlí ve své neochvějné spravedlnosti, jak je to možno u lidí!
+Střezte se před leností svého ducha, před pohodlností a povrchností, vy lidé, vzpomeňte podobenství o moudrých a pošetilých pannách! To je dosti jasné ve své veliké jednoduchosti, takže //každý// člověk je schopen snadno pochopit smysl. Učiňte je v sobě činem, pak všechno ostatní přijde samo od sebe. Nemůže vás nic zmást; neboť půjdete klidně a s pevným krokem svou cestou.
-A tak i //poslední konec// všeho temna při všem zlém chtění musí sloužit jen Světlu, aby tím svědčilo pro Světlo!
+Avšak vraťme se nyní zpět k výrazu „příroda“, jehož pojem vám chci jako nutný poskytnout.
-Lidé však, kteří se poctivě namáhají pochopit Boží pravdu, poučí se z toho a poznají velikost Boží, jeho moudrost, jeho lásku a radostně mu budou sloužit!
+První, nejhutnější oddíl z ní jsem již vysvětloval ve velikých obrysech. Jakmile člověk při svém působení jako základ nechá přírodu skutečně setrvat přírodou a nesnaží se ji v jejích druzích rázně měnit, nýbrž pouze skrze podporování zdravého, tedy nezkřiveného vývoje buduje tvoří, //pak// také ve všem nalezne a obdrží korunování svého díla, které doposud nikdy nemohl očekávat, protože všechno od přirozenosti násilně odvrácené je v růstu schopno přinést také již jen pokřivené, které nemůže mít ani pevnou oporu, ani stálé trvání.
-Chraňte se lenosti svého ducha, chraňte se povrchnosti a pohodlnosti a připomeňte si podobenství o moudrých a pošetilých pannách! Je dosti jasné při vší své veliké prostotě, takže //každý// člověk jest schopen jeho smysl snadno pochopit. Uskutečněte je v sobě; ostatní pak přijde samo sebou. Nic vás nezmate, neboť půjdete klidnými a jistými kroky svou cestou.
+To bude také jednou pro vědu jako základ velikých hodnot. Jedině když příroda ve svém bytostném a zákonům stvoření odpovídajícím působení vytváří spojení hmotností, jen //v tom// spočívá budující síla a vyzařování, zatímco u jiných, těmto zákonům ne přesně odpovídajících spojení, vzniklých skrze lidské smýšlení, vytváří se vzájemně škodlivá, dokonce snad i ničivá, rozkladná vyzařování, o jejichž skutečných konečných účincích nemají lidé ani tušení.
-Vraťme se však zpět k výrazu „příroda“, kterýžto pojem chci vám jako důležitý objasnit.
+Příroda ve své zákonům stvoření odpovídající dokonalosti je nejkrásnější dar Boží, který On dal svým tvorům! Ona může přinést //jen// užitek, pokud není skrze změny pokřivena a zavedena na falešné cesty ve chtění vlastního vědění tohoto pozemského lidstva.
-První, nejhutnější oddělení jsem již ve velkých obrysech vysvětlil. Jakmile člověk ve své činnosti jako základ přírody nechá skutečně platit přírodu a nesnaží se ji zásahy v jejich druzích změnit, ale jedině zdravým podporováním, tedy nezkřiveným vývojem napomáhá výstavbě, //pak// najde také ve všem korunu svého díla a dosáhne jí, leč až dosud nikdy nemohl doufat, protože všechno bylo od přirozenosti násilím odvráceno a ve vzrůstu bylo schopno přinášeti také jen zkřivené, které nemohlo mít ani pevné opory, ani stálého trvání.
+Nyní přistupme k druhému, hrubohmotnému zraku ne hned tak viditelnému oddílu „přírody“.
-Toto bude také jednou základem pro vědu a bude mít velikou cenu. Jedině v tom, jak příroda ve své bytostné a zákonům stvoření odpovídající činnosti vytváří spojení hmotností, jen //v tom// tkví budující síla a vyzařování, kdežto u ostatních spojení, která tomuto zákonu přesně neodpovídají, jsouce vymyšlena lidskou myslí, vytvářejí vzájemně škodlivé nebo se rušící rozkladné vyzařování, o jejichž vlastním konečném projevení nemají lidé ani potuchy.
+Tento oddíl sestává zejména ze //střední// hrubohmotnosti, tedy ne z nejhutnější a nejtěžší, která skrze svůj těžký druh musí být ihned pozemskému zraku viditelná.
-Příroda ve své zákonům stvoření odpovídající dokonalosti jest nejkrásnějším Božím darem, který Bůh svým tvorům dal! Ona může přinášeti //jen// užitek, pokud není změnami zkřivena a svedena na falešnou cestu pozemskými lidmi, kteří sami chtějí všemu lépe rozumět.
+Hrubohmotný zrak může u střední hrubohmotnosti //pozorovat// jen její //účinky// v těžké hrubohmotnosti. K tomu například patří zesílení všeho prožhavením zformovaného, jeho vývoj v růstu a zrání.
-Přistupme nyní ke druhému oddělení „přírody“, které není hrubohmotnému oku jen tak zhola viditelné.
+Třetí oddíl „přírody“ je pak rozmnožování, které samočinně nastává při zcela určitém stupni prožhavení a zralosti vývoje. Rozmnožování v prožhavené hrubohmotnosti nemá tedy s duchem co do činění, nýbrž patří k //přírodě!//
-Tento oddíl se skládá hlavně ze //střední// hrubohmotnosti, tedy ne z nejhutnější a nejtěžší, jež musí být svým těžším druhem okamžitě pozemskému oku viditelná.
+Proto je také nutkání k rozmnožování //správně// označováno za //přirozený pud.// Zcela určitá zralost bytostným prožhavené hmotnosti dává záření, která při setkání pozitivního a negativního druhu se spojují, zpětně působíce tlačí na hrubohmotnost a podněcují ji k činnosti.
-Hrubohmotné oko může u střední hrubohmotnosti //pozorovati// jen její //projevy// v těžké hrubohmotnosti. Sem patří kupříkladu zesílení všeho, co bylo zformováno prožhavením, jeho rozvinutí ve vzrůstu a zrání.
+Duch nemá s tím co do činění, nýbrž tato činnost je //daň přírodě!// Stojí zcela stranou od duchovního, jak jsem již dříve jednou naznačil v Poselství.
-Třetí oddělení „přírody“ jest pak rozmnožování, které samočinně nastupuje při určitém prožhavení a vývojové zralosti. Rozmnožování v prožhavené hrubohmotnosti nemá tedy s duchem co činit, nýbrž patří jen //k přírodě!//
+Nazvěme nyní tuto výměnu záření a spojení //daní přírodě,// tak je to správné; neboť je to druh veškerým bytostným až ke zcela určitému stupni prožhavené hmotnosti, která se tím snaží opatřit neustálé zákonům stvoření odpovídající obnovení, které z jedné části v sobě nese //udržování// a z druhé části požaduje //rozmnožování.//
-Proto jest také rozmnožovací pud //správně// označen za //přirozený pud.// Určitá zralost hmotnosti, prožhavená bytostnými, vydává záření, která při setkání s positivním a negativním druhem se spojují a zpětně působíce, dotírají na hrubohmotnost a tuto povzbuzují k činnosti.
+Tento projevující se přírodní zákon je účinkem určitých záření. Udržování přináší to s sebou skrze s ním spojené povzbuzení a obnovení buněk.
-Duch nemá s tím co činit, nýbrž tato činnost jest //daň přírodě!// Stojí úplně stranou od duchovního, jak jsem již dříve ve svém Poselství na to poukázal.
+To je v //první// řadě hlavním účelem této daně, kterou žádá příroda od pohybujících se tvorů. Příroda nezná v tom žádného rozdílu a všechny důsledky jsou užitečné a dobré.
-Jmenujme nyní tuto výměnu záření a spojení //daní přírodě,// je to tak správné; neboť jest to druh hmotnosti -- prožhavené bytostnými ke zcela určitému stupni -- která tím podle zákonů stvoření snaží se stále vytvářeti obnovu, nesoucí v sobě jednak //udržení// a za druhé //rozmnožování.//
+Jen člověk to všechno také v tomto opět pro sebe samého chorobně vystupňoval a tím pokřivil a znetvořil, přestože právě on by mohl nalézt normální vyrovnání v druhu zcela určitého pozemského zaměstnání.
-Tento projevující se zákon přírody jest výsledkem určitého záření. Spojeným popudem přináší s sebou udržování a obnovování buněk.
+Nedbal však toho, co od něj příroda ve svém tichém napomínání nebo varování žádá, nýbrž všechno chorobně přepínaje chce přírodu se svou nevědomou svévolí řídit nebo ovládat, chce ji často nutit do způsobů, které hrubohmotnosti musí škodit a oslabovat ji, nebo dokonce ničit, a tak i v tom přivodil rovněž zpustošení, jak to učinil v celém stvoření.
-Jest to //v první// řadě hlavní účel této daně, již požaduje příroda od pohybujících se tvorů. Příroda nezná v tom rozdílu a všechny projevy jsou užitečné a dobré.
+Z tohoto nejprve jen rušivého člověka stal se //ničitel// ve všem, co on myslí a dělá, kdekoliv také je.
-Avšak i zde člověk opět všechno vystupňoval až v chorobu a tím to pokřivil a zpitvořil, ačkoliv právě on mohl nalézti normální vyrovnání v určitém pozemském zaměstnání.
+Postavil se tím //pod// všechny tvory.
-Nedbal však toho, co příroda ve svém tichém napomínání nebo varování od něho požaduje, nýbrž všechno chorobně přepínaje chce přírodu řídit nebo svou nevědomou svévolí opravovati, chce ji často nutiti ke způsobu, který musí hrubohmotnosti škodit a oslabit nebo i zničit a tak působí v tom právě tak pustošivě, jak to činil v celém stvoření.
+Učte se nejprve důkladně znát //přírodu,// od které jste již dlouho odvráceni, pak bude možné, abyste se opět stali //lidmi,// kteří žijí v Boží vůli, a tím budete skrze přírodu sklízet zdraví k radostné, budující činnosti na zemi, která jediná může duchu podporujíc pomoci k jeho nutné zralosti!
-Z člověka, který zprvu jen rušil, stal se nyní ničitel všeho, co myslí a koná, ať je kdekoliv.
-Tím se postavil //pod// všechny tvory.
-Učte se znát důkladně //přírodu,// od níž jste se již dávno odvrátili, pak bude možné, že z vás budou zase //lidé,// kteří žijí ve tvůrčí vůli Boží a tím skrze ozdravění přírody budou sklízeti radostnou tvořivou činnost na zemi, která ve své nutné zralosti může povzbudivě pomáhat samotnému duchu!