Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 29. Kastovnictví, společenský řád. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:kastovnictvi_spolecensky_rad to cs:doznivani:hlas:kastovnictvi_spolecensky_rad Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 29. Kastovnictví, uspořádání společnosti. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:kastovnictvi_usporadani_spolecnosti to cs:doznivani:plamen:dil_i:kastovnictvi_usporadani_spolecnosti Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Kastovnictví, společenský řád. ======
+====== Kastovnictví, uspořádání společnosti. ======
-Stále napadaný třídní společenský řád a kastovnictví mají svůj původ v prostém vyciťování působení jednoho ze zákonů stvoření: Přitažlivosti stejnorodého!
+Neustále napadané třídní uspořádání společnosti a kastovnictví mají svůj původ v prostém vyciťování působení jednoho zákona stvoření: Přitažlivosti stejného druhu!
-Byla to jedna z největších chyb lidstva, že příliš málo dbalo a často vůbec zanedbávalo toto působení a tím dalo vznik mnoha omylům, které musely vésti k velikému zmatku a na konec povedou k úplnému zhroucení!
+Byla to jedna z největších chyb lidstva, že příliš málo nebo téměř vůbec nedbalo tohoto působení, a proto nechalo povstat mnohým omylům, které musely vést k jednomu velkému zmatku a nakonec k úplné zkáze!
-Tento zákon byl //vyciťován// všemi lidmi. Co však je v něm //vyššího// než čistě hrubohmotné vědění, co přímo a těsně nesouvisí s pozemskou výdělečnou možností, to bylo pozorováno příliš povrchně a považováno za vedlejší. Tím nebylo také nikdy poznáno to nejdůležitější pro vybudování základů harmonicky vzestupného pozemského života. Tím méně bylo to vetkáno správným přepracováním do hrubohmotnosti, tedy do všedního pozemského života! A přece //musí// to býti vetkáno do života této země, neboť pokud jen jediný z prazákonů stvoření bude lidmi nepochopen a tím v hrubohmotném životě zle pokroucen nebo vyřazen, nemůže nikdy vzniknouti harmonie.
+Tento zákon byl //vyciťován// všemi lidmi, avšak co stojí //výše// než čistě hrubohmotné vědění a co bezprostředně nesouvisí s pozemskou možností výdělku, na to nahlíželi příliš povrchně a bylo to považováno za vedlejší. Tím také nebylo poznáno to nejdůležitější pro základ harmonicky vzestupného pozemského života, tím méně to bylo vetkáno správným zpracováním do hrubohmotnosti, tedy do každodenního pozemského života! A to //musí// být vetkáno do života této země, protože jinak nemůže povstat harmonie, pokud také jen jediný prazákon stvoření zůstane lidmi nepochopen a je tím v hrubohmotném životě zle pokřiven nebo vyloučen.
-Všichni staří národové prováděli rozdělení různých společenských stavů nebo tříd vzdělání, poněvadž poznali tuto nutnost, ač nevědomě, přece mnohem lépe než dnes.
+Všechny staré národy zavedly rozdělení různých společenských stavů nebo tříd vzdělání, protože nevědomě poznaly tuto nutnost, mnohem lépe než dnes.
-Jen se rozhlédněte kolem! Kdykoliv se sejde jen několik lidí, projeví se velmi rychle a jistě i tento zákon a to ve formě, jejíž utváření ukazuje vždy svobodné chtění těchto lidských duchů, poněvadž duchovní chtění jest schopno vtisknouti všem formám svůj znak, nechť již je toto chtění plně vědomé nebo děje se tak nevědomým způsobem. Forma nese proto vždy viditelně na sobě zralost nebo nezralost ducha.
+Rozhlédněte se kolem sebe! Kde se nějakým způsobem spolu sejde jen několik lidí, projevuje se velmi rychle a jistě také tento zákon formou, jejíž vytvoření neustále ukazuje svobodné chtění těchto lidských duchů, protože přece duchovní chtění je schopné vtisknout všem formám svou pečeť, lhostejno, zda je toto chtění vědomého nebo nevědomého druhu. Forma na sobě tudíž viditelně nese vždy také zralost nebo nezralost ducha.
-Sejde-li se pět lidí, ba často i tři, nechť již je to ku práci nebo pro zábavu, tu zákon přitažlivosti stejných druhů utvoří mezi nimi velmi brzy dvě skupiny i když je to jen v rozhovoru nebo ve vyměňování názorů. Tak se to opakuje trvale již miliony let a měl by tu již býti nalezen hluboký podklad toho, co se jeví jen činností ze zvyku.
+Sejde-li se někdy nějakým způsobem pět lidí, nebo i jen tři, buď k práci nebo zábavě, tak velmi brzy vytvoří zákon přitažlivosti stejnorodého mezi nimi dvě skupiny, i když je to jen v tlachání nebo ve výměně jejich názorů. Něco takového přece musí v neustálém opakování trvajícím již miliony let dát základ, který spočívá hlouběji než jen v tom, co se jeví jako činnost ze zvyku.
-Ale i z tohoto nápadného zjevu vyvodily se jen úplně povrchní a v poměru k závažnosti lehkomyslné uzávěry, //příliš omezené,// protože byly vytvořeny //rozumem,// který může pochopit vždy jen poslední, hrubé výběžky vlastního působení a nikdy je nemůže sledovat až do mimohmotnosti, poněvadž sám má svůj původ jen v hrubohmotnosti. A přece právě v mimohmotnosti je původ veškeré síly a všech záchvěvů, které neúchylně pronikají všemi druhy stvoření.
+Avšak také z tohoto nápadného dění vyvodily se jen zcela povrchní a ve vztahu k závažnosti lehkomyslné závěry, //příliš omezené,// protože byly zformovány //rozumem,// který může chápat vždy jen poslední, hrubé výběžky samotného působení, nikdy však není schopen je sledovat až do mimohmotného, poněvadž má přece svůj původ pouze v hrubohmotnosti. A právě v mimohmotném spočívá původ všech sil a všech záchvěvů, které neochvějně pronikají všemi druhy stvoření.
-Ve všem, co na základě tohoto pozorování bylo zde na zemi přetvořeno rozumem ve formu, ve všem tom chybí vlastní život, //pohyblivost!// Strnulostí hrubohmotného systému, který vznikl při každém řízení a vtlačil všechno živé do //mrtvých// forem, stalo se to //nesprávným a nezdravým//.
+Co tedy bylo také na základě tohoto pozorování skrze rozum zde na zemi zformováno, tomu uvnitř chybí vlastní život, //pohyblivost!// Bylo to //nesprávné// a //nezdravé// následkem strnulosti hrubohmotného systému, který vznikl při každém zřízení a všechno živoucí vtiskl do //mrtvých// forem.
-Člověku vede se pak jako rostlině, která byla vytržena ze své původní půdy a v nové půdě nemůže již prospívat, protože tato půda jejímu druhu již neodpovídá. Musí zakrnět, zatím co by v pravé půdě byla plně rozkvetla a mohla přinésti bohaté ovoce k užitku svého okolí ve stvoření a sobě k nejčistší radosti a trvalému přetvořování síly.
+Člověku se pak daří jako rostlině, která byla vytržena ze své původní půdy a která v nově poskytnuté půdě nemůže více prospívat, protože ta již neodpovídá jejímu druhu. Musí chřadnout, zatímco by ve správné půdě plně rozkvétala a přinášela ovoce jen k užitku svého okolí ve stvoření a sama sobě k čisté radosti a k trvalé přeměně síly.
-V této veliké chybě spočívá zárodek vyvíjejícího se a přicházejícího zhroucení, které se již v mnoha malých počátcích ukazuje.
+V této veliké chybě neustále spočívá zárodek zániku.
-Při výrazu kastovnictví není třeba ukazovat do Indie, neboť kastovnictví je u //všech// národů! //Musí// se vyvíjeti tam, kde jsou lidé, bude vznikat tak dlouho falešně, pokud zákony ve stvoření zůstanou nepoznány jako dosud.
+Při výrazu kastovnictví nemusí nikdo poukazovat na zcela určitý národ; neboť ho měly //všechny// národy! //Musí// se vyvíjet tam, kde jsou lidé, avšak bude vznikat vždy falešně, pokud zákony ve stvoření zůstanou nepoznány jako doposud.
-A tato nesprávnost a faleš musela vytvořiti závist a nenávist, popud, rozbíjeti stávající: Nevědomý popud a tlak vzrostl přirozeně ve zkázonosnou vlnu, která při uzavírajícím se kruhu dění přinesla nyní jako svůj květ bolševismus, poněvadž to vůbec jinak nebylo možno.
+A tato falešnost musí zplodit závist a nenávist, nutkání rozbít stávající. Nevědomé nutkání zákonitě vzrostlo ve zhoubnou vlnu, která jako výkvět při uzavírání kruhu dění přináší puče, protože to vůbec jinak nebylo možné.
-V něm projevuje se nyní jako ovoce všechno nepravé a nesprávné v dosavadní výstavbě //lidského spolužití na zemi,// ukazují se všechna místa, kde nebylo dbáno prazákonů stvoření nebo kde byly vědomě zkrouceny. Tyto účinky přijíti //musely,// poněvadž pronikající teď Světlo žene i všechno nesprávné až na nejvyšší výši, aby pak v přezrálosti samo se zhroutilo a poskytlo půdu k nové výstavbě podle vůle Boží, která je již od prapočátku zakotvena v zákonech tohoto stvoření a nelze ji zkroutit nebo přerůst bez zlých následků.
+V tom se ukazuje jako ovoce to nepravé v dosavadní stavbě //lidského soužití na zemi,// ukazuje všechna místa, kde prazákonů stvoření nebylo dbáno nebo byly vědomě zkřiveny. //Muselo// to přijít k působení, protože nyní pronikající Světlo žene také všechno nesprávné až k nejvyšší výši, aby pak v přezrálosti svým zhroucením poskytlo půdu nové výstavbě podle vůle Boží, která byla zakotvena již od počátku do zákonů tohoto stvoření a nelze ji ohnout nebo ji nechat zarůst bez zlých následků.
-Je to žeň veškeré setby, která od počátku lidského působení byla naseta lidským chtěním. Je to žeň všeho správného i nesprávného, nechť již vzniklo toto nesprávné kdysi ze zloby nebo jen z neznalosti Božských zákonů ve stvoření. Zesílenou silou Světla bude přivedeno k rozkvětu a //musí zjevně// ukázat své ovoce, které při tomto konečném soudu musí přijmout původci, přívrženci a následovníci jako odměnu nebo trest ve zpětném proudění zvratného působení!
+Je to sklizeň veškeré setby, která byla rozsévána od počátku působení lidí jejich chtěním. Sklizeň všeho pravého, jakož i všeho falešného, lhostejno, zda toto falešné kdysi povstalo ze zlomyslnosti nebo jen z neznalosti Božích zákonů ve stvoření. Přijde to k rozkvětu vlivem umocněné síly Světla a //musí to otevřeně// ukázat své ovoce, které musí nyní v tomto konečném soudu přijmout původci, stoupenci a také i následovníci jako mzdu a trest ve zpětném proudění vzájemného působení!
-Bolševismus, komunismus a neblahé nepřátelství a roztříštěnost četných stran nejsou důsledkem falešné výstavby státu, nýbrž pouze pokračováním falešného třídního rozvrstvení, které ve své ztrnulosti a zkroucenosti nemohlo nikdy vésti k harmonii mezi lidstvem této země!
+Neblahé nepřátelství a rozštěpení mnohých partají nejsou následky falešné výstavby státu, nýbrž pouze pokračování falešného třídního rozdělení, které ve své strnulosti a pokřivenosti nemůže nikdy vést k harmonii v lidstvu této země!
-Připočtete-li k tomu ještě prazákon nutného pohybu, pak poznáte, že pohodlný a klidný střední stav musel tím utrpět největší škody. -- Bylo to jen rozuzlení nutného prazákona pohybu!
+Vezme-li se k tomu ještě prazákon nutného pohybu, pak poznáte, že pohodlný a klidný střední stav z toho měl největší škodu. — Bylo to jen uvolnění nutného prazákona pohybu!
-Pohodlnost jde ruku v ruce s domýšlivostí a leností ducha. Obojí //překáží// duchovnímu pohybu právě tak, jako vážnost a moc, které lehce vzbuzují pýchu, jak to bylo často viděti ve vyšších třídách. To všechno brzdí a zpomaluje duchovní pohyb, zatím co to vyžaduje jednostrannou práci rozumu.
+Pohodlnost jde ruku v ruce s domýšlivostí a leností v duchu: Obojí //brzdí// duchovní pohyb, jakož i respekt a moc, což velmi lehce má za následek pýchu, jak tomu mnohdy bylo ve vyšších třídách. To všechno brzdí, zpomaluje duchovní pohyb, zatímco podporuje jednostrannou práci rozumu.
-Rozumová práce není však také současně duchovním pohybem. V tom je veliký rozdíl.
+Práce rozumu však není současně také duchovní pohyb! V tom spočívá veliký rozdíl.
-Ale nenávist a závist nižších tříd zasahuje mnohem hlouběji. Ve své žhavosti zasahuje cit a tím i ducha. Tak //stupňuje// duchovní pohyb a to i tam, kde tito lidé nepatří k tělesně pracujícím!
+Avšak nenávist a závist nižších vrstev zasahuje mnohem hlouběji. Ve své palčivosti zasahuje //cítění// a tím i ducha. Tak //stupňuje// se duchovní pohyb, také tam, kde tito lidé patří k tělesným zahalečům!
-Poněvadž tento pohyb, vystupňovaný až v horečku //porušuje// právě tak prazákon stvoření jako příliš pomalý pohyb, //musela// na konec propuknout disharmonie jako vybičované mořské vlny, přesně podle ženoucích a samočinných účinků prazákona! Nemohlo přijíti nic jiného!
+Avšak protože tento až k horečce vystupňovaný pohyb stojí //vůči// prazákonům stvoření právě tak rušivě jako pohyb příliš pomalý, tak //musela// disharmonie nakonec vzrůst jako vybičované mořské vlny, které žene zcela přesně odpovídající samočinný účinek prazákona! Nemohlo přijít vůbec nic jiného!
-Mluvím tu úmyslně o vyšších, středních a nižších společenských třídách, poněvadž původní roztřídění a vřadění takové bylo. A v tom spočívala nesprávnost. Tyto o sobě nutné třídy neměly si býti navzájem podřízeny nebo nadřazeny, nýbrž měly pracovati //vedle sebe,// každá třída o sobě //plnocenná// jako určitý druh, který je nepostradatelný a má uzrávat ve stvoření k plnému rozkvětu a ovoci, aby svým určitým způsobem mohl vykonati veliké, ba největší věci a to na své půdě, která jedině k tomu uschopňuje a poskytuje sílu!
+Mluvím zde záměrně o vyšších, středních a nižších společenských třídách, protože základní rozdělení bylo takové. A v tom spočívalo to falešné. Ne pod sebou nebo nad sebou mají působit tyto samy o sobě nutné třídy, nýbrž //vedle sebe,// každá třída //plnocenně// pro sebe jako určitý druh, který je nezbytný a ve stvoření má uzrávat k plnému rozkvětu a ovoci, aby veliké, ba největší věci vykonal na půdě svého zcela určitého druhu, který jedině je k tomu uzpůsoben a poskytuje sílu!
-Podívejte se přece na jednotlivé lidské rasy! Z toho můžete se naučit mnohému. Každá rasa může dozrávat, zušlechťovat se, býti velikou a silnou //jen sama v sobě!// Smísením //dvou// ras rozmnoží se jen slabosti, nedostatky a chyby //obou// ras, které se pomísily a jako ovoce toho objeví se mimo řídké výjimky nezměrné stupňování //všech chyb//. Zřídka něco dobrého!
+Pohleďte, vy lidé, přece na jednotlivé //rasy// na zemi! Z toho se můžete mnohému naučit. Jen //sama v sobě// může se každá rasa zušlechtit, dozrát, dorůst a zesílit, avšak promísením //dvou// ras se pouze rozmnoží nedostatky, slabosti a chyby //obou// ras, které se smísily, a v ovoci to přinese s několika málo výjimkami nesmírný nárůst //všech chyb,// zřídkakdy však něco dobrého!
-Přijměte to jako pokyn stvoření a řiďte se podle toho ve svém hrubohmotném všedním životě na zemi. Zde na zemi máte hrubohmotný šat, své tělo, se kterým musíte počítat, neboť //v něm// je zde na zemi skryto rozmnožování rasy! Na to nikdy nezapomínejte! Tyto zákony nemůžete nikdy obcházet beztrestně.
+Přijměte to jako pokyn stvoření a řiďte se podle toho ve vašem hrubohmotném každodenním životě na zemi. Zde na zemi máte hrubohmotný šat, pozemské tělo, které musíte mít na zřeteli; neboť //v něm// spočívá zde na zemi rozmnožování rasy! Na to nikdy nezapomínejte. Nemůžete nikdy tyto zákony beztrestně obcházet.
-Avšak zde na zemi máte žíti všichni společně. Každý má nárok, aby tu působil a rozvíjel se. A nejen nárok, nýbrž i svatou povinnost! Ne však pod sebou v podřízenosti, nýbrž //vedle sebe//. Pozorujte jen jednotlivé tóny. Každý tón je úplně sám o sobě, zůstává sám a nedá se smísiti. A jen tehdy, stojí-li na //správném místě vedle// tónů jiných druhů může vzniknouti harmonie a souzvuk. Pokusíte-li se tóny přesunout a seřadit je jinak, pak musí vzniknout nesouzvuk, jehož projev se může stupňovat až v pocit tělesné bolesti a konečně až k nesnesitelnosti.
+Avšak všichni jste zde společně odkázáni na tuto zemi. Každý má právo zde působit a rozvíjet se. Nejen právo, ale i svatou povinnost! Avšak ne pod sebou, nýbrž //vedle// sebe. Pohleďte jen na jednotlivé tóny. Každý tón je zcela sám pro sebe, zůstává sám pro sebe a nedá se smísit. A jen když je na //správném místě vedle// druhých tónů, může vzniknout harmonie, která má libozvučnost. Přemístíte-li tóny a pokusíte-li se je seřadit jinak, pak musí být následkem nesoulad, který se v účinku může stupňovat až k tělesné bolesti a nakonec až k nesnesitelnosti.
-Učte se z toho a pochopte! Neuchopte to však zase hned zpočátku za nesprávný konec!
+Učte se z toho a pochopte to! Avšak neuchopte to již zpočátku opět za nesprávný konec!
-O co jste se dosud pokoušeli bylo proti harmonii Božských zákonů ve stvoření a nemůžete proto čekat nic jiného než //to// ovoce, které pro vás nyní uzrává! Vhoďte je do ohně a počněte rozsévat znovu. Obnova může vzniknouti jen od základů.
+O co jste se doposud snažili, bylo proti harmonii Božích zákonů ve stvoření, tudíž nemůžete očekávat nic jiného než //ty// plody, které vám nyní vyrůstají a dozrávají vstříc! Vhoďte je do ohně a začněte zasévat znovu. Obnova může nastat jen od základu.
-Jednejte podle toho, neboť nemůžete ani jediný z prazákonů stvoření ohnout nebo překročit, aniž byste sklidili za to veliké škody. Učte se zákonům a //potom// na nich stavte! Tak budete míti mír, radost a štěstí!
+Jednejte podle toho; neboť nemůžete ani jediný prazákon stvoření ohnout, aniž byste museli z toho sklidit velikou škodu. Učte se zákonům a //pak// na nich stavte, a tak budete mít také mír, radost a štěstí!
-Vezme-li se při tom ještě v úvahu, že na konec všechno, vůbec všechno bylo vybudováno jen na penězích, pozemské moci a pozemských hodnotách, pak není nynější kritická nouze ničím podivným a podle zákonů stvoření vynucuje zhroucení!
+Když při tom budete mít na zřeteli, že nakonec všechno, zcela všechno bylo vybudováno jen na penězích, na pozemské moci a pozemských hodnotách, tak není nynější nouze ničím podivuhodná a vyžaduje podle zákonů stvoření zhroucení!
-A jako je tomu zde, tak je tomu ve všem ostatním, co není vybudováno na Božských zákonech, které jsou lehce poznatelny v prazákonech stvoření.
+A jak je tomu s tímto, tak je tomu se vším ostatním, co nespočívá na Božích zákonech, které lze přece tak snadno poznat v prazákonech stvoření.
-Nyní musí býti všechno dohnáno ke konečnému rozuzlení. Světlo, pronikající do temnot této země vybičovalo ku příkladu i trvalé zbrojení s myšlenkami na válku tak, že vznikla válka mas. Popud k tomu dalo jen lidské myšlení, lidské chtění, lidská opatrnost a lidský strach. Tím vytvořil člověk ve stvoření //formy,// které pak byly mocně vyhnány zesíleným Světlem do květu a plodu, tedy //k činu//.
+Nyní musí být všechno dohnáno ke konečnému rozuzlení. Světlem, pronikajícím do temnot této země, muselo být například vybičováno trvalé zbrojení s myšlenkami na válku, takže nastala masová válka. Podnět k tomu dalo jen lidské myšlení, lidské chtění, lidské opatrnictví, lidský strach. Tím člověk do stvoření postavil //formy,// které byly zesíleným Světlem energicky hnány k rozkvětu a plodům, tedy k činu, a //musely// vyrůst, jako všechno, co nyní ve stvoření v nějakých formách existuje, lhostejno, jakého jsou druhu.
-//Musely// vyrůst jako všechno, co se ještě nyní nachází ve stvoření ve formách jakéhokoliv druhu. //Musí// růsti, a budou při tom Světlem povzneseny a posíleny k dalšímu trvání odpovídají-li zákonům této síly Světla, nebo budou jen posíleny, aby se v prudkém vyrůstání na této síle Světla zlomily a tím samy odsoudily, neodpovídají-li zákonům této síly Světla a nemohou-li s ní proto dosíci spojení. Tím všechno falešné vyžije se samo v sobě k smrti a při tom dospěje k viditelnému projevu též vše, co by se nejraději skrylo. Nic se nemůže nadále udržeti ve skrytu pod tlakem Světla. Všechno musí ven, na denní světlo, musí ukázat v //činu// své //plody!// A při tom bude poznáno jako skutečně takové, jaké jest. //A to všechno samo sebou//.
+//Musí// vyrůst, přičemž budou Světlem pozvednuty a posíleny k dalšímu trvání, pokud odpovídají zákonům této síly Světla, nebo budou jen posíleny, aby se na této síle Světla v prudkém vzrůstu zlomily a tím se samy soudily, pokud neodpovídají zákonům této síly Světla, a proto s ní také nemohou nalézt spojení. Tím oživí se všechno falešné, v sobě mrtvé, přičemž všechno viditelně dospěje k projevu, rovněž i to, co by se rádo chtělo ještě skrývat. Nic nemůže se nadále skrývat pod tlakem Světla, musí to ven, musí to na světlo a musí to v //činu// ukázat své //plody!// Aby to tím bylo zcela přesně poznáno jako takové, čím to skutečně je. //A všechno skrze sebe sama.//
-Zde nepomůže již žádné vzpírání, žádná rozumová chytrost, která dosud dovedla mnohé ukrýti v temnotách a soumraku tohoto velikého zmatku. //Všude musí býti Světlo!// Podle samočinných a teď zesílených základních zákonů tohoto stvoření. Člověk se svým chtěním není již ničím v tomto mocném soustrojí, které proniknuto novou Božskou silou zrychluje své působení, žene se kupředu, působí očistu a tak se obnovuje.
+Zde již více nepomůže žádné vzpírání, žádné rozumové mudrování, které se tak často mohlo osvědčovat v temnotách a šeru tohoto velikého zmatku. //Světlo musí být všude!// Podle samočinných a nyní vysoce umocněných základních zákonů tohoto stvoření. Člověk se svým chtěním již více není ničím v mocném soukolí, které znovu proniknuto Boží silou zrychluje své účinky, aby ženouc vpřed zjednalo očistu a tím se obnovilo!
-Nemluvte při tom o schopnosti davové sugesce mnohých vůdců. V tomto smyslu neexistuje nic takového. Pochod je zcela jiný. Vůdce může přivodit svými snahami pouze jednotnost myšlení. Hnací sílu k proniknutí a činu přináší jedině trvalé a samočinné působení prazákonů stvoření! Lidé vidí však žel((<del>bohužel</del>)) všechno z nesprávné stránky v důsledku svých omezených názorů a domnívají se jako by síla vycházela od jednotlivce nebo vůbec od lidí. A přece je to obráceně! Jakákoliv síla přichází jen shůry!
+Nemluvte při tom o masové sugesci mnohých vůdců; neboť ta v tomto smyslu neexistuje. Děj je při tom zcela jiný. Vůdcem může být skrze jeho snahy navozena jen jednotnost myšlení. Hnací sílu ke vzplanutí, k činu přináší jedině neustálé samočinné účinky prazákonů stvoření! Avšak lidé žel vidí všechno v pevně stanovených názorech z falešné strany, jako by síla vycházela z jednotlivců nebo vůbec z lidí. Avšak je tomu naopak! Každá síla přichází jedině shůry!
-Nemohlo proto nastati nic jiného než stranické boje nejodpornějšího druhu, které se budou stupňovat //až k vlastnímu zhroucení,// protože tyto strany v neznalosti prazákonů stvoření stojí na falešném základě a nemohou proto nikdy dosáhnouti harmonie. Jako květ všeho býlí a plevele stranictví rozkvétají však noviny, které svým nesvědomitým štvaním otravují ještě i //tu// část tohoto lidstva, která chce jíti nevinně svou cestou. Tyto noviny se navzájem bezuzdným způsobem předstihují, poněvadž pod tlakem síly Světla musí tentokrát //ukázat// všechnu prázdnotu a všechno falešné snažení, které v nich spočívá! Ony to také ukazují! Vtiskují si //takový// znak, který je jich hoden a jehož nebudou již moci změnit ani smazat až přijde hodina osvícení pro lidi v jejich //vlastním prožití// a vlastním poznání!
+Tak nemohlo to být nyní jiné, než že nastaly stranické boje nejodpornějšího druhu a stupňují se //až k vlastnímu zhroucení,// protože strany v neznalosti zákonů stvoření stojí také na falešném základě, a proto nikdy nevedou k harmonii. Jako výkvět veškerého plevele ve stranictví vyrůstají noviny, které ve štvavé nesvědomitosti otravují i //tu// část lidstva, která chce jít bezstarostně svou cestou. Tyto listy snaží se vzájemně předstihnout v nezřízeném druhu, protože v naléhající síle Světla musí nyní //ukázat// všechnu prázdnotu, všechno falešné úsilí, které se v nich skrývá! A také to ukazují! Vtiskují si //takovou// pečeť, která je jich hodna, kterou již nezmění a nemohou ji setřít, když nadejde pro lidi hodina osvícení ve //vlastním prožití,// vlastním poznání!
-Pak nelze již couvnout tam, kde se tak daleko zašlo a kde se tím znemožňuje obrat. Tak nastane i zde vlastní vinou pád a sebezničení. Když však potom všechny strany podle svatých zákonů tohoto stvoření svou stupňovanou činností vyžijí se až k smrti, zanikne jako první důsledek toho i největší část novin, poněvadž svým čtenářům nebudou již moci nic poskytnouti, ježto se závistí, nenávistí a nepřátelstvím bude smazán i jejich základ, neboť k takovému rozkvětu mohly dospěti jen v //tomto// bahně. Na //dobré// půdě nemají žádné možnosti života.
+Pak nejde to vrátit zpět tam, kde to zašlo příliš daleko a kde to proto samo znemožňuje obrat. Tak i zde přichází následkem vlastního zavinění pád a sebezničení. Avšak když potom všechny strany podle svatých zákonů tohoto stvoření se ve stoupající činnosti vyžijí až k smrti, tak jako nejbližší následek odumře také největší část novin, protože pak nebudou mít svým čtenářům co nabídnout, když se závistí, nenávistí a s nepřátelstvím zlomí se jejich základ, protože pouze v //tomto// močálu mohly dojít k takovému rozkvětu. S //dobrou// půdou je jim vzata možnost života.
-//Všechno// musí být obnoveno! Ani církve nezůstanou uchráněny v tom, co v nich dosud bylo falešné. Podle zákonů stvoření i zde jde všechno svou cestou a nemůže již býti zadrženo: Co není v naprostém souhlase s Božími zákony, které nespočívají v knihách, nýbrž ve //stvoření,// musí se veřejně objeviti. Podle druhu setby dozrává nyní důsledně ovoce ke žním při uzavření kruhu dění a to ve všem co bylo lidským chtěním a konání zasazeno do stvoření. To je ten mnohokrát zaslíbený soud před úsvitem nové, Jemu se líbící ((<del>bohulibé</del>)) doby!
+//Všechno// se musí stát novým! Dokonce i církve nezůstanou uchráněny v tom, co v nich doposud bylo falešné. Podle zákonů stvoření jde nyní také v tomto všechno svou cestou a nemůže to být již zastaveno: Co nestojí ve zcela přesném souladu s Božími zákony, které nejsou v knihách, nýbrž jsou pevně zakotveny //ve stvoření,// musí se stát zjevným. Důsledně podle druhu setby dozrává nyní ovoce ke sklizni při uzavření kruhu dění všeho toho, co bylo následkem lidského konání a myšlení vpleteno do stvoření, což je souznačné s často tak předpovídaným soudem před počátkem nové a bohulibé doby!
-Hořce chutnají tyto plody, které lidské působení ve stvoření vypěstovalo a jež lidstvo tentokrát musí požívat i když se jimi otráví a zajde! Dlouho se vzpíralo proti každému poznání, když nebylo podle jejich dosavadního smýšlení.
+Hořce chutná ovoce, které vypěstovalo lidské působení ve stvoření a které lidstvo nyní musí požívat, i kdyby se jím mělo otrávit a zahynout! Příliš dlouho se vzpíralo vůči každému poznání, protože nebylo podle jeho dosavadního smýšlení.
-Proto musí býti nejdříve //všechno// novým dříve, než bude moci nastati vzestup, jak to zaslíbení již dávno zvěstují a jak sám Syn Boží již tehdy prohlásil. To znamená, že také //všechno// bylo falešné. S myšlenkovou leností přechází však každý člověk i nadále tuto skutečnost a to i ti, kteří mívají často tohoto proroctví plná ústa. Oni o tom vědí, avšak nedbají na to s //takovou// vážností, jaká je nutna k jejich záchraně!
+Avšak napřed se //všechno// musí stát novým, dříve než může následovat vzestup, jak zaslíbení již dlouho oznamují a jak Syn Boží již tehdy sám prohlásil. To znamená, že také //všechno// bylo falešné.
-Žel, všechno bylo přijímáno a vykládáno //tak,// jak to odpovídalo sobeckým nebo pohodlným přáním každého jednotlivce. A co se mu nelíbilo nebo čemu snadno neporozuměl, to většinou zavrhl nebo toho vůbec nedbal, poněvadž mu to v tom okamžiku bylo pohodlnější.
+Avšak ještě i nadále míjí každý člověk tuto skutečnost s myšlenkovou leností, také i ti, kteří sami často mají tohoto oznámení plná ústa. Vědí o něm, avšak nerespektují ho s //takovou// vážností, jaká by byla nutná k vlastní spáse!
-Nijak nepostačí, že všechny církve musely tak zřetelně ukázat ve světové válce, jak málo //živým// bylo jejich učení v duších jejich věřících. Tato učení byla vždy jen prázdnými slovy a pouhou //vnější// formou a proto se neosvědčila. Toto selhání nezavinili však věřící, nýbrž dosavadní //výklad// slova, jemuž chyběla životní vřelost přesvědčení! Proto také nemohlo žádné přesvědčení probouzet.
+Všechno bylo přijímáno a vykládáno žel //tak,// jak to také odpovídalo sobeckým nebo také pohodlným přáním každého jednotlivce. A co ho neoblažovalo nebo čemu lehce neporozuměl, to zpravidla odmítl nebo toho vůbec nedbal, protože se mu to pro ten okamžik zdálo tak pohodlnější.
-Jen tam, kde je //živé přesvědčení// stává se slovo činem a poskytuje lidem skutečně pevnou oporu! Doba válečná a poválečná byla pro všechna dogmata teprve uzráváním květu. //Nyní// musí se ukázat //ovoce,// které jasně prokáže skutečný druh setby! Se vzrůstající nouzí plní se kostely a modlitebny, Boží domy všech vyznání a věřící i stoupenci doufají, že tam naleznou pomoc //takového// druhu, jakému je učili. Při tom vlastním prožitím zjistí všichni tito lidé, co bylo pravé a co falešné v tom, čemu se dosud učili. Všechno pravé i falešné bude se musit projevit tak, že to bude každému jasné. Všechno falešné se pak rychle zhroutí, až toto prožití dovede lidi k probuzení. Již nikdy nepovstane. Člověk se učí rozlišovat jen prožitím! Pokud mu chybí přesvědčení z prožití, zůstává ve slepé nečinné víře, která nepřináší jeho duchu žádného užitku, nýbrž ho jen uspává a ochromuje.
+Nestačí však, že se muselo tak zřetelně ukázat selhání všech církví ve světové válce tím, jak málo bylo jejich učení ve věřících skutečně živé. Zůstaly jen naprosto plané řeči a jen //vnější// formy místo toho, aby se při tom jednou toto učení osvědčilo. Toto selhání však nezavinili věřící, nýbrž dosavadní //výklady// Slova, kterým scházelo veškeré životní teplo přesvědčení! Proto také nemohly žádné přesvědčení probouzet.
-Jděte lidé a //prožívejte,// když dobrovolně pohybem svého ducha nechcete přijíti k poznání Božské pravdy, protože sami stále uzavíráte všechny vchody.
+Jen kde je //přesvědčení živé,// tam stává se Slovo skutkem a dává lidem skutečně pevnou oporu! Čas války a jejích následků byl pro všechna dogmata však teprve zráním k rozkvětu. //Nyní// musí se ukázat //ovoce,// které dá přesně poznat vlastní druh setby! Se vzrůstající nouzí plní se kostely a chrámy, veškeré Boží domy, lhostejno, jakého jsou druhu, těmi věřícími a stoupenci, kteří doufají, že tam naleznou pomoc //toho// druhu, jakému se učili. Při tom dozví se lidé ve vlastním prožití, co z doposud naučeného bylo pravé a kolik falešného v tom ještě spočívá. Všechno pravé, jakož i všechno falešné se musí ukázat tak, aby to před každým leželo jasně, a všechno falešné se rychle zřítí následkem probuzení v prožití, aby nikdy více nemohlo povstat. Jen v prožití se naučí člověk rozlišovat! Pokud mu schází přesvědčení z prožití, setrvává ve slepé nečinné víře, která jeho duchu nepřináší žádný užitek, nýbrž ho uspává a ochromuje.
-Také vámi často uváděné rčení velmi rychle ztratí svůj význam, budete-li i nadále podle //svého// výkladu se chtít utěšovat slovy: „Před Bohem jsou si všichni lidé rovni!“
+Jděte, vy lidé, a //prožívejte,// když nechcete dobrovolně pohybem vašeho ducha více přijít k poznání Boží Pravdy, protože se sami k tomu držíte trvale uzavřeni.
-Toto rčení je samo o sobě správné, ale nesprávným je dosavadní výklad! Ani zde nepřipouští Božské zákony ve stvoření tak pohodlný výklad.
+Také vaše rčení, které rádi uvádíte, propadne se velmi rychle ve svém doposud falešném chápání, když se ještě nadále budete utěšovat podle //svého// smýšlení slovy: „Před Bohem jsou si všichni lidé rovni!“
-Je ovšem správné, že //před// Bohem jsou si lidé rovni a že nezáleží na tom, co mají za sebou. Avšak státi před Bohem, dospěti tedy až ke stupňům jeho trůnu je možno jen málo lidem. Pozemský člověk nemyslí ovšem podle svého povrchního zvyku na tuto obtížnou okolnost, nýbrž snaží si namluvit, že v duchu je bezpodmínečná rovnost před Bohem. Vůbec nedbá na výslovný poukaz: Před Bohem. Člověk přes to klidně přechází a drží se jen výrazu „rovnost“ v tomto rčení.
+Toto rčení je samo o sobě již správné, avšak jeho dosavadní výklad je falešný! Také zde nedovolují Boží zákony ve stvoření tak pohodlný výklad.
-Nepřihlížíme-li k tomu, že v této rovnosti před Bohem je také poukaz na nicotnost pozemských hodností vůči Božím zákonům, které při přechodu lidského ducha z hrubohmotné pozemské schránky do jemnohmotného světa nečiní žádného rozdílu, byl-li tento člověk na zemi žebrákem nebo králem, knězem nebo papežem, zůstává přesto před Bohem pouze //lidským duchem,// který zodpovídá za všechny své myšlenky, slova i činy, tu leží v těchto slovech ještě vyšší smysl.
+Je sice správné, že //před// Bohem jsou si lidé rovni, nehledě na to, co již leží za nimi. Avšak stát před Bohem, tedy dostat se až před stupně jeho trůnu, je možné jen málo lidem. O těchto závažných okolnostech však pozemský člověk ve svém povrchním návyku nepřemýšlí, nýbrž se snaží namluvit si, že ona nezbytná rovnost před Bohem panuje v duchu. Výslovného poukazu: „před Bohem“ nesnaží se při tom dbát vůbec. Člověk to klidně přechází a přidržuje se v této větě jen výrazu „rovnost“.
-Býti //před// Bohem znamená býti u stupňů Božího trůnu, tedy v duchovní říši, v ráji, který je pod stupni trůnu. To je to nejdůležitější v této větě, co člověk dosud nechával bez povšimnutí. Také to je to nejobtížnější, poněvadž lidský duch ve stvoření může dojíti až //před// Boha //teprve tehdy,// když odpykal všechno, co ho v tomto stvoření zatěžovalo jako vina a faleš. Všechno do posledního prášku! Dříve nemůže „státi před Bohem!“ Vzdor tomu nebude nikdy viděti Boha, neboť to člověk nemůže. Z místa, jemuž se říká „u nohou trůnu“ jest ještě obrovská propast až k Bohu. Lidský duch nemůže ji nikdy překročiti. Člověk musí se proto spokojit tím, co má. Je toho tak nezměřitelně mnoho, že člověk využil z toho sotva nejnepatrnější částečku!
+Avšak zcela nehledě na to, že v této rovnosti před Bohem je také poukaz na nicotnost pozemských hodností vůči všem Božím zákonům, které nečiní žádného rozdílu při přechodu lidského ducha z hrubohmotné pozemské schrány do jemnohmotného světa, lhostejno, zda byl tento člověk na zemi žebrákem nebo králem, knězem nebo papežem, před Bohem není nic víc než //lidský duch,// který sám odpovídá za své myšlenky, slova a skutky, tak spočívá v těchto slovech ještě vyšší smysl.
-Lidští duchové //zde na zemi// a všichni, kteří se nachází ještě ve stvoření //nejsou// před Bohem //rovnocenní!// Takový názor byl by neblahý omyl! Nejdříve musí člověk ve své zralosti a čistotě býti tak daleko, aby mohl před Bohem stát nebo obstát. Teprve //pak// smí říci, že je //roven// ostatním, současně před Bohem stojícím. Pak je úplně lhostejné, co leží //za ním,// protože nemůže dříve státi před Bohem, pokud neodpykal a neodčinil vše, co na něm bylo nesprávné, nechť to byly názory nebo činy. Jakmile stojí před stupni trůnu, je to již odpykáno, protože dříve tam přijíti nemůže. Ani lstí, ani mocí, protože zákony ve stvoření to nepřipustí.
+//Před// Bohem znamená být před stupni Božího trůnu, tedy v duchovní říši, v ráji, který leží pod stupni trůnu. To je v této větě to nejdůležitější, čeho si však člověk vůbec nevšímá. Je to to nejtěžší, protože až //před// Boha dospěje lidský duch //teprve tehdy,// když odložil všechno, co ho v tomto stvoření obtížilo ve vině a falešnosti. Všechno, až do posledního zrnka prachu! Dříve „před Bohem“ stát nemůže!
-Jakmile však stojí jednou tam, pak i přes největší dřívější chyby je bezpodmínečně úplně stejný, jako kdyby nikdy nic nesprávného na něm nebylo! Tak to má platit současně podle vůle Boží zde na zemi, avšak lidé ve svých zákonech, které si vytvořili sami, na to nedbají. Neopírají se při tom o Božskou vůli, nýbrž vždy očekávají od Boha víc, než sami jsou ochotni dát! To pravil již kdysi Kristus velmi zřetelně ve svém podobenství o nevěrných služebnících. --
+Navzdory tomu nebude Boha nikdy vidět; neboť to nemůže. Také je ještě obrovská propast od místa, které se nazývá „u nohou Jeho trůnu“. Lidský duch ji nikdy nemůže překlenout. Člověk se proto musí spokojit s tím, co má. Již to je nesmírně mnoho, avšak skutečně nevyužil z toho ani tu nejmenší část!
-Dosavadní prázdná slova budou silou Světla tentokrát zjevna! Tím nastane samo od sebe vypuzení všeho chorobného a ozdravění. I všechno falešné bude probuzeno k životu a musí ukázat své plody veškerému lidstvu! Podle toho bude pak poznáno! Hněv všemohoucího Boha nechá zlo zahynout samo v sobě! Jedině nedbáním Božských zákonů mohly uzráti takové výstřelky a špatné ovoce, které musíte dnes všude přijímat a požívat, abyste se při tom osvobodili nebo se tím zničili!
+Avšak lidští duchové //zde na zemi// a také všichni ve stvoření před Bohem //rovnocenní nejsou!// Takový názor je neblahý omyl! Nejprve musí být člověk ve své zralosti a čistotě tak daleko, aby mohl před Bohem obstát nebo mohl stát, a teprve //pak// smí říct, že je pokládán za //rovného// s ostatními, kteří současně stojí před Bohem. Je pak lhostejno, co leží //za ním,// protože nemůže stát před Bohem dříve, než to všechno vyřešil, vymazal všechno, co dříve na něm bylo falešné, ať už se jednalo jen o názory, nebo činy. Je to rozuzleno a odpykáno, jakmile stojí před stupni trůnu; neboť dříve tam nedojde. Ani lstí, ani násilím; neboť zákony ve stvoření to nepřipouštějí.
-Až se tato zla odstraní sama sebou, //pak// budou lidé pomalu poznávat, jak ve skutečnosti trpěli tímto jedem. Teprve //potom// budou moci svobodně vydechnout ve svěžím vzduchu, který vytvořily očistné bouře nejtěžšího druhu.
+Stojí-li tam však jednou, tak je i při největších předešlých chybách bezpodmínečně zcela stejný, jako by na něm nikdy nebylo něco falešného! Tak to má současně také zde na zemi platit podle vůle Boží, avšak lidé na to nedbají v zákonech, které sami vytvořili, neopírají se při tom o Boží vůli, nýbrž sami očekávají od Boha vždy více, než jsou sami od sebe ochotni dát svým bližním! To již kdysi Kristus dosti zřetelně řekl ve svém podobenství o nevěrných služebnících. —
-Dnes to však dosud není tak daleko. Všude vládne jen strach! Lidstvo nechce to ovšem ještě připustit, ale vzdor tomu jedná z tohoto strachu, neboť všude objevuje se již nenávist! Nenávist vychází však //jen ze// strachu! Co je napadáno z nenávisti, to je ve všech případech také obáváno. Takový je zvyk pozemských lidí.
+Dosavadní prázdná slova stanou se v síle Světla nyní zjevná! A tím nastane samo od sebe vypuzení všeho doposud nemocného a ozdravění. Také všechno falešné bude probuzeno k životu a musí ukázat své ovoce celému lidstvu! Aby to na tom poznalo! Hněv všemohoucího Boha nechá zlo, aby se rozsápalo samo v sobě! Avšak jen skrze nedbání Božích zákonů mohly nastat takové výstřelky a dozrát špatné ovoce, které dnes musíte všude přijímat, abyste se požíváním při tom od něj osvobodili, nebo se tím zničili!
-Skutečná nenávist vzniká jen ze strachu. Nikdy z hněvu nebo z rozhořčení, které zase vzniká jen ze svatého hněvu. Nenávist nemůže také vzniknout z pohrdání ani z hnusu.
+Když se toto zlo samo sebou odstraní, //pak// lidé pozvolna poznají, jak pod tímto jedem ve skutečnosti trpěli. Teprve //pak// budou moci volně vydechnout v čerstvém vzduchu, který vytvoří očistné bouře nejtěžšího druhu.
-A poněvadž strach přechází již v nenávist, není příliš dalekým konec. Vždyť tento strach vzniká v pozemských lidech před tlakem Světla, jemuž nemohou uniknout vyzkoušenou a obvyklou chytrostí rozumu, který poprvé po tisíciletích selhává, poněvadž je bezmocný proti živé a všemohoucí vůli Boží! --
+Avšak dnes to ještě není tak daleko. Všude panuje ještě strach! Lidstvo si to sice ještě nechce přiznat, avšak přesto jedná z tohoto strachu; neboť se již ukazuje nenávist! Skutečný výchozí bod nenávisti //je// však strach! Co je napadáno z nenávisti, to je také ve všech případech obáváno. Taková je zvyklost pozemských lidí.
-Všechno dění, které vám vysvětluji, zasahuje veškeré lidstvo. Nemyslete proto lidským způsobem, že to bude všechno vyřízeno ve dnech, týdnech nebo měsících. Je to zápas, který trvá již leta a jehož konec jako bezpodmínečné vítězství Světla je vetkán do prazákonů stvoření!
+Jen ze strachu povstane skutečná nenávist. Nikdy ne z hněvu, z odporu, který zase plodí svatý hněv. Nenávist také nemůže povstat z opovržení ani z hnusu.
-Lidé, //probuďte se// v prožití, abyste nemuseli zahynout! Neboť brzy má vzniknout nové lidstvo, které vědomě bude žíti v záchvěvech prazákonů stvoření a tím odvrátí chorobu jako důsledky falešného života tak, že na této pozemské pláni bude vládnouti jen mír a radost. Vám ke spáse, Bohu ke cti!
+A protože strach již přechází v nenávist, tak konec již není daleko; neboť tento strach nyní v pozemských lidech povstává před tlakem Světla, kterému nemohou uniknout s osvědčeným a obvyklým mudrováním rozumu, který poprvé po tisíciletích selhává, protože je proti živoucí a všemohoucí vůli Boží bezmocný! —
+Zahrnující celé lidstvo je veškeré dění, které vám vysvětluji. Nemyslete proto lidským způsobem, že všechno se nyní vyřídí ve dnech, týdnech nebo měsících. Je to boj, který trvá již léta, avšak jeho konec je jako bezpodmínečné vítězství Světla vetkán do zákonů stvoření!
+Lidé, //probuďte// se v prožití, abyste se v tom nemuseli ztratit! Neboť brzy má povstat lidstvo, které se vědomě zachvívá v prazákonech stvoření, aby zůstalo odvráceno neštěstí jako důsledek falešného života a mohl na této pozemské pláni panovat jen mír a radost. Vám ke spáse, Bohu ke cti!