Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 83. Plamen učedníků. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:plamen_ucedniku to cs:doznivani:hlas:plamen_ucedniku Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 24. Plamen učedníků. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:plamen_ucedniku to cs:doznivani:plamen:dil_ii:plamen_ucedniku Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Plamen učedníků. ======
-Na starých i na nových obrazech vídáme často učedníky Syna Božího, Ježíše, zobrazené s plamennými jazyky na hlavách, takže se tyto postavy na obraze jeví jako rozsvícené svíčky, neklidně plápolající.
+Na starých a na nových obrazech nacházejí se učedníci Syna Božího často zobrazeni s plamennými jazyky nad hlavou, takže tyto postavy na obraze vypadají jako zapálené svíčky, které neklidně planou.
-Toto vyobrazení pochází ve svém prapůvodu od umělců, kteří byli buďto sami jasnovidní a duchovně ukázané obrazy předávali takovým způsobem dále nebo je podle líčení jasnovidných lidí zobrazili.
+Toto znázornění pochází ve svém počátku od umělců, kteří byli buď sami jasnovidní a duchovně ukazované obrazy takto předávali, nebo kteří od jasnovidných lidí převzali jejich líčení.
-Mezi nimi jsou i takoví, kterým sloužilo za podklad vyprávění o vylití síly Ducha Svatého na učedníky, při kterém se mluvilo o plamenných jazycích.
+Mezi nimi jsou však ještě i jiní, kteří vzali za základ vyprávění o vylití síly Ducha Svatého nad učedníky, protože se při tom o plamenných jazycích mluvilo.
-Přesto se mnozí pozemští lidé domnívají, že na této formě zobrazení pracovala pouhá fantasie umělců. Avšak v tomto případě vyjadřuje vyobrazení téměř přesně pravdu, tak dalece, pokud se tato nechá obrazně zformovat.
+Většina pozemských lidí má však navzdory tomu za to, že tuto formu vyjádření zvolila jen fantazie umělce. Avšak znázornění trefilo v tomto případě pravdu dosti přesně, pokud se to vůbec dá obrazně zformovat.
-Mezi umělci, kteří takové obrazy malovali, jakož i mezi všemi lidmi, kteří tyto obrazy znají nebo si sami učinili o nich podobnou představu, neví ani jeden o skutečné //souvislosti// a příčině tohoto jevu plamenných jazyků na hlavách. Jasnovidní lidé je sice vidí, neví si však s nimi rady, poněvadž vysvětlení o tom se ještě nikdy nedostalo mezi lidi; neboť toto vysvětlení může být dáno jedině shůry.
+Ze všech umělců však, kteří obrazy vytvořili, jakož i ze všech lidí, kteří se tyto obrazy naučili znát nebo si sami o nich vytvořili podobnou představu, nezná ani jeden skutečné //souvislosti// a příčiny tohoto jevu plamenných jazyků na hlavě. Jasnovidní lidé to sice vidí, avšak neví, co si s tím počít; neboť se ještě nikdy nedostalo mezi lidi o tom vysvětlení, které může být dáno jen shůry.
-Chci se proto dnes o tom zmínit, poněvadž i dnešní učedníci mají týž plamen na svých hlavách a mnozí jasnovidní lidé mohou jej časem zřetelně viděti. Ne všichni, neboť dar jasnozření jest rozdílný.
+Proto chci o tom dnes ještě jednou hovořit, protože také dnešní učedníci nesou na hlavě stejný plamen, což mnozí jasnovidní lidé mohou čas od času zřetelně spatřit. Ne všichni; neboť dar jasnozření je rozdělen rozličně.
-Svěcení učedníků spojuje k tomu vyvolené lidi pozdějšího stvoření s prastvořením. To jest: vyvinutým lidským duchům jest darována k jejich duchovní jiskře ještě jiskra čistě duchovní.
+Svěcení učedníků spojuje k tomu vyvolené lidi pozdějšího stvoření s prastvořením. To děje se tím, že vyvinutým lidským duchům je darována k jejich duchovnu ještě jiskra z čistě duchovního.
-Tato jiskra jeví se pak na hlavě jako plamenný jazyk, ovšem jenom tehdy, když učedník této jiskry //používá// a není-li k tomu příliš líný. Vzplane jen //používáním// a působí podle svého druhu. Při tom zůstává vždy sama pro sebe. K duchovnímu může býti sice připojena nebo přičleněna, ale nemůže je nikdy proniknout.
+Tato jiskra se pak jeví jako plamenný jazyk na hlavě, avšak jen tehdy, pokud dotyčný jiskru //používá// a není snad k tomu příliš líný. Jen v //používání// vzplane a působí ve svém druhu. Zůstává při tom vždy sama pro sebe, může být sice k duchovnímu přidružena nebo připojena, nikdy však nemůže do něj vejít.
-Tak jako se čistě duchovní ve stvoření podle zákona a svému druhu přiměřeně zachvívá //nad// duchovním, tak stojí i u učedníků pozdějšího stvoření //nad// jejich duchem. Zůstane nad ním, aniž by do učedníka vešlo, poněvadž čistě duchovní není snad čistší nebo silnější duchovno, nýbrž jest //naprosto jiného druhu,// samo pro sebe, je tedy jiné, úplně //rozdílné// podstaty než lidské duchovno.
+Tak jako se čistě duchovní ve stvoření zákonitě odpovídajíc svému druhu zachvívá //nad// duchovním, tak stojí také u učedníka pozdějšího stvoření //nad// jeho duchem a zůstává tam, aniž by do učedníka vešlo; neboť čistě duchovní není snad čistší duchovno nebo silnější duchovno, nýbrž je to //zcela jiný,// sám pro sebe stojící //druh,// a má tedy od duchovna zcela //rozdílnou// podstatu.
-//Spojení// těchto obou druhů je možné, jsou-li splněny přechody, zákonům stvoření odpovídající, ne však splynutí.
+//Připojení// těchto obou druhů je možné, jestliže k tomu existují přechody odpovídající zákonům stvoření, splynutí však nikoliv.
-To jest důvod, proč se čistě duchovní jiskra jeví nad lidským duchem v podobě plamenného jazyka.
+To je důvod, proč čistě duchovní jiskra se jeví jako plamenný jazyk nad lidským duchem.
-Ale nechci se spokojiti jen tím, že vysvětlím pouhý děj, který malíři zobrazují na svých obrazech, nýbrž chci jíti dále a chci vám jmenovati i důvod, proč učedníci dostali jiskru z prastvoření a proč je jim nutná. Neboť kdyby nebyla skutečně nutnou, nebyli by jí také nikdy dostali.
+Avšak nechci se spokojit s tím, že jen vysvětlím děj, který malíři podali ve svých obrazech, nýbrž chci jít dál a uvést vám také důvod, proč učedníci dostávají jiskru z prastvoření, proč ji potřebují; neboť kdyby nebyla skutečně nutná, nebyli by ji také přijali.
-Učedníci mají býti //prostředníky// mezi Synem Božím, vtěleným na zemi, a pozemskými lidmi. Mají šířiti Slovo Boží, žíti podle vůle Boží a pozemsky ji jako první //uskutečňovat//.
+Učedníci mají být //prostředníky// mezi na zemi inkarnovaným Synem Božím a pozemskými lidmi. Mají šířit Boží Slovo, vzorně žít Boží vůli, pozemsky ji nejdříve //uskutečňovat.//
-K tomu potřebují rozšířenější možnost chápání, které jest schopno přijmouti vznešený smysl Slova Božího, to jest rozuměti Synu Božímu.
+K tomu potřebují rozšířenou možnost chápání, která je schopna přijmout vysoký smysl Božího Slova, tedy chápat Syna Božího.
-//Za tím// účelem dostali všichni učedníci jiskru z říše čistého duchovna, která je uschopňuje přijmouti Poselství ze Světla //vyšším// způsobem, než jakým je vyvinutý pozemský lidský duch schopen ho přijmout. Tato jiskra dává jim možnost postoupiti o malý krůček blíže k Božskému a mohou býti za účelem lepšího poznání z pozdějšího stvoření duchovně pozdviženi.
+K //tomuto// jedinému účelu dostali všichni učedníci jiskru z čistě duchovní říše, která je uschopňuje přijmout Poselství ze Světla //vyšším// způsobem, než může vyvinutý pozemský lidský duch, protože skrze jiskru mohou postoupit o malý krok blíž k Božskému, být duchovně pozdviženi z pozdějšího stvoření k lepšímu poznání.
-Propast, která se rozevřela mezi Synem Božím a pozemskými lidmi je již příliš veliká a příliš hluboký je pád lidstva na zemi, takže přijetí //síly// Slova ze Světla bez prostřednictví učedníků je lidem zhola nemožné.
+Příliš veliká je mimoto propast, která se rozevřela mezi Synem Božím a pozemskými lidmi, příliš hluboký je již dosažený pád lidstva na zemi, takže přijetí //síly// Slova ze Světla bez prostřednictví učedníků by bylo pro lidstvo zcela nemožné.
-Jiskra čistě duchovního, kterou učedníci dostali milostí Světla jako dar, činí je schopnými nejen snadněji a více poznávati, nýbrž i přijímati vyšší sílu.
+Jiskra čistě duchovního, kterou učedníci obdrželi jako dar milosti ze Světla, je uzpůsobuje nejen k lehčímu a většímu poznání, nýbrž také k přijetí vyšší síly.
-//Tato// síla, již jsou učedníci schopni přijmouti, musela by prouditi kolem pozemských lidí //nevyužita,// kdyby druh lidského ducha nebyl dříve učiněn přístupným. Lidé sami nejsou schopni se jí otevřít.
+//Tato// síla, kterou jsou učedníci schopni přijmout, musela by proudit kolem pozemských lidí //nevyužita,// protože ti nejsou ve stavu se pro to otevřít, jestliže by jejich duchovní druh nebyl napřed tomu učiněn přístupným.
-A to jest úkolem učedníků!
+Toto činit je úkolem učedníků!
-//Přeměnění// síly skrze učedníky v dalším předávání nepřichází vůbec v úvahu, poněvadž změna síly jest naprosto nemožná. //Síla// zůstává vždy přesně táž, jedině //vyzařování// touto silou prožhaveného dočasného druhu jest při //různosti druhů// také rozdílné a může se proto rozděliti v mnoho oddílů.
+//Přeměna// síly skrze učedníky nepřichází při předávání při tom vůbec v úvahu, protože přeměnu síly samu o sobě přece nelze vůbec provést. //Síla// zůstává vždy zcela přesně stejná, jen //vyzařování// touto silou prožhaveného příslušného druhu je při //rozdílnosti// druhů také rozdílné a může se tím štěpit do mnoha oddílů.
-Jedině síla vytváří //tlak! Působení// tlaku je určováno růzností //odporu,// který kladou různé druhy ve stvoření. Rozdíly v odporu vyvolávají zprvu žár nebo chlad, barvy, tóny, přitahování nebo odpuzování, pohyb, tíži nebo lehkost jakož i všechno střídání. Teprve odporem nabývají všechny vlastnosti výrazu!
+Síla samotná vytváří //tlak! Účinek// tlaku je však určován skrze odlišnost //odporu,// který kladou druhy ve stvoření. Rozdíly v odporu vyvolávají nejprve žár nebo chlad, barvy, tóny, přitažlivost nebo odpuzování, jako pohyb vpřed, jakož i tíži nebo lehkost. Právě tak všechny změny v tom. Odpor přináší tedy všechny svéráznosti k „výrazu“! Toto slovo „výraz“ ukazuje vám vlastní postup v //pravém// světle; neboť vlastnosti všech druhů stávají se skrze sílu skutečně //výraznými,// přicházejí tedy skrze tlak síly //k výrazu,// nuceně při tom //vystupují.//
-Slovo „výraz“ staví vlastně tento děj do //pravého// světla, poněvadž vlastnosti všech druhů jsou silou skutečně //vyráženy,// tlakem síly nabývají //výrazu// a jsou donuceny //projeviti se//. Čím silnější nebo slabší je při tom //odpor// druhů, tím zřetelněji se ukazují tlakem vytvořená a vytlačená vyzařování, jakož i jejich účinky ve svých, při tom se vyvíjejících, naprosto určitých vlastnostech.
+Čím více nebo méně silnější je při tom //odpor// druhů, tomu odpovídajíce se ukazují skrze tlak vytvořená a vytlačená vyzařování a jejich účinky ve svých při tom se vyvíjejících zcela určitých zvláštnostech.
-Představte si to asi takto: živá síla //jest!// Lze ji vycítit a zpozorovat teprve odporem, který vyvolává a vytváří tlak, jenž touto silou roste nebo slábne.
+Takto si to představte: Živoucí síla //jest!// Citelnou a pozorovatelnou se však stane teprve skrze odpor, který vyvolává a vytváří také tlak, stejně tak tento stává se silnějším nebo slabším.
-//A tlakem// vzniká všechno, co se projevuje. Je to základ každého zformování ve stvoření, které se musí současně podřídit rovnoramennému kříži, v němž se musí zachvívat, poněvadž tento kříž jest živoucí silou, jejíž positivní a negativní záchvěvy jsou vždy v rovnováze. Positivní záchvěvy probíhají směrem kolmým, negativní směrem vodorovným.
+A v //tlaku// povstává všechno, co se projevuje, on je základem ke každému formování ve stvoření, které se musí podrobit rovnoramennému kříži a v něm se musí zachvívat, protože tento kříž je živoucí silou, jejíž záchvěvy vždy zůstávají ve vyrovnání pozitivního a negativního. Pozitivní záchvěvy probíhají svisle, negativní vodorovně.
-To je dnes ale vedlejší. Pozorujme opět učedníky, kteří mají na svých hlavách plamenný jazyk čistě duchovního.
+To však dnes jen mimochodem. Pozorujme opět učedníky, kteří nesou na svých hlavách plamenný jazyk čistě duchovního.
-Tento plamenný jazyk působí dvojím způsobem. Za prvé jako nálevka pro onoho lidského ducha, stojícího pod ním a za druhé jako anténa. Tím označuji dva způsoby //přijímání//. Nálevka je obrazem pasivního, negativního přijímání, zatím co anténa zrcadlí přijímání aktivní nebo positivní. Do nálevky musí býti naléváno, anténa sama o sobě zadrží pevně vše, co podle zcela určitého způsobu přivodilo dotek.
+Tento plamenný jazyk působí dvojím způsobem, jednak jako nálevka pro pod ním stojícího lidského ducha, pak zase jako anténa. Označuji tím dva druhy //přijímání.// Nálevka poskytuje obraz pasivního, negativního přijímání, zatímco anténa zrcadlí aktivní nebo pozitivní přijímání. Do nálevky musí být naléváno, anténa sama pevně zadrží to, co se jí nějakým zcela určitým způsobem dotkne.
-Nálevka přijímá slovo jako formu, kdežto anténa jako vyzařování síly.
+Nálevka přijímá Slovo jako formu a anténa je přijímá jako vyzařování síly.
-Působení na učedníka jest následující:
+Účinek na učedníka je nyní následující:
-Ačkoliv je plamen připoután, podržuje si svůj druh pro sebe, tak jako pozemský lidský duch udržuje svůj, jemu náležející druh beze změny.
+Navzdory učiněnému spojení ponechává si plamen svůj druh sám pro sebe, jakož i pozemský lidský duch si beze změn ponechává vlastní, jemu odpovídající druh.
-Avšak to, co plamen, nalézající se na hlavě učedníka, jest schopen přijmout, to se v lidském duchu zachvívá vibračně; lidský duch pak //vjem následující// po společné vibraci předává dále pozemským lidem! Toto další předávání děje se po způsobu pozemských lidí, poněvadž podle zákonů stvoření nemůže to učedník dávati jinak a proto také mu pozemští lidé stejnorodostí svého ducha mohou rozumět!
+Avšak co je plamen na hlavě učedníka schopen přijmout, to se //vibračně// zachvívá v lidském duchu, a ten to pak ve spoluzachvívání //následně procítí// a předá dále pozemským lidem! Předává to dál v pozemsky lidském druhu, protože to pro něj v zákonech stvoření není jinak možné, a proto mu také pozemští lidé mohou rozumět skrze stejný druh svého ducha! Tak se to jeví //zdánlivě// jako přeměna síly Slova a druhu, protože to učedník předává jinak, než je schopen to přijmout. Jeho duch však bezprostředně nepřijal vůbec nic, nýbrž v sobě může jen //následně procítit// vibracemi příjímání plamene nad sebou to, co plamen přijal.
-A tak se to jeví jako //zdánlivá// přeměna síly Slova a způsobu, poněvadž učedník to předává dále jinak, než jak on sám je to schopen přijmout. Jeho duch však přímo nepřijal vůbec ničeho. Jedině vibrací příjmu plamene nad sebou mohl //dodatečně procítiti// to, co plamen přijal. Bez tohoto jemně vyciťujícího plamene nemohl by lidský duch učedníka pochopit víc než ostatní lidé.
+Bez tohoto jemně vyciťujícího plamene by nemohl lidský duch učedníka vnímat nic víc než ostatní lidé.
-Lidský duch učedníka může takto dodatečně procítiti, co plamen přijal, leč jen svým vlastním druhem. Následující vjem odpovídá proto tomuto jeho druhu a předává ho pak dále tak, jak ho sám svou stejnorodostí s pozemskými lidmi přijal.
+Nuže, lidský duch učedníka může, avšak také jen //ve svém vlastním druhu,// přijímat proto již v následném procítění podle tohoto vlastního druhu, což pak předává dál jako jím samotným procítěné ve své stejnorodosti s pozemskými lidmi.
-Není to tedy ve skutečnosti přeměna síly, nýbrž učedník může jemu přiděleným plamenem vyciťovati mnohem //víc// než pozemští lidé, poněvadž plamen se podobá anténě, která je schopna zprostředkovati spojení z větších dálek a propůjčuje mu částečnou schopnost přijímati záchvěvy v čistě duchovním.
+Není to tedy ve skutečnosti žádná přeměna síly, nýbrž učedník je schopen skrze jemu propůjčený plamen jen vycítit mnohem //více// než pozemští lidé, protože plamen se podobá anténě, která je schopna zprostředkovávat z veliké dálky a jemu propůjčuje částečnou schopnost přijímat záchvěvy z čistě duchovního.
-Myslím, že jsem se vyjádřil dosti zřetelně, abych ve vašich představách vyvolal obraz, který by se ději pokud možno nejvíce podobal.
+Myslím, že jsem se tím vyjádřil dost zřetelně, abych ve vaší představivosti probudil obraz, který by se ději podobal tak, jak jen to je možné.
-Musíte si jen znovu uvědomit, že určitý druh jako takový nelze nikdy přeměnit. Může mu býti vyšší mocí něco přidáno, avšak tento přídavek podrží si vždy svůj vlastní druh sám pro sebe. Může nastati jen společné //působení,// které musí dodržovati cestu, přesně vyznačenou zákony stvoření, nemůže nikdy vystoupiti nad ni nebo dokonce vybočiti stranou.
+Musíte si však vždy znovu představovat, že určitý druh nemůže se nikdy jako takový přeměnit. Může mu skrze vyšší moc být něco přidáno, avšak tento přídavek si vždy podrží pro sebe sama svůj vlastní druh. Může poskytnout jen //spolupůsobení,// které musí přesně dodržovat zákonům stvoření odpovídající cestu a nemůže nikdy nad její rámec ani odbočit stranou.
-Učedníkům byl dán tento čistě duchovní plamenný jazyk, aby mohli lépe přijímati Slovo Syna Božího na zemi, jehož smysl pak předávají ve způsobu pozemských lidí dále, jakož i svatou sílu, která je ve Slově.
+Učedníci obdrží tedy tento čistě duchovní plamenný jazyk k lepší možnosti přijímat Slovo Syna Božího na zemi, jehož smysl pak v pozemsky lidském druhu předávají, jakož i ve Slově tkvící svatou sílu.
-Děje se tak proto, aby Synu Božímu bylo ulehčeno splnění jeho úkolu na zemi, nebo můžeme také říci, aby Synu Božímu bylo umožněno na zemi vůbec působit.
+Děje se to tedy k usnadnění splnění úkolu Syna Božího na zemi, nebo lze též říci vůbec k umožnění působení Syna Božího na zemi.
-Z toho můžete poznati ohromnou důležitost, již učedníci ve svých rozličných druzích mají. Jsou mosty k lidstvu, které nesmí být strženy, nýbrž plně využity. Jsou to mosty //naprosto// různých druhů, kterých lidstvo ve svém seskupení potřebuje, aby mohlo dosíci Slova v jeho síle. Z tohoto důvodu nejsou také voleni učedníci stejných osobních vlastností, nýbrž navzájem se úplně liší. Odlišují se nejen vzděláním i charakterem, pozemským věděním a pozemským postavením, ale i duchovní zralostí.
+Tím je poznat nesmírná důležitost, kterou učedníci ve svých různých druzích jako mosty k lidstvu mají, které nesmějí být strženy, nýbrž chtějí být plně využity.
-Tyto rozdíly jsou nutné, poněvadž tvoří mosty k různým skupinám, v něž se lidstvo rozdělilo.
+Jsou to mosty //zcela rozličných druhů,// které lidstvo ve svém složení potřebuje, aby je mohlo Slovo se svou silou dosáhnout. Z tohoto důvodu nejsou také učedníci voleni snad stejně ve svých osobních vlastnostech, nýbrž jsou od sebe zcela odlišní. Rozlišují se nejen vzděláním a charakterem, pozemským věděním a pozemským postavením, dokonce se liší i v duchovní zralosti. Tyto rozdílnosti jsou nutné; neboť poskytují mosty k různým skupinám, do kterých se zástupy lidstva rozdělily.
-Každý učedník přijímá Slovo a sílu Syna Božího svým, jemu vlastním způsobem a podle toho ji předává dále. Dotýká se tak //oné// skupiny lidstva, jež jest //s ním stejného druhu//. Avšak učedník musí tento vlastní druh //zdokonaliti k nejvyšší zralosti,// aby se stal obrazem lidem, kteří jsou téhož druhu jako on!
+Každý učedník přijímá Slovo a sílu Syna Božího ve svém vlastním způsobu a předává je podle toho dál, aby se dotkly //té// skupiny lidstva, která je //s ním stejného druhu.// Avšak učedník musí tento svůj druh //zdokonalit k nejvyšší zralosti,// aby byl stejnému druhu vzorem!
-Tím získáte alespoň zdání o moudrosti Boží, která všechno v lásce přehlíží a všemu přiměřeně pomáhá. Mnohé se vám objasní, nad čím jste si až dosud darmo lámali hlavy, protože jste si nedovedli vysvětlit důvod toho či onoho jednání.
+Tím obdržíte nyní tušení o moudrosti Boží, která v lásce všechno existující přehlíží a podle toho ví, jak pomáhat. To vám však dá také objasnění mnohého, s čím jste si lámali hlavu, protože jste si nemohli vysvětlit základ k tomu nebo onomu jednání.
-V každém jednotlivém učedníku vidíte ztělesněnu a zastoupenu zcela určitou skupinu pozemských lidí. Ani jeden se nepodobá druhému, právě tak, jako se sobě nepodobají veliké skupiny pozemských lidí téhož druhu.
+V každém jednotlivém učedníku vidíte zosobněnu a zastoupenu zcela určitou skupinu pozemských lidí. Ani jeden se při tom nepodobá druhému, stejně tak jako veliké skupiny druhů mezi pozemskými lidmi nejsou zcela stejné.
-Celý zástup učedníků bude přesto ztělesňovati i všechno pozemské lidstvo … //po soudu!// Neboť teprve //potom// mohou učedníci lidem správně pomoci. //Teprve potom// budou spuštěny padací mosty, které ještě dnes musí zůstat vysoko vyzdviženy.
+Celý zástup učedníků bude však také ztělesňovat celé pozemské lidstvo … //po soudu!// Neboť teprve //pak// může se dostat lidem skrze učedníky pravé pomoci. //Teprve pak// budou spuštěny padací mosty, které dnes ještě musí zůstat vysoko zdviženy.
-Při tom však platí vždy jen //jednotlivý// tvor //jako takový,// nikoliv snad jako rasa, jako příslušník nějakého národa, nebo dokonce luciferovského produktu, rozumu, bažícího po moci, který si říká „strana“, a který je jedním ze zkázonosných průduchů luciferovského chtění.
+Avšak při tom vždy platí jen //jednotlivý// tvor //jako takový,// ne snad jako rasa, jako příslušník národa, nebo dokonce luciferského produktu mocichtivého rozumu, který je zván „strana“ a který je jedním z nejzkázonosnějších průplavů luciferského chtění.
-Před Bohem něčeho takového není! Zde platí jenom tvor jako takový! A jakým //jednotlivý tvor sám o sobě je,// jen //tak// a nejinak platí ve stvoření a před Bohem!
+Před Bohem nic takového není. Zde existuje jen tvor jako takový! A jakým je //jednotlivý tvor v sobě samém,// za //takového,// a ne jiného platí ve stvoření a před Bohem!
-Při tom také nepadá v úvahu, je-li některý člověk katolíkem či protestantem, nebo hlásí-li se k nějakému jinému vyznání; zde platí jedině jako //člověk sám o sobě//. Před svatými Božími zákony rozhoduje jen myšlení, chtění a konání!
+Nepřichází při tom také v úvahu, zda je lidský tvor katolíkem, nebo protestantem, nebo zda náleží k nějakému zvláštnímu vyznání, neboť platí pouze jako //člověk sám o sobě.// Myšlení, chtění a jednání je rozhodující vůči svatým Božím zákonům!
-Různobarevné pláštíčky, kterými se rozum snažil ověsiti duše na zemi, budou Božím soudem strženy dolů; neboť jsou jimi jen volně ověšeny. Co se však snaží //pod nimi// ukrýt, //to// se v paprsku Světla jasně zjeví.
+Pestrobarevné pláštíčky, kterými se snažil rozum ověsit duše na zemi, budou před Božím soudem strženy; neboť jsou jen volně přehozeny. Co se však //pod nimi// snaží skrýt, //to// bude nyní paprskem Světla odhaleno!
-Výběr učedníků ukazuje, že po soudu bude míti //každý// člověk na zemi učedníka, který právě jemu, jeho vlastním způsobem, může přiblížiti Slovo a sílu a že žádný z hledajících a prosících nemusí vyjít naprázdno, bude-li se namáhat, aby Slovo také skutečně hledal. Dosáhne přímého duchovního spojení //s takovým// učedníkem, který je jeho druhu nejbližší. Bude-li opravdu //chtít,// může se s ním pak i pozemsky setkat, aby od něho dostal i to poslední: zpečetění!
+Výběr učedníků ukazuje skutečnost, že pro //každého// člověka na zemi bude po soudu také učedník, který právě jemu ve svém vlastním druhu může zprostředkovat Slovo a sílu, a že žádný hledající a prosící nevyjde naprázdno, jakmile se snaží Slovo skutečně nalézt. Obdrží bezpodmínečně duchovní spojení s //tím// učedníkem, který stojí nejblíže jeho druhu, a může se s ním pak i pozemsky setkat, pokud poctivě //chce,// aby při tom od něj obdržel také to poslední: zpečetění!
-//Tak// je postaráno ze Světla! Pro tuto chvíli vidíte z toho jenom začátky a nemůžete si proto udělati úplný obraz. Přijde však čas, kdy se udiveni zastavíte. Pak uzříte, že již dnes byl položen úplný a přesný základ a že do prázdných míst jsou vkládány pouze jednotlivé kameny //těmi// učedníky, kteří budou ještě povoláni, aby dokončili divuplný mosaikový obraz, na němž má spočívat veliká říše míru. Říše tisíce let, která jest //Bohem// zaslíbena a která může být vytvořena jedině samotným Bohem. Nikdy nemůže být vytvořena člověkem, i když se mnohý cítí k tomu povolán.
+//Tak// je postaráno ze Světla. V této době vidíte jen počátky toho a nemůžete proto obdržet ještě celý obraz, avšak přijde čas, ve kterém se užasle zastavíte a uvidíte, že dnes byl k tomu důkladně vytvořen úplný základ a již jen jsou do ještě prázdných míst vkládány jednotlivé kameny skrze //ty// učedníky, kteří budou ještě povoláni, aby tím dokončili zázračnou mozaiku, na které má spočívat veliká říše míru tisíce let, která je //Bohem// zaslíbena a která může být vytvořena jedině Bohem, nikdy však lidským druhem, i když se tak mnohý člověk k tomu cítí povolán.
-//Ve všech// takovýchto případech nastane časem selhání, poněvadž člověk, který se domnívá, že již dosáhl úspěchu, //dokazuje,// že byl jen //člověkem,// který se o to pokusil!
+Ve //všech// takových případech nastane časem selhání úspěchu, protože takový člověk, který se domnívá, že ho již dosáhl, //dokazuje,// že byl jen //člověkem,// který se o to pokusil!
-Toto všechno ještě prožijete. Dívejte se proto kolem sebe a buďte bdělí! Proste //Boha// v čisté //pokoře// o žhavě vytouženou pomoc. Nespoléhejte se na lidský rozum ani tehdy, bude-li vám vznešenými slovy slibovati ráj. //Jedině Bohem// vám může být dán a nikým jiným v celém stvoření! //K němu// se obraťte, neboť na vás se vyplní jeho svaté Slovo!
+Toto všechno budete nyní prožívat. Proto se dívejte kolem sebe a bděte, vy lidé! Proste //Boha// v čisté //pokoře// o vytouženou pomoc. Nedbejte na pozemský rozum, i kdyby vám vznešenými slovy sliboval ráj. //Jen Bůh sám// může vám ho dát, a nikdo jiný v celém stvoření! Obraťte se k //Němu;// neboť jeho svaté Slovo se chce naplnit na vás!