Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 51. Koloběh záření. | 2022/03/05 22:38 | current
– ↷ Links adapted because of a move operation Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 50. Koloběh záření. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:kolobeh_zareni to cs:doznivani:plamen:dil_i:kolobeh_zareni Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Koloběh záření. ======
-Musím ještě mnohé vysvětliti o větších a velikých bytostných, aniž by se zatím dalo mluvit o malých pomocnících těchto velikých, neboť těch menších a zcela malých je tolik, že si to sotva dovedete představit.
+Musím ještě mnohé vysvětlit o větších a velkých bytostných, dříve než se vůbec bude dát hovořit o malých pomocnících těchto velikých; neboť těch menších a zcela malých je tolik, že si to sotva můžete představit.
-Často bych zaváhal, když se pokouším představiti si, //jak// vám to vše mám po ruce jsoucími slovy vaší řeči vysvětliti, aniž byste při tom ztratili veliký přehled a především, abyste vzdor tomu pochopili souvislost.
+Často bych mohl zmalomyslnět, když si snažím představit, //jak// to všechno vám mám vysvětlit slovy vaší řeči, která jsou ještě použitelná, aniž byste při tom ztratili velký přehled, a především tak, abyste přesto zcela pochopili souvislosti.
-Právě ta veliká jednoduchost, která spočívá v mnohotvárnosti, pro vás tak nepřehledné, činí to tak těžkým, protože pozemský člověk je schopen přehlédnouti vždy jen zcela určitý počet věcí jasně a nikdy proto nemůže se octnouti v postavení, aby směl současně obsáhnouti //celek jako jednotu,// z čehož teprve vyplývá jednoduchost.
+Právě ona velká jednoduchost, která spočívá v pro vás nedozírné mnohotvárnosti, činí to tak těžkým, protože pozemský člověk je schopen mít jasný přehled vždy jen o zcela určitém množství věcí, a proto nikdy nemůže dojít do stavu, aby současně uchopil //celek// jako //jednotu,// z čehož teprve vyplývá jednoduchost.
-Každé dělení v různé části musí vám ztížiti nutný celkový přehled, ježto každá část je zase samostatná a tak veliká a s druhými ve zpětných působeních tak úzce spojená, než aby mohla dát opravdu pro sebe //uzavřenou// část. To proto, že není žádné uzavřené části v tomto stvoření, které samo je celkem!
+Každé rozdělení toho do různých částí musí vám ztěžovat nutný celkový přehled, protože každá část z toho je pro sebe opět tak veliká a s jinými ve vzájemném působení tak úzce souvisí, že skutečně nemůže vůbec dát pro sebe //uzavřenou// část, poněvadž žádná uzavřená část není dána v tomto stvoření, které samo o sobě je celkem!
-Celek //nemůže// člověk přehlédnouti a nebude nikdy moci, protože mu chybí k tomu schopnost, neboť sám jest jen částí stvoření a to jen velmi maličkou, nemohoucí opustiti své vlastní hranice, samozřejmě také ani v chápání.
+A celek člověk //nemůže// přehlédnout, nebude toho nikdy schopen, protože mu k tomu schází schopnost, poněvadž on je také jen částí, a sice velmi malou částí stvoření, která nemůže přejít přes své vlastní hranice, přirozeně také ne v pochopení.
-Tím jsem nucen zůstati ve vašich hranicích a mohu vám dávat jen výhledy o všem a na vše to, co pro vás musí zůstati a zůstane nedosažitelné. Tu nepomůže žádná námaha.
+Tím jsem nucen setrvat ve vašich hranicích a mohu vám k tomu předat jen výhled o tom nebo na všechno, co vám musí zůstat nedosažitelným. Zde nepomůže žádná námaha.
-Když se však ve vědění spokojíte konečně //s tím,// že nejste ve stvoření //všeho// schopni, pak budete mít také //pokoru// a budete obšťastněni tím, co jste dostali mým Poselstvím k rozšíření svého dosavadního vědění.
+Když se však konečně ve vědění spokojíte s //tím,// že nejste ve stvoření ke //všemu// uschopněni, pak budete také //pokoru// zvát svou vlastní a budete obšťastněni tím, čeho se vám skrze mé Poselství dostalo k rozšíření dosavadního vědění.
-Budete se pak zaměstnávati přítomností a svým nejbližším okolím mnohem důkladněji než nyní, poněvadž výhledy, které vám mohu dáti, naučí vás vše mnohem přesněji znáti a používati. Výhledy do nedosažitelného pro vás, které má úzkou souvislost s vámi a se vším, co je kolem vás, naučí vás přesně poznávati.
+Budete se pak zaměstnávat přítomností a svým nejbližším okolím mnohem důkladněji než nyní, protože pak všechno budete ještě mnohem přesněji znát a naučíte se to používat skrze všechny výhledy, které vám mohu dát do pro vás nedosažitelného, které vám však umožní přesně poznávat úzkou souvislost s vámi a vším, co je kolem vás.
-A //to// je to, co nejvíce potřebujete, abyste současnému okolí dobře rozuměli a zhodnotili vše k svému užitku. K užitku pro vzestup!
+A //to// je to, co jste potřebovali, abyste to současné pro sebe přínosně chápali a zužitkovali. Přínosně pro vzestup!
-Výhledy mohou vás přivést //vzhůru// až k nejvyšší hranici, jaké jste kdy schopni dosáhnouti. Právě tím, že vám dávám výhled do nedosažitelného pro vás, můžete pak sami využíti všechno //to,// co je vám //zde// dáno a z čeho ještě mnohé ani neznáte.
+Výhledy mohou vás přivést //vzhůru// až k nejvyšší hranici, kterou jste kdy schopni dosáhnout. Právě tím, že vás ještě nechám nahlédnout do pro vás nedosažitelného, můžete teprve sami zužitkovat všechno //to,// co je vám //zde// dáno, o čem jste mnohé ještě nevěděli.
-Toto vědění //souvislosti// vašeho bytí se vším, co leží ještě i //za// onou hranicí, která je vaší schopnosti porozumění přísně dána původem vašeho ducha, je pro vás //cenné.//
+//Cenné// je pro vás toto vědění //souvislostí// vašeho bytí se vším, co ještě leží //nad// onou hranicí, která zůstává vždy přísně stanovena vaší schopnosti chápání skrze původ vašeho ducha.
-//To// je to, co vám Poselstvím chci dáti: Vědění souvislosti! Vážně hledající a opravdu poctivý tím velmi mnoho získá. Naučíte se ještě poznávati cenu všeho, neboť to, čemu lidé dosud říkali vědění, je stěží stý díl toho, co skutečně mohli //věděti.// Hranice lidského vědění je v poměru k celému stvoření sice malá, ale v porovnání s nynějším věděním tak zázračně veliká, že si to nedovedete ani představiti.
+//To// je také to, co vám chci Poselstvím dát: Vědění o souvislostech! Vážně hledající a skutečně poctivě chtějící tím získá mnoho. Budete se ještě učit znát hodnotu všeho; neboť to, co lidé doposud nazývali věděním, je stěží stý díl toho, co skutečně //mohli// vědět. Hranice vědění lidstva je v poměru k celému stvoření sice malá, avšak ve srovnání s nynějším věděním přece vámi sotva představitelné velikosti, hraničící se zázrakem.
-Abyste mohli dosáhnouti těchto nejvyšších hranic, k tomu vám dopomáhají jedině výhledy do stále pro vás nedosažitelného, líčím-li vám vaše okolí a jeho souvislost s vámi. Vědění o tom dá vám časem možnosti poznati zákony v části vašich hranic //zcela přesně,// což by bylo nemožné bez této pomoci v předvádění souvislosti s tím, co je vám nedosažitelné.
+A k dosažení této nejvyšší hranice, k tomu vám pomohou jedině výhledy do pro vás navždy nedosažitelného, pokud vám popíši vaše souvislosti s tím, jakož i s vaším okolím. Vědění o tom dá vám postupně možnost //zcela přesně// znát zákony v rámci části vašich hranic, což by vám bez této pomoci v podání souvislostí s vám nedosažitelným muselo zůstat nemožným.
-Snažte se mně nyní porozuměti a poznati, //co// vám chci dát! Nesahejte při tom nějak nad skutečné, neboť já vám chci dát jen //to, co vám ve vašich hranicích může pomoci// a prospěti, nic víc. Více nemělo by pro lidstvo žádného účelu!
+Snažte se mne v tom nyní pochopit a poznejte, //co// vám chci dát! Nesahejte v tom snad nad skutečné; neboť chci vám dát jen //to,// co //vám může uvnitř vašich hranic pomáhat// a prospívat, nic víc. Více by nemělo pro lidstvo žádného účelu!
-Proto se nemučte //tím,// chtít učinit svým věděním všechno //to,// co leží pro vás v nedosažitelném! Toho nedovedete a já k vám nemluvím o tom, abyste své vědění tam přenesli, nebo se mučili v marných pokusech všechno opravdu a zcela //pochopiti!// To také vůbec nemůžete, k tomu vám to také nedávám, nýbrž dostáváte to ode mne //k tomu// účelu, abyste poznali všechny //souvislosti,// které odtamtud k vám vedou.
+Proto se nemučte //tím,// chtít učinit svým //věděním// všechno //to,// co leží v pro vás nedosažitelném! To nebudete moci nikdy, a já k vám nemluvím o tom, abyste své vědění přenesli tam nebo abyste se trápili marnými pokusy všechno skutečně a úplně //pochopit!// To nemůžete vůbec a k tomu vám to také nedávám, nýbrž dostáváte to ode mne za //tím// účelem, abyste se naučili znát všechny //souvislosti,// které odtamtud vedou k vám.
-Když později položíte toto vědění o souvislostech za neotřesitelný základ a směrnici pro své příští zkoumání a objevování, pak budete ve všech svých schopnostech stoupat výše a dosahovat výkonů //ve všech// oborech a musíte tím zastínit všechno dosavadní.
+Když pak později vždy položíte toto vědění o souvislostech za směrodatný a neotřesitelný základ vašeho budoucího bádání a objevitelského úsilí, pak budete ve všech dovednostech stoupat vzhůru a ve //všech// oblastech dosahovat takových výkonů, které musí zastínit to dosavadní.
-Lidé, vaše //mistrovská díla mají teprve přijíti,// tím že budete moci opravdu tvořiti v mezích vám pevně vytýčených hranic, jež jsou nepřekročitelné! Ale tyto hranice jsou ve skutečnosti pro vás tak veliké, že musíte tím být šťastni a musíte Bohu jen děkovat za všechnu tu milost, které vám dopřává.
+Lidé, vaše //mistrovská díla mají// proto //teprve ještě přijít;// ta díla, která skutečně můžete vytvořit uvnitř vám pevně stanovených hranic, které jsou nepřekročitelné! Avšak tyto hranice jsou ve skutečnosti pro vás tak široké, že tím můžete být šťastni a Bohu musíte jen děkovat za všechnu tu milost, kterou vám poskytuje.
-Máte zůstat ve svém myšlení a jednání na základě a půdě všeho lidství i ve všech povinnostech vůči svému Tvůrci. Nic více se od vás nežádá, neboť v tom je to nejvyšší, co můžete přinésti jako dík a vše, co tím činíte, je také //k jeho// cti a slávě!
+V myšlení, konání a všech povinnostech vůči svému Stvořiteli máte tedy zůstat na základě a půdě všeho lidství. Nic víc není od vás požadováno; neboť v tom spočívá to nejvyšší, co Mu můžete z vděčnosti přinést, a všechno, co //vy// takto učiníte, je také k //Jeho// cti!
-Neboť v nejvyšších výkonech, v nichž vy jako lidé můžete a máte být mistry, spočívá vykonávání a přinášení díků za to, že //vám// Tvůrce //dovolil// dokázat tak //veliké// věci a to svou vůlí ve stvoření, nesoucí jeho zákony.
+Neboť v nejvyšších výkonech, ve kterých vy jako lidé můžete a máte být mistry, spočívá přece poskytnutí a přinášení díku za to, že Stvořitel //vám dopřál// také vykonat něco tak //velikého,// skrze svou vůli ve stvoření, která nese jeho zákony.
-A těmito vrcholnými výkony //ctíte ho// také proto, že //velikost vašeho díla// ukazuje současně velikost //jeho milosti!// Čím více můžete ze stvoření do stvoření působit, tím jasněji dokazujete, jak veliké jsou Boží zákony v něm, a jaké bohatství, jaká milost je v něm pro vás připravena.
+A v těchto velikých výkonech zároveň //ctíte vy Jeho// také opět //proto,// že //velikost vašeho díla// současně ukazuje velikost //Jeho milosti!// Čím více můžete ve stvoření ze stvoření působit, tím jasněji dokazujete, jak veliké jsou v něm Boží zákony a jaké bohatství, jaká milost v něm pro vás spočívá.
-Nejvíce uctíte //pak// Boha //v pravém// a //v nejčistším// smyslu, když //v radostném tvoření užíváte// všeho, co vám stvoření poskytuje. To však můžete jen tehdy, znáte-li jeho zákony a rozumíte jim a pak, především, když podle nich opravdu //jednáte!// Teprve //potom// dá vám všechnu krásu, kterou v sobě skrývá a dá ji radostně k vaší pomoci.
+Boha ctíte v //nejopravdovějším// a //nejčistším// smyslu //tehdy,// když //radostně tvoříce zužitkováváte// všechno, co vám stvoření nabízí; neboť to můžete jen tehdy, když Jeho zákony znáte a také je chápete, a pak, především, když podle nich skutečně //jednáte!// Teprve //pak// vydá vám všechno, co v sobě skrývá za krásu. Vydá ji radostně a vám pomáhajíc.
-A pak, když budete takto jednati podle zákonů ve stvoření, budete také již tím změněni a zcela jiní než dosud. Budete pak lidmi, kteří jsou Bohu milí, budete lidmi, jakými vždy měli být, budete lidmi podle vůle Boží, protože budete //žít// jeho zákony.
+A pak, když takto jednáte podle zákonů ve stvoření, jste tím již také přeměněni a zcela jiní než doposud. Jste pak lidmi, kteří jsou Bohu milí, jste lidmi, jakými jste vždy měli být, jste lidmi podle vůle Boží, protože //žijete// jeho zákony!
-Nebude již ničeho na vás k oprošťování. Budete stát zářivě a radostně ve stvoření, všude, kde se ocitnete, ať na zemi nebo na nějaké jiné úrovni a nebudete činit nic jiného, než vzdávati chválu Bohu //činem.// Neboť taková díla rovnají se písni chvály, která je živá a zachvívá se ve všech zákonech tohoto stvoření.
+Nelze vám pak ještě něco vytýkat. Stojíte zářivě a jásavě ve stvoření, všude, kde také jste, ať už na zemi nebo jiné úrovni, a nemohli byste dělat již nic jiného než skrze //čin// velebit Boha; neboť taková díla rovnají se chvalozpěvu, který je živoucí a zachvívá se ve všech zákonech tohoto stvoření.
-To je cíl tak krásný, tak vznešený a při tom pro vás lehce dosažitelný, že se //proto// snažím proraziti vám svým Poselstvím k němu cestu.
+To je cíl tak krásný, tak nádherný, a přitom pro vás tak snadno dosažitelný, že se //proto// snažím prorazit vám skrze mé Poselství k němu cestu.
-Stanete se //lidmi!// Tvořícími lidmi, ke kterým se bude všechno ve stvoření utíkat, protože se s nimi bude radovat v jásotu nejvyššího štěstí.
+Stanete se //lidmi!// Tvořícími lidmi, kterým se ve stvoření dostává všeho, protože se s ním zachvíváte v jásotu největšího štěstí.
-To je pak lidské bytí ke cti a chvále Boží! Být šťasten //v nejopravdovějším// smyslu je přece největší dík Bohu, jaký mu můžete dát. Ale tím není míněno zdánlivé štěstí shnilé pohodlnosti, která spočívá v lenošném klidu. Je to omamný jed pro ducha, mnohem hůře účinkující než opium na vaše tělo.
+//To// je pak lidské bytí ke cti Boží! Být šťastný v //nejopravdovějším// smyslu je přece největší dík Bohu, který mu můžete dát. Avšak tím není míněno zdánlivé štěstí prohnilého pohodlného bytí, které spočívá v líném klidu. To je pro ducha omamným jedem, mnohem hůře působícím než opium na vaše tělo.
-Vy však dosáhnete tohoto pravého štěstí, protože //máte// v sobě silné chtění k němu! Máte být skálou pro všechny, kteří se chtějí zachrániti z bouřné záplavy nízkých vášní a žádostivostí, které se nyní musí rozlít nad tímto pozemským lidstvem jako ovoce jeho dosavadního falešného chtění, při němž sice velmi často měli v ústech jméno Boží, ale nikdy vážně nemysleli na to, aby poslouchali jeho vůle, nebyla-li okamžitě stejná jako jejich.
+Vy však dosáhnete tohoto pravého štěstí; neboť k tomu v sobě nesete silné chtění! A vy máte být skálou pro všechny, kteří se chtějí zachránit z bouřlivého přívalu nízkých vášní a žádostivostí, které se nyní přelijí přes toto pozemské lidstvo jako ovoce jeho dosavadního falešného chtění, při němž sice velmi často mělo v ústech jméno Boha, avšak nikdy opravdově nemyslelo na to, aby bylo poslušno Jeho vůle, pokud také nebyla současně stejná jako jeho.
-Pokuste se mé chtění //v tomto// smyslu správně přijmout a přiměřeně pro sebe zhodnotit tak, jak já vám to dávám. Učiníte-li to, //pak// jste uchopili jádro, které je úmyslně položeno jako základ mého Poselství. A teprve //pak// můžete mít z něj opravdový užitek.
+Snažte se mé chtění v //tomto// smyslu správně do sebe přijmout a vhodně pro sebe zužitkovat tak, jak vám je dávám, //pak// jste uchopili jádro, které je úmyslně položeno jako základ mého Poselství. A //pak// teprve z něj můžete mít opravdový užitek.
-Zkusíme nyní učiniti zase jeden krok ve vědění o tkaní ve stvoření.
+Chceme se nyní opět pokusit učinit krok ve vědění o tkaní ve stvoření.
-Pravděpodobně stojíte nyní před novou hádankou, neboť není snad žádného mezi vámi, kdo považuje za možnost, že by mohl být nějaký omyl nebo rozpor v mých vysvětlivkách. Proto považujete za nevysvětlitelné ještě tak mnohé, co nedovedete jednoznačně zařaditi do správně postupující myšlenkové výstavby, jíž potřebujete, abyste mohli rozuměti.
+Stojíte nyní pravděpodobně před novou hádankou; neboť snad není mezi vámi nikoho, kdo by považoval za možné, že by v mých vysvětleních mohl spočívat nějaký omyl nebo rozpor. Proto však ještě považujete za nejasné tak mnohé, co jste nemohli jednoznačně vřadit do důsledné myšlenkové stavby, kterou přece potřebujete k možnosti pochopení.
-Mluvil jsem o velikých, čistě duchovních vůdcích, kteří ztělesňují ctnosti. Mluvil jsem však také o mnohých bytostných prostřednících, kteří ztělesňují tytéž ctnosti. Oba druhy označil jsem jako působící na lidi v jejich dosavadních druzích.
+Mluvil jsem o velikých čistě duchovních vůdcích, kteří ztělesňují ctnosti, mluvil jsem však také o mnohých bytostných prostřednících, kteří ztělesňují tytéž ctnosti. Oba druhy jsem označil jako na lidi působící ve svých příslušných druzích.
-Zde však schází vám ještě správná souvislost, která vám může učiniti obraz úplně jasný, aniž by se odsunovalo dosud slyšené.
+V tom vám však schází ještě správná souvislost, která vám může vytvořit úplný jasný obraz, aniž by se doposud slyšené odsunulo stranou.
-Toto všechno lze říci málo slovy; je však lepší, když vám to obrazně znázorním tak, jak to skutečně jest ve svých //formách.//
+Samo o sobě lze to všechno říci několika slovy, avšak je lepší, když se budu snažit vám to obrazně znázornit, tak, jaké to skutečně je ve svých //formách.//
-Vy víte, že ze Světla se paprsky štěpí a rozdělují se ve zcela určité poddruhy. V každé další úrovni směrem dolů jest ochlazením vyvinut vždy znovu nový poddruh, tedy oddělen. Tento poddruh nemohl se odděliti pod větším tlakem, trvajícím nad hranicí dosavadní úrovně, ale teprve dalším ochlazením a tím sníženým tlakem nebo stupněm horkosti mohl se uvolniti a osamostatniti se.
+Víte, že ze Světla se záření štěpí a rozděluje do zcela určitých poddruhů. V každé další úrovni směrem dolů je ochlazením uvolněn, tedy oddělen, vždy opět nový poddruh, který pod silnějším tlakem existujícím až k této příslušné hranici se ještě uvolnit nemohl a teprve skrze toto další ochlazení a tím snížený tlak nebo stupeň tepla mohl se uvolnit a stát se samostatným.
-Každé takové oddělení nebo odloučení dává současně také nové zformování odděleného druhu k tomu odpovídající bytostnou postavou. Tento děj provádí se úplně samočinně podle zákona stvoření. Tak vzniká celý řetěz se svými různými bočními skupinami pomáhajících a budujících bytostných, o nichž jsem k vám mluvil.
+Každé takové odloučení nebo uvolnění poskytuje současně také nové formování odděleného druhu do odpovídajícího bytostného vzhledu. To je děj, který probíhá samočinně podle zákonů stvoření. Tak vzniká celý řetěz se svým rozličným bočním členěním pomáhajících a budujících bytostných, o kterých jsem k vám hovořil.
-A všichni jsou vzájemně spjati, takže možno říci, že si podávají ruce.
+A všichni jsou spolu spojeni, takže možno říci: že si podávají ruce.
-Tento celý řetěz //bytostných// stojí jen ve vůli Boží. Jsou ztělesněnými uzly paprsků, které rozvádějí dál a ve svých zcela určitých druzích jsou vždy //dárci// ve stvoření, kteří, takto působíce, //září dolů// a pronikají celým stvořením.
+Celý tento řetěz //bytostných// stojí jen ve vůli Boží. Oni jsou ztělesněním, styčnými body záření //samotného,// které dál předávají, a v jeho zcela určitých druzích jsou vždy //dárci// ve stvoření, kteří takto působíce //září dolů// pronikajíce celé stvoření.
-Tedy připomínám, bytostní jsou //dárci// zářivých sil Božského vyzařování, kteří, poslouchajíce tlaku anebo stojíce pod tlakem //se shora, vždy září dolů!// Protiproud dávají ztělesnění duchovní, kteří z těchto záření přijímají a je //zužitkováním vzhůru vyzařují!//
+Tedy dobře si pamatujte, že bytostní jsou //dárci// zářivých sil Božího vyzařování, kteří poslouchajíce tlaku nebo stojíce v tlaku //shůry září vždy dolů!//
-//V tom spočívá koloběh záření ve stvoření!// V prvním okamžiku jste však poněkud zmateni a domníváte se, že je v tom rozpor, protože jsme mluvili o tom, jak Prastvoření v čistě duchovním září dolů na všechny lidské duchy a myslíte nyní, že do stvoření vybíhají dolů dva druhy záření vedle sebe: bytostné a duchovní.
+Protiproud poskytují ztělesnění duchovní, kteří z těchto vyzařování přijímají a //zužitkovaná vyzařují vzhůru!//
-To samo o sobě není falešné, neboť tyto dva druhy záření stojí již vedle sebe, ale rozdíl je v jejich působení, které vyvolává koloběh.
+//V tom spočívá koloběh záření skrze stvoření!// V prvním okamžiku jste poněkud zmateni a domníváte se, že v tom spočívá rozpor, protože jsme také mluvili o tom, že prastvoření v čistě duchovním vyzařují dolů na všechny lidské duchy, a nyní si myslíte, že ve stvoření běží vedle sebe dolů dva druhy vyzařování, tedy bytostné a duchovní.
-Vy víte, že jsem vám říkal o vyzařování Prastvořených, čistě duchovních. Ale účinek //těchto// vyzařování je jiný než Prastvořených bytostných. Vyzařování bytostných je //dávající, předávající, zprostředkující//, jak jsem zdůraznil. Stále jsem upozorňoval již od začátku ve svém Poselství na to, že Prastvoření v čistě duchovním, tedy čistě duchovní, ve svých rozličných druzích působí na lidstvo //jako obrovské magnety,// tedy //přitažlivě// nebo //ssavě.//
+To samo o sobě není falešné; neboť tyto dva druhy vyzařování sice stojí vedle sebe, avšak je rozdíl v jejich působení, které vyvolává koloběh.
-Obraz k tomu mohu vám teprve dnes doplniti, když ostatní přednášky předcházely a ujasňováním k tomu připravily půdu. Ve skutečnosti rozšiřujeme dnes jen to, co bylo dosud řečeno a o čem jste si pravděpodobně neudělali zcela odpovídající obraz. Když se mluvilo o vyzařováních, představovali jste si vyzařování //vždy jako dolů působící.//
+Vy víte, že jsem hovořil o vyzařování prastvořených čistě duchovních. Avšak působení //těchto// vyzařování je jiné než u prastvořených bytostných. Vyzařování bytostných je //dávající, předávající, zprostředkující,// jak jsem zdůraznil. Již od začátku jsem však ve svém Poselství poukazoval na to, že prastvoření v čistě duchovním, tedy čistě duchovní, působí ve svých rozličných druzích na lidstvo //jako obrovské magnety,// tedy //přitažlivě// nebo //savě.//
-Jsou však dva druhy jejich různého účinku. Zcela přirozeně jdou vyzařování Prastvořených, čistě duchovních také dolů, ale jejich //účinek je vzhůru usilující// přitažlivou silou, jíž nemají bytostní, kteří jsou vždy jen //darujícími,// tedy //dávajícími!//
+K tomu vám mohu doplnit obraz teprve dnes, protože ostatní přednášky tomu musely předcházet a objasňováním připravit půdu. Ve skutečnosti dnes jen rozšíříme doposud řečené, o kterém jste si nejspíš neudělali zcela odpovídající obraz, neboť když bylo hovořeno o vyzařování, představovali jste si je //vždy jen dolů působící.//
-Duchovní je //povzbuzující// svou schopností //přitažlivosti.// A v tomto výkonu přitažlivosti spočívá vlastně a jedině tak zvaná svobodná vůle rozhodnutí, budete-li správně uvažovat. Dokonce mnohem více než to, je v tom také ještě bezpodmínečně spravedlivé rozdělení odměny nebo trestu, jež přichází na dotyčného jako následek rozhodnutí!
+Avšak existují zde dva druhy rozličného působení. Vyzařování sestupují sice u prastvořených čistě duchovních zcela přirozeně také dolů, avšak jejich //účinek je spějící vzhůru// skrze přitažlivost, kterou nemají bytostní, kteří vždy jen //darují,// tedy jsou //dávající!//
-Přemýšlejte o tom zcela klidně a představte si obrazně tyto děje ve všech podrobnostech. Uvidíte náhle před sebou překvapující //jednoduchost// zákonitosti ve stvoření i bezpříkladnou jasnost všeho. Uvidíte také, že duchovní, vzdor jemu poskytnuté svobodné vůli k rozhodnutí, jest od této chvíle spojeno s účinnou závazností na následky a to //tímže// zákonem.
+Duchovní je //žádající// skrze svou schopnost //přitažlivosti.// A v této přitažlivé činnosti spočívá zakotvena vlastně také samotná takzvaná svobodná vůle rozhodnutí, pokud o tom budete správně uvažovat. Dokonce ještě mnohem víc než to; spočívá v tom také ještě bezpodmínečně spravedlivé rozdělení odměny nebo trestu, které jako následek rozhodnutí na dotyčného přichází!
-//Jediná// schopnost duchovního působí tedy mnohostranně, //tak// spravedlivě, //tak// důsledně, že musíte před tím zůstat stát s úžasem, jakmile to správně poznáte.
+Klidně o tom jednou přemýšlejte a představte si před sebou obrazně děje ve všech jednotlivostech. Budete tím náhle před sebou vidět úžasnou //jednoduchost// zákonitosti ve stvoření, v něm bezpodmínečnou jasnost a to, že duchovní je navzdory poskytnutému svobodnému chtění k rozhodnutí tím také spojeno ve //stejném// zákoně se projevující vázaností na následky.
-Je přece zcela srozumitelné, že tato magnetická schopnost přitahování duchovního pod zákonem přitažlivosti stejného druhu přitahuje vždy jen //to,// co jest schopností rozhodnutí //chtěno,// nic jiného. A sice zcela přesně se všemi nejjemnějšími odstíny a zabarvením dobra tak jako zla! Zamyslete se jen důkladně nad tím! Není to těžké. Tolik představivosti musí vyvinout //každý// člověk.
+Jedna //jediná// schopnost duchovního projevuje se tedy mnohostranně, //tak// spravedlivě, //tak// důsledně, že musíte před tím stát užasle, jakmile to správně poznáte.
-Této schopnosti přitahování duchovního je dána jako protiváha schopnost rozhodnutí, které nepotřebuje bytostné, dávající vždy jen svým vlastním způsobem! Duchovní přitahuje přirozeně také vždy jen to, co odpovídá jeho současnému chtění, protože každé chtění uchopí ihned celého ducha, prosvítí nebo prožhaví ho, čímž se schopnost přitahování teprve vyvolává a vzniká přiměřeně k současnosti.
+Je přece zcela pochopitelné, že tato magnetická schopnost přitažlivosti duchovního v zákoně přitažlivosti stejného druhu přitahuje vždy jen //to,// co je //chtěno// ve schopnosti rozhodování, nic jiného. A sice zcela přesně se všemi nejjemnějšími odstíny a zabarvením dobra, jakož i zla! Vmyslete se jen do toho. To není těžké. //Každý// člověk musí umět rozvinout tolik představivosti.
-Schopnost přitahování nemůže duch se sebe setřásti, neboť ona jest jeho vlastní, nebo jasněji řečeno, vlastnictvím nebo částí jeho druhu. Toho se nezbaví. A jako jiná část duchovního druhu jest mu přidána určující schopnost rozhodnutí, to jest žádosti nebo chtění, kterého se rovněž nemůže zbavit, protože má působiti //pomocně//. Jinak by duchovní přitahovalo prostě //všechno,// co jest, bez ladu a skladu a mohlo by býti těžce obtíženo.
+Této přitažlivé moci duchovna je jako protiváha přidána schopnost rozhodování, kterou bytostné nepotřebuje, které vždy jen dává jemu vlastním způsobem! Duchovno přitahuje přirozeně také vždy jen to, co je odpovídající jeho současnému chtění, protože každé chtění uchopí ihned celého ducha, prozáří nebo prožhaví ho, čímž se schopnost přitažlivosti teprve vyvolává a současně podle toho vyvstává.
-Takové chyby jsou však ve stvoření vyloučeny spravedlivým zákonem přitažlivosti stejného druhu, který je svou činností jako veliký, nepodplatitelný strážce pořádku. Spojte to nyní všechno, dejte tomu ožíti před vašima očima a získali jste při tom mnoho pro své vědění. Musíte se také namáhati a je-li nutno, zabývejte se tím celé hodiny a dny tak dlouho, až to správně pochopíte. Pak je vám tím dán opět jeden klíč do ruky, který otvírá mnohé, téměř veškeré brány ve stvoření k vašemu porozumění!
+Schopnosti přitažlivosti se nemůže duch zbavit; neboť ona je takříkajíc jemu vlastní, nebo jasněji řečeno vlastnictvím nebo částí jeho druhu. Tomu nelze uniknout. A jako jiná část duchovního druhu je mu přidána určující schopnost rozhodování, což je touha nebo chtění, kterého se rovněž nemůže zbavit, protože má působit //pomocně;// neboť jinak by přece duchovno prostě přitahovalo //všechno,// co existuje, v chaotickém zmatku a mohlo by se tím těžce obtížit.
-Nezmeškejte to tedy! Je důležité to učiniti, neboť také //vaše// vnitřní jádro a //vaše// vlastní bytí jako váš //původ// je přece //duchovní// a proto jste i vy těmto schopnostem svého ducha podřízeni. To jsme dosud označovali jako zákon.
+Takovéto chyby jsou však ve stvoření vyloučeny skrze spravedlivý zákon přitažlivosti stejného druhu, který je ve svém působení jako veliký neúplatný strážce pořádku. Nyní to všechno spojte, nechte to před svým zrakem ožít v obrazech, a tím jste pro své vědění mnoho získali. Musíte si však již dát námahu a, bude-li to nutné, zabývejte se tím důkladně celé hodiny a dny, tak dlouho, dokud to správně nepochopíte. Pak je vám tím dán do ruky opět jeden klíč, který otevírá mnohé, téměř všechny brány ve stvoření k pochopení!
-Ve skutečnosti je to však prostá schopnost, součást ducha, která samočinně působí, a proto se jeví jako zákon!
+Nepromeškejte to tedy! Je to důležité udělat; neboť //duchovní// je přece také //vaším// nejvnitřnějším jádrem a //vaším// vlastním bytím, jakož i vaším //původem,// a proto jste podrobeni těmto schopnostem vašeho ducha. Tento děj označovali jsme doposud jako zákon.
-Přísně vzato není žádných vlastních zákonů ve stvoření, nýbrž jedině schopnosti, které přiměřeně svému současnému druhu samočinně působí a tím, jen pouze tím, jeví se jako nezměnitelné zákony!
+Ve skutečnosti je to však jednoduchá schopnost, součást ducha, která se samočinně projevuje, a proto se jeví jako zákon!
-Naučte se proto znát své //vlastní// schopnosti jakož i schopnosti jiných částí stvoření a poznáte tím zákony, které se ve skutečnosti slučují v //jediný// zákon, který jest mnohostranným jen ve svém působení. Jakmile jste dostatečně pokročili ve svém poznání, spadne vám to náhle s očí jako šupiny a vy budete stát rozechvěni údivem před jednoduchostí!
+Přísně vzato nejsou vůbec žádné skutečné zákony ve stvoření, nýbrž jen schopnosti, které se v jednotlivých druzích příslušně samočinně projevují a tím, avšak také jen tím se jeví jako nezměnitelné zákony!
-Jakmile se dostavilo pravé vědění, nebude pro vás na konec vůbec žádných zákonů. S věděním stane se vše jen //moudrým užíváním veškerých schopností// a tím se pak osvobodíte, neboť je to přesně totéž, jako splnění veškerých zákonů.
+Naučte se proto znát schopnosti své //vlastní,// jakož i jiných částí stvoření, a tím poznáte zákony, které se ve skutečnosti spojují do jednoho //jediného// zákona, který je jen mnohostranný ve svém účinku. Jakmile jste se dostatečně prohloubili ve svých poznatcích, spadne vám to náhle z očí jako šupiny a vy budete stát ohromeni před touto jednoduchostí!
-Zamyslete se tedy alespoň ještě jednou nad tím a snažte se pochopiti veliké bušení tepu ve stvoření. Budu proto opakovati:
+Tím pro vás nakonec nebude již více vůbec žádných zákonů, jakmile nastoupilo pravé vědění, nýbrž s věděním stane se vše jen //moudrým používáním veškerých schopností,// a tím se pak osvobodíte; neboť to je pak přesně totéž jako naplnění veškerých zákonů.
-Bytostné září a //daruje// se shora dolů, čistě duchovní září rovněž dolů, působí však při tom místo dávání magneticky přitažlivě!
+Vmyslete se tedy nyní do toho ještě jednou a snažte se pochopit velké pulzování ve stvoření. Chci proto zopakovat:
-A protože Prastvoření, čistě duchovní nacházejí se na nejvyšší hranici stvoření, jak to odpovídá jejich druhu a protože mají nejsilnější sílu přitažlivosti v duchovním, působí jako obrovské magnety na všechno, co je duchovního druhu, //udržují// to a dávají svému druhu odpovídajícímu, tedy v tomto a ve všech případech //vždy jen tomu// zpracovanému, //dobru// prouditi //vzhůru// ze všech úrovní, zatím co od nich samotných pak vše, jimi zpracované, je zase odsáto nebo odtaženo Božským, jehož síla přitažlivosti je přirozeně ještě silnější.
+Bytostné září a //dává// shora dolů, čistě duchovní září rovněž dolů, avšak působí při tom místo dávání magneticky přitažlivě!
-Připomínám, že vždy jen //zpracované// dobro je přitahováno vzhůru a sice jen samotná //záření,// jež můžeme označiti jako výsledek duchovního působení.
+A protože prastvoření čistě duchovní se odpovídajíce svému druhu nacházejí na nejvyšší hranici stvoření a mají také nejsilnější přitažlivou sílu v duchovnu, tak působí jako obrovské magnety na všechno, co je duchovního druhu, //udržují// to a nechávají to, co odpovídá jejich druhu, tedy v tomto případě //vždy jen toto// zpracované //dobro// ze všech úrovní, proudit //vzhůru,// přičemž od nich samotných je pak všechno zpracované zase nasáto nebo staženo z Božského, jehož přitažlivá síla je přirozeně ještě silnější.
-Nyní vám chybí pojem pro nutné //zpracování.// Zpracování děje se //pouze chtěním// duchovního, jež je mu vlastní a které proto vůbec nic jiného nedovede, než bezpodmínečně stále něco chtít, i když je to jen nějakým vnitřním nutkáním.
+A dobře si zapamatujte, vždy jen //zpracované// dobro je přitahováno vzhůru, a sice jen //záření// samotné, které lze nazvat také výsledkem duchovního působení.
-A tento děj nebo činnost, můžeme to nazvat také //pohybem// chtění, přitahuje v prožhavení to, co je současnému druhu stejnorodé ze záření darovaných bytostnými.
+Nyní vám schází pojem pro nutné //zpracování.// Zpracování děje se //jedině ve chtění// duchovna, které mu je vlastní, a proto nemůže vůbec jinak než bezpodmínečně a neustále něco chtít, ať už také jen v nějakém vnitřním nutkání.
-//Ve spojení// vyzařování chtění duchovního s dary bytostného, jež jsou stejného druhu jako toto chtění, je obojí znovu zesíleně prožhaveno. Tímto prožhavením vzniklé užší vázané spojení vydává nové vyzařování jiného, ale také silnějšího obsahu.
+A tento děj nebo činnost, můžeme to také nazvat //pohybem// chtění, přitahuje v rozžhavení to, co je příslušnému druhu chtění stejnorodé z vyzařování darovaných bytostnými.
-V tom jest tak zvané //zpracování.// A tato, //novým spojením pozměněná záření// jsou přitahována nejblíže //vyšší// úrovní a tím pozvedána, jdou tedy vzhůru.
+Ve //spojení// vyzařování chtění duchovna s darem z bytostného, stejnorodým s tímto chtěním, je obojí opět silně prožhaveno a skrze toto rozžhavení nastává ještě užší spojení poskytující nové vyzařování jiného a silnějšího obsahu.
-Tento děj opakuje se trvale od úrovně k úrovni směrem vzhůru, když … není zlým chtěním nebo vlažností duchovního usilování vzhůru podvázán a odříznut; neboť jen dobré chtění vede vzhůru.
+V tom spočívá takzvané //zpracování.// A taková //v nových spojeních přeměněná záření// jsou přitažena z nejblíže //vyšší// úrovně a tím pozvednuta, ubírají se tedy vzhůru.
-Vlažnost je brzda, která nedovolí udržovati nutný pohyb. Následuje pak váznutí v celém stvoření a //to// je to, čím pozemské lidstvo tak zhřešilo. Zhřešilo proti celému stvoření a tím také proti vůli Boží, proti Duchu Svatému!
+Tento děj se trvale opakuje od úrovně k úrovni, ubíraje se vzhůru, pokud … není zastaven zlým chtěním nebo není skrze vlažnost duchovna podvázáno úsilí vzhůru a odříznuto, protože jen dobré chtění vede vzhůru.
-Přivodilo váznutí v koloběhu, který je teprve nyní zase přiváděn do správného, dokonce zesíleného pohybu a tím strhne dolů vše, co se proti němu vzpíravě stavělo. --
+Vlažnost je překážka, protože neudržuje nutný pohyb. Následuje pak váznutí v celém stvoření. A //to// je to, v čem pozemské lidstvo tak zhřešilo, zhřešilo vůči celému stvoření, a tím proti vůli Boží, proti Duchu Svatému!
-Nejsou to tedy záření duchovního sama ze sebe, jež vedou vzhůru, to si musíte předem ujasniti. Tato prostá vlastní vyzařování jsou //přizpůsobena// dotyčným úrovním, v nichž se duchovní ve svých lidských ztělesněních současně nachází a jsou proto také přiměřeně ochlazena. Musela by trvale zůstat ve stejné úrovni, kdyby nutkající chtění duchovního nepřitahovalo a tím současně nezpracovávalo dary nebo záření bytostných.
+Přivodilo váznutí koloběhu, který teprve nyní je opět uváděn do správného, dokonce silnějšího pohybu a tím zboří všechno, co se mu doposud stavělo na odpor jako překážka. Nejsou to tedy jen záření duchovního sama ze sebe, která vedou vzhůru, to si musíte snažit nejprve ujasnit. Tato prostá vlastní vyzařování jsou přece již //přizpůsobena// příslušné úrovni, ve které se duchovno ve svém ztělesnění lidství právě nachází, a proto jsou také přiměřeně ochlazena a musela by trvale ve stejné úrovni setrvat, pokud by nutkající chtění duchovna nepřitahovalo a tím současně nezpracovávalo bytostné dary nebo záření.
-I to děje se všechno úplně samočinně. Nastane přiměřené spojení záření, jemuž se duchovním pohybem chtění dostane silnějšího stupně teploty a tím možnosti spojení s přitažlivostí vyšší úrovně, jež se ihned dostaví.
+Také to všechno uskutečňuje se samočinně. Nastává odpovídající spojení záření, které obdrží v duchovním pohybu chtění silnější stupeň tepla a tím dává možnost spojení s přitažlivostí z vyšší úrovně, která se ihned projeví.
-Kroužení záření můžete si přibližně představiti //tak,// jako oběh krve v lidském těle, který tím dává přibližný odlesk dění ve stvoření.
+Koloběh záření můžete si představit asi //tak// jako krevní oběh v lidském těle, který poskytuje přibližný obraz děje ve stvoření.
-Pohyb záření je tedy ve stvoření zcela prostý a přece přísně podmíněný: bytostné září jen dolů a je vždy jen //darující,// dávající. Duchovní září rovněž ze sebe dolů, vzdor tomu působí však v usilování vzhůru podle vylíčení, které jsem vám právě dal.
+Pohyb záření je tedy ve stvoření zcela prostý, a přece ostře podmíněný: Bytostné září jen dolů a je vždy //darující,// dávající. Duchovno září rovněž ze sebe dolů, je však navzdory tomu úsilím vzhůru působící podle popisu, který jsem vám právě dal.
-To se týká samozřejmě zase jen //záření// samotných, ne snad těch duchů, kteří se stali //osobnostmi,// lidských duchů. Tito nacházejí svou cestu vzhůru nebo dolů zákonem tíže, který je ve skutečnosti úzce spojen se zákonem přitažlivosti stejného druhu, oba působící tak jako jeden.
+To se samozřejmě týká opět jen //záření// samotných, ne snad duchů stanuvších se //osobnostmi,// tedy lidských duchů. Tito nacházejí svou cestu nahoru nebo dolů skrze zákon tíže, který je ve skutečnosti úzce spojen se zákonem přitažlivosti stejnorodého a které se projevují takřka jako zákon jeden.
-Jde-li usilování, tedy chtění a přání lidského ducha vzhůru, tvoří jím zpracovaná záření, která jsou vždy se shora přitahována, //cestu,// silnici vzhůru pro něj samého, po níž on kráčí nahoru zcela zákonitým způsobem. Při tom přitahuje vždy výše a výše položená záření bytostných, jež mu pomáhají při výstupu jako lano, nebo jako nitky, protože jejich zpracováním dostává i jeho duchovní forma stále více tepla, jež mu dává stoupati vzhůru a činí ho trvale lehčím, světlejším, prožhavenějším.
+Ubírá-li se úsilí, tedy chtění a přání lidského ducha směrem vzhůru, tak vytváří pro něj jím zpracovaná záření, která jsou trvale shora přitahována, //cestu,// silnici směrem nahoru, po které kráčí vzhůru zcela zákonitým způsobem. Přitahuje při tom také od bytostných vždy výše a výše se nacházející záření, která mu pomáhají jako lana nebo vlákna stoupat; neboť v jejich zpracování dostává také jeho duchovní forma samotná stále více tepla, které ho nese vzhůru a umožňuje mu, aby se trvale stal světlejším a lehčím, prožhavenějším.
-Přes úzkou souvislost všech dějů jsou vždy ještě mnohé zvláštní vedlejší děje, vycházející v každém případě jeden z druhého a jsou tímto postupem podmíněny a spolu spředeny.
+Navzdory úzké souvislosti všech dějů existují ještě mnohé jiné, zvláštní vedlejší děje, které ovšem vycházejíce jeden z druhého zůstávají podmíněné a jsou vzájemně propletené.
-Nechci-li vám porozumění pro to ztížiti, nemohu se dotýkat těchto vedlejších dějů. Ale to, co jsem vám dnes řekl, stačí, aby vám to dalo pevnou oporu pro další postup vpřed a pozdější vlastní bádání.
+Pokud vám však nechci pochopení pro to ztížit, nesmím se těchto vedlejších dějů ještě dotknout. Avšak to, co jsem dnes řekl, stačí, aby vám to již poskytlo pevnou oporu pro další kroky vpřed a pozdější vlastní bádání.
-Jest tedy bytostné stále jen ve vůli Boží //rozdávající,// zatím co všechno duchovní svou schopností přitažlivosti ve chtění stále zůstávalo jen požadujícím a beroucím.
+Bytostné je tedy neustále jen ve vůli Boží //dávající,// zatímco všechno duchovní skrze svou schopnost přitažlivosti ve chtění trvale zůstává skutečně jen žádajícím a beroucím.
-Jak jsem již řekl, člověk, jako duchovně jsoucí, béře vždy jen jako host se stolu tohoto stvoření, bohatě prostřeného bytostnými. Žel, béře to však svévolně a s požadováním, místo s radostným díkem a pohledem k tomu, který mu toto všechno dává. A v //tom// se musí nyní změniti, jinak bude od stolu Páně, jímž je celé stvoření, vykázán někým silnějším, kdo se nyní k tomuto stolu postavil, samotnou Vůlí Boží, jíž všichni bytostní jásavě slouží.
+Jak jsem již řekl, člověk jakožto duchovní bere vždy jen jako host z již od bytostných prostřeného stolu tohoto stvoření. Bere však žel svévolně požaduje, místo aby radostně děkuje vzhlížel k Tomu, který mu všechno nabízí. A //v tom// se nyní musí změnit, jinak bude od stolu Páně, který přece tvoří stvoření, vykázán někým silnějším, který se za tento stůl nyní postavil, který je samotnou Boží vůlí, které všichni bytostní radostně slouží.
-Při tom se chci dotknouti ještě jednoho bodu, který z přednášky [[cs:doznivani:hlas:zena_a_muz|„Žena a muž“]] mohl mnohému z vás přinésti myšlenky, jež nejsou správné. V dějinách stvoření různých národů je často zmínka, že muž a žena vznikli //současně,// v některých však také, že muž vznikl //napřed.//
+Při tom chci se ještě dotknout jednoho bodu, který by mohl z přednášky „Žena a Muž“ mnohému z vás přinést myšlenky, které nejsou správné. V dějinách stvoření různých národů je často uváděno, že muž a žena povstali //současně.// V mnohých však také, že muž povstal //nejdřív.//
-I když je vůbec nemožno vzít v úvahu prostě dávané představy o tom, ježto byly podávány podle vývojového stupně jednotlivých národů a dob, dotýkáme se //zde přísně zákonitého, skutečného vědění o stvoření,// jež vylučuje obrazné líčení. Vzdor tomu nenaleznete v tom žádného rozporu, neboť z dosud líčených zákonitých dějů víte, že přirozeně nejdříve muselo být vyloučeno nebo muselo se odloučiti hrubší, čistě mužské, positivní z bytostného, aby čistě ženské mohlo zbýt!
+I když také tyto prosté obrazné představy o tom nelze brát při tom v úvahu, protože byly dány podle vývojového stupně jednotlivých národů a období, //zde// však pojednáváme o //přísně zákonitém, skutečném vědění o stvoření,// tak také v tom přesto nenaleznete žádného rozporu; neboť skrze tyto doposud popisované zákonité děje víte, že se přirozeně muselo nejprve odloučit nebo uvolnit z bytostného hrubší, čistě mužské, pozitivní, dříve než mohlo zůstat čistě ženské!
-Při tom bylo by možno líčiti muže jako dříve vzniklého, zatím však může být řečeno s tímže oprávněním, že takto vznikli //oba současně. Oba// způsoby dřívějších obrazných líčení jest považovati ve vlastním, velikém, //věcném// dění jako správné, vždyť přece jemnější duchovně-ženské nebo duchovní žena může vzniknouti teprve tehdy, když hrubé, duchovně-mužské se z bytostného oddělí, jinak ne.
+Při tom bylo by tedy možné líčit muže jako toho, kdo povstal nejdříve, zatímco se však může se stejným oprávněním říci, že povstali oba //současně. Oba// způsoby dřívějšího obrazného podání lze považovat ve vlastním, velkém a //věcném// dění za správné; neboť jemnější duchovně ženské nebo duchovní žena nemůže přece vzniknout dříve, než se hrubé duchovně mužské oddělí z bytostného, jinak ne.
-Jest tedy vzdor různosti obrazu v tehdejších podáních toto //v každém// směru //správně// vyjádřeno, neboť líčení stvoření netýká se počátku bytí nejhrubší hmotnosti, //nýbrž začátku stvoření vůbec,// a tento nastal v říši čistě duchovní na nejvyšším vrcholu stvoření, které dolů klesajíc, nepřetržitě se z něj dále vyvíjelo.
+Je to tedy v //každém// směru navzdory různosti obrazů o tom v tehdejším podání //správně// vyjádřeno; neboť líčení stvoření světa se přece netýká vývoje v nejhrubší hmotnosti, //nýbrž počátku stvoření vůbec,// a ten nastal v říši čistě duchovního, na nejvyšším vrcholu stvoření, které se z něj klesajíc dolů trvale dále vyvíjelo.
-S tímto líčením je to jako se vším, co pozemští lidé činí a jak to také nebylo jinak s líčením dění o Parsifalu a hradu Grálu: Duchovně prohlubujícím se lidem jsou darovány zprávy, které nedovedou jasně poznati a které proto již prostě zkřiveným podáním ve svém dosavadním okolí, jakožto i vtlačením do pozemsky jim známých dějů, mravů a zvyků zkreslí. Při tom zvláště rozum nezameškává přispěti svou nemalou částkou do mlýna. Že toto nemůže míti povzbuzující a ujasňující vliv zvláště v takových věcech, jichž pozemský rozum vůbec nedovede pochopiti, nýbrž které musí zkreslovati, nepotřebuji při tom zdůrazňovat.
+Při tomto líčení je to jako u všeho, co pozemští lidé činí, a jak to také nebylo jiné při líčení událostí kolem Parsifala a hradu Grálu: Duchovně prohloubeným lidem jsou darována vnuknutí, která nedovedou jasně rozpoznat a která pak v samo o sobě již zkřivených podáních jednoduše vnutí svému současnému okolí, jakož i jim pozemsky známým dějům, mravům a zvykům, přičemž obzvláště ještě rozum neopomene přispět k tomu nemalou měrou. Že to u takových věcí, které pozemský rozum vůbec není schopen pochopit, nemůže působit právě přínosným a objasňujícím způsobem, nýbrž to musí působit zkresleně, nepotřebuji snad zvlášť zdůrazňovat.
-A tak povstala všechna taková líčení vždy jen v lehce nebo těžce zkřivených podáních, na něž se však vy, nyní jako vědomí, nesmíte pevně vázati. Jinak zůstali byste zpět i se zkřiveným, museli byste s ním na konec zahynouti, neboť všechno, co chce zůstati, musí býti narovnáno pro příští říši tisíce let.
+A tak vznikla všechna taková líčení vždy jen v lehce nebo těžce pokřivených podáních, na která se však vy jakožto nyní vědoucí nesmíte nikdy pevně vázat. Jinak zůstanete brzy zpět u pokřiveného, a museli byste s ním nakonec i zahynout, protože všechno pro říši tisíce let musí být narovnáno, pokud chce zůstat zachováno.
-Stará líčení již sama vyžadují přesnějšího podání pro novou dobu. Nejsou však v rozporu se skutečností, že ženství tvoří stále most a zůstává jím k nejbližšímu vyššímu stupni ve stvoření. Jako pasivní část jest darující a silnější, podmíněna a uschopněna svým zvláštním druhem, jenž podržuje a nese v sobě ještě část nejblíže vyššího bytostného.
+Stará vyprávění, která sama o sobě již velmi potřebují přesnější vylíčení pro novou dobu, nepodávají také žádný rozpor s událostí, že ženství tvoří a zůstává vždy mostem k nejbližšímu vyššímu stupni ve stvoření a jako pasivní část je darující a silnější, k tomu určena a uzpůsobena skrze svůj zvláštní druh, který si ještě podržel část nejblíže vyššího bytostného a nese je v sobě.
-Ježto bytostné je stále jen darující a ne přitahující, nemohlo vzdor svému vyššímu druhu zabrániti pádu vůle pozemské ženy. Jest vždy jen ochotné dávati tam, kde to někdo žádá.
+Protože však toto bytostné je vždy jen dávající, a nikoliv přitahující, tak nemohlo navzdory svému vyššímu druhu zabránit pádu vůle pozemské ženy. Je přece vždy jen připraveno dávat tam, kde to je žádáno.
-Snažte se nyní správně pochopit mé Poselství a podle něho jednat.
+Nyní se podle toho snažte správně chápat mé Poselství a podle něj jednat.
-Nemám v úmyslu předkládati vám vše až do nejmenších podrobností pohodlně rozlouskané, protože vy sami se máte hýbati a musíte k tomu přidávati //to,// co je ve vašich silách.
+Nemám v úmyslu předkládat vám všechno pohodlně rozkouskované až do nejmenších podrobností; neboť vy sami se máte také hýbat a musíte k tomu přidat //to,// co je ve vašich silách.
-Hranice toho všeho, co duchům pozemských lidí je možno mysleti, cítiti a činiti, znám zcela přesně, ještě lépe než vy sami a očekávám od čtenářů a posluchačů svého Poselství a svých vysvětlení //to nejvyšší,// co jest schopen člověk pozdějšího stvoření vykonati, chce-li mne skutečně následovati; neboť tak je to správné a vám prospěšné podle vůle Boží, která vyžaduje pohyb a spoluzachvívání v kruzích všech záření, jež prostupují stvoření.
+Hranice všeho toho, o čem pozemský lidský duch může uvažovat, co může cítit a konat, znám zcela přesně, mnohem lépe než vy sami, a očekávám od čtenářů a posluchačů mého Poselství a mých vysvětlení //to nejvyšší,// co člověk pozdějšího stvoření je schopen vykonat, pokud mne skutečně chce následovat; neboť tak je to správné a vám prospěšné podle vůle Boží, která požaduje pohyb a zachvívání se v kruzích všech záření, která prochází skrze stvoření.
-Rozleťte se proto k tomu! Co je možno přijati v hranicích //vašeho// chápání, musíte učinit //vy!// Přenechávám to zcela vám a dávám vám jen směr k tomu, stavím základy, na nichž nyní vy máte a musíte stavět dále.
+Povzneste se tedy k tomu! Co je možné přijímat v hranicích //vašeho// chápání, musíte učinit //vy.// Ponechávám to zcela vám a dávám k tomu jen směr, stavím základy, na kterých vy musíte a můžete nyní dále stavět.
-Chcete-li však při tom //vlastní// práci lenošně vypustiti a spokojiti se tím, že přijmete pouze smysl Poselství, aniž byste ho správně //zužitkovali// k další stavbě, pak nemáte žádný užitek ze Slova. //Vlastní// hodnota musí vám tím zůstat uzavřena, jako kniha se sedmi pečetěmi.
+Pokud chcete při tom pohodlně opomenout //vlastní// práci a spokojit se s tím, že do sebe přijmete jen smysl Poselství, aniž byste je také správně //zužitkovali// k další výstavbě, tak z mého Slova nemáte žádný užitek; neboť //skutečná// hodnota musí vám tím zůstat uzavřena jako kniha se sedmi pečetěmi.
-Jen ve vašem //vlastním// pohybu může se vám Poselství otevříti a rozlít na vás bohaté požehnání. Buďte proto //hybní// v duchu! Svým slovem dávám vám k tomu //podnět!//
+Jen ve vašem //vlastním// pohybu otevře se také Poselství vám a nad vámi se rozlije bohaté požehnání. Buďte proto //čilými// v duchu! Svým Slovem vám k tomu dávám //povzbuzení!//
-Nestojím mezi vámi jako sluha, který chce převzít //vaši// práci, abyste vy, lidé, mohli odpočívat, nýbrž ukazuji vám cestu, kterou //vy máte jít,// chcete-li být šťastni a //vedu// vás!
+Nestojím mezi vámi jako sluha, vy lidé, který chce převzít //vaši// práci, abyste tím mohli odpočívat, nýbrž ukazuji vám cestu, kterou //vy máte jít,// pokud chcete být šťastni, a //vedu// vás!