Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 91. Očisťující plameny. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:ocistujici_plameny to cs:doznivani:hlas:ocistujici_plameny Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 32. Očisťující plamenné snopy. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:ocistujici_plamenne_snopy to cs:doznivani:plamen:dil_ii:ocistujici_plamenne_snopy Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Očisťující plameny. ======
+====== Očisťující plamenné snopy. ======
-Četní lidé, kteří vědí o Ježíši, Synu Božím, a kteří věří v něj i v jeho poslání, oslavují i dnes opět vánoce.
+Také dnes opět oslavují Vánoce mnozí lidé, kteří ví o Synu Božím Ježíši a věří v jeho podstatu a poslání.
-Ačkoliv způsob jeho poslání nebyl lidmi poznán v pravé podstatě, poněvadž se mnozí domnívali, že přišel jen proto, aby za ně trpěl a zemřel, jest přece mezi nimi i dosti takových, kteří se //v nejčistším chtění// modlí k Bohu a děkují mu za seslání jeho Syna.
+Přestože podstata poslání nebyla lidmi poznána v pravé formě, protože se mnozí domnívají, že přišel jen, aby pro ně zde na zemi trpěl a zemřel, tak přece jsou mezi nimi také mnozí, kteří se v //nejčistším chtění// modlí k Bohu a děkují Mu za poslání Jeho Syna.
-A těmto lidem, pro jejich čisté chtění, má být pomoženo, i když se tak stane bolestí a utrpením -- neboť jiným způsobem nelze jich přiměti k poznání jejich omylů.
+A //těmto// lidem má být pomoženo kvůli jejich čistému chtění, i když také skrze bolest a utrpení, pokud je jinak není možné přivést k poznání jejich omylu!
-Tato bolest a utrpení je pak projevem nejvyšší lásky, která jim chce ještě jednou pomoci, aby se jejich čisté chtění neztratilo pro falešný, naučený pojem, přijatý ve školách a církvích a od kterého nyní nechtějí dobrovolně upustit ze strachu, že by tím ztratili oporu a vydali se napospas pozemskému osočování.
+Tato bolest, utrpení je pak aktem největší lásky, která jim ještě jednou chce pomoci, aby se jejich čisté chtění neztratilo jen kvůli falešně naučenému pojmu, který přijali do sebe skrze školy a církve a nyní od něj nedovedou již dobrovolně upustit, protože se obávají, že tím budou bez opory a vydáni všanc pozemskému osočování.
-Jen takovým lidem má být pomoženo! Nikoliv však těm, kteří rovněž tak zbloudili, ale nemají v sobě velikého, čistého chtění, nýbrž jen vlažnost, povrchnost, lhostejnost ke všemu, co souvisí s těmito svátky. Ani těm ne, kteří se dívají na tyto svátky jako na pozemský zvyk, nikoliv duchovní! Těmto lidem nepřináší paprsek lásky, který dnes o slavnosti Zářící Hvězdy proniká plameny soudu, radostnou pomoc, nýbrž odmrštění, takže se v soudu musí zřítit!
+//Těmto// lidem má být pomoženo! Avšak ne těm, kteří stejně jako oni byli bludně vedeni, ale nenesou v sobě veliké čisté chtění, nýbrž vlažnost, povrchnost, lhostejnost ve všem, co je spojeno s tímto svátkem. Také ne těm, kteří ze zvyku považují tento svátek jen za pozemský, ne však za duchovní!
-Paprsek lásky, který po mnoha měsících nyní poprvé opět zasahuje tuto zemi, je předzvěstí Boží lásky, blížící se zvolna ke svému pozemskému záhalu, sleduje cestu hvězdy, jež se s požadováním přibližuje vždy víc a více v prasíle své duchovní podstaty k pozemskému lidstvu.
+Pro ně v sobě nepřináší paprsek lásky, který dnes a ke slavnosti Zářící Hvězdy proniká skrze plameny soudu, radostnou pomoc, nýbrž odvržení, takže se musí v soudu zřítit!
-Řítí se s hukotem jako posel Boží, jako svědek toho, který byl poslán, aby naplnil všesvatou vůli!
+Paprsek lásky, který dnes poprvé po měsících opět zasahuje tuto zemi, je zvěstovatelem Boží lásky samotné, která se pozvolna opět přibližuje své pozemské schráně, sleduje dráhu hvězdy, jež nyní požadujíc v prasíle své duchovní podstaty neustále se přibližuje pozemskému lidstvu.
-Obnovuje při tom všechno, neboť skrze něj se zhroutí a zřítí //to,// co v soudu bylo označeno k pádu! Přináší //rozřešení!// V jeho paprsku prožijete to nyní //hrubohmotně!//
+Žene se blíž, jako posel Boha, jako svědek toho, který byl poslán, aby naplnil všesvatou vůli!
-Je to zákonům stvoření odpovídající rozřešení již probíhajícího soudu v hrubé hmotnosti, jak to bylo zaslíbeno již dávno! Každý člověk je již //souzen// podle svého díla, které dává poznat jeho nitro.
+Činí při tom všechno //novým;// neboť skrze ni se zhroutí a klesne to, co bylo v soudu označeno k pádu! Přináší k tomu //rozuzlení.// V jejím paprsku to prožijete nyní //hrubohmotně!//
-Mezi tato díla nelze počítati jeho hrubohmotné skutky, které staví lidem na //odiv,// nýbrž jsou to projevy jeho //opravdového// chtění, které před lidmi často skrývá.
+Je to zákonům stvoření odpovídající rozuzlení již probíhajícího soudu v hrubé hmotnosti, jak je již dlouho zaslíbeno! //Souzen// je již každý člověk podle svého díla, které dává poznat jeho nitro. Za tato díla nelze označit jeho hrubohmotná díla, která dává lidem na //odiv,// nýbrž účinky jeho //pravého// chtění, které před lidmi často skrývá.
-Výsledky jeho chtění se jeví jako jeho skutky, které jsou v zákonitém, samočinném tkaní tohoto stvoření lidem zprvu neviditelny, jak jsem to již vylíčil v Poselství, které však zůstávají se svým zploditelem spojeny a v hrubohmotnosti musí se také časem citelně a viditelně projevit.
+Účinky jeho chtění ukazují se jako jeho díla, která jsou v zákonitém, samočinném tkaní tohoto stvoření nejprve lidem neviditelná, jak jsem v Poselství již vylíčil, která jsou však se svým zploditelem ve spojení a která se časem musí v hrubohmotnosti citelně a také viditelně projevit.
-A tento Boží soud započal již všude! Duchovně se projevil okamžitě a nyní se tak stalo i jemnohmotně.
+A tento Boží soud nastal již všude! Duchovně se projevil okamžitě a nyní děje se také jemnohmotně.
-Ale útočící, zářící hvězda jest nyní klíčem, který uzavírá veliké dění ve hrubohmotnosti a dokončuje zde, co se v duchovním a v jemnohmotnosti již dokonalo.
+Útočící zářící hvězda je však nyní klíčem, který uzavírá dění v hrubé hmotnosti a dokončuje zde to, co již v duchovnu a jemnohmotnu proběhlo.
-Síla hvězdy //rozboří// zdi, které si člověk nastavěl kolem sebe, dá mu pocítiti soud, jemuž pod hrubohmotnou pokrývkou svého pozemského těla mohl až dosud unikat.
+Síla hvězdy //rozbije// zdi, které si člověk kolem sebe sám zbudoval, a dá mu pocítit soud, kterému se pod hrubohmotnou ochranou svého pozemského těla mohl ještě doposud plíživě vyhýbat.
-Hvězda je klíčem k hrubohmotnému dění, které je bytostnými pomocníky všude připraveno!
+Hvězda je klíčem k hrubohmotnému dění, které je ve všem bytostnými pomocníky připraveno!
-Tím je také nyní pro všechno pozemské lidstvo posledním voláním, poslední výstrahou, která jako rychlý, ba přímý následek přináší s sebou také i konec, který může být počátkem jen pro //ty// lidi, kteří se chtějí bezpodmínečně podříditi Božím zákonům a pokorně vzývati Boha Otce, který jedině jest jejich Pánem až na věčnost!
+Tím je však nyní také posledním voláním ke všemu pozemskému lidstvu, poslední výstrahou, která v rychlejším, ba bezprostřednějším následku přináší s sebou také konec, který může být začátkem jen pro //ty// lidi, kteří se nyní chtějí podrobit Božím zákonům, zcela bezpodmínečně, v pokorném uctívání Boha Otce, který jedině je jejich Pán po veškerou věčnost!
-I když se podle svého vlastního chtění snažili od Boha odvrátit a vytvořili si vlastní modly, budou nyní tyto všemohoucností Boží svrženy se svých podstavců na //ty,// od nichž byly vyvýšeny a svým pádem je rozdrtí.
+I když se ve svém vlastním chtění snažili od Něj odvrátit a vytvořili si jimi samými zvolené modly, které nyní budou ze svých podstavců všemohoucností Boží svrženy a řítíce se v pádu rozdrtí //ty,// jimiž byly na ně povýšeny.
-Lidé, nalézáte se v době, za jejíž tvrdost musíte Bohu děkovat, neboť jen ona vám může přinésti záchranu tím, že vás probudí z hlubokého spánku, jemuž jste svým vlastním chtěním propadli!
+Lidé, stojíte v době, za jejíž ostrost musíte Bohu děkovat, protože jen ta vám může přinést záchranu tím, že vás probudí z hlubokého spánku, kterému jste skrze své vlastní chtění propadli!
-Otřes za otřesem zasáhne vás nyní v každé formě, pozemsky a tím také i duševně. Mnozí lidé mohli býti dnes zasaženi duševně jen tehdy, jestliže museli //pozemské// prožívati //nejhrubší// formou, poněvadž jsou již ve všem příliš otupělí a jejich duše spí odříznuty za kamennou zdí, a jako ochromeni propadají smrtícímu spánku.
+Otřes za otřesem všeho druhu vás nyní zasáhne, pozemsky a s tím úzce se poje i duševně. Mnozí lidé mohou být dnes duševně zasaženi jen tehdy, když musí //pozemsky// prožívat v //nejhrubší// formě, protože jsou již ve všem příliš otupělí a jejich duše uzavřeny za kamennou zdí spí, aby jako ochromeny snily spánek smrti.
-Kamenná stavba jest dílem pozemského rozumu, který musí být //nejdříve// zraněn, roztříštěn, má-li duše býti schopna něco pozorovat ze záření Světla.
+Kamenná stavba je dílem pozemského rozumu, které musí být //nejprve// zraněno, rozdrceno, dříve než duše může něco zpozorovat z vyzařování Světla.
-Dílo pozemského, ducha utlačujícího rozumu rozpíná se nad celou zemí, všechno zatvrzujíc, a v mnoha jednotlivých lidech bývá dokonce obzvlášť vybudováno. Avšak při prvním nárazu Světla rychle zakolísá.
+Dílo pozemského, ducha tísnícího rozumu rozpíná se nad celou touto zemí všechno zatvrzujíc, jsouc dokonce ještě v mnohých jednotlivcích zvlášť vybudováno. Avšak již při prvním nárazu Světla přijde velmi rychle ke kolísání.
-S objevením se zářící hvězdy zřítí se však všude za mnohého pokřiku, zatracování a vzájemného proklínání těch, kteří lpí na rozumu.
+Avšak s objevením se zářící hvězdy zhroutí se společně všude za mnohého pokřiku na něm závislých, za jejich zlořečení a vzájemného proklínání.
-Celá divoká směsice bude pak všude vyzdobena bláznivými činy, ale také promísena vzrůstajícími zoufalými prosbami!
+Celá tato divoká směsice bude pak všude vyzdobena šílenými činy, avšak také promísena se vzrůstajícími prosbami zoufalství!
-Právě tím, že toto špatné dílo zdá se být tak pevně spojeno a pozemsky silné, musí být jeho zhroucení tím strašlivější, poněvadž silou svého odporu posílí tím mocněji náraz Světla.
+Právě tím, že toto špatné dílo jeví se tak pevně spojené a pozemsky silné, musí být jeho zhroucení o to děsivější, protože skrze sílu svého odporu také umocní náraz Světla.
-Pak budete //vy// v tomto zmatku státi pevně a radostně, obracejíce své zraky k Bohu; neboť působíte-li ve Slově, jste ochraňováni a opatrováni jeho všemohoucí milostí!
+Pak //vy// budete stát pevně ve zmatku, s radostným pohledem obráceni k Bohu; neboť jste stráženi a chráněni jeho všemohoucí milostí, pokud působíte ve Slově!
-A vaše jistota zaručuje ochranu a pomoc všem těm, jejichž prosby v poznání Boha se obrátí ke Světlu. //Vy// můžete hledajícím ukázati cestu, která je vyvede ze smyček a nástrah řítících se temnot, aby nebyly spolustrženi, jestliže jejich duše se ještě v posledním okamžiku //poctivě namáhají// a usilují se zachytit na Slově.
+A vaše jistota poskytne ochranu a pomoc těm, jejichž prosby se v poznání Boha obrátí ke Světlu. //Vy// můžete hledajícím vysvětlit cestu, která je vyvede ze smyček a pádu řítícího se temna, aby je nestrhlo, když se jejich duše budou v posledních okamžicích ještě //poctivě namáhat// a snažit se zachytit na Slově.
-Že již nyní, uprostřed všech paprsků hněvu, bude seslán paprsek Božské lásky, jest opět tak nezměrná milost, jíž člověk porozumí teprve mnohem později.
+Že již nyní, uprostřed všech paprsků hněvu je vyslán i paprsek z Boží lásky, je opět tak nesmírná milost, jakou člověk pochopí teprve mnohem později. Paprsek lásky dává dnes ještě mnohým lidem možnost, moci se uprostřed soudu zachránit. Těm, kteří by jinak museli být ztraceni, protože jejich síla by nestačila, aby se oddělili od temnot, jejichž chapadla se je v pádu snaží pevně zadržet.
-Paprsek lásky poskytne ještě dnes mnoha lidem možnost zachránit se uprostřed soudu, a to těm, kteří by jinak museli být ztraceni. Jejich síla by nestačila k tomu, aby se odpoutali od temna, jehož chapadla je i v pádu chtějí pevně zadržet.
+Paprsek Boží lásky, který ji samotnou předchází! Oné lásky, která je s Ježíšem úzce spojena, která z části z Ježíše přichází.
-Paprsek Boží lásky, který lásce předchází! Oné lásky, která jest úzce spjata s Ježíšem, a která z části z Ježíše přichází.
+Jako kdysi skrze narození Syna Božího Ježíše na zemi, tak tím bude také dnes //ještě jednou znovu// položen základ k tomu, že naše slavnost Zářící Hvězdy se může opět stát slavností díků za sotva představitelnou Boží lásku!
-Jako kdysi narozením Syna Božího Ježíše na zemi, tak bude tím také dnes //ještě jednou obnoven// a položen základ k tomu, že naše slavnost Zářící Hvězdy stane se opět děkovnou slavností téměř nepředstavitelné Boží lásky!
+Tak jako sedmého září každého roku bude slavena radostně slavnost Božské Čistoty, slavnost //Lilie,// tak stane se slavnost Zářící Hvězdy skrze tento nový akt milosti Páně nyní slavností Boží lásky, slavností //Růže!//
-Tak jako sedmého září každého roku bude radostně oslavována slavnost Božské čistoty, slavnost //Lilie,// tak se slavnost Zářící Hvězdy stane tímto novým aktem milosti Páně nyní slavností Božské lásky, //svátkem Růže!// --
+Kamkoliv vyšle zářící hvězda čisté, duchem prožhavené plameny do vesmíru, splňuje se na těchto místech vždy současně také veliký akt milosti Boží lásky!
-Kamkoliv zářící hvězda vyšle čistý, duchem prožhavený plamen do vesmíru, tam se splňuje vždy současně také veliký akt milosti lásky Boží!
+A když nyní zde na zemi vybavuje //soud,// tak spočívá také v tom Boží láska; neboť přináší vykoupení a osvobození od temnot a od všeho zlého chtění pro tvory usilující ke Světlu!
-A když nyní vybavuje zde na zemi //soud,// tedy i //v tom// spočívá láska Boží, neboť ona přináší vykoupení a osvobození z temnot a všeho zlého chtění tvorům, kteří usilují ke Světlu!
+Že tyto hvězdné plamenné snopy musí vybavit //soud,// záleží jen na lidech, kteří ve svém špatném a od Boha odvráceném chtění formovali svou vlastní domýšlivostí a sobectvím špatná díla, která nemohou snést očišťující paprsek Světla, nýbrž při tom zakolísají a rozbijí se v trosky!
-Že tyto hvězdné, plamenné snopy musí vybavovati //soud,// záleží jenom na lidech, kteří ve svém špatném a od Boha odvráceném chtění vytvářeli ve své domýšlivosti a samolibosti jen špatná díla, jež nesnesou očistných paprsků Světla, ale pod nimiž zakolísají a rozpadnou se v trosky!
+Ve skutečnosti skrývá tento paprsek ve svém žáru jen nejčistší sílu pro nyní ve světovém dění nutné povznesení všech pozemských lidí a země samotné! Tedy záření nejčistší Boží lásky, které však snesou jen //ti,// kdo se v Boží lásce zachvívají.
-Ve skutečnosti skrývá tento paprsek ve své žhavosti jen nejčistší sílu v nynějším světovém dění k povznesení všech pozemských lidí i země samé! Tedy záření nejčistší Boží lásky, kterou však snesou jen //ti,// kteří se zachvívají v Boží lásce.
+A všechno, co se v ní //nemůže// zachvívat, bude čistotou tohoto záření bolestně uchopeno, sežehnuto, spáleno; neboť očistné plameny této hvězdy nejsou určeny jen pro duchy, nýbrž pro všechny tvory, také pro hrubou hmotnost. A k očistě patří zničení všeho toho, co se nemůže zachvívat v Boží lásce!
-A všechno, co se v ní //nemůže// zachvívat, bude čistotou tohoto záření bolestně uchopeno, spáleno a sežehnuto, neboť očistné paprsky této hvězdy nejsou určeny jen pro ducha, nýbrž pro všechny tvory a také pro hrubou hmotnost.
+Hvězda by v tomto čase přišla //v každém případě,// aby nyní hojností svého žáru zalila tuto zemi, aby tím ve své mocné duchovní síle táhnouc vzhůru pozvedla lidstvo a tuto zemi do nové říše, do které podle zákona Boží vůle nyní patří!
-A k očistě náleží i zničení všeho toho, co se nemůže zachvívat v Boží lásce! --
+Kdyby byli pozemští lidé //tak// zralí, jak by ve svém vývoji již dnes museli být, pokud by se snažili dbát všech zákonů ve stvoření, tak by její objevení vyvolalo u lidí jásavý pozdrav a blažené, díkem naplněné uctívání Pána, který ji vyslal!
-Hvězda by byla přišla v tuto dobu na //každý// způsob, aby hojností svého žáru zahrnula nyní zemi a při tom ve své mocné duchovní síle lidstvo a zemi pozvedla do výše, do nové říše, do níž podle zákona Boží vůle nyní patří!
+Avšak protože tomu tak není, nýbrž pozemské lidstvo v selhání kleslo dokonce hlouběji, než to mohlo být pokládáno za možné, projeví se nyní její objevení //jinak.// Musí působit nejprve ničivě a rozkladně, dokud její povznášející a budující síla záření nemůže přinést čisté působení, protože pak dopadne na //tu// půdu, která je skrze nouzi připravena k tomu, aby byla hodna ji přijmout! Jen //proto// je hvězda lidem soudem a všemu, co není podle vůle Boží. A podle vůle Boží je jen to, co se zachvívá v Boží //lásce,// protože Bůh //je// láska!
-Kdyby byli lidé //tak// zralí, jak ve svém vývoji dnes již měli být, kdyby se byli snažili dbáti všech zákonů ve stvoření, tu by bylo její objevení vyvolalo u lidí jásavé pozdravení a oblažující, vděčností naplněné velebení Páně, který ji vyslal!
+Rozumíte, vy lidé, nyní veliké jednoduchosti, která spočívá v celém světovém dění? Co se také v něm stane, může být vždy jen //láska!//
-Ale poněvadž tomu tak není a pozemské lidstvo kleslo téměř hlouběji, než to bylo možno předvídat, projeví se nyní její objevení //jinak.// Musí nejdříve působit rozkladně a ničivě, než se její pozvedající a budující síla paprsků bude moci uplatnit nejčistším způsobem. Pak budou také dopadat na //takovou// půdu, která, připravena bídou, stane se hodnou ji přijmout!
+Vy jste si však o svatosti lásky učinili zcela zkreslený obraz, strhli jste její pojem dolů do špíny.
-Jen proto bude hvězda lidem a všemu, co není podle vůle Boží, soudem. A podle vůle Boží jest pouze to, co se zachvívá //v lásce Boží,// protože Bůh je láska!
+Avšak také to nastalo jen skrze pozemsky vázaný rozum, který zná svůj druh pouze v hrubohmotném pocitu postaveném na pozemské lásce, pro cítění čistého ducha nemá žádné pochopení a hrubohmotný pocit zkřivil také ještě k surovému pudu!
-Lidé, rozumíte nyní veliké prostotě, která je v celém světovém dění? Také to, co vás z něj zasáhne, může být vždy jen //láska.//
+Avšak aby toho nebylo málo, nutil rozum v rozvoji svého přepěstění také ještě tento surový pud, který přece mohl sám o sobě zůstat čistý jako u zvířat, dále dolů až k hříchu!
-Vy však jste si o svatosti lásky učinili pokřivený obraz a její pojem jste strhli dolů do špíny.
+Stavět pozemského člověka na roveň zvířeti bylo jako cíl pohrdavé temnotě příliš málo. Chtěla mít pozemské lidské pokolení //ještě mnohem hlouběji,// chtěla ho postavit ještě //pod// každé zvíře!
-Stalo se tak opět k zemi připoutaným rozumem, který podle svého druhu zná pouze lásku pozemskou, založenou na hrubohmotném pocitu, ale nemůže pochopit cit čistého ducha, poněvadž mu chybí pro to pojem. A hrubohmotný pocit zkřivil ještě až k surovému pudu!
+Lidé, kteří se mohli namáhavě vymanit ve svém pomalém vývoji pod pečlivým vedením tak mnohých ze Světla k tomu určených a vybraných vyvolených od zpočátku v jejich tělech ještě existujících, avšak //čistých// zvířecích pudů, měli nejen zpátky tam klesnout, přestože se v nich duch již probudil, nýbrž měli být donuceni stát ještě hlouběji než předtím.
-Ale na tom není dost. V pokračujícím přepěstění nutil rozum k pádu i tyto surové pudy, které samy o sobě mohly tak jako u zvířat zůstati povždy čisté, až je vehnal do hříchu!
+Skrze temnoty ochotně sloužící a na jejich podnět těmito lidmi samotnými příliš pěstovaný rozum, který věčně pochybuje, hloubá a ještě ne dosti zesílenému duchu již neposkytuje žádný pevný opěrný bod, dokázal takto tím závislý v samočinně působících následcích vypěstovat z čistých zvířecích pudů svého těla nejnižší a lstivě //vypočítavou žádostivost,// tedy dokonce i přirozenost zvířat ještě v lidech otrávil!
-Stavěti pozemského člověka na roveň zvířeti bylo posměšné domýšlivosti příliš malým cílem. Ona chtěla míti rod pozemského člověka ještě //mnohem hlouběji,// chtěla ho postaviti //pod// zvíře!
+Tím bylo všechno zásadně zkaženo a pozemský člověk byl snadno snížen na nejnižšího mezi tvory v celém stvoření, protože tyto následky samočinně ve všem zlu se stupňujícího rozumu při jednostranném přepěstování po pádu do hříchu nastat //musely,// jakmile neslyšel na mnohou pomoc ze Světla!
-Lidé se ve svém pomalém vývoji mohli za pomoci pečlivého vedení všech četných, Světlem k tomu určených a vybraných vyvolených zprvu namáhavě vymaniti ze zvířecích pudů, jež se ještě nalézaly v jejich tělech, které však byly přesto //čisté.// Oni však měli nejenom klesnouti znovu zpět, vzdor duchu, který se v nich již probudil, ale měli být donuceni k tomu, aby stáli hlouběji než předtím.
+A že na tuto pomoc //neslyšel,// bylo temnotě jasné, protože znala //ješitnost// lidí, která skrze domýšlivost falešně přebujelého pozemského rozumu musela stále růst.
-Rozum, ochotně sloužící domýšlivosti, z jejíhož podnětu byl těmito lidmi tak přepěstěn, věčně pochybovačný a hloubající, nedopřávající nedostatečně silnému duchu pevného opěrného bodu, přivedl tyto od něj odvislé samočinné následky tak daleko, že lidé z čistých zvířecích pudů svého těla vypěstovali nejnižší a podlou //vypočítavou žádostivost!// Tedy i zvířecí čistotu v lidech rozum ještě otrávil!
+Tak byla lidem s falešně pěstovaným rozumem nejen nalíčena hluboká zkázonosná duševní past, nýbrž skrze při tom vyhnanou ješitnost současně položena také těžká závora, která musela zamezit tomu, aby se nějaká duše opět mohla z pasti zachránit; neboť ješitnost v chtění vědět vše lépe těchto malicherně smýšlejících pozemských lidí nechce tak lehce dovolit slyšet pomoc ze Světla ve Slově!
-Tím bylo všechno zásadně zkaženo a pozemský člověk byl stlačen dolů až k nejnižším mezi všemi tvory v celém stvoření. Tyto následky, samočinně se stupňující ve všech špatnostech rozumu při jednostranném přepěstění po pádu do hříchu, //musely// nastat, jakmile člověk nedbal všech pomocí ze Světla!
+Je již správné, když se vás zmocní hrůza, jakmile někdy hovořím o tom, jak hluboko člověk klesl!
-A jelikož nedbal těchto pomocí, bylo temnotám jasno; byla jim známa lidská //ješitnost,// která se domýšlivostí nesprávně bujícího pozemského rozumu musela stále zvětšovat.
+Nyní to však musí být vysloveno a vytaženo na Světlo ze svého chmurného úkrytu, aby to konečně bylo zničeno paprsky hvězdy, pokud to jednotliví probouzející se sami nespálí v ohni probuzeného ducha. Právě dnes v den nejsvětější Boží lásky chci to splnit.
-Tak byla na lidi falešným pěstováním rozumu nalíčena nejenom hluboká a zkázonosná duševní léčka, nýbrž i vyhnaná ješitnost zasunula současně těžkou závoru, která musela znemožniti, aby se některá duše mohla z léčky ještě zachránit; neboť ješitnost těchto malicherně myslících pozemských lidí v jejich chtění věděti všechno lépe nedovolila jim již tak lehce naslouchati všem pomocem ze Světla, podávaným jim ve Slově!
+Volám k lidem, aby to poznali a oprostili se od zla, jemuž propadli jako nejsilnějšímu omamnému jedu skrze lsti tak zle zkřiveného rozumu! Neboť pouze jedině ten je k tomu přivedl.
-Je na místě, zmocní-li se vás hrůza, jakmile někdy poukáži na to, jak hluboce člověk klesl!
+Svůdce věděl až příliš dobře, že to tak //muselo// nastat, když lidstvo uhnulo jím tak vábivě nabídnutým falešným směrem!
-Avšak nyní musí to být vysloveno a vytaženo ze svého chmurného zášeří na světlo, aby to konečně bylo v paprscích hvězdy zničeno, jestliže to jednotliví probouzející se lidé nespálí sami v ohni probuzeného ducha. Právě dnes, na den nejsvětější lásky Boží, chci to splnit!
+Vůbec jinak to dopadnout nemohlo; neboť rozum, který měl být jen provádějícím nástrojem lidského chtění, nyní všechno chtění //omezuje// a sám se tím pozvedl na falešného vůdce, který nemůže mít spojení se svatou vůlí Boží a tím je také odříznut od Boží lásky.
-Volám k lidem, aby to poznali a osvobodili se od zla, kterému propadli jako nejsilnějšímu opojnému jedu, úskoky tak zle překrouceného rozumu! Neboť jedině tento rozum je k tomu přivedl.
+Právě dnes, o slavnosti svaté lásky, která budoucně má opět být, musel jsem vám ještě jednou připomenout obraz, abyste viděli, jak je //vaše// láska z největší části uzpůsobena, abyste se rozechvěním vzpamatovali a mohli ještě přijmout jiskru čisté lásky Boží!
-Svůdce věděl až příliš dobře, že to tak //muselo// dopadnout, jakmile lidstvo nastoupilo falešný směr, který mu tak vábně nabídl! Nemohlo to dopadnout jinak, neboť rozum, který měl býti jen výkonným nástrojem lidského chtění, nyní všechno chtění snižuje a sám se vyšvihl na falešného vůdce, který nemůže mít se svatou vůlí Boží spojení a tím zůstává odříznut i od Boží lásky.
+Ukazuji napřed tento obraz, aby mohl být zničen se vším falešným, které nyní nesmí mít ve stvoření již žádný prostor po jeho velké očistě!
-Právě dnes, o slavnosti svaté Lásky, která se v budoucnu opět bude slaviti, musel jsem vám ještě jednou ukázati obraz, abyste viděli, jak //vaše// láska nyní vlastně vypadá, abyste se zachvěli a vzpamatovali a mohli tak přijmouti ještě jiskru čisté lásky Boží!
+Nebylo by to nikdy došlo tak daleko, kdyby lidé tak mnohou pomoc ze Světla alespoň //jednou trvale// poslechli!
-Ukazuji nyní na tento obraz, aby mohl být zničen se vším falešným, co již nesmí více míti místa ve stvoření po jeho veliké očistě!
+Naslouchali sice v mnohých dobách, zatímco mezi nimi dlel nějaký zvěstovatel, avšak po jeho odchodu opět rychle hloubali o jeho slovech, aby při tom ve stále stoupajících pochybnostech a ve chtění vědět vše lépe je rozkouskovali, zkřivili a nově si zformovali podle vlastního vkusu. A tak pozemské lidstvo pomalu klesalo, avšak tím stále jistěji hluboko do bahna, které formovaly a šířily jejich vlastní myšlenky.
-Nebylo by to došlo nikdy tak daleko, kdyby byli lidé //alespoň jednou trvale// poslechli mnohých pomocí ze Světla!
+Nyní se však vší silou vzchopte! Neboť takovéto dění nebude ještě jednou připuštěno. Je to u konce, avšak jen //s vámi,// pokud tentokrát nechcete slyšet Boží slova, která vás mají pozvednout k //tomu// bodu, kde má člověk stát //jako člověk// v tomto stvoření!
-Naslouchali sice, když nějaký zvěstovatel dlel mezi nimi, avšak po jeho odchodu hloubali opět rychle v jeho slovech, aby se stoupajícími pochybami a chtěním vědět všechno lépe rozkouskovali jeho slova, pokřivili je a uzpůsobili své vlastní chuti.
+Nesmí již více zůstat jako zrůda, která nemůže být ani zcela člověkem, ani zcela zvířetem v dokonalém díle Stvořitele, aby křivil jeho krásu, aby ještě nadále brzdil a rušil záchvěvy čisté harmonie.
-A tak klesalo pozemské lidstvo pomalu ale jistě vždy hlouběji do bahna, které vytvořily a rozšiřovaly jejich vlastní myšlenky.
+Přichází svatý soud, vy pozemští lidé! Proto se staňte //lidmi,// nebo zahyňte v plamenných snopech zářící hvězdy!
-Vzchopte se nyní, ze vší síly! Něco takového nebude již nikdy připuštěno. Jest konec, ale konec jen //s vámi,// nebudete-li chtít ani tentokrát slyšeti Boží slova, která vás mají pozvednouti k //onomu// bodu, na němž má člověk stát ve stvoření //jako člověk!//
+Vy nositelé svatého kříže na svém čele však //děkujte// Pánu za tuto velkou očistu; neboť vy, kteří Slovo Poselství nesete čistě ve své duši s velikým chtěním k dobru, kteří usilujete ke světlým výšinám, //vám// hvězda propůjčí velikou sílu, abyste se v sobě stali //novými// podle vůle Boží!
-Nesmí již stát v díle Stvořitelově jako zrůda, která nemůže být plně ani člověkem ani zvířetem, aby ničil jeho krásu a záchvěvy čisté harmonie nadále brzdil a rušil.
+Půjdete pod silnou ochranou Světla těžkými časy, které vás vždy více očistí a prožhaví, až se stanete plameny, které budou na zemi ke cti Boží v nejčistším uctívání zářit a pomocně mezi lidmi působit, přitahujíce všude tam, kde se ještě duchovní jiskra chce v procitnutí pozvednout ke světlé výši!
-Pozemští lidé, přichází svatý soud! Proto buďte //lidmi,// nebo zhyňte v plamenech paprsků hvězdy!
+Proto jděte nyní v důvěře ve Slovo, které vám ukazuje správnou cestu, kterou máte jít, a které vám zprostředkuje také sílu v hodinách, kdy se vás bude chtít chopit malomyslnost. Myslete na to, že všechno, co také přichází, je akt milosti Boží //lásky,// která vynucuje očistu!
-Vy však, kteří nosíte na svých čelích znamení svatého kříže, //děkujte// Pánu za tuto velikou očistu; neboť vy, vy, kteří máte ve svých duších slovo Poselství čisté i veliké chtění k dobrému, vy, kteří usilujete ke světlým výšinám, vám propůjčí hvězda velikou sílu, abyste se //znovuzrodili// v sobě podle vůle Boží!
+//Děkovnou// slavností za působící Boží lásku bude v budoucnosti každá slavnost hvězdy, která se spojí s doposud známými vánočními svátky.
-Těmito těžkými dobami půjdete v záštitě světelné ochrany, která vás očistí a prožhaví stále víc a více, až se stanete plameny, které na zemi budou svítit v nejčistším vzývání Bohu ke cti a které pomáhajíce lidem budou přitažlivě působit všude tam, kde se duchovní jiskra snaží ještě v probuzení pozvednouti vzhůru ke světlým výšinám!
+Přispějte //vy// k tomu skrze vaši pomoc lidem, kteří se v duševní nouzi brzy budou na vás obracet.
-Proto jděte nyní s důvěrou ve Slovo, které vám ukáže pravou cestu, po níž máte jít a které vám zprostředkuje také sílu v hodinách, když by se vás zmocňovala malomyslnost. Myslete na to, že všechno, co přijde, jest aktem milosti Boží //lásky,// která vynutila očistu!
+Přinášejte jim pomoc //ve Slově!// Neboť ono zůstává ještě tím jediným, čeho //nejdříve// potřebují!
-V budoucnu bude každá slavnost Hvězdy děkovnou slavností působící Boží lásky, která se spojí s vánoční slavností až dosud známou.
-Přispějte //vy// k tomu svojí pomocí lidem, kteří se k vám brzy budou obracet v duševní tísni.
-Neste jim pomoc //ve Slově!// Neboť ono zůstává ještě tím jediným, čeho //nejdříve// potřebují.