Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 20. Jemnohmotné trnité křoví. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:jemnohmotne_trnite_krovi to cs:doznivani:hlas:jemnohmotne_trnite_krovi Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 21. Jemnohmotné trnité křoví. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:jemnohmotne_trnite_krovi to cs:doznivani:plamen:dil_i:jemnohmotne_trnite_krovi Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Jemnohmotné trnité křoví. ======
-Již odedávna označuje se cesta ke Světlu a Pravdě jako trnitá a kamenitá, namáhavá a těžká.
+Cesta ke Světlu a Pravdě je již odedávna označována za trnitou a kamenitou, namáhavou a těžkou.
-Člověk to prostě přijímá jako skutečnost. Nikdo nepřemýšlel, //proč// je tomu tak a jaký je pro to vlastně důvod. A když se tím //přece// někdy zabýval, udělal si jistě falešný obraz.
+Člověk to prostě přijímá jako fakt. Nikdo nepřemýšlí, //proč// tomu tak je, co k tomu může být skutečným důvodem. A kdo se tím //přece// jen někdy zaměstnává, vytvoří si o tom dozajista falešný obraz.
-Plna trní a kamení, namáhavá a těžká jest jen ona cesta, která je //zanedbaná,// po které se málo chodí!
+Plná trní a plná kamení, namáhavá a těžká je jen ta cesta, která je //zanedbávaná,// kterou se tedy málo chodí!
-//To// je příčina, proč se těm nemnohým, kteří ji po mnohém bloudění zvolí k chůzi, jeví tak těžkou. Zde je třeba vzít v úvahu přirozené dění, ne však falešné myšlenky a fantasie, do nichž se lidský mozek rád utíká.
+//To// je důvod, proč se těm několika, kteří ji po mnohých omylech zvolí k chůzi, zdá těžkou. Také v tom musí se neustále brát v úvahu přirozené dění, ne, co je falešně vymyšlené a fantastické, do kterého se lidský mozek při takovémto myšlení rád vydá.
-Cesta ke Světlu byla již od prapočátku jen světlá a krásná. A je takovou i dnes, když lidský duch po ní kráčí, svobodný v duchu, netísněn falešnými názory, jimiž mnozí své duchovní cesty nechali zarůsti jako plevelem!
+Cesta ke Světlu byla od počátku také jen světlá a krásná. A také dnes ještě není jinou pro //ty// lidské duchy, kteří ji nastoupí //svobodným// duchem, nezdržováni falešnými názory, kterými mnozí svou duchovní cestu tuze rádi osázeli a nechali zarůst!
-Záleží úplně na člověku! Člověk, který dává svému duchu //volně// vzhlížeti ke Světlu, který ve svých citech nikdy nezanedbává zkoumání a odvažování toho, čemu se učí od svých spolubližních, nebo co tito mu vypravují, ten //pěstuje// tím cestu ke Světlu a udržuje ji čistou! Nenachází žádného trní a žádného kamení, když po ní kráčí. Vidí jen světlem ozářené měkké květinové koberce, které blaží oko a zrychlují jeho krok!
+Záleží to zcela na člověku! Člověk, který nechává svého ducha ještě //svobodně// vzhlížet ke Světlu, který ve svém cítění nikdy neopomíjí odvažovat to, co od svých bližních učením nebo vyprávěním přijme, ten má tím cestu ke Světlu //upravenou// a udržuje si ji čistou! Nenachází žádné trní, žádné kamení, když po ní kráčí, nýbrž jen světlem ozářené měkké květinové koberce, které jen uchvacují zrak a povznášejí jeho krok!
-Každý člověk má sám pečovat o svou cestu. Sám se má o ni starat a sám se jí má zabývat. Kdo tak nečiní, pro toho je pak tato cesta následkem jeho nedbalosti plná trní a kamení, je těžko schůdná a velmi často je i úplně zasypaná. Na konec, když pak hledá, nemůže ji často již ani objeviti! Chce-li člověk svou cestu udržet volnou a krásnou, je bezpodmínečně nutno, aby všechno, co slyší a čte, pečlivě zkoumal svým cítěním. Při čtení nebo slyšení nějaké věci vycítí pak ihned na začátku, zda ho to tísní nebo dokonce mate, či hřeje a zní jako hlas domova.
+Každý člověk má o svou cestu pečovat sám, má se o ni starat, má se jí zaměstnávat. Kdo to nedělá, tomu se stane skrze nedbalost trnitou a kamenitou, už jen těžce schůdnou a velmi často také zcela zasypanou, takže ji nakonec nikdy více nemůže objevit, i kdyby se o to snažil!
-Nesmí jen nikdy při tom zapomenout, že pravá velikost a přirozenost kotví vždy pouze v //prostotě!// Kde //tato// chybí, kde je nutno používat všech možných označení, tam chybí také správnost. Cesty nejsou pak nikdy jasné a nemohou býti také slunné.
+Odvažovat ve svém vlastním cítění to, co člověk slyší a čte! To je pro něj nutné, pokud chce svou cestu udržovat volnou a krásnou. Bude při tom ihned cítit, při čtení nebo poslechu nějaké věci, již na začátku, zda ho to tísní, možná i mate, nebo hřeje, jako zvuk domova.
-Tak na příklad každý člověk, který má v sobě jasno, vycítí při čtení nebo slyšení všeho mystického nebo okultního ihned všechny nejasnosti, tak jako u církevních dogmat. Zahalenost nebo vznešeně znějící slova mají všude zakrýt příliš zřetelně vystupující nevědomost. Lichotí se tam velmi často lidské duši a její hlavní slabosti opěvují se sladkou písní. A to v první řadě domýšlivost, aby se tak lehce a ochotně přehoupla přes všechna shnilá místa. Nepozoruje pak hlubokých mezer a nepoznává nemožností, které se jí vždy znovu výstražně staví v cestu.
+Nesmí jen při tom nikdy zapomenout, že skutečná velikost a přirozenost je vždy zakotvená také jen //v jednoduchosti!// Kde //tato// schází, kde se potřebuje sahat ke všem možným označením, tam také chybí správnost. Tyto cesty nejsou pak nikdy jasné a nemohou být také slunné.
-Kdo však slyší při tom jemná varování svého nezkaleného ducha, ten udržuje si volnou cestu ke Světlu a k Pravdě.
+Tak bude například každý v sobě jasný člověk při četbě nebo poslechu všeho mystického nebo okultního ihned silně cítit nejasnost, jakož i u dogmat církví. Neurčitost nebo vysoce znějící slova mají všude zakrýt až příliš zřetelně vyčnívající nevědomost. Lichotí se pak velmi rádo lidským duším, jejich hlavní slabosti se opěvují sladkou písní, v první řadě jejich domýšlivost, aby se lehce a povolně přenesly přes všechna hnijící místa, nedbale nepoznávajíce hluboké mezery a nemožnosti, které se jim varovně stále znovu ukazují.
-Kdo však nechá se přivábit touto nejasností a dusnotou, protože popřál místa svým vlastním fantastickým myšlenkám, ten nechává v sobě zarůsti čistou cestu hložím, které pak jeho chůzi brzdí a ztěžuje, ba často ji i znemožňuje!
+Kdo však při tom slyší jemná varování svého nezkaleného ducha, udržuje si cestu ke Světlu a Pravdě volnou.
-Příliš veliká a lákavá jsou vábení, aby člověk poskytl svým vlastním fantastickým výtvorům prostor bez hranic. Počet lidí, kteří v tom pak s radostí rejdí, nemá žádného konce. Každý může si při tom cosi říci a smí se cítit důležitým v tomto chmurném, divokém světě nevědomostí!
+Avšak kdo se nechá zlákat touto nejasností a dusnem, protože to poskytuje vlastním fantastickým myšlenkám neomezený prostor, ten nechává jasnou cestu v sobě zarůst popínavými rostlinami, které jeho svobodnou chůzi brzdí a ztěžují ji a často jí také zcela zamezí!
-Věřící různých církví nejsou na tom nikdy tak zle, jako stoupenci okultních sekt a společností, chtějí-li se osvobodit a volně vyprostit k Pravdě. Věřící potřebují se opravdu jen trochu snažit, všechno v sobě klidně jednou uvážit, aby ihned poznali mezeru, kterou do toho vneslo rozumové vědění, jež zatemnilo a zmátlo pravou cestu!
+Vábení moci poskytnout prostor vlastním fantastickým útvarům bez hranic, jsou příliš veliká. Počet těch, kteří v tom s radostí chtějí rejdit, nemá vůbec žádného konce, protože každý při tom může něco říci a smí se cítit důležitým v těchto pochmurných nejasnostech chaotického světa myšlenek!
-Vážnému lidskému duchu nedá mnoho práce, aby ve všech církvích rychle rozeznal Pravdu od omylů. Proto není církevní vázanost pro opravdu zkoumajícího člověka tak veliká, jak se zdá! Dostačí prosté a poctivé chtění, aby tato pouta byla v rychle procitlém //vlastním// přesvědčení ihned roztržena.
+Pro církevní věřící nebude to zdaleka tak těžké, aby se probojovali k Pravdě, jako pro stoupence okultních sekt a sdružení. Potřebují se jen o to poněkud vážně snažit, klidně v sobě odvažovat, aby ihned poznali mezery, které tam vpletlo rozumové chtění vědět a které pravou cestu zatemnily a zamotaly!
-Církve drží pevně jen duchovně //líné// lidské duchy. Těch není však také škoda, poněvadž se tím projevují jako líní služebníci svého Pána.
+Vážného lidského ducha to nestojí žádné velké úsilí, aby ve všech církvích rychle rozeznal Pravdu od omylů. Proto není pouto církví pro skutečně zkoumajícího člověka nikdy tak veliké, jak se zdá! Prosté poctivé chtění již stačí, aby toto pouto bylo ihned přetrženo v rychle se probouzejícím //vlastním// přesvědčení.
-Při klidném pozorování vidí každý člověk velmi brzy, že dnešní církve neznamenají nic jiného, než organisaci //světské// snahy po moci a jejím udržení. Smýšlení a jednání jejich zřízenců dokazuje to v každou hodinu vždy znovu ve štvaní a nepřátelství proti těm, kdo jim nejsou po vůli! Poznati to není tak těžké. Právě tak všechna dutá místa a nemožnosti, jež byly vpleteny do učení, tvrzení a jednání. K tomu není vůbec zapotřebí nějak zvlášť bystrého ducha.
+Pevně drží církve jen duchovně //líné// lidské duchy. Těchto však také není škoda, protože se tím prokazují jen jako líní služebníci svého Pána.
-Mezi //myslícími// lidmi nemůže žádná církev natropiti tolik škody, jak se často myslí. Neboť církev nemůže poutati ty, kteří jsou duchem //živí!//
+Při klidném pozorování vidí každý člověk velmi brzy, že dnešní církve neznamenají nic jiného než nástroj //světského// úsilí po moci a sebezáchovy, což smýšlení a jednání jejich zaměstnanců každou hodinu stále znovu dokazuje ve štvaní a nepřátelství vůči těm, kteří jim nejsou po vůli! To všechno není těžké poznat. Právě tak všechna dutá místa a nemožnosti, které jsou vpleteny do úkonů, tvrzení a učení. K tomu není zapotřebí vůbec žádného bystrého ducha.
-Avšak nezměrné škody, které je těžko napravit, přináší pro lidské duchy okultní sekty a společnosti všeho druhu! Vzdor tomu, že snaží se klamati vlastní vědou, která je vším možným, //jen ne// pravým věděním! Rozumovým lidem lichotí právě tak, jako všem hledajícím. A proto mají úspěch. Neboť i mezi hledajícími je veliký počet těch, kteří vzdor hledání Světla vlečou s sebou ještě všechny ješitnosti svých duší, jimž přirozeně padají rychle v oběť.
+Proto nemůže církev //myslícím// lidem přinést tak velkou škodu, jak se často předpokládá. Ty, kteří jsou v duchu //živí,// není schopna spoutat!
-A poněvadž právě okultismus a mystika poskytují těmto ješitnostem neomezené vývojové možnosti, přitahují je podle zákona přitažlivosti stejnorodého také k sobě! Okultisté často již pozorovali a snažili se využíti zevnějších, tedy nejzazších a nejmenších //projevů// tohoto zákona. Své slabé působení v tomto přirozeném dění nazývali z důležitosti „magie“! Zní to dobře a mimo to to tajemně působí!
+Avšak škody nemající sobě rovné, které lze sotva opět napravit, přinášejí pro lidského ducha okultní sekty a sdružení všeho druhu! Ačkoliv se jen snaží předstírat vlastní vědění, které vlastně //žádným// pravým věděním není! Lichotí lidem rozumu, jakož i všem hledajícím. A tím mají úspěch; neboť také mezi hledajícími je velké množství těch, kteří navzdory hledání Světla vlečou s sebou ještě všechny ješitnosti svých duší, jimž přirozeně rychle padnou za oběť.
-Neznají však ještě tohoto //zákona// v jeho prostotě, v jeho velikosti a v jeho skutečném významu, který nutí a prožhavuje svět! Neví, že s celou svou vědychtivostí jsou postrkováni v rukou těchto zákonů stvoření bezmocně sem a tam, jako žalostné loutky!
+Protože právě okultismus a také mystika nabízejí těmto ješitnostem neomezené možnosti vývoje, táhne je to tam také podle zákona přitažlivosti stejného druhu! Vnější, nejmenší //účinky// tohoto zákona postřehli okultisté často a snaží se jich využít. Své slabé působení v tomto přirozeném dění nazývají nyní vychloubačně „magií“! Zní to dobře a působí to kromě toho i tajemně!
-Činnost a působení těchto lidí //připoutává// jejich souběžce a stoupence na //nížiny,// kterých by nepotřebovali vůbec dbát, kdyby šli klidně svou cestou ve vší prostotě a důstojnosti, jaká přísluší lidskému duchu. Takto budou však zadrženi zpět a z největší části budou proto dokonce ztraceni. Neboť osvobodit se z poutavých hraček okultistů vyžaduje pro lidského ducha ohromného napětí síly. Taková činnost odchyluje duchovní síly od přímých cest, které vedou vzhůru! Jen zřídka mohou vyvinouti sílu k opětnému osvobození, poněvadž //silní duchové// stejně nezůstávají mezi okultisty, leda z toho důvodu, aby tam holdovali své ješitnosti.
+Avšak tento //zákon// sám o sobě v jeho jednoduchosti, a přece ve skutečném svět prožhavujícím a nutícím významu vůbec neznají v jeho velikosti! Neví, že s celým svým chtěním vědět jsou posouváni v ruce tohoto zákona stvoření bezmocně sem a tam jako žalostné loutky!
-V četných okultních oborech možno skutečně najíti něco vědění jedině tam, kde se jedná //jen// o nejnižší okolí jemné hrubohmotnosti, případně hrubé jemnohmotnosti a o nic jiného. Kde se tedy jedná o nejbližší přechodní vrstvy, které byly opatřeny vznešeně znějícími jmény, aby to aspoň trochu znělo. Pak to odpovídá domýšlivosti všech tápajících.
+Působení těchto lidí //svazuje// jejich souputníky a následovníky //v nížinách,// kterých by si nemuseli vůbec všímat, pokud by šli klidně svou cestou ve vší jednoduchosti a důstojnosti, která přísluší lidskému duchu. Takto však budou zadrženi, a tím jsou dokonce z největší části ztraceni; neboť to vyžaduje od lidského ducha ohromné vypětí síly, aby svobodně vyšel z ducha poutajících hříček všech okultistů. Takovéto činnosti odvrací duchovní síly od přímých cest, které vedou vzhůru! Posbírat sílu k opětovnému svobodnému návratu z toho mohou jen málokdy, protože silní //duchové// stejně nezůstávají mezi okultisty, leda z toho důvodu, aby se tam oddávali své ješitnosti.
-Ve skutečnosti je to právě tolik, jako nic. A přece! Jenže neslouží to ke vzestupu, nýbrž k //připoutání// každého lidského ducha, který ve svém původním způsobu potřebuje jen hrdě a volně přejíti přes tyto nížiny, aniž by se tam zdržoval. Takto však přikládají cenu nicotnostem a činí z nich hloží. Tohoto jednání okultistů používají pak Luciferovi trabanti jako léčky pro statisíce! Zůstávají v nich viset jako mouchy v pavučinách.
+Jestliže však v nesčetných okultních oborech lze někdy skutečně nalézt trochu vědění, tak se jedná //jen// o nejnižší okolí jemné hrubohmotnosti nebo také hrubé jemnohmotnosti a o nic jiného, tedy o nejbližší přechodové vrstvy, které jsou nazývány vysoce znějícími jmény, aby to také trochu znělo, jak to odpovídá domýšlivosti všech tápajících.
-Pohleďte jen na jejich knihy! Co je v nich obsaženo sebeopojení a malé i velké vědychtivosti!
+Ve skutečnosti je to stejné jako nic. Nebo přece! Jenomže ne ke vzestupu, nýbrž ke //spoutání// každého lidského ducha, který ve svém původním druhu potřebuje jen hrdě a svobodně přes to přejít, aniž by se u toho ještě zdržoval. Takto však přikládají hodnotu nicotnostem, které takto činí popínavými rostlinami, kterých luciferští trabanti skrze jednání okultistů používají nyní jako léčky pro statisíce! Zůstávají v nich viset jako mouchy v pavučinách.
-S vytrvalostí a pílí, kterých bylo možno použít k lepším věcem, nafukují se tu směšně malé a samozřejmé maličkosti na veliké věci. Tyto události posuzuje každá babička mnohem jasněji, než tito potomci, upozorňující s křikem na sebe a na své vědění. Čím je událost divočejší, čím nesrozumitelnější je způsob výrazu ve vyšroubovaných formách, tím se považuje za krásnější. Nejvyšším cílem je při tom často pouze sensace, tak jako u mnohých, nyní v masách se vynořujících novinářů, jimž není nic svato a nejméně již Pravda.
+Pohleďte přece na jejich knihy! Co je v nich již nahromaděno sebeopojení a velké i malé vědychtivosti!
-Jest neuvěřitelné, co všechno bylo vypuštěno na lidstvo! A mnozí sáhnou po tom velmi rádi. Je to přece „interesantní“ a může to dokonce přivodit někdy mrazení v zádech. Čtenář může při tom zapřádati své myšlenky dále a přivésti sám sebe do lehkého mrazení a hrůzy. Může při tom dokonce hráti jistou roli, neboť se cítí náhle obklopen nejtajemnějšími věcmi, které ho dříve nikdy ani nenapadly. Nyní tu //náhle// cosi //jest,// co se odehrává kolem něho a to //k vůli němu!//
+Směšně zveličují se malé, samozřejmé příhody na vysoké věci s houževnatostí a vytrvalostí, které by bylo možné vynaložit k lepším věcem. Příhody, které prababička posuzovala mnohem jasněji než tito potomci, kteří chtějí na sebe a své vysoké vědění upozorňovat mnohým pokřikem. Čím šílenější události, čím nesrozumitelnější způsob vyjadřování ve vyšroubovaných formách, tím jsou shledávány krásnějšími. Senzace za každou cenu je při tom často nejvyšším cílem, jako je tomu u tak mnohých novinářů vynořujících se nyní v celých masách, kterým není již nic svaté, nejméně však Pravda.
-Člověk tomu sice úplně nerozumí, ale může to vyzdobit bohatou fantasií a vábí to //„možnostmi“//. Lidé vykládají pak z vlastní domýšlivosti mnohé z toho, co dosud prožili a to, co dosud nestálo za to, hraje náhle velikou roli.
+Je neuvěřitelné, co tu všechno bylo vypuštěné na lidstvo! A mnozí chopí se toho až příliš ochotně. Je to přece „interesantní“ a může to přinést dokonce někdy i mrazení v zádech. Čtenář a posluchač může podněcuje sám sebe dále spřádat myšlenky v lehké hrůze, a dokonce při tom hrát i nějakou roli; neboť se přece cítí obklopen nejtajemnějšími věcmi, které ho dříve nikdy nevzrušovaly. Nyní //je// náhle někým, kolem kterého se mnoho odehrává //kvůli němu!//
-Život dosud tak prázdný dostává náhle obsah! A tím člověk //podle svého mínění// mnoho získal, probudil se a nazývá se duchovně vědoucí!
+Právě všechno to, co člověk zcela nechápe, avšak s bohatou fantazií může okrášlit, láká ho //„možnostmi“!// Podle vlastního dobrozdání objasňují pak lidé mnohé z doposud prožitého, z čehož ledacos náhle hraje velkou roli, zatímco to doposud nestálo za povšimnutí.
-Prazvláštní lidé! Ani je nenapadne pomysliti, že by tomu ve skutečnosti mohlo býti také //jinak//. Plavou jen ve vlastním myšlenkovém světě, který je jim pohodlný, poněvadž byl vytvořen z jejich vlastních pojmů.
+Život, který byl doposud tak prázdný, dostal obsah! A tím získal člověk //podle svého mínění// hodně, probudil se a nazývá se duchovně vědoucím!
-Avšak tento svět nemá trvání! Musí se rozpadnout v hodině soudu! Pak stojí všechny tyto duše v mrazivém, nevylíčitelném zoufalství bez opory a budou strženy do víru, který tlakem Světla se vyvine ve smršť.
+Zvláštní lidé! Vůbec je již nenapadne se zamyslet, že by tomu ve skutečnosti mohlo být také //jinak.// Plavou ještě jen ve svém vlastním světě myšlenek, který je jim tak pohodlný, protože je z jejich vlastních pojmů.
-Tím však obdrží všichni jen to, co si sami vytvořili! Nezměrné jsou škody, které natropili svou ješitností. Svaté pojmy, které pomáhají lidem skutečně vzhůru, jsou jimi zkřiveny a zkresleny. Zůstaly z nich ještě pouze nejšpinavější náhražky, které ukazují znak nejhrubší lidské domýšlivosti. Už jen v tom hrozí strašlivý soud!
+Avšak tento svět nemá trvání! Musí se rozpadnout v hodině soudu! Potom však budou tyto duše stát mrznouce v nevýslovném zoufalství, bez opory, a budou strženy do víru, který se musí podoben smršti náhle rozvinout skrze tlak Světla.
-Byly způsobeny hrozné zmatky. Povrchní pozorování nejvzdálenějších výběžků skutečného dění ve stvoření se považuje za vědění, které má vysvětlovati příčiny a jevy. Při tom ti, kdo takto mluví, nemají žádného opravdového vědění o zákonech tohoto stvoření. Nemají o nich vůbec ani tušení a čerpají pouze ze své vybičované fantasie! Pokroutili moudrost Boží, která spočívá ve stvoření, pošpinili svaté zákony, jimž nemohou vůbec rozuměti a zdrželi tisíce lidí od toho, aby šli prostou a jasnou cestou, která je každému lidskému duchu přesně předepsaná a také užitečná a která ho chrání před nebezpečími! Naproti tomu oni sami vyvolali ještě nesčetná nebezpečí, jichž dříve nebylo. Byla zformována teprve tímto lehkomyslným jednáním!
+Tím všichni obdrží jen to, co si sami vytvořili! Nesmírná je škoda, kterou natropili ve své ješitnosti. Svaté pojmy, které lidem skutečně pomáhají vzhůru, jsou skrze ně pokřiveny a zkomoleny. Zůstaly z nich jen ještě nejšpinavější náhražky, které ukazují pečeť nejhrubší lidské domýšlivosti. Již jen v tom hrozí strašlivý soud!
-Je však blízko den, kdy jejich prázdná vědychtivost má předstoupiti před Světlo, kde musí býti poznána a musí se zhroutit! Oni jsou //nejhoršími// nepřáteli všech lidí na zemi, kteří se snaží ke Světlu. Nemají v sobě ani jediné vlastnosti, která by při uvážení zasluhovala omluvy! Nevědomky jsou největšími horliteli mezi temnými lovci lidských duší! Nevědomky, protože ješitnost kalí v nich jejich vlastní jasný rozhled. Sami nebudou již moci nikdy dosáhnouti síly k záchraně, poněvadž se příliš mnoho zapletli do sítě pozemského rozumbradství a omylů, do kterých se zahrabali!
+Byly způsobeny strašlivé zmatky. Povrchní pozorování zcela vzdálených výběžků skutečného dění ve stvoření je postaveno jako vědění, které má sloužit k objasňování příčin a dějů, aniž by měli ti, co takto hovoří, také opravdové vědění o zákonech tohoto stvoření. Nemají o nich vůbec žádné tušení a čerpají jen ze své vybičované fantazie!
-Ve své bezmezné osobivosti nejen, že zmenšují velikou Boží lásku, ale chtějí se dokonce sami vyvinouti na Božské lidi!
+A tak křiví moudrost Boží, která spočívá ve stvoření, špiní svaté zákony, které nechápou, vůbec je neznají, a zdržují tisíce lidí od toho, aby šly prostou a jasnou cestou, která je každému lidskému duchu přesně předepsána a je také užitečná a která ho chrání před nebezpečím! Oni sami však vyvolají nesčetná nebezpečí, která před tím nikdy nebyla, nýbrž byla teprve zformována tímto lehkomyslným konáním!
-Nebude to však trvati dlouho a celé lidstvo musí poznat, jaká bezmezná hloupost skrývá se právě v //této// myšlence. Tato myšlenka samojediná již ukazuje, že tito lidé nemohou míti vůbec ani tušení o pravých Božích zákonech ve stvoření a o tomto stvoření samotném!
+Avšak je blízko den, kdy jejich dutá vědychtivost má předstoupit před Světlo, kde se dá poznat a musí se zhroutit! Oni jsou nejhoršími nepřáteli všech ke Světlu usilujících lidí na zemi, kteří nemají ani jednu vlastnost, která by při zvážení mohla skrývat omluvu! Nevědomě jsou nejhorlivějšími mezi lovci lidských duší pro temnoty! Nevědomě, protože ješitnost jim kalí vlastní bystrost. Sami nebudou také nikdy schopni ještě dosáhnout síly k záchraně; neboť jsou příliš zapleteni do sítí pozemského chtění vědět všechno nejlépe a omylů, do nichž se zavrtali!
-Lidskému duchu, který má ve stvoření jen //sloužiti// Světlu, staví sami trůn! Snaží se pozvednouti ho na střed, ba na východisko.
+Ve své bezmezné drzosti zmenšují však nejen velikou Boží lásku, nýbrž chtějí se z části ještě sami vyvinout dokonce na Božské lidi!
-Když dnes některý tělesně neb duševně trpící člověk obrátí se ve žhavé modlitbě ke svému Bohu a je tam vyslyšen tak, že může ozdravěti, tu přinášejí tito rozumbradové o tom pak jednostranná vysvětlení, která se pokoušejí Boha zmenšovati. Mluví o autosugesci, která prý přivodila toto ozdravění, mluví o síle spočívající v //lidském těle// neb v lidském duchu, která mu dovoluje tvořiti všechno, co jen správným způsobem chce!
+Nebude dlouho trvat a veškeré lidstvo bude muset poznat, jakou bezmeznou hloupost skrývá právě //tato// myšlenka. Ona zcela sama již ukazuje, že tito lidé nemohou mít o pravých Božích zákonech ve stvoření a o tomto stvoření samotném vůbec žádného tušení!
-Tím chce se zpívati vznešená píseň //lidským// možnostem a špiní se tak svatost víry a přesvědčení v moc Boží! Špiní se! To je pravé slovo. Vždyť mnozí podle toho chtějí dokonce tvrdit, že Syn Boží sám kdysi působil sugescí a spekuloval na autosugesci!
+Staví také lidskému duchu, který má ve stvoření jen //sloužit// Světlu, dokonce trůn! Snaží se ho pozvednout na centrální bod, ba dokonce na východisko.
-Tak daleko stupňovala se u mnoha okultistů lidská domýšlivost! Stali se popěrači Boha a oslavovateli lidského ducha!
+Když se dnes člověk trpící na těle nebo na duši obrátí ve vroucí modlitbě na svého Boha a je odtamtud vyslechnut, takže se může uzdravit, tak přinášejí tito, co chtějí vědět všechno nejlépe, pro to jednostranná vysvětlení, kterými se snaží zmenšit Boha. Hovoří o autosugesci, která toto uzdravení přinesla, o síle, která spočívá //v lidském těle,// v lidském duchu, jež mu dovolí vytvořit všechno, co jen správným způsobem chce!
-Všichni s tím sice nesouhlasí, poněvadž nevidí, že jejich učení mohou vésti na konec jen k tomuto bodu! Vidí-li se až na konec, pak nezadržitelně posledním plodem těchto učení je popření nedotknutelné moci Boží! V luciferovské obratnosti kroutí se skutečnosti v obraz, který sice působí velmi věrohodně na rozum, vědoucímu však ukazuje ostré hranice, kde chápavost takových okultistů nemůže již dále. To ukazuje pouze na rozumové chtění. Není tu však ani stopy po čistém, duchovním vědění! Nejhrubší sebeklam nechává okultisty považovati se za učedníky čistých duchovních věd! Je v tom téměř jemná ironie.
+Chce se tím rychle zpívat vznešená píseň možnostem //člověka// a špiní se tím svatost víry a přesvědčení o Boží moci! Špiní! To je to správné slovo. Neboť mnozí chtějí tvrdit dokonce i to, že Syn Boží sám kdysi působil sugescí a pěstoval autosugesci!
-Se vším, co činí a říkají, dokazují opět vždy znovu, že mají vyhraněné rozumové chtění se zvláštním zdůrazněním všech jeho slabostí. Že jsou však daleko vzdáleni duchovnímu vědění, vůči kterému stojí úplně bezmocně. Nemají ani tušení o pravém druhu všeho zákonitého působení ve stvoření a tím méně mají pochopení pro podivuhodné stvoření samo.
+Tak dalece se stupňovala tato lidská domýšlivost mnohých okultistů! Stali se popírači Boha a oslavovali lidského ducha!
-Ani zázračné uzdravení a zázraky Kristovy nebyly vyřazením zákonitosti ve stvoření. To se vůbec nemůže státi, poněvadž zákony Boží ve stvoření jsou již od počátku //dokonalé// a nemohou tedy býti změněny nebo vyřazeny.
+Ne všichni to přiznávají, protože nevidí, že jejich učení mohou nakonec vést jen k tomuto bodu! Popření nedotknutelné moci Boží je nevyhnutelné poslední ovoce, které učení nesou, dohlédne-li se na konec!
-Božská síla zrychluje všechny projevy zákonů a tímto způsobem může přivoditi //zázraky//. Pochod sám je vždy jen podle zákonů stvoření, neboť jinak není vůbec možný žádný pochod ve stvoření, ba ani ten nejprostší pohyb. Vznešená síla původu Božského může však urychliti //projev// a přivoditi ho v mnohých případech ihned a bezprostředně! Jedině v tom jsou a vznikají //zázraky// pro lidského ducha!
+V luciferské obratnosti ohýbají skutečnost k obrazu, který pro rozum působí velice důvěryhodně, avšak vědoucímu ukazuje ostrou hranici, kam už chápání takovýchto okultistů již dále nemůže. To ukazuje pouze rozumové chtění, avšak ani stopu po čistém duchovním vědění! Nejhrubší sebeklam nechává okultisty pokládat se za učedníky čistých duchovních věd! Spočívá v tom téměř jemná ironie!
-Bůh sám nebude nikdy jednati libovolně, protože skrývá v sobě zákony v nejčistší formě a také sám je zákonem. Každé Božské jednání bude tedy vždy odpovídati zákonům. Každý akt Boží vůle projevuje se proto vždy také jedině způsobem těchto zákonů!
+Se vším, co dělají a říkají, stále znovu jen nově dokazují, že mají nejvyhraněnější rozumové chtění, se zcela zvláštním zdůrazněním všech jeho slabostí, a že zůstávají velmi vzdáleni od duchovního vědění, vůči němuž stojí zcela bezmocně. Nemají ani tušení o pravém druhu veškerého zákonitého působení ve stvoření, tím méně chápou divuplné stvoření samotné.
-Představte si, že nemocný člověk prosí v modlitbě vroucně o uzdravení. Během této modlitby je duchovně široce otevřen pro splnění své prosby v pokoře nejčistšího druhu. Prosba stoupá proto vzhůru a na paprscích této pokorné prosby může sestoupiti opět splnění dolů k němu. Toto splnění jest //chtěním// ze Světla! Chtění je ve Světle samotném připravené vždy a v každý čas nezměněně ku pomoci tam, kde nalezne k tomu pravou půdu. Pokorná prosba //jest// pravá půda, na kterou může působiti čistá síla Světla. Je to pak ovšem také zásluha lidského ducha, protože se otevřel pro tuto možnost pomoci. Je to také důsledek jistého působení nebo chtění tohoto lidského ducha, //není to však příčina jeho uzdravení. Není to také jeho síla, která by mu mohla pomoci a která mu také pomohla!//
+Také při zázračných uzdraveních a Kristových zázracích nebyla nikdy tato zákonitost ve stvoření zrušena. To se vůbec nemůže stát, protože zákony Boží ve stvoření jsou již od počátku //dokonalé// a nemohou být tedy změněny nebo zrušeny.
-Člověk mohl se tomu jen otevříti, nemohl však nikdy autosugescí sám sebe uzdraviti! Okultista ve své krátkozrakosti tu zaměňuje //otevření se// k pomoci s pomocí samotnou! Je to ohromná vina, kterou tím na sebe uvalil a kterou bude muset těžce odpykat, poněvadž tím natropil v lidstvu nevylíčitelné škody a choroby!
+Boží síla urychluje všechny účinky zákonů a tímto způsobem může působit //zázraky.// Průběh sám je vždy jen podle zákonů stvoření; neboť jinak by přece nebyl vůbec žádný průběh ve stvoření možný, ani nejjednodušší pohyb. Vysoká síla Božského původu však může urychlit //účinek// a v mnoha případech ho způsobit ihned! V tom spočívá a nastává //zázrak// pro lidského ducha!
-Pomoc ve Světle pro ty, kdo se jí otevrou, je připravena //vždy//. V malých věcech člověka dokonce //stále obklopuje,// poněvadž část toho, přirozeně ovšem zeslabená, spočívá v samotném záření tohoto stvoření. Proto přišli „chytří“ lidé při svých pozorováních domýšlivě konečně na myšlenku, že je to //lidský duch,// který si sám může vytvořiti tuto pomoc.
+Samotný Bůh nikdy nejedná svévolně, protože v sobě přece nese zákony v nejčistší formě, sám je také zákonem. Každý Boží čin musí proto vždy odpovídat zákonu. Každý akt Boží vůle působí proto také vždy jen ve stejnorodém druhu těchto zákonů!
-Může si ji ovšem zařídit, avšak jen pravým otevřením ducha, aby //mohla vejíti!// Dále nic. Pomoc samotnou, sílu a záření k tomu on nevytváří! Tato jest jedině ve Světle samotném, v Bohu, který vám ji posílá!
+Vezměme příklad nemocného, který v modlitbě vroucně prosí o uzdravení. Během této modlitby je široce duchovně otevřen pro splnění své prosby, v pokoře nejčistšího druhu. Prosba vznáší se proto vzhůru a po záření této pokorné prosby může k němu zase sestoupit splnění. Toto splnění je //chtěním// ze Světla! Chtění spočívá ve Světle samotném, vždy neměnné, kdykoliv připravené k pomoci tam, kde se k tomu nachází pravá půda. Pokorná prosba je pravou půdou, kde může čistá síla Světla působit. Je to pak sice také zásluha lidského ducha, poněvadž se tím otevřel pro možnost pomoci, právě tak je to následek určitého působení nebo chtění tohoto lidského ducha, //avšak nikdy to také není příčinou samotného jeho uzdravení. Není to také jeho síla, která mu mohla pomoci a také mu pomohla!//
-Člověk pozoruje však jedině //účinek a z toho// vyvozuje důsledky, které dosud v mnoha případech byly důsledky klamnými, jež vznikly z domýšlivosti, kterou v sobě nesl! Při //správném// stanovisku, tedy při pravém, velikém otevření jeho ducha vypadaly by výsledky zcela jinak! To si však člověk zazdil učeními mnohých okultistů, jež by ho rády pozvedly k Bohočlověku! A to proto, že zákony stvoření jsou jim úplně cizími věcmi.
+Člověk je schopen se tomu jen otevřít, avšak nikdy se sám také nevyléčil autosugescí! Zde zaměňuje okultista ve své krátkozrakosti //otevření// se pomoci za pomoc samotnou! Je to ohromná vina, kterou si tím naložil a kterou bude těžké odpykat, protože tím bylo způsobeno nesmírné neštěstí pro lidstvo!
-Tisíceronásobně rozšířené a rozvětvené jsou paprsky sílícího a tím také léčícího Světla vetkány do pozdějšího stvoření, čekajíce na to, že jich tvorové využijí! Vždy však následují tlaku základních zákonů. Nejsou však v lidském duchu, tím méně v lidském těle, nýbrž jsou //mimo ně.// Lidský duch musí s nimi hledati spojení a správně se otevříti pro jejich přijetí. Nejlepší pro to jest zahloubání se ve vážné modlitbě.
+Protože je pomoc ve Světle pro ty, kteří se jí opravdově otevřou, //neustále// připravena a //neustále// je dokonce //obklopuje// v malých věcech, poněvadž její část sama spočívá, příslušně oslabená, ve vyzařování stvoření, tak přišli chytří lidé při svých pozorováních nakonec domýšlivě na myšlenku, že to je //lidský duch,// který si sám tuto pomoc může vytvořit.
-Poněvadž pomoc ze Světla je tu připravena pro lidského ducha vždy, když se //chce// pro ni otevřít, tu se stává, že mnohý nachází malou pomoc otevřením se, kterému se naučil. Tato pomoc byla mu dána v okamžiku, ve kterém se probudil cit lidského ducha, odpovídající skutečně správně zákonům ve stvoření a tím mohl dosáhnouti spojení. Tento cit nemusel si člověk pozemsky uvědomit, neboť je to pouze duchovní dění, které velmi často není pozemským rozumem pozorováno. K tomu stačí pohyb během okamžiku. Při tom dostaví se pomoc Světla, poněvadž stávající zákony nebudou nikdy přerušeny! Naplní se, i když o tom člověk //neví.//
+Může si ji //opatřit,// to ano, avšak jen skrze opravdové otevření ducha, aby ji //vpustil!// Víc nic. Samotnou pomoc, sílu a záření k tomu on nevytváří! Ta spočívá jedině ve Světle, v Bohu, který vám ji posílá!
-O tom neví však okultista nic a pevně věří, že ve skutečnosti toho dosáhl on, svou sugescí nebo autosugescí! Tím se klame, protože pak nikdy nebude pro něho pomoci tam, kde je nutně třeba větší síly než té, která je vždy připravena ještě uvnitř stvoření.
+Člověk však pozoruje jedině //účinek,// vyvozuje //z toho// své závěry, které byly až doposud v mnoha případech chybné a vznikly následkem domýšlivosti, kterou v sobě nese! Zcela jiné by to mohlo být při //správném// postoji, tedy při správném, velikém otevření jeho ducha! Avšak to si zazdil vlivem učení mnohých okultistů, kteří by se chtěli povznést k Bohočlověku! Poněvadž jsou jim prazákony stvoření naprosto cizí.
-Neboť v takovém případě musí zvláštní akt vůle Světla sestoupiti shůry, aby proud síly byl zesílen! A to může býti jenom jako důsledek opravdu důvěřivé modlitby, tedy prosby, která vychází z přesvědčení o všemohoucnosti a lásce Boží!
+Tisíceronásobně rozdělené a rozvětvené, avšak neustále následujíce tlak základního zákona, jsou záření posilujícího, a tím také léčivého Světla vpleteny do pozdějšího stvoření, čekajíce na to, že je tvorové využijí! Nejsou však v lidském duchu, tím méně //v// lidském těle samotném, nýbrž jsou //mimo// ně. Lidský duch musí hledat spojení a správně se otevřít pro přijetí toho, co spočívá nejlépe v hloubce vážné modlitby.
-Také pravá přímluva může často přivoditi účinnou pomoc. Když člověk onemocní velmi těžce, tu je také v sobě zeslaben, apatický a úplně neutrální. Není tedy v něm žádného odporu i když on sám není tak příliš věřící. Tato neutrálnost jeho ducha dovoluje vniknutí síly Světla, která může býti vedena poctivou přímluvou. A tak se stane, že člověk obdrží tuto pomoc mnohdy //přímluvou//.
+Protože je pomoc ve Světle pro lidského ducha vždy připravená, pokud se //chce// k tomu otevřít, tak dochází k tomu, že také nachází mnohý malou pomoc skrze otevření, kterému se naučil. Kde tato pomoc přišla, tam nastal okamžik, jenž v sobě nesl cítění lidského ducha, které skutečně správně odpovídalo zákonům ve stvoření ke spojení s pomocí. Toto cítění nepotřeboval si člověk pozemsky uvědomit; neboť je to pouze duchovní dění, které není velmi často pozorováno pozemským rozumem. K tomu postačí hnutí během okamžiku. A při tom dostaví se pak pomoc Světla, protože platné pro to zákony nebudou nikdy zrušeny! Naplní se, i když se to člověku děje //nevědomě.//
-Když však po uzdravení procitne v něm opět odpor vůči pravé víře, tu roste tím také jeho vina. Pak bylo by mu přirozeně lépe, kdyby byl přece //zemřel,// poněvadž po svém později nastavším úmrtí musí klesnouti hlouběji, než by tomu bylo dříve! Z těchto důvodů není každá přímluva oprávněná nebo dobrá. Na štěstí pro lidi //nebývá// vždy přímluva k dobru onemocnělého tak často vyslyšena!
+Z toho však okultista nevidí nic, a tak pevně věří, že toho dosáhl skutečně jen se svou sugescí nebo autosugescí! V tom se však klame; neboť pomoc nikdy nenastane tam, kde je nutná ještě mocnější síla než ta, která spočívá neustále připravena uvnitř stvoření.
-Zneuznáním projevů těchto prostých zákonů stvoření vytvořili si vysoko myslící okultisté mezerovitý obraz a tím zavedli tisíce lidí do bludných zahrad, z nichž těžko uniknou.
+Neboť pak musí napřed sestoupit zvláštní akt vůle Světla, aby proud síly zmohutněl! A to může být jen jako následek skutečně důvěřivé modlitby, prosby, která vychází z přesvědčení o všemohoucnosti a lásce Boží!
-Vznešenost slova „čistá víra“, „čisté přesvědčení“ byla tím otrávena a lidem byl za to podán okultisty v méně hodnotných produktech rozumu jenom špinavý žvást o sugesci a autosugesci, v nichž se tito okultisté chtějí povznésti na Božské lidi. Proti tomu je tu však dána závora v samotných zákonech stvoření, kterou nelze nikdy překonati.
+Také pravá přímluva může někdy přinést pomocný účinek! Pokud člověk velmi těžce onemocněl, tak je v sobě také zeslabený, apatický. Tím v něm není žádný odpor, i když by on sám jinak nebyl tak důvěřivý. Tento stav jeho ducha dovoluje vniknutí síly Světla, která mohla být vedena poctivou přímluvou! A tak se potom stane to, že člověk také někdy obdrží pomoc //skrze přímluvu.//
-Cestu vedoucí ke zdokonalení lidského ducha si okultisté sami uzavřeli na věčné časy!
+Probudí-li se v něm však s uzdravením ještě jednou odpor vůči pravé víře, tak tím také narůstá jeho vina. Bylo by mu pak přirozeně lépe, kdyby byl //přece// jen zemřel, protože při svém úmrtí, které později nastane, musí klesnout hlouběji, než by tomu bylo dříve! Z tohoto důvodu není oprávněná nebo dobrá jakákoliv přímluva. Naštěstí pro člověka často také //nebývá// pravá přímluva za dobro pro nemocného vyslyšena!
-Blíží se však hodina, kdy tomuto nízkému jednání bude učiněn konec. Kdy konečně pronikne opět vyšší vědění o síle Světla k povznesení a záchraně mnohých lidských duchů!
+V nepoznání účinků těchto prostých zákonů stvoření vytvořili vysoce ctižádostiví okultisté neúplný obraz a tím svedli tisíce lidí do bludišť, ze kterých jim bude těžké uniknout.
+Vznešenost slova „čistá víra“, „čisté přesvědčení“ tím byla otrávena a lidem byla jako špinavá náhražka nabídnuta jen méně hodnotná práce rozumu v sugesci a autosugesci.
+Cesta ke zdokonalení lidského ducha je okultistům uzavřena skrze ně samotné!
+Blíží se však hodina, kdy bude zabráněno tomuto nízkému konání, kdy se konečně opět dá přístup vyššímu vědění o síle Světla k pozvednutí a záchraně mnohých lidských duchů!