Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 50. Prakrálovna. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 49. Prakrálovna. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:prakralovna to cs:doznivani:plamen:dil_i:prakralovna Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Prakrálovna. ======
-Vždy bylo mezi lidmi vědění o Prakrálovně, která byla mnohými zvána pramátí nebo královnou nebes. Je pro to ještě mnoho označení a jako vždy představují si lidé něco zcela určitého, co tomuto současnému //označení// přibližně odpovídá. Označení je tu jen k tomu, aby vzbudilo v duchu obraz.
+Již odedávna zachvívá se v lidech vědění o Prakrálovně, která je mnohými nazývána také Pramátí nebo Královnou nebes. Je pro ni ještě mnoho označení a, jako vždy, představují si lidé s označením také něco zcela určitého, co asi přibližně odpovídá tomuto //označení,// které je tu přece k tomu, aby o tom v duchu probudilo obraz.
-Tento obraz řídí se pak přirozeně vždy podle současného druhu označení a v neposlední míře také podle druhu bytosti a vzdělání člověka, který podle slyšení nechává v sobě vyvstati obraz. Avšak každé //jiné// označení dává vzniknouti vždy jinému obrazu. Lidskému duchu to není ani jinak možné. Označení slovem vyvolává obraz a obraz zase formuje pak dále následující //pojem.// V tomto pořadí leží kruh pohybu pozemského člověka, nebo lépe řečeno na zemi vtěleného lidského ducha.
+Tento obraz řídí se pak přirozeně vždy podle příslušného druhu označení a v neposlední řadě také silně podle druhu bytosti a vzdělání člověka, který podle slyšeného nechává v sobě obraz vyvstat. Avšak vždy dává každé //jiné// označení vyvstat také jinému obrazu. U lidského ducha to není ani nijak jinak možné. Označení ve slovech probouzí obraz a obraz opět formuje dále pak následující //pojem.// V tomto pořadí spočívá kruh pohybu pozemského člověka, nebo lépe řečeno pozemsky inkarnovaného lidského ducha.
-Odloučil-li se pak od země, tu odpadá mu i označení slovem, jak je podmiňuje a zná pobyt na zemi a zůstane mu ještě obraz, který v něm má formovati pojem.
+Odloučí-li se pak od země, tak odpadá pro něj také označení ve slovech, jak je požaduje a zná pobyt na zemi, a zůstává mu ještě obraz, který v něm má pak formovat pojem.
-Pozemské slovo a obraz, který v duchu vyvstane, jsou tedy pro lidského ducha pomůcky k zformování pojmu. K těmto pomůckám druží se na konec ještě barva a tón, aby pojem teprve správně zdokonalily. Čím výše vyspěje lidský duch ve stvoření, tím silněji pak vystupuje barva a tón ve svých působeních; oboje nejsou ve skutečnosti dvě rozdílné věci, nýbrž jsou //jedno.// Člověku se jen //jeví// jako dvě, protože ve svém pozemském způsobu není schopen obojí pochopit jako jedno. --
+Pozemské slovo a obraz, který vyvstává v duchu, jsou tedy pro lidského ducha pomocné prostředky k tomu, aby se zformoval pojem. K těmto pomocným prostředkům se nakonec připojuje ještě barva a tón, aby pojem teprve správně doplnily. Čím výše dojde ve stvoření lidský duch, tím silněji vystupuje pak do popředí barva a tón ve svých účincích; obojí pak ve skutečnosti nejsou dvě oddělené věci, nýbrž jsou jen //jedno.// Člověku se jen //jeví// jako dvojí, protože ve svém pozemském druhu není schopen obojí uchopit jako jedno. —
-Spolupůsobení barvy a tónu k vytvoření jednoho pojmu nalézáme také již zde na zemi, v této hrubohmotnosti, i když jsou v poměru jen slabě naznačeny, neboť často při vytvoření pojmu o nějakém člověku hraje nepodceňující, i když lidem v mnoha případech nepovědomou, úlohu výběr barev pro jeho okolí a šat.
+Spolupůsobení barvy a tónu k vytvoření pojmu nacházíme však také zde na zemi, již v této hrubohmotnosti, i když je jejich vztah jen slabě naznačen; neboť často hraje při vytvoření pojmu o nějakém člověku ne nevýznamnou, i když lidem ve většině případů nevědomou roli jeho výběr v barvách pro jeho okolí a oblečení.
-Při mluvení se používaným střídavým druhem tónu bezděčně, nebo i chtěně, to neb ono řečené formálně podtrhuje, vyzvedává a jak se zcela správně říká: „zdůrazňuje“, aby se řečeným vzbudil zcela //zvláštní// „dojem“. To neznamená nic jiného, než chtění vyvolati v naslouchajícím správný pojem.
+A při mluvení vlivem u něj používaného měnícího se druhu tónu bezděčně nebo také chtěně se to nebo tamto řečené přímo podtrhne, vyzvedne a, jak se zcela správně říká: „zdůrazní“, aby se řečeným vzbudil zcela //zvláštní// „dojem“, což neznamená nic jiného než chtít nechat tím vyvstat v naslouchajícím správný pojem.
-Toho se také v nejčastějších případech dociluje, protože posluchači se skutečně ulehčuje, aby si přiměřeným zdůrazněním udělal správnější „představu“ o tom, co bylo řečeno.
+Toho se také ve většině případů dosáhne, protože naslouchajícímu se skutečně usnadňuje vytvořit si při příslušném zdůraznění správnější „představu“ o řečeném.
-Přirozeně není tomu jinak ani při sledování různých označení Prakrálovny. S označením Prakrálovna vyvstává zcela jiný obraz než při označení Pramáti. Také slovo Prakrálovna dává ihned jiný, určitý a oprávněný odstup, zatímco označení Pramáti chce vnitřně sjednotit.
+Přirozeně jinak tomu není ani s důsledky různých pojmenování Prakrálovny. S pojmenováním Prakrálovna vyvstává zcela jiný obraz než při označení Pramáti. Prakrálovna také dává beze všeho dalšího určitý a oprávněný odstup, zatímco Pramáti chce vnitřně spojit.
-Nad to však musí všechno o tom zůstati pro lidi vždy //mlhavým// pojmem, protože každým pokusem o porozumění může se přivoditi jen nezměrné zúžení a zmenšení skutečného, které nedá člověku //to,// co to //je!//
+Mimo to musí všechno právě o tom zůstat člověku vždy jen //mlhavým// pojmem, protože s každým pokusem o pochopení může se přivodit jen nesmírné zúžení a zmenšení skutečného, které mu nedá //to,// čím //jest!//
-////Vzdor tomu chci vám však něco o tom říci, poněvadž jinak nezdravá fantasie lidí, podnícená, usměrněná a řízená jejich domýšlivostí, vytváří o tom představy, které opět jako vždy tlačí při tom nápadně do popředí nějakou důležitost nebo hodnocení pozemského lidského ducha.
+Navzdory tomu však chci o tom něco říci, protože jinak nezdravá fantazie lidí, podnícená, usměrněná a také řízená jejich domýšlivostí, vytváří o tom představy, které se při tom snaží jako vždy tlačit nápadně do popředí nějakou důležitost a zvláštní hodnotu pozemského lidského ducha.
-Aby se tak nemohlo státi a aby nedošlo k bloudění, chci jednou o tom promluviti, jmenovitě proto, že také již v nynějších představách je mnoho falešného.
+Aby to nemohlo nastat a aby nedošlo k uvedení v omyl, chci o tom jednou promluvit, zejména proto, že v nyní již existujících představách spočívá mnoho falešného.
-Zasahuje zde příliš mnoho vlastního myšlení a přání lidí. A to přináší vždy zmatek, jedná-li se o věci, kterých si člověk vůbec nemůže vymyslet, nýbrž kterých se mu může prostě dostati shůry darem, za předpokladu, že v sobě připravil půdu k přijetí, k níž patří //pokora,// které člověk dnešní doby nemá.
+Působí zde příliš mnoho vlastního myšlení a přání lidí. A to přináší vždy zmatek, když se jedná o věci, které si člověk vůbec nemůže vymyslet, nýbrž které může shůry dané prostě jen obdržet, za předpokladu, že v sobě k přijetí připraví půdu, k níž patří //pokora,// kterou člověk současnosti nemá.
-Aby zmatek byl ještě větší, jmenují mnozí lidé i //pozemskou matku Ježíšovu// Královnou nebes, což by při trošce pochopení přísných prazákonů stvoření nemohlo být vůbec možno, protože pozemský lidský duch, jímž Maria z Nazaretu byla, nemůže býti nikdy Královnou nebes!
+Aby byl zmatek ještě větší, nazývají mnozí lidé královnou nebes také //pozemskou matku Ježíše,// což by se při určitém pochopení přísných prazákonů stvoření vůbec nemohlo stát možným, protože pozemský lidský duch, jakým Maria z Nazaretu byla, se nikdy nemůže stát Královnou nebes!
-Tak tomu bylo také s různými projevy a zjeveními, které měli o Královně nebes s korunou na hlavě mnozí umělci a jiní lidé. Nikdy nebyla míněna Maria z Nazaretu, jestliže se při tom vůbec jednalo o obrazy podávané shůry. V mnoha případech byly to jen vlastní výplody fantasie.
+Tak tomu bylo s různými vnuknutími a zjeveními, která měli mnozí umělci a jiní lidé o Královně nebes s korunou, nikdy však nebyla o Marii z Nazaretu, pokud se při tom vůbec jednalo o obrazy podávané shůry. Ba v mnoha případech to byly jen vlastní výplody fantazie.
-//Pravá// zjevení však ukazují vždy obrazy Elisabeth s hochem Parsifalem nebo také bez něho. Byly to jen pohyblivé obrazy, ukazované vůdci. Nikdy Elisabeth sama, kterou lidé nemohou spatřiti, pokud nejsou k tomu zvlášť uschopněni a omilostněni, což není tak jednoduché.
+Avšak //pravá// zjevení ukazují vždy obrazy Elizabeth s hochem Parsifalem nebo také bez něj. Byly to jen živé obrazy, ukazované vůdci, nikdy Elizabeth sama, která nemůže být lidmi spatřena, pokud nejsou k tomu zvlášť uzpůsobeni a obdařeni, což není tak jednoduché.
-Tyto obrazy však zůstaly lidem stále nesrozumitelné. Byla to Královna nebes, v tom měli pravdu, neboť k ní také obraceli nejčastěji svou touhu a své prosby. Ale tato nebyla stejnoznačnou s Marií z Nazareta. Zde zase lidé sami něco sestavili, aniž by znali vlastní a pravou souvislost. Žel, dělají vždy jen //tak,// jak si to //sami// myslí, a domnívají se, že pak to musí být také správné, zatímco nejsou vůbec schopni vmysleti se do Božského.
+Tyto obrazy však zůstaly lidmi vždy nepochopeny. Byla to sice Královna nebes, v tom měli pravdu; neboť k ní směřovali přece také většinou své touhy a prosby; avšak ona nebyla totožná s Marií z Nazaretu. Zde lidé sestavili opět něco sami, aniž by nalezli skutečnou a pravou souvislost. Dělají to vždy žel jen //tak,// jak si to //sami// myslí, a domnívají se, že to pak musí být také správné, zatímco vůbec nejsou schopni vmyslet se až do Božského.
-Maria z Nazaretu byla vždy v milosti ode všech oddělena a k její vlastní ochraně před falešným uctíváním a zbožňováním chráněna zdí před pozemskými lidmi. Ale to na úrovni, kde se mají zdržovat //lidští// duchové, ne snad v Božském.
+Také zde způsobili pozemští lidé v domýšlivosti svého vlastního vědění mnoho zla a nesmírně tím ztížili Marii z Nazareta její cestu. Byla to pro ni muka, když byla jimi samými takto nucena ke spojení s těmito falešnými cestami pozemských lidí.
-I zde pozemští lidé způsobili opovážlivým chtěním všechno vědět lépe mnoho neštěstí. Nevyslovitelně ztížili cestu Marie z Nazareta. Byla to pro ni muka, když byla tímto uctíváním nucena ke spojení s falešnými cestami pozemských lidí.
+Takové omyly mají svůj zcela pochopitelný původ opět v největší Světlu nepřátelské nákaze lidských duchů, v jejich //duchovní lenosti,// která je pod nadvládou rozumu činí domýšlivými pozemskými otroky, nebo je v náboženském chtění žene do protikladu všechno v dětinských představách pokládat za možné. Říkám výslovně //dětinské,// protože to není dětské; neboť dětské má v sobě mnohem zdravější formy, zatímco domýšlivá vázanost na pozemské, jakož i dětinský druh představ poskytuje jen nezdravé, kusé dílo.
-Takové omyly mají svůj zcela srozumitelný původ opět v největším, Světlu nepřátelském moru lidských duchů, to jest v jejich //duchovní lenosti.// Tato činí je pod vládou rozumu buď domýšlivými otroky hmoty, nebo v náboženském chtění žene je do pravého opaku, do dětinského způsobu představivosti, v němž je všechno možné. Výslovně říkám //dětinské,// protože to není dětské, neboť dětské má v sobě mnoho zdravějších forem, zatímco domýšlivá připoutanost k zemi, jakož i dětinský způsob představ, vydává pouze nezdravé, okleštěné, kusé dílo.
+Proto volám i dnes znovu: //Učte se přijímat,// lidé, teprve pak se můžete stát v tomto stvoření skutečně velkými!
-Proto volám k vám také dnes znovu: Lidé, //učte se přijímati!// Teprve potom můžete být skutečně velikými v tomto stvoření!
+V tom spočívá pro vás //všechno,// jestliže chcete být šťastní a vědoucí. Avšak k tomu se //musíte// podvolit, jinak nemůžete nic obdržet. A proto vám doposud zůstalo odepřeno užívání skutečných //drahocenností// tohoto stvoření.
-V tom spočívá pro vás všechno, chcete-li být šťastní a vědoucí. K tomu se však musíte přizpůsobiti, jinak nemůžete ničeho dostati. Proto také bylo vám odřeknuto užívání skutečných drahocenností.
+Dnes mohu vám, kteří chcete přijímat, vysvětlit tak mnohé, pokud jste správně přijali přednášku „Bytostné“; neboť to vás učiní schopnými mě také pochopit. Musela předcházet vysvětlením, která budou nyní zvolna následovat.
-Dnes mohu vám, kteří chcete přijímati, vysvětliti tak mnohé, co jste přednáškou [[cs:doznivani:hlas:bytostne|„Bytostné“]] správně přijali, neboť tato vás činí schopnými mně také porozuměti. Musela předcházeti vysvětlením, která budou nyní stále následovati.
+I já jsem mluvil již v Poselství o Prakrálovně ženství, která nese jméno „Elizabeth“. Označení Pramáti je také pro ni zcela správně použito, jen si člověk při tom musí také představit to správné, pokud se chce v pojmu přiblížit Pravdě.
-Také já jsem mluvil již v Poselství o Prakrálovně ženství, nesoucí jméno „Elisabeth“. Označení Pramáti je také pro ni zcela správně použito, jen si člověk musí při tom představiti to správné, chce-li stát Pravdě v pojmu co nejblíže.
+To „představování si“ je obraz, o kterém jsem mluvil, který tvoří pomůcku pro formování pojmu v činnosti lidského ducha.
-To „představování si“ je obraz, o kterém jsem mluvil a který tvoří pomůcku pro zformování pojmu v činnosti lidského ducha.
+Nechte nyní před sebou nejdříve vyvstat mé přednášky o bytostném, v nichž jsem řekl, že ženství, tedy tím také žena, tvoří neustále přechod, most od jednoho stupně stvoření ke druhému, dolů i vzhůru!
-Nechte tedy nyní před sebou vyvstati mým přednáškám o bytostném, v nichž jsem řekl, že ženství, tedy také žena, tvoří stále přechod, most, od jednoho stupně stvoření ke druhému, dolů i nahoru!
+To je zákon, který začíná na //tom// stupni, kde vědomí vlastního já jednotlivých druhů bytostí je schopné se rozvinout. A tento stupeň je //nejprve v Božském,// v Božské oblasti!
-To je zákon, který následuje na //tom// stupni, na kterém může vzniknouti vědomí vlastního já jednotlivých druhů bytostí. A tento stupeň je //nejprve v Božském,// v Božské říši!
+Vy přece víte, že jedině Bůh je bezbytostný! A s ním ve svém původu jako oddělené, a přece trvale jednotné části jeho Synové.
-Vy přece víte, že jedině Bůh jest bezbytostný a s ním ve svém původu jako oddělení a přece s ním v jednotě jeho Synové.
+Všechno ostatní je bytostné. K tomu patří v první řadě jako sloupy trůnu čtyři archandělé. Tito zachvívají se ještě dokonale a jedině ve vůli Boží, aniž by ze sebe sama chtěli něco jiného. A protože není ničeho, co by se ve stvoření podle zákona Božího samočinně nepřeměnilo ve formu, nesou tak tito andělé, kteří ze sebe sama nevyvíjejí žádnou vůli, nýbrž se jen zachvívají ve vůli Boží, křídla, tedy //perutě!//
-Všechno ostatní je bytostné. K tomu patří v prvé řadě jako sloupy trůnu čtyři archandělé. Tito žijí ještě zcela a úplně ve vůli Boží, aniž by chtěli něco jiného sami ze sebe. A protože není ničeho, co by ve stvoření nebylo podle zákona Božího samočinně se proměnilo ve formu, proto nesou tito andělé, kteří žádnou vůli ze sebe nevykonávají, nýbrž zachvívají se jen ve vůli Boží, křídla, //perutě!//
+Perutě jsou formou učiněný výraz jejich druhu a důkaz o tom, že se čistě zachvívají ve vůli Boží a nechtějí nic jiného. Pokud by se v tom změnili jako kdysi Lucifer, tak by musely jejich perutě samočinně ochrnout a nakonec pak zcela strnulé odpadnout, jakmile by již nebylo úplné zachvívání se ve vůli Boží.
-Perutě jsou formou učiněný výraz jejich druhu a důkaz pro to, že se čistě zachvívají v Boží vůli a že nechtějí nic jiného. Kdyby se v tom změnili, jako kdysi Lucifer, musela by jejich křídla samočinně zakrněti a nakonec jako zcela strnulá odpadnouti, jakmile by zachvívání v Boží vůli více nebylo.
+A čím čistěji se zachvívají v Boží vůli, tím zářivější a čistší také jejich perutě jsou!
-A čím čistěji se v Boží vůli zachvívají, tím světlejší a čistší jsou i jejich perutě!
+Kde však může povstat vědomí vlastního já, tam tyto perutě odpadávají, a u duchů nejsou od počátku vůbec vyvinuty, protože duchovno má rozvíjet //vlastní// chtění a nezachvívá se bezpodmínečně v Boží vůli.
-Tam, kde může povstati vědomí vlastního já, tam tato křídla odpadají, u duchů nejsou již vůbec vyvinuta, protože duchovní má vyvíjeti //vlastní// chtění a nezachvívá se bezpodmínečně v Boží vůli.
+Potřebujete si při tom jen zvyknout na myšlenku, že ve stvoření je všechno bez výjimky //skutečné,// a v bytostném tím výraznější, protože tam vůbec nepřichází v úvahu vlastní chtění, nýbrž všechno se v něm bez výhrady vřazuje do Boží vůle.
-Potřebujete si při tom pouze zvyknouti na myšlenku, že ve stvoření je všechno bez výjimky //skutečné.// V bytostném o to výraznější, poněvadž tam nepřichází v úvahu vlastní chtění, nýbrž všechno se bezpodmínečně přizpůsobuje vůli Boží.
+Právě v //této// okolnosti však spočívá síla, kterou si naprosto nedovedete představit. Ve vzdání se sebe sama nebo odevzdání se tkví moc, která také to, co vy nazýváte přírodou, přetváří. Jen na jedno chci vám při tom poukázat, protože to vám snad může pomoci snáze pochopit vývody, když vás povedu do světa zvířat zde na zemi. Dokonce ještě zde, v této hrubé hmotnosti, mají zvířata schopnosti, které vy nemůžete napodobit a které pocházejí jen z odevzdání se a vpravení se do zákonů stvoření.
-Právě v //této// okolnosti jest však síla, jakou si nedovedete ani myslet. Ve vzdání se sebe sama nebo v odevzdání se pramení moc, která dovede přeformovat i to, co vy nazýváte přírodou. Jen na jedno chci vám tu poukázati, poněvadž vám to snad může pomoci lehčeji pochopiti mé vývody, když vás povedu světem zvířat zde na zemi. Dokonce ještě zde v této hrubé hmotnosti mají zvířata schopnosti, kterých vy nemůžete napodobit a které prýští jen z odevzdání, z vpravení se do zákonů stvoření.
+Pozorujte //ochranné zbarvení// zvířat, která ještě volně žijí v přírodě a jsou s ní proto ještě těsněji spojena! Musíte často zvířata pozorně hledat, a můžete je tak jen stěží odlišit od jejich okolí, ve kterém žijí, neboť jsou tak dobře tomuto okolí přizpůsobena za účelem ochrany před svými nepřáteli.
-Podívejte se na //ochranné// barvy zvířat, žijících ještě svobodně v přírodě a proto s ní úzce ještě spojených! Musíte zvířata často pozorně hledat, dovedete je stěží rozlišit od okolí, v němž žijí. Tak dobře jsou tomuto okolí přizpůsobena k ochraně před nepřáteli!
+To nastalo jedině vlivem přirozené touhy těchto zvířat, kterou v sobě nesou; nebýt při nebezpečí snadno viditelnými. Toto přání, tato touha vytvořila barvu jejich peří, jejich srsti nebo jejich kůže samočinně tak, že se současnému okolí zcela přizpůsobila, a proto jsou od něj obtížně rozeznatelná. K tomu dochází pouze proto, že zvířata se pohybují nenuceně v zákoně stvoření, aniž by si ve chtění vědět vše lépe nastavěla překážky, krátce, mohou ještě //přijímat,// i když nevědomě, avšak přece přinejmenším ještě odpovídajíce zákonům.
-To vzniklo pouze z přirozené žádosti zvířat nebýti v nebezpečí snadno viditelnými. Tato žádostivost, tato touha zformovala barvu jejich peří nebo jejich kůže samočinně tak, že se dočasnému okolí úplně přizpůsobila, takže je lze těžko od něj rozlišiti. To pochází pouze z toho, že zvířata se nenuceně pohybují v zákoně stvoření, aniž by si svým chtěním všechno vědět lépe nastavěla překážek, krátce, dovedou ještě //přijímati,// i když nevědomě, tak přece jen zákonům přiměřeně.
+Podívejte se jen na lva nebo tygra, leoparda, hleďte na lasičku, která dokonce i v zimě mění barvu podle sněhu, pozorujte jednotlivé motýly, všude budete tuto nápadnou schopnost přizpůsobení nalézat.
-Podívejte se na lva nebo tygra, na leoparda, vizte lasičku, která dokonce i v zimě mění svou barvu podle sněhu, pozorujte i motýly, všude najdete toto nápadné bohatství přizpůsobivosti.
+U domácích zvířat je to všechno však již zakrnělé, protože se cítí být chráněna a v těchto věcech zpohodlněla.
-U domácích zvířat jest však již zakrnělé, protože se cítí chráněna a v těchto věcech se stanou pohodlnými.
+Avšak vy byste v tom mohli jako //vědoucí// dokázat ještě zcela jiné věci, pokud … byste se vpravili do Božích zákonů tohoto stvoření! Prožívali byste zázrak za zázrakem. Avšak dobře si pamatujte, nikdy podle //vašeho// chtění! Neboť v něm spočívá hranice.
-Vy byste však mohli jako //vědomí// dokázat zcela jiné věci, kdybyste … se vpravili do Božích zákonů tohoto stvoření! Prožili byste zázrak za zázrakem. Pamatujte však, nikdy podle //vašeho// chtění! Neboť v něm leží hranice.
+Tak mnohý si vskrytu snad řekne, tak nám to ukaž přece //ty,// který všechno víš a znáš zákony! Raz si svou cestu zde na zemi tou mocí, která je ti přece tak vlastní. Muselo by to přece být jen radostí pro všechny, tě následovat. Radost, štěstí a mír, bez těžkého boje a bez starostí.
-Tak mnohý si snad v skrytu řekne, tak nám to ukaž přece //ty,// který to všechno víš a znáš zákony! Raz si svou cestu zde na zemi touto mocí, která je přece tvou vlastní! Bylo by pro všechny jen radostí tebe následovati. Radost, štěstí a mír bez těžkých bojů a starostí!
+Já vím, že ten či onen na to letmo pomyslí, i když se také okamžitě pak kousne do jazyku, aby mu ani slovo nevyklouzlo, a předhazuje si pak, že je nehodným, aby přijal slovo Poselství z Pravdy.
-Já vím, že ten či onen plaše na to myslí, i když se okamžitě potom kousne do jazyku, aby mu to slovo nevyklouzlo, a pak si předhazuje, že není hoden přijímati slovo Poselství z Pravdy.
+A má pravdu, když sám sobě spílá za takovéto myšlenky; neboť by to bylo opakováním těch posměvačů u Ježíšova kříže, mezi nimiž se nacházeli ještě i takoví, kteří //toužili// po //znamení// Boží moci, aby jím sami sebe posílili. Mezi nimi se nalézali skutečně mnozí chtějící dobro, kteří zde volali: „Jsi-li Syn Boží, tedy si pomoz sám! Sestup z kříže dolů!“
-A má pravdu, že sám sebe tepe za takové myšlenky; bylo by to jen opakováním těch posměváčků pod křížem Ježíšovým, mezi nimiž byli i takoví, kteří //toužili// po //znamení// moci Boží, aby jím byli posíleni. Nalézali se mezi nimi skutečně mnozí, dobře chtějící, kteří tam volali: „Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám! Sestup dolů s kříže!“
+Nebyl to jen posměch, nýbrž také mnohá úzkostlivá touha, která se tu a tam vyjádřila. A bylo to lidské.
-Nebyl to jen posměch, nýbrž mnohá úzkostlivá žádost, jež se tu a tam vyjádřila. A bylo to lidské.
+Proto není tak podivné, když tak mnohý z mých posluchačů dnes podobně smýšlí. Avšak zapomíná, že //já// přece //stojím ve vůli Boží// a nechci žít ve vůli lidské, nýbrž jedině a zcela ve vůli Boží. Jen ji chci splnit, a nic jiného, jak to také činil Kristus. //A tato Boží vůle je podmíněna v zákonech tohoto stvoření.// Ona neposkytuje podívanou, která by byla mimo těchto zákonů.
-Není to proto tak podivné, když tak mnohý z mých posluchačů dnes stejně myslí. Zapomíná však, že //já// přece //stojím ve vůli Boží// a nechci žít pro vůli lidí, ale jen a zcela vůli Boží. Jen tu chci splniti a nic jiného, jak to činil Ježíš. //A tato vůle Boží je podmíněna zákony tohoto stvoření.// Není ničeho pro podívanou, co by bylo mimo tyto zákony!
+Já vím, co Boží vůle jest, a ona se na lidstvu naplní //v tom// okamžiku, kdy má splnění nastat. Ani jediná vteřina nebude při tom promeškána. Jen všechny //cesty až do té doby// jsou schopné pohybu, tedy jsou v tom možné tak mnohé změny. Pevně stanovené kotevní body jsou však neochvějné a nelze jich posunout ani o vlásek.
-Já vím, co je Boží vůle a ona se splní na lidstvu //v tom// okamžiku, kdy splnění má přijít. Ani jediná vteřina nebude zmeškána. Jen všechny //cesty až tam// jsou ještě schopny pohybu a v tom jsou možné mnohé změny. Pevně stanovené body kotvišť jsou však nezměnitelné a nelze jich posunouti také ani o vlásek.
+Právě //v tomto vědění// trpělivě vyčkávám a snažím se vždy vyrovnat se s přítomností, jak ke mně přichází; neboť se také vždy následně ukáže, jak bylo nutné, //naléhavě// nutné ji prožít, aby se dosáhla //taková// jasnost ve zralosti povolaných a //taková// pevnost jejich duší, která být //musí// a je nevyhnutelná. //Proto// je mnohdy ještě velmi nutné, že musí být tvrdě vytepáni a prožhaveni, vykováni starostmi a boji, dříve než mohou obstát a dosáhnout cíle, který jim teprve umožní nutné veliké tvoření ke splnění jejich úkolu! —
-Právě //v tomto vědění// vyčkávám trpělivě a hledím se vždy spokojiti s přítomností, jak ke mně přichází; neboť pak se vždy ukáže, jak bylo //naléhavě// nutno ji prožíti, aby se docílila //taková// jasnost v zralosti povolaných a //taková// pevnost jejich duší, která být //musí// a je nevyhnutelná. //Proto// je také někdy velmi nutno, aby byli zakaleni a prožhaveni, musí být vykováni starostmi a boji, aby mohli vytrvat a dosáhnouti toho cíle, který jim teprve umožní potřebné veliké tvoření k splnění jejich úkolu! --
+Avšak chci k vám mluvit o //Prakrálovně!// Odbočil jsem od toho kvůli vašim myšlenkám, abyste mě mohli nyní klidně následovat dál.
-Chci k vám však mluviti o //Prakrálovně!// Odbočil jsem od toho k vůli vašim myšlenkám, abyste mne mohli nyní klidně sledovati dále.
+V Božském, //mezi// archanděly a Věčnými, již se stali sebevědomými, zvanými v Božském starci, jejichž bytí je před stupni Božího trůnu, tam, kde se v Božské sféře nalézá hrad Grálu, je nutná přeměna, která zahrnuje celé světy.
-V Božském, //mezi// archanděly a věčnými, kteří se stali sebevědomými, jinak v Božském zvanými starci, kteří zůstávají před stupni trůnu Božího, tam, kde se nachází hrad Grálu v Božské sféře, tam je nutná proměna, která zasahuje světy.
+Nesmíte si tento obraz představovat příliš malý. Celé dálky světů leží mezi archanděly a výchozím bodem Božské oblasti, kde je hrad Grálu od věčnosti zakotven, tedy kde je hranice //bezprostředního// působení Božího vyzařování.
-Nesmíte si ten obraz představovat příliš malý. Celé světy dělí archanděly a východisko Boží sféry, kde je hrad Grálu v Božství od věčnosti zakotven, kde tedy je hranice //bezprostředního// působení vyzařování Božího.
+To nemá co do činění s tou částí hradu Grálu, která vám byla doposud dána ve známost jako nejvyšší //ve stvoření;// neboť tato líčením vám známá část je až v čistě duchovním, mimo bezprostřední Boží vyzařování.
-To nemá nic co činit s tou částí hradu Grálu, která vám byla dosud obrazně označena jako nejvyšší //ve stvoření,// neboť tato část, známá vám líčením, jest teprve v čistě duchovním mimo bezprostřední Boží vyzařování.
+Avšak jen //stupně// Božího trůnu až //sem// samy již obsahují dálky světů, a ve skutečnosti i celé světy.
-//Stupně// Božího trůnu až k //tomuto// bodu obsahují samy dálky světů a ve skutečnosti také světy.
+Jak nyní sami můžete při troše uvažování seznat z přednášky „Žena a muž“, je nutné, aby při každé změně ve stvoření bylo bezpodmínečně ženství jako most! Tento zákon se neobchází ani v Božské sféře.
-Jak můžete při trošce přemýšlení z přednášky [[cs:doznivani:hlas:zena_a_muz|„Žena a muž“]] sami pochopiti, je nutno, aby při každé změně ve stvoření bezpodmínečně bylo ženství jako most! Tento zákon není ani v Božské sféře opomíjen.
+Věční starci v Božském, kteří se mohli na hranici Božské sféry stát sebevědomými, protože to pak dovolila velká vzdálenost od bezprostřední blízkosti Boží, nemohli by existovat, a stejně tak by nemohli být zformováni archandělé, pokud by Prakrálovna jako praženství se //předtím// nestala prostřednicí k této přeměně a zformování, jakožto nezbytný most.
-Věční starci v Božském, kteří na hranici Božské sféry mohli se státi sebevědomými, protože to veliká vzdálenost od bezprostřední blízkosti Boží dovolila, nemohli by býti, stejně by nemohli být zformováni ani archandělé, kdyby Prakrálovna, jako praženství, //předtím// nebyla prostřednicí k této změně a zformování jako potřebný most.
+Přirozeně to nemá co dělat s pozemsky hrubohmotným druhem a myšlením. Není při tom vůbec nic osobního, nýbrž jsou v tom mnohem větší události, které si vy snad nikdy nebudete moci představit. Musíte se při tom snažit jen následovat, jak jen to bude možné.
-Přirozeně nemá to s pozemsky-hrubohmotným způsobem a myšlením vůbec nic společného. Není při tom nic osobního, nýbrž je v tom mnohem větší dění, které si vy snad vůbec nikdy nebudete moci představiti. Musíte se při tom snažit následovat, jak je to jen možno.
+Elizabeth je nejprvnější //Božsky bytostné// ztělesněné vyzařování, forma čisté Boží lásky, která jako v tom jediná přijala nejideálnější žensky utvořenou formu. Je tedy praformou //vyzařování// Boží lásky, kterou jako první ve své formě nese!
-Elisabeth je nejprvnější //Božsky-bytostné// ztělesnění vyzařování, forma čisté lásky Boží, která jako jediná přijala nejideálnější žensky upravenou formu. Je tedy prazosobněním //vyzáření// Boží lásky, kterou nese jako první ve svém zosobnění!
+Ježíš je formou živoucí, bezbytostné Boží lásky samotné, jakožto část z Boha.
-Ježíš jest zosobnění živé bezbytostné lásky Boží samotné, jako část z Boha.
+Mluvím o těchto věcech pouze proto, aby ve vás nevyvstal žádný falešný obraz a abyste mohli alespoň tušit další souvislosti o těch místech, kde se budete muset ve svém chápání jdouce vzhůru zastavit, i když při tom vezmete za základ, že zákony také tam nahoře zůstávají //jednotné,// protože přece odtamtud přicházejí. Jsou tam dokonce ještě mnohem jednodušší, protože se teprve později musí směrem dolů rozdělit v mnohá odštěpení, a proto vypadají mnohem rozvětvenější, než skutečně jsou.
-Mluvím o těchto věcech proto, aby nevznikl ve vás žádný falešný obraz, abyste mohli alespoň tušiti další souvislost těch míst, kde budete ve svém chápání nuceni zůstat zpět. Musíte však vzíti za základ, že zákony i nahoře zůstávají //jednotné,// poněvadž odtamtud přicházejí. Jsou tam dokonce mnohem jednodušší, protože se teprve při cestě dolů musí rozstříknout v mnoho odštěpení, a tak vypadají více rozvětvené, než ve skutečnosti jsou.
+Jestliže vám řeknu, že každý cit, každé hnutí tam nahoře je děním, které svými účinky dává zářit do všech světů a klesá dolů na miliardy menších osobností, vedle všeho věcného, tak jsou to jen nedostatečná slova, která vám o tom mohu dát, jen slova vaší vlastní řeči, ze kterých se musíte pokusit udělat si nějakou představu.
-Řeknu-li vám, že každý cit, každý pohyb tam nahoře stává se ihned děním, které svým působením dává zářiti do všech světů a klesá dolů na miliardy menších osobností, mimo všeho věcného, pak jsou to jen nedostatečná slova, která vám o tom mohu dát. Jsou to jen slova vaší vlastní řeči, z nichž se musíte pokusit udělat si nějakou představu.
+Skutečnou velikost věci samotné je zcela nemožné podat slovy, lze ji pouze naznačit.
-Vlastní velikost věci samotné jest zcela nemožno znovu podati ve slovech, leda jen sotva naznačiti.
+//Tam// je tedy Prakrálovna ženství a má trůn v Božské části hradu Grálu! Jen při vzniku Parsifala, části Imanuele, přebývala dočasně zahalená v nejvyšších zahradách čistě duchovní části hradu, těsně u hranice k Božskému.
-//Tam// je tedy Prakrálovna ženství a má svůj trůn v Božské části hradu Grálu! Jen při vzniku Parsifala, části Imanuele, přebývala časem zahalená v nejvyšších zahradách čistě duchovní části hradu, těsně na hranicích Božského.
+Má tedy svůj původ v Božském, má i velkou Božskou bytostnost archanděla, a přesto nese v sobě vědomí vlastního já ve zjasnělém druhu. Vedle ní jsou archandělé a dále dolů Věční, Nejstarší v Božském, kteří jsou zváni starci nebo staršími, protože jsou věční a byli tedy vždy, od věčnosti, tak jako hrad Grálu v Božském jakožto zakotvení Božího vyzařování, které jako On věčně bylo a je, a jako je také Elizabeth, Prakrálovna ženství.
-Je tedy svým původem z Božského, má velkou Božskou bytostnost archandělů a nese přes to vědomí vlastního já v zjasnělém druhu v sobě. Vedle ní jsou archandělé a dále dolů Věční, nejstarší v Božském, kteří jsou zváni starci nebo starší proto, že jsou věční a byli tedy vždy od věčnosti, tak jako hrad Grálu v Božském, jako zakotvení vyzařování Božího, které jako On věčně bylo a jest a jako jest také Elisabeth, Prakrálovna ženství.
+Avšak ona je //pannou!// Přesto je zvána Pramátí a Parsifal ji nazývá matkou. Božské mysterium, které lidský duch vůbec nikdy nepochopí, k čemuž je příliš daleko vzdálen a musí tak navždy zůstat. Ona je v Božském pravzor všeho ženství, podle kterého se ženství prastvořených formovalo jako věrné obrazy.
-Jest však //pannou!// Přesto, že jest zvána Pramátí a Parsifal ji nazývá matkou. Božské mystérium, které lidský duch vůbec nikdy nepochopí! Je mu příliš vzdálen a musí tak vždy zůstat. Elisabeth je v Božském praobraz všeho ženství, dle něhož se ženství prastvořených formovalo jako předobrazy.
+Vy vidoucí, kteří jste omilostnění někdy ji spatřit, jakmile byl váš zrak k tomu otevřen učednictvím, které vám darovalo jiskru čistě duchovního, vy budete nyní chápat, proč vidíte tvář Elizabeth vždy zahalenou více nebo méně hustým závojem! Závoj //není// před tváří Prakrálovny, nýbrž on spočívá před //vaším// duchovním zrakem, který není schopen Božské vidět jasně, a proto je vidí jen jako skrze nějaký závoj, jestliže je omilostněn k tomu, aby někdy //mohl// zřít.
-Vy vidoucí, kteří jste omilostněni někdy ji spatřiti, ježto vám byly oči k tomu otevřeny učednictvím, které vám darovalo jiskru čistě duchovního, vy budete nyní rozumět, proč tvář Elisabeth vidíte zahalenu vždycky jedním nebo více hustými závoji! Závoj //není// před tváří Prakrálovny, nýbrž před //vaším// duchovním zrakem, který není schopen viděti jasně Božské a proto jen vidí jako skrze nějaký závoj, když je omilostněn jednou viděti.
+Teprve učednictví uschopňuje vás k tomuto omilostnění, jinak byste to nemohli vůbec učinit; neboť být učedníkem znamená: Být nejmladším v //čistě duchovní// říši! Nejmladší v úrovni ležící //nad// rájem, stojící na nejzazší hranici, sloužící //jako most.//
-Učednictví činí vás teprve schopnými tohoto omilostnění, jinak byste to vůbec nemohli učinit. Neboť být učedníkem znamená: Být nejmladším //v čistě duchovní říši!// Nejmladší v úrovni, //nad// rájem položené, stojící na nejzazší hranici, sloužící jako //most.//
+Tvořící prostředníka mezi prastvořenými a rájem později stvořených, kde se mohou zdržovat ti nejdokonalejší z nich. K tomu jsou učedníci uzpůsobeni skrze jiskru čistě duchovního, která jim byla učednictvím propůjčena. Jsou to učedníci, tedy do čistě duchovního povznesení lidští duchové pozdějšího stvoření.
-Tvořící prostředníka mezi prastvořenými a rájem později stvořených, v němž se smí zdržovati nejdokonalejší z nich. K tomu jsou učedníci uschopněni jiskrou čistě duchovního, která jim byla propůjčena učednictvím. Učedníci jsou tedy lidští duchové pozdějšího stvoření, kteří byli povzneseni do čistě duchovního.
+Není jich mnoho v poměru k velikému dílu, které úzce propojuje všechny části stvoření, aby paprsky Světla mohly proudit volněji a mnohem snáze, aby nyní mohly propůjčit všem tvorům nejsilnější pomoc, čímž mohou pevněji stát v touze po Světle a jeho pravěčných základních zákonech, které nesou celou stavbu stvoření, podporují a udržují, aby zlo nemohlo opět nově vyvstat, potom co dosavadní bylo zcela zničeno.
-Není jich mnoho v poměru k velikému dílu, které úzce spojuje všechny části stvoření, aby paprsky světla mohly prouditi svobodněji a mnohem lehčeji, aby nyní mohly všemu tvorstvu propůjčiti nejsilnější pomoc. Je to nutné proto, aby pevně stáli ve své touze po Světle a v jeho pravěčných základních zákonech, které celou stavbu stvoření nesou, povzbuzují a udržují, aby už nikdy nemohlo vzniknout nové zlo, jakmile dosavadní bude úplně zničeno.
+Skutečnou //říši Boží// má ještě zákonitě předcházet vzkříšení ve zničení všeho starého!
-Skutečné //království Boží,// v němž vzkříšení ve zničení všeho starého podle zákona má předcházeti!
+Avšak vy všichni máte pak pomáhat, plnit vůli Boží na zemi a podle ní žít, vzorně pro všechno lidstvo, které bude smět přečkat soud.
-Vy všichni máte však pomáhat splnit vůli Boží na zemi a podle ní žít. Jako vzor pro celé lidstvo, které bude smět přestát soud.