Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 3. Hloubal. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:hloubal to cs:doznivani:hlas:hloubal Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 4. Hloubal. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:hloubal to cs:doznivani:plamen:dil_i:hloubal Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Hloubal. ======
-Člověk, který tráví své pozemské dny hloubáním o sobě, nemůže nikdy stoupati vzhůru a zůstává spoután.
+Člověk, který tráví své pozemské dny hloubáním o sobě, nemůže nikdy stoupat vzhůru, nýbrž zůstává zbržděn.
-Mnozí lidé však žijí v domnění, že právě toto hloubání a pozorování sebe je čímsi zvlášť velikým, čím se dostávají vzhůru. Odůvodňují to mnohými slovy, která zahalují vlastní jádro. Někdo hloubá v lítosti, jiný v pokoře. Jsou i takoví, kteří v silném hloubání snaží se objeviti své chyby a najíti cestu, jak by se jich vyvarovali. A tak stále jsou ponořeni v trvalé hloubání, které je zřídka nechá nebo vůbec nikdy nenechá dojíti k pravé radosti.
+Tak mnozí lidé však žijí v domnění, že právě toto hloubání a sebepozorování je něčím obzvláště velikým, čím kráčejí vzhůru. Mají pro to mnoho slov, která zahalují vlastní jádro. Jeden hloubá v lítosti, druhý v pokoře. Pak jsou takoví, kteří se v silném hloubání snaží objevit své chyby a cestu, jak jim zamezit, a tak dále. Zůstává to však trvalým hloubáním, které je zřídka nechá nebo nikdy nenechá dojít k opravdové radosti.
-//Tak// se to nežádá. Tato cesta je falešná a nevede nikdy k světlým a volným říším, neboť hloubáním se člověk //spoutává!// Udržuje tím násilně svůj pohled upřený jen na sebe, místo, aby ho pozvedl k vysokému, čistému a světlému cíli!
+//Tak// to není chtěno. Tato cesta je falešná a nikdy nevede vzhůru ke světlým a svobodným říším. Neboť v hloubání se člověk //svazuje!// Drží svůj pohled nuceně upřený jen na sebe, místo na vysoký, čistý a světlý cíl!
-Radostný, srdečný smích jest největším nepřítelem temnot. Ovšem nesmí to být smích škodolibosti!
+Radostný, srdečný smích je nejsilnějším nepřítelem temnot. Jen to nesmí být smích škodolibosti!
-Naproti tomu hloubání tlačí dolů. Již v tom je vysvětlení, že drží ducha //dole// nebo ho dolů strhuje.
+Hloubání naproti tomu tlačí dolů. Již v tom spočívá samotné vysvětlení, že drží //dole// a také dolů táhne. —
-Není nikdy dobrého chtění v trvalém hloubání; jeho pravým jádrem je vždy jen ješitnost, ctižádost a domýšlivost! Není to čistá touha po Světle, nýbrž jen snaha po vlastním vyvýšení, jež dává popud k hloubání, vždy znovu je rozdmychuje a neustále živí!
+Pravým jádrem trvalého hloubání není také dobré chtění, nýbrž jen ješitnost, ctižádost a domýšlivost! Není to čistá touha po Světle, nýbrž snaha o vlastní vyvyšování, která dává podnět k hloubání, vždy nově je rozněcuje a neustále živí!
-Vždy znovu a znovu mučí se takový člověk přemýšlením o sobě, horlivě pozoruje střídající se pro a proti v pochodech své duše, zlobí se a zas utěšuje, aby na konec s hlubokým vydechnutím uklidněného sebeuspokojení sám zjistil, že opět něco „překonal“ a učinil krok kupředu. Pravím při tom úmyslně, že //„sám zjistil“,// neboť ve skutečnosti to zjišťuje v největším počtu případů opravdu jen on sám a toto vlastní zjišťování je vždy jen sebeklamem. Ve skutečnosti nepokročil kupředu //ani o jeden krok,// nýbrž vždy opět znova se dopouští těchže chyb, přesto, že se domnívá, že to už //nejsou// tytéž chyby. Avšak ony //jsou// tytéž, stále ty staré, jen forma se změnila.
+Se sebetrýzněním přemýšlí takový člověk stále znovu opět o sobě, pozoruje s horlivostí také střídavě pro a proti v pochodech své duše, hněvá se, utěšuje se, aby konečně s hlubokým vydechnutím uklidněného sebeuspokojení sám zjistil, že opět něco „přemohl“ a postoupil o krok vpřed. Říkám při tom úmyslně //„sám zjistil“;// neboť to většinou zjišťuje skutečně docela sám a tato vlastní zjištění jsou vždy jen sebeklamem. Ve skutečnosti nepostoupil vpřed ani o //jeden// krok, nýbrž se nově dopouští stále znovu těch samých chyb, ačkoliv se domnívá, že to již ty samé //nejsou.// Avšak ony //jsou// stále ty staré, jen změnily formu.
-Tak nedostává se takový člověk nikdy kupředu. Vzdor tomu však se domnívá při pozorování sebe, že překonává jednu chybu za druhou. Při tom se točí stále v kruhu kolem sebe a základní zlo, tkvící v něm, vytváří stále nové formy.
+Tak nepostupuje takový člověk nikdy kupředu. Avšak ve vlastním pozorování se domnívá, že překonává jednu chybu za druhou. Přitom se vždy točí v kruhu kolem sebe, zatímco základní zlo, tkvící v něm, vytváří neustále jen nové formy.
-Trvale se pozorující a o sobě hloubající člověk jest ztělesněním bojovníka s devítihlavým drakem, jemuž naroste vždy nová hlava, jakmile jedna byla sražena. Proto nemá boj konce a na straně bojujícího nelze zaznamenati žádného pokroku.
+Stále se pozorující a o sobě hloubající člověk je ztělesněním bojovníka s devítihlavou saní, které pokaždé naroste nová hlava, jakmile jedna byla odseknuta, čímž boj nemá žádného konce a na straně bojovníka nelze zaznamenat žádný pokrok.
-Takovým jest ve skutečnosti také jemnohmotný pochod při takovém hloubání. Ještě lidé v pozdním starověku mohli to pozorovat. Považovali při tom všechno, co nebylo hrubohmotné, za bohy, polobohy nebo podobné bytosti.
+Takový je skutečně také jemnohmotný děj při jednání hloubala, což lidé v pozdním dávnověku ještě mohli spatřovat, když tehdy všechno, co nebylo hrubohmotné, považovali za bohy, polobohy nebo jiné bytosti. —
-Jen ten, kdo v radostném chtění má před očima volný a vysoký cíl, kdo řídí svůj pohled k //tomuto cíli,// místo, aby ho upíral na sebe, //jen ten// jde kupředu a vzhůru ke světlým výšinám. Žádné dítě se nenaučí běhat, aniž by při tom mnohokrát neupadlo. A přece vstává téměř vždy s úsměvem a pokouší se o chůzi znovu a to tak dlouho, pokud nenabude jistoty. //Takovým// musí býti i člověk na své pouti světem. Nechť nezmalomyslní a žalostně nenaříká, když někdy upadne. Jen zčerstva vzhůru a začít znovu! Při tom ať osvojí si poučení z pádu ve svém //citu,// ne však v pozorujícím myšlení. Pojednou přijde pak zcela náhle okamžik, kdy není třeba obávati se již žádného pádu, poněvadž si osvojil z toho poučení.
+Jen ten, kdo v radostném chtění upírá svůj zrak volně k vysokému cíli, tedy řídí pohled //k tomuto cíli,// neupírá ho však stále jen na sebe, //ten// jde kupředu a vzhůru do světlých výšin. Žádné dítě se nenaučí běhat, aniž by mnohokráte neupadlo, avšak vstává téměř vždy s úsměvem, dokud v chůzi nedosáhne jistoty. //Takový// musí být člověk na své cestě světem. Nechť jen neklesá na mysli nebo žalostně nenaříká, když někdy upadne. Jen zčerstva vzhůru a znovu se snažit! Při tom si osvojit ponaučení z pádu v //cítění,// avšak ne v pozorujícím myšlení. Pak jednou přijde zcela náhle také okamžik, kdy se nemusí obávat již žádného pádu, protože všechno, co se při tom naučil, přijal do sebe.
-Něco si osvojiti jest však možno jen v //prožití,// ne v pozorování. Hloubal nepřichází nikdy k prožití, protože svým pozorováním staví se vždy //mimo// jakékoli prožívání a pozoruje a rozkládá sebe jako něco cizího, místo, aby sám plně všechno procítil.
+Přijmout to však může jen v //prožití// samotném. Ne v pozorování. Hloubal nedojde nikdy k prožití; neboť se staví vlivem pozorování //mimo// jakékoliv prožití a rozebírá a rozpitvává se jako něco cizího místo toho, aby sám plně prociťoval. Jestliže však //hledí// na sebe, //musí// stát //vedle// cítění; což spočívá již ve slovech: hledět na sebe, pozorovat se!
-Pozoruje-li však sebe, //tu musí státi vedle// cítění! Jest to také již obsaženo ve slovech: dívati se na sebe, pozorovati se!
+Tím se také vysvětluje, že slouží jen //rozumu,// který každému skutečnému prožití //v cítění// nejen brání, nýbrž je i zcela vyřazuje. Nenechává účinek jakékoliv vnější události ze hmotnosti jít dále než k přednímu mozku, který ho přijímá nejdříve. Tam je pevně zadržen, domýšlivě rozebrán a rozpitván, takže nedospěje k citovému mozku, skrze který by ho mohl duch teprve přijmout k prožití.
-Tím je také vysvětleno, že hloubal slouží jen //rozumu,// který každé //citové// prožití nejen brzdí, ale úplně vyřazuje. Nedovoluje účinkům vnějšího dění ze hmotnosti jíti dále než k přednímu mozku, který je přijímá nejdříve. Tam jest vše zadrženo, domýšlivě rozkouskováno a rozloženo tak, že to nedospěje již k citovému mozku, aby to jeho pomocí přijal pak duch k prožití.
+Dbejte však mých slov: Tak jako lidský duch musí vést svou činnost zevnitř ven důsledně přes citový mozek k mozku rozumu, tak mohou působit zpět vnější události jen stejnou cestou, pokud mají být lidským duchem přijaty jako prožití. Dojem z vnější události ze hmotnosti musí tedy přicházet vždy zvenčí skrze přední mozek rozumu, přes zadní mozek citu a dále k duchu. Nijak jinak. Zatímco činnost ducha musí jít stejnou cestou v opačném směru, z nitra navenek, protože jedině citový mozek má schopnost k přijetí //duchovních// dojmů. Hloubal však pevně a křečovitě drží dojmy z vnějšího dění v předním mozku rozumu, tam je rozebírá a rozpitvává a nepředává je v plné hodnotě citovému mozku, nýbrž jen částečně, a tyto části vlivem násilného myšlení ještě zkomolí, a tedy již nejsou tak skutečné, jaké byly.
-Dejte však pozor na má slova: Lidský duch projevuje svou činnost z nitra navenek postupně a musí ji vésti citovým mozkem ku přednímu mozku. Právě tak mohou vnější děje působiti jen touže cestou nazpět, mají-li býti jako prožité přijaty lidským duchem. Dojem vnějšího dění ze hmotnosti musí tedy přicházeti zvenčí, projíti nejdříve předním rozumovým mozkem a pak zadním citovým mozkem k duchu. Nijak jinak. Právě tak činnost ducha musí se projevovati a jíti přesně touže cestou, avšak obráceným směrem, z nitra navenek. Neboť citový mozek má schopnost jedině ku přijímání //duchovních dojmů//. Hloubal podržuje však dojem vnějšího děje křečovitě v předním mozku, tam jej rozkládá a člení a nepředává již v plné hodnotě dále k citovému mozku, nýbrž jen částečně. Dokonce i tyto částečky bývají vlivem násilné myšlenkové činnosti znetvořené a nejsou pak skutečně takové, jaké opravdu byly.
+Proto pro něj nemůže nadejít žádný pokrok, žádná duchovní zralost, které s sebou nese jen skutečné prožití vnějších událostí.
-Proto nemůže býti pro něho žádného pokroku, žádného duchovního zrání, které nese s sebou jen skutečné prožití vnějších událostí.
+Buďte v tom jako děti! Přijímejte plně a prožívejte to okamžitě v sobě. Pak bude to proudit opět zpět skrze citový mozek k mozku rozumu a odtamtud zpracované to může vycházet buď k úspěšné, silné obraně, nebo k působení rozšířené schopnosti přijímat, podle druhu vnější události, jejíž vyzařování se nazývá vlivem nebo dojmem z vnějšku.
-Buďte v tom jako děti! Přijímejte vše plně a prožívejte to okamžitě v sobě. Pak bude to proudit zase zpět citovým mozkem k mozku rozumovému, který může vše zpracovat a použít buď k úspěšné a silné obraně, nebo k rozšíření vnímací schopnosti. Vždy podle druhu vnějšího dění, jehož vyzařování zvenčí jmenujeme vnějšími vlivy nebo dojmy.
+Ke školení v tomto směru bude sloužit tisíciletá říše, která má být říší míru a radosti, říší Boží na zemi. Pod tím však chápou lidé ve svých //náročných přáních// opět něco falešného, protože si ve své domýšlivosti již více nejsou schopni vytvořit něco správného a zdravého. Při výrazu Boží říše na zemi dochází k radostnému zachvění řadami všech, kteří v ni doufají. Při tom se skutečně domnívají, že obdrží darem radost a štěstí, které plně odpovídají jejich touze po klidném užívání požitků. Bude to však doba bezpodmínečné poslušnosti pro celé lidstvo!
-Ku školení v tomto směru bude sloužiti tisíciletá říše, která má býti říší pokoje a radosti, královstvím Božím na zemi. Ve svých //přáních// jež jsou plny //požadavků,// rozumí tomu lidé však opět nesprávně a nedovedou si následkem své domýšlivosti představiti správně a zdravě tuto tisíciletou říši. Při slovech království Boží na zemi jde radostné rozechvění řadami těch, kteří v ně doufají. Představují si, že dostanou darem radost a štěstí, které by odpovídaly jejich touze po klidném užívání požitků. Bude to však doba bezpodmínečné poslušnosti pro celé lidstvo!
+Nikdo dnes nechce přijmout, že v tom je požadavek! Výrazu „říše Boží“ nelze ovšem rozumět jinak, než že v ní panuje pouze //vůle Boží,// zcela bezpodmínečně a neochvějně! Že se chtění lidí a jejich přání //musí// konečně řídit zcela podle vůle Boží!
-Nikdo nechce dnes připustit, že je v tom požadavek! Výrazu „království Boží na zemi“ nutno rozuměti tak, že v něm bude vládnouti jen //Boží vůle// a to zcela bezpodmínečně a neochvějně. Lidské chtění a lidská přání //musí se// konečně řídit úplně podle vůle Boží.
+A nastane mír a radost, protože všechno rušivé bude ze země //násilně// odstraněno a v budoucnosti bude zadrženo daleko od ní. K tomu patří právě nyní v první řadě člověk. Neboť on sám vnesl do stvoření a na zemi poruchy. Avšak od určité hodiny nebude moci již více žít dále na této zemi jako rušitel.
-Nastane mír a radost, poněvadž všechno rušivé bude ze země odstraněno //násilím// a v budoucnosti bude drženo daleko opodál. K tomu patří dnes v první řadě člověk. Neboť jedině on sám vnáší do stvoření a na Zemi poruchy. Avšak od určité hodiny nebude již moci žíti dále na této zemi jako rušitel.
+To bude provedeno změnou záření, která dospěje k účinku skrze Syna Člověka a jeho hvězdu. Mír bude //vynucen,// ne darován, a jeho udržení pak požadováno, tvrdě a neúprosně!
-To bude provedeno změnou záření, jež bude působiti skrze Syna Člověka a jeho hvězdu. Pokoj a mír bude //vynucen// a ne darován. Bude pak požadováno tvrdě a neúprosně, aby mír byl udržen.
+Tak bude vypadat říše míru a radosti, říše Boží na zemi, ve které musí být člověk //zbaven práva// vládnout //svým// chtěním, které mu bylo doposud ponecháno, protože jako duchovní mezi vyvinutými musí na této zemi také vládnout jako nejvyšší tvor, bezpodmínečně podle prazákonů stvoření. Se vstupem Boží vůle do pozdějšího stvoření je však samočinně vyřazena převaha lidského chtění.
-Taková bude říše míru a radosti, království Boží na zemi, ve kterém člověk musí býti //zbaven// vlády //svého// chtění, dosud mu ponechaného. Podle prazákonů stvoření musí jako duchovní na této zemi vládnouti mezi vyvinutými jako nejvyšší tvor. Se vstoupením Božské vůle do pozdějšího stvoření bude však samočinně vyřazena nadvláda lidského chtění.
+Jen //ten// člověk může v budoucnosti ještě obstát a ti tvorové, kteří se dobrovolně postaví do vůle Boží! Tedy podle ní žijí, myslí a působí! Jedině //to// poskytuje schopnost života v přicházející říši tisíce let!
-Pouze takový člověk může v budoucnosti obstáti a pak ti tvorové, kteří se dobrovolně postaví do vůle Boží. Budou tedy podle ní žíti, mysleti a působiti. Jedině //to// poskytuje schopnost života v přicházející tisícileté říši!
+Vštipte si to znovu, tak jasně, jak jen můžete. Je to základ pro všechno, ba pro celé vaše bytí! Tím váš malý zástup stojí od počátku v sobě již pevně na této nové půdě!
-Vtiskněte si to znovu, aby vám to bylo jasné. Jest to základem všeho, ba celého vašeho bytí! Aby váš malý houfec již od počátku stál v sobě pevně na této nové půdě!