Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 46. Pokřivené duše. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 45. Pokřivené duše. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:pokrivene_duse to cs:doznivani:plamen:dil_i:pokrivene_duse Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Pokřivené duše. ======
-Člověk je samá otázka! Sotva mu dám nové vědění, klade hned nové otázky, ještě dříve, než přijal a porozuměl tomu, co jsem mu dal.
+Člověk má otázku za otázkou! Jakmile mu poskytnu nové vědění, klade také již nové otázky, ještě než všechno to, co jsem mu poskytl, do sebe s pochopením přijal.
-Je to jeho veliká chyba! Udýchaně chce kupředu. Kdybych se měl podle //něho// řídit, tu by nemohl nikdy ničeho dosáhnouti, neboť zůstává při svých otázkách vždy stát na svém místě, tak jako pomalý poutník, který se pohodlně posadí ve stínu lesa a dá si od jiných vyprávět o svém cíli, místo, aby se sám vzchopil a k cíli vykročil.
+To je jeho veliká chyba! Chce //chvátat// kupředu. Pokud bych se měl podle //něj// řídit, tak by nemohl nikdy ničeho dosáhnout; neboť při svých otázkách vždy jen zůstává stát na svém místě, tak jako líný poutník, který se klidně posadí do stínu lesa a nechá si od jiných vyprávět o svém cíli místo toho, aby se sám sebral a k cíli vykročil.
-Na své cestě přece všechno sám //uvidí// a //prožije,// co by rád chtěl vědět zodpovězením otázek, které v sobě stále vyvolává. Musí se //pohybovat,// jinak nedojde k cíli!
+Na své cestě přece sám //uvidí// a //prožije// všechno to, co by rád chtěl vědět zodpovězením otázek, které v sobě nechává vždy vyvstat. //Hýbat// se musí on, jinak k cíli nedojde!
-Ve své přednášce [[cs:doznivani:hlas:zena_a_muz|„Muž a žena“]] jsem řekl, že každý člověk má si vybrati z mého Slova poučení a použíti ho v tomto pozemském bytí! Chce-li této rady uposlechnouti, nezbývá mu nic jiného, než aby mé Slovo v sobě oživil tak, jak já mu je dávám. Vím přesně, čeho člověk k tomu potřebuje a stále řídím své přednášky podle toho. Slovo za slovem musí v těchto řečech sledovati, neboť v nich je žebřík, který jeho duši vede pečlivě vzhůru. Je to cesta, kterou duše //může// jít, jen když chce!
+V přednášce „Žena a muž“ jsem řekl, že každý člověk má z mého Slova vytěžit něco upotřebitelného pro své nynější pozemské bytí! Chce-li tuto radu uposlechnout, tak mu nezbývá nic jiného, než aby mé Slovo v sobě //učinil// živoucím tak, jak mu je dávám; neboť vím přesně, co k tomu člověk potřebuje, a řídím své přednášky stále podle toho. Slovo za slovem musí následovat tyto promluvy; neboť v nich spočívá žebřík, který jeho duši vede pečlivě vzhůru. Je to cesta, kterou duše //může// jít, pokud jen chce!
-Jeho zrychlené tázání však ukazuje, že se chce //učiti// svým, dosud obvyklým způsobem rozumovým a tak nutné prožití zase odsunouti stranou. //Duši// neprospívá //učení,// neboť naučené zůstává už po prvním kroku z této země zde s hrubohmotným tělem. Jen //prožité// vezme si duše s sebou! To jsem již často říkal a vzdor tomu blíží se pozemský člověk zase tak falešně ke svatému Slovu! V tom mi nedůvěřuje a chce to vědět lépe anebo nechce upustiti od svého starého obvyklého způsobu.
+Jeho spěšné otázky však ukazují, že se chce //učit// svým doposud obvyklým rozumovým způsobem a nutné prožití opět dává stranou. //Učení// však //duši// nijak neprospěje; neboť naučené zůstává již při prvním kroku ze země zde s tělem. Jen //prožité// vezme si duše s sebou! To jsem říkal již často, a navzdory tomu přistupuje pozemský člověk ke Svatému Slovu vždy znovu falešně! Nedůvěřuje mi v tom a chce to vědět lépe nebo se nechce rád vzdát svého dosavadního způsobu.
-Ve výstavbě mých přednášek spočívá moudré vedení, kterému člověk nerozumí. Není také nutné, aby ho v tom poznal, jakmile je jen sleduje a nehledí ve své vědychtivosti předbíhati tak, jako letmý čtenář nějaké knihy, kterou čte jen pro její //napínavost,// jen aby tím vyplnil své volné hodiny a aby sebe odvedl od jednostranného myšlení o všední činnosti.
+Ve výstavbě mých přednášek spočívá moudré vedení, kterému on nerozumí. Není také vůbec nutné, aby je v tom poznal, jakmile je jen následuje a nesnaží se ve své vědychtivosti spěchat kupředu jako letmí čtenáři nějaké knihy, kterou čtou pouze kvůli //napětí,// jen aby tím vyplnili volné hodiny a odvedli se tím od jednostranného myšlení o své každodenní činnosti.
-Takový čtenář nevidí při svém čtení vystupovati živě osoby děje, nepozoruje jednotlivých zápletek, které jednající osoby mají prožívati, nevidí z toho se vyvíjející ostré závěry, které jsou vždy schopné změniti poměry a okolí. Nepozoruje toto všechno, ale jde skokem kupředu, jen aby se ještě to neb ono v ději dověděl! Nemá žádného užitku z //nejlepších// knih, které podávají kus pozemského života, z něhož by čtenář mohl pro sebe čerpati, kdyby všechno správně v sobě //spoluprožíval!//
+Oni nevidí během své četby před sebou živě vystupovat lidi líčené v knize, nevšímají si samotného vývoje, který musí v sobě prožívat osoby tam jednající, nevidí z toho se vyvíjející ostré následky, které jsou vždy opět schopny změnit poměry a prostředí. Toho všeho nedbají, nýbrž přeskakují vpřed, jen aby se o tom či onom dějství rychle ještě dověděli! Nemají žádný užitek z //nejlepších// knih, které líčí část pozemského života, z čehož by čtenář mohl pro sebe načerpat mnohé, pokud by všechno v sobě správně //spoluprožil!//
-Jako takoví čtenáři, kteří se snaží všechny knihy formálně spěšně polykati, aniž by poznali jejich pravý účel a smysl, nýbrž v rozlišování dovedou rozpoznávat jen dva druhy, napínavé a nenapínavé, //takoví// jsou ti lidé, kteří dávají ihned v sobě vyvstati mnoha otázkám, jakmile čtou jednu přednášku z vědění o stvoření.
+Jako ti čtenáři, kteří se v horlivosti snaží všechny knihy hltat, avšak jejich pravý účel a smysl nikdy nepoznají, nýbrž umějí pro sebe rozlišovat jen dva druhy: napínavé a nenapínavé knihy, //takoví// jsou lidé, kteří v sobě ihned nechávají vyvstat opět otázky, jakmile čtou jednu přednášku z vědění o stvoření.
-A přece mají napřed s největší námahou a vynaložením energie hledět //čerpati// z toho, co jim dává každá přednáška!
+Mají se napřed s největším úsilím a vynaložením energie snažit //načerpat// v tom, co jim poskytuje každá přednáška!
-Nezdá-li se jim okamžitě něco zcela jasným, nemají pohlížet pátravě //kupředu,// nýbrž musí se podívat //zpět do Poselství,// v něm pátrati a najíti //tam// vysvětlení.
+Pokud se jim při tom něco neukazuje ihned zcela jasně, tak nesmí pohlížet pátravě //kupředu,// nýbrž se musí //dívat v Poselství zpět,// aby //v něm// pátrali a nalezli //tam// vysvětlení.
-A člověk je //najde,// když dá v duchu obrazně před sebou vystoupiti Poselství! Najde //vše,// hledá-li skutečně. V tomto nutném hledání bude Poselství pro něj stále jasnější, silnější a v něm jistější. Naučí se je tím stále lépe poznávati a … //prožívati!// Právě //tím// nutím ho k tomu, aby něco učinil, co by dobrovolně ve své duchovní pohodlnosti, která je z části ještě ve všech lidech, nikdy neudělal.
+A člověk //nalezne,// když nechá v duchu obrazně před sebou vyvstat Poselství! Najde //všechno,// pokud skutečně hledá. V tomto nutném hledání bude mu však Poselství stále jasnější, silnější a bude v něm jistější. Bude je tím vždy lépe poznávat a … //prožívat!// Právě //tím// ho nutím k tomu, aby udělal něco, co by dobrovolně v duchovní lenosti, která ještě zčásti spočívá nade všemi lidmi, nikdy neudělal.
-V tom leží nepoznané vedení, které jest pro něj neocenitelnou pomocí k oživení mého Poselství. Učí se při tom poznávati, co všechno je v Poselství vysloveno, co je tedy v něm, o čem on dosud vzdor svému čtení neměl ani tušení. Vidí, //jak// má pátrati v tomto Poselství a učiní pro sebe vždy nově se jevící objev, že v něm skutečně najde //vše//. Že jen na něm záleží, na jeho slabém způsobu hledání, když tak mnohé ještě nezpozoroval.
+V tom spočívá jím nepoznané vedení, které je mu neocenitelnou pomocí k oživení mého Poselství. Naučí se při tom poznávat, co všechno je v Poselství vysloveno, co všechno v něm spočívá, o čem navzdory čtení neměl doposud žádného tušení. Vidí, //jak// může v tomto Poselství pátrat a učinit při tom pro sebe stále znovu nově se jevící objev, že v něm skutečně najde //vše,// že jen na něm samotném záleží, na jeho slabém způsobu hledání, když tak mnohého doposud nedbal.
-Nynější a následující přednášky jsou //rozšířením// Poselství! Kdo jim chce rozumět, musí znát Poselství. Je to celek, který musí být dodržován v předepsaném pořadí, má-li se stát pravým //věděním//.
+Nynější a následující přednášky jsou //rozšířením// Poselství! Kdo jim chce rozumět, musí také znát Poselství. Je to celek, který také musí být zachován ve stanoveném pořadí, pokud se má stát pravým //věděním.//
-Ani //jediné// místo nemůže být vynecháno. To při vědění o stvoření není příliš požadováno. Komu se to zdá mnoho, ten s tím nemůže být nikdy hotov. Ale bez takového vědění není již více žádného vzestupu a také žádného dalšího prodlévání, neboť čas nevědomého bytí již přešel!
+Ani //jedinému// místu se při tom nelze vyhnout. A pro vědění o stvoření tím není požadováno příliš mnoho. Pro koho je to příliš mnoho, ten s tím nemůže být nikdy hotov. Avšak bez takovéhoto vědění není více žádného vzestupu a také žádného dalšího prodlévání; neboť čas možnosti setrvání v tomto nevědomém bytí je pryč.
-Bůh, váš Pán a Tvůrce, //požaduje// to nyní od vás! Kdo se od toho vzdaluje, od toho se vzdaluje i Bůh! A bez Boží milosti člověk nemůže být. Není pro vás žádné volby, chcete-li ještě dále setrvati, neboť Bůh klade nyní požadavky svým tvorům!
+Bůh, váš Pán a Stvořitel, to nyní od vás //požaduje!// Kdo od toho ustoupí, od toho se Bůh stáhne zpět! A bez Boží milosti nemůže člověk být. Nezůstává vám vůbec žádná volba, pokud ještě chcete nadále existovat; neboť Bůh nyní vůči tvorům klade své podmínky!
-Ohlédněte se jen kolem //nezkaleným// zrakem, nezaujatým nějakou samolibou ideou, pak musíte přece poznati, jak nyní všechno, co není podle vůle Boží, více a více kolísá a řítí se! Není žádné moci, která by se od nynějška mohla vzpírati Božím zákonům ve stvoření! Dbejte těchto mých slov a poznejte v nynějším a přicházejícím dění ruku Boží, která viditelně zasahuje do lidského díla! --
+Pohleďte jen kolem, avšak //nezkaleným// zrakem, který není omámen nějakou samolibou ideou, a pak musíte přece poznat, jak nyní všechno, co není podle vůle Boží, přichází pozvolna ke kolísání a pádu! Vůči zákonům Božím ve stvoření není žádná moc, která by se úspěšně od nynějška ještě mohla vzepřít! Dbejte těchto mých slov a poznáte v současných i nadcházejících událostech ruku Boží, která viditelně zasahuje do lidského díla! —
-Snažím se vás vésti tou nejlepší cestou. Ale musíte jít //se mnou,// pevným krokem a nesmíte chtít stále předbíhati jako ti čtenáři, jichž povrchnost jsem vám ukazoval jako příklad.
+Snažím se vás vést pro vás nejlepší cestou. Avšak musíte jít //se mnou// pevnými kroky a nesmíte se chtít pokoušet neustále spěchat kupředu jako ti čtenáři, jejichž povrchnost jsem vám ukázal jako příklad.
-Tak je to i s mou poslední přednáškou „Muž a žena“. Jak znám lidi, vynoří se při tom v jejich mozcích zase otázky, aniž by se namáhali najíti odpověď v Poselství, anebo v samotné přednášce a jako neposlední, //pozorováním spolubližních v nynějším pozemském bytí!// Právě //v tom// najdete nejvíce, neboť pozorováno z hlediska mého Poselství, dá vám to potvrzení toho, co jsem vám vysvětlil! Ale poznamenávám, jen když to pozorujete z hlediska obsahu mého Poselství!
+Tak tomu je i u mé poslední přednášky „Žena a muž“. Jak znám lidi, vynoří se při tom v jejich mozcích opět otázky, aniž by si dávali námahu získat odpověď z Poselství nebo v přednášce samotné a, jako neposlední, //skrze pozorování bližních v nynějším pozemském bytí!// Právě //v tom// najdete nejvíce, protože to vám dá, pozorováno z hlediska mého Poselství, hojnost potvrzení pro všechno, co jsem vám vysvětlil! Avšak upozorňuji, jen když to pozorujete z hlediska obsahu mého Poselství!
-To podmiňuje, abyste se také správně postavili do Poselství. Dovedete-li to, pak můžete všechno, ale všechno ve svém okolí zcela přesně poznati ihned a budete tím vědoucí, budete moudří! Budete čísti v pozemském bytí právě tak, jako se čte v nějaké knize. Tato možnost byla vám Poselstvím otevřena!
+To podmiňuje, abyste se do Poselství správně postavili. Dovedete-li to, pak můžete všechno, úplně všechno také ihned ve vašem okolí zcela přesně poznat, a stanete se tím vědoucími, budete moudří! Budete pak číst v pozemském bytí tak, jako se čte v nějaké knize. Ta je vám skrze Poselství k tomu otevřena!
-Zkuste to jen. Vaše oči budou vám pak rychle otevřeny a probudíte se tím! Nelitujte námahy, abyste toto nutné dosáhli!
+Jen se o to pokuste. Oči se vám pak rychle otevřou a vy se tím probudíte! Nebojte se žádného úsilí k dosažení této nutnosti!
-Ne, že byste tím měli viděti jen chyby svých spolubližních, tak to není míněno, ale máte tím poznávati //sám život,// se všemi jeho následky a změnami a k tomu je vám mé Poselství vůdcem a vždy vůdcem zůstane v nezměnitelné věrnosti! Jen //v// životě, neboť //životem// samotným poznáte všechny hodnoty mého Poselství, ne svým chtěním věděti. A skrze Poselství můžete zase správně viděti život tak, jak je vám k užitku. I při tom je ve všem zvratné působení! Opravdové vědění přichází jen v prožití!
+Ne že byste tím měli vidět jen chyby vašich bližních! Tak to není míněno, nýbrž máte v tom poznat //život sám// se všemi jeho následky a proměnami, k čemuž vám mé Poselství je a vždy zůstane vůdcem v nezměnitelné věrnosti! Jen //v// životě a //skrze// život samotný poznáte všechny hodnoty mého Poselství, ne svou vědychtivostí. A skrze Poselství můžete opět život správně pozorovat tak, jak je vám to ku prospěchu. I při tom všechno vzájemně působí a pravé vědění přichází jen v prožití!
-Tím způsobem budete s Poselstvím brzy za //jedno//. Stane se vám životem, protože se snažíte je poznati z tohoto života, neboť ono mluví k vám o životě.
+Tímto způsobem se brzy s Poselstvím //sjednotíte;// stane se vám životem, protože je můžete poznávat jen z tohoto života; neboť k vám mluví ze života.
-Musíte hledět poznat hodnotu Poselství pozorováním života, ne v samotné knize! Musíte horlivým a pečlivým pozorováním všeho toho, co se děje ve vás a kolem vás přispívat k tomu, abyste Poselství //nalezli// v životě, ze kterého k vám mluví.
+Musíte se tedy snažit poznat hodnotu Poselství ne v samotné knize, nýbrž v pozorování života! Musíte v horlivém a nejpečlivějším pozorování všeho toho, co se děje kolem vás a ve vás samotných, přispívat k možnosti, abyste Poselství //opět nalezli// v životě, z něhož k vám hovoří.
-//To// je cesta pro vás. K opravdovému poznání mých slov, které vám musí přinésti užitek a vítězství nad temnotou! Tím dostane se vám zcela samočinně koruny věčného života, to jest věčné možnosti uvědomělého bytí v tomto stvoření, čímž můžete pak spolupůsobiti a šířiti požehnání ke stálému vývoji stvoření, k radosti a míru všech tvorů. --
+//To// je ta cesta pro vás k pravému poznání mých slov, která vám musí přinést užitek a nakonec vítězství nad temnotou! Tím dostane se vám zcela samočinně koruny věčného života, to znamená možnosti věčně smět být sebevědomým v tomto stvoření, čímž pak šíříce požehnání můžete spolupůsobit na jeho dalším vývoji k radosti a k míru všech tvorů. —
-A skutečně //vynořily// se ve vás zase otázky po mé poslední přednášce! Otázky, které musí přinésti dokonce určitou stísněnost přesto, že odpověď na ně je v Poselství snadno k nalezení; neboť je v něm útěcha, že každý následek nějakého falešného jednání nese v sobě zároveň možnost odpykání a tím i osvobození, jakmile jen lidský duch se z toho poučí a pozná falešné.
+A skutečně se po mé poslední přednášce ve vás opět //vynořily// otázky! Otázky, které dokonce musí přinést určitou sklíčenost, přestože odpověď na ně lze snadno nalézt v Poselství; neboť v něm utěšujíc stojí, že každý následek falešného jednání v sobě skrývá možnost oproštění a tím i vykoupení, jakmile jen se z toho lidský duch poučí a pozná falešné.
-A přece leží nějaká tesknota v tom, když si člověk s pokročilým věděním řekne, že jest zkřivenou lidskou duší, jestliže byl jednou na zemi mužem a po druhé ženou nebo naopak. Nějaká tíha klade se při tom na jeho duši.
+A přece spočívá určitá úzkost v tom, když si člověk s pokročilým věděním řekne, že je pokřivenou lidskou duší, když byl na zemi jednou jako žena a jindy jako muž nebo naopak. Na jeho duši se při tom pokládá tíseň.
-Je to přirozeně falešné a je tu zase jednou vylito dítě i s koupelí; nejblíže k tomu je položené poznání, že takový člověk svou duši //zkřivil!// Zkřivení //nemusí// proto vůbec ještě //nyní trvati,// on při tom změnil ve skutečnosti jen oděv, tělo! //Duch// sám ale zůstal přese všechny změny vždy tím, k čemu se při začátku své pouti stvořením pevně rozhodl; neboť pro něj platí v tomto ohledu, jako při každé věci ve stvoření, jen //první// a směrodatné rozhodnutí, na které pak zůstane vázán.
+To je přirozeně falešné a opět se vylévá dítě i s koupelí; neboť nejblíže ležící k tomu je poznání, že takový člověk //pokřivil// svou duši! Pokřivení však //nemusí vůbec ještě trvat.// Změnil při tom ve skutečnosti přece jen oděv, tedy tělo! //Duch// sám však zůstává při všech proměnách přesto vždy tím, k čemu se na počátku svého putování stvořením prvně rozhodl; neboť pro něj platí v tomto ohledu jako u každé věci ve stvoření také jen //jediné// a směrodatné svobodné rozhodnutí, na které pak zůstává vázán.
-Stísnění povstává tedy jen příliš zběžným pojetím Poselství, neboť z něho má každý věděti, že právě taková záměna je pro postiženého velice užitečná. Ona dává mu možnost znovunarovnání, podněcuje ho k tomu, ano pomáhá mu i nejsilnějším způsobem vše zase napraviti. Duše může takovým prožitím jen //zesíliti//.
+Sklíčenost nastává tedy jen skrze příliš letmé přijetí Poselství; neboť z něho každý musí vědět, že právě takováto proměna mohla být pro tohoto tím dotčeného jen k užitku. Dává mu přece možnost opětovného narovnání, podněcuje ho k tomu, ano, pomáhá mu nejsilnějším způsobem všechno narovnat. Duše může dokonce v takovém nutném prožití ještě //zesílit.//
-Nyní nesmí se ovšem zase mysleti, že ti, jichž cesta zůstala rovná, něco zameškali. Tak to není, ale tam, kde nějaké zkřivení nastalo vlastním falešným chtěním, jen //tam// může být změna plná milosti k užitku, aby tato zkřivená duše, která tím přece ukázala slabost, zesílila, takže to už více neudělá. Tím přirozeně tato chyba od ní odpadla.
+Nyní však nesmí znovu vzniknout domněnka, že něco zameškali ti, jejichž cesta zůstala přímá. Tak tomu není, nýbrž tam, kde došlo k pokřivení skrze vlastní, falešné chtění, jen //tam// může proměna plná milosti být ku prospěchu, aby tato pokřivená duše, která tím přece projevila slabost, zesílila tak, že to již opět neučiní. Tím přirozeně od ní také chyba odpadla.
-Rozhlédněte se nyní kolem sebe a pozorujte spolubližní! Brzy najdete mezi nimi ženy, které nesou ve své bytosti rysy //mužského// charakteru. Právě dnes je takových žen víc než jindy. Můžeme říci, že mnoho žen zdá se tím býti přímo //zamořeno,// neboť není přece za těžko pochopiti, že při takové ženě nebo dívce něco //zkřiveného// v její bytosti je, //musí// být, poněvadž žena přirozeně nemůže být mužem a ani jím být nemá!
+Nyní pohleďte kolem sebe a pozorujte bližní! Brzy budete mezi nimi nacházet ženy, které ve své bytosti nesou //mužské// povahové rysy. Právě dnes je jich více než kdy jindy. Je možné říci, že dnes se mnoho žen tím zdá být //nakaženo;// neboť není přece těžko pochopitelné, že něco //zkřiveného// u takovýchto žen nebo dívek v jejich bytosti je, //musí// být, protože žena přirozeně nemůže být žádným mužem, ani být nemá.
-Tím samozřejmě nemíním tělo, neboť toto je téměř vždy vysloveně ženské, s výjimkou kyčlí, které v nejčastějších takových případech připomínají mužské tím, že jsou úzké, což je ve skutečnosti také //neženské//.
+Nemíním tím samozřejmě nikdy tělo; neboť to je skoro vždy vyloženě ženské, s výjimkou kyčlí, které ve většině takových případů připomínají mužské svou úzkostí, což je tudíž také ve skutečnosti //neženské.//
-Zmiňuji se o tom úmyslně a uvádím to současně jako //zevní// znamení. Ženské tělo, v němž přebývá zkřivená mužská duše, bude mít toto znamení úzkých kyčlí, klonících se k mužské stavbě, v nejčastějších případech na rozdíl od těch, jichž duše se teprve kloní k nějakému způsobu pomužštění, ať je to v jejich názorech nebo v činnosti, čímž vzniká sklon, který dá vzniknouti nitkám pro příští inkarnaci v mužském těle.
+Podotýkám to úmyslně, protože tím současně poukazuji na //vnější// znak. Ženské tělo, ve kterém dlí pokřivená mužská duše, bude mít ve většině případů toto znamení úzkých, k mužské stavbě klonících se kyčlí, na rozdíl od těch, jejichž duše teprve o nějaký způsob pomužštění usiluje, ať už ve svých názorech, nebo ve své činnosti, čímž vzniká sklon, který dá povstat vláknům pro nejbližší inkarnaci v mužském těle.
-Samozřejmě jsou v tělesných tvarech žen také různé výjimky vzniklé v důsledku přílišného pěstění nebo jednostranného sportu matek, nebo jejich nesprávnou tělesnou činností, jejíž následky se přenášejí na děti.
+Samozřejmě existují ve stavbě těla žen také výjimky v odchylkách skrze přepěstění, skrze jednostranný sport matek nebo jejich falešnou tělesnou činnost, jejíž následky se přenášejí na děti.
-Tím jsme také označili dvě hlavní skupiny, které musíme od sebe odděliti. Jedna skupina pozemských žen a dívek, která nosí v sobě zkřivenou mužskou duši a druhá skupina, která nosí v sobě ženskou duši, jež se buď dobrovolně přijatými, nebo falešnou výchovou a falešným vzděláním získanými zkřivenými názory snaží o pomužštění.
+Tím jsme také ihned označili dvě hlavní skupiny, které musíme oddělit.
-Nemusím snad zvlášť zdůrazňovati, že v tomto posledním případě nenesou tyto ženské duše samy následky, nýbrž že nitkami viny jsou spoluzapředeni i ti, kteří k tomu dali podnět.
+Jedna skupina pozemských žen a dívek, která již v sobě nese pokřivené mužské duše, a druhá skupina, která ženské duše v sobě sice ještě nese, které však usilují o pomužštění skrze pokřivené pojmy, jež dobrovolně přijaly nebo obdržely falešnou výchovou nebo falešnou osvětou.
-Tím nechceme daleko odbočiti, ale zůstaneme prozatím u našich dvou nalezených skupin. Ty, které teprve mají býti mužatkami, ponecháme stranou. Jsou to ženské duše, které jsou v začátku křivení a jejich těla se přirozeně v témže pozemském životě svou hutností a tím spojenou těžkopádností nemohou změniti. To jim zůstane zachováno pro příští inkarnaci.
+Nepotřebuji snad zvláště podotýkat, že v tomto naposledy uvedeném případě nenesou následky jen samotné ženské duše, nýbrž do vláken viny jsou zapleteni také všichni ti, kteří k tomu dali podnět.
-Ale i před tím je tu pro ně ještě záchrana, jestliže se vzchopí ještě //v tomto// nynějším bytí a vše neženské energicky se sebe setřesou! Tím se musí okamžitě utvořiti nové nitky, které se kloní a táhnou k //ženské// inkarnaci, zatím co ostatním nedostává se již přílivu síly.
+Tím však nechceme odbočit příliš daleko, nýbrž zůstaneme u našich dvou prozatím nalezených skupin. Ty, u nichž to teprve nastává, ponechme stranou; neboť to jsou ženské duše nacházející se v právě probíhajícím pokřivení, jejichž pozemské tělo se přirozeně v nynějším pozemském bytí skrze svou hutnost a tím spojenou těžkopádnost nemůže již více proměnit. Zůstane jim to vyhrazeno pro nejbližší inkarnaci.
-Směrodatná jest však naposledy okolnost, //jak// je duše utvářena //při odloučení,// na kterou stranu se sama nejsilněji naklání. Převládne-li u ní zase jen ženské chtění, myšlení a jednání, pak bude její vyzařování při pozemském rozchodu převážně plynouti a tím //oživovati// jen //ty// nitky, které vedou k ženství, zatím co ostatní v nějakém jen krátkém, lehkém prožití na onom světě rychle uschnou a odpadnou, jestliže před tím nebyly //příliš silně// navázány.
+Avšak i před tím je jim ještě poskytnuta záchrana. Pokud se v //tomto// nynějším bytí ještě vzchopí a energicky ze sebe setřesou vše neženské! Tím se musí vytvořit ihned také nová vlákna, která se kloní a táhnou k //ženské// inkarnaci, zatímco ta ostatní již nedostávají žádný příliv síly.
-Je také možno, že tyto falešné nitky silným ženským chtěním odumrou již během pozemského času a duše je od nich osvobozena ještě dříve než musí odejít. To všechno závisí od způsobu a síly dosavadního chtění a od toho, zda-li takové, na zemi inkarnované duši zbývá ještě dosti času až do nutnosti odloučení, neboť zákon musí být splněn v každém případě. Buď ještě zde, nebo po přechodu.
+Rozhodující je nakonec však potom stav, v //jakém// se duše nachází //při odloučení,// k jaké straně se sama pak nejsilněji přiklání. Dosáhne-li ženské chtění, myšlení a jednání v ní až do té doby opět převahy, tak bude plynout její vyzařování při pozemském odloučení hlavně do //těch// vláken a tím bude oživovat //taková,// která vedou k ženství, zatímco ta ostatní vedoucí jen do krátkého, lehkého prožití na onom světě pak rychle uschnou a mohou odpadnout, pokud nebyla dříve navázána //příliš silně.//
-K našemu dnešnímu pozorování vezměme si //jen// ty zkřivené duše, které následkem takového zkřivení jsou již inkarnovány v přiměřeném pozemském těle.
+Je také možné, že tato falešná vlákna se ještě odžijí skrze silné ženské chtění již během pozemského času a duše se z nich opět uvolní ještě dříve, než musí odejít. To všechno závisí na druhu a síle současného chtění a na tom, zda pozemsky inkarnované duši zbývá ještě dostatek času k tomu, než se musí odloučit; neboť zákon musí být naplněn v každém případě. Buď ještě zde, nebo po odchodu.
-Z nich předem pozemské ženství, v němž jsou inkarnovány slabošské mužské duše, poněvadž v dřívějším životě se příliš vzdálily od čistě mužského myšlení a jednání. To už vysvětluje, že se u takových pozemských žen jedná jen o //slabošské// mužské duše. Proto to není vůbec nic chvályhodného, když nějaká žena snaží se tlačiti do popředí mužské charakterové rysy anebo je vůbec ukazuje.
+Vezměme však dnes k našemu pozorování //jen// ty pokřivené duše, které jsou jako následek tohoto pokřivení již inkarnovány v odpovídajícím pozemském těle.
-Taková žena není vůbec v žádném směru silná ve svém myšlení a jednání, ani v mužském ani v ženském směru. Získala by také //pozemsky// mnoho pro sebe, kdyby se snažila zkřivení potlačiti.
+Mezi nimi nejprve pozemské ženství, ve kterém byly inkarnovány slabé mužské duše, protože se v dřívějším životě příliš vzdálily od čistě mužského myšlení a jednání. To již objasňuje, že se u takovýchto pozemských žen může jednat jen o //slabé// mužské duše. Proto není naprosto nic chvályhodného, když se nějaká žena snaží proti ženskému způsobu tlačit do popředí mužské povahové rysy nebo je vůbec ukazuje.
-Její prožití pomáhá jí však ke změně, neboť musí při tom velmi brzy zpozorovati, že pravý muž necítí se nikdy v její blízkosti šťasten. Nenalézá v sobě žádného porozumění pro ni. Tím méně může vzniknouti nějaká harmonie, neboť pravé mužství je vždy odpuzováno ode všeho falešného, tedy také od mužského snažení nějaké ženy! Manželství mezi pravým mužem a takovou ženou, která v sobě nosí zkřivenou mužskou duši, může býti postaveno jen na rozumový základ. Opravdová harmonie při tom nikdy nevznikne.
+Taková žena není ve svém myšlení a ve svém jednání v žádném směru silná, ani ve směru mužském ani ve směru ženském. Získala by také //pozemsky// pro sebe mnohem více, kdyby se snažila pokřivení potlačit.
-Taková žena jest však vždy přitahována //k těm// mužům, kteří nosí v sobě zkřivenou ženskou duši!
+Její prožití jí však pomáhá ke změně; neboť musí při tom brzy zjistit, že se pravý muž v její blízkosti nikdy necítí dobře. Nenachází v sobě pro ni žádného porozumění. Tím méně může nastat harmonie, protože pravé mužství je ode všeho falešného odpuzováno, tedy také od mužského úsilí nějaké ženy! Manželství mezi pravým mužem a ženou, která v sobě nese pokřivenou mužskou duši, může nastat jen na čistě rozumovém základu. Pravá harmonie nemůže při tom nikdy nastat.
-Ani tito poslední nebývají mezi pravými muži považováni za hodnotné a jim rovné. V tomto neuvědomělém cítění a jednání proráží pravda a skutečnost.
+Avšak taková žena bude bezděčně přitahována k //takovým// mužům, kteří v sobě nesou pokřivenou ženskou duši!
-Všechny tyto následky takových nechtěných citových jednání, které můžeme označiti jako //přirozené,// působí však výchovně na zkřivené lidské duše, které se tak bolestným prožíváním ve svých zklamáních narovnávají do pravého směru, alespoň v mnoha případech. To ovšem nevylučuje, aby později neupadli zase do takových anebo podobných chyb. Jestliže nezesílí zkušenostmi, zůstanou jen třtinou větrem se klátící. Mnohé a mnohé mohou si lidé v budoucnu uspořit, ale //jen// tehdy, stanou-li se vědomými! Ušetří si mnoho bolestí a času! Neboť dosud nemohla si duše své zkřivení uvědomiti.
+Také tito poslední nebudou bezděčně pokládáni od v sobě nezkřivených mužů za plnohodnotné. V tomto neuvědomělém cítění a jednání však spočívá nutkání Pravdy, skutečnosti.
-Přesně tak, jak je tomu s mužskými dušemi v ženských tělech tak je to také s ženskými dušemi v mužských tělech. Obě části jsou stejnými následky jednotného, téhož zákona.
+Všechny tyto následky bezděčného citového jednání, které můžeme označit jako //přirozené,// působí však výchovně na pokřivené duše, které skrze své bolestné prožití v jejich zklamání se opět narovnají do správného směru, nebo alespoň v mnoha případech. Avšak to nevylučuje, aby později pak vždy znovu opět nepadaly do takovýchto nebo podobných chyb. Pokud zkušenostmi nezesílí, zůstanou jako třtina ve větru se klátící. Mnohé, mnohé si mohou lidé v budoucnosti uspořit, pokud se v tom však //nyní// stanou vědoucími. Mnoho utrpení a mnoho času! Neboť doposud si duše nemohla své pokřivení uvědomit.
-Jedno vám při pozorování vašeho okolí napadne, co jsem dnes ve své přednášce uvedl: Že se ženské duše v mužských tělech cítí zvlášť přitahovány k mužským duším v ženských tělech a naopak. Cítí se tedy právě zde žena se silnějším rozumovým chtěním a převážně mužskými rysy charakteru nevědomě přitahována k muži s něžnými charakterovými rysy.
+Přesně tak, jako je tomu u mužských duší v ženském těle, tak je tomu také u ženských duší v mužském těle. V obou případech to jsou stejné následky jednotného, nezkřivitelného zákona.
-V tom leží nejen nevědomé hledání vyrovnání, ale účinkuje tu veliký zákon přitažlivosti stejnorodého!
+Jedno vás při pozorování vašeho okolí napadne, co jsem ve své přednášce dnes již uvedl: že se kupodivu ženské duše v mužském těle cítí přitahovány mužskými dušemi v ženském těle a naopak. Cítí se tedy právě zde žena se silnějším rozumovým chtěním a převážně mužskými povahovými rysy ve většině případů bezděčně přitahována k muži s jemnějšími povahovými rysy.
-Stejnorodost je tu ve //zkřivení duší!// Obě duše jsou zkřivené a jsou tedy skutečně stejného druhu, který se podle zákona přitahuje.
+V tom nespočívá však jen bezděčné hledání vyrovnání, nýbrž působí zde velký zákon přitažlivosti stejného druhu!
-Vyjmeme-li pohlavní pud, je přitažlivost muže k ženě následek nového působení //jiného// zákona, ne zákona přitažlivosti stejnorodého. Uvádím to k lepšímu pochopení, jestliže vysvětluji stejnorodost a jak jí máte rozumět, neboť právě to je rozhodující.
+Stejnorodost zde spočívá //v pokřivenosti duše!// Obě duše jsou pokřivené a tím v nich skutečně existuje stejný druh, který se přitahuje podle zákona.
-Přitažlivost stejného druhu není jediný způsob, který zdánlivě působí //přitažlivě//. V dějích zdánlivého přitahování je veliký rozdíl. Přitažlivost stejnorodého, tento velký zákon stvoření, jest však //základní// ve //všech spojovacích snahách// ve stvoření, lhostejno, jakým způsobem se tak děje. Tento veliký zákon //podmiňuje// předem všechny tyto děje, přivozuje je a také je kontroluje. Vznáší se nade vším a působí hybně v nich a skrze ně v celém stvoření.
+Přitažlivost muže k ženě, je-li při tom vyloučen pohlavní pud, je následkem nebo účinkem //jiného// zákona, nikoliv přitažlivosti stejného druhu. K lepšímu pochopení bude vhodné, když k tomu řeknu a vysvětlím něco o stejnorodosti, co je pod stejnorodostí chápáno; neboť v tom spočívá k tomu to rozhodující.
-Chci tedy předem //rozděliti// druhy přitažlivosti podle označení jejich vlastních působení, tedy podle jejich činnosti. Je tu skutečná //přitažlivost,// a pak tímto velikým, všeobsáhlým zákonem nutně vyvolaná //touha po spojení// rozštěpených částí jednoho druhu!
+Přitažlivost stejnorodosti není jediný způsob, který zdánlivě působí //přitažlivě.// V případě zdánlivé přitažlivosti spočívá veliký rozdíl. Přitažlivost stejného druhu, tento veliký zákon stvoření, je však //základem// ke //všem spojovacím snahám// ve stvoření, lhostejno, jakým způsobem se tak děje. Tento veliký zákon předem //podmiňuje// všechny tyto děje, přivozuje je a také je vybavuje. Vznáší se nade vším a působí v nich hybně a skrze ně ve veškerém tkaní stvoření.
-Jest tedy v činnosti stvoření //přitahování// a //žádost po spojení//. Účinek obou dění je na venek zdánlivě stejný. Ale síla, která tyto děje vyvolává, je naprosto rozdílná.
+Chci proto nejprve //rozdělit// druhy přitažlivosti podle označení jejich vlastního působení, tedy podle jejich činnosti: na skutečnou //přitažlivost// a na tímto velikým a všepřesahujícím a podmiňujícím zákonem nutně vyvolanou //touhu po spojení// odštěpených částí určitého druhu!
-//Přitažlivost// vychází ze stejných, v sobě uzavřených druhů a //žádost po spojení// leží v //rozštěpených// druzích, které jsou hnány snahou utvořiti zase celý druh!
+V působení stvoření tedy existuje //přitažlivost// a //touha po spojení!// Působení se v obou případech jeví navenek zdánlivě stejně. Avšak vnitřní k tomu hybná síla je zcela odlišná.
-Lidmi řečená věta: Že extrémy se dotýkají, ale stejné póly odpuzují, stojí proto jen ve //zdánlivém// rozporu vůči zákonu přitažlivosti stejnorodého.
+//Přitažlivost// nastává ze stejného, v sobě uzavřeného druhu a //touha po spojení// spočívá v //rozštěpených// druzích, které trvale usilují opět vytvořit druh!
-Ve skutečnosti tu není žádného rozporu, neboť lidmi řečená věta jest správná a platná pro dění žádosti po spojení různých odštěpených druhů v jeden určitý plnocenný druh. //Ale také jen v tom!// Teprve mezi uzavřenými druhy samotnými nastupuje vlastní zákon přitažlivosti stejného druhu v platnost. On vyvolal ženoucí působení žádosti po spojení k utvoření určitého, plnohodnotného druhu. On jest nad tím i v tom.
+Lidmi vytvořená věta, že protiklady se přitahují, avšak stejné póly se odpuzují, stojí proto jen ve //zdánlivém// rozporu vůči zákonu přitažlivosti stejného druhu.
-Co člověk dosud ve své vědě poznal, jsou jen malé události mezi //odštěpeními// druhů. Neobjevil vůbec působení a činnost vlastních druhů, poněvadž na zemi a v jejím bližším okruhu jsou jen //odštěpení// druhů, tedy //částečky,// jejichž činnost a působení mohl pozorovat.
+Ve skutečnosti v tom není žádný rozpor; neboť lidmi vytvořená věta platí a je správná pro děj touhy po spojení různých odštěpených druhů do určitého, plnohodnotného druhu. //Avšak také jen v tom!// Teprve mezi samotnými uzavřenými druhy nastupuje v platnost pak vlastní zákon přitažlivosti stejného druhu, který k tomu vyvolal ženoucí působení snahy o spojení do určitého a plnohodnotného druhu. Zachvívá se nad tím i v tom.
-Tak jest také ženský duch a mužský duch jen //odštěpením// druhů, které, hledajíce spojení podle zákonů stvoření, spějí k sobě, tedy jen částečky, které také při svém spojení zase dávají jen část vlastního //druhu duchovního!//
+Co člověk doposud ve své vědě poznal, jsou jen malé děje mezi druhy //rozštěpení.// Vůbec ještě neobjevil působení a činnost samotných druhů, protože na zemi a v jejím nejbližším okruhu existují jen //odštěpení// druhů, tedy //částečky,// jejichž působení a účinky dokázal pozorovat.
-Toto zde řečené týká se zase jen //základní čáry// mezi ženstvím a duchovním, zatím co obaly duše a konečně obaly hrubohmotnosti jsou jiné druhy, rozdělené ve velmi malé částečky, které se přiměřeně podle svého zvláštního základního druhu chtějí spojit. A v této činnosti ukazují určité výsledky, které později musíme všechny jednotlivě prohovořit, abychom je mohli zhodnotit.
+Tak jsou také ženský duch a mužský duch vždy jen //odštěpeními// druhu, která hledajíce spojení podle zákonů stvoření usilují jeden k druhému, tedy jen částečky, které také při svém spojení vytvoří opět jen část vlastního //druhu duchovna!//
-Dnes jsem vám dal o tom jen krátký pokyn, který má sloužiti jako podpora k tomu, co jsem se vám snažil vysvětlit.
+Toto zde řečené týká se opět jen //základního rysu// mezi ženstvím a duchovnem, zatímco obaly duše a konečně obaly hrubohmotnosti jsou v mnohem menší části odvozená odštěpení jiných druhů, která působíce vždy podle svého příslušného základního druhu žádají spojení a ukazují v tom určité důsledky.
-Člověk sám není na příklad určitý druh, nýbrž jen odštěpení, které má v sobě žádost po spojení.
+Člověk sám není například žádným určitým druhem, nýbrž jen odštěpením, které v sobě nese touhu po spojení.
-Ale jeho zlé myšlení nebo zlé jednání je určitý druh, který přitahuje stejnorodé a je jím přitahován! Z toho vidíte, že z nějakého odštěpení druhu může vycházeti také hotový druh a ne snad jen odštěpení.
+Avšak jeho zlé myšlení nebo špatné konání je určitým druhem, který přitahuje stejnorodost a bude jí přitahován! Z toho vidíte, že z odštěpení druhu může vycházet hotový druh, a ne snad jen odštěpení.
-Chci vám dáti ještě jeden poukaz. V přitažlivosti stejného druhu jest zcela určitá, neposunutelná podmínečnost. V tom leží také mocnější síla, která je zakotvena v základním zákoně. V žádosti po spojení odštěpených druhů leží však větší svoboda pohybu, daná zeslabenou silou. Z tohoto důvodu mohou se //odštěpené druhy// spojovati //rozličnými// způsoby a tak dávati měnivé výsledky a formy. O tom však také teprve později.
+Chci zde dát ještě jeden poukaz: v přitažlivosti stejného druhu spočívá zcela určitá, neodsunutelná podmíněnost. Spočívá v tom také mocnější síla, která je zakotvena v základním zákoně. V touze po spojení odštěpení druhu však spočívá větší volnost pohybu, daná oslabením síly. Z tohoto důvodu mohou se //odštěpení// druhu spojovat //rozličným// způsobem, a tak vytvářet proměnlivé účinky a formy.
-Dnes vám mohu dáti opět jen krátký obraz, poněvadž všechny tyto body jdou do tisícenásobků a nenalezli bychom žádného konce. Kdybych vám //já// nerazil v tom //zcela určitou// cestu, která je vašim lidským schopnostem přiměřená, nemohlo by se vám nikdy dostati skutečně zaokrouhleného obrazu dění ve stvoření!
+Dnes vám mohu o tom podat opět jen malý obraz, protože všechny tyto body jdou do tisíceronásobků a my bychom nenašli žádný konec. Kdybych v tom //já// nerazil //zcela určitou// cestu, která je přizpůsobena vašim lidským možnostem, tak byste nemohli nikdy obdržet skutečně ucelený obraz o dění ve stvoření!
-Musíte mne proto pomalu následovat. Nesmíte se při tom pokoušeti jíti ani o krok dále, dokud jste všechno mnou vysvětlené nepřijali správně, nesmazatelně; neboť jinak mohli byste vzdor mému vedení zůstati na cestě bez pomoci. //Nevědomé// následování nepřinese vám žádného užitku.
+Proto mne musíte také pomalu následovat. Nesmíte se při tom pokoušet jít ani o krok dál dříve, než jste všechno mnou vysvětlené správně do sebe přijali, nesmazatelně; neboť jinak byste mohli a museli navzdory mému vedení zůstat stát na cestě bez pomoci. //Nevědomé// následování vám nepřinese žádný užitek.
-Pomyslete, že jdete se mnou cestou, kterou se s vámi již nevrátím! Stoupáme společně po žebříku, na kterém nesmí pro vás chyběti žádná příčka. Jdeme při tom stupeň za stupněm.
+Uvažte, že mne následujete cestou, kterou se s vámi již nevrátím! Stoupáme společně po žebříku, na kterém pro vás nesmí chybět žádná příčka. Jdeme při tom příčku za příčkou.
-Neprožijete-li při tom správně jednotlivé stupně tak, že vám budou opravdu známé, pak se vám může lehce stát, že náhle ještě na cestě ztratíte oporu a musíte se zřítit. Nestanou-li se vám známé a vlastní, pak možná budete státi jednoho dne již ve značné výši zmateni a nebudete moci dále vzhůru s sebou, poněvadž vám pod vašima nohama bude chybět jistá opora. Jíti zpět nebudete také moci, poněvadž jste se se stupni zcela důvěrně neseznámili a musíte se pak zřítit do srázné propasti.
+Neprožijete-li při tom jednotlivé příčky správně, tak, že se vám stanou skutečně známými, tak se může snadno stát, že ještě na cestě náhle ztratíte oporu a musíte se zřítit. Nestanou-li se vám známými a neosvojíte-li si je, tak budete stát jednoho dne snad již ve značné výši zmateni a nebudete moci již více dál vzhůru, protože vám bude k tomu scházet pod vašima nohama bezpečná opora. Avšak vrátit se zpět již také nebudete moci, protože se vám příčky k tomu nestaly dostatečně známé, a tak se musíte zřítit nečekaným pádem.
-Neberte tuto výstrahu a napomenutí na lehkou váhu, neboť platí pro celé vaše bytí, v těchto posledních pozemských hodinách jednoho světového času.
+Neberte takové varování a napomenutí příliš lehce; neboť platí celému vašemu bytí v těchto posledních pozemských hodinách světového času.