Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 93. Duše. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duse to cs:doznivani:hlas:duse Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 34. Duše. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:duse to cs:doznivani:plamen:dil_ii:duse Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duše. ======
-Mnohým lidem, kteří správně přijali mé Poselství, není výraz „duše“ ještě úplně jasný; jest však třeba, aby i zde bylo jasno.
+Mnozí lidé, kteří velmi dobře přijali mé Poselství, nemají přesto zcela jasno o výrazu „duše“! Avšak je nutné, aby také v tom bylo jasno.
-Právě o duši mluvilo lidstvo vždy příliš mnoho, a tím si o ní vytvořilo všední obraz, který se stal ve své povrchnosti všeobecným pojmem, prázdným a bezobsažným.
+Právě o duši hovořilo lidstvo vždy příliš mnoho a tím ji zformovalo ve všední obraz, který se ve své povrchnosti stal všeobecným pojmem, jenž v sobě nenese docela nic.
-Zazní-li slovo „duše“, vystupuje před lidmi jakási rozmazaná a ohmataná neurčitost. Vybledlá a bezobsažná zase neslyšně zmizí. Jednotlivci nemůže říci nic, poněvadž byla příliš mnoho opotřebována.
+Jako neurčitý a ohmataný obraz vystoupí to před lidmi, když padne slovo duše. Vybledlý a prázdný zase tiše zmizí. Nemůže jednotlivci nic říct, protože je příliš používaný.
-Právě proto, že nemůže již nic říci, lidé tohoto pojmu rádi používají. Jsou to zejména ti, kteří se rádi blýskají planou výmluvností. Činí tak ovšem na poli, které nemohlo být lidskému vědění otevřeno, protože dnešní člověk sám se před ním uzavírá.
+Avšak právě proto, že nic víc nemůže říct, používají ho rádi //ti// lidé, kteří si v nic neříkající výmluvnosti chtějí dodat zdánlivě zářícího lesku v oblasti, která nemohla být otevřena lidskému vědění, protože se dnešní člověk před ní drží uzavřen.
-A k těm lidem patří také //ti,// kteří se domnívají, že se tím vážně zabývají. Uzavírají se tomu svým falešným hledáním, které vlastně žádným hledáním není, poněvadž k takové práci přistupují předpojatě, s příliš úzce omezeným míněním, které chtějí vtlačiti do chápavosti k zemi připoutaného rozumu. Tak nikdy nebudou schopni, aby sami ze sebe něco z toho mohli pochopit.
+A k nim patří také //ti// lidé, kteří předstírají, že se tím vážně zabývají. Uzavírají se tomu skrze své falešné chtění hledat, které však není žádným hledáním, protože k takové práci přistupují se zaujatostí příliš úzce omezených názorů, které chtějí vtlačit do pochopení pozemsky vázaného rozumu, který nikdy nemůže dostat možnost, aby něco z toho sám od sebe přijal.
-Dejte dalekozrakému oku čočku, která jest broušena pro krátkozraké oko … uvidíte, že oko nic nepozná.
+Dejte dalekozrakému oku čočku, která je vybroušena pro krátkozraké … uvidíte, že oko s ní nemůže nic poznat.
-Nejinak se vede těmto hledajícím v jejich činnosti, kterou se snaží splnit, vycházejíce z chybných zásad. A když se tu podaří vůbec něco nalézti, pak to bude vždy jen rozmazané a znetvořené; v žádném případě to nebude odpovídat skutečnosti.
+Nejinak vede se při jejich činnosti těmto hledajícím, kteří se ji snaží naplnit vycházejíce z mylných zásad. Pokud se však někdy vůbec může něco nalézt, tak se to ukáže jen jako rozmazané a zkreslené, v každém případě ne takové, jak to odpovídá skutečnosti.
-A do zdánlivě zkaleného a nedostačujícími pomocnými prostředky vždy jen znetvořeného nalezeného neznáma byl vhozen také výraz „duše“, ačkoliv se vždy mluvilo, že je o něm známo jen pevné vědění.
+A do tohoto na pohled zkaleného a skrze nedostatečné pomocné prostředky vždy jen zkresleně se ukazujícího neznáma vhodil se také výraz „duše“, avšak tak, jako by o něm existovalo pevné vědění.
-Odvážili se toho, protože si každý z nich řekl, že zde není přece nikoho, kdo by mohl toto tvrzení popřít.
+Odvážili se toho, protože si každý řekl, že přece není nikoho, kdo by mohl toto tvrzení vyvrátit.
-Ale to vše se již tak pevně vžilo, že nyní nechce nikdo od toho upustit, poněvadž se při slově duše ukáže vždy znovu tento nepevný a neurčitý obraz.
+Avšak všechno se zakořenilo tak pevně, že nyní nikdo nechce od toho upustit, protože se u slova duše stále znovu ukazuje kolísavý a neohraničený obraz.
-Člověk si při tom dojista myslí, že ponechá-li obrazu všemožnou obsáhlost, nemůže v něm tak lehce zblouditi, jako když jsou jeho hranice pevně označeny.
+Člověk si při tom zajisté myslí, že když se obraz nechá co možná nejrozsáhlejší, tak se v tom nemůže tak snadno sejít z cesty, jako když jsou hranice pevně vyznačeny.
-Všeobsáhlé však také zároveň nic určitého neříká, je nepřehledné, i když ne zrovna neudržitelné a rozmazané, jako v tomto případě. Nic vám to nedá, poněvadž to není pravé.
+Příliš obsáhlé je však také nic určitě neříkající, nepřehledné, pokud ne kolísavé a mlhavé, jako v tomto případě. Nedá vám to nic, protože to samo není pravé.
-Z tohoto důvodu chci ještě jednou jasnými slovy vyjádřit, co //duše// vlastně //jest,// abyste konečně úplně prohlédli a nepoužívali nadále tak neudržitelných výrazů, jejichž pravého významu vůbec neznáte.
+Z tohoto důvodu chci ještě jednou jasnými slovy říci, co //duše// skutečně //je,// abyste v tom konečně zcela jasně prohlédli a nepoužívali ještě nadále tak kolísavě výrazy, jejichž pravý smysl vůbec neznáte.
-O duši se proto tak mnoho mluví, že lidský //duch// se dostatečně nehýbal, aby tak ukázal, že //také on// přichází v úvahu.
+Že se tolik o duši mluví, spočívá také v tom, že se //duch// člověka nehýbe tak dostatečně, aby ukázal, že //také// existuje.
-Že se mluvilo vždy jen o duši a slovem duch byl se zálibou označován výplod k zemi připoutaného rozumu, to bylo vlastně nejlepší a nejvýmluvnější vysvědčení skutečně smutného stavu všech lidí této doby!
+Že se mluvilo vždy jen o duši a za ducha byl se zálibou považován výplod pozemsky vázaného rozumu, bylo vlastně nejlepším a nejvýmluvnějším vysvědčením pro skutečný, smutný stav všech lidí v přítomnosti!
-Duše byla považována za to nejhlubší, za nejvnitřnější. Dále to nešlo, poněvadž duch skutečně spí nebo je tak slabý a líný, než aby se mohl pozorovat. Proto hrál se zdánlivým právem vedlejší úlohu. On, duch, který vlastně přece jest //všechno// a také to jediné, co v člověku skutečně //žije// nebo lépe řečeno, žíti //mělo,// ale žel -- spí.
+Duše platila za to nejhlubší, nejniternější, a dál to nešlo, protože přece duch skutečně spí nebo je přece příliš slabý a líný, než aby se jako takový mohl pozorovat. Proto hrál zdánlivě právem vedlejší roli. On, duch, který je skutečně //vším// a také tím jediným, co v člověku skutečně //žije,// nebo lépe řečeno, který žít //měl,// však žel spí.
-Že duch se musel spokojit vedlejší úlohou, vysvítá zcela zřetelně z mnoha známých již označení. Slovem duch rozumí se kupříkladu v první řadě strašidla, říká se: chodí jako duch.
+Že se duch musel spokojit s vedlejší rolí, vyplývá zcela jasně z mnohých známých označení. Duchem rozumí se například v první řadě strašidla a říká se, že duchové „straší“.
-Všude, kde se v lidové mluvě používá výrazu „duch“, je při tom vždy myšleno něco, co buďto není vítáno a čemu se lidé rádi vyhýbají, nebo co je nějak podezřelé, ne naprosto čisté nebo dokonce zlomyslné, zkrátka něco, co se ukazuje a projevuje podřadným způsobem. Nebo výrazu duch je používáno v souvislosti s rozumem.
+Všude, kde se v lidové mluvě používá výraz „duch“, je při tom něco, co není buď vítáno a je snaha se tomu vyhnout, nebo něco podezřelého, ne zcela čistého, nebo dokonce zlého, zkrátka, co se ukazuje a působí podřadným způsobem. Pokud není výraz „duch“ používán v souvislosti s rozumem.
-V takových případech, kdy se tohoto výrazu užívá v souvislosti s rozumem, je něco téměř uctivého. Tak hrozně zkřivené jest vědění na tomto poli. Je zapotřebí, abyste si ještě jednou zřetelně promysleli tyto dva výrazy podle dnešních pojmů:
+V těch případech, když je tento výraz dáván do souvislosti s rozumem, spočívá v tom dokonce určitý druh úcty. Tak zle je tedy zkřiveno vědění o této oblasti. Potřebujete přece jen oba tyto výrazy jednou vyložit a promyslet podle dnešních pojmů.
-//Produchovnělý a oduševnělý!//
+//Produchovnělý// a //oduševnělý!//
-Bezděčně podle starého zvyku i zde výraz „produchovnělý“ stavíte mnohem blíže pozemské činnosti a sice činnosti mužské, jmenovitě rozumovému vědění, a výraz „oduševnělý“ vyciťujete jako ženštější, povznešenější, současně však také mlhavější, neschopný slovního vyjádření, méně pozemský. Jinými slovy: niternější, ale neurčitý, bez pevných hranic, nepozemský.
+Bezděčně budete také při tom podle starého zvyku stavět výraz „produchovnělý“ více blíže pozemskému působení, a sice mužské činnosti, zejména rozumovému vědění, a výraz „oduševnělý“ více ženskému cítění, jako povznešenější, současně však také mlhavější, nevázaný tak do slov, méně pozemský. Jinými slovy tedy: niternější, avšak neurčitý, tedy bez pevných hranic, nepozemský. Jen to zkuste, potvrzení toho naleznete již v sobě!
-Jen to zkuste, potvrzení toho najdete sami v sobě! To jest ovoce dosavadních nesprávných lidských názorů, které musely přivodit falešné pojmy, poněvadž //duchu// bylo odříznuto spojení s duchovní vlastí a tím také přívody síly ze Světla!
+To jsou plody dosavadních tak falešných názorů lidí, které musely přinést falešné pojmy, protože se přece //duchu// mělo odříznout spojení s duchovním domovem a tím také od přílivu síly ze Světla!
-Tak duch musel chřadnout a býti zapomenut, poněvadž zůstával na zemi v tělech zazděn a tím musely se také samozřejmě všechny názory přiměřeně změnit.
+Vždyť musel chřadnout a také upadnout v zapomnění, protože na zemi zůstal zazděný v těle, a tím se samozřejmě také musely podle toho změnit všechny názory.
-Člověk, který zmizí doživotně ve vězení, bude brzy veřejností zapomenut. Ti, kteří s ním kdysi bezprostředně nežili, nebudou o něm vůbec nic vědět.
+Člověk, který zmizí na celý svůj život do vězení, bude brzy veřejností zapomenut, zatímco všichni, kteří s ním někdy bezprostředně nežili, o něm vůbec nic neví.
-A nejinak jest tomu i s duchem po dobu jeho zajetí na zemi!
+Nejiné je to s duchem během doby jeho věznění na zemi!
-Vy však víte již z Poselství, že je to //jedině// duch, který dělá člověka teprve člověkem, že člověk jenom jím stává se člověkem!
+Skrze Poselství však již víte, že //pouze// tento duch dělá člověka člověkem, že člověk jen skrze něj se může stát člověkem!
-To vám opět podává důkaz o tom, že všichni pozemští tvorové, kteří drží ducha v zajetí, nemohou být Světlem považováni za lidi!
+To vám opět dává důkaz, že dnes všechny pozemské tvory, kteří ducha vězní, nelze také ze Světla považovat za lidi!
-Zvíře nemá ničeho z ducha, proto se nemůže také stát nikdy člověkem! A člověk, který svého ducha zahrabává a nenechá ho působit -- tedy právě to, co z něj činí člověka -- ten ve skutečnosti člověkem není!
+Zvíře nemá z ducha ničeho, proto se také nikdy nemůže stát člověkem. A člověk, který svého ducha zahrabává a nenechá ho působit, tedy právě to, co ho činí člověkem, ten žádným člověkem ve skutečnosti není!
-Zde přicházíme ke skutečnosti, které bylo dosud příliš málo dbáno: pravím vám, že duch označuje člověka jako takového a že činí z něho člověka. Ve výraze //„činiti člověkem“// je důkaz, že duch //jen svou činností// dělá z tvora člověka!
+Zde přicházíme ke skutečnosti, které bylo ještě dbáno příliš málo: Pravím, že duch označuje člověka, činí ho člověkem. Ve výrazu //„činit// člověkem“ spočívá poukaz, že duch //jen ve svém působení// dělá z tvora člověka!
-Nestačí tedy míti v sobě jen ducha, aby bylo možno být člověkem, nýbrž člověkem bude tvor teprve tehdy, jestliže nechá v sobě //působit// ducha!
+Nestačí tedy jen ducha v sobě nést, aby to tvořilo člověka, nýbrž člověkem bude tvor teprve tehdy, když v sobě ducha //jako takového// nechá //působit!//
-Vezměte si to dnes jako základ svého pozemského bytí! Učiňte to základním pojmem budoucího života zde na zemi! Za hranicemi hrubé hmotnosti projeví se pak sám, jakmile odložíte své pozemské tělo.
+To vezměte dnes jako základ pro své pozemské bytí! To učiňte základním pojmem pro budoucí život zde na zemi! Mimo hrubou hmotnost projeví se to pak samo od sebe, jakmile více neponesete své pozemské tělo.
-Kdo však nechá v sobě působiti ducha, ten také nikdy nedopustí, aby temnota mohla v něm opět nabýti vrchu a právě tak se nenechá zlákati zlem.
+Kdo však svého ducha jako takového v sobě nechá působit, ten také opět nebude moci nikdy nechat v sobě temnotu znovu povstat, stejně tak se nedá temnotou chytit.
-Směli jste poznávat. Musíte také viděti i konec, kam všechno spěje, jestliže se duch v člověku nemůže dostati k činnosti, poněvadž je spoután a držen daleko od každého přílivu síly z Božího všesvatého Světla!
+Směli jste poznat a musíte vidět také konec, kam všechno vede, když duch v lidech nemůže dojít k působení, protože je zotročen a zadržen od jakéhokoliv přílivu síly z Božího všesvatého Světla!
-Tak jako ze Světla bude za člověka považován jen ten, kdo nechá v sobě ducha působit, tak to má také být v budoucnu i na této zemi! //To jest základ vedoucí ke vzestupu a k míru!//
+Tak jako ze Světla bude za člověka považován jen //ten,// který v sobě ducha nechá působit, tak má tomu v budoucnosti být také na této zemi! //To je základem ke vzestupu a míru!//
-Neboť jen ten, kdo dopřeje svému duchu, aby byl činný, //jen ten// může jít cestou ke Světlu. To ho stále více zušlechťuje a povznáší, takže nakonec šíří kolem sebe požehnání, kamkoliv vkročí.
+Neboť kdo v sobě ducha nechá dojít k působení, může jít //jen// cestou ke Světlu, což ho stále více zušlechťuje a povznáší, takže nakonec rozšiřuje kolem sebe požehnání, kamkoliv také přijde.
-Nyní chci ještě jednou říci, co je to duše, abyste odvrhli stranou všechny dosavadní staré názory a v budoucnosti měli zde pevnou oporu.
+Nyní chci ještě jednou říci, co je duše, abyste opustili všechny staré názory a v budoucnosti v tom měli pevnou oporu.
-Bude nejlépe, když si především řeknete, že //duch// činí člověka mezi hrubohmotnými tvory této země teprve //člověkem.//
+Nejlepší bude, když si nejprve řeknete, že //duch// činí člověka před hrubohmotnými tvory na této zemi //člověkem.//
-Ale právě tak dobře můžeme plným právem vysvětlit, že //duch je// vlastně //člověk,// který se musí v rozličných obalech vyvíjeti ze zárodku až k dokonalosti, jelikož nosí v sobě nutnost tohoto vývoje.
+Můžeme však rovněž a právem prohlásit, že //duch je// skutečným //člověkem// samotným, který se v nejrůznějších obalech musí vyvíjet od zárodku až ke zdokonalení, protože k tomu stále v sobě nese touhu.
-Nejzevnějším bodem jeho vývoje, který, jako nejvzdálenější od Světla, jest také //tím// bodem, kde duch pod tlakem //těžšího,// hutnějšího obalu svého vlastního chtění musí se rozvinout v nejvyšší síle a tím se také může a má rozžhavit, aby pak znovu mohl stoupati vzhůru, blíže ke Světlu, je v Efesu hrubohmotnost této země.
+Nejzazším bodem jeho vývoje, který jakožto od Světla nejvzdálenější je také //tím// bodem, kde duch pod tlakem nejtěžšího, nejhutnějšího obalu musí rozvinout své vlastní chtění do největší síly a tím může a má dojít také k prožhavení, aby se pak mohl opět povznést blíže ke Světlu, je v Efezu hrubohmotnost této Země.
-Tím se stane pobyt na zemi //bodem obratu// všeho putování! Je tedy zvlášť důležitý.
+Tím stává se pozemský pobyt //bodem obratu// veškerého putování! Je tedy zcela obzvlášť důležitý.
-A právě na zemi byl nyní duch falešným chtěním, vlivem plíživých temnot, lidmi samotnými spoután a zazděn, takže místo co měl nejčilejší a nejsilnější činností dospěti k nejvyššímu prožhavení, byl již předem donucen k nečinnosti, což přineslo s sebou selhání lidstva.
+A právě na zemi byl nyní duch skrze falešné chtění pod vlivem plíživé temnoty lidmi samotnými spoután a zazděn, takže místo toho, aby došel k nejvyššímu prožhavení skrze nejčilejší, nejsilnější činnost, byl předem nucen k nečinnosti, což mělo za následek selhání lidstva.
-A proto jest na tomto pro lidského ducha tak důležitém bodě obratu také činnost temnot nejčilejší, proto také //zde// bude vybojován boj, jehož konec musí přinésti úplnou porážku a zničení temnot, má-li býti pozemskému lidstvu vůbec ještě jednou pomoženo, aby nemuselo být úplně ztraceno. --
+A proto je na tomto pro lidského ducha tak důležitém bodu obratu také činnost temnoty nejčilejší, proto bude //zde// vybojován boj, jehož konec musí přinést naprostou porážku a zničení temnot, pokud vůbec má být pozemskému lidstvu ještě jednou pomoženo, aby se zcela neztratilo.
-Činnost temnot byla tedy zde na zemi vždycky nejčilejší, poněvadž se zde utvořil bod obratu putování lidského ducha a za druhé, protože právě zde temnoty byly schopny nejdříve zasáhnout, jelikož člověk byl zde nejvíce vzdálen od východiska pomáhající síly Světla, a proto mohl být snadněji přístupný jiným vlivům.
+Činnost temnoty byla tedy zde na zemi vždy nejčilejší, protože se zde vytvořil bod obratu putování lidského ducha a za druhé protože temnota byla schopna právě zde nejsnáze zasáhnout, poněvadž člověk je zde nejdále vzdálen od východiska pomáhajících sil Světla, a proto může být snáze přístupný pro jiné vlivy.
-Toto však není omluvou pro klesajícího lidského ducha! Vždyť potřeboval v poctivé modlitbě jen //chtít// a bylo by se mu okamžitě dostalo čistého spojení se silou Světla! Mimoto právě hrubohmotné tělo svou hutností tvoří zvláštní ochranu proti vlivům jiného druhu než těm, které se snaží sám svým přáním přivolat.
+Přesto to není žádnou omluvou pro klesajícího lidského ducha; neboť on potřeboval jen //chtít// v poctivé modlitbě, aby ihned obdržel čisté spojení se silou Světla. Kromě toho je mu také hrubohmotné tělo skrze svou hutnost zvláštní ochranou proti vlivům jiného druhu než těm, které se on sám snaží skrze přání přitahovat.
-Ale to vše je vám již známo z Poselství, jen když to v něm //chcete// najít.
+Avšak toto všechno je vám přece již známo skrze Poselství, pokud to v něm //chcete// najít.
-Představte si tedy //ducha// jako vlastní druh člověka, který jako jádro má mnoho obalů, jichž potřebuje k vývoji a rozvinutí vlastních sil a které se musí stupňovat hrubohmotným tělem až k nejvyšší zatěžkávací zkoušce, aby mohl dosáhnouti vítězné dokonalosti.
+Představte si tedy //ducha// jako vlastní lidský druh, který jako jádro nese mnohé obaly za účelem vývoje a rozvinutí vlastní síly, která se musí vystupňovat až k nejvyšší zkoušce zatížení skrze hrubohmotné tělo, aby mohlo dojít k vítěznému dovršení.
-Tyto ustavičně se stupňující zatěžkávací zkoušky jsou však současně zvratně působícími a také podporujícími vývojovými stupni. Země je při tom nejzevnější plochou obratu.
+Tyto stále více se stupňující zatěžkávací zkoušky jsou však také současně vzájemně působícími a také podporujícími stupni vývoje a země je při tom nejzazší rovinou obratu.
-Řekněme tedy klidně: //duch jest vlastní člověk,// všechno ostatní jsou pouze obaly, jichž nošením zesiluje a v nichž v stoupajícím nuceném pohybu se vždy víc a více prožhavuje.
+Řekněme tedy klidně, že //duch je vlastní člověk,// všechno ostatní jsou jen obaly, jejichž nošením zesiluje a ve kterých stupňující nutností svého pohybu se tím stále více prožhavuje.
-Žár, do něhož je duch tímto uveden, neuhasíná odložením obalů, nýbrž povznáší ducha vzhůru do duchovní říše.
+Žár, do kterého je duch tímto uveden, nezaniká, když pak odloží obaly, nýbrž pozvedaje vede ducha vzhůru do duchovní říše.
-Neboť právě proto, že se musí pohybovat pod tíží svých obalů, stane se nakonec tak silným, že může pak snésti, zůstávaje vědomým, i ten nejsilnější tlak v duchovní říši, což jako duchovní zárodek nemohl.
+Neboť právě v nutnosti vlastního pohybu pod zátěží svých obalů se stane nakonec tak silný, že pak může trvale vědomě snést silnější tlak v říši ducha, což je mu jako duchovnímu zárodku nemožné.
-Takový jest pochod jeho vývoje, který se uskutečňuje kvůli duchu. Na obaly je nutno při tom pohlížet pouze jako na prostředek k účelu.
+To je průběh jeho vývoje, který probíhá kvůli vůli ducha. Obaly samotné lze při tom považovat jen za prostředek k účelu.
-Proto se také nic nezmění, odloží-li pozemský člověk své hrubohmotné tělo. Je to stále týž člověk, pouze bez hrubohmotného obalu, u něhož zůstává i tak zvané astrální tělo, které bylo nutné k utvoření hrubohmotného pozemského těla a které se skládá ze střední hrubohmotnosti.
+Proto se také nic nezmění, když pozemský člověk odloží hrubohmotné tělo. Je to pak stále tentýž člověk, jen bez hrubohmotné schrány, u kterého zůstává také takzvané astrální tělo, které bylo nutné k vytvoření těla hrubohmotného a které pochází ze střední hrubohmotnosti.
-Jakmile těžké pozemské tělo s tělem astrálním odpadlo, zůstává duch oděn ještě něžnějšími obaly. V tomto stavu jmenujeme pak ducha //„duší“,// na rozdíl od pozemského člověka v mase a krvi!
+Jakmile odpadne těžké pozemské tělo s tělem astrálním, zůstává duch oděn již jen jemnějšími záhaly. V //tomto stavu// nazývá se pak duch //„duší“,// na rozdíl od pozemského člověka v mase a krvi!
-V dalším vzestupu odkládá pak člověk postupně také ještě všechny tyto obaly, aby na konec podržel jen duchovní tělo s duchovním obalem a tak jako duch bez obalů jiných bytostných druhů vejde do říše duchovního.
+V dalším stoupání odkládá pak člověk pozvolna ještě všechny obaly, až nakonec si ponechává již jen tělo ducha, s duchovním záhalem, a tak jakožto duch bez obalu jiného druhu podstaty vstupuje do říše duchovního. To je samozřejmé dění, protože ho pak žádná cizí schrána není více schopna zadržet a on proto //musí// být přirozeně pozvednut skrze druh své vlastní podstaty.
-To jest samozřejmé dění, poněvadž pak žádný cizí obal není schopen ho zadržet a //musí// být proto přirozeně pozdvižen vzhůru druhem své vlastní podstaty.
+//To// je tedy rozdíl, který vám v chápání velmi často činí potíže, protože jste v tom neměli jasno a představa o tom zůstala proto mlhavá.
-//To// jest tedy rozdíl, který vám velmi často ztěžuje porozumění, poněvadž vám to nebylo jasné a představa o tom musela zůstati mlhavá.
+Ve skutečnosti přichází u člověka v úvahu pouze //duch.// Všechna ostatní označení řídí se pouze podle obalů, které nosí.
-Ve skutečnosti přichází u člověka v úvahu vůbec jen //duch.// Všechna ostatní označení řídí se jedině podle obalů, které nosí.
+Duch je všechno, je to to //skutečné,// tedy člověk. Nese-li s jinými obaly také pozemskou schránu, tak se nazývá pozemským člověkem, odloží-li pozemskou schránu, tak je pozemskými lidmi považován za duši, odloží-li také ještě jemné obaly, tak zůstává pouze a jedině duchem, kterým vždy již byl ve svém druhu.
-Duch jest všechno, je to to //vlastní,// tedy člověk. Nosí-li s ostatními obaly také pozemskou schránu, říká se mu pozemský člověk. Odloží-li pozemskou schránu, tedy jest pozemskými lidmi považován za duši, odloží-li také ještě i jemné obaly, zůstává duchem, jímž byl vždy ve svém druhu.
+Různá označení řídí se tedy pouze podle druhu obalů, které by samy o sobě nemohly být bez ducha, který je prožhavuje.
-Rozličné označení řídí se tedy dočasně podle druhu obalů, které samy o sobě by nemohly bez ducha existovat, neboť duch je prožhavuje.
+U zvířat je to něco jiného; neboť ta mají v sobě něco bytostného //jako duši,// jejíž druh lidé //nemají!//
-U zvířat je to něco jiného. Tato mají v sobě něco bytostného jako //duši// a tohoto druhu lidé //nemají!//
+Snad vzniklo //tím// tak mnoho omylů, když se lidé domnívali, že zvířata //také// mají duši, která je nechává jednat. Z tohoto důvodu museli by u člověka, který má ještě k tomu ducha, být duch a duše něčím odděleným, a dokonce by snad mohli působit odděleně.
-Snad //tím// vzniklo tolik omylů, poněvadž lidé se domnívali, že zvířata mají //také// duši, podle níž jednají. Z tohoto důvodu musely by u člověka, který má ještě ducha, být duch a duše něčím odděleným a snad by dokonce mohly působit odděleně.
+To je však //falešné;// neboť z druhu zvířecí duše nemá člověk v sobě nic. U člověka jedině duch prožhavuje všechny obaly, dokonce i tehdy, když je zazděn a spoután. Při spoutání ducha skrze rozum je oživující teplo ducha vedeno po falešných drahách, které by nezkřivený duch sám nikdy nezvolil, pokud by se mu ponechala volná ruka.
-Ale to jest //nesprávné,// neboť člověk nemá v sobě ničeho z druhu duše zvířecí. U člověka jedině duch prožhavuje všechny obaly, také ještě tehdy, je-li tento zazděn a spoután. Spoutáním ducha rozumem byla oživující teplota ducha řízena nesprávnou cestou, již by nezkřivený duch sám byl nikdy nezvolil, kdyby mu byla ponechána volná ruka.
+Avšak o veškerém pokřivení a chybách lidí dává //Poselství// jasné vysvětlení, především o tom, jak má člověk myslet a konat, pokud chce přijít do světlých výšin.
-Ale o všech pokřiveninách a chybách lidí podává //Poselství// jasné zprávy, především o tom, //jak// má člověk myslet a jednat, chce-li dosáhnouti světlých výšin.
+Dnes jde jen o to, ještě jednou objasnit výraz „duše“, aby mohl být falešnému myšlení o ní učiněn konec.
-Dnes jde o to, objasniti ještě jednou výraz „duše“, aby tím mohl být učiněn konec falešnému myšlení.
+To nejlepší pro vás lidi by bylo, kdybych v tom šel ještě o krok dál a řekl vám, že //jen zvíře má duši,// která je vede. Člověk má však ducha!
-Pro vás lidi bylo by nejlépe, kdybych šel zde ještě o krok dále a řekl vám, //že jen zvíře má duši,// která ho vede. Člověk však má ducha!
+Tím je //přesně// a správným způsobem označen rozdíl.
-Tím jest přesně a správným způsobem označen rozdíl.
+Jestliže jsem doposud ještě používal výraz duše, tak to bylo jen proto, že je ve vás zakořeněn tak pevně, že od něj nemůžete tak rychle upustit.
-Používal-li jsem až dosud výrazu duše, tedy bylo to jen proto, že je ve vás vžit tak pevně, že nemůžete tak rychle od něho upustit.
+Nyní však vidím, že by dál trvaly jen omyly, pokud bych v tom neučinil ostrý řez oddělení. Proto si jako základ pevně vtiskněte pro všechny časy:
-Nyní však vidím, že by omyly trvaly dále, kdybych zde neučinil ostrý řez, proto vezměte si jako pevný základ pro všechen čas:
+//Zvíře// má //duši,// avšak člověk //ducha!//
-//Zvíře// má duši, ale člověk //ducha!//
+Je to tak již správně, i když se vám to nyní jeví jako cizí, protože jste duši často opěvovali. Avšak věřte mi, je to jen vázanost ke známému výrazu, která ve vás při slově duše nechá povstat povznášející pocit jako následek opěvování, kterým jste se snažili vždy výraz duše obetkávat.
-Je to tak správné, i když se vám to nyní jeví ještě cizí, poněvadž jste duši často opěvovali. Ale věřte mi, je to jen lpění na známém výrazu, že při slově duše vznikne ve vás povznášející pocit jako následek opěvování, kterým jste se snažili vždycky oplétat výraz duše.
+Opěvujte proto nyní jednou //ducha// a brzy vyvstane tento výraz plný lesku před vámi, mnohem jasnější a čistší, než co vám kdy mohl dát výraz duše.
-Opěvujte proto jednou //ducha,// a tento výraz vynoří se brzy před vámi v plném lesku, mnohem jasnější a čistší, než jaký vám mohl dát výraz duše.
+Navyknete-li si na to, pak jste se také opět dostali o jeden krok kupředu ve vědění, které vede k Pravdě!
-Zvykněte si na to, pak pokročíte opět o jeden krok kupředu ve vědění, vedoucím k Pravdě!
+Avšak jen jako //základ svého myšlení// máte nyní v sobě vědouce nést tento rozdíl. V ostatním si můžete nadále ponechat výraz duše také u člověka, protože by to pro vás bylo velmi těžké, udržet nutné stupně vývoje správně oddělené.
-Avšak tento rozdíl máte bráti nyní vědomě jen //jako základ svého myšlení.// Ostatně i nadále můžete podržet výraz duše i u lidí, poněvadž by vám bylo velmi těžké udržeti nutné stupně vývoje správně oddělené.
+Duše je z hrubohmotnosti již oddělený duch //s// jemnohmotnými a bytostnými obaly.
-Duše jest duch uvolněný od hrubohmotnosti s jemnohmotnými a také bytostnými obaly.
+Musí pro vaše pojmy tak dlouho zůstat duší, až ze sebe sejme poslední záhal a jako již jen duchovní je schopen vstoupit do duchovní říše.
-Pro vaše pojmy musí duch zůstati tak dlouho duší, dokud neodloží poslední obal a dokud jako duchovně jsoucí není schopen vejíti do duchovní říše.
+Máte-li to //takto// v sobě, pak může být výraz duše používán také u lidí.
-Máte-li to v sobě //takto// ujasněné, pak může být i u lidí používáno výrazu duše.
+Nejlepší to je, když zformujete vývojový průběh duchovního zárodku do tří oddílů:
-Je nejlepší, rozdělíte-li si pochod bytí duchovního zárodku na tři stupně:
+Pozemský člověk – lidská duše – lidský duch!
-Pozemský člověk -- lidská duše -- lidský duch!
+Pokud o tom máte správný pojem, i takto to lze, jinak však k tomu nelze radit, protože „duši“ v //nejopravdovějším slova smyslu// má skutečně jen zvíře. Duši, která je něčím sama pro sebe! Avšak člověk kromě ducha nemá žádnou pro sebe samostatnou duši.
-Pokud máte o tom správný pojem, nevadí to, jinak však nebylo by radno to zaměňovat, poněvadž skutečnou „duši“ //v nejopravdovějším smyslu// má jen zvíře. Duši, která je něčím sama pro sebe! Člověk však kromě ducha nemá v sobě žádnou samostatnou duši.
+Avšak u lidí nemůžete dost dobře říci místo duše: Duch se záhaly, právě tak ani zahalený duch nebo později duch bez záhalu, odhalený duch.
-Ale u lidí místo duše nelze dost dobře používati výrazu duch se záhaly, právě tak málo zahalený duch, nebo později duch bez záhalů nebo odhalený duch. To by bylo sice správné, ale k utvoření pojmů nepříhodné. Proto se chceme přidržet dosavadního, jak to učinil již Ježíš, když mluvil o duši. Jeho poukazu, že se duše musí uvolnit, porozumíte nyní mnohem lépe; neboť uvolnit duši neznamená nic jiného, než odložit obaly, které zdržují dosud ducha a tím ho osvoboditi od jejich tíže, aby duch jich zbaven mohl stoupati dále vzhůru.
+To by bylo samo o sobě sice správné, avšak je to příliš obtížné ke zformování pojmu.
-Avšak tehdejším pozemským lidem nemohl mluvit tak, aby mu správně porozuměli. Musel zůstati prostší ve výraze a proto přidržeti se obvyklého způsobu a druhu.
+Proto chceme podržet to dosavadní, jak to Ježíš také již činil, když mluvil o duši. Budete jeho poukazu, že se duše musí uvolnit, nyní ještě mnohem lépe rozumět; neboť uvolnit duši neznamená nic jiného, než odložit ducha zadržující ještě existující obaly a tím ho uvolnit od jejich tíže, aby duch od nich pak osvobozený mohl stoupat dále.
-I dnes může tento způsob zůstat, je-li vám přesně znám pravý stav věci.
+Avšak k tehdejším pozemským lidem nemohl mluvit takto přizpůsobeně rozumu, musel zůstat prostším ve výrazu, a proto se přidržel obvyklého druhu a způsobu.
-Zapamatujte si:
+Také dnes vám ještě může tento způsob zůstat, jestliže jen přesně znáte opravdový stav věci.
-Zvíře má duši, ale člověk ducha!
+Vtiskněte si:
+Zvíře má duši, avšak člověk ducha!