Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 65. Pohleď, co ti prospívá. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:pohled_co_ti_prospiva to cs:doznivani:hlas:pohled_co_ti_prospiva Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 6. Pohleď, co ti prospívá! | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:pohled_co_ti_prospiva to cs:doznivani:plamen:dil_ii:pohled_co_ti_prospiva Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Pohleď, co ti prospívá. ======
+====== Pohleď, co ti prospívá! ======
-Proč vy, lidé, chcete duchovně vždy něco //jiného// než to, co skutečně //potřebujete// a co by vám //prospělo!// Tato prazvláštní osobivost působí ničivě jako těžká nákaza mezi všemi hledajícími.
+Proč, vy lidé, chcete duchovně vždy něco //jiného// než to, co je pro vás skutečně //nutné// a co vám //prospívá!// Jako těžká nákaza působí ničivě tato zvláštní osobivost mezi všemi hledajícími.
-Sotva by bylo účelné, abych se vás dotazoval na příčiny. Nemůžete dát ani sobě žádného vysvětlení, i kdybyste se namáhali přemýšlet o tom dnem i nocí.
+Mělo by málo účelu, kdybych se vás na to chtěl ptát; neboť ani vy si na to nemůžete dát žádné vysvětlení, i kdyby jste se snažili ve dne v noci o tom přemýšlet.
-Pozorujte sami sebe v klidu. Podívejte se na otázky ve vás vyvstávající. Sledujte pochod svých myšlenek, kam vedou a brzy uvidíte, že jsou to z největší části vždy takové úrovně, jichž nikdy nemůžete dosáhnout, protože jsou výše než váš původ. Proto jich také nikdy nemůžete pochopiti.
+Pozorujte se jen někdy ve vší tichosti, pohleďte na otázky, které ve vás ožívají, následujte svůj postup myšlenek, kam vede. Brzy poznáte, že to jsou z největší části vždy takové úrovně, kterých proto nikdy nedosáhnete, protože leží nad vaším původem, a které také nikdy nemůžete pochopit. Schopnost chápání je však základní podmínkou všeho toho, co vám má //prospět!//
-Má-li vám však něco //prospívati,// je tu základní podmínkou, abyste to vše mohli pochopiti.
+To si ve všem svém myšlení a konání ujasněte a řiďte se podle toho. Pak se pro vás stane také všechno lehčí. Zabývejte se tedy jen tím, co můžete skutečně pochopit, co je tedy zakotveno v rámci vašeho lidského bytí.
-To si ujasněte v celém svém myšlení, jednání a zařiďte se podle toho. Pak budete mít také všechno snazší. Zabývejte se tedy jen tím, co opravdu můžete pochopit, co tedy je v rámci vašeho lidského bytí.
+Oblast vaší možnosti uvědomění jakožto lidského ducha je ke světlým výšinám sice ostře ohraničena, avšak proto není snad nikterak malá. Dává vám prostor pro celou věčnost a tím i pole působnosti odpovídající velikosti.
-Úroveň vaší schopnosti uvědomění ve směru vzhůru, k světlým výšinám, jest jakožto lidskému duchu ostře ohraničena; proto však není snad malá. Je v ní pro vás dosti místa pro všechny věky a proto také dostatečné pole působení.
+//Bez// hranic je pro vás jedině možnost vašeho //vývoje,// který se projevuje ve stoupajícím zdokonalení vaší činnosti uvnitř tohoto pole působení. Dbejte tedy velice přesně toho, co vám tím zvěstuji:
-//Bez// hranic pro vás jest jedině možnost vašeho //vývoje,// který se v tomto poli působnosti jeví stupňovaným zdokonalováním vaší činnosti. Dbejte proto velmi přesně toho, co vám dnes říkám:
+Vzestup vašeho zdokonalení v duchovním //působení// je zcela bez hranic, neexistuje pro něj žádný konec. Můžete se v tom stávat stále silnějšími a s tímto zesílením neustále samočinně rozšiřovat také pole působnosti, čímž naleznete mír, radost, štěstí a blaženost.
-Vzestup vašeho zdokonalování v duchovním //působení// jest zcela bez hranic, nemá žádného konce. Ve vzestupu můžete se stávat stále silnějšími. Čím budete silnější, tím více se bude samočinně rozšiřovat vaše pole působnosti, a v tom najdete mír, radost, štěstí a blaženost.
+Také o blaženosti dělali si všichni lidé doposud falešné představy. Ta spočívá jedině v zářivé radosti blahodárného tvoření, ne snad v líné zahálce a požitcích, nebo jak se tato faleš chytře zakrývá výrazem //„sladká// nečinnost“.
-Také o blaženosti dělali si všichni lidé dosud falešnou představu. Blaženost vyplývá pouze ze zářivé radosti požehnaného tvoření, ne snad z lenošného nic nedělání a poživačnosti či jak se tato faleš chytře přikrývá výrazem //„sladká// nečinnost.“
+Z tohoto důvodu nazval jsem ráj lidí také často „světlou říší radostného tvoření!“
-Z tohoto důvodu nazval jsem lidský ráj již často „světlou říší radostného tvoření!“
+Ničím //jiným// nemůže se lidskému duchu dostat blaženosti než radostným tvořením pro Světlo! Jedině to mu nakonec propůjčí korunu věčného života, která lidskému duchu zaručuje jistotu smět //věčně// spolupůsobit v koloběhu stvoření, bez nebezpečí, že jako neupotřebitelný stavební kámen propadne rozkladu.
-V ničem //jiném// nemůže se dostat lidskému duchu blaženosti než v radostném působení pro Světlo! Jen v tomto působení dostane se mu nakonec koruny věčného života, jež dává lidskému duchu možnost smět //věčně// spolupůsobit v koloběhu stvoření, bez nebezpečí propadnout rozkladu jako nepotřebný kámen ve stavbě.
+Lidé tedy nemohou navzdory poskytnuté jim možnosti trvalého zdokonalování ducha nikdy překročit rámec svého pole bytí ve stvoření, nikdy nemohou zbořit v něm ostře stanovené hranice lidské možnosti vědomého bytí. V jednoduché //nemožnosti// spočívá pro ně zcela přirozeně, že //nesmí,// což se projevuje vždy samočinně, a právě tím však také působí nepřekonatelně.
-Vzdor této, jim tak milostivě povolené možnosti trvalého zdokonalování ducha, nemohou lidé překročit rámec pole své působnosti ve stvoření. Nikdy nemohou ostře vytýčené hranice, v nichž smí být vědomí, odstraniti. Právě v tom, že prostě nemohou, je přirozeně i to, že nesmějí. To působí vždy samočinně a právě proto také nepřekonatelně.
+Zdokonalování spočívá v neustále světlejších zářeních ducha, což se úměrně projevuje ve zvýšené síle účinku.
-Zdokonalování spočívá ve stále svítivějším vyzařování ducha, což se přiměřeně projeví zvýšenou silou působnosti.
+Vzrůstající zářivost ducha opět vzniká tříbením a očistou duše, pokud ve chtění usiluje vzhůru k dobrému. Jedno vyvíjí se při tom v přísné důslednosti vždy z druhého.
-Stupňující se svítivost ducha vzniká opět očistěním a zjasněním duše, když ve chtění k dobrému usiluje vzhůru. Jedno vyvíjí se zde v přísné důslednosti z druhého.
+Zabýváte-li se //výhradně// a vážně dobrem, tak následuje to všechno ostatní samo od sebe. Není to tedy vůbec tak těžké. Vy však ve svém chtění stále znovu saháte jen daleko nad to a nejenže si tak předem velmi ztěžujete to nejsnazší, nýbrž velmi často dokonce i znemožňujete.
-Zabýváte-li se //výlučně// a opravdově dobrem, pak následuje to ostatní samo sebou. Není to tedy tak těžké. Vy však saháte svým chtěním vždy znovu daleko za to. Tím si již předem to nejjednodušší nejen ztěžujete, ale velmi často dokonce znemožňujete.
+Uvažte, že i ve stoupajícím zdokonalení i to nejsilnější záření vašeho ducha nikdy nemůže změnit jeho //druh,// nýbrž jen jeho //stav!//
-Uvažte, že ve stoupajícím zdokonalení ani to nejsilnější záření vašeho ducha nemůže změnit jeho //druh,// vždy jen jeho //stav!//
+Proto není nikdy možné překročení rámce hranic lidského vědomí, protože hranice jsou určeny skrze druh, a nikoliv skrze stav. Stav však buduje uvnitř tohoto velikého rámce druhu ještě pro sebe zcela zvláštní malé dílčí hranice, které také lze překročit změnou stavu.
-Proto není nikdy možné překročení rámce hranic lidského vědomí, protože hranice určuje //druh// a nikoliv stav. Stav však zase buduje uvnitř tohoto velkého rámce druhu ještě zcela zvlášť malé, částečné stupně pro sebe, které mohou být překročeny změnou stavu.
+Jsou to obrovské dálky, které leží v tomto rámci, světy, které jsou pro vás také duchovně nedozírné, ve kterých můžete prodlévat celou věčnost a působit bez konce.
-V tomto rámci jsou obrovské dálky, celé světy, kterých vy ani duchovně nepřehlédnete a v nichž můžete setrvávat celé věky a působit bez konce.
+Zabývejte se //tím// pečlivě a také důkladně a //pak// budete šťastni!
-Vnikněte do toho a zabývejte se //tím// důkladně. Jen tak můžete být šťastni! V mém Poselství dal jsem vám přesné vědění, s čím souvisíte a co je s vámi spojeno, jak působíte svým myšlením a svým jednáním a čeho tím //musíte// dosáhnout.
+V mém Poselství dal jsem vám přesné vědění, s čím souvisíte a co je s vámi spojeno, jak v tom skrze své myšlení a skrze své jednání působíte, čeho tím //musíte// dosáhnout.
-Měli jste se tomuto vám poskytnutému vědění oddat se vší opravdovostí a tak konečně vyplnit místo, jaké člověk v tomto stvoření má zastávat. Vy jste však místo toho řídili všechno své myšlení, své otázky a také přání vždy daleko za to, do úrovní, kterých lidský duch nemůže vědomě nikdy dosáhnout.
+Místo abyste se přimkli k tomu, co je vám nyní poskytnuto, se vší vážností v pravém smyslu, a tím konečně naplnili místo, které jednotlivý člověk má v tomto stvoření přijmout, jde veškeré vaše myšlení, vaše otázky a přání stále znovu daleko nad to do oblastí, kterých lidský duch nikdy vědomě nemůže dosáhnout.
-Proto mu také není možno o tom cokoliv opravdu pochopiti. Všechno to tkaní, záření, usilování, krátce celé bytí v těchto úrovních zůstane lidem věčně nesrozumitelné, neskonale vzdálené. Proto mu nemůže takové hloubání přinést žádného užitku. Promrhá jen čas a také sílu, která je mu poskytnuta k jeho vlastnímu potřebnému vývoji. A na konec musí jako nepotřebný zahynout.
+Proto je mu také nemožné něco z toho skutečně pochopit. Celé to tkaní, záření, usilování, zkrátka celé bytí v těchto oblastech zůstane člověku věčně nepochopitelné, daleko vzdálené. Proto mu to nemůže přinést žádný užitek, když nad tím hloubá. Promarňuje jen čas a také sílu, která je mu poskytnuta k jeho vlastnímu nutnému vývoji, a musí nakonec jako nepotřebný zahynout.
-//Hněte// sebou už konečně se vší silou //v té// úrovni, kterou //vám// Tvůrce dal. Vy ji máte vést k nejčistší kráse. Vy z ní máte vytvořit zahradu Boží, podobnou ráji. Vaše úroveň má být ztělesněnou modlitbou vděčnosti, jásavě vystupující ke stupňům trůnu Božího, aby činem pokorně chválila Tvůrce všech věcí za tak velké bohatství milosti! --
+//Pohněte// se konečně přece napřed se vší silou v //té// oblasti, kterou //vám// Stvořitel dal, abyste ji přivedli k nejčistší kráse, z níž máte vytvořit ráji podobnou zahradu Boží, která se stane zformovanou modlitbou díků, jásavě vystupujících ke stupňům Božího trůnu, aby pokorně chválila činem Stvořitele všech věcí za tak bohaté milosti!
-Jak malí jste vy, lidé a přece tak nezměrně nároční a domýšliví. Kdybyste se jen trochu chtěli pohnout //správným// způsobem, tak, abyste se čistě, harmonicky zachvívali v prazákonech stvoření a ne jako dosud jen všude překáželi svou neznalostí, pak by nejhojnější požehnání tryskalo ze všeho nač položíte ruku, lhostejno při jakém podnikání.
+Lidé, jak jste malí, a přece jak nesmírně nároční a domýšliví. Kdybyste se jen trochu chtěli pohnout //správným// způsobem, tak, abyste se nezkaleně a harmonicky zachvívali //s// prazákony stvoření, a ne jako doposud vždy jen působili překážejíce ve své nevědomosti, pak by nejbohatší požehnání rašilo všude, kam byste položili ruku, lhostejno, co se snažíte podniknout.
-Nemohlo by to vůbec být ani jiné. Se stejně neomylnou jistotou, s jakou už dávno padáte do záhuby, viděli byste se zvedáni vzhůru se stejnou silou, která vás vede k duchovnímu bohatství a pozemské bezstarostnosti.
+Nemohlo by to být vůbec jiné a se stejnou neochvějnou jistotou, se kterou se již dlouho řítíte do zániku, viděli byste se pozvedáni vzhůru stejnou silou, která vás vede k duchovnímu bohatství a pozemské bezstarostnosti.
-Nejdříve však musíte //znát// svůj domov ve stvoření a v něm také vše, co vám prospívá a pomáhá. Vy musíte vědět, jak máte putovat a působit a to ještě dříve než může rozkvět začít.
+Avšak nejdříve musíte //znát// svůj domov ve stvoření a v něm také všechno, co vám pomáhá a vás podporuje. Musíte vědět, jak vy sami v něm máte putovat a působit, dříve než může začít rozkvět.
-Pokuste se nejprve sebe //pozemsky// správně postavit do záchvěvů Božských zákonů, kterých nikdy nemůžete obejít, aniž byste sobě nebo svému okolí ublížili. Opřete také //své// zákony o ně, nechte je z těchto vzniknout a budete mít rychle mír a štěstí. Mír a štěstí pomohou k vaší výstavbě, po které tolik toužíte. Bez toho je všechna námaha marná a i největší schopnosti vycvičeného rozumu nejsou k ničemu a přinesou neúspěch.
+Snažte se nejdříve sebe //pozemsky// správně postavit do záchvěvů Božích zákonů, které nikdy nemůžete obejít, aniž byste sobě a svému okolí velmi uškodili, a opřete také //své// zákony o ně, nechte je z nich povstat, pak získáte rychle mír a štěstí, které vám podpoří výstavbu, kterou tak očekáváte; neboť bez toho jsou všechny snahy zcela zbytečné a sama nejvyšší dovednost nejcvičenějšího rozumu je marná a přináší neúspěch.
-Na //vás// záleží, na vás samých, na každém jednotlivci a ne, jak jste se dosud tak rádi snažili klamat, že vždy na tom druhém! Zkuste to nejdříve jen na sobě, ale to právě nechcete! Domníváte se být povzneseni nad tím nebo se vám začátek jeví být příliš malým a vedlejší věcí.
+Na //vás// záleží, jedině na vás, na každém jednotlivci, a nikoliv, jak vy se tak rádi snažíte předstírat, vždy na druhých. Zkuste to jen nejprve na sobě, avšak to nechcete! Neboť se domníváte být nad to povzneseni nebo se vám tím počátek jeví příliš malý a podružný.
-Ve skutečnosti je to jen lenost vašeho ducha, která jest schopna vás zdržovat a jíž jste všichni již zotročeni po tisíciletí; váš rozum, poutající vaše duchovní schopnosti, vám už nemůže pomoci, když jde o to podřídit se nyní čisté síle Boží nebo zahynout.
+Ve skutečnosti je to však jen lenost vašeho ducha, která je vás schopna od toho zdržovat a kterou jste všichni do jednoho zotročeni již tisíciletí. Váš rozum, který spoutal vaše duchovní schopnosti, nemůže vám nyní již více pomoci, když je nutné se nyní podřídit čisté Boží síle, nebo zahynout.
-Musíte svého ducha oživiti, v sobě probuditi, aby poznal vůli Boží a slyšel, čeho od vás požaduje. Jen vůli Boží jest člověk poddán od prapočátku a ničemu jinému. Jen vůli Boží musí skládat nyní počet ze všeho, co způsobil v této části stvoření, jemu propůjčené jako jeho domov.
+Vy musíte ducha učinit čilým, v sobě ho vzkřísit, aby poznal Boží vůli a slyšel, co od vás vyžaduje; neboť jí jediné je člověk podřízen od prapočátku, a ničemu jinému, jí musí skládat účty ze všeho, co způsobil v části stvoření, která mu byla propůjčena jako domov.
-A váš neblahý sklon sahat vždy po něčem vyšším, toužit vždy po cizím, místo radovat se ze svého okolí, postaví se proti vám jako jedno z nejhorších vašich provinění a bude svědčit o zlu. Zlo vzniklo z lenosti vašeho ducha, kterého nemáte zaměňovat s rozumem. Rozum není duch!
+A váš nešťastný sklon sahat vždy jen po něčem vyšším, toužit po cizím, místo abyste se těšili ze svého okolí, se ukáže jako jedno z vašich nejhorších zel a namíří se proti vám. Toto zlo pramení z lenosti vašeho ducha, kterého nelze zaměňovat s rozumem; neboť rozum není duch!
-Vždyť vy jste to i pozemsky vždycky takto dělávali, místo, abyste se vší silou a radostí zkrášlovali své okolí, zdokonalovali je a přivedli k plnému rozkvětu, chcete často odtamtud pryč, protože se vám to zdá být pohodlnější a slibující rychlejší úspěch. Chcete se od svého okolí odloučiti, abyste našli žádané zlepšení, protože vždycky očekáváte ve všem cizím současně také zlepšení a zkrášlení!
+Vy jste se přece takto vždy také pozemsky chovali. Místo toho, abyste se vší silou a s radostí vytvářeli krásněji své okolí, činili je dokonalejším a povzbuzovali k plnému rozkvětu, chcete často z něj //pryč,// protože se vám to zdá takto pohodlnější a slibující rychlejší úspěch. Chcete se od něj odloučit, abyste nalezli žádané zlepšení, protože ve všem cizím současně také zlepšení a zkrášlení očekáváte!
-Zkuste nejdříve //správně zužitkovati// to, co vám bylo //dáno.// Najdete při tom jeden zázrak za druhým.
+Snažte se nejprve //správně zužitkovat// to, co vám bylo //dáno!// Naleznete při tom zázrak za zázrakem.
-Aby bylo možno něco správně použít, je nutno to nejdříve důkladně //znát// a to je to, co vám naprosto chybí. Byli jste vždy příliš líní, než abyste poznávali vůli svého Boha, která je jasně a zřetelně viditelná ve stvoření.
+Aby se něco mohlo správně zužitkovat, musí se to také nejprve důkladně //znát.// A z toho vám chybí naprosto vše. Byli jste vždy líní k tomu, abyste poznávali vůli vašeho Boha, která se vám jasně a zřetelně ukazuje ve stvoření.
-Vždy znovu musím se dotýkat této staré vaší rány, z níž jsem už tak často strhal všechny obaly a kterou se snažíte stále znovu pečlivě zahalovat. Tato rána je prapůvod všeho zla, pod kterým musíte nyní trpět, až se od něj osvobodíte anebo naprosto zhroutíte. Tato rána jest a zůstane dobrovolnou leností vašeho ducha!
+Musím se stále znovu dotýkat té staré rány, kterou vy lidé na sobě nesete, z níž jsem již často strhl všechny obaly, a kterou se však stále znovu snažíte pečlivě zahalovat. Rána, která tvoří prapůvod všeho zla, pod kterým nyní musíte trpět, až se od něj osvobodíte, nebo se úplně zhroutíte, je a zůstává dobrovolnou leností vašeho ducha!
-Mnozí z pozemských lidí nebudou už více schopni osvobodit se ze zabíjejícího objetí zla. Příliš dlouho váhali a nikdy se nevzchopili.
+Mnozí mezi těmito pozemskými lidmi již více nebudou schopni osvobodit se z tohoto smrtícího sevření zla; neboť příliš dlouho váhali se k tomu vzchopit.
-Je přirozené, že chytrost rozumu snaží se zastírat duchovní mdlobu, protože probuzením ducha nastává rychlý konec panství rozumu.
+Je přirozené, že chytrost rozumu se snaží zakrýt veškerý duchovní spánek, protože s procitnutím vašeho ducha rychle skončí také nadvláda rozumu.
-Jen duchovní lenost nedbá toho, co bylo dáno, nesnaží se odkrýt krásu toho a stále to zdokonalovat. Lenost ducha se domnívá, že jen ve změně najde zlepšení. Hledá své štěstí ve všem, co se jí zdá být //cizím.//
+Jen duchovní lenost příliš málo dbá toho, co bylo dáno, nedává si námahu objevit jeho krásu a trvale ji zdokonalovat, nýbrž domnívá se, že zlepšení nalezne jen ve //změně,// a hledá štěstí ve všem, co se jí jeví jako //cizí.//
-Člověk nemyslí při tom na to, že změna je podmíněna vykořeněním a pak postavením takto vykořeněného na //cizí// půdu, s níž si ještě neví co počít. Proto dělá velmi lehce velké chyby, které přinášejí nečekané špatné následky. Kdo vkládá svou naději na //změny,// kdo neví co počít s tím, co mu bylo //dáno,// tomu chybí vážné chtění a schopnost. Staví se sám předem na kolísající půdu dobrodruha!
+Člověk nemyslí při tom na to, že změna nejprve vyžaduje vykořenění a pak postavení tohoto vykořeněného na //cizí// půdu, s níž si ještě neví rady, a proto dělá velmi snadno velké chyby, které přinášejí zcela nečekané, špatné následky. Kdo vkládá své naděje do //změny// a s tím, co mu bylo //dáno,// neumí začít nic správného, tomu chybí vážné chtění jako schopnost, ten stojí předem na vratké půdě dobrodruha!
-Poznejte nejprve správně sami sebe a použijte to, co vám Bůh poskytuje k používání! Použijte to takovým způsobem, aby to bylo //schopné// rozkvětu. Pak se //musí// stát země a celá úroveň stvoření, ponechaná lidskému duchu k vývoji, //rájem,// v němž sídlí jen radost a mír. Zákon stvoření musí pak pracovat //pro// vás se stejnou jistotou, s jakou //nyní// musí být proti vašemu jednání. Přírodní zákon jest neochvějný, silnější než lidská vůle, protože spočívá v paprsku Prasvětla!
+Poznejte nejprve sami správně a využijte to, co vám Bůh poskytuje k použití, zužitkujte to způsobem, aby to bylo //schopné// rozkvětu, takže se země a celé úrovně stvoření, které jsou lidskému duchu přenechány k činnosti, //stanou// a //musí// stát //rájem,// kde přebývá jen radost, mír; neboť zákon stvoření bude pak //pro// vás pracovat se stejnou jistotou, jako //nyní// musí působit proti vašemu jednání, a to neochvějně, silněji než lidská vůle, neboť spočívá v paprsku Prasvětla!
-Není již daleko hodina, v níž lidé budou //muset// poznat, že to vůbec není těžké žít jinak než dosud a vycházet se spolulidmi v //míru!// Člověk bude vidoucí, protože mu nyní budou Bohem vzaty všechny možnosti jeho dosavadního //falešného// myšlení a jednání.
+Již není daleko hodina, ve které lidé již //musí// poznat, že to není vůbec těžké, žít jinak než doposud, vycházet v //míru// s bližními!
-S hanbou pak bude muset poznat, jak směšně se choval ve svém shonu za marnými věcmi, a jak byl //nebezpečný// celé části stvoření, která byla mu svěřena z milosti k používání a k radosti.
+Člověk se stane vidoucím, protože mu bude Bohem vzata veškerá možnost k jeho dosavadnímu //falešnému// konání a myšlení.
-Bude pak v budoucnosti žít svým spolulidem jen k radosti jako oni jemu. Nebude už v sobě nosit závistivou žádostivost toho, co dosud ještě nemá. Probudí se schopnost rozvinout krásu svého vlastního okolí k nejnádhernějšímu rozkvětu. Bude utvářet všechno zcela podle svého druhu, jakmile se postaví do velkého, požehnaného zachvívání nejprostších prazákonů stvoření, jimž jsem vás mohl vyučovati svým Poselstvím, dík lásce Boží, která tentokrát trestajíc pomáhá, aby zachránila ty, jež jsou ještě dobré vůle a pokorní duchem.
+Pak musí zahanbeně uznat, jak směšně si počínal ve svém shonu za věcmi bezvýznamnými pro //skutečný// život a jak byl //nebezpečný// celé části stvoření, která mu byla svěřena v milosti k používání a k jeho radosti.
-Chcete-li budovat, //rozjasněte// nejprve //svého ducha// a učiňte jej silným a čistým. //Zjasniti// znamená nechat ho uzrát! Stvoření stojí již v čase //žní// a člověk jako tvor s ním.
+Bude v budoucnosti žít jen k //radosti// bližním, jakož i oni jemu a neponese závistivou žádostivost vždy jen po tom, co dosud nemá. Probudí schopnost rozvinout své vlastní okolí k nádhernému rozkvětu, přetvoří je zcela podle svého druhu, jakmile se postaví do velkého, blahodárného zachvívání prostých prazákonů stvoření, jimž jsem vás mohl svým Poselstvím učit skrze lásku Boha, která tentokrát trestajíc pomáhá, aby zachránila ty, kteří jsou ještě dobrého chtění a pokorní v duchu!
-On však v něm zůstal pozadu svým tvrdošíjně falešným chtěním. Sám se postavil stranou všech k Světlu letících záchvěvů a musí být již nyní //zesíleným,// radostnějším kroužením stvoření odhozen, protože se ve své nezralosti nemůže na něm udržet.
+Pokud chcete budovat, tak //zjasněte// nejprve //svého ducha// a učiňte ho silným a čistým. //Zjasnit// ho znamená nechat ho dojít ke zralosti! Stvoření stojí již v době //sklizně// a člověk jakožto tvor s ním.
-Zralého či zjasnělého člověka možno velmi lehce poznat, neboť stojí ve Světle a míjí vše temné. Jeho druh vyvolává také mír.
+On však zůstal v něm pozadu skrze své tvrdošíjné falešné chtění, postavil sám sebe stranou všech Světlem chtěných záchvěvů a musí v nyní již //posíleném// radostnějším kroužení stvoření být z něj vymrštěn, protože se v něm se svou nezralostí nemůže udržet.
-Není tu již žádného vzkypění. Ve velkém vzepětí radostného tvoření vládne jen klidná věcnost, nebo chladná přísnost, která přátelsky osvětluje a zjasňuje chyby těch, kteří ještě nemohli zesílit v duchu, kteří jsou ještě podrobeni kvasu, který má přivoditi očistění a zjasnění, nebo … zkázu.
+Lidová mluva hovoří zcela správně o //zjasnělém// duchu. Zralého nebo zjasnělého ducha lze velmi snadno poznat; neboť stojí ve Světle a vyhýbá se všemu temnu. Vyvolává také kolem sebe mír skrze svůj druh.
-Jen temno může vzkypět, nikdy Světlo, jevící vždy chladnou čistotu a míruplnou rozvahu ve vědomé síle vysokého vědění.
+Není tu již více žádného vzkypění, nýbrž klidná věcnost ve velkém zachvívání radostného tvoření nebo chladná přísnost, která s vlídností osvětluje slabosti těch, kteří ještě nemohli v duchu zesílit, nýbrž jsou ještě podrobeni kvasu, který má přivodit vyčištění a zjasnění, nebo … zkázu.
-Kde tedy může v lidech ještě //vzkypět// hněv, tam je třeba vypálit ještě nějaké slabosti. Takový duch může také i podlehnout útokům temnot nebo sloužit jim jako nástroj, není ještě zjasnělý, není ještě dost očistěn.
+Vzkypět může jen temno, nikdy Světlo, které vždy ukazuje chladnou čistotu a míruplnou rozvahu ve vědomé síle vysokého vědění.
-A tak je to se //všemi// slabostmi, které máte a které, jak se zdá, vůbec nechcete -- nebo jen za velkých těžkostí -- odhoditi.
+Kde tedy může v člověku //vzkypět// zlost, tam je třeba ještě vypálit slabosti, takový duch může také ještě podlehnout útokům temna nebo mu posloužit jako nástroj. Není „zjasnělý“, ani ještě dosti očištěn.
-Ve skutečnosti by to nebylo tak těžké, kdybyste mohli porozumět, že máte rozumně zacházet //s tím,// co vám Bůh dal. //Správně// používat to, co již držíte v rukou a sebe vpraviti do záchvěvů zákonů, jichž znalost jste si mohli z mého Poselství už dávno osvojiti. Pak je to až dětsky lehké v opravdovém slova smyslu.
+Tak je to se //všemi// vašimi slabostmi, které na sobě nesete a kterých, jak se zdá, se vůbec nedovedete zbavit nebo jen za velkých obtíží. Ve skutečnosti by to nebylo těžké, jakmile byste mohli porozumět tomu, že máte konečně moudře zacházet s //tím,// co vám bylo Bohem dáno, správně //použít to,// co již držíte v rukou, a vřadit se do záchvěvů zákonů, jejichž znalost jste si již mohli vyzískat skrze mé Poselství. To je pak dětsky snadné v nejopravdovějším smyslu.
-Nechte toho zabývání se převážně otázkami, jež přesahují vám vykázané pole a učte se nejprve dokonale znát vše //to,// co je //ve// vás a //kolem// vás. Pak přijde vzestup zcela sám, protože budete samočinně pozdviženi účinky vašeho jednání.
+Zanechte toho, zaměstnávat se převážně otázkami, které překračují vám vykázanou oblast, a učte se nejprve důkladně poznat všechno //to,// co je //ve// vás samých a //kolem// vás, potom přijde vzestup zcela sám od sebe; neboť budete samočinně povzneseni účinky vašeho konání.
-Buďte //prostí// v myšlení a jednání; neboť v prostotě je velikost a také síla! Není to krok zpět nýbrž vpřed a upraví //pevnou// stavbu k novému bytí, v němž najde každý člověk své místo. Pak už nebude zmaten a spoután, nýbrž každým způsobem přehledný, jasný a čistý, jedním slovem: Zdravý! Přirozený!
+Buďte //prostí// v myšlení a konání; neboť v jednoduchosti spočívá velikost a také síla!
-Vyvíjejte se jako vnitřně přímí, opravdoví //lidé// a budete mít hned nejužší spojení s celým stvořením. Celé stvoření vám bude pomáhat ve všem, čeho potřebujete pro sebe a svůj vzestup. Žádnou jinou cestou toho nemůžete dosáhnout!
+Tím nejdete zpět, nýbrž kupředu a sestavujete //pevnou// stavbu k novému bytí, v níž se každý člověk správně vyzná, protože již není zmatená a zamotaná, nýbrž ve všech směrech přehledná, světlá a jasná, jedním slovem: Zdravá! Přirozená!
-//Pak// se vám dostane hojnost všeho, čeho vám bude třeba a co vám udělá radost a přinese mír. Až pak! V žádném případě dřív, i kdybyste se o to nevím jak namáhali. Nyní přišel čas, v němž se člověk na zemi //musí// otevřít slovu Božímu, což je totéž jako vpravení se do stávajících, stvoření udržujících a povzbuzujících zákonů nejsvětější vůle Boží!
+Vyvíjejte se jako vnitřně přímí, opravdoví //lidé,// a tím máte ihned vroucí spojení s celým stvořením, které vám pomáhá ve všem, co je pro vás nutné a co potřebujete ke vzestupu. Na žádných jiných cestách toho nemůžete dosáhnout!
-Není pro celé lidstvo žádné jiné cesty ani jiné pomoci! Musí //poznat// a vpraviti se nebo zahynout; //neboť soud je zde!// Žádný člověk vám nyní již v nadcházející nouzi neporadí ani nepomůže. //Jedině Bůh!//
+//Pak// bude k vám plynout v bohaté hojnosti všechno, čeho potřebujete a co vám dělá radost a přináší mír, v žádném případě však dříve, i kdybyste se také o to ještě sebevíce snažili; neboť nyní nastal čas, kdy se člověk na zemi //musí// otevřít Slovu Božímu, což je souznačné s vřazením se do stávajících, stvoření udržujících a podporujících zákonů svaté vůle Boží!
+Neexistuje pro lidstvo žádná jiná cesta — ani jiná pomoc! Musí poznat a vpravit se, nebo zahynout; //neboť soud je zde!// Žádný člověk nemůže vám už v nadcházející nouzi poradit ani pomoci, nýbrž pouze //jen Bůh!//