Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 44. Duše putuje … | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duse_putuje to cs:doznivani:hlas:duse_putuje Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 43. Duše putuje … | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:duse_putuje to cs:doznivani:plamen:dil_i:duse_putuje Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duše putuje … ======
-V posledních dvou přednáškách jsem vysvětlil děje spojené //přímo// s pozemským bytím lidí, děje v úrovních střední hrubohmotnosti, která byla lidmi o ní vědoucími doposud jmenována astrální úrovní.
+Vposledních dvou přednáškách jsem vysvětloval děje //bezprostředně// související s pozemským bytím lidí v úrovních střední hrubohmotnosti, která byla doposud nazývána astrální rovinou těmi, kdo o ní vědí.
-Kromě těchto uvedených dějů jsou však ještě mnohé jiné, které rovněž patří k oborům činnosti bytostných. Ježto však tyto druhy práce přicházejí teprve //nepřímo// s lidskými dušemi do styku, chceme ještě dnes o nich pomlčeti a vezmeme napřed to nejbližší: //samotnou lidskou duši// ve spojení s tím, co bylo již vysvětleno.
+Kromě tam uvedených dějů existují ještě mnohé jiné, které rovněž patří na pole činnosti bytostných. Protože však tyto druhy práce přicházejí do styku s lidskými dušemi //nepřímo,// chceme dnes ještě o nich pomlčet a vezmeme napřed to, co je nejbližší: //lidskou duši samotnou// ve spojení s již vysvětleným.
-Následujte mne proto kousek po cestě, kterou musí putovati duše po odloučení od svého pozemského těla. Pozorujme při tom její první kroky.
+Krátce mě proto následujte po cestě, kterou musí jít duše po odloučení od svého pozemského těla. Chceme při tom pozorovat její první kroky.
-Stojíme ve střední hrubohmotnosti. Před sebou vidíme osudové nitky různé síly a barev, o nichž jsme v posledních přednáškách mluvili, pozorujíce činnost malých bytostných. Všechno ostatní zatím pomineme, neboť ve skutečnosti jest toho, co se těsně k sobě a mezi sebou prolíná, na tomto úseku mnohem více než jen tyto nitky. Proudí zde vše v nejpřísnějším pořádku podle zákonů stvoření. My však se nedíváme ani vpravo ani vlevo, ale zůstaneme jen u těchto nitek.
+Stojíme ve střední hrubohmotnosti. Před sebou vidíme osudová vlákna rozdílných barev a síly, o kterých jsme mluvili v posledních přednáškách, když jsme pozorovali činnost malých bytostných. Všechno ostatní zatím dáme stranou; neboť ve skutečnosti toho, co se těsně k sobě hromadí a přes sebe plyne, přece existuje na tomto úseku cesty ještě mnohem víc než jen tato vlákna. Všechno se zachvívá v nejpřísnějším pořádku podle zákonů ve stvoření. Avšak my se nedíváme ani napravo, ani nalevo, nýbrž zůstáváme jen u těchto vláken.
-Tyto nitky se táhnou zdánlivě jen slabým pohybováním bez zvláštní činnosti, neboť jsou to takové, které byly již dávno upředeny. Tu se začíná jedna z nich náhle chvěti. Třese se a pohybuje stále víc a více, napíná a zesiluje, její barva se prohlubuje a začíná být ve všem živější … jedna duše se uvolnila od pozemského těla, ta, která je touto nitkou spojena. Přichází blíže k místu, na kterém čekáme.
+Tato vlákna se táhnou zdánlivě se jen slabě pohybujíce, bez zvláštní činnosti; neboť jsou to taková, která jsou již dlouho spředena. Tu se začíná jedno z nich náhle chvět. Třese se a pohybuje se stále víc, zesiluje, vybarvuje se a začíná být ve všem živější … Od svého pozemského těla se uvolnila jedna duše, která je s tímto vláknem spojena. Přichází blíže k místu, na kterém čekáme.
-Je to obraz podobný hasičské hadici, do níž se náhle žene voda. Můžeme při tom přesně pozorovat cestu blížící se vody, jak v hadici postupuje dál a dále. //Takový// je děj osudových nitek, které mají být odstraněny, když duše musí putovat jimi naznačenou cestou. Vyzařování ducha v duši proudí před ní a oživuje nitku její cesty, i když tato nitka byla dosud jen slabě činná. V tomto oživení se zesiluje napětí a přitahuje duši tam, kde leží nejbližší zakotvení této nitky.
+Je to obraz podobný jako u hasičské hadice, do které je náhle hnána voda. Je možné při tom přesně pozorovat cestu blížící se vody, jak v hadici proniká vždy dále a dále vpřed. //Takový// je děj u osudových vláken, která mají dojít k rozuzlení, když duše musí putovat takto jí naznačenou cestou. Vyzařování ducha v duši proudí před ní a oživuje vlákno její cesty, i když toto vlákno bylo doposud činné jen slabě. V tomto oživení zesiluje se napětí a táhne duši energicky tam, kde leží nejbližší zakotvení tohoto vlákna.
-Toto kotviště oplývá stejnými druhy takových nitek, které jsou opět spojeny s těmi dušemi, jež dlí ještě na zemi v hrubohmotných tělech. Jiné duše se zase nalézají již na tomto místě, když se právě od země odloučily, a nyní zde musí požívati ovoce, které činností a pod ochranou malých bytostných dozrálo podle druhu nitek, které účinkovaly jako semenná vlákna.
+V tomto kotvišti se to jen hemží takovými vlákny stejného druhu, která jsou opět spojena s dušemi, jež pobývají ještě na zemi v hrubohmotném pozemském těle. Jiné duše se zase nalézají už na tomto místě, když se již odloučily od země a musí nyní zde na tomto místě požívat ovoce, které uzrálo v činnosti a péči malých bytostných podle druhu vláken, která působí jako provazce semen.
-Formy tohoto ovoce jsou v tomto jednom místě zcela určitého, jednotného druhu. Připusťme, že je to místo závisti, která je přece na zemi velmi rozšířena a nachází v pozemských lidech znamenitou půdu.
+Formy tohoto ovoce jsou na tomto místě zcela určitého, jednotného druhu. Dejme tomu, že je to místo závisti, která je přece na zemi tak rozšířená a v pozemských lidech má znamenitou půdu.
-Proto jest rozloha kotviště těchto nitek obrovsky veliká a mnohostranná. Kraj vedle kraje, města a vesnice s odpovídající činností všech druhů.
+Proto je také rozloha kotvišť těchto vláken strašně veliká a obsáhlá. Krajina za krajinou, města a vesnice s odpovídající činností všeho druhu.
-Všude však číhá závist vzbuzující hnus. Vše je tím proniknuto. Přijala na sebe mrzácké formy, jež se v těchto krajinách pohybují a přičiňují. Přičiňují se na všech duších, které jsou k těmto místům přitahovány zřejmě zvýšeným způsobem, aby duše tam zesíleně na sobě prožily to, čím zde na zemi dotěrně obmýšlely své spolubližní.
+Všude však číhá závist vzbuzující odpor. Všechno je tím proniknuto. Přijala pitvorné formy, které se v těchto krajinách pohybují a jsou v činnosti. Působí na duše, které jsou na tato místa přitahovány nevýslovným, zvýšeným druhem, aby tam duše zesíleně na sobě prožily, čím zde na zemi dotěrně obmýšlely své bližní.
-Nebudeme se zabývati podrobným líčením těchto sídlišť, neboť jsou tisícerých druhů, takže pevný obraz nestačil by dát ani stín skutečného pojmu. Ale výraz hnusné je pro ně jen mírným a nezvykle zkrášlujícím označením.
+Nechceme se však zabývat líčením podrobností těchto míst; neboť jsou tak tisícerých druhů, že by pevný obraz nedostačoval k tomu, aby tím mohl dát jen stín pojmu. Avšak výraz odporný je pro to mírný a neobyčejně zkrášlující.
-Sem vede nitka, již jsme pozorovali a kterou jsme viděli náhle se svěže zbarvovati a pohybovati přibližováním se duše odloučené od země.
+Sem vede vlákno, které jsme pozorovali a které jsme viděli náhle se stát pohyblivějším, silnější barvy a svěžejším skrze blížící se duši odloučenou od země.
-Zatím co se duše blíží k tomuto místu, nastává i tam, kde je nitka pevně zakotvena, pozvolné oživení a zbarvení. Jmenujme to klidně oživením. Všechno se tu rozechvělo.
+Zatímco se nyní duše sama blíží k této oblasti, je také tam na zcela určitém místě, kde je vlákno pevně zakotveno, všechno pozvolna pohyblivější a barevnější, klidně řekněme živější. Všechno se rozzáří.
-Toto oživení vychází však docela nevědomky //z ducha této duše//. Přichází z vyzařování ducha, i když tato duše, jak tomu nejčastěji bývá, putuje cestou se zavřenýma očima. Probudí se teprve na místě //tam,// kde se to při jejím přiblížení právě všechno vyzařováním oživilo, neboť jsou to plody //této// nitky, nebo snad také různých nitek, která nebo které jsou právě //s touto// duší spojeny, poněvadž jsou jí vytvořeny.
+Toto oživení však vychází zcela nevědomě z //ducha této duše;// přichází skrze jeho vyzařování, i když tato duše, jako ve většině případů, urazí tuto cestu ještě se zavřeným zrakem. Probudí se pak //tam// na místě určení, kde právě teprve nastalo oživení skrze vyzařování při jejím přiblížení; neboť to je ovoce //toho// vlákna, nebo také snad rozličných vláken, která jsou právě s //touto// duší spojena, protože jí byla zplozena.
-Tím, že v duši sídlící duch svým vlastním vyzařováním oživuje nové okolí dotyčné duše, dává čekajícímu okolí určitý //osobní znak,// který je u každé duše vždy jiný. Je to, abychom tak řekli, vždy pro každou duši docela určitý svět sám pro sebe, přesto, že je všechno navzájem protkáno, vzájemně se také obtěžuje až k zprotivení se a že všechno může býti pozorováno jako jednotná, veliká, společná úroveň.
+Skrze oživení vzniklé ve vlastním vyzařování dotyčné duše ovlivňuje v této duši tkvící duch své nové okolí, které již na něj čekalo, a dává mu určitý //vlastní osobitý// ráz, který je vždy jiný než u ostatních duší. Je to takříkajíc vždy pro každou duši zcela určitý svět sám pro sebe, přestože je všechno vzájemně propleteno, oboustranně se obtěžujíc až ke znechucení a všechno to lze pozorovat jako jednu velikou společnou úroveň.
-To je také příčina, že prožití, které je na tomto místě pro tak mnohé duše současné a v základě vzato i stejné formy, přece je vždy každou jednotlivou duší zažito a prožito způsobem jen jí samotné vlastním! Že tedy každá duše získává při tom úplně jiný dojem než duše jiné, které s ní stejně totéž musí prožívati. A ještě nad to, ač mají před sebou úplně stejný obraz, bude to jedna z nich viděti jinak než druhá a třetí.
+Proto také dochází k tomu, že prožitek, který tak mnohé duše mají na tomto místě současně a v podstatě ho přijímají také ve stejné formě, je přesto každou jednotlivou duší prožíván a zažíván vždy pouze v druhu, který je vlastní jen jí samotné! Takže každá duše z toho obdrží zcela jiný dojem než duše ostatní, které s ní musí prožívat to stejné. Ba dokonce bude i vidět stejný obraz před sebou jinak než druhá nebo třetí duše.
-Zkuste si to představiti. Duše se probouzí na jednom z takových míst. Toto místo či tato úroveň má zcela určitý obraz ve svém zformování a ve všem, co se v ní pohybuje. I děje v ní nutno označit jako jednotné, poněvadž jsou a zůstávají stále podrobeny jednomu velikému zákonu, v němž působí.
+Představte si to před sebou. Duše se probouzí na jednom takovém místě. Toto místo nebo tato úroveň má zcela určitý obraz ve svém zformování a všem, co se v ní pohybuje. I děje v ní lze nazvat jednotnými, protože také zůstávají podrobeny jednomu velkému zákonu a v něm se projevují.
-Tato, námi myšlená duše, vidí ostatní duše, které se tam buďto již nalézají nebo za ní přicházejí, prožívati //totéž// co jest ona sama nucena prožívat. Vidí to jak na sobě, tak i na jiných, vždy zcela určitým, jen //jí vlastním// způsobem a podle toho to také prožívá.
+Tato námi zmíněná duše vidí nyní ostatní duše se tam již nacházející nebo tam po ní přicházející prožívat //totéž,// co je nucena také sama prožívat. Vidí to však u sebe a u druhých ve zcela určitém, jen //jí vlastním// druhu a podle toho to také prožívá.
-Z toho tedy nemůžeme vyvoditi závěr, že také jiné duše vidí a prožívají všechno přesně tak, jako tato duše námi jmenovaná; neboť tak to //není,// nýbrž každá z těchto duší to vidí a prožívá jí //vlastním a osobním// způsobem docela jinak než ostatní! Vidí //děje// jinak, zrovna tak //barvy i krajiny//.
+Z toho nesmíme nyní učinit závěr, že také ostatní duše všechno vidí a prožívají přesně tak jako tato námi zmíněná duše; neboť tomu tak //není,// nýbrž každá tato duše to vidí a prožívá svým //vlastním osobním// způsobem zcela jinak než ostatní! Vidí //děje// jinak, právě tak //barvy// a //krajiny.//
-To proto, že vyzařování vlastního ducha dává i tam svému okolí zvláštní osobní ráz, který tedy své okolí //svým// způsobem oživuje. V prvém okamžiku bude se vám to zdát velmi zvláštní.
+To je způsobeno tím, že vyzařování vlastního ducha dává také tamějšímu okolí jen tomuto jednotlivému duchu příslušné osobní vyjádření, oživuje ho tedy podle //svého// druhu. To se vám může v prvním okamžiku jevit jako velmi zvláštní.
-Abyste to alespoň vytušili a snadněji tomu porozuměli, mohu vám dát v každém případě mnohem těžkopádnější podobnosti z těžké pozemské hmotnosti.
+Mohu vám snad k tomu uvést některé sice mnohem těžkopádnější podobnosti z těžké pozemské hmotnosti, které vám to však usnadní vytušit a pochopit.
-Představme si dva lidi v krásném parku. I když proputují vedle sebe celý sad, zřídka kdy se shodnou v označení nejkrásnějšího místa, ovšem, jestliže se předem v této věci nedorozuměli. Každý shledává sám pro sebe něco jiného jako nejkrásnější. Jeden z nich snad nenachází dokonce nic, ale říká to jen ze zdvořilosti, zatím co dává přednost přírodnímu lesu před pěstovaným sadem.
+Vezměme například dva lidi a dejme jim navštívit krásný park. Zřídka kdy se stane, že oba společně bez zvláštní dohody v něm označí stejnou věc za nejkrásnější, i když park projdou jeden vedle druhého. Každý najde pro sebe jako krásné něco jiné. Ten první snad vůbec nic a říká to jen ze zdvořilosti, zatímco upřednostňuje divoký les před pěstovaným parkem.
-To se však prostě vyřídí tím, že se řekne: On nemá „smyslu“ pro to, co ten druhý označuje za krásné. Již v tom je určitá moudrost. „Smýšlení“ jiného jde prostě jiným směrem! Proto se mu jeví obraz jinak než jeho průvodci.
+Je to pak prostě vyřízeno tím, když se řekne, že ten první nemá žádný „smysl“ pro to, co ten druhý označuje za krásné. V tom však spočívá určitá moudrost. „Smýšlení“ toho prvního jde prostě jiným směrem! Proto jeví se mu také obraz jinak než jeho průvodci.
-Jest tedy v poznávání obrazů, ve způsobu, //jak// se vidí, rozhodujícím čistě //osobní smýšlení,// nebo směr smýšlení toho, kdo pozoruje, a ne tedy pozorovaný obraz nebo krajina. Jeden to prožívá jinak než druhý.
+Při poznávání obrazů, ve způsobu, //jak// se vidí, je tedy rozhodující čistě //osobní smýšlení// nebo směr smýšlení toho, kdo to pozoruje, ne však pozorovaný obraz či krajina samotná. Jeden to prožívá jinak než druhý.
-To, co se zde v takovém způsobu jeví těžkopádné, je v lehce pohyblivých vrstvách živější a pronikavější. A tak se stává, že stejné sídliště se stejnými ději vyvolává rozličné prožití jednotlivých duší podle //jejich// vlastních druhů.
+To, co se zde takovýmto způsobem jeví jako těžkopádné, je ve vrstvách hmotnosti, které se lehčeji pohybují, živější, pronikavější. A tak dochází k tomu, že stejné místo se stejnými ději vyvolává různá prožití jednotlivých duší, podle //jejich// nejvlastnějšího druhu.
-Můžeme do toho proniknouti hlouběji.
+Můžeme v tom však proniknout ještě hlouběji.
-Vezměme za příklad zase dva lidi. V mládí se jim ukáže jedna barva a při tom se jim vysvětlí, že tato barva je modrá. Každý z těchto dvou lidí má potom tuto jím viděnou zcela určitou barvu vždy za modrou. Tím však není dokázáno, že oba tuto barvu také //stejným způsobem vidí!// Ba právě naopak. Každý vidí tuto barvu jím označenou za modrou ve skutečnosti jinak než druhý a to již i zde v hrubohmotném těle!
+Vezměme opět dva lidi jako příklad. V mládí se jim ukáže jedna barva a vysvětlí se jim při tom, že tato barva je modrá. Každý z těchto dvou lidí pak považuje tuto jím viděnou, zcela určitou barvu vždy za modrou. Avšak tím není dokázáno, že oba tuto určitou barvu také vidí //stejným způsobem!// Je tomu právě naopak. Každý vidí tuto barvu, kterou nazývá modrou, ve skutečnosti jinak než ten druhý. Také již zde v hrubohmotném těle!
-Když vyšetřujete zcela přesně oči a zjistíte je v jejich složení naprosto stejně uzpůsobené, není tedy toto stejné složení rozhodující pro určení druhu vidění barev. Zde rozhoduje i mozek a mimo to jako //hlavní, osobní druh// lidského //ducha!//
+Když také přesně vyšetřujete hrubohmotné oči a shledáváte je zcela stejně uspořádané v jejich stavbě, tak tato jednotnost v uspořádání není rozhodující pro určení způsobu vidění barev. Do toho zasahuje ještě i mozek a kromě toho jako //hlavní věc osobní druh// lidského //ducha// samotného!
-Chci se pokusit prohloubit toto vysvětlení. Zůstaňme u modře. Vy sami máte při tom před sebou zcela určitou barvu, která vám byla kdysi označena jako modrá se všemi svými odstíny. Když váš spolubližní, který byl zrovna tak poučen, vyhledá vám na vaši otázku mezi všemi barvami vždy tutéž barvu, kterou vy sami označujete jako barvu modrou, tedy to není důkazem, že on tuto barvu, kterou též označuje jako modrou, vidí stejně jako vy.
+Chci se pokusit tento výklad dále rozšířit. Zůstaňme u modré. Vy sami máte při tom před sebou zcela určitou barvu, která vám byla kdysi jako modrá označena se všemi svými odstíny. A když váš bližní, který byl právě tak poučen, vybere také mezi všemi barvami na vaši otázku pak vždy stejnou barvu, kterou vy sami označujete za modrou, tak to není žádný důkaz o tom, že on tuto také jím jako modrou označovanou barvu vidí přesně tak jako vy!
-Jelikož pro něj jest právě //tento// zcela určitý druh modrý. Jak ale pro něj ve skutečnosti vypadá, to vám není známo. Bude a musí arci vše, co nese tuto takto pojmenovanou a jím viděnou barvu označovati jako modrou. Tak jako by označil bílou barvu jako barvu černou, kdyby mu byla od počátku takto označena. Řekne vždycky této jedné určité barvě modrá, kterou vy také jmenujete modrou. //Ale on ji přesto nevidí stejným způsobem jako vy!//
+Neboť pro něj je právě //tento// zcela určitý druh modrý. Avšak //jak// pro něj ve skutečnosti vypadá, to nevíte. Bude a musí ovšem všechno, co nese tuto jím viděnou a takto označovanou barvu, označovat za modrou, jakož i bílou barvu by byl označoval jako černou, kdyby mu byla od počátku takto nazvána. Bude vždy říkat této určité barvě modrá, kterou také vy modrou nazýváte. //Avšak on ji přesto nevidí stejným způsobem jako vy!//
-Nejinak je tomu u tónů. Určitý tón, který slyšíte, jest pro vás na příklad „E“. Pro každého! Protože se jej naučil jako takové slyšet a označovat. A bude jej sám i svými ústy stejně formovat. Ale vždy podle svého //vlastního// pochopení, které ovšem vždy tentýž tón bude vydávati za ten, který jest označován i vámi za „E“. Ale tím není naprosto řečeno, že jej skutečně také //tak slyší,// jak //vy// jej slyšíte. Nýbrž on slyší ve skutečnosti vždy jen podle //svého// duchovního druhu, //jinak// než jeho bližní.
+Nejinak je tomu u tónů. Určitý tón, který slyšíte, //je// pro vás například „E“. Pro každého! Poněvadž se jej naučil jako takový slyšet a takto označovat. Bude ho také sám svými ústy takto formovat. Avšak vždy podle svého //vlastního// smyslu, který ovšem bude stejný tón vždy vydávat za ten, který také pro vás platí za „E“. Avšak tím naprosto není řečeno, že ho také skutečně //slyší tak,// jak ho slyšíte //vy.// Nýbrž ho ve skutečnosti slyší vždy jen podle //svého// duchovního druhu, //jinak// než jeho bližní.
-Nyní přicházím k tomu, co vám tím chci vysvětlit. Barva jest //sama o sobě// ve stvoření //trvalá// a každá pro sebe nezměněná, právě tak i tón. Ale //prožití// této barvy a tónu //jest u každého člověka// podle jeho vlastního druhu //jiné//. To //není// jednotné!
+Nyní přicházím k tomu, co tím chci vysvětlit. Barva je //sama o sobě// ve stvoření //pevně stanovená// a každá pro sebe nezměnitelná, právě tak jako tón. Avšak //prožitek// této barvy a tónu //je u každého člověka// odpovídaje jeho druhu //jiný.// To //není// jednotné!
-A k prožívání patří také i vidění, ať již hrubohmotné ve svých různých způsobech, nebo jemnohmotné, bytostné či duchovní. Jak je tomu s //barvou// nebo //tónem,// tak je tomu také i s //formou//.
+A k prožitku patří také vidění, ať už hrubohmotné ve svých rozličných druzích, nebo jemnohmotné, bytostné či duchovní. Jako je tomu s //barvou// a //tónem,// tak je tomu i s //formou.//
-Každý z vás prožívá své okolí jinak. Vidí a slyší je jinak než jeho spolubližní. //Zvykli jste si jen dávat tomu jednotná označení,// jimž ale chybí životnost! Pohyblivé vtlačili jste do pevných forem a myslíte, že těmito pevnými formami vaší řeči musí pro vás také ustati každý pohyb ve stvoření!
+Každý z vás prožívá své okolí jinak, vidí a slyší je jinak než bližní. //Jen jste si zvykli na to, že jste tomu dávali jednotná označení,// v nichž však schází to živoucí! Vtěsnali jste tím pohyblivé do pevných forem a domníváte se, že s těmito pevnými formami vaší řeči musí pro vás také ustrnout veškerý pohyb ve stvoření!
-Ale není tomu tak. Každý člověk žije a prožívá zcela //svým vlastním způsobem!// Tak bude také jednou viděti a poznávati ráj jinak než jeho spolubližní.
+Tak tomu není. Každý člověk žije a prožívá zcela podle //svého vlastního druhu!// Tak bude také jednou vidět a poznávat ráj jinak než jeho bližní.
-A přece kdyby jeden z nich vytvořil obraz toho tak, jak //on// to viděl, pak by ostatní v tomto obraze ihned správně poznali a viděli //to,// co oni sami prožili jako ráj. Neboť oni vidí //obraz// zase jen svým vlastním způsobem a ne tak, jak to viděl ten, kdo to zobrazil.
+A přece, kdyby někdo z nich rozvinul obraz, takový, jaký //on// vidí, tak by ostatní v tomto obraze také správně ihned poznávali a viděli //to,// co sami prožili jako ráj; neboť oni přece vidí //obraz// opět také podle svého vlastního druhu, a nikoliv tak, jak ho spatřuje ten, kdo to jako obraz podával.
-Věc sama o sobě jest vždy tatáž, jen vidění lidských duchů je jiné. Barva je barva; ale ona jest lidskými duchy různě chápána. Tón je tón a forma je forma, v celém stvoření vždy zcela určitého druhu; ale jednotliví lidští duchové prožívají ji různě, vždy podle //své// zralosti a podle //svého// druhu jinak.
+Věc sama o sobě je vždy tatáž, jen nazírání lidských duchů se různí. Barva je barva; avšak ona je lidskými duchy rozličně přijímána. Tón je tón a forma je forma, v celém stvoření ze zcela určitého druhu; avšak jednotliví lidští duchové je prožívají odlišně, vždy jinak podle //své// zralosti a //svého// druhu.
-Tak se stává, že člověk náhle prožije jaro a všechno probuzení v přírodě docela jiným způsobem, než jak to dosud činil po desetiletí tak, jako by to byl ještě nikdy tak nepozoroval a ////„neprožil“.//// Stane se to jmenovitě takovému člověku, který musel projíti nějakou velikou změnou, která mu dala vnitřně //uzráti!//
+Tak dochází přece také k tomu, že člověk může náhle prožívat jaro a veškeré procitnutí v přírodě zcela jiným způsobem, než tomu bylo v uplynulých desetiletích, tak, jako by to ještě nikdy správně nepozoroval nebo to „nevychutnal“. K tomu dojde zejména, když člověk nějakým způsobem musel prožít pronikavou změnu, která mu dala vnitřně //uzrát!//
-Příroda a jaro byly vždy stejně takové, ale //on// se změnil a podle //své// zralosti prožil je //jinak!//
+Příroda a jaro byly již vždy takové; avšak změnil se //on// a podle //své// zralosti je prožil //jinak!//
-Všechno záleží jen //na něm!// A tak je to s celým velikým stvořením. //Lidé, vy// se měníte, ne stvoření! Proto jste mohli míti již ráj na zemi, kdybyste svou zralostí k tomu byli dospěli. Stvoření může zůstati totéž, ale vy, vy a zase jen vy se máte změniti, abyste je jinak //viděli// a tím také jinak //prožili//. Neboť vidění, slyšení a pociťování patří přece k prožití, je jeho částí.
+Spočívá to však jen na //něm samotném.// A tak je tomu s celým velkým stvořením. //Vy lidé// se měníte, ne stvoření! Proto mohli jste mít také ráj již zde na zemi, pokud byste //vy// ve své zralosti k tomu dospěli. Stvoření může zůstat stejné, avšak vy, vy a stále znovu jen vy se máte změnit, abyste je jinak //viděli// a tím i jinak //prožívali.// Neboť vidění, slyšení, cítění patří přece k prožití, je částí z něj.
-Tak se také stává, že svět jest lidskými duchy v milionech rozdílů viděn a prožit. Tyto rozdíly jsou však jen lidmi a z lidí do něho vloženy; neboť stvoření samo má v sobě jen několik zcela prostých, stále se opakujících základních forem, které podle //jednoho// jednotného zákona vznikají, zrají a rozpadávají se, aby znovu povstaly nové zase v týchž formách. Všechno, co skutečně jest, je prosté, ale tuto prostotu //prožívají// lidé tisícerými způsoby.
+Tak dochází k tomu, že //svět// je lidskými duchy spatřován a prožíván v milionech rozdílů. Tyto rozdíly jsou však do něj vloženy jedině lidmi; neboť stvoření samotné má v sobě zcela jednoduché, stále se opakující základní formy, které podle //jednoho// jednotného zákona vznikají, zrají a rozpadají se, aby v týchž formách znovu nově povstaly. Všechno, co skutečně jest, je prosté, avšak lidé tuto prostotu //prožívají// v tisícerých druzích.
-Nyní přicházíte se svým věděním blíže k tomuto ději, jak se daří duši, když se oprostila od těžké pozemské hmotnosti. Jak jest //v sobě// založena, //tak// prožívá tak zvaný onen svět; neboť //ona// oživuje svým vlastním vyzařováním ty formy, které s ní musely býti spojeny, oživuje je svým vlastním druhem, který se v nich musí vyžít!
+Nyní přicházíte s tímto věděním již blíže tomuto ději, jak se vede duši, když se uvolní z těžké pozemské hmotnosti. Jak je //v sobě// uzpůsobena, //tak// prožívá takzvaný onen svět; neboť //oživuje skrze své vlastní vyzařování// ty //formy,// které s ní musely být spojeny, oživuje je svým vlastním druhem, který se v nich musí vyžít!
-Že při tom může přijít k poznání, že to, co si vytvořila, bylo správné nebo nesprávné, tedy jakými cestami šla, zůstane samo pro sebe zvláštním aktem milosti. //Jednou// z těchto milostí, které Stvořitel do //všeho// vložil, aby zápasící duše měla //stále// záchrannou kotvu na všech místech a za všech časů, aby se zase mohla vznésti ze zmatků a aby při skutečně dobrém chtění a včasném poznání nemusela býti ztracena.
+Že při tom může dospět k poznání, zda to, co si tam vytvořila, bylo správné nebo falešné, tedy jakými cestami šla, zůstává samo pro sebe zvláštním aktem milosti. //Jednou// z těch, které Stvořitel do //všeho// vetkal, je to, aby bojující duše měla //vždy// záchrannou kotvu na všech místech a ve všech dobách, aby se opět vznesla ze zmatků a při skutečně dobrém chtění a včasném poznání se nemusela ztratit.
-Mnohostranná hodnota nutnosti všeho toho, co jest ve stvoření, dává //vždy nějakým// způsobem i v největším, lidmi způsobeném zmatku možnost k novému vzestupu. Jest jen věcí //duše// samotné, využije-li a pozná-li tyto možnosti. Záchranné pásy jsou zde! Duše se jich potřebuje jen dobrým chtěním uchopit, aby se na nich povznesla. --
+Mnohostranná hodnota nutnosti všeho toho, co je ve stvoření, vždy dává //nějakým// způsobem dokonce i při největším lidmi způsobeném zmatku možnost k opětovnému vzestupu. Zda duše tyto možnosti pozná a využije, je zcela jen //její// věcí. Záchranné kruhy jsou zde! Potřebuje je jen s dobrým chtěním uchopit, aby se na nich povznesla. —
-Se změnou svého vnitřního druhu vidí tedy člověk vše změněné, to říká i lidové přísloví. Ale není to jen přísloví, nýbrž člověk vidí pak ve skutečnosti všechno jinak. S vnitřní změnou změní se do určitého stupně i jeho vidění a slyšení; neboť //duch// vidí, slyší a cítí příslušnými nástroji v jednotlivých různých úrovních, nejen hrubohmotné nebo jemnohmotné oko samo o sobě. Změní-li se duch, změní se s ním způsob vidění a tím také druh prožití. Nástroje při tom nehrají vůbec žádnou úlohu, jsou jen prostředníky.
+Se změnou vnitřního uzpůsobení vidí tedy také člověk všechno změněné, což říká již lidové rčení. Není to však jen rčení, nýbrž člověk pak spatřuje také ve skutečnosti všechno jinak. S vnitřní změnou mění se také jeho vidění a jeho slyšení do určitého stupně; neboť //duch// vidí, slyší a cítí skrze příslušné nástroje v jednotlivých rozličných úrovních, a ne hrubohmotný nebo jemnohmotný zrak sám o sobě. Změní-li se duch, změní se s ním způsob nazírání a tím také druh prožitku. Nástroje nehrají při tom vůbec žádnou roli; ony jsou pouze prostředníky.
-//Vyzařování ducha// vnímá odpory, na které naráží a přivádí je zpět k duchu způsobem zvratného působení. Zpětné vedení v této těžké hrubohmotnosti probíhá k tomu účelu stvořenými hrubohmotnými orgány, jako očima a ušima. Mozek je při tom shromaždištěm zprostředkování všech podorgánů.
+//Vyzařování ducha// zaznamenává odpory, na které naráží, a vede je zpět k duchu v určitém druhu vzájemného působení. Zpětné vedení v této těžké hrubohmotnosti probíhá skrze k tomu vytvořené hrubohmotné orgány, jako jsou oči, uši a mozek. Mozek je při tom shromaždištěm zprostředkování všech nižších orgánů.
-Podrobněji o tom promluvíme teprve později.
+O tom si povíme teprve později ještě podrobněji.
-Snažím se vám dnes objasniti jen to, že druh dojmu vnějšího světa, tedy okolí, jest závislý na současném duchu //samém!// Z tohoto důvodu působí jedna a tatáž forma na jednotlivé pozorovatele vždy jinak, i když jsou si oba vědomi její krásy. Vidí-li člověk určitou formu jinak než jeho spolubližní, pak musí nákres této formy viděné jedním z nich podávati druhému tentýž přesný obraz, jaký podává tato forma sama.
+Snažím se vám dnes tím jen objasnit, že druh dojmu vnějšího světa, tedy okolí, je závislý na příslušném duchu //samotném!// Z tohoto důvodu působí jedna a ta samá forma na jednotlivé pozorovatele vždy jinak, i když jsou si její krásy jasně vědomi. A když člověk vidí určitou formu jinak než jeho bližní, tak musí nákres této jím viděné formy dávat druhým přesně takový obraz, jaký dávala tato forma samotná.
-Po této stránce musí se všechno zase setkati v jednom, poněvadž jen vidění je jiné, nikoliv skutečná forma.
+V tomto bodě musí se přece všechno setkat v jednom; neboť jen vidění je jiné, ne však skutečná forma.
-Lidé si vytvořili pro každou formu jednotné označení. Jen toto //označení// je //jednotné,// ale ne druh poznávání a vidění!
+Lidé vytvořili si pro každou formu jednotné označení. //Jedině označení// pro ni je //jednotné,// ne však druh poznávání nebo vidění!
-Také v tom jste šli ve svých názorech dosud nesprávně. Vynasnažíte-li se přiblížiti se těmto vám nově ukázaným bodům z prožití v tak zvaném onom světě, bude vám mnohé jasnější. Tak mnohé můžete lehčeji pochopiti, když půjdu ve svých vysvětlováních dále, a tak se mnoho záhadného osvětlí.
+Také v tom jste šli doposud ve svém nazírání falešně. Avšak pokud se nyní budete snažit přiblížit se z těchto nově ukázaných okolností prožívání v takzvaném onom světě, stane se vám mnohé jasnější. Tak mnohé můžete snáze pochopit, když budu ve svých vysvětleních pokračovat dál, a tak mnohé záhadné bude osvětleno.
-Tím, co vám bylo ukázáno, se také vysvětluje, že dva nebo více mediálních lidí jednu a tutéž věc zcela různě vidí, slyší a podávají, aniž jsme oprávněni jim za to činiti výčitky, neboť oni vidí podle //svého// druhu a proto vždy jinak než jiní. Věc sama, o kterou při tom běží, jest však jednoho, zcela určitého druhu a jen ten, kdo se naučil přihlížeti k těmto dějům znalostí zákonů Boží vůle ve stvoření, dovede také přesně najíti souvislost mezi různými zprávami a najíti při tom to pravé, jak to //skutečně// je.
+V tomto vám ukázaném vysvětluje se také to, že dva nebo více mediálně založených lidí jednu a tutéž věc zcela různě vidí, slyší a podávají, aniž by se jim to mohlo oprávněně vytknout; neboť to vidí podle //svého// způsobu, a proto vždy jinak než ten druhý. Věc samotná, o kterou při tom běží, je však jen zcela určitého druhu. A jen ten, kdo se naučil s těmito případy počítat ve znalosti zákonů Boží vůle ve stvoření, ten také umí přesně nalézt souvislost z různých zpráv a při tom poznat to pravé, jaké to //skutečně// je.
-Vy jste však zkoušeli stvoření a sebe samé vtlačiti do strnulých, pevně stojících forem, //řečí,// kterou se dorozumíváte. To se vám nikdy nepodaří, poněvadž stvoření je //pohyblivé// tak jako váš vnitřní život. I když se snažíte o tom přemýšlet, myslíte v pevných formách své řeči!
+Vy jste se však pokoušeli vtisknout stvoření a sebe samé do strnulých pevných forem, skrze //řeč,// kterou se mezi sebou dorozumíváte. To se vám nikdy nepodaří; neboť stvoření je //pohyblivé,// stejně jako váš vnitřní život. Když se však snažíte o tom přemýšlet, tak myslíte v pevně zformovaných slovech své řeči!
-Uvažte jen, jak je to nesmyslné. Pevně zformovaná řeč přece nikdy nestačí, aby správně zobrazila pohyblivé!
+Rozvažte jen, jak je to nesmyslné. Pevně zformovaná řeč přece nikdy nedostačuje, aby správně vyjádřila pohyb!
-Při tom jest vám překážkou zase váš rozum, který může působiti //jen ve// zcela určitých slovech a který je schopen přijímati také jen zcela //určitá// slova. Z toho vidíte, jak jste se tím pevně přikovali a zotročili, když jste považovali rozum za to //nejvyšší// pro člověka, zatím co on jest upotřebitelný a použitelný jen v těžké hrubohmotnosti této země. A to ještě v omezené míře, ne pro všechno. Stále víc a více poznáváte, jak ubozí jsou ve skutečnosti rozumoví lidé.
+Při tom je vám překážkou již opět rozum, který může působit //jen ve// zcela určitých slovech a je schopen také jen zcela //určitá// slova přijmout. Vidíte v tom, jak jste se pevně přikovali a zotročili tím, že jste považovali rozum za to //nejvyšší// pro člověka, zatímco on je použitelný a potřebný jen pro těžkou hrubohmotnost této země. A při tom také jen v omezené míře, ne pro všechno. Poznáte tak pozvolna, jak jsou ve skutečnosti lidé rozumu ubozí.
-Z tohoto důvodu volal jsem k vám již častokrát, abyste se mé Slovo, Poselství ze Světla, snažili vnímati //tak,// abyste při čtení viděli před sebou //obrazy!// Neboť jen v obrazech mu můžete rozuměti, ne však v ubohých slovech těchto pozemských lidí, jichž jsem nucen používati, abych vám o tom řekl.
+Z tohoto důvodu jsem k vám přece tak často již volal, že se mé Slovo, Poselství ze Světla, nemáte snažit //takto// do sebe přijímat, že máte před sebou při čtení vidět //obrazy!// Neboť jen v obrazech můžete mu rozumět, ne však v ubohých slovech těchto pozemských lidí, která jsem nucen používat, abych vám o tom řekl.
-Ve slovech se nenaučíte nikdy rozuměti stvoření, ani ne tomu, co je //ve// vás, neboť to vše je //pohyblivé// a musí zůstat pohyblivým, zatím co //slova// všechno tlačí jen do pevných, strnulých forem. A to je nemožné, úplně marné namáhaní při všem a pro všechno, co je pohyblivé. Ve slovech vám nemůže vzejít pro to porozumění!
+Ve slovech se //nikdy// nenaučíte rozumět stvoření ani tomu, co je //ve// vás, protože všechno je to //pohyblivé// a musí tak zůstat, zatímco //slova// všechno jen vtěsnávají do pevných strnulých forem. A to je nemožné, zcela zbytečné úsilí při všem a pro všechno, co je pohyblivé. Ve slovech vám nemůže pro to přijít žádné porozumění!
-Jakmile ale duše odloží všechnu pozemskou tíži tohoto pozemského těla, vstoupí do pohyblivosti stvoření. Jest vtažena do trvalého proudění a vření a prožije mnohem pohyblivěji své okolí, které se často mění v oprošťování, která čekají každou duši a k nimž je přitahována oživením všech nitek, na ní visících.
+Jakmile však duše odloží veškerou pozemskou tíži tohoto pozemského těla, vkročí do pohyblivosti stvoření. Je vtažena do trvalého vlnění a proudění a prožívá pak mnohem pohyblivěji své okolí, které se často mění v oprošťováních, která čekají na každou duši a k nimž je tažena skrze oživení všech vláken, která na ní visí.
-A to vše jest zase zvratně působivé. Když se duše odloučí od pozemského těla a vzdaluje se od něho, nechávajíc je padnouti zpět, tedy když je více neprozařuje, pak jdou její vyzařování, která se osvobozením ještě zesilují, jen jedním směrem svojí plnou silou ke střední hrubohmotnosti, kde jsou osudové nitky nejblíže zakotveny.
+A všechno je to opět vzájemně působící. Když duše ustoupí od pozemského těla, když od ní odpadne a ona je nechává zpět, již je tedy více neprozařuje, tak jdou její vyzařování, která osvobozením ještě zesílí, pak //jen// jedním směrem v plné své síle, ke střední hrubohmotnosti, kde jsou osudová vlákna nejblíže zakotvena.
-Tím se jim dostane mnohem silnějšího oživení způsobeného vyzařováním duše, řízeným nyní jen jedním směrem. Tímto oživením jest také zesílena schopnost přitažlivosti, která zpětně zasahuje spojenou duši a silněji ji přitahuje. Toto všechno jsou samočinné, zcela zákonité a tím také přirozené děje, kterým i vy lehce porozumíte, vynasnažíte-li se o nich přemýšlet.
+Tím obdrží mnohem silnější oživení, které je vyvolané vyzařováním duše nyní řízeného jen do jednoho směru, a v tomto oživení je také posílená jejich schopnost přitažlivosti, která zpětně působíc zasahuje spojenou duši a přitahuje ji pronikavěji. Všechno to jsou samočinné, zcela zákonité a tím také zcela přirozené děje, které jsou také vám lehce srozumitelné, když se je snažíte promyslet.
-Tak jest každá duše tažena svou cestou páskami, které sama oživuje svým vyzařováním, jež nemůže zadržet ani opominouti. A v tom spěje vstříc k svému očistění nebo k svému zániku. Všechno si způsobuje jen sama. Bytostní jen //formují// a stavějí podle zákona. Oživení forem a oproštění se od nich vytvářejí si duše samy svým vyzařováním. Podle druhu tohoto vyzařování působí pak také tyto formy v takových různých druzích oživené více nebo méně silně zpět na duši.
+Tak je duše svou cestou tažena svazky, které sama oživuje skrze své vyzařování, které nemůže zadržet ani mu zabránit. A tím spěje vstříc svému očištění nebo také svému zániku. Všechno stále znovu jen skrze sebe sama. Bytostní jen //formují// a staví podle zákona. //Oživení// forem a oproštění se od nich vytváří si duše samy skrze své vyzařování. A tyto tímto rozličným //způsobem// oživené formy zpětně působí podle druhu vyzařování potom také více či méně silně na duši.
-Také zde se uplatňuje slovo: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. V tomto případě je tomu //takto:// Jak to do forem září, tak jsou oživeny a podle toho //působí//. V tom všem spočívá veliká, zákonitá prostota a neomylná spravedlnost! --
+Také zde platí slova: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. V tomto případě je to //tak:// Jak se do forem září, tak jsou oživené a podle toho //působí.// V tom všem spočívá veliká, zákonitá jednoduchost a neochvějná spravedlnost! —
-To, co jsem vám tímto vylíčil, platí //jen pro lidské duchy,// poněvadž to vyplývá z činnosti svobodné vůle. Jinak je tomu u bytostných! --
+To, co jsem vám tím vylíčil, platí //pouze pro lidské duchy;// neboť to spočívá v činnosti svobodné vůle. U bytostných je tomu opět jinak! —
-Dejte jednou těmto dějům živě vzejíti před svýma očima. Namáhejte se tím, neboť je to hodno námahy a přinese vám to zvratným působením bohatou odměnu. Tím poznáte opět jednu část tohoto stvoření.
+Nechte jednou tyto děje živě povstat před svým zrakem. Snažte se o to; neboť je to hodno námahy a vzájemně působíc vám to přinese bohatou odměnu. Opět se tím stanete v jedné části tohoto stvoření //vědoucími. —//
-Takový byl dosavadní pochod, který jsem vám vylíčil. Nyní to však přichází jako paprsek blesku ze Světla! Božská síla bije přímo, překvapujícím způsobem do osudových nitek všech pozemských lidí a také všech duší, které meškají v úrovních pozdějšího stvoření.
+Takový byl dosavadní průběh událostí, který jsem vám vylíčil. Nyní však přichází to jako blesk ze Světla! Boží síla bezprostředně a nečekaně bije do osudových vláken všech pozemských lidí, jakož i všech duší, které se zdržují v úrovních pozdějšího stvoření.
-Tím přichází nyní vše přímo a neočekávaně ke konečnému vyřízení! Bytostní jsou nově posilováni k neslýchané moci. Obracejí se ve svém působení proti všem lidem, kteří je dosud nutili svými zmatenými činy, aby z poslušnosti k zákonům stvoření formovali jen nepěkné věci. Nyní však jest Boží síla //nade// vším lidským chtěním v celém stvoření. Ona Boží vůle, která dovolí formovati jen čisté, dobré, krásné a všechno ostatní zničí!
+Tím přichází všechno nyní bezprostředně a nečekaně ke konečnému rozuzlení! Bytostní jsou nově posíleni k neslýchané moci. Obrací se ve svém působení proti všem lidem, kteří je skrze své konání a řádění doposud nutili, aby museli poslušni zákonů stvoření formovat nehezké věci. Nyní je však Boží síla //nade// vším lidským chtěním v celém stvoření, ona Boží vůle, která dovolí formovat jen čisté, dobré a krásné a všechno ostatní zničí!
-Boží síla vnikla také již do pozdějšího stvoření, aby nyní zde sama působila. Všichni bytostní zasahují rychle v radosti a hrdosti, podporováni touto nejvyšší silou, do nesčetných smyček tkaniva všech osudových nitek pozemských lidí, aby je jásavě dovedli k jejich konci!
+Boží síla vnikla již také do pozdějšího stvoření, aby zde nyní sama působila, a všichni bytostní zasahují mnohem rychleji v radosti a hrdosti, podporováni touto nejvyšší silou, do nespočetných smyček tkaniva všech osudových vláken lidí, aby je jásavě přivedli k jejich konci!
-Poslouchajíce příkazů ze Světla, trhají všechny nitky, které jsou jen slabě zakotveny v duchovnu, aby duše zůstaly úplně odloučeny od Světla, když temné šňůry pádně uhodí zpět na své původce se vším, co na nich visí!
+Poslušni příkazů ze Světla, trhají ta vlákna, která jsou v duchovnu zakotvena jen slabě, aby tím duše zůstaly zcela odloučeny od Světla, když temné provazce ke svým původcům ostře smrští zpět se vším, co na nich visí!
-Ale i přetrhání těchto nitek nastává zcela zákonitým způsobem, ke kterému dává podnět jedině //způsob// lidí, neboť bytostní nejednají libovolně.
+Avšak i roztržení těchto vláken probíhá zcela zákonitým způsobem, přičemž je rozhodující //druh// lidí samotných; neboť bytostní se nechovají svévolně.
-Božská síla Světla sjíždí nyní jako blesk do všech nitek! Ty nitky, které spějí ke Světlu a nesou tento druh stejnorodosti v sobě, které silným chtěním těch, s nimiž jsou spojeny, dostatečně zesílí, aby snesly toto náhlé vniknutí nezvyklé síly Světla, dosáhnou tím obrovské pevnosti a svěžesti tak, že k nim připoutané lidské duše silnou přitažlivostí budou vytrženy z nebezpečí temnoty a tím také z nebezpečí býti staženy s sebou do rozkladu.
+Boží síla sjíždí nyní jako blesk do všech vláken! Vlákna, která spějíce ke Světlu nesou v sobě odpovídající podobnost a skrze skutečně silné chtění těch, kteří jsou s těmito vlákny spojeni, také dostatečně zesílí, aby snesla náhlé vniknutí této nezvyklé síly Světla, dosáhnou tím obrovské pevnosti a svěžesti, takže na ně připojené lidské duše v silné přitažlivosti budou vytrženy vzhůru z nebezpečí temna a tím také z nebezpečí vtažení do rozkladu.
-Avšak slabé světelné nitky, vytvořené jen slabým chtěním, nesnesou náhlý, obrovský tlak Boží síly. Spálí se a budou bytostnými pomocníky odstraněny. Ti, kteří byli na ně připjati, zůstanou vydáni na pospas temnotám. Příčinou tohoto přirozeného dění jest jejich vlastní vlažnost, která nemohla tyto nitky vytvořiti dosti pevné a silné.
+Avšak slabá světlá vlákna, vytvořená jen slabým chtěním, neudrží se nečekaným, ohromným tlakem Boží síly, budou sežehnuta a budou //při tom// bytostnými pomocníky rozuzlena, čímž zůstanou ti, co jsou s nimi spojeni, vydáni napospas temnotě. Příčinou k tomuto přirozenému dění je jejich vlastní vlažnost, která nemohla vytvořit dostatečně pevná a silná vlákna.
-Tak najdete v nynějším dění jen spravedlnost! Proto je zaslíbeno, že vlažní budou vyvrženi, jak se to nyní do posledního písmene ze Světla naplnilo.
+Tak naleznete v každém dění jen spravedlnost! Proto je zaslíbeno, že vlažní budou vyvrženi, jak se to tím doslovně ze Světla událo.
-Všichni bytostní pomocníci, velcí i malí, budou nyní //osvobozeni// od toho, aby pro plnění zákona museli pod tlakem zlého a nesprávného lidského chtění formovati temné věci. A z oddělených temnot bude všechno bytostné současně vytaženo zpět silou Světla, k němuž se v jásavé radosti úzce připojí, aby formovalo a udržovalo jen to, co je Světlem chtěno. Při tom zesílí v nové síle, aby se ve znějícím akordu zladili s celým stvořením ve středu proudícího Božího Světla!
+Všichni bytostní pomocníci, velcí i malí, budou nyní //osvobozeni// od toho, že museli ve splnění zákona pod nátlakem zlého nebo falešného chtění lidí formovat temno. A z oddělených temnot bude ještě současně všechno bytostné staženo zpět silou Světla, k němuž se v jásavé radosti úzce připojí, aby nyní formovalo a udržovalo to, co je Světlem chtěné. Při tom zesílí v nové síle, aby se v radostném akordu zachvívalo s celým stvořením, uprostřed valícího se Božího Světla!
-Sláva budiž Bohu, který nyní rozsévá lásku! Lásku také i v zákoně zničení temnot!
+Sláva budiž Bohu, který rozsévá jen lásku! Lásku také v zákoně zničení temna!