Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 39. Poznávání Boha. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:poznavani_boha to cs:doznivani:hlas:poznavani_boha Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 38. Poznávání Boha. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:poznavani_boha to cs:doznivani:plamen:dil_i:poznavani_boha Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Poznávání Boha. ======
-I když jsem vám již vysvětlil, že člověk nikdy nemůže Boha //viděti,// protože jeho druh nemá k tomu žádné schopnosti, přece má v sobě dar: //Poznávati// Boha v jeho dílech.
+I když jsem již také vysvětlil, že člověk nikdy nemůže Boha skutečně //vidět,// protože jeho druh k tomu vůbec nemá schopnosti, tak nese v sobě přece dar //poznávat// Boha v jeho dílech.
-To nejde přes noc a neobdrží se to ve spánku. Stojí to vážnou námahu, velké a silné chtění, které nesmí postrádat čistoty.
+To však nejde přes noc a nedostane se toho ve spánku, nýbrž to stojí vážnou námahu, velké, silné chtění, které nesmí postrádat čistotu.
-Vám lidem jest dána neuhasitelná touha po poznání Boha. Tato touha jest ve vás vrostlá a nedá vám na vaší pouti pozdějším stvořením žádného pokoje. Pro svůj vlastní vývoj smíte proputovat toto pozdější stvoření a státi se tak vědomými bytostmi, abyste, naplněni díkem, učili se užívati požehnání, které ve světech je pro vás připraveno.
+Vám lidem je dána neukojitelná touha po poznání Boha, která je do vás zasazena, abyste nemohli najít žádný klid při vašem putování pozdějším stvořením, které smíte podniknout za účelem vývoje, abyste se stali vědomými a plni díku se učili požívat požehnání, které v sobě světy skrývají a vám nabízejí.
-Dohádnete-li během těchto putování klidu, pak musí v nevyhnutelném důsledku následovati ihned zastavení. Zastavení však znamená pro vašeho ducha zatemnění a úpadek, a z toho vyplývající rozklad, protože váš duch nebyl poslušen prazákona nutného pohybu. Běh samočinných zákonů ve stvoření je pro lidského ducha jako běžící pás, který ho bez přerušení nese vpřed, na kterém však také každý, kdo se vyřadí, klopýtne a padne, poněvadž nedovedl udržeti rovnováhu.
+Pokud byste během tohoto putování dosáhli klidu, tak by vám musel tento klid v důsledku přinést zastavení, které v sobě pro vašeho ducha skrývá ochabnutí, úpadek a nakonec také nevyhnutelný rozklad, protože by tím nebyl poslušen prazákona nutného pohybu. Avšak soukolí samočinných zákonů ve stvoření je pro lidského ducha jako běžící pás, který ho bez přerušení táhne vpřed, na kterém však také uklouzne, klopýtne a upadne každý, kdo nedovede udržet rovnováhu.
-Udržeti rovnováhu v tomto případě znamená totéž, jako nerušiti harmonie ve stvoření zachováváním původních zákonů stvoření. Kdo se potácí a padá, kdo se nedovede udržeti vzpřímený, je //vlečen,// protože k vůli němu se soukolí nezastaví ani na jedinou vteřinu. Smýkáním se však člověk bolestně zraňuje. Opětné vzpřímení se vyžaduje pak zvýšeného vypětí sil, ale daleko větší námahy je zapotřebí k znovunalezení nutné rovnováhy. Při neustálém pohybu okolí není to však tak lehké. Nepodaří-li se to, pak bude člověk z dráhy úplně vyhozen, dostane se mezi hnací kola a bude rozdrcen.
+Udržet rovnováhu je v tomto případě totéž jako dodržováním prazákonů stvoření nerušit jeho harmonii. Kdo se potácí a padá, kdo se v něm nedovede udržet vzpřímený, bude //smýkán,// poněvadž kvůli němu se soukolí nezastaví ani na jedinou vteřinu. Smýkáním se však zraňuje. A moci opět vstát vyžaduje pak zvýšené úsilí a znovunalezení nutné rovnováhy pak ještě větší. Při tomto neustálém pohybu okolí to není tak snadné. Nepodaří-li se to, tak je člověk zcela vyhozen z dráhy mezi kola hnacího ústrojí, a tím rozdrcen.
-Lidé, buďte proto vděčni, že vám touha po poznání Boha nedá na vaší pouti ani chvíli klidu. A aniž byste to sami věděli, vyhnete se takto v pohybu světa mnohému nebezpečí. Avšak vy jste nepochopili oné touhy, která ve vás plane. I tuto jste ohnuli a snížili na nízký neklid!
+Proto buďte vděční, vy lidé, že vám touha po poznání Boha nedává při vašem putování žádného klidu. Tím uniknete, aniž byste to věděli, rozličným nebezpečím ve světovém soukolí. Avšak vy jste nepochopili touhu, která ve vás spočívá, také jste ji zkřivili a učinili jste z ní jen nízký neklid!
-Tento neklid snažíte se pak opětně falešnými prostředky omámit nebo ukojit. Protože k tomu užíváte jen svého rozumu, saháte také přirozeně jen po pozemských žádostech. Doufáte, že hromaděním pozemských statků nebo ve shonu práce, či v rozptylujících zábavách a oslabující pohodlnosti naleznete ukojení tohoto naléhavého tlaku a jestliže dolehne na vás příliš silně, snad také v čisté formě pozemské lásky k ženě.
+Tento neklid snažíte se pak opět ve falešném způsobu něčím ohlušit nebo uspokojit. Protože při tom používáte jen rozum, saháte ovšem také po pozemských žádostech a očekáváte, že obdržíte uspokojení tohoto naléhavého tlaku v hromadění pozemských statků, ve shonu práce nebo v rozptylující zábavě, v oslabující pohodlnosti a, když na to dojde, snad i v čistém druhu pozemské lásky k ženě.
-Avšak toto všechno vám přece nepřináší užitek a naprosto vám nepomáhá kupředu. Tuto touhu, kterou jste zdusili na pouhý neklid, je možno na krátký čas snad omámit, ale nelze ji uhasit navždy. Neboť nakonec přece tu a tam prorazí. Tato vámi nepoznaná touha žene lidskou duši vždy znovu a znovu. Nesnaží-li se pozemský člověk konečně pochopiti její smysl, tu ho pak v mnoha pozemských životech štve, aniž by při tom sám uzrával a mohl vystoupiti do lehčích, světlejších a krásnějších oblastí tohoto pozdějšího stvoření.
+Avšak to všechno nepřináší vám žádný užitek, nepomáhá vám kupředu. Můžete touhu, kterou jste zkřivili na neklid, snad nakrátko ukonejšit, nemůžete ji však navždy uhasit, neboť ona tu a tam prorazí zpět. Tato vámi nepoznaná touha stále znovu žene lidskou duši a štve pozemského člověka mnoha životy, aniž by při tom uzrával, pokud se konečně nesnaží pochopit její smysl, aby mohl, jak je to chtěno, vystoupit na lehčí, světlejší a krásnější pláně tohoto pozdějšího stvoření.
-Chyba je v člověku samém. Neváží si ani dost málo darované mu pomoci, v domněnce, že sám všechno zmůže vytáčkami rozumu, kterými spoutal vlastní pohyb ducha.
+Chyba spočívá v člověku samotném, který příliš málo dbal nebo vůbec nedbal darované mu pomoci v bludu vlastní dovednosti skrze kličky rozumu, kterými omotal záchvěvy svého ducha.
-Nyní je konečně //na konci// svých sil! Je vyčerpán a uštván jemu dosud nepoznanými silami, jejichž pomoci se tvrdošíjně uzavřel svým dětinským a svéhlavým počínáním, že všechno lépe ví a lépe dovede. To vše se projevuje jako násilné zkřivení rozumu, jím samotným způsobené.
+Nyní je konečně na //konci// svých sil! Vyčerpán následkem uštvání jím ještě nepoznanou mocí, jejíž pomoci se v dětinském chtění vědět a také umět vše lépe tvrdošíjně uzavřel svým umíněným počínáním, což se projevuje jako důsledek jím samým násilně zmrzačeného mozku.
-A přece, jak by to bylo člověku snadné, kdyby jen prostě a skromně nechal v sobě uzrávati všechny dary, které mu Stvořitel daroval pro jeho putování všemi úrovněmi pozdějšího stvoření a jichž lidský duch pro svůj vlastní vývoj tak nevyhnutelně potřebuje. Tím by se byl stal velikým, mnohem větším a mnohem vědomějším, než sám kdy snil. A přece bez skromnosti a pokory nemohou se tyto dary rozvinouti k plným schopnostem!
+A přece by to bylo každému člověku tak snadné, kdyby jen jednoduše a skromně v sobě nechal uzrávat všechny dary, které mu dal Stvořitel na jeho putování všemi úrovněmi pozdějšího stvoření, které lidský duch tak nezbytně potřebuje ke svému vlastnímu vývoji. Byl by tím velkým, mnohem větším a mnohem vědomějším, než se mu kdy zdálo. Avšak bez pokory a skromnosti nemohou tyto dary rozkvést ke schopnostem!
-Vaše vědění, na které jste tak domýšliví, je dětinskou hračkou! Je to jen zrnečko prachu, vzhledem k tomu, co jste mohli vědět a především, co jste mohli //dělat// a co jste již dnes také dělat //měli!// Co víte vy pozemští lidé o podivuhodném stvoření, které se nehmatatelně projevuje všude ve svých současných druzích a kráse a především ve svých nedotknutelných zákonech! Tupě stojíte vůči veškeré této velikosti. Hledejte //konečně poznání svého Boha// ve stvoření! Ve stvoření, jehož jste vy lidé nejmenší částečkou a to onou částí, která se smí z milosti svého Stvořitele vyvíjeti jako splnění nutnosti, kterou chová v sobě!
+Vaše vědění, na které jste tak domýšliví, je dětinskou hračkou! Je to zrnko prachu v poměru k tomu, co jste vědět mohli, a především, jak jste mohli //působit,// jak byste již dnes působit //museli!// Co víte vy pozemští lidé o podivuhodném stvoření, které se vám všude nedotknutelně ukazuje ve svých příslušných druzích a kráse, především však ve svých nedotknutelných zákonech! Tupě stojíte vůči veškeré této velikosti. Lidé, hledejte konečně //poznání svého Boha// ve stvoření, jehož jste nejmenší částí z onoho druhu, který se smí rozvíjet k sebevědomí skrze milost svého Stvořitele jako splnění svého naléhání, které v sobě nese!
-Nehledejte v tom opět jen ukojení své ješitnosti, jako jste to činili až dosud, zotročeni vlastním rozumem! S tím jste již u konce! Stojíte nad troskami svého malicherného pachtění a dovednosti. Od opravdové dovednosti jste velmi vzdáleni.
+Nehledejte v tom jen ukojení své ješitnosti, jak jste to činili doposud jakožto otroci svého rozumu! S tím jste již u konce! Nacházíte se ve zhroucení svých nepatrných dovedností. A od pravých dovedností stojíte velmi vzdáleni.
-Jakými nepatrnými břídili jste až dosud byli, dokáží vám samotné důsledky vašeho vlastního působení, které nyní, následujíce Božích zákonů ve stvoření, se přivalí jako těžké vlny zpět na původce. Buď aby ho povznesly vysoko vzhůru, anebo aby ho pod sebou pohřbily se všemi jeho díly. Při tom se neomylně ukáže, co bylo správné a co falešné. To vše jste mohli vidět zřetelně již v poslední době, ovšem, kdybyste //chtěli// vidět. Selhání všech snah, které směřovaly k odvrácení valícího se již úpadku a zániku, to vše vás muselo varovat, abyste se ještě v pravou chvíli obrátili a přemýšleli konečně //sami nad sebou!//
+Jakými jste byli malými břídily, bude vám nyní dokázáno samotnými následky vašeho působení, které se nyní jako těžké vlny následujíce Boží zákony ve stvoření vrátí zpět na původce a buď je vysoce pozvednou, nebo je pod sebou pohřbí se všemi jejich díly. Při tom se bezpečně ukáže, co bylo pravé nebo falešné. Co byste již mohli v poslední době dosti zřetelně vidět, pokud byste vidět //chtěli,// tedy všeobecné selhání všech snah k odvrácení již valícího se úpadku, to by vás muselo varovat a v pravou chvíli ještě obrátit! A zanořit se v myšlení konečně //do sebe samých.//
-Lidé však neslyší a nevidí. Zoufalství žene je tím divočeji a oni věří, že jim lidská dovednost může ještě pomoci.
+Lidé však neslyší a nevidí; zoufalství je žene ještě šíleněji k víře v pomoc lidské dovednosti.
-Já však pravím vám: Kdo nestojí a nepůsobí nyní v zákonech Božích, nemá již žádné pomoci ze Světla! Znalost Božích zákonů ve stvoření je tentokrát nutnou podmínkou! A bez pomoci ze Světla je //dnes skutečná// výstavba již úplně nemožná!
+Já vám však pravím: Kdo nestojí působě v Božích zákonech, nemá nyní již více žádné pomoci ze Světla! Znalost Božích zákonů ve stvoření je nyní podmínkou! A bez pomoci ze Světla je //dnes skutečná// výstavba zcela nemožná!
-Víra některého člověka ve vlastní poslání a víra těch, kteří ho následují, není pozemským lidem již nic platna. Spolu s ním zhroutí se vše na tom místě, kde se ho dotkne působení Božích zákonů ve stvoření.
+Víra nějakého člověka ve své poslání a víra těch, kteří ho následují, nepřináší pozemským lidem užitek. Všechno se zhroutí i s ním na tom místě, kde se ho dotknou účinky Božích zákonů ve stvoření.
-Podle svatého zákona Božího bude nyní //každý// člověk postaven před toto působení! V tom spočívá všemi věřícími obávaný poslední soud!
+A nyní podle svatého Božího zákona bude //každý// člověk postaven před tyto účinky! V tom spočívá všemi věřícími obávaný soud!
-Věřící! Vy všichni, kteří se za ně považujete a počítáte se k nim, zkoumejte jednou, zda vaše víra, je skutečně //pravá!// Nemíním tím //způsob, jakým věříte,// zda jako katolíci nebo protestanti, zda jako budhisté nebo mohamedáni, či v některé jiné formě, nýbrž //míním tu váš způsob// víry, jak dalece je tato ve vás //živá!//
+Věřící! Vy všichni, kteří se k věřícím v Boha počítáte, zkoumejte jednou, zda vaše víra, kterou v sobě nesete, je skutečně //pravá!// Nemám tím na mysli, //jakou formou// věříte, zda jako katolíci nebo jako protestanti, zda jako buddhisté, mohamedáni nebo v nějaké jiné formě, //myslím tím váš způsob// víry, nakolik je tato //živá!//
-Neboť Bůh je Bůh! A //tak// jak vy se mu //ve svém nitru blížíte,// tak je //to// jedině směrodatné pro ryzost vaší víry!
+Neboť Bůh je Bůh! A //jak// se mu vy přibližujete //ve svém nitru, to// je naprosto jedině rozhodující pro sílu a ryzost vaší víry!
-//Takto// se jednou pečlivě zkoumejte. Chci vám ukázat, jak můžete najít k tomu cestu, která by vám byla vodítkem.
+//Takto// se tedy někdy bedlivě zkoumejte. Chci vám ukázat, jak k tomu můžete najít cestu, aby se vám k tomu dostalo opory.
-Pojďte se mnou v duchu jednou do Afriky k některému černošskému kmeni. Vmyslete se do chápavosti těchto lidí. Snažte se uviděti před sebou zřetelně jejich vnitřní život a jejich myšlenkový pochod.
+Pojďte se mnou v duchu do Afriky k nějakému černošskému kmeni. Vmyslete se do schopnosti chápání takových lidí. Snažte se zřetelně před sebou vidět jejich vnitřní život a myšlenkové pochody.
-Tito lidé věří v démony všechno možné. Mají hrubé, ze dřeva vyřezávané modly. Pak přijdou k nim křesťanští misionáři. Vyprávějí jim a vyučují o onom velikém, neviditelné Bohu svého náboženství.
+Tito lidé věří v démony a na všechno možné; mají hrubé, ze dřeva vyřezávané modly, a pak přijdou k nim křesťanští misionáři. Vyprávějí, vyučují o onom velkém, neviditelném Bohu jejich náboženství.
-Představte si to a řekněte sami s jakými city se budou tito přírodní lidé modlit po svém pokřtění k tomuto novému, křesťanskému Bohu! Nepříliš jinak, než jak se modlili před tím ke svým, ze dřeva vyřezávaným modlám! Většina z nich přijme prostě nového Boha na místo dosavadních model. V tom je ten celý rozdíl. Jejich cítění se při tom nezměnilo a v nejpříznivějším případě drží se pouze //učení.// Skutečné //prožití// jim však chybí. U těchto nevědomých lidí nemůže to však býti ani jinak.
+Představte si to a sami řekněte, s jakým cítěním se budou tito přírodní lidé po svém křtu modlit k jejich novému křesťanskému Bohu! Nepříliš jinak, než jak se dříve modlili ke svým ze dřeva vyřezaným bůžkům! Většina z nich dá prostě nového Boha na místo dosavadních bůžků. To je celý rozdíl. Jejich cítění se při tom nezměnilo, pouze se v nejpříznivějších případech přidržují //učení.// Skutečný //prožitek// však schází. U těchto nevědomých lidí to nemůže být vůbec jiné.
-Přijetí učení samo o sobě nečiní je ještě //vědoucími,// neboť přijetí víry opírá se přece jen o dosaženou vědychtivost jiných. Užitek z vlastního vnitřního prožití při tom chybí a tím i vlastní opora! Tak je tomu vždy a všude. Misionáři a ti, kteří obrací na víru, vrhají se na lidi a chtějí je //beze// všeho přechodu obrátit na křesťanství.
+Samotné přijetí učení neučiní je //vědoucími;// neboť přijetí víry se přece opírá jen o jinými předstírané vědění. Schází při tom užitek přinášející vnitřní prožitek a tím vlastní opora! Tak je tomu vždy a všude. Misionáři a ti, co obrací na víru, vrhají se na lidi a chtějí je obrátit //bez// dalšího přechodu ke křesťanství.
-Také při vyučování dětí odehrává se dnes totéž a přece nejsou děti vnitřně ničím jiným než pohany, neboť křest neudělal je ještě vědoucími.
+Také při vyučování dětí odehrává se dnes to stejné, a přece děti nejsou vnitřně nic jiného než pohané; neboť křest je neučinil více vědoucími.
-Neprožívá-li však člověk jeden stupeň za druhým tak, jak jsou ve stvoření předepsány a které stvoření v samočinných prazákonech samo mu podává, nemůže nikdy dojíti k opravdovému poznání Boha! Vždyť celé stvoření se skládá jen z těchto stupňů. Pak ani //dobré// nauky nebudou mu v tomto směru nic platny, nýbrž jeho cestu pouze zmatou.
+Pokud však člověk nepostupuje spořádaně po stupních, které jsou předepsány ve stvoření a které mu stvoření v samočinně působících prazákonech samo nabízí, protože se přece z těchto stupňů samo skládá, nemůže nikdy dojít k opravdovému poznání Boha! A také //dobré// nauky nemohou mu v tom být užitečné, nýbrž jeho cestu jen zmatou.
-A to jest bolavé místo veškeré misijní práce. //Nemůže// učinit své působení skutečně živým, neboť nejde zákony předepsanou cestou ve stvoření. Vývojový zákon v tomto stvoření nestrpí skoků, má-li se dojíti k opravdové zralosti. A člověk nemůže se nikdy pozvednouti nad toto stvoření, k němuž náleží a s nímž je úzce spojen nesčetnými vlákny a jehož nejdrahocennějším ovocem a plodem má nyní býti.
+Tím churaví celá dosavadní misijní práce. //Nemůže// vůbec nikdy přivést v sobě nesoucí působení ke skutečnému životu, protože nejde cestou odpovídající zákonům stvoření. Zákon vývoje v tomto stvoření nestrpí dělání skoků, jestliže se má dojít k opravdové zralosti. A člověk není schopen pozvednout se nad toto stvoření, ke kterému náleží, s nímž je skrze nesčetná vlákna úzce svázán a jehož nejdrahocennějším plodem má nyní být.
-Chce-li se však státi opravdovým plodem, který toto stvoření v čisté síle Páně je schopno vytvořit, tu nesmí být v jeho uzrávacím pochodu žádného přerušení! Právě tak, jako v bytostném působení u ovoce na stromech. Tam, kde nastane přerušení nebo nějaký jiný zásah do pochodu zralosti, nechť je to již předčasný mráz, příliš silná bouře, nebo škodlivá libovůle člověka, tam nemůže ovoce dosáhnouti nikdy úplné zralosti a tím i skutečné dokonalosti.
+Avšak chce-li se také skutečně stát plodem, který je toto stvoření v čisté síle Páně schopno vytvořit, tak nesmí být v jeho postupu uzrávání žádného přerušení! Přesně jako v bytostném působení u ovoce na stromech. Kde dojde k přerušení nebo k jinému zásahu do vývoje zrání, ať už předčasným mrazem, příliš silnou bouří nebo škodící libovůlí lidí, tam nemůže ovoce nikdy dojít k plné zralosti a tím ke skutečnému dokončení vývoje.
-Nejinak je tomu i u pozemských lidí, kteří jsou ovocem //duchovního// působení.
+Nejinak je tomu u pozemského člověka, který je ovocem //duchovního// působení.
-Při vývojovém pochodu člověka nesmí chybět nic, ani jedinký stupeň, neboť jinak zbývala by mezera a propast, která nepřipouští další živoucí výstavbu a tím další vzestup úplně znemožňuje. Tam, kde chybí jen //jediný// stupeň, nebo je vzestup nedokonalý, //musí// nastati zhroucení a pád. Člověk může se tu točit a obracet jak chce, //musí// se přece tomu podřídit. Chytráctví a rozumbradství je nejméně schopno vybudovati mu náhradní most, který by mu pomohl dále.
+Nic nesmí chybět při jeho vývojovém pochodu, ani jeden stupeň, protože jinak zůstane mezera, propast, která nepřipouští další živoucí výstavbu, a tím další vzestup do výšin přímo znemožňuje. Kde také schází jen //jeden// stupeň nebo je nedostatečný, //musí// přijít zhroucení, pád. Zde se může člověk točit a obracet jak chce, //musí// se však tomu podřídit, a vynalézavá chytrost rozumu je to, co je nejméně schopno vybudovat mu náhradní most, který by mu pomohl dál.
-A člověk sám učinil škodlivý zásah v //jednostranném// přepěstění svého pozemského rozumu, který ho nyní poutá pevným tlakem jako ocelová pouta jen na hrubohmotnost, ze které rozum vznikl.
+A člověk sám učinil škodlivý zásah v //jednostranném// přepěstění svého pozemského rozumu, který ho nyní poutá tvrdým tlakem a jako ocelová pouta jen na hrubohmotnost, ze které rozum pochází.
-Tím povstala mezera, která nemůže být překlenuta naučenou vírou ve vznešené duchovní a Božské!
+Tím vznikla mezera, kterou nemůže překlenout vyškolená víra ve vysoké duchovno a Božské!
-A tak musí lidský plod pozdějšího stvoření vlastní vinou zakrnět na cestě ke své zralosti.
+A tak musí lidský plod pozdějšího stvoření zakrnět na cestě ke své zralosti, následkem vlastní viny.
-Proto prožívá mnohý člověk i dnes úplnou ztrátu víry, naučené v dětství, jakmile vstoupí ze školy do života, i kdyby bojoval o to sebe zmužileji. Touží-li vážně a opravdově po nalezení Pravdy, musí dříve nebo později stavět ze základu vše úplně znova.
+Proto prožívá tak mnohý člověk ještě i dnes, že docela ztratí víru naučenou ve svém dětství, když vstoupí ze školy do života, a i když o ni udatně bojuje, musí ji dříve nebo později opět zcela nově vystavět, od základu, pokud je vážným hledačem Pravdy.
-Nadšení davu a stržení s ním nemá pro jednotlivce žádného účelu. Nedá mu nikdy pevnou půdu, kterou potřebuje ke vzestupu a nemůže při tom najít také ani //sám v sobě// nutnou oporu. //Onu// oporu, která mu provždy dovoluje státi jistě a pevně.
+Nadšení mas a stržení s nimi nemá pro jednotlivce žádný účel. Neposkytne mu nikdy pevnou půdu, kterou potřebuje ke vzestupu, a on také není schopen při tom //v sobě samém// nalézt nutnou oporu. //Tu// oporu, která jediná ho nechá vždy bezpečně stát.
-Tak i dnes každé vyučování dorůstajících dětí v různých způsobech víry není správné. //Proto// chybí všude //ona// víra, která vede k //opravdovému poznání Boha// a která jedině přináší skutečné poznání, štěstí a mír!
+Tak je v dnešní době také každé vyučování dospívajících dětí v různých druzích víry ještě nesprávné. //Proto// všude chybí //ta// víra, která vede k //opravdovému poznání Boha// a která jedině poskytuje skutečné štěstí a také mír!
-Dnešní vyučování je falešné a neživotné. Opora, kterou se jednotlivec domnívá mít, je pouze představou. Je to jenom formální víra, na kterou se všichni upínají. Klid a úkryt, do kterého se snaží uchýlit, je vyumělkován často jen proto, aby se sami navenek nezdáli vyvrženými, aby dosáhli nějakých pozemských předností, nebo aby za něco platili. Opravdové to není a //nemůže// nikdy být, poněvadž chybí k tomu základy, odpovídající zákonům stvoření. A bez těchto to prostě nejde.
+Vyučování v dnešní době je falešné a bez života. Opora, kterou se jednotlivec domnívá mít, je klamnou představou. Je to jen formální víra, na kterou se všichni upínají. Vyumělkovaný klid a bezpečí, do kterého se snaží ukolébat často jen proto, aby sami navenek nenaráželi, mnohdy aby požívali pozemských předností nebo aby za něco platili. Pravé to nikdy není a ani //nemůže// být, protože k tomu ještě chybí základy odpovídající zákonům stvoření. A bez nich to prostě nejde.
-Podívejme se jen zpět na někdejší obracení na víru v německých zemích. Ten, kdo uvažuje a nedá se strhnout líným průměrem davu, musí právě tak i zde poznat ve všem jen prázdnou a pro celé lidstvo //neužitečnou formu,// jež tehdy byla vytvořena a která nemohla přinésti poznání Boha!
+Sáhněme do minulosti a vezměme někdejší obracení na víru v německých zemích. Ten, kdo uvažuje a nenechá se strhnout línou průměrností davu, musí také i při tom poznat ve všem jen prázdnou a pro všechno niterné //neužitečnou formu,// která tehdy byla vytvořena a která nemohla přinést žádné poznání Boha!
-U každého národa, ba u každého člověka, i u lidí této nové doby, musí tu býti //nejdříve základ pro přijetí// vznešeného poznání Boha, které je v učení Kristově. Jen ze základu, který k tomu již dozrál, může a musí býti lidský duch uveden do všech možností poznání Boha v učení Kristově.
+U každého národa, dokonce u každého člověka, i u lidí této nové doby musí //nejprve// existovat //základ k přijetí// vysokých poznání Boha, která spočívají v Kristově učení. Jen ze základu, který k tomu dozrál, pak smí a musí být lidský duch uveden do všech možností poznání Boha skrze Kristovo učení.
-Tak //je tomu a tak to i zůstane pro všechnu věčnost!//
+//Tak// tomu je a tak to zůstane po všechnu věčnost!
-Kdyby to mohlo být jinak, byl by se Bůh také již //dříve// učinil pozemským lidem zjevným. On to však neučinil!
+Pokud by to mohlo být jinak, tak by se Bůh učinil již //dříve// pozemským národům zjevným. On to však neučinil!
-Teprve tehdy, když některý národ ve svém vývoji dospěl tak daleko, že znal působení všeho bytostného, pak se mohl dověděti i o duchovnu, o čistě duchovním, o Božském a nakonec i o Bohu!
+Teprve když nějaký národ došel ve svém vývoji tak daleko, že věděl o působení veškerého bytostného, pak se mohl dovědět o duchovním, o čistě duchovním, Božském a nakonec také o Bohu!
-Avšak vždy jen tím způsobem, že povolaní k tomu proroci přiváděli jej v jeho chápavosti k //vyššímu// poznání, ale nikdy při tom nerušili stávající. //Stavěli na něm!// Právě tak činil sám Ježíš Kristus a často ve svých slovech zdůrazňoval, čemuž vy //dosud nechcete rozumět//.
+Avšak vždy jen takovým způsobem, kdy k tomu byl národ veden povolanými proroky, kteří s plným porozuměním jej uváděli do //vyššího// poznání a kteří nikdy při tom nebořili staré. //Oni stavěli!// Přesně, jak také Ježíš Kristus sám tehdy činil a často ve svém Slově zdůrazňoval, čemuž jste doposud jen //nechtěli rozumět.//
-Křesťanské církve chtěly při obracení na víru zbořit mnoho starého, prohlásit to falešným, nebo v nevážnosti vůbec vyřadit, místo aby na tom pečlivě stavěly dále a dbaly nutných k tomu přechodů. Očekávaly a požadovaly od lidského ducha bezprostřední skok do nejvyššího učení Kristova.
+Křesťanské církve však chtějí při obracení na víru zbořit mnoho starého a prohlašovat to za falešné nebo to alespoň nedbajíce vyřadit, místo aby na tom pečlivě dál budovaly a dbaly při tom nutných přechodů. Očekávají a požadují, aby lidský duch přeskočil bezprostředně do tohoto nejvyššího Kristova učení.
-Nedbalo se při tom na Boží zákony, ačkoliv mnohdy to bylo míněno dobře.
+Nedbá se tedy při tom Božích zákonů, přestože se často chce dobro.
-Také Germáni byli tehdy úzce spojeni s bytostným. Mnozí z nich mohli je vidět a prožívat, takže nemohli býti v pochybnostech o skutečné existenci bytostného, tak jako o jeho působení. //Viděli// je a proto o něm //věděli//.
+Také Germáni byli tehdy úzce spojeni s bytostným. Mnozí z nich je mohli vidět, prožívat, takže nemohli mít pochybnosti o jeho skutečné existenci, stejně tak o jeho působení. //Viděli// je, a proto o něm //věděli.//
-Pro ně to bylo nejčistší přesvědčení a proto posvátné.
+Bylo jim to nejčistším přesvědčením, a proto i posvátností.
-A touto tehdejší posvátností otřásl Bonifác hrubou pěstí! Chtěl Germánům popírati pravdivost tohoto vědění a prohlásit je za falešné. Na jeho místě chtěl jim vnutit formy svého křesťanského učení. Takový nevědomý způsob musel již předem u Germánů vzbuditi pochybnost o pravdě toho, co //on// jim zvěstoval a vzít jim každou důvěru.
+A touto tehdejší posvátností otřásl Bonifác surovou pěstí! Chtěl Germánům popírat pravdu tohoto vědění a vyhlásit je za falešné. A na jeho místo jim chtěl vnutit formy své křesťanské nauky. Takovýto nevědomý způsob musel Germánům již předem přinést pochybnosti o pravdě toho, co jim //on// zvěstoval, a musel jim vzít k tomu veškerou důvěru.
-Měl jim přece potvrdit pravdu jejich vědění, všechno jim vysvětlit a pak je vésti dále k vyššímu poznání! Zde však chybělo jemu samotnému vědění o stvoření. Tuto nevědomost o tkaní ve stvoření ukazoval příliš zřetelně, když prohlásil Wotana a ostatní u Germánů působící známé bytostné, jež uctívali jako bohy, za blud a za neexistující. I když to nejsou bohové, tu přece jen existují a Boží silou působí ve stvoření.
+Měl jim potvrdit pravdu jejich vědění a pak vysvětluje dále je vést k vyššímu poznání! Avšak zde jemu samotnému chybělo vědění o stvoření. Jenomže on ukázal tuto neznalost o tkaní ve stvoření příliš zřetelně, když označil Wotana a ostatní u Germánů jako působící bohy uznávané bytostné za blud a za neexistující. I když to sice nejsou žádní bohové, tak přece existují vlivem Boží síly a působí ve stvoření.
-Bez působení bytostného nemohlo by duchovní ve hmotnosti vůbec zakotvit a nemohlo by tedy ve hmotnosti působit. Duchovno, ze kterého vzniká lidský duch, potřebuje ve hmotnosti ke svému vlastnímu vývojovému pochodu pomoci bytostných!
+Bez působení bytostného by se nemohlo duchovní ve hmotnosti vůbec zakotvit, nemohlo by tedy ve hmotnosti nic konat. Duchovno, ze kterého pochází lidský duch, potřebuje tedy pomoc bytostného ve hmotnosti ke svému vlastnímu vývojovému pochodu!
-Náboženská horlivost nemůže zde nikdy nahradit vědění.
+Při tom nemůže horlivost víry nikdy nahradit vědění.
-Ale chyba, které se dopustil Bonifác a s ním všichni ti, kteří obraceli lidi na víru, udržela se živou až podnes.
+Avšak chyba, kterou učinil Bonifác a všichni, kteří obraceli na víru, je ještě i dnes udržována při životě.
-Mluví se a učí o řeckých //bájích// a bozích. To však nebyly báje, nýbrž skutečné //vědění,// které dnešním lidem chybí. Žel, že ani církve neznají působení svaté Boží vůle ve stvoření, které přece jest domovem všech lidských duchů. Přecházejí slepě kolem dosavadního dění a nemohou proto vésti nikdy nikoho k //opravdovému,// živoucímu poznání Boha. Nemohu tak ani při nejlepší vůli.
+Mluví se a učí o řeckých //bájích,// o bozích. Nebyly to však žádné báje, nýbrž skutečné //vědění,// které lidem dneška schází. Také církve žel neznají působení svaté vůle Boží ve stvoření, které je přece domovem všech lidských duchů. Míjejí slepě dosavadní dění a nemohou proto také nikdy vést k //pravému,// živoucímu poznání Boha. Nemohou ani s tím nejlepším chtěním.
-Jen v samotných zákonech stvoření, které Bůh dal, může lidský duch dojíti k poznání Boha. A toto poznání potřebuje nutně a nevyhnutelně ke svému vzestupu. Jen v něm obdrží //onu// oporu, která mu umožní neochvějně kráčet jemu předepsanou a užitečnou cestou k dokonalosti! Nijak jinak!
+Jen v samotných zákonech stvoření, které Bůh dal, může dojít lidský duch k poznání Boha. A toto poznání je pro něj nezbytně nutné k jeho vzestupu! Jen v něm obdrží //tu// oporu, která ho neochvějně nechá jít jeho předepsanou, jemu užitečnou cestou ke zdokonalení! Nijak jinak!
-Kdo chce přeskočit působení bytostného, o němž staří národové přesně věděli, nemůže nikdy dojíti k opravdovému poznání Boha. Toto přesné vědění jest nevyhnutelným stupněm k poznání, poněvadž lidský duch musí se probojovat zezdola nahoru. To, co leží nad jeho možností chápání, tedy čistě duchovní a Božské, nemůže nikdy vytušit ani se tomu naučit, jestliže dříve přesně nezná jako základ k nim patřící nižší stupně stvoření. Je to bezpodmínečně nutné jako příprava ku vyšší možnosti poznání.
+Kdo chce přeskočit působení bytostného, o kterém staré národy přesně věděly, ten nemůže nikdy dojít k pravému poznání Boha. Toto přesné vědění je nezbytným stupněm k poznání, protože lidský duch se má probojovat odzdola vzhůru. Nemůže nikdy vytušením pochopit čistě duchovní a Božské ležící nad jeho schopností vnímání, pokud přesně předem nezná jako základ k němu patřící spodní stupně stvoření. Je to nezbytně nutné jako příprava k možnosti vyššího poznání.
-Jak jsem již pravil, znalost o Bohu byla dávána vždy teprve oněm národům, kteří již věděli o působení bytostného. Nikdy jinak, protože dříve nebyli schopni si to vůbec představit. V tom bylo celé lidské pokolení pečlivě Světlem vedeno.
+Jak jsem již řekl, byla znalost o Bohu dána také vždy teprve takovým národům, které již stály ve vědění o působení bytostného, nikdy jinak. Neboť dříve k tomu není vůbec poskytnuta možnost si to představit. Pečlivě v tom bylo celé lidské pokolení vedeno ze Světla.
-Člověka, který čistě žije jen ve vědění o bytostném, nutno ve stvoření ceniti výše než toho, který stojí jen v naučené křesťanské víře a bytostnému se směje jako pohádkám nebo bájím. Je mu tedy naprosto neznámé a nepodává mu nikdy opravdové opory, zatímco ten prvý má v sobě ještě plnou schopnost ke vzestupu v silné, nezkalené a nezahrabané touze k výšinám.
+Člověk, který v čistotě stojí a žije vědomě jen v bytostném, je ve stvoření ceněn výše než ten, který stojí v jen naučené křesťanské víře a nad bytostným se usmívá jako nad pohádkou nebo bájí, který je v tom tedy nevědomý, a proto nikdy neobdrží pravou oporu, zatímco ten prvý má ještě svou plnou možnost vzestupu v silné, nezkalené a nepodkopané touze po vzestupu.
-Při dobré vůli může za několik dnů živě dorůst k duchovnímu poznání a k duchovnímu prožití, poněvadž neztratil pod sebou pevné půdy.
+Při dobré vůli může během několika dnů živě se vpravit do duchovního poznání a duchovního prožívání, protože pod sebou neztratil pevnou půdu.
-Zařaďte proto v budoucnosti při každé misijní práci a při veškerém školním vyučování vědění o Bohu až nad vědění o formovaných bytostných silách a jejich působení. Teprve odtud může se vyvíjeti vyšší poznání o duchovnu, o čistě duchovním a nakonec i o Božském a o Bohu.
+Zařaďte proto v budoucnu i při veškeré misijní práci, při všem školním vyučování vědění o Bohu nad vědění o zformovaných bytostných silách a jejich působení, neboť teprve z toho může se pak vyvíjet vyšší poznání o duchovnu a o čistě duchovním a nakonec také o Božském a o Bohu.
-//Celé// vědění o stvoření je nutné, chce-li se nakonec dojít k tušení velikosti Boží a tím konečně také k opravdovému poznání Boha! //Nynější// křesťanská víra nemůže mít v sobě nic živého, poněvadž toto všechno jí chybí! Tato nutnost byla stále zanedbávána a propast nedá se ničím jiným překlenout, než tím, co Bůh k tomu účelu vložil do tohoto pozdějšího stvoření.
+//Celkové// vědění o stvoření je nutné, aby se nakonec dospělo k vytušení velikosti Boží a tím i konečně k pravému poznání Boha! //Dnešní// křesťanská víra nemůže v sobě nést nic živoucího, protože jí toto všechno schází! Tato nutnost byla vždy vynechávána a propast nelze překlenout ničím jiným než tím, co k tomu bylo Bohem dáno v tomto pozdějším stvoření.
-Z klidného pozorování dosavadního celkového vývoje lidstva zde na zemi nikdo se však nenaučil tomu //nejdůležitějšímu:// Že všechny stupně, které lidé při tom museli prožít, //byly nutné// a proto ani dnes nesmí býti opomíjeny nebo přeskakovány! Celé stvoření ukazuje vám přece jasný obraz a dává vám k tomu i všechny základy k provedení.
+Nikdo se však z klidného pozorování dosavadního celkového vývoje lidí zde na zemi nenaučil to //nejdůležitější:// Že všechny stupně, které lidé při tom museli prožít, //byly nutné,// a proto ani dnes nesmí být vynechávány nebo přeskakovány! Celé stvoření vám přece dává jasný obraz a k tomu všechny základy k uskutečnění!
-Slyšte proto, co vám pravím: Dnešní dítě je až do své zralosti bezprostředně a úzce spjato jen s bytostným. V této době má se prožitím naučit dokonale znát bytostné. Teprve dospíváním přechází k duchovnímu spojení, buduje na něm a stoupá tak ve svém vývoji. Musí však při tom pevně a vědomě spočívati na bytostném jako na základě a nesmí toto spojení snad odříznout, jak to dnešní lidstvo dělá, když je vůbec k životu v dětech nebudí. Naopak lidstvo je násilně potlačuje v nezodpovědné domýšlivosti. Pro vzestup musí být ale oboje vědomě spojeno.
+Proto slyšte, co vám říkám: Dítě dneška je až do své zralosti úzce svázáno bezprostředně jen s bytostným. V této době se má v prožití naučit přesně znát bytostné! Teprve se zralostí přechází k duchovnímu spojení a budujíc stoupá ve svém vývoji. Při tom se však musí pevně a vědomě opírat o bytostné jako o základ, a nesmí toto spojení snad odříznout, jak to lidstvo dnes dělá tím, že to v dětech vůbec neprobudí k životu, nýbrž naopak to násilně potlačuje v nezodpovědné domýšlivosti. Avšak ke vzestupu je nutné, aby bylo obojí vědomě spojeno.
-Dnešní člověk má být již tak dalece dozrálým plodem stvoření, že má v sobě //soustředit veškeré// výsledky dosavadního vývoje lidstva!
+Člověk dneška má být tak dalece zralým jakožto plod stvoření, že v sobě má nést //soustředěný celý// výsledek dosavadního vývoje lidstva!
-Proto čím je dnes u každého jednotlivce //dětství,// tím byla dříve v celkovém vývoji stvoření veliká epocha lidstva, jako vývojový stupeň celku.
+Čím je proto dnes pro každého jednotlivce //dětství,// tím byla dříve v celém vývoji stvoření veliká epocha lidstva jakožto celkový vývoj.
 Dbejte přesně toho, co tím říkám!
-První vývoj, trvající //miliony let,// projevuje se //nyní// u lidí //dnešního// stupně vývoje v souhrnu //dětských let!//
+Prvotní vývoj trvající //miliony let// je //nyní// u lidí //dnešního// vývojového stupně stvoření vtěsnán do //let dětství!//
-Není-li někdo schopen kráčeti dále, je to jeho vlastní vina. Zůstává zpět a musí nakonec opět zahynout. Vývoj stvoření nedá se zadržet leností člověka, nýbrž postupuje nezadržitelně kupředu, podle zákonů v něm spočívajících a podle vůle Boží, kterou tyto zákony chovají v sobě.
+Kdo s tím není schopen udržovat krok, způsobil to vlastní vinou, zůstane zpět a musí nakonec také zahynout. Vývoj stvoření se nedá leností lidí zadržet, nýbrž postupuje nezadržitelně dál podle zákonů v něm spočívajících, které v sobě nesou vůli Boží.
-Dřívější stupeň stvoření byl takový, že lidé i po mnoha pozemských životech museli vnitřně zůstati takovými, jakými jsou dnes děti. Byli spojeni bezprostředně jen s bytostným působením. Pozvolným vývojem a prožíváním dostávalo se jim vědění a poznání.
+Dříve byl stupeň stvoření takový, že lidé po mnoho pozemských životů museli zůstat vnitřně takovými, jako jsou dnešní děti. Byli bezprostředně spojeni jen s bytostným působením v pozvolném vývoji skrze prožívání, které jediné se stane věděním a poznáním.
-Je tomu již velmi dávno, co stvoření pokročilo kupředu a stojí již tak daleko, že první vývojové stupně minulých milionů let se u lidských plodů zde na zemi projevují jen v době dětství. Dřívější epocha lidstva může a musí býti nyní vnitřně proputována v několika málo pozemských letech, poněvadž zkušenosti dřívějších životů dřímají uchovány v duchu.
+Již je to však velmi dávno, co stvoření pokročilo v neustálém dalším postupování, a je již tak daleko, že prvotní vývojové stupně trvající miliony let se u lidských plodů zde na zemi vtěsnaly nyní do doby dětského věku. Tím může a musí dřívější epocha lidstva nyní proběhnout vnitřně v několika pozemských letech, protože zkušenosti dřívějších životů dřímají připraveny v duchu.
-Nesmí zůstat dřímat nebo dokonce být zatlačeny, jak se to dnes děje, nýbrž musí býti probuzeny a tím dospěti k vědomí. Všechno //musí// se stát a zůstat živým pomocí vědoucích vychovatelů a učitelů, aby dítěti se tak dostalo pevného základu a opory v bytostném, jehož nutně potřebuje k poznání Boha v duchovnu. Každý stupeň vyrůstá z předcházejícího teprve tehdy, je-li tento dokončen, a ne dříve. Tento předcházející stupeň nesmí býti ani potom odňat, má-li se schodiště udržet pohromadě a nemá-li se zhroutit.
+Avšak ty musí být probuzeny a tím dojít k uvědomění; neboť nesmí zůstat dřímat nebo být zcela potlačeny, jak se to děje dnes. Všechno to //musí// ožít a přetrvat skrze vědoucí vychovatele a učitele, aby dítě obdrželo pevný základ a oporu v bytostném, kterou potřebuje k poznání Boha v duchovním. Další stupeň vyrůstá vždy nejprve z předcházejícího, pokud tento je dokončen, ne dříve, a tento předcházející nesmí být pak také odňat, pokud se má schodiště zachovat a nemá se zhroutit.
-Teprve s tělesným dospíváním dítěte nastává průlom spojení s duchovnem. Rozmach k tomu může býti živý //jen// tehdy, jestliže se člověk při tom ve svém vědění opírá o bytostné. Zde nepomáhají pohádky ani legendy, nýbrž jedině prožití, které až k počátku dospělosti má býti úplné a dokonalé. Musí také //zůstat// úplně živoucím, má-li duchovno vědomě zůstat živým. To je neochvějný požadavek stvoření a již dávno mohli jste ho všichni poznat a naučit se mu z pozorování toho, co bylo!
+Teprve s tělesnou zralostí dítěte přichází proniknutí spojení s duchovním. Rozmach k tomu však může být živoucím //jen// tehdy, když se při tom vědomě opírá o bytostné. Pohádky a legendy zde nejsou k užitku, nýbrž jedině prožití, které má být na počátku zralosti úplné a dokončené. Musí také //zůstat// zcela živoucím, aby duchovnu dalo vědomě ožít. To je nezvratná podmínka stvoření, kterou byste se byli museli všichni naučit v pozorování toho, co se doposud odehrálo!
-Teď je vám ho třeba, neboť jinak nemůžete dál a museli byste zahynout! Není-li jasného vědění o bytostném působení, není ani duchovního poznání! A bez jasného vědění o duchovnu a jeho působení nemůže vzniknouti ani poznání Boha! Všechno, co je mimo tuto zákonitost, je domýšlivá představa a osobivost, velmi často i zcela vědomá lež!
+Nyní ho potřebujete, protože jinak nemůžete dál a musíte zahynout! Bez jasného vědění o bytostném působení není nikdy duchovního poznání. Bez jasného vědění o duchovnu a jeho působení nemůže povstat poznání Boha! Všechno stojící mimo tuto zákonitost je domýšlivá klamná představa a troufalost, velmi často také zcela vědomá lež!
-Ptejte se svého bližního na neochvějné zákony Boží ve stvoření. Nemůže-li vám dát správnou odpověď, pak je to jen pokrytec, který klame sám sebe, mluví-li o opravdovém poznání Boha a o //pravé// víře v něj!
+Zeptejte se svého bližního na nezvratné zákony Boží ve stvoření. Nemůže-li vám na to dát žádnou správnou odpověď, tak je jen pokrytcem, který podvádí sám sebe, pokud hovoří o poznání Boha a o //pravé// víře v Něj!
-Podle neomylných zákonů Božích nemůže tuto víru mít, ani se k ní blížit, protože mu bez vědění zůstává nedosažitelnou!
+Neboť podle neomylných zákonů Božích to mít //nemůže,// protože mu to jinak zůstává nedosažitelné!
-Ve stvoření se pohybuje všechno nepřetržitě a jednotně kupředu, podle nepošinutelných zákonů! Vy lidé jste jedinými, kteří nejdou ještě s nimi pro svou zaslepenost a směšnou domýšlivost, poněvadž pokorné pozorování je vám cizí!
+Všechno postupuje ve stvoření bez přerušení jednotně vpřed podle neposunutelného zákona! Vy lidé jako jediní nejdete ještě s ním ve svém zaslepení, ve své směšné vědychtivosti, která postrádá pokorné pozorování!
-V dnešní době děti a dospělí jdou za poznáním Boha jako na chůdách! Usilují o to, ale vznášejí se jen ve vzduchu a nemají živého spojení s půdou, které nevyhnutelně potřebují k opoře. Mezi jejich chtěním a základem, který je nutný pro výstavbu, je mrtvé dřevo bez schopnosti cítění, tak jako jsou chůdy!
+Děti a dospělí nynější doby jdou v poznání Boha jako na chůdách! Namáhají se sice o ně, avšak vznášejí se tudíž jen ve vzduchu, nemají žádného živoucího spojení s půdou nezbytně nutnou k opoře. Mezi jejich chtěním a základem, který je nutný pro výstavbu, je mrtvé dřevo bez schopnosti cítění, jako je tomu u chůd!
-Mrtvé dřevo chůd je //naučená// víra, které úplně chybí pohyblivost a životnost. Člověk má ovšem chtění, ale nemá pevný základ a opravdovou oporu. Oboje spočívá jen ve znalosti dosavadního vývoje stvoření, s nímž je lidský duch provždy neodlučně spjat! Je a vždy zůstane proto s tímto stvořením úzce spojen a nikdy nemůže z něj vybočiti.
+Mrtvé dřevo chůd je //naučená// víra, které zcela schází pohyblivost a živoucnost. Člověk má sice chtění, avšak žádný pevný základ a žádnou pravou oporu, přičemž obojí spočívá jen ve vědění o dosavadním vývoji stvoření, k němuž lidský duch navždy neodlučitelně patří! Proto je a zůstává také neustále s tímto stvořením úzce spojen a nemůže z něj nikdy vystoupit!
-Lidé probuďte se! Pospěšte nahradit zameškané! Ještě jednou vám ukazuji cestu! Vneste konečně život a pohyb do svého strnulého chtění! Teprve pak naleznete veliké poznání Boha! Mohli jste je mít již dávno, kdybyste se byli neopozdili v pokroku vývoje velikého stvoření a nezůstali zpět!
+Lidé, probuďte se! Dožeňte zameškané. Ukazuji vám ještě jednou vaši cestu! Vneste konečně život a pohyb do vašeho strnulého chtění, které máte, a pak naleznete veliké poznání Boha, které byste museli mít již dlouho, pokud byste nezůstali pozadu v pokroku vývoje velkých stvoření!
-Pospěšte si! Nastala doba posledního obratu, kdy musíte dokázat, jste-li schopni stoupat ještě dále vzhůru, nebo musíte-li zůstat zpět a propadnouti zkáze!
+Spěchejte, neboť nadešla doba posledního obratu, kdy musíte umět ukázat, zda můžete také jít ještě vzhůru, nebo zda musíte opožděni zahynout!
-Dejte pozor, nesmíte vyřadit nic z toho, co celé lidstvo muselo na zemi již prožít, neboť ono prožívalo vždy jen to, co bylo pro ně nutným. A tam, kde šlo při tom podle vlastní vůle falešně, nastal zánik. Tak tomu bude i nyní! Nepřecházejte opět tupě kolem, když vás utrpení bude burcovat ze spánku! Je to to poslední, co vás zasáhne. Probuďte se proto a držte pevně rovnováhu, jinak se zřítíte a budete odtrženi! Stvoření spěchá bez odchýlení kupředu a setřásá nyní všechny shnilé plody. --
+Pamatujte, že nesmíte vyřadit nic, co muselo celé lidstvo zde na zemi již prožít; neboť prožilo vždy to, co bylo pro ně nutné. A pokud šlo při tom falešně podle vlastního chtění, přišel zánik. Tak stane se i nyní! Nechoďte již tupě kolem toho, když k vám přijde velké probuzení v utrpení! Je to to poslední, co vás zasáhne. Probuďte se proto a držte pevně rovnováhu, jinak budete strženi a zřítíte se! Stvoření spěchá neochvějně vpřed a setřásá nyní všechny hnijící plody.