Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 37. Na hrubohmotné hranici. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:na_hrubohmotne_hranici to cs:doznivani:hlas:na_hrubohmotne_hranici Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 36. Na hrubohmotné hranici. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:na_hrubohmotne_hranici to cs:doznivani:plamen:dil_i:na_hrubohmotne_hranici Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Na hrubohmotné hranici. ======
-Miliony pozemských lidí nazývají se hledateli a přece jimi nejsou! Mezi pokorným hledáním a samolibým, ješitným badáním je veliký rozdíl! A tito pozemští lidé nejsou hledajícími, nýbrž chtějí se stát jen břitkými, ostrými badateli. Opravdové hledání vyžaduje však //pokoru// a tu již dnešní člověk nezná.
+Miliony pozemských lidí nazývají se hledači, a přece jimi nejsou! Mezi pokorným hledáním a samolibým, ješitným bádáním je veliký rozdíl! A tito pozemští lidé nejsou hledači, nýbrž chtějí být jen průzkumnými badateli; neboť k //pokoře,// kterou vážné hledání nutně vyžaduje, nedosáhne žádný člověk dneška.
-Vzdor tomu považují se všichni za hledatele Pravdy, ba dokonce si i namlouvají, že badáním stali se již také vědoucími. V nejlepších případech, chtějí-li ukázat spolubližním svou skromnost, činí si nárok na částečné vědění a to vždycky to větší, aby se vždy vydávali za více vědomé než ostatní.
+Avšak navzdory tomu se všichni nazývají hledači Pravdy, ba dokonce si představují, že se v pátrání po ní stali již vědoucími. V nejlepším případě, tam, kde chtějí bližním ukázat skromnost, činí si alespoň právo na částečné vědění, avšak bezpodmínečně na větší vědění vůči spolubádajícím.
-Takováto domýšlivost mohla by být považována za směšně groteskní, kdyby nepřinášela v sobě tak časté nebezpečí. A ona jest skutečně nebezpečná. Je pozemsky nebezpečnou pro vrstevníky a duchovně pro tyto domýšlivce samotné. A přece, pokud je rozum považován za nejvyšší, nemůže býti jinak. Vždyť badání a hloubání jest //jen// práce rozumu. Rozum, jako výplod hrubohmotného mozku a podrobený proto i hrubohmotným prazákonům stvoření, patří k nejjemnější formě hrubohmotnosti. Co může tedy tento rozum vyzkoumat o //duchovnu,// s nímž nemá přece naprosto nic příbuzného. //Na této jediné a úplně přirozené skutečnosti ztroskotává všechno!//
+Taková domýšlivost mohla by být prostě zařazena mezi směšné grotesky, pokud by v sobě nenesla tak časté nebezpečí a odedávna by nebyla nebezpečná. Pozemsky je nebezpečná pro současníky, duchovně nebezpečná pro samotné takto domýšlivé. A přece to nemůže být jiné, dokud bude rozum pokládán za nejvyšší. Neboť bádání, průzkum je //jen// práce rozumu. Co však může tento rozum, který vychází z hrubohmotného mozku, a proto je také podroben hrubohmotným prazákonům stvoření, který sám se počítá k hrubohmotnosti v té nejjemnější formě, co může vyzkoumat tento rozum z //duchovna,// s nímž nemá vůbec nic druhově příbuzného? //Na této jediné, zcela přirozené skutečnosti selhává přitom již všechno!//
-Z toho důvodu všichni pozemští lidé, kteří se považují za hledatele Pravdy nebo Boha, ukazují již celým způsobem své činnosti naprostou neschopnost pro jakékoliv hledání v duchovnu. Již používaní slova „hledání“ poukazuje na sebeklam. Při opravdovém hledání může býti vždy jen //nalezeno,// správněji řečeno, může tu přicházet v úvahu jen přijímání. Přijímání moudrosti Boží, kterou On vložil do stvoření. „Nalezení“ zákona, který vytvořil toto stvoření, udržuje je neustále v pohybu, aby mohlo existovat, a který je povzbuzuje a nutí k trvalému vývoji.
+Z tohoto důvodu ukazují všichni pozemští lidé, kteří se nazývají hledači Pravdy nebo Boha, již celým svým druhem působení úplnou neschopnost pro každé chtění hledat v duchovnu. Již používání slova „hledání“ poukazuje na sebeklam. Při opravdovém hledání může nastat vždy jen //nalezení,// přesněji řečeno, může při tom být bráno v úvahu jen přijímání. Přijímání z moudrosti Boží, kterou On vložil do stvoření. „Nalezení“ zákona, který stvoření zformoval a také je udržuje v pohybu, aby tudíž mohlo být zachováno a podporováno, poháněno k trvalému vývoji.
-Takové „nalezení zákona“ nemůže však člověk dosáhnouti svou bádavou snahou! Brzy uvázne ve svém badání, protože v každém případě je přinucen se zastavit již na počátku jemnohmotnosti. Člověk ve své bádavé snaze musí se zastavit na konečném bodu jemné hrubohmotnosti a nemůže již dále.
+Takového „nalezení zákona“ není schopen však člověk dosáhnout svým badatelským chtěním! Musí v tom rychle uvíznout; neboť v každém případě nutí ho již počátek jemnohmotnosti zastavit. V konečném bodě jemné hrubohmotnosti nemůže člověk se svým badatelským chtěním již dál.
-Lidskému rozumu jest a zůstane jemnohmotnost cizím druhem s nímž nemůže dosáhnout spojení. A není-li spojení, nemůže být také porozumění, ba ani ne vidění nebo slyšení, tím méně badání, zkoumání nebo zařazení do hrubohmotných pojmů, kterých rozum nemůže vůbec postrádat. Je to důkaz, že stojí pod hrubohmotným zákonem a je naň pevně připoután. Proto každý dosavadní „hledající“ nebo //„duchovní badatel“// zůstává vždy těsně připoután na hrubohmotnost a nemůže nikdy ani při skutečném nejvyšším výkonu překročiti její nejjemnější hranice směrem vzhůru. Prazákon stvoření ho zadrží železnou silou. Je mu naprosto nemožno jíti dále.
+Jemnohmotnost je a zůstane lidskému rozumu cizím druhem, se kterým nemůže dosáhnout spojení. Bez spojení však nemůže také nikdy nastat pochopení ani žádné vidění nebo slyšení, tím méně bádání, zkoumání nebo zařazení do hrubohmotných pojmů, které rozum nemůže postrádat jako důkaz toho, že stojí pod hrubohmotným zákonem, na který zůstává pevně připoután. Tím zůstává každý dosavadní „hledač“ nebo //„duchovní badatel“// vždy úzce vázán na hrubohmotnost a nikdy nemůže překročit její nejjemnější hranici ani při skutečném vysokém výkonu. Prazákon stvoření ho neúprosně zadrží. Není pro něj vůbec žádná možnost jít dál.
-Proto musely tak často a žalostně ztroskotat mnohé, tak zvané zkušební komise, které se cítily povolanými ke „zkoumání“ pravosti mediálních vlastností a jejich výsledků, aby mohly pak vynést rozsudek, podle něhož by se mělo lidstvo řídit.
+Proto musely často tak žalostně ztroskotat také mnohé takzvané zkušební komise, které se chtěly cítit odhodlány nebo povolány ke „zkoumání“ pravosti mediálních vlastností a jejich výsledků, aby poskytly úsudek, podle kterého by se lidstvo mělo řídit.
-Výsledkem jejich //zkoumání// bylo vždy jen žalostné ztroskotání a to i tehdy, když oni sami chtěli vzbudit zdání o opaku a sami věřili ve svůj úsudek. Důslednost nepošinutelných zákonů stvoření svědčí však o jiném a mluví //proti// nim. A každé jiné dokazování vůči neochvějnosti Božích zákonů jest pouze falešné a mylné lidské dílo, vzniklé z nízké ješitnosti a samolibosti nejužšího omezení.
+Žalostné ztroskotání spočívalo vždy jen na straně //bádajících,// i když chtěli vzbudit zdání o opaku a také sami snad chtěli věřit ve svůj úsudek. Následek neodsunutelných zákonů stvoření ukazuje to však jinak a hovoří //proti// nim. A každé jiné dokazování je proti nezvratnosti Božích zákonů, tedy je falešné a mylné lidské dílo, k čemuž nízká ješitnost a samolibost úzkého omezení slouží jako podnět.
-Z téhož důvodu staví se také pozemské soudy nepřátelsky vůči všem jemnohmotným událostem, poněvadž nejsou prostě vůbec schopny vmysleti se do věcí, které jsou tak nesmírně vzdáleny jejich porozumění.
+Ze stejného důvodu staví se také pozemské soudy nepřátelsky vůči všem jemnohmotným událostem, protože nejsou prostě vůbec schopny vmyslet se do věcí, které leží tak zcela vzdáleny jejich chápání.
-Je to však jejich chyba, jako důsledek vlastní omezenosti, kterou si vytvořili leností svého ducha, jehož nechali klidně spát, zatím co pozemský //rozum// pocházející z hrubohmotnosti považují za svého //ducha// a jako takový ho oceňují. Nebývá to vždy chyba těch, které chtějí posuzovat. Vzdor tomu se však nikdy nezaleknou, aby způsobem, který odporuje Božským zákonům, nesoudili o věcech, jimž nerozumí. Ba naopak, z tohoto nepochopení hledají ve skutečných jemnohmotných událostech i v duchovnu velmi často úmysl vědomého klamání, ba dokonce i podvodu. Je to týž způsob jednání, používaný kdysi církvemi a pozemskými soudci v procesech proti čarodějnictví. Nic jiného to není. Není o nic méně odporný a omezený než tehdy a příčí se právě tak ještě i dnes všem prazákonům stvoření.
+Je to však chyba jich samotných, jako následek jejich omezení, které si vytvořily skrze lenost jejich ducha, kterého nechaly klidně spát, zatímco pozemský //rozum,// který pochází z hrubohmotnosti, považují za svého //ducha// a jako takový ho oceňují. Není to vždy chyba těch, které si před sebe předvolávají. Přesto se však nezaleknou nikdy toho, aby v Bohu odporujícím způsobu usuzovaly o věcech, kterým nerozumějí! Ba ještě více, z tohoto neporozumění snaží se přikládat skutečným jemnohmotným událostem a také duchovním velmi často úmysl vědomého klamání, a dokonce i podvodu! Je to stejný způsob jednání, jako byl kdysi používán církvemi a světskými soudci v procesech proti čarodějnictví, ne jiný. Není to o nic méně omezené a odporné a příčící se jako tehdy všem prazákonům stvoření.
-Výjimky, kdy opravdový podvodník chce využít nějaké věci pro sebe, jsou ve //všech// odvětvích působení pozemských lidí a přece se pro to již předem celý druh nesmí posuzovat s nedůvěrou. Je tomu tak v každém řemesle i v každé vědě a ve všech oborech nejrůznějších povolání. Avšak tyto podvodníky poznáte konečně vždy bez velkých obtíží, poněvadž zlé chtění nedá se trvale zakrývat.
+Výjimky, kdy chce skutečný podvodník pro sebe využít nějakou věc, lze nalézt ve //všech// oborech činnosti těchto pozemských lidí, aniž by se tím smělo s celým oborem předem zacházet s nedůvěrou. V každém řemesle, jakož i v každé vědě, ve všech odvětvích nejrůznějších profesí. Avšak ty lze nakonec také vždy bez obtíží poznat, protože zlé chtění se nemůže trvale skrývat.
-Proto musí býti toto podivné nepřátelství pozemských soudů, tak jako všech rozumových lidí klidnému pozorovateli tím nápadnější.
+Proto se musí klidnému pozorovateli jevit zvláštní nepřátelství pozemských soudů, jakož i všech lidí rozumu tak nápadně!
-Při pozornější úvaze vysvitne snadno, že jen tlak naprosté neschopnosti vůči těmto věcem je východiskem hnací síly bezpodmínečného nepřátelství a snahy po potlačení.
+Při bližším pozorování se pak snadno zjistí, že jen tlak naprosté neschopnosti vůči těmto věcem je výchozím bodem pohnutky k bezpodmínečnému nepřátelství a snahy to potlačit.
-Dnes opravdu žádný člověk nemá ani tušení o velikosti, čistotě a při tom ohromující prostotě a skutečně velmi snadné srozumitelnosti základních zákonů ve stvoření, podle nichž se pozemské zákony a církve //musí// řídit, chtějí-li býti správné a pravdivé a tím také milé Bohu! Nemohou a nesmí jednati jinak, aniž by působily škody samy sobě a svým spolubližním.
+Dnes skutečně žádný člověk nemá tušení o velikosti, o čistotě, a přitom úchvatné jednoduchosti a skutečně velmi lehké srozumitelnosti základních zákonů ve stvoření, podle kterých se pozemské zákony a církve //musí// řídit, pokud chtějí být správné a spravedlivé, a tím i Bohu milé! Nemohou a nesmějí jinak, aniž by působily škodu samy sobě a svým bližním.
-Pro všechny tvory, nechtějí-li býti škůdci stvoření, není jiné cesty, než tyto neochvějné zákony Boží ve stvoření, z nichž přece samy vznikly a jimž se musí také podrobit. Konečně i člověk jako tvor musí se odhodlat k tomu, aby se podle toho řídil, nechce-li propadnouti zkáze svou lehkomyslností, svou vypínavostí a s ní tak úzce spojeným rozumovým chytráctvím. Vždyť rozum hraje ve velikém stvoření jenom nepatrnou úlohu a slouží pouze k pohybu v nejhrubší hrubohmotnosti. Co je nad touto hranicí nemůže nikdy pochopit a proto také nemůže v tom nikdy být činným, tím méně může o tom soudit.
+Pro všechny tvory to přece nejde jinak, než že se těmto nezvratným zákonům Božím ve stvoření, ze kterých povstali, musí také podrobit, nechtějí-li být škůdci stvoření. Konečně i člověk jakožto tvor musí se jim také podvolit, řídit se podle nich, pokud nechce zahynout skrze svou lehkomyslnost, svou nadutost a s tím tak úzce spojené rozumové chytráctví. Neboť rozum hraje ve velkém stvoření přece jen malou roli a slouží pouze k činnosti v nejhrubší hrubohmotnosti. Co je nad touto hranicí, není schopen nikdy pochopit a nemůže se proto toho také nikdy účastnit, tím méně něco o tom soudit.
-Celé vědění, které pozemské lidstvo dnes má a kterým se tolik pyšní, pohybuje se //jen// v říši hrubohmotnosti a nejde nad ni! To ukazuje, jak úzce omezeným je toto vědění, neboť hrubohmotnost je ze všech kruhů stvoření tím //nejnižším,// nejhutnějším a nejtěžším a v tomto pozdějším stvoření v pojmech proto také nejúžeji omezeným. --
+Celé vědění, které pozemské lidstvo má dnes, na které se hrdě odkazuje, pohybuje se //jen// v říši hrubohmotnosti a nejde nad ni! To svědčí o tom, jak úzce omezené je takovéto vědění; neboť hrubohmotnost je tím //nejspodnějším// ve všech kruzích stvoření, nejhutnějším a nejtěžším, a tím v pojmech také nejomezenějším v tomto pozdějším stvoření!
-Také vaše myšlenky jakožto produkt mozku jsou jen hrubohmotného druhu! Náleží k jemné hrubohmotnosti. Sem patří tedy také všechny myšlenkové formy, které mohou být tak často mediemi viděny. Media se domnívají, že je to již říše jemnohmotnosti nebo dokonce duchovno. Již dříve v jedné přednášce jsem se zmínil o myšlenkových formách a mluvil jsem také o centrech, která se z nich vytvářejí. Nemluvil jsem však o úrovních nebo druzích, ku kterým patří. Myšlenky, tak jako myšlenkové formy jsou ještě //hrubohmotného druhu// i když patří k //jemné// hrubohmotnosti. Nejsou //jemnohmotné//. Jemnohmotnost nemá nic společného s jemnou hrubohmotností.
+Také vaše myšlenky jsou jen hrubohmotného druhu, jakožto produkt mozku! Patří k jemné hrubohmotnosti, ke které se tedy počítají také všechny myšlenkové formy, které mohou být tak často viděny médii. Ta se však domnívají, že jsou v říši jemnohmotnosti, nebo dokonce v duchovnu. Již jednou jsem se v jedné přednášce dotkl myšlenkových forem a mluvil také o centrech, která se z nich tvoří, avšak ne o oblastech nebo druzích, k nimž náleží. Myšlenky, stejně jako i myšlenkové formy jsou ještě //hrubohmotného druhu,// i když patří k //jemné// hrubohmotnosti. Nejsou //jemnohmotné.// Jemnohmotné nemá co do činění s jemnou hrubohmotností.
-Jsou to úplně rozdílné druhy a nemohou se mísiti, nýbrž musí státi vždy vedle sebe, poněvadž jiný druh je podroben také i jiným //formám// zákona. V každém druhu stvoření jsou ovšem Božské zákony jednotné, neboť pronikají celým stvořením, avšak tyto zákony jeví se vzdor vlastní jednotnosti v každém druhu stvoření v jiné formě, přiměřené dotyčnému druhu. Nemůže proto nikdy člověk s hrubohmotnými nástroji, k nimž patří mozek s rozumem zkoumat to, co patří do jemnohmotnosti nebo dokonce to soudit. Právě tak je tomu i s věcmi, které se odehrávají v duchovnu, pokud tu chybí spojení, jehož možno dosáhnout jen zářením.
+Je to zcela jiný druh a nemůže se smísit s druhem jiným, nýbrž musí stát vždy vedle ostatních, protože jiný druh je také podroben jiným //formám// zákonů. V každém druhu stvoření jsou sice Boží zákony jednotné a pronikají skrze celé stvoření, avšak zákony jeví se navzdory vlastní jednoduchosti v každém druhu stvoření v jiné formě odpovídající tomuto příslušnému druhu. Člověk proto nikdy nemůže s hrubohmotnými nástroji, k nimž patří mozek s rozumem, zkoumat něco, co náleží k jemnohmotnosti, nebo to posoudit, stejně tak i věci, které se dějí v duchovním, pokud k tomu chybí spojení, které je dostupné jen skrze vyzařování.
-Cesta záření z hrubohmotna jest však uzavřena ještě všem těm, kdož se bezpodmínečně podrobili nadvládě rozumu, který je pevně připoután na hrubohmotnost a její pojmy. Tito vyložení otroci rozumu nemohou vysílat záření do jiných úrovní, poněvadž si k tomu sami uzavřeli hranice tím, že nechali zakrněti vše, co je k vysílání záření nutné!
+Cesta záření z hrubohmotného je však uzavřena ještě všem těm, kteří se bezpodmínečně podrobili nadvládě rozumu, který je pevně vázán na hrubohmotnost a její pojmy. Pro tyto vyložené otroky rozumu je zcela nemožné, aby vysílali vyzařování do jiných oblastí, protože si sami uzavřeli hranici a všechno, co je k vysílání nutné, v sobě nechali zakrnět.
-Lidé lezou již jen po zemi, zatím co jejich rozmach do výšin již dávno od nich odpadl, poněvadž ho nepoužívali a nevyužívali od té doby, kdy začali rozum považovat za nejvyšší a který je tím připoutal k zemi. Museli jste pak propadnout zákonu přizpůsobení, který ve hmotnosti samočinně působí. Vedlo se vám jako zvířatům, jimž nejprve křídla zvolna zakrňovala a pak úplně zmizela, protože jich nikdy nepoužívaly, nebo jako rybám, jejichž plovací měchýř sloužící ke vzestupu a udržení se ve vodě časem zmizel, poněvadž se následkem silných proudů vod trvale zdržovaly jen na dně.
+Lidé lezou již jen po zemi, zatímco jejich síla k rozmachu k výšinám již dávno od nich odpadla, protože ji nevyužili, nepoužívali ji od doby, kdy si začali jako to nejvyšší cenit rozum, který je připoutal k zemi. Museli jste tím propadnout zákonu přizpůsobení, který ve hmotnosti samočinně působí. Děje se vám jako zvířatům, kterým jejich křídla nejprve pomalu zakrněla a pak zcela zmizela, když je nikdy nepoužívala, nebo jako rybám, kterým se jejich plovací měchýř ke stoupání a udržení se ve vodě časem ztratil, když se držely trvale jen u dna, nuceny k tomu příliš silnými proudy vody.
-Přirozeně, že se to nestane tak rychle z dneška na zítřek, nýbrž teprve průběhem staletí, ba i tisíciletí. Ale stane se to. A u lidského ducha se to již stalo!
+Přirozeně se to neprojeví rychle ze dne na den, nýbrž nejdříve v průběhu staletí a také tisíciletí. Avšak projeví se to. A u lidských duchů se to již //projevilo!//
-Všechno, čeho nepoužíváte horlivě a správným způsobem, musí u vás časem zakrnět a zmizet. Samočinné přizpůsobení jest jen následkem zákona //pohybu// ve stvoření. Je to jen //jedním// z jeho mnohostranných projevů. Co se nepohybuje správným způsobem a přirozeně i to, co se stále //neudržuje// v nutném pohybu, //musí// zakrnět a konečně býti odvrženo každou hrubohmotnou formou. Neboť každá forma vytváří se jen podle druhů pohybu.
+Všechno, co správným způsobem usilovně nepoužíváte, musí u vás časem dospět k zakrnění a zmizí. Samočinně působící přizpůsobení je jen následkem zákona stvoření, zákona //pohybu!// Je to jen //jedním// z jeho mnohostranných účinků. Co se nepohybuje správným způsobem, přirozeně také, co se //neudržuje// neustále v nutném pohybu, to //musí// zakrnět a nakonec být zcela odvrženo také od každé hrubohmotné formy; neboť každá forma tvoří se jen podle druhu pohybu.
-Nemyslete si, že to odporuje vědění, že //duch// si vytváří tělo. V tom je pouze potvrzení a svědčí to o neúchylnosti tohoto zákona, neboť každé chtění ducha //jest// pohybem, který v dalším svém působení utváří opět pohyb!
+Nenamítejte snad, že to stojí v rozporu s věděním v tvrzení, že //duch// vytváří tělo. V tom spočívá jen potvrzení a ukazuje to neposunutelnost tohoto zákona; neboť každé chtění ducha //je// pohyb, který dále působě pohyb znovu vytváří!
-Jděte a hledejte v přírodě! Pozorujte stvoření samo. Naleznete ryby, které neumí plavat, poněvadž se těžko udržují v proudících vodách a proto se zdržují na dně. U nich zakrněl plovací měchýř a časem se úplně ztratil. Znáte i ptáky, kteří nedovedou létat. Vzpomeňte si jen na tučňáky, pštrosy a mnohé jiné. Vytváří a udržuje se vždy jen //ta// část a //ta// schopnost, která se také //používá//. Která je tedy činna v zákoně nutného pohybu.
+Jděte a hledejte v přírodě. Pozorujte stvoření samotné. Budete nacházet ryby, které nemohou plavat, poněvadž by se v divokých vodách jen těžko mohly udržet, a proto upřednostňují setrvání u dna řeky. Zakrněl jim plovací měchýř a postupem času i pak zcela zanikl. Jsou zde i ptáci, kteří nemohou létat. Vzpomeňme jen tučňáky, pštrosy a ještě mnohé další. Tvoří a udržuje je vždy jen //ta// část, //ta// schopnost, která je také //používána,// která je tedy činná v zákoně nutného pohybu.
-Tisíce let využili jste však jen k tomu, abyste se křečovitě připjali na nejnižší a úzce omezenou říši hrubohmotnosti, poněvadž vám byla vším. Zavrtali jste se do ní a //nedovedete// již pohleděti vzhůru! Ztratili jste již k tomu schopnost a sami jste tomu odvykli leností svého ducha, který se nechce již pohybovat vzhůru a u mnohých dnes se již ani pohybovat //nedovede!//
+Vy jste však využili tisíciletí k tomu, abyste se doslova křečovitě přimkli na nejnižší a nejomezenější říši hrubohmotnosti, a protože vám byla vším, zavrtali jste se do ní a nyní již //nemůžete// více hledět vzhůru! K tomu jste ztratili schopnost, sami jste tomu odvykli skrze lenost svého ducha, který se již více nechce hýbat vzhůru a dnes u mnohých se již více pohybovat //nemůže!//
-Proto vám bude nyní také těžkým pochopit //slovo// z nejvyšších výšin a mnohému z vás to bude již úplně nemožné. Kdo je chce měřit jedině //rozumem,// ten nikdy nepozná jeho skutečné hodnoty, neboť strhuje slovo Boží do nízkého hrubohmotného chápání! Ten, kdo dovede již jen malicherně myslet, zmenšuje svým vlastním porozuměním i slovo, nepozná ho tedy a lehce je odsune stranou, poněvadž nevidí a nikdy již //neuvidí to,// co skutečně obsahuje!
+Proto bude vám také nyní těžké pochopit //Slovo// z nejvyšších výšin a mnohým bude to zcela nemožné. Kdo je chce měřit jedině //rozumem,// ten nikdy nepozná jeho vlastní hodnotu; neboť pak musí Boží Slovo strhnout dolů do nízkého, hrubohmotného chápání. Ten, který může již jen malicherně myslet, bude také Slovo ve vlastním chápání zmenšovat, nepozná ho tedy a snadno je odloží stranou, protože nevidí //to,// co skutečně obsahuje, a vidět to //nemůže!//
-V této své malosti bude však rád o slovu mluvit, je kritizovat, nebo dokonce bude je chtít učinit opovrhovaným, neboť takoví lidé dělají právě jen //to,// co //svědčí// o jejich úzce omezené vědychtivosti a co zřetelně mluví o jejich naprosté neschopnosti proniknouti hlouběji. Prožíváte to denně a všude, že právě všichni opravdu hloupí lidé se považují za zvlášť chytré a pokouší se rozmlouvat o tom, o čem moudrý mlčí. Hloupost je vždycky dotěrná.
+Avšak bude v této své malosti o něm rád mluvit a kritizovat je, dokonce snad i chtít učinit opovrhovaným; neboť takoví lidé konají právě všechno //to,// co //svědčí// o úzké omezenosti jejich vědychtivosti, co zřetelně mluví o neschopnosti hlubšího zkoumání. Můžete denně všude prožívat to, že právě skutečně hloupí lidé se pokládají za obzvláště chytré a pokouší se rozmlouvat o všem, o čem chytří mlčí. Hloupost je vždy dotěrná.
-Pozorujte jednou lidi, kteří všude a nápadně rádi vypráví o jemnohmotných nebo dokonce duchovních zjevech. Brzy poznáte, že ve skutečnosti o tom opravdu ničeho neví. Zvlášť ti, kteří často mluví o karmě! Nechte si jednou od takového člověka vysvětlit co je to karma. Z divokého zmatku, který pak uslyšíte, bude vás obcházet hrůza.
+Pozorujte někdy všechny ty, kteří rádi a nápadně vypravují o jemnohmotných, nebo dokonce o duchovních dějích. Brzy poznáte, že o tom vůbec nic skutečně nevědí. Zejména ti, kteří často hovoří o karmě! Nechte si jednou od těchto lidí dát výklad o karmě. Pojme vás hrůza z chaotického zmatku, který při tom uslyšíte.
-Jsou i takoví lidé, kteří sami nevypráví, nýbrž se skromně táží. Podívejte se na ně bystřeji, dříve než jim odpovíte. Většina z nich chce objevit v karmě pro sebe a pro své slabosti jen omluvu. Tím, že věří v karmu, touží jen //po tom,// aby mohli i nadále s klidem se poddávat svým slabostem a mnohdy dokonce i nevychovanosti. Jakmile jim však z toho vznikají nepříjemnosti, ihned se sami omlouvají, že je to přece jejich karma. S pokryteckými posuňky rádi vzdychají: „Je to má karma, kterou mám odpykat!“ Stále jen vzdychají, zatím co s trochou ohledů na své bližní a s trochou sebevýchovy mohli by mnohé změnit, nebo se toho uvarovat. Tím stávají se tyrany svého okolí a rušiteli harmonie!
+A na toho, kdo sám nevypráví, nýbrž se na to skromně ptá, podívejte se nejprve ostřeji, než dáte odpověď. Většina z těchto tazatelů chce pro sebe a své slabosti objevit v karmě jen omluvu. Prahnou //po tom,// aby ve víře ve svou karmu se klidně dál oddávali svým slabostem, někdy dokonce i nevychovanosti se sebeomluvou, že je to jejich karma, když jim z toho vznikají nepříjemnosti. S pokryteckou tváří tak rádi vzdychají: „Je to moje karma, kterou mám splatit!“ Zůstávají u vzdychání, i když by s trochou ohledů na bližní a s trochou sebevýchovy ledacos změnili a mnohého by se mohli vyvarovat, a tím se stávají tyrany svého okolí a rušiteli harmonie!
-Nemyslí a //nechtějí// na to myslet, že teprve tím uvalují na sebe karmu, která u nich může trvati i staletí!
+Nemyslí na to a //nechtějí// na to myslet, že teprve tím si karmu nakládají, která je vrhá staletí nazpět!
-Všechno to je pouhý žvást, nic než žvást vzniklý z nedostatku svěžího chtění a z ješitnosti! Škoda každé minuty, kterou člověk obětuje takovým duchovním lenochům. Nevšímejte si jich a uvědomte si, že ten kdo skutečně něco ví, nebude nikdy o tom žvanit!
+Jsou to všechno žvásty, nic než žvásty, pramenící z nedostatku skutečně svěžího chtění a ješitnosti! Škoda každé minuty, kterou člověk obětuje s takto duchovně línými. Nechte je běžet a vezměte si k srdci jedno: Ten, kdo skutečně něco ví, nebude o tom nikdy žvanit!
-Takový člověk nepovažuje své vědění za zábavu a nepoužívá ho k tomu. Bude odpovídat jen na vážné otázky a to ještě váhavě, pokud se nepřesvědčí, že tazatele žene k tomu jen opravdu poctivé chtění.
+Ten nepřijímá své vědění //k zábavě// a také je k tomu nepoužívá! Bude odpovídat jen na vážné otázky a také pak ještě zdráhavě, dokud neví, že k tomu žene tazatele skutečně poctivé chtění.
-Lidské řeči o těchto věcech jsou většinou jen prázdným zvukem, neboť pochopení pozemských lidí nemůže překonat hranice hrubohmotnosti následkem chyb, kterých se ve stvoření dopustili a jež je leností jejich ducha udržují dole. Zaměňují ducha s pozemským rozumem a vytváří tak sami nízkou hranici.
+Hovory lidí o tom jsou z největší části jen prázdné zvuky; neboť chápání všech pozemských lidí nemůže překročit hranici hrubohmotnosti následkem těchto chyb, které ve stvoření učinili, které je udržují dole skrze lenost jejich ducha, kterého zaměňují s pozemským rozumem, a sami si tím tvoří nízkou hranici.
-Vy pozemšťané nynější doby, nevytvářejte a nepronášejte v budoucnosti úsudky o věcech, jimž nemůžete rozumět. Vina, kterou tím na sebe uvalujete je //příliš// těžká. Není menší než ta, kterou na sebe kdysi uvalili ti lidé, kteří v nesmyslném zaslepení uvrhli nesčetné tisíce lidí do bídy a utrpení a mnohé z nich připravili i o pozemský život upálením, po dnech plných muk. Označujete-li dnes tytéž lidi jako podvodníky a jejich projevy jako hrubý klam, uvalujete na sebe podle zákona Páně stejnou vinu.
+Upusťte v budoucnosti od toho, vy pozemští lidé nynější doby, abyste vytvářeli a vynášeli soudy o věcech, kterým nemůžete rozumět! //Příliš// těžká je vina, kterou tím na sebe nakládáte. Neméně těžká než ta, kterou kdysi na sebe uvalili ti lidé, kteří v tupém zaslepení uvrhli nesčetné tisíce do utrpení a bídy, kteří mnohým vzali pozemský život smrtí upálením po dnech plných muk. V zákoně Pána je to totéž, když vy dnes tyto lidi viníte z podvodu nebo i jen z hrubého klamu!
-Snažte se konečně, abyste plnili //své// povinnosti vůči svému Bohu //a poznali Boží zákony// dříve, než budete chtít soudit! Nemáte práva očekávat odpuštění. Nemůžete to očekávat ani podle vašeho vlastního zákona, podle něhož neznalost zákona nechrání před trestem! Oko za oko, zub za zub, tak má se nyní dít //těm// lidem, kteří nechtějí jinak a nechtějí slyšet zákon Páně. Lidé, pomněte, že stojíte v soudu!
+Snažte se konečně plnit //své// povinnosti vůči svému Bohu a //poznávat Boží zákony,// dříve než chcete soudit! Nemáte žádné právo očekávat odpuštění. Nárok na to jste již sami ztratili skrze váš vlastní zákon, že neznalost nemůže nikoho ochránit před trestem! Oko za oko, zub za zub, //tak// má se nyní dít s //těmi// lidmi, kteří nechtěli jinak a neslyší zákon Páně! Lidé, uvažujte, stojíte v soudu!