Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 18. Kristus řekl … | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:kristus_rekl to cs:doznivani:hlas:kristus_rekl Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 19. Kristus řekl …! | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:kristus_rekl to cs:doznivani:plamen:dil_i:kristus_rekl Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kristus řekl … ======
+====== Kristus řekl …! ======
-Tato slova pronáší se dnes dojemně tisícerými způsoby: křesťany, ba i jinověrci. //Kristus řekl!// Tímto úvodem má býti již předem odstraněn každý rozpor. Ale každý, kdo takto mluví, chce tím svrhnouti se sebe jakoukoliv zodpovědnost. Ale naopak! Před Bohem ukládá tím na sebe nezměrnou zodpovědnost!
+Tato slova lze dnes slýchat tisíckrát pronesená se zanícením. //Kristus řekl!// S tímto uvedením má být předem odstraněna každá neshoda. Avšak každý, kdo takto mluví, chce tím od sebe odvrátit také vlastní odpovědnost. Místo toho však uvaluje tím každý na sebe obrovskou odpovědnost … před Bohem!
-Avšak nikdo na to nemyslí, dokud nedopadnou na něj následky s takovou silou, pod níž se musí navždy odmlčeti. Tato hodina přichází! Kameny odplaty se již valí! Pro mnohé lidské duše vzniká jich však nejvíce ze slov: //Kristus řekl!//
+Avšak na to on nemyslí, dokud se na něj nesvalí s takovou tíží, která ho musí navždy umlčet! Tato hodina přichází, kameny odplaty jsou již v pohybu! Ten největší ze všech však povstal mnohým lidským duchům v úvodních slovech: //Kristus řekl!// — —
-Za těmito slovy následuje pak zpravidla nějaká věta z „Písma svatého“, která má sloužiti k útěše, uklidnění, povzbuzení, nebo také jako výstraha, či dokonce jako hrozba. Často má nabádati i k obraně a k boji. Má býti jako balsám a jako meč, jako štít a zároveň jako měkká poduška.
+Tato slova pak následuje nějaká věta z „Písma Svatého“, která má sloužit k utěšujícímu uklidnění, k pobídce, také jako varování, a dokonce jako hrozba, nebo k obraně a sporu. Bývá použita jako balzám a jako meč, štít a také jako měkká poduška!
-To všechno bylo by pěkné a veliké, bylo by to dokonce //správné,// kdyby slova, uváděná jako Kristova, žila ještě v tom smyslu, jak je Kristus //skutečně// řekl!
+To všechno by bylo pěkné a veliké, bylo by to dokonce i //správné,// kdyby uváděná slova ještě žila ve //stejném smyslu,// v jakém je Kristus //skutečně// promluvil!
-Ale tak tomu //není!// Mnohá tato slova vytvořili //lidé// sami ze sebe při matném vzpomínání, a proto nemohli podat již stejný smysl slov Kristových.
+Avšak tak tomu //není! Lidé// vytvořili mnoho těchto slov sami ze sebe v matných vzpomínkách a nemohli při tom již podat stejný smysl Kristových slov.
-Potřebujete se jen rozhlédnouti, jak je tomu dnes. Kdo chce vysvětlit nebo jen ze vzpomínky //vlastními// slovy napsati něco z poselství Grálu, které je přece vytištěno a mnou napsáno, tu //již dnes// nepodává to tak, aby to odpovídalo vlastnímu smyslu. Z druhých úst, z druhého pera vycházejí již změny, nová slova vlastní smysl zahalí a často i změní. A to i při nejlepší vůli. Už to nikdy není //totéž,// co jsem řekl //já.//
+Potřebujete se přece jen podívat, jak je tomu dnes. Kdo chce z Poselství Grálu, které je přece vytištěno a mnou napsáno, něco vysvětlit //vlastními// slovy nebo zápisem jen ze vzpomínek, ten to //dnes// již nepředává tak, aby to odpovídalo skutečnému smyslu. Vycházejíc z druhých úst, z druhého pera přichází vždy změny, s novými slovy nastává zkreslení skutečného smyslu, mnohdy dokonce zkomolení, a to i při nejlepším chtění pro ně svědčit. Není to nikdy //to// Slovo, které jsem //já// pronesl.
-Oč horší to bylo tehdy. Jakékoliv písemné, Synem Božím sepsané podání nám chybí. Všechno mohlo býti předáno potomstvu //pouze// prostřednictvím druhých až třetích lidí tohoto světa. A to mnohem později, když Kristus opustil hrubohmotnost! Všechno vzniklo teprve z nedostatečných lidských vzpomínek, spisy a vypravování, také i slova, o nichž dnes s jistotou ze zvyku předpokládáme, že je //Kristus řekl!//
+A oč horší to bylo tehdy, protože chybí přece spisy sepsané samotným Synem Božím a všechno mohlo být zprostředkované této generaci //jen// skrze druhé nebo třetí pokolení. Teprve dlouho potom, co Kristus opustil hrubohmotnost! Všechno povstalo teprve z kusých lidských vzpomínek, spisy, vyprávění a všechna slova, u kterých se nyní s jistotou neustále ze zvyku má za to, že je: //Kristus řekl!//
-Již tehdy dílo Luciferovo, svésti lidský rozum ke zlému, ve svém neblahém vzrůstu pracovalo k tomu, aby Kristovo slovo nemohlo nalézti //takovou// půdu, která by umožnila správné pochopení. To byl šachový tah temnot, jemuž nebylo rovno. Správné pochopení všech slov, která nemluví o hrubohmotnosti, jest možné pouze nezeslabenou spoluprací citového mozku, který však již za pozemského času Kristova byl velmi zanedbán. Tak zakrněl a nemohl pracovati plnou činností.
+Již tehdy se dílo Lucifera, které pozvedlo lidský rozum na bůžka, ve svém neblahém vzrůstu propracovalo k tomu, že slova Kristova nemohla najít //tu// půdu, která umožňuje správné chápání. To byl jedinečný šachový tah z temnot. Neboť správné chápání všech slov, která se nezmiňují o hrubohmotnosti, je možné jen při //neoslabené// spolupráci citového mozku, který však byl již za Kristova pozemského času u všech lidí silně zanedbán, čímž zakrněl a nemohl vykonávat svou činnost.
-Tím měl Lucifer ve své moci také všechno pozemské lidstvo! A to byla jeho zbraň proti všemu Světlu.
+Tím měl Lucifer také pozemské lidstvo ve své moci! A to byla jeho zbraň proti Světlu! —
-Jedině lidský citový mozek, zadní mozek může podržeti vzpomínky //beze změny.// To však nemůže rozum předního mozku!
+Udržet //nezkreslené// vzpomínky je schopen jedině citový mozek, tedy zadní mozek, ne však rozum předního mozku!
-Tak vymstil se při tom dědičný hřích lidstva hluboce a pronikavě jen na tomto lidstvu samotném. Lidstvo nechalo lehkomyslně zakrnět zadní mozek, ačkoliv jedině ten jest schopen uchovati v obrazech a citech všechno dění a zážitky //tak,// jakými //skutečně// byly a to beze změny a nezeslabené. Tak, aby mohly býti kdykoliv přesně vyvolány.
+Tím se vymstil hluboce a pronikavě dědičný hřích na samotném lidstvu, které lehkovážně nechalo tak zle zakrnět zadní mozek, který jedině je schopen všechny události a prožitky jako //takové// pevně udržet v obrazech a cítění //tak,// že v každý čas vyvstanou přesně takové, jaké //skutečně// byly, nezměněné, ba dokonce i //neoslabené.//
-Přední mozek tak učiniti nemůže, poněvadž je více vázán na hrubohmotný pojem času a prostoru a není vytvořen //k přijímání, nýbrž k vysílání do pozemského.//
+Přední mozek toho není schopen, protože je více vázán na hrubohmotný pojem prostoru a času a nebyl vytvořen k //přijímání,// nýbrž //k vysílání do pozemského.//
-A tak i podání popisů všeho prožitého a slyšeného za dob Kristových vycházelo ze vzpomínek, promísené pozemsky lidskými názory a tím i nevědomky pozemsky přizpůsobené. Nikdy nebylo podání tak čisté, jak by je byl viděl a podržel citový mozek, plný síly. Drápy Luciferových pomocníků zaryly se již příliš hluboko a držely své otroky rozumu příliš pevně.
+Tak vycházelo také podání líčení prožitého a slyšeného během Kristova pozemského času jen ze vzpomínek smíšených s pozemsky lidskými názory zcela nevědomě předem pozemsky zpracované, ne však v čistotě, jak by je citový mozek v plné síle viděl a uchoval. Drápy Luciferových trabantů zaryly své rýhy již příliš hluboko a držely pevně své otroky rozumu bez možnosti uniknutí, takže tento největší poklad, Boží poselství, jejich jedinou možnost vysvobození, nemohli již více správně uchopit nebo moci podržet a muselo kolem nich projít bez užitku.
-Vmyslete se do toho sami. Pochopiti to všechno nevyžaduje velikou námahu. Ke Kristu přicházeli mnozí lidé, kteří se ptali a chtěli si vyprosit tu neb onu radu. On také rád udílel jim tyto rady ve své veliké lásce, která nikdy neumdlévala, poněvadž byl živoucí láska a //jest jí ještě i dnes!//
+Vmyslete se jen sami do toho, nestojí to příliš námahy správně se v tom zorientovat. Ke Kristovi přišli mnozí lidé, kteří se ho tázali, prosili ho o tu či onu radu, jimž také radu rád dával ve své veliké lásce, která nikdy neumdlévala, protože byl živoucí Láskou a //je také ještě dnes!//
-Nebyl však při tom nikdy sám. Kromě učedníků bylo tu často mnoho zvědavců a posluchačů. Tázajícím se nebo prosícím dával takové rady, jaké //oni// potřebovali. Vezměte si za příklad onoho bohatého mladíka, který se chtěl dozvědět, která cesta by ho mohla vésti do království Božího. Syn Boží mu radil, aby rozdal chudým celý svůj majetek a pak ho následoval.
+Dával tedy tázajícím a prosícím vysvětlení, jaká //tito// nezbytně potřebovali. Vezměme jeden příklad.
-Následovati Krista neznamená však nic jiného, než říditi se jeho slovy.
+Onoho bohatého mladíka, který chtěl dychtivě vědět, která cesta ho může dovést do říše Boží! Syn Boží mu radil, aby celý majetek rozdělil mezi chudé a pak ho následoval.
-Kolem stojící zachytili letmo tuto episodu a pochopili ji tak, jako mnohé jiné. Předávali ji pak dále tím způsobem, jak ji každý jednotlivec lidsky přijal. A to jen zřídka odpovídalo nebo to vůbec neodpovídalo vlastnímu smyslu původního slova Kristova. Neboť již několik slov v jiné formě mohlo změniti celý smysl.
+Krista následovat však neznamená nic jiného než se přesně řídit podle jeho slov.
-První zpravodajové spokojili se pouze s //vyprávěním// prostých zpráv. Později byly však tyto rady jednotlivcům postaveny jako základní zákony pro celé lidstvo. To však učinilo pak //lidstvo// samo, ne Kristus, Syn Boží!
+Okolo stojící letmo vzali tuto příhodu na vědomí, jako tak mnozí, a předávali ji pak způsobem, jak ji každý jednotlivec pro sebe lidsky přijal. A to odpovídalo jen zřídka nebo nikdy skutečnému smyslu původních Kristových slov. Neboť několik slov v jiné formě již mohlo změnit celý smysl.
-A toto lidstvo se také odvážilo zcela prostě tvrdit: //Kristus řekl! Jemu// vkládali do úst to, co lidé sami ve vzpomínkách špatně pochopili a oděli pak do forem a slov, která dnes u křesťanů mají býti jako //Slovo Boží// nedotknutelnými určeními.
+První předávající spokojili se však s //vyprávěním// jednoduchých zpráv. Později byly tyto rady jednotlivcům položeny jako základní zákony pro celé lidstvo! Avšak to pak učinilo //lidstvo,// ne sám Kristus, Syn Boží!
-V tom jest //tisíceronásobná vražda slova// Syna Božího, na //skutečném// slově Božím.
+A toto lidstvo odvážilo se také zcela jednoduše tvrdit: //Kristus řekl!// Vkládali //jemu// do úst to, co lidé sami jen ze vzpomínek a falešného chápáním oděli do forem a slov, která dnes mají být křesťanům jako určující a nedotknutelné //Slovo Boží.//
-Každý člověk ví zcela přesně, že není schopen, aby po týdnech nebo měsících //bez chyby// vylíčil něco, co někdy prožil a co slyšel! Nemůže to nikdy do slova opakovati úplně přesně. A jsou-li tu dva, tři, čtyři, nebo dokonce více lidí, kteří současně viděli, nebo slyšeli totéž, tu právě tolikrát různé bude jejich líčení. O tom dnes nikdo nepochybuje.
+V tom spočívá //tisíceronásobná vražda// na //pravém// Slově Syna Božího!
-To je samozřejmé, že z tohoto poznání musíte vyvodit také důsledky pro to, co bylo! Důsledky, které jsou nutné a nedotknutelné.
+Každý člověk ví zcela přesně, že není schopen po týdnech nebo měsících ještě //bezchybně// vylíčit, co kdysi zažil, co slyšel! Není schopen to //nikdy// doslovně zcela přesně opakovat. A když jsou dva, tři, čtyři nebo také deset lidí, kteří totéž současně slyší nebo vidí, tak nastane právě tolik rozmanitostí v líčení. O těchto skutečnostech dnes nechová nikdo již žádné pochybnosti.
-Za pozemského života Syna Božího nebylo tomu jinak! Vidíte to dost zřetelně u Evangelistů! Jejich zprávy častokrát nesou zřejmě tuto pečeť. Uveďme příklad: Petr, jako první z učedníků ve svém poznání, pravil Synu Božímu: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého!“
+Zde je přece velice zřejmé, že při tomto poznání byste museli zpětně vyvodit nějaké následky! Následky, které jsou nutné a nevyhnutelné.
-Také Evangelisté podávají tato významná slova i Kristovu odpověď. Nečiní tak však nikterak jednotnou formou. Matouš poukazuje, že tím obrazně propůjčil Syn Boží Petrovi klíč ku království Božímu, že ho učinil skálou budoucí obce.
+Neboť jiné to nebylo ani za pozemského času Syna Božího! Vidíte to dosti jasně u evangelistů! Jejich zprávy nesou často viditelně tuto pečeť. Když například Petr jako první z učedníků ve svém poznání pronesl k Synu Božímu: „Ty jsi Kristus, Syn živoucího Boha!“
-Ostatní Evangelisté uchovali Kristovu odpověď všeobecněji, což je správnější. Petr byl //prvním,// který toto přesvědčení vyslovil. Jako přesvědčení nebyla to jen slova, nýbrž stalo se to ve stvoření ihned činem! V jemnohmotnosti vznikla ihned, rychle a bezprostředně forma! Poctivé přesvědčení, které tak Petr svými slovy zakotvil ve stvoření, jeho poznání stalo se v témže okamžiku v jemnohmotnosti ihned skálou, která pak zůstala jako základní kámen k výstavbě budoucí obce pro všechny ty, kteří ve stejně prostém a poctivém přesvědčení byli schopni uvěřiti v Syna Božího. A tím měl Petr ve svých rukou také klíč k ráji. Neboť toto přesvědčení, že Ježíš je Syn Boží, přináší v sobě také přirozeně snahu //žíti// podle jeho slov! //To// je také pro //každého// člověka //klíčem// ke království Božímu! Tím je //každému// tento klíč vtisknut do ruky.
+Tato významná slova a také Kristovu odpověď evangelisté podávají, avšak nikterak v jednotné formě. Matouš přináší poukaz na to, že Syn Boží poté obrazně propůjčil Petrovi klíč k nebeské říši tím, že ho učinil skálou pro budoucí společenství, zatímco ostatní evangelisté uchovali však Kristovu odpověď celkově obecnější, což je správnější.
-Ovšem jen za předpokladu, že slovo Boží přijal //nezměněné// do sebe, že mu správně porozuměl a podle něho žije. Kristus znal tento pochod, který se podle zákonů stvoření při Petrových přesvědčivých slovech v jemnohmotnosti odehrál. Vyslovil ho a vysvětlil učedníkům.
+Petr jen vyslovil toto přesvědčení //jako první.// A takovéto dění nezůstane jen u slov, nýbrž stane se ve stvoření ihned činem! V jemnohmotnosti vznikla rychle a bezprostředně //forma!// Poctivé přesvědčení, které tím Petr skrze svá slova zakotvil do hmotnosti, jako vyznání, stalo se ve stejném okamžiku skálou, která přetrvala jako základní kámen k výstavbě pozdějších společenství, pro všechny, kteří ve //stejném,// prostém a poctivém přesvědčení byli schopni uvěřit v Syna Božího!
-Zákonitost jemnohmotných pochodů je také každému čtenáři mého poselství Grálu známa. Petr svým procítěným a také vysloveným vyznáním byl prvním, který tím obdržel klíč k ráji. Mohl-li na zemi zprostředkovati stejné přesvědčení, otvíral tím takovým lidem také království Boží. Kdo však nechtěli sdíleti jeho přesvědčení, těm muselo toto království také zůstati uzavřeno. To všechno jest zcela přirozené a samočinné dění, prosté a jasné.
+A //tím// držel Petr v ruce také klíč k ráji. Neboť toto přesvědčení, že Ježíš je Syn Boží, přináší přirozeně s sebou také touhu //žít// podle jeho Slova! //To// je však pro //každého// člověka současně //klíč// k nebeské říši! Toto vyznání //je// klíčem, za předpokladu, že takovýto vyznávající přijal do sebe Boží Slovo //nezměněné,// správně ho chápe a žije podle něj. Kristus znal tento děj probíhající podle zákonů stvoření, který se při Petrových přesvědčivých slovech jemnohmotně odehrál, popsal ho a vysvětlil učedníkům. Zákonitost jemnohmotných dějů je také známa každému čtenáři mého Poselství Grálu.
-Kristus chtěl a //mohl// vybudovati svou obec jenom //na takovémto// přesvědčení, jak je Petr vyslovil! Proto zformovala se přesvědčivá slova Petrova ve skutečnosti jemnohmotně ve skálu, která mohla býti základem pro stavbu, kterou později stejně přesvědčení vytvořili ve stvoření. //Toto přesvědčení// vytvářelo, formovalo a //stalo se// skutečně skálou, ne však Petr jako osoba!
+Petr byl tedy jen skrze své procítěné a vyslovené vyznání prvním, kdo tím obdržel klíč k ráji. A komu později mohl na zemi zprostředkovat toto stejné přesvědčení, tomu tím otevíral vždy také říši nebeskou. Těm však, kdo nechtěli sdílet jeho přesvědčení, musela zůstat uzavřena. To všechno je zcela přirozené, samočinné dění, prosté a jasné, a není vázáno na Petra ani od něj odvislé.
-Matouš podal však smysl Kristovy odpovědi podle //svého// vlastního názoru čistě osobně, jako by se týkala jen Petra.
+Kristus chtěl a //mohl// položit za základ společenství také //jen takovéto přesvědčení,// avšak ne jednu osobu! Petr byl jen právě tím, kdo to v přesvědčení vyslovil nejdříve. Skálu vytvořilo, zformovalo a //stalo// se jí toto //přesvědčení,// ne však Petr jako osoba!
-Právě Matouš ukazuje, že mnohému neporozuměl, že všechno zpracoval svým způsobem a snažil se to bezstarostně předati dále. Tak jako již na počátku jeho sepsání:
+Matouš však podal smysl Kristovy odpovědi podle vlastního názoru čistě osobně, jako by se týkala jen Petra.
-Matouš 1:21 (Zvěstování anděla Josefovi):
+Právě Matouš ukazuje, že mnohé nepochopil, zpracoval to pak ve svém druhu a bezstarostně předal dále. Jako již na počátku jeho spisu: Matouš 1, 21 (Zvěstování anděla Josefovi):
-„Porodíť pak syna a nazveš jméno jeho Ježíš. Onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.“
+„Porodí syna, kterého nazveš jménem Ježíš; neboť osvobodí svůj lid od jeho hříchů.“ Z toho vyvozuje Matouš dále ve verši 22. a 23.:
-Na to ve verši 22. a 23. následuje v Matoušovi: „Toto všecko pak stalo se, aby se naplnilo, co povědíno bylo od Pána skrze proroka řkoucího: Aj, panna těhotná bude a porodí syna a nazveš jméno jeho Imanuel, které se vykládá: Bůh s námi!“
+„To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo Pánem řečeno skrze proroka, který pravil: Hle, panna bude těhotná a porodí syna a dají mu jméno Imanuel, které znamená: Bůh s námi!“
-Matouš sám, vykládaje proroctví Izaiášovo, chtěl je úzce spojiti s narozením Syna Božího a to způsobem, který velmi zřetelně ukazuje, že ve svých sepsáních nechává mluviti jen své vlastní osobní názory a není tedy věcným.
+Matouš chce zde úzce spojit proroctví Izaiáše s narozením Syna Božího, způsobem, který příliš zřetelně ukazuje, že ve svých spisech nechává promluvit jen své vlastní osobní názory, tedy nezůstává věcný.
-To by mělo sloužit každému jako výstraha, že tato sepsání nejsou slovem Božím, ale že je nutno považovati je za čistě osobní názory spisovatelovy.
+To by mělo sloužit každému //jako výstraha,// že se tyto spisy nesmí snad považovat za Slovo Boží, nýbrž jen za osobní názor autora!
-Matouš ku příkladu nevidí vůbec rozdílu mezi zvěstováním Izaiáše, které sám uvádí, a zvěstováním andělovým. V dětské nevinnosti je navzájem úplně pomíchal, //poněvadž si to „tak myslel“,// nestaraje se o to, je-li to správné. Při tom vůbec nevidí, že uvedená zde //jména// jsou rozdílná.
+Matouš například vůbec nevidí rozdíl mezi zvěstováním skrze Izaiáše, které on sám uvádí, a zvěstováním anděla, nýbrž je smísil s dětskou nevinností do sebe, protože //on// „si to tak myslel“, zcela se nestaraje o to, zdali je to také správné. Vůbec při tom nevidí, že uvedená v nich //jména// jsou rozdílná.
-Avšak tato jména nebyla bez účelu označena úplně přesně.
+Avšak ne bez účelu byla zcela zřetelně označena!
-Izaiáš zvěstuje //„Imanuel“,// anděl však //„Ježíš“!// Není to tedy Imanuel, kterého Maria porodila, a proto není také tím, jehož zvěstoval Izaiáš!
+Izaiáš zvěstuje //„Imanuel“.// Anděl však „Ježíš“! Tedy není to Imanuel, kterého Maria porodila, a proto také ne ten, koho zvěstoval Izaiáš!
-Matouš však //myslel// si to jinak. Ale skutečně nevinně, bez úmyslu.
+Izaiáš zvěstoval „Imanuele“, Syna Člověka, anděl však „Ježíše“, Syna Božího! Zjevně to jsou dvě různá oznámení, vyžadující dvě různá splnění, která opět musí být přinesena dvěma různými osobami. Promísení těchto dvou dějů je nemožné a mohlo se tak stát jen s //úmyslným// lidským chtěním při obcházení všech základů.
-Izaiáš zvěstoval Imanuele, Syna Člověka, anděl však Ježíše, Syna Božího! Jsou to zřetelně dvě různá zvěstování, vyžadující dvou rozdílných splnění, která musí býti splněna dvěma různými osobami. Smísení obou těchto pochodů je nemožné. Mohlo by se tak státi jen při //úmyslném// lidském chtění, kdyby se nedbalo všech základů.
+Matouš při tom neměl žádný zlý úmysl, pouze to bylo sepsání jeho prostého názoru nejbezstarostnějším způsobem. Že to spojil, se mu stalo velmi snadno, protože se tehdy mnohem více než dnes čekalo splnění zaslíbení starých proroků a toužebně se v tom žilo. Netušil, jaké neštěstí ještě většího neporozumění z toho vyroste.
-Matouš neměl při tom zlého úmyslu. Bylo to pouze sepsání jeho prostého názoru bezstarostným způsobem. Mohlo se mu lehce státi, že to vše spojil, protože tehdy, mnohem více než dnes, čekalo se na splnění zaslíbení starých proroků a toužebně se v tom žilo. Netušil, že z toho vznikne neštěstí ještě většího neporozumění.
+O splnění zaslíbení „Imanuele“ nepotřebuji zde nic dalšího říkat, protože jsem o něm již mnohokrát podrobně mluvil v Poselství Grálu. —
-O splnění zaslíbení „Imanuele“ nepotřebuji se zde šířit, poněvadž jsem o tom již vícekrát v poselství Grálu podrobně mluvil.
+Neporozumění bylo tedy za Ježíšova pozemského času přesně jako nyní! On sám přece často naříkal nad tím, že mu jeho učedníci nerozuměli! Nemohli mu rozumět! Domníváte se, že tomu bylo jinak, když již u nich nepřebýval?
-Neporozumění a špatné pochopení bylo tedy za časů Kristových právě tak, jako dnes! Ježíš sám poukazoval velmi často na to, že mu jeho učedníci nerozumí a rozuměti nemohou! Myslíte, že tomu bylo jinak, když pak již neprodléval mezi nimi?
+„Později na ně sestoupil Duch.“ říkají na to mnozí lidé, kteří uvažují málo nebo vůbec! Duch však nezměnil současně také nedostatky mozku. Avšak takto uvažovat pokládají slaboši za hřích, zatímco je to jen výmluva pro jejich lenost v duchu, o které se domnívají, že ji tím mohou okrášlit.
-Mnozí lidé, kteří myslí málo nebo vůbec nic, na to řeknou: „Později přišel k nim Duch Svatý!“ Avšak duch nezmění současně i nedostatky mozků. Zbabělci považují za hřích toto si uvědomit. Při tom je to pouze výmluva pro jejich lenost v duchu, o kterém se domnívají, že ho tím okrašlují.
+Budete však brzy probuzeni z vlažnosti takovýchto myšlenek! „Když však přijde Syn Člověka …“ prohlašoval varovně a výstražně Kristus. Myslete na to, když nyní přichází hodina zvěstování, ve které Pán sám zjeví, že //vyslal// Syna Člověka na zem! Myslete na to, že Kristus tím pohrozil veškerému duchovně línému lidstvu! — —
-Brzy však již procitnete z rozmarnosti takového myšlení! „Ale až přijde Syn Člověka, …“ vysvětloval Kristus varovně a výstražně. Myslete na to, když nyní přichází hodina zvěstování, v níž Pán sám zjevuje, že Syna Člověka na zem //vyslal!// Myslete na to, že Kristus tím hrozil všemu duchovně línému lidstvu!
+Když kdysi také řekl bohatému mladíkovi, že má rozdat veškerý svůj majetek, tak to bylo nutné jen pro //něj;// neboť se ho přece zeptal: „Co //já// mám učinit..?“ A Kristus na to dal odpověď //jemu,// což v tomto smyslu nemělo platit pro celé lidstvo!
-Když Kristus řekl mladíkovi, že má rozdat všechen svůj majetek, tu bylo toho třeba jen //tomuto// mladíkovi, neboť on se ptal: „Co mám //já// činiti?“ Kristus pak dal //jemu// na to odpověď. V tomto smyslu neměla platit pro celé lidstvo!
+Tato rada mohla být k užitku bohatému mladíkovi //zcela osobně.// Byl v sobě příliš slabý, aby se v pohodlí svého bohatství vnitřně pozvedl vzhůru. Proto bylo bohatství pro něj překážkou ke vzestupu jeho ducha! Nejlepší rada, které se mu mohlo od Krista dostat, byla přirozeně taková, aby odstranil vše brzdící. V tomto případě tedy bohatství, které mladíka svádělo k pohodlnosti.
-Tato rada mohla prospěti bohatému mladíkovi //zcela osobně//. On sám byl v sobě zcela sláb, aby v příjemnostech svého bohatství se vnitřně vzchopil a povznesl vzhůru. Proto bohatství bylo překážkou vzestupu jeho ducha! Nejlepší rada, kterou mu tedy Kristus mohl dáti, byla přirozeně ta, aby všechno překážející odstranil. V tomto případě tedy pouze bohatství, které mladíka svádělo k pohodlnosti. Ale také jenom proto! Ne proto, že by člověk neměl míti bohatství!
+Avšak také jen proto! Ne však proto, že by člověk neměl mít bohatství!
-Člověk, který své bohatství neshromažďuje bez účelu jen proto, aby si mohl opatřit zábavu, ale který ho používá //správně,// zhodnocuje je v pravém smyslu ku blahu mnohých, ten je mnohem cennější a výše stojící než ten, který je všechno rozdá! Stojí mnohem výše, poněvadž je povzbuzovatelem ve stvoření!
+Člověk, který své bohatství nehromadí bez užitku, aby tím sám sobě působil zábavu, nýbrž který ho //správně// používá a zhodnocuje je ve správném smyslu, //aby// bylo k požehnání mnohých, je daleko hodnotnější a výše stojící než ten, kdo všechno rozdá! Stojí jako větší, přínosně ve stvoření!
-Takový muž v důsledku svého bohatství může dávati zaměstnání tisícům lidí po celý svůj pozemský život. Dává jim tak vědomí vydělaného živobytí, což působí velmi silně a povzbudivě na ducha i na tělo! Jako samozřejmost musí ovšem při tom býti správné rozdělení práce a odpočinku tak, jako musí býti dána za každou vykonanou práci správná protihodnota. Musí zde tedy být spravedlivé vyrovnání!
+Takový člověk je schopen dát následkem svého bohatství během celého pozemského bytí zaměstnání tisícům lidí, a poskytuje jim tím vědomí samostatně vydělané obživy, což posilujíc a podporujíc působí na ducha i na tělo! Pouze musí při tom být jako samozřejmost správný poměr práce a odpočinku, jakož i za každé vykonání práce správná protihodnota, tedy musí být při tom správné vyrovnání!
-To všechno udržuje pak ve stvoření //pohyb,// který jest nutný pro zdraví a harmonii. Jednostranné darování bez protihodnoty přináší však podle zákonů stvoření jen poruchy a zácpy, což se projevuje //ve všem//. Také v pozemském těle, kde nedostatek pohybu přináší otravu krve a návaly krve, protože jen pohyb přivádí do krve zvýšený oběh kyslíku a tím pak krev proudí žilami volněji a čistěji.
+To udržuje //pohyb// ve stvoření, který je nevyhnutelný k ozdravění a harmonii. Jednostranné darování bez žádání protihodnoty přináší podle zákonů stvoření jen váznutí a poruchy, jak se to ukazuje ve //všem,// také v pozemském těle, kde následkem nedostatečného pohybu vzniká houstnutí a srážení krve, protože jen v //pohybu// touto zvýšenou výměnou kyslíku může krev volněji a čistěji proudit žilami.
-Tento zákon nutného pohybu nachází člověk všude v tisícerých formách, avšak v principu zůstává vždy týž. Je v každém jednotlivém případě a zasahuje zpětným působením do celého stvoření a do všech úrovní. Duch sám potřebuje provádět tento zákon bez ustání, má-li trvale býti, zůstati silným a stoupati vzhůru.
+Tento zákon nutného pohybu nachází člověk //všude// v tisícerých formách, avšak v jádru jsou vždy stejné. Spočívá v každém jednotlivém případě, a zasahuje však vzájemně působě do celého stvoření, skrze všechny úrovně, a samotný duch potřebuje provádět tento zákon bez přerušení, pokud chce dále setrvat, zůstat plný síly a stoupat vzhůru.
-Nemůže tak činiti bez pohybu! V bezpodmínečném vyrovnání, v dávání a přijímání jest nutný pohyb vždy a všude.
+Bez něj toho nelze! Pohyb musí být všude v bezpodmínečném vyrovnání dávání a braní.
-V radě, kterou dal Syn Boží bohatému mladíkovi, nevyslovil žádný všeobecný zákon, ale platilo to právě jen samotnému mladíkovi, nebo ještě těm, kteří se mu //podobají// a jsou také //slabí,// aby mohli ovládati bohatství. Kdo se nechá bohatstvím ovládnouti, ten ho také nemá míti, neboť bohatství mu neslouží. Jen ten, kdo sám je ovládá a v jehož rukou přinese užitek, jen takový je //má// míti, poněvadž tím dovede pomoci sobě a mnoha jiným, protože tím podporuje pohyb ve stvoření.
+Nebylo to tedy žádné všeobecné základní pravidlo, které by Syn Boží stanovil v radě, kterou dal bohatému mladíkovi, nýbrž ta platila právě jen samotnému mladíkovi nebo ještě těm, kteří se mu //podobají,// kteří jsou také příliš slabí, aby ovládali bohatství. Kdo se nechá ovládat bohatstvím, ten ho také nemá mít; neboť mu neslouží. Jen ten, kdo ho sám ovládá, v jehož ruce také přináší užitek, ten ho //má// mít, protože tím dokáže pomoci sobě a mnohým jiným, poněvadž tím udržuje a podporuje pohyb ve stvoření.
-To však se nestává při darování, nebo se tak stává jenom velmi zřídka! Mnozí lidé potřebují nouzi, aby je teprve přivedla k probuzení a k pohybu. Jakmile se jim však z cizí strany pomůže příliš rychle, pak opět v tom zleniví, spolehnou se na tuto pomoc a jdou tak duchovně dolů. Takoví lidé sami nemohou zůstati v pohybu bez popudu, žijí pak bez cíle a vyplňují svůj čas často //jen tím,// že vidí všechno špatné jenom na druhých místo na sobě. Sami v sobě přejí si však míti všechen majetek, který vlastní druzí. Takovým jednostranným obdarováváním vychovává se jen pokolení lenochů, které je neschopné pro svěží radostný život a tím přináší škodu do celého stvoření!
+To však nepřichází nikdy v darování nebo jen velmi zřídka! Mnohé lidi přivádí nouze k probuzení a k pohybu. Jakmile je jim z cizí strany poskytnuta příliš rychlá pomoc, ochabnou v tom, spolehnou se na tuto pomoc a duchovně při tom jdou dolů, protože se bez podnětu sami nemohou udržet v pohybu. Žijí pak bez cíle a svůj čas vyplňují ještě jen //tím,// že vidí na jiných, jen ne na sobě samých všechno //to,// co lze kárat, a sami si však přejí to, co druzí vlastní. Jednostranným darováním se vychovává jen líné pokolení, neschopné pro svěží, radostný život, a přinášející tím škodu pro celé stvoření!
-Kristovou radou //nic takového// nebylo míněno. --
+//Takto// to Kristovou radou nebylo míněno! — — —
-Syn Boží také nikdy nemluvil proti bohatství samotnému, nýbrž vždy jen proti bohatým lidem, kteří se dali svým bohatstvím zatvrdit a byli necitelní vůči nouzi druhého. Kteří obětovali duchovní svému bohatství a dali se jím cele ovládati.
+Syn Boží také nikdy nemluvil proti bohatství samotnému, nýbrž vždy jen proti bohatým lidem, kteří se vlivem bohatství nechali zatvrdit vůči veškerému soucítění k nouzi jiných, kteří tím obětovali svého ducha bohatství a kteří neměli zájem o nic jiného než o bohatství, a nechali se tedy bohatstvím zcela ovládat.
-Že Kristus sám bohatstvím nepohrdal ani je nezavrhoval, ukazuje ve svých častých návštěvách v domech bohatých, kam často přátelsky přicházel jako host.
+Že Kristus sám bohatstvím nepohrdal a neodmítal je, ukazuje ve svých častých návštěvách honosných domů, do kterých jako host přátelsky docházel.
-On sám také nebyl chudým, jak se to podivným způsobem dnes tak často myslí. Není vůbec žádného podkladu pro tuto všeobecnou domněnku o jeho chudobě.
+Také on sám nebyl chudý, jak se tak podivným způsobem má za to. Pro tento téměř již zlidovělý názor neexistuje žádný podklad.
-Kristus neznal nikdy starostí o živobytí. Byl zrozen v poměrech, které označujeme dnes jako dobré, měšťanské poměry, protože tato půda zůstala tou nejzdravější. Neměl v sobě ani přepěstění z kruhů bohatých a šlechty, ani zahořknutí dělnické třídy. Bylo to přesně voleno. Josef, jeho pozemský otec, může být zván mužem zámožným a naprosto ne chudákem.
+Kristus nikdy neznal starosti o obživu. Byl zrozen v podmínkách, které se dnes označují za dobré, protože právě tato půda jediná zůstala ještě nejzdravější. Nenesla v sobě ani přepěstění veškerých bohatých a šlechtických kruhů, ani zatrpklost třídy pracujících. Bylo to přesně zvoleno. Josefa, tesaře, bylo možné nazvat zámožným, naprosto ne chudým.
-Že se Kristus tehdy narodil v betlémském chlévě, bylo pouze následkem přeplnění městečka Betléma při sčítání lidu, k němuž i Josef tam přišel. Josef prostě již nedostal žádného bytu, což i dnes může se státi mnohému člověku při mimořádných poměrech v některém místě. To nemá co činit s chudobou. V domě Josefově byly pokoje a ložnice podle způsobu a úrovně tehdejších blahobytných občanů.
+Že se Kristus tehdy narodil ve chlévě v Betlémě, byl pouze následek přeplnění města Betléma kvůli sčítání lidu, k němuž tam také Josef přišel. Josef prostě nesehnal již žádný nocleh, což se i dnes tu a tam ještě mnohému člověku může lehce stát při zcela zvláštních příležitostech. S chudobou to všechno nemělo co dělat. V Josefově domě byly prostorné ložnice po způsobu zámožných občanů.
-Kristus nemusel také žíti v chudobě! Poněvadž přicházel z Boha, neměl ovšem smyslu pro všechno to, co poskytuje bohatství nad životní nutnosti a co má cenu jen k pozemským účelům. Úkoly, které přišel vyplniti, neplatily však pozemskému, nýbrž jedině duchovnímu!
+A Kristus také nemusel žít v chudobě! Tento pojem vznikl jen proto, že z Boha Přicházející neměl smysl pro všechno to, co přináší pozemské bohatství nad rámec pozemsky životních nutností. Úkol, který přišel naplnit, netýkal se pozemského, nýbrž jedině //duchovního!//
-Nesprávně používá se dnes také Kristova poukazu, že lidé jsou „bratřími a sestrami“. Používá se toho jako odůvodnění pro pozemsky nezdravé komunistické ideje, právě tak, jako v odporně nasládlých vztazích k náboženství. Tak pracuje se temnotám přímo do rukou, neboť dnešní pojetí takového bratrství bezpodmínečně zdržuje svobodné, Bohem chtěné snažení jednotlivých lidských duchů. Při tom nemůže nikdy nastati zušlechtění. Jsou to stále jen nezdravé karikatury toho, co Kristus chtěl.
+Falešně se dnes také používá Kristův poukaz, že lidé jsou „bratři a sestry“. Pozemsky nezdravě pro komunistické ideje, jak odporně nasládle ve vztazích k náboženství. Vytváří se tím přímá cesta do rukou temnot; neboť v současném pojetí to zdržuje svobodné, Bohem chtěné snažení jednotlivého lidského ducha. Zušlechtění při tom nikdy nemůže nastat. Jsou to všechno opět jen nezdravé karikatury toho, co Kristus chtěl.
-Když mluvil o tom, že lidé jsou vespolek bratřími a sestrami, byl dalek toho, aby myslel na podobné výstřelky. Jeho řeči a vysvětlivky byly určeny pro //tehdejší// dobu, když nemrav otroctví byl v květu, kdy byli lidé prodáváni nebo darováni a tím byli považováni za tvory bez vůle.
+Když mluvil o tom, že lidé jsou všichni vespolek bratři a sestry, tak byl dalek toho, aby měl na mysli takové nešvary, jaké v tom nyní často existují. Mluvil objasňuje pro //tehdejší// dobu, kdy nemrav všeho otroctví vyháněl své nejvyšší květy, kdy se lidé rozdávali a kupovali, a tím byli považováni za tvory bez vůle!
-Lidé jsou ovšem bratřími a sestrami //z ducha, ze svého původu. Jsou lidskými duchy,// kteří nesmějí býti považováni za zboží bez vůle, poněvadž každý lidský duch má v sobě schopnost sebe vědomé vůle.
+Lidé však jsou bratry a sestrami //z ducha, ze svého původu.// Jsou //lidskými duchy,// kteří nesmějí být pokládáni za zboží bez vůle, protože každý lidský duch v sobě nese schopnost vlastní vědomé vůle.
-Jen //tak// bylo to míněno. Nikdy však nemělo to znamenat //onu// rovnost, která se v tom hledá. Žádný lidský duch nepřijde do ráje jen proto, že se smí nazývat lidským duchem! Není žádné rovnosti ve všeobecném smyslu. Rozhodující roli hrají tu podmínky //zralosti.// Nejdříve musí lidský duch vyplnit a udělat všechno, co může ve svém chtění k dobru. Jen tím dochází ke zralosti, která mu učiní přístupným ráj. Ve stvoření stojí železné zákony, které nelze zbořiti nebo odsunouti označením „bratříčku a sestřičko“ ani zde na zemi! Syn Boží rozlišoval ostře duchovní od pozemského a přece kázal plniti toto pozemské, jak jest jasně a zřetelně vyjádřeno v jeho prohlášení: „Dávejte císaři, co jest císařovo, a co jest Božího, Bohu!“ --
+Jen //tak// to bylo míněno, nikdy to nemělo znamenat //tu// rovnoprávnost, která se v tom dnes hledá. Žádný lidský duch přece nedojde do ráje jen proto, že se smí lidským duchem nazývat! Protože není žádné rovnoprávnosti ve všeobecném smyslu. Podmínka //zralosti// hraje tu rozhodující roli. Nejprve musí lidský duch všechno naplnit a vykonat všechno, čeho je schopen v chtění k dobrému. Jen v tom přichází zralost, která mu může zpřístupnit ráj.
-A tak je tomu s mnohými větami a zprávami v bibli, kterým //lidé// při dalším podání propůjčili //své// názory.
+Ve stvoření stojí od počátku železné zákony, které označením bratříčku a sestřičko nelze nikdy zbořit nebo odsunout! Ani zde na zemi! Jak ostře Syn Boží odděloval pozemské od duchovního, a přece sám vyžadoval plnění, spočívá jasně a zřetelně v jeho prohlášení: „Dávejte císaři, co jest císařovo, a Bohu, co Boží jest!“ —
-Ale všechna tato písma nechtěla býti tehdy žádným zákonem pro celé lidstvo, nýbrž měly to býti pouze zprávy. Také je nutno odpustit, že tehdejší pozemští lidé, i Kristovi učedníci, nerozuměli mnohému, co k nim Syn Boží pravil a co tak často činilo ho smutným. Že to všechno v neporozumění podali později vlastním způsobem, stalo se v nejlepší vůli a tak, jak to podrželi ve vzpomínkách, které z uvedených již důvodů nesmí býti považovány za nedotknutelné.
+A tak je tomu s mnohými větami a zprávami v Bibli, kterým lidé dali za základ //své// názory při dalším podání.
-Neodpustitelné jest, že //později// lidé dovolili si odvážně tvrdit: //„Kristus řekl.“// A tak vkládali bludné lidské názory, výplody nedostatečných lidských vzpomínek, beze všeho do úst přímo Synu Božímu, jen aby tím podpořili jim prospěšné snahy, založit a udržovat systém, jehož mezery už od počátku, a to v celé stavbě, musely být každému silně cítícímu člověku nápadny. Jen požadavek slepé víry umožnil, že nesčetné díry ve výstavbě nebyly hned pozorovány!
+Avšak všichni tito zapisovatelé nechtěli tehdy dávat nějaký zákon pro celé lidstvo, nýbrž jen podat zprávy.
-Tato výstavba se udržovala a udržuje ještě dnes //jedině// přísným požadováním slepé víry a rozkazujícími slovy: //Kristus řekl!//
+Také je nutné prominout, že tehdejší pozemští lidé a Kristovi učedníci neporozuměli mnohému, co k nim Syn Boží pronášel, což ho často činilo tak smutným. A že to všechno později předávali dál ve způsobu vlastního nepochopení, dělo se v nejlepším chtění, tak, jak to bylo zachyceno ve vzpomínkách, které z uvedených důvodů nesmí být pokládány za nedotknutelné.
-A toto slovo, toto vypočítavé tvrzení, má se jim státi strašlivým soudem! Neboť je právě tak falešné, jako osobivé tvrzení, že Kristovo ukřižování bylo chtěno Bohem, aby všechny hříchy pozemských lidí byly smyty touto obětí! Co všechno je v této neuvěřitelné lidské domýšlivosti, která tak zkrášlila vraždu na Synu Božím, jaká k tomu patří drzá rouhavost, o tom poučí lidstvo budoucnost, až to všechno zakusí na sobě.
+Je však neodpustitelné, že lidé //později// prostě troufale s jistotou tvrdí: //Kristus řekl!// A tím s určitostí beze všeho připsali Synu Božímu bludné lidské názory, produkty nedostatečné lidské paměti, jen aby tím v sobeckém snažení založili a udrželi učební soustavu, která pro své mezery již od počátku celé stavby se každému silnému cítění musela jevit jako trouchnivá a chatrná, takže možnost přetrvání byla jen v požadavku slepé víry, čímž nebyly nespočetné díry ve výstavbě ihned zpozorovány!
-Já, Imanuel, vám však dnes pravím:
+Trvají a udržují se ještě dnes //pouze// přísným požadavkem slepé víry a důraznými slovy: //Kristus řekl!//
-Běda lidem, kteří kdysi zavraždili Syna Božího na kříži! Stokrát běda však vám, kteří jste ho tisíckrát přibili na kříž v jeho slově! A kteří ho ještě dnes vraždíte denně, každou hodinu vždy znovu! Přijde na vás těžký soud! --
+A tato slova, toto vypočítavé tvrzení má se jim stát strašlivým soudem! Neboť je to právě tak falešné a troufalé říci, že Kristovo ukřižování bylo chtěné Bohem, aby byly všechny hříchy tohoto pozemského lidstva touto obětí smyty! Co v tom všechno spočívá, jakou neuvěřitelnou lidskou domýšlivostí se vražda na Synu Božím překroutila, jaké k tomu patří troufalé rouhačství, to lidstvo naučí poznávat budoucnost, až to zakusí samo na sobě.
-Amen!
+Já, Imanuel, vám dnes pravím:
+Běda lidem, kteří kdysi zavraždili Syna Božího na kříži! Stokrát běda však vám, kteří jste ho poté tisíckrát přibili na kříž v jeho Slově! A kteří ho tím ještě dnes vraždíte denně, každou hodinu opět znovu! Padne na vás těžký soud! — —