Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 47. Duchovní vůdce člověka. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duchovni_vudce_cloveka to cs:doznivani:hlas:duchovni_vudce_cloveka Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 46. Duchovní vůdce člověka. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:duchovni_vudce_cloveka to cs:doznivani:plamen:dil_i:duchovni_vudce_cloveka Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duchovní vůdce člověka. ======
-Když jsme si prohlédli nejbližší okolí člověka této země, máme možnost vrhnouti svůj pohled na vůdce, který mu stojí po boku a pomáhá mu.
+Poté, co jsme si prohlédli nejbližší okolí člověka této země, je dán základ k tomu, upřít také pohled na jeho vedení, které mu stojí po boku a pomáhá mu.
-Je také nutno něco o tom říci, neboť právě v tom a o tom bylo již mluveno mnoho nesmyslů lidmi, kteří vůbec věří v nějaké vedení nebo něco o něm ví. Bylo by to často k smíchu, kdyby to nebylo tak smutné.
+Je také nutné, aby o tom bylo aněco řečeno; neboť právě v tom a o tom bylo vyřčeno mnoho nesmyslů lidmi, kteří vůbec v nějaké vedení věří nebo o něm něco ví, že by se člověk mnohdy chtěl usmívat, kdyby to nebylo tak smutné.
-Smutné proto, že se tu zase jednou zřetelně ukazuje postavení lidského ducha v jeho zvláštním snažení, kterým se chce jeviti za každou cenu jako nejvýš hodnotný. Nemyslím, že je ještě nutno uváděti pro to příklady, poněvadž každý z mých čtenářů musel se již jistě někdy seznámiti s takovými lidmi, kteří mluví o svém „vysokém“ vedení, nebo o samotném svém vůdci, kterého prý jasně cítí a … přece podle jeho tichých pokynů nejednají.
+Smutné je to proto, že povaha lidského ducha opět jednou zřetelně ukazuje v jeho podivném úsilí, že se chce pokládat za každou cenu za nejvýše cenného. Nemyslím si, že je ještě nutné uvádět k tomu příklady; neboť každý můj čtenář se snad již někdy musel seznámit s takovými lidmi, kteří mluví o svém „vysokém“ vedení nebo o vůdci samotném, kterého chtějí zřetelně cítit, a … přece však podle jeho tichého naléhání nejednají.
-To oni ovšem nepřiznávají, ale právě takoví, kteří o vedení tolik vyprávějí a kamarádsky s ním chtějí státi v důvěrném styku, jednají zřídka kdy anebo jen z polovice, často však vůbec nikdy tak, jak to vedení chce. S tím můžete u takových lidí téměř přesně počítati. Není pro ně ničím více, nežli příjemnou zábavou. Chovají se při tom tak, jako dost rozmazlené děti, chlubí se tím a chtějí tím snad v prvé řadě dokázati, kolik námahy je jim „se shora“ věnováno.
+To sice k tomu nedodají, avšak právě takoví, kteří o vedení mnoho vyprávějí, domnívají se, že s ním mají „kamarádský vztah“, jednají zřídkakdy nebo jen zčásti, většinou však vůbec ne tak, jak by vedení chtělo. S tím je možné u takovýchto lidí téměř jistě počítat. Je to pro ně jen příjemnou zábavou, nic víc. Chovají se asi jako příliš rozmazlené děti, naparují se tím a chtějí tím snad v první řadě především dokázat, kolik úsilí je jim „shůry“ věnováno.
-Jejich vůdce je přirozeně jen „velmi vznešený“, nedávají-li ovšem přednost nějakému milovanému, o ně velmi starostlivému, něžnému příbuznému. Ve více než tisíci případech má to být jen Ježíš sám, který k nim přichází ze Světla, aby je varovně nebo děkovně posiloval. Ano, on také někdy mluví s nimi o lidech jim známých, za které se na jejich dotazování buď přimlouvá, nebo před nimi varuje.
+Jejich vůdce je ovšem vždy „zcela jistě vysoký“, tam, kde to neupřednostňují, tuší v tom někoho milovaného, o ně velmi ustaraného, něžného příbuzného. Avšak ve více než tisíci případů to má být Ježíš sám, který k nim přichází ze Světla, aby je varoval nebo pochválil, ano, on také někdy k nim, je-li tázán, mluví o jim dobře známých lidech příznivě nebo nepříznivě.
-Tito lidé pak mluví o tom velmi rádi, s jakousi úctyplnou plachostí, při čemž můžeme ihned rozeznati, že tato úcta neplatí Synu Božímu, nýbrž té okolnosti, že oni jsou osobně hodni takové péče. Jasně řečeno, je to úcta před sebou samými!
+O tom pak velmi rádi mluví s uctivou bázní, přičemž však lze beze všeho poznat, že tato úcta neplatí Synu Božímu, nýbrž okolnosti, že oni osobně jsou hodni takovéto starostlivosti. Jasně řečeno: je to úcta před sebou samými!
-Každý člověk, kterému se takoví lidé svěřují, a oni se snaží svěřiti se skoro každému, může si rychle zjistiti pravdu toho, co říkám, když bude o těchto sděleních zjevně pochybovati. Pak ukáží tito sdílní lidé takové roztrpčení, kterému dají průchod jen uraženou ješitností!
+Každý člověk, jemuž se takovéto osoby svěřují, a ony baží po tom, oznámit to pokud možno mnoha lidem, může se rychle dovědět pravdu toho, co zde říkám, pokud bude mít o takovýchto sděleních pochybnost! Pak ukáží tito sdílní lidé dotčenost, která může být jen v uražené ješitnosti!
-Budete pro ně vyřízen, své roztrpčení vyjádří: jako že „komu není shůry dáno …,“ a budou na vás pohlížeti jen s podceňováním.
+Jste pro ně vyřízeni nebo „máte u nich dohráno“, jak se tak pěkně popisuje smýšlení takto dotčených v lidové mluvě. Budou na vás ještě shlížet jen s pohrdáním.
-Je také jisto, že se svého vedení ihned na vás zeptají, jakmile se k tomu naskytne příležitost, a zcela spokojeni přijímají tu odpověď, kterou samozřejmě dostanou takovou, jakou očekávali; vždyť vůdce je současně jejich přítel a není-li to zrovna po jejich mínění Syn Boží sám, pak vidí ve svém vůdci více k službě ochotného komorníka, kterému se se vším svěřují, poněvadž on to přece už stejně ví, a který čeká jenom na to, aby se mu dala příležitost k dávání potřebných rad anebo potvrzení.
+Je také jisté, že se pak svého vedení budou na vás vyptávat, jakmile se jen k tomu naskytne příležitost, a vysoce spokojeni přijímají odpověď, kterou dříve již očekávali; neboť jejich vůdce je přece současně jejich přítel a, pokud není podle jejich mínění samotným Synem Božím, tak vidí ve svém vůdci spíše úslužného komorníka, kterému se se vším svěřují, protože on to přece již všechno ví, a který čeká jen na to, až dostane příležitost, aby sdělil potvrzení nebo nutné rady.
-Jděte a bádejte, pozorujte správným způsobem! Najdete to vše velmi brzy potvrzeno až k zprotivení! Budete-li někdy tak odvážnými, abyste mnohé z toho označili jako hloupost, pak musíte velmi rychle vyhledat úkryt, abyste nebyli kamenováni. Nemůže-li se to dnes stát hrubohmotným způsobem, morálně to máte zcela určitě. Tím si můžete být zcela jisti.
+Jděte a bádejte, pozorujte správným způsobem; budete to všechno velmi brzy nacházet potvrzené až do znechucení! Budete-li také jednou tak odvážní mnohé z toho označit za hloupost, pak musíte pro sebe co nejrychleji vyhledat úkryt, nechcete-li být kamenováni. Jestliže to dnes nemůže nastat hrubohmotným způsobem, tak morálně zcela určitě. Tím si můžete být jisti.
-Zcela důvěrně a s hlubokou vážností se to záludně sděluje, s politováním to jde od úst k ústům, z dopisu do dopisu. Pod rukou, avšak s velkou horlivostí a jistotou, která prozrazuje cvik, bude vám vykopán hrob jako zasloužený cíl vašeho buřičství a také nebezpečnosti.
+Zcela důvěrně a s hlubokou vážností se to s pokryteckou soustrastí sděluje, jde to od úst k ústům, od dopisu k dopisu. Pod rukou, avšak s velkou horlivostí a jistotou, která ukazuje dovednost vykopat vám hrob, aby vaší zvrhlosti a nebezpečnosti byl stanoven zasloužený cíl.
-Lidé větří nebezpečí hrozící jejich věrohodnosti. Především však se nechtějí vzdát příležitostí tak velmi vhodných k vynášení překrásných hodnot své osobnosti. Vysoký vůdce je přece důkazem toho, i když ti ubozí spolubližní nemohou z toho nic vidět. A právě //proto// o to bojují.
+Tito lidé tuší nebezpečí, které tímto ohrožuje jejich hodnověrnost. Především si však nechtějí nechat vzít příležitosti, které jsou tak vhodné k překrásnému pozvedání hodnoty jejich osobnosti. „Vysoké“ vedení je přece toho důkazem, i když ti ubozí bližní z toho ještě nemohou nic vidět. A //proto// o to bojují.
-Taková a nejiná je domýšlivost těchto lidí, která se jasně vyjadřuje způsobem jejich žvanění o jejich vedení. Chtějí se tím //uplatnit// a ne snad svým spolubližním laskavě pomáhat, ale chtějí být obdivováni a jsou rádi, je-li jim záviděno!
+Taková, a ne jiná je domýšlivost těchto lidí, která se zřetelně vyjadřuje ve způsobu žvanění o jejich vedení. Chtějí se tím //uplatnit,// avšak ne snad, aby láskyplně pomáhali bližním, nýbrž chtějí být obdivováni a jsou rádi, je-li jim záviděno.
-Abyste byli nyní i v tom vědoucí, chci vás rád přivésti k poznání zákonů, které vedení //podmiňují,// neboť ani tato vedení nepodléhají nějaké libovůli, nýbrž jsou s vámi spředena do nitek vašeho osudu!
+Abyste byli nyní i v tomto vědoucí, chci vás rád přivést k poznání zákonů, které vedení //podmiňují;// neboť ani tato nepodléhají žádné libovůli, nýbrž jsou s vámi vpletena do vláken vašeho osudu!
-Vše ve stvoření jest zvratně působivé a tento zákon zvratného působení spočívá i v tajemství určení vašich vedení. Nenajdete mezery, nikde není prázdného místa, kam by bylo možno něco přidávati, co tam podle zákona bezpodmínečně nepatří.
+Všechno ve stvoření je přece vzájemně působící a tento zákon vzájemného působení spočívá také v tajemství určení vašeho vedení. Nenajdete žádnou mezeru, nikde žádné prázdné místo, kde by bylo možné něco přidat, co tam podle zákona bezpodmínečně nepatří.
-Po posledních přednáškách dovedete si snad už dnes představiti, kolik nitek kolem vás běží, které jsou s vámi spjaty a vy s nimi. Ale to je jen menší část z nich. Ve velkém, vás obklopujícím tkanivu není žádné trhliny! Nic nemůže být svévolně vsunuto nebo vsazeno, zde není žádného přidávání a také žádného odhazování. Také není možné oproštění se, dokud vše nebylo vámi donošeno, vyžito až k odumření podle zákona.
+Po posledních přednáškách si dnes přece již můžete představit, jak kolem vás běží mnohá vlákna, která jsou s vámi propletena a vy s nimi. Avšak to je jen malá část z toho. A ve velkém, vás obklopujícím tkanivu není žádná trhlina! Nic nemůže být svévolí vsunuto nebo zastrčeno, zde nelze nic vnutit, není možné ani žádné boření nebo odloučení se, aniž by to skrze vás nebylo vybojováno a vyžito podle zákona.
-Není to proto ani jinak při vašem vedení! Vedení, které máte, je pevně s vámi svázáno nějakým způsobem. V mnoha případech přitažlivostí stejného druhu!
+Nejinak je tomu proto také s vaším vedením! Vedení, které máte, je s vámi pevně spojeno nějakým způsobem. V mnoha případech skrze přitažlivost stejného druhu!
-Tak mnohý vůdce může a musí sám //pro sebe// oprostiti se od mnohého svou činností při vedení. Mnohého, co ho samého poutalo k těžké hrubohmotnosti. To je pro vás nové, ale lehce srozumitelné. Vůdce při svém vedení snaží se svého chráněnce odvésti od těchže chyb, které činíval kdysi sám na zemi a ke kterým je pozemský občan jím vedený také nakloněn. //Tím// oprošťuje se ze své viny také v těžké hrubohmotnosti, aniž by se proto musel zvlášť inkarnovat, neboť účinek jeho vedení objeví se //na zemi,// kde on kdysi chyboval, skrze chráněnce, kterého smí vésti. Tím se uzavírá mnohý kruh dění také pro ty na onom světě přesně tam, kde se uzavřít musí, aniž by se při tom to, co na onom světě je připoutáno na tato vlákna, potřebovalo ještě jednou vtěliti na zem.
+Tak mnohý vůdce může a má činností vedení //pro sebe// při tom rozuzlit dění, které ho samotného váže na těžkou hrubohmotnost. To je pro vás nové, a přece snadno srozumitelné. Tím, že se ten, kdo vede, snaží nějakým způsobem pozemského člověka při vedení uchránit před tím, aby se nedopustil na zemi stejných chyb, které sám spáchal a k nimž má pozemšťan sklon, tak uvolňuje se //tím// jeho vina také v těžké hmotnosti, aniž by se musel pro to zvlášť inkarnovat. Neboť účinek jeho vedení projevuje se //na zemi,// kde kdysi chyboval, skrze chráněnce, kterého smí vést. Tím uzavírá se mnohý kruh událostí také pro obyvatele onoho světa přesně tam, kde se uzavřít musí, aniž by se ten, kdo je na tato vlákna na onom světě poután, potřeboval ještě jednou kvůli tomu vtělit na zem.
-Je to jednoduché dění, které odpovídá zákonu a přece dává ulehčení těm, kteří vedou nějakého pozemského člověka, a současně také prokazuje mnoho výhod pozemským lidem.
+Je to jednoduché dění, které odpovídá zákonu, a přece tím poskytuje ulehčení tomu, kdo vede pozemského člověka, a současně dává také výhody pozemským lidem.
-Právě zákon přitažlivosti stejnorodého přivádí mnohé takové, kteří chtějí vésti, do blízkosti //takových// pozemských lidí, kteří nesou v sobě nějaký stejný druh a kterým hrozí upadnutí do těchže chyb, kterým kdysi podléhal ten, který chce vésti. A zákon tvoří pak nitky, které spojují vůdce s chráněncem.
+Právě zákon přitažlivosti stejnorodého snadno přivádí velmi mnohé, kteří chtějí vést, do blízkosti //takových// pozemských lidí, kteří v sobě nesou určitou stejnorodost a kterým hrozí, že upadnou do stejných chyb, kterým již ten, kdo chce vést, kdysi podlehl. A tento zákon vytváří pak vlákna, která spojují vůdce s chráněncem.
-Uvažujte jen jednou zcela přesně o milosti, která ve zvratném působení tohoto děje spočívá //pro obě// části, pro vůdce i pro toho, kterého je zvratným působením v zákoně přitažlivosti stejnorodého samočinně nucen vésti, anebo řekněme má milost vésti!
+Pozorujte tím jednou zcela přesně milost, která vzájemně působíc spočívá v tomto ději pro obě strany, pro vůdce a pro toho, koho skrze vzájemné působení v zákoně přitažlivosti stejného druhu je samočinně nucen vést nebo, řekněme je omilostněn vést!
-A těchto milostí, které pouze z tohoto //jediného// děje vyrůstají, je ještě mnoho; vždyť při tom vybíhají nové nitky na všechny strany, které zase nesou v sobě zvratné působení a na mnohých místech sílí, povznášejí, povzbuzují, oprošťují a které jsou s těmito oběma hlavními účastníky spojeny. Vždyť milost, láska spočívá jedině v účincích //všech// zákonů, které jsou ve stvoření a které na konec při vzestupu vzhůru sbíhají se v jeden jediný, veliký, základní zákon: V zákon lásky!
+A těch milostí je ještě mnoho, které vyrůstají jen z tohoto //jednoho// děje; neboť při tom vybíhají nová vlákna do všech stran, která v sobě opět nesou vzájemné působení a na mnohých místech posilují, povznášejí, podporují, uvolňují ty, kteří jsou s těmito oběma zúčastněnými spojeni. Neboť milost, láska spočívá zcela jedině v účincích //veškerých// zákonů, které jsou ve stvoření a které se nakonec sbíhají vzhůru do velikého základního zákona: zákona lásky!
-Láska je přece //všechno!// Láska je spravedlností a je také čistotou! Není žádného rozdělení těchto tří. Tyto tři jsou jedno. A v tom zase spočívá dokonalost. Dbejte těchto mých slov, vezměte je jako klíč pro všechno dění ve stvoření!
+Láska je přece //všechno!// Láska je spravedlnost a je také čistota! Není žádného rozdělení těchto tří. Tato trojice je jednotou a v tom opět spočívá dokonalost. Dbejte těchto mých slov a vezměte je jako klíč pro všechno dění ve stvoření!
-Vám, kteří znáte mé Poselství, bude zcela samozřejmě srozumitelné, že jen to, co je vám nejblíž položeno, může se k vám připojit, poněvadž k tomu musí býti zcela určité předpoklady, které nepřipustí mezery.
+Vám, kteří znáte mé Poselství, je zcela samozřejmé, že vždy nejprve to, co je vám nejbližší, může najít spojení, protože k tomu musí být dány zcela určité předpoklady, které nepřipustí žádnou mezeru.
-V zákonech stvoření tedy spočívá, že vůdce, který chce býti s vámi spojen, může být spojen jen //tehdy,// má-li ještě takovou schránu, tedy takové tělo na sobě, které je svým druhem vašemu druhu nejbližší, aby se na něm zachytila nitka, která vás má s ním spojiti.
+Tak spočívá tedy v zákoně stvoření, že vůdce, který se s vámi bude chtít spojit, může být spojen jen //tehdy,// pokud on sám má ještě schránu, tedy nese na sobě takové tělo, které stojí ve svém druhu nejblíže tomu vašemu, aby mohlo zachytit vlákno, které vás s ním má spojit.
-Z toho můžete vyvoditi závěr, že to vůbec nemůže být nějaký „zcela vysoký duch“, který vás vede, neboť jen ten, kdo je této zemi dostatečně blízký, může vésti pozemského člověka. Jinak by mu byl ve všem příliš odcizen a nemělo by ani smyslu a nemohlo by vám přinésti ani velkého užitku, kdyby mezi nimi byla veliká propast. Oba by si pak nerozuměli, ani vůdce svému chráněnci, ani tento svému vůdci.
+Z toho musíte učinit závěr, že to vůbec nemůže být „zcela jistě vysoký duch“, který vás vede; neboť jen ten, kdo je této zemi ještě dostatečně blízko, může vést pozemského člověka, jinak je mu všechno příliš cizí, a to by ani nemělo smysl, ani by vám to nemohlo přinést velký užitek, pokud by tam byla trhlina. Oba by si pak nerozuměli. Ani vůdce svému chráněnci, ani on svému vůdci.
-//Jediná// propast musela by znemožniti úspěšné vedení. Ale v zákonitosti dění ve stvoření není žádných propastí, tedy také ne zde, neboť jedna jediná propast způsobila by zřícení celého velikého díla stvoření.
+//Jediná// trhlina musela by znemožnit úspěšné vedení. Avšak není žádných trhlin v zákonitosti dění ve stvoření! Tedy ani v tomto; neboť jedna jediná trhlina by dala samotnému velkému dílu stvoření zcela se zhroutit.
-Mezi vůdcem a vedeným trvá tedy přímé zvratné působení, které je podmíněno zákonem přitažlivosti stejnorodého.
+Mezi vůdcem a vedeným je tedy přímé vzájemné působení, které je podmíněno přitažlivostí stejného druhu.
-Chcete-li se nyní ptáti, jak je to možné, že také někdy něco přichází k vedenému na zemi z vyšších duchovních míst, pak to nevyvrací tyto výjimky zákona. Potřebujete jen domysliti, že tentýž zákon, který vám dává bezprostředního vůdce, dává i //tomuto// vůdce a tomu dalšímu též a tak stále výš. Je to jen //jeden// zákon, který tvoří //celý řetěz,// který se řídí tímže zákonem!
+Pokud se nyní chcete zeptat, jak je možné, že také někdy k vedenému na zemi přichází něco z vyšších duchovních míst, tak tyto výjimky nevyvrací zákon. Potřebujete jen k tomu domyslet, že tentýž zákon, který vám poskytuje bezprostředního vůdce, poskytuje i //jemu// vůdce a tomu opět také a tak dále. Je to jen //jeden// zákon, který tvoří //celý řetěz,// jenž se musí zachvívat v tomto zákoně!
-Tak se může státi, že vůdce z vyšších míst může něco zprostředkovati tímto řetězem, anebo lépe vlákny tohoto řetězu. To se stává však jen tehdy, jedná-li se o zcela zvláštní věci. Vždy však se vyvíjí tento děj jen podle neposunutelných zákonů a není vůbec žádné jiné cesty.
+Tak může dojít k tomu, že vůdce z vyšších míst zprostředkuje vám něco skrze tento řetěz, nebo lépe řečeno skrze vlákna tohoto řetězu. To se však děje jen tehdy, když se jedná o zcela zvláštní věci. Provedení nastává však vždy v rámci neposunutelných zákonů, protože není vůbec žádné jiné cesty.
-Je to žebřík, po kterém je možno stoupati stupeň po stupni, nahoru nebo dolů, není žádné jiné možnosti. O postupu při mediálních schopnostech dám zvláštní vysvětlení. Toto sem nepatří.
+Je to žebřík, po kterém se musí jít příčku za příčkou, vzhůru a dolů, a není vůbec žádné jiné možnosti. O ději u mediálních schopností dám zvláštní vysvětlení. Toto sem nepatří.
-Milost zákona je pro pozemského člověka v tom, že má vždy takového vůdce, který zcela přesně zná chyby, jimiž vedený trpí, poněvadž to byly i jeho chyby a on všechny //následky// těchto chyb již prožil.
+Pro pozemské lidi spočívá milost zákona v tom, že má vždy nějakého vůdce, který zcela přesně zná chyby, kterými vedený trpí, protože byly také i jeho, a on všechny //následky// těchto chyb již prožil.
-Proto může také raditi a pomáhati z vlastní zkušenosti. Může také vedeného před mnohým ochrániti, předpokládaje, že tento dobře dbá jeho skrytého nutkání a napomínání, neboť on nemůže nutiti. Vůdce může jedině //tehdy// pomáhati, když si toho vedený člověk přeje, má-li v sobě touhu nebo prosbu po tom, jinak ne. Musí ponechati pozemskému člověku rozhodnutí svobodné vůle, zase podle zákona, kterým je také sám vázán. Vázán zvratným působením, které mu vůbec dá jen //tehdy// něco pocítiti, //když se ve svém chtění o to snaží//.
+Proto je schopen také poradit a pomoci ve všech případech z vlastní zkušenosti. Může ochránit tohoto takto jím vedeného také před mnohým, za předpokladu, že tento dobře dbá jeho skrytého naléhání nebo napomínání; neboť ho nesmí nutit. Smí pomáhat také jen //tam,// kde vedený člověk má v sobě přání, touhu nebo prosbu po tom, jinak ne. Musí nechat pozemskému člověku rozhodnutí svobodné vůle, také opět podle zákona, na který sám zůstává vázán. Vázán opět vzájemným působením, které mu vůbec může dát něco pocítit teprve //tehdy, když vy svým chtěním na to naléháte.//
-S vyzařováním tohoto chtění napínají se ty nitky, které vás spojují s vaším vedením. Jen těmito nitkami cítí váš vůdce //s vámi//. A jen //touto cestou// může vás také podporovati. Je při tom podmínkou, abyste se tím //předem vážně// sami zabývali. Nepředstavujte si to tak snadné.
+S vyzařováním tohoto vašeho chtění napínají se vlákna, která vás spojují s vašimi vedeními. Jen skrze tato vlákna cítí váš vůdce pak //s// vámi a jen po //této cestě// vás může také podepřít. Není schopen vás od něčeho odvrátit, nýbrž jen posílit a podepřít! Při tom je také podmínka, že se tím //nejdříve// a //vážně// sami zabýváte. Nemyslete si, že to je tak snadné!
-V takových dějích je pro vůdce také vždy, i mimo této velké milosti, možnost odčinění i nějakého trestu, když on takovým způsobem musí spolucítiti, že vy vzdor jeho výstraze jednáte jinak, tak, jak on sám kdysi jednal. Tím dožívá se ve vás opakování, které ho rozesmutní, ale také posiluje a dává dozráti k rozhodnutí, nikdy již takto nechybovat!
+V takovýchto dějích spočívá pro vůdce kromě této veliké milosti v možnosti vykoupení také ještě mnohdy trest, když nějakým způsobem //musí spolucítit,// že i navzdory jeho varování jednáte jinak, právě tak, jak on sám kdysi jednal. Tím prožívá ve vás opakování, které ho zarmoutí, avšak posiluje a dává uzrát v jeho předsevzetí již nikdy takto nechybovat!
-O to větší je opět jeho radost, může-li //spoluprocítiti// úspěch svého vedení na vás. Tím je také oprošťován od své viny.
+O to větší je však také jeho radost, pokud na vás spoluprocítí //úspěch// vedení. Tím je také vykoupen ze své viny.
-Po takovém oproštění nastupuje změna vašeho vedení, neboť mnoho těch na onom světě čeká na to, aby směli vésti člověka a pomáháním jemu odčinili svou vlastní vinu. Přání po oproštění nesmí však býti hnacím //motivem// touhy po možnosti vedení! Má-li ho to oprostiti od nějaké viny, jest k tomu zapotřebí, aby to chtěl učiniti skutečně z lásky k spolubližnímu, aby ho tím uchránil od následků falešných pozemských cest! Teprve když je ten z onoho světa tak daleko, teprve potom smí vésti pozemského člověka a oproštění dostává se mu jako milosti za jeho dobré chtění! A tento nátlak, tak jako pozdější záruka, spočívá v působení jeho osudových nitek samotných, které se druhem svého vyzařovaného chtění řídí v dokonalé spravedlnosti.
+Po takovémto oproštění nastupuje výměna vašeho vedení; neboť mnoho těch, co jsou na onom světě, čeká na to, aby směli vést pozemského člověka, aby při tomto pomáhání uvolňovali svou vlastní vinu. Avšak přání po oproštění samozřejmě //nesmí být hybnou silou// k touze po vedení! Pokud ho to má uvolnit od nějaké viny, pak je k tomu potřebné, aby to chtěl skutečně //z lásky k bližnímu,// aby tento byl uchráněn před následky falešných pozemských cest! Teprve když je obyvatel onoho světa //tak// daleko, smí //pak// vést pozemského člověka a přichází pro něj oproštění jakožto milost za jeho dobré chtění! A tato nutnost, jakož i pozdější povolení spočívá v účincích jeho osudových vláken samotných, které se řídí podle druhu jeho vyzařovaného chtění v nejdokonalejší spravedlnosti.
-Nesmíte zapomenouti, že mimo pozemskou tíži je pak všechno jen stálé prožívání! Tam přestává chytrácké rozumové myšlení. Proto je všechno pravé. Nestane se, aby tam lidský duch chtěl nebo mohl jednati nějak vypočítavě. Všechno musí skutečně prožívat. //Bez záměrného úmyslu,// přesně tak, v jakém stavu se právě nachází.
+Nesmíte zapomenout, že potom mimo pozemskou tíži je všechno jen neustálé //prožívání!// Tam přestává rádoby chytrácké rozumové myšlení. Proto je všechno pravé. Nedochází k tomu, aby lidský duch tam mohl v tom chtít jednat ještě //vypočítavě,// nýbrž ve všem skutečně prožívá! //Bez rozvažování,// přesně tak, v jakém současném stavu se nachází.
-Tak je tomu při //jednom// druhu vůdců. Pak jsou druhy, které jsou s vámi zvlášť silně spojeny a které jste snad znali již na zemi. Příbuznost při tom nic neznamená. Ale pozemský pojem pokrevního příbuzenství navazuje mnoho pevných nitek, které vás pak udržují nějaký čas spoutány.
+Tak je tomu u tohoto //jednoho// druhu vůdců. Pak jsou druhy, které jsou s vámi obzvlášť silně spojeny a které jste snad znali již na zemi. Příbuznost při tom přece nic neznamená. Avšak pozemský //pojem// tělesného pokrevního příbuzenství navazuje mnoho pevných vláken, která vás pak drží svázané po nějaký čas.
-Jen pojem, který jste si sami vytvořili, svazuje, ne snad příbuznost, jak jste to dosud mysleli. Váš pojem o tom vytváří nitky, nebo vaše láska, vaše nenávist, a tím je způsobeno, že i zemřelí příbuzní vás ještě mohou vésti.
+Jen //pojem,// který jste si sami vytvořili, svazuje, ne snad příbuzenství, jak jste si doposud mysleli. Váš pojem o tom vytváří vlákna nebo vaše láska, vaše nenávist, a tím dochází k tomu, že také zesnulí příbuzní vás mohou ještě vést.
-Musí však býti schopni vás vésti, musí mít něco, co by vám mohli dát ze svého vlastního prožití, neboť jinak nemohou vésti. Pouhá závislost na vás k tomu nestačí.
+Avšak musí být schopni vést, musí vám //dát// něco skrze vlastní prožití; neboť jinak vést nemohou. Jen to, že na vás lpí, k tomu nestačí.
-Ale i zde spolupracuje mnohé s sebou. Tak je možné, že vás někdo na zemi nějakým způsobem falešně vychovával; tím zůstává s vámi svázán a přišel-li po svém odloučení k vlastnímu poznání svých chyb, ať již jakkoliv, pak přitahují ho tyto nitky k vám. Jmenujme je proto nitkami //lítosti:// teprve, když se mu podaří změniti vás v tom, bude od nich oproštěn, ne dříve.
+Spolupůsobí však při tom opět mnohé. Je tak možné, že vás na zemi někdo nějakým způsobem falešně vychovával. Zůstává tím s vámi spoután. Dospěje-li v tom po svém odloučení k vlastnímu poznání svých chyb, tak táhnou ho tato vlákna k vám. Nazvěme je zároveň vlákny //lítosti!// Teprve když on dokáže vás v tom změnit, bude také od nich oproštěn, ne dříve.
-Jestliže jste však toto falešné, co jste se od něj naučili, neodložili, ale zase přenesli na své děti, pak bude on tím vázán ještě i na tyto děti a tak dále, až se mu jednou konečně přece podaří na některém dítěti svou chybu odčiniti.
+Pokud však toto falešné, které jste se od něj naučili, neodložíte, nýbrž to opět přenesete na své děti, tak bude tím s vámi ještě také vázán na tyto děti a tak dále, až se mu konečně jednou přece podaří na některém dítěti svou chybu napravit.
-Je tak mnoho způsobů, které vám přivádějí vůdce. Tito všichni mohou sloužiti jen k vašemu prospěchu, jestliže dbáte jejich tichého vlivu. //Nutiti// vás však nemohou, ale svou činností vytvářejí ve vás vaše „svědomí“, které vás napomíná a varuje!
+Tak existuje mnoho způsobů, které vám přivádějí vůdce, kteří všichni mohou sloužit jen k vašemu dobru, jakmile dbáte na jejich tiché působení. //Nutit// nemohou vás však //nikdy,// nýbrž tvoří v působení pro vás //„svědomí“,// které vás napomíná a varuje!
-Dbejte toho! Činnost vůdce tvoří část vašeho svědomí, jehož původ a druh nedovedli jste si správně vyložiti. Dávám vám proto dnes do ruky jednu nitku.
+Dbejte na to! Činnost vůdce tvoří část vašeho svědomí, jehož původ a také způsob jste tak nikdy nemohli správně vypátrat. Nuže, dávám vám dnes jedno vlákno k tomu do ruky.
-Jako všude ve stvoření jest i zde směrodatný vždy jen //současný stav// vedeného lidského ducha pro to, jakého druhu vůdce dostane. Čím více pozemský lidský duch v sobě dozrává, tím výše může sám vystoupiti, i když se to děje jen pozemsky neuvědoměle, což jest téměř vždy.
+Tím rozhodujícím pro druh vůdce je jako všude v tomto stvoření vždy jen //příslušný stav samotného// vedeného lidského ducha. Čím výše v sobě pozemský lidský duch dozrává, tím výše může sám vystoupit, i když se to děje pozemsky //neuvědoměle,// jako je tomu téměř vždy.
-Tam, kde je nyní //hranice// vlastního a jistého vzestupu ducha, tam je úroveň současného vůdce, který se mění se zráním vedeného lidského ducha. Vůdce bude ve svých vlastních zkušenostech stát vždy o půl stupně výše než ten, koho smí vésti nebo vésti musí, ale jednotlivé druhy všech případů jsou //tak// různé, že by bylo nesprávné, kdybych chtěl jmenovat zcela určitý případ a tento vysvětlovati. Byli byste tím zmateni, poněvadž se pak vážete zcela určitými obrazy jen na pevně //stojící// představy.
+Kde je nyní //hranice// vlastního a bezpečného vystoupání ducha, tam je úroveň dotyčného vůdce, který se mění se zralostí vedeného lidského ducha. Vůdce bude stát ve svých vlastních zkušenostech vždy o půl stupně výše než ten, koho smí vést nebo také vést musí. Avšak jednotlivé případy jsou //tak// rozličné, že by bylo falešné, kdybych chtěl jmenovat a vysvětlovat zcela určité případy. Mohli byste tím být zmateni, protože byste se pak zcela určitými obrazy vázali jen na //pevně stojící// představy.
-Z tohoto důvodu obeznámím vás jen s účinky, aniž bych popisoval určité druhy. Tímto způsobem zůstanete ve svém vědění zcela volni a nespoutáni, neboť to se všechno později ukáže v mnohých formách při vlastním prožívání. --
+Z tohoto důvodu vás obeznamuji jen se samotnými účinky, aniž bych v tom popisoval zcela určité druhy. Tímto způsobem zůstanete ve vědění o tom zcela volní a nespoutaní; neboť se vám to všechno přece později v tak mnohých formách ukáže při vlastním prožití. —
-Pro ty, kteří jsou povoláni ke službě Grálu, je mnohý děj poněkud jiný, vzdor tomu, že nemohou býti obcházeny působící zákony. Zde však zasahuje povzbudivě //Božské určení,// které jest spojeno s mocným posílením. Ale jak bylo již řečeno, nenechá se při tom obcházeti ani jediný zákon. Všechno je jen tak //urychleno,// že to člověku hraničí se zázračným. Při povolání nastupuje téměř vždy nový, silný vůdce z Grálu a tento působí svou čistou silou //k posile všech vůdců,// kteří jsou spojeni s povolaným a to vždy //v tom// směru, kterým musí povolaný jíti, aby dosáhl cíle splnění své služby.
+Pro povolané ke službě Grálu je mnohý děj poněkud jiný, přestože působící zákony nelze při tom obcházet. Při tom však zasahuje povzbudivě //Božské určení,// které je spojeno s velkým umocněním síly. Avšak jak bylo řečeno, nedá se při tom obejít jediný zákon. Všechno je jen //urychleno// tak, že to pro člověka hraničí se zázrakem.
-V dozrávání takového povolaného jsou v jeho zdánlivě čekatelské době osvobozováni i na něj připoutaní vůdcové a jiní společníci, kteří z toho mají současně zvlášť bohatý užitek a mohou se radovati.
+Při povolání nastupuje vždy ihned nový, silný vůdce z Grálu a tento //posiluje// působí se svou čistou silou //na všechny vůdce,// kteří jsou s tímto povolaným spojeni, vždy v //tom// směru, kterým se povolaný musí dát, aby dosáhl cíle splnění své služby.
-Proto je pro povolané často nutná delší doba přípravy, neboť v zdánlivé nutnosti čekání nastává oproštění od všeho, co by povolaného mohlo brzditi nebo zdržovati, aby mohl dosáhnouti svého cíle při počátku splnění své vlastní služby také v pravou hodinu.
+V rostoucím zrání takového povolaného nastává v jeho zdánlivě čekatelské době také oprošťování doposud na něj vázaných vůdců a jiných průvodců, kteří z toho mají rovněž zvlášť bohatý užitek a mohou se radovat.
-Aniž by měli potuchy o této veliké, často velmi namáhavé práci svých vůdců z Grálu, jdou povolaní svou přípravnou dobou často velmi netrpělivě, čekajíce a žádajíce si započetí své vlastní činnosti. Ano, oni ani necítí, že v tomto nutném čase musí být očistěni od tak mnohého, co by jinak vyžadovalo sta a sta pozemských let.
+Proto je pro povolané nutná často dlouhá doba přípravy; neboť ve zdánlivé nutnosti čekání nastává oproštění od všeho, co povolanému může bránit nebo ho brzdit, aby mohl dosáhnout počátku splnění jeho cíle, tedy jeho vlastní služby také v pravou hodinu.
-Nepociťují, že jejich //duše// to všechno skutečně prožívá a každé nové řešení, které se při tom jeví často symbolicky jako potíž v hrubohmotnosti na zemi, zdá se jim být nepotřebným obtěžováním. Zatím co by měli jásavě děkovat, že v tomto lehkém způsobu pozemských bojů nebo starostí jsou snímány osudové nitky, které by je jinak musely velmi těžce zasáhnout!
+Netušíce o této veliké, často velmi namáhavé práci svých vůdců z Grálu prochází povolaní svou dobou přípravy velmi často s netrpělivostí a nedočkavě vyhlížejí čas, který vyžaduje započetí vlastní činnosti. Ano, oni ani necítí, že v této nutné době se budou muset nejprve očistit od tak mnohého, co by jinak pro ně muselo vyžadovat stovky pozemských let.
-Nevidí v tom nevýslovnou lásku a pomoc, nýbrž reptají, ano jsou dokonce pohoršeni nad tím, že je může ještě něco takového potkávat. To proto, že neznají souvislosti a očekávali, že hned po povolání bude jim ustláno na růžích a že budou nedotknutelni vůči všem drsnostem země!
+Necítí také, že jejich //duše// to všechno //skutečně prožívá,// a každé nové oproštění, které se při tom ukáže velmi často symbolicky jako potíž na zemi v hrubohmotnosti, zdá se jim jako nepotřebné obtěžování, zatímco by museli jásavě děkovat, protože v tomto lehkém způsobu pozemského boje nebo starostech jsou jim odnímána osudová vlákna, která by je jinak musela mnohem více těžce zasáhnout!
-Tím se jim však urovnává cesta k uzdravení a oni sami jsou posilováni. Svou netrpělivostí kladou si nové kameny na cestu, které budou muset zase nejprve odklidit, aby mohli pokračovat v nutném pochodu svého očisťování.
+Nevidí v tom nevýslovnou lásku a velikou pomoc, nýbrž reptají, ano, jsou dokonce pohoršeni tím, že je něco takového ještě mohlo potkat, protože přece neznají souvislost, nýbrž očekávali, že ihned po povolání budou mít na růžích ustláno a že budou nedotknutelní vůči všem nepříjemnostem země!
-Řekl jsem vám již častokrát, že při povolání snese se světlá stěna mezi vás a vaše dosavadní připředené nitky. Světlá zeď chrání vás před nejsilnějšími účinky všech vašich osudových nitek zlého druhu, které se musí urychleně odstraňovati v čase příprav. A v tomto rychlém urychlení by se na vás ničivě zřítily, kdybyste neměli jako štít před sebou světlou stěnu.
+Avšak tím se jim urovnává cesta ke spáse a sami jsou tím posilováni. Skrze svou nedočkavost si při tom jen pokládají na cestu nové kameny, které musí nejprve opět odvalit, než mohou pokračovat v nutném průběhu svého osvobození.
-Půjdete-li s důvěrou svojí cestou, která vám byla vykázána v radostném žádání služby, která leží před vámi, pak se vám vážně nemůže nic stát při odpykávání. Znavíte-li se však svou netrpělivostí nebo selžete-li při nutném zdánlivém čekání, které ve skutečnosti není žádným čekáním, ale naopak horečnou činností, pak stáhne se tato světlá stěna zase zpět a vydá vás všanc útokům nitek, chtějících se rychle oprostiti, poněvadž //urychlení// již nastalo a nemůže být zastaveno.
+Řekl jsem vám již často, že při povolání spustí se mezi vás a doposud utkaná vlákna světlá stěna. Světlá stěna vás chrání před nejsilnějšími účinky všech zlých druhů vašich osudových vláken, která se musí zrychleně uvolnit v době příprav. A v tomto nutném urychlení by se na vás ničivě zřítila, pokud byste při tom neměli jako štít tuto světlou stěnu.
-Vrhnou se pak na vás s plnou silou a zasáhnou vás těžce ve svém urychleném působení, které se nedá svésti do pomalejších cest, poněvadž bylo silou Světla uvedeno v činnost. Tím vás to může také zničit podle druhu osudu, který na vás čekal.
+Půjdete-li s důvěrou cestou, která je vám ukázána, v radostné touze po službě, která leží před vámi, tak se vám nestane při oprošťování nic vážného. Ochabnete-li však svou nedočkavostí nebo selžete-li v nutnosti zdánlivého čekání, které ve skutečnosti žádným čekáním není, nýbrž naopak horečnou činností, tak stáhne se tato světlá stěna opět zpět a uvolní řítící se vlákna, která se ženou k //rychlejšímu// rozuzlení, protože urychlení nemůže být opět zastaveno.
-Na všem leží prosté dění zákonitého působení a vypadá to pak jako rychlý trest pro ty, kteří selhali, jak se to nevědomým jeví, ačkoliv je to jen urychlené vyřešení skutečných osudů. Před tímto silným následkem byl by však takto postižený chráněn silou Světla, kdyby se byl o ni snažil.
+Zřítí se pak v plné síle, těžce vás zasáhnou ve svém takto zrychleném účinku, který se znovu nedá svést do pomalejších drah, poté co byl k tomu silou Světla podnícen. Tím může vás to zničit, vždy podle druhu osudu, který vás čekal.
-Toto odbočení mého vysvětlení o duchovním vedení //povolaných// nemá však nic společného s líčením //normálního// děje v běhu zákonů tohoto stvoření. Neboť povolaní jsou //výjimky,// u nichž každý pochod je urychlen Božskou silou.
+Spočívá to ve veškerém prostém dění zákonitých účinků a vypadá to pak jako rychlý trest pro toho, kdo selhal, jak se to jeví nevědomým, zatímco to jsou jen urychlená vybavení skutečného osudu, před jejichž silou by však takto postižený zůstal uchráněn silou Světla, pokud by se o ni snažil.
-Prozatím chceme zůstati u //všeobecných// druhů vedení. Současný vůdce bude vždy státi na žebříku na //nejblíže vyšším// stupni. Vůdce je současně nějakým způsobem s vámi spojen, snad jen stejností druhu.
+Toto odbočení mého výkladu o duchovním vedení //povolaných// však nemá co dělat s popisem //normálního// postupu v běhu zákonů tohoto stvoření; neboť povolaní jsou //výjimky,// u kterých je každý děj urychlen skrze Boží sílu.
-Jakmile je jeden vůdce od vás oproštěn, přistupuje ihned druhý. V mnohých případech jsou to takoví, kteří měli v sobě nějakou jinou z vašich chyb, než kterých se mohl zprostiti dosavadní vůdce. Není tím ovšem řečeno, že po oproštění se jednoho vůdce bude druhý, přicházející, státi na vyšší úrovni než předcházející.
+Chceme zatím zůstat u //všeobecných// druhů vedení. Současný vůdce bude na žebříku vždy stát směrem vzhůru na //nejblíže vyšším// stupni a je současně s vámi nějakým způsobem svázán, ať už také jen skrze stejnorodost.
-Vyšší vůdce může k vám přijíti, když mezi tím také //vy// dosáhnete duchovně vyššího stupně, neboť vůdce nemůže státi pod vámi, ale často vedle vás. On je jen svým vlastním prožitím //zkušenější než vy,// vůbec však ne o celý stupeň vyšší, neboť on vám musí ještě //rozuměti,// musí ještě moci s vámi spolucítiti, nebo ještě lépe řečeno s vámi pociťovati a to podmiňuje, že nesmí být daleko od vás!
+Jakmile se mohl jeden vůdce od vás oprostit, nastupuje sem ihned nový. V mnohých případech to jsou takoví, kteří na sobě měli nějakou jinou vaši chybu než tu, ze které se mohl oprostit předcházející vůdce. Není tím tedy vůbec řečeno, že při oproštění jednoho vůdce musí následně přicházející stát na vyšší úrovni než předcházející.
-Při trošce vědění o nezvratné zákonitosti ve stvoření nebude se žádný člověk domýšlet, že je bezprostředně ve spojení s Ježíšem, Synem Božím, což lidskému duchu //není vůbec možno//.
+Vyšší vůdce může k vám přijít jen tehdy, když //také vy// mezitím dosáhnete duchovně vyššího stupně; neboť vůdce nemůže nikdy stát pod vámi, avšak často //vedle// vás. On je jen skrze vlastní prožití //zkušenější než vy,// naprosto ne vždy však o celý stupeň výše; neboť vám přece musí ještě //rozumět,// musí být schopen s vámi ještě spolucítit, nebo lépe řečeno //vctítit// se do vás, a to podmiňuje, že nemůže být od vás příliš vzdálen!
-Ale toto přednostní právo osvojuje si velký počet malých medií, aniž by věděla, že by nemohla snésti ani sílu //přiblížení// se! A tisíce samolibých lidí nechávají se tímto blouzněním lákati a šáliti, poněvadž je jim to příjemné a poněvadž se v takovém sebeklamu rádi sluní, neboť se jim tím přece lichotí.
+Při určitém vědění o neochvějné zákonitosti ve stvoření si snad nebude žádný člověk domýšlet, že je bezprostředně spojen se Synem Božím, Ježíšem, což lidskému duchu //vůbec není možné!//
-Moje vysvětlování nemá s těmito mnohými zmatenými žvásty trochu mediálních lidí nic společného. Mluvím jen o vážných vedeních a ne o žvanilech, kteří jsou k nalezení i mezi //těmi// zesnulými, kteří //silně// zalidňují //bližší okolí// této hrubohmotné země. To je jiná kapitola, ke které se ještě přiblížíme.
+Avšak toto přednostní právo osobují si pro sebe právě mnohá menší média, aniž by věděla, že by nemohla snést ani sílu //přiblížení// se! A tisíce samolibých lidí nechá se těmito omyly omámit a svést, protože jsou jim příjemné a poněvadž se v takovýchto sebeklamech rádi sluní; neboť se jim tím přece lichotí.
-Dávám vám jen to, co vám skutečně může prospěti a co vás proto vede vzhůru. Těch oddělení, kterých vůbec nepotřebujete poznati, dotkneme se jen letmo. Prozatím nezasluhují ani zmínky.
+Moje vysvětlení nemá s tak mnohými zmatenými žvásty trochu mediálních lidí co dělat. Mluvím jen o vážných vedeních, a nikoliv o žvanilech, kteří se ještě také nacházejí mezi //těmi// zesnulými, kteří //silně// zalidňují //nejbližší okolí// této hrubohmotné země. To je další kapitola, kterou budeme příležitostně ještě blíže zkoumat.
-Že se však lidé právě tím nejraději zabývají a nejraději o tom slyší, je jen smutné znamení současného duchovního úpadku. Nechte být takové blouznivce, kteří se tím chtějí jen povyšovati nebo haliti do samolibé bohorovnosti, v níž není žádného vzestupu ani možnosti k němu. Žvanilové ze záhrobí zdržují vás jen od vážného konání a myšlení. Je to jejich způsob, kterým také celý svůj čas promarnili a promeškali, místo toho, co ho měli vděčně využíti.
+Dávám vám jen všechno to, co skutečně může prospět, a co vás proto vede vzhůru. Těch oddílů, které vůbec nepotřebujete blíže znát, dotkneme se jen lehce. Prozatím nezasluhují, aby byly vůbec zmíněny.
-Bude to pro ně hrozným úlekem, když náhle poznají, jak padají dolů jako neschopní pro novou dobu.
+Že se však lidé právě tím tak rádi zaměstnávají, nejraději to poslouchají, je jen smutná známka nynějšího duchovního úpadku. Nechte běžet takové blouznivce, kteří se chtějí na tom jen obveselovat nebo zahalovat do samolibého pohodlí, ve kterém nemůže nikdy spočívat vzestup ani možnost k němu. Žvanilové z onoho světa zdržují vás jen od vážného jednání a vážného myšlení; neboť je to jejich svéráznost, protože také oni promarnili a vyplýtvali svůj čas, místo aby ho s díky vyplnili k užitku.
-Souhrnem chci vám ještě jednou říci:
+Bude pro ně velikým zděšením, když náhle poznají, že musí sklouznout dolů jako neschopní pro novu dobu.
-Nejprve jsou zde jen //pomocníci,// kteří stejným druhem //vašich chyb// se mohli s vámi spojiti. Teprve později, když už nevlečete s sebou žádných chyb a máte v sobě jen touhu po světlých výšinách, //pak// teprve přicházejí pro vás vlastní //vůdcové// v úvahu, kteří jsou spojeni stejným druhem //vašich předností a ctností//.
+Souhrnně chci vám ještě jednou říci:
-//Tito// vedou vás teprve vpravdě do výše tím, že sílí vaše ctnosti a svou velkou silou působí na vás přitažlivě jako mocný magnet.
+Nejprve jsou to jen //pomocníci,// kteří skrze stejný druh //vašich chyb// se mohli s vámi dát spojit, a teprve později, když nevlečete s sebou více žádných chyb a nesete v sobě jen touhu po světlých výšinách, teprve //pak// přichází pro vás v úvahu vlastní //vůdcové,// kteří jsou spojeni skrze stejný druh //vašich předností// a //ctností.//
-Teprve //to// jsou //vůdcové,// které můžete nazvat vůdci! Oni vás sice drží již nyní tajemným, vám neznámým způsobem, poněvadž jejich síla jde celým vesmírem. Ale oni drží samozřejmě také jen ty, kteří nosí v sobě živé //ctnosti,// které nejsou ještě úplně zasypány.
+//Tito// vedou vás vpravdě teprve vzhůru tím, že posilují vaše ctnosti a působí na vás v tomto skrze svou velkou sílu jako mocný magnet.
-Ale o těchto vůdcích nemůžete zde na zemi ještě mluviti, poněvadž pro vás musí nejdříve vaši pomocníci rozvinouti činnost, aby vás podporovali, abyste své oděvy byli schopni vyprati od veškeré špíny, kterou jste na sebe přitáhli. Tito pomocníci mají však sami ještě mnohé odčiniti, což se může státi tím, že vám pomohou.
+Teprve //to// jsou pak vůdcové, které skutečně můžete nazvat //vůdci!// Drží vás sice již nyní pevně tajemným, vám zcela neznámým způsobem, protože jejich síla vede celým vesmírem. Avšak drží samozřejmě také jen ty, kteří v sobě ještě živě nesou //ctnosti,// které nejsou příliš zasypány.
-Nad těmi všemi stojí však již praví vůdcové, kteří vás očekávají a zatím drží, abyste při svém velkém očisťování neklesli a v něm nezahynuli.
+O těchto vůdcích však nemůžete zde na zemi ještě hovořit, protože pro vás přece musí v první řadě ještě //pomocníci// rozvinout svou činnost, aby vás podpořili, abyste byli schopni očistit svůj oděv ode vší špíny, kterou jste si na sebe přitáhli. Tito všichni pomocníci mají však //sami// ještě co vyrovnávat, což pro ně nastává v jejich pomoci vám.
-Také zde vyvíjí se vše v zákoně přitažlivosti stejného druhu! Jsou to //Prastvoření,// kteří tak mocně působí.
+Nade všemi těmito však stojí již skuteční vůdci, kteří vás očekávají a kteří vás mezitím drží, abyste se při vaší velké očistě nezřítili a nezahynuli v ní.
-Na příklad //ten// Prastvořený, který ztělesňuje hrdinství, působí tak na //všechny// později stvořené, kteří nesou v sobě hrdinství jako ctnost. Jiní pak zase ve svém zcela určitém druhu.
+Také zde působí to všechno v zákoně přitažlivosti stejného druhu! Jsou to //prastvoření,// kteří takto mocně působí.
-Prastvořený v říši čistě duchovního jest vždy jen jeden pro každý druh. On působí svým zářením na //skupiny// stejného druhu, ještě v čistě duchovním, které se nachází dál níže. A skupiny stejného druhu jsou pak ještě dále níže v ráji mezi dokonalými z pozdějšího stvoření vyvinutými lidskými duchy a odtamtud šíří se záření stále dále dolů do celého pozdějšího stvoření k těm, kteří ještě mohou nalézti spojení.
+Například //ten// prastvořený, který ztělesňuje hrdinství, působí takto na //všechny// později stvořené, kteří v sobě nesou hrdinství jako ctnost, a ostatní vždy ve svém zcela určitém druhu.
-Tak jest v čistě duchovním na nejvyšším místě pro ctnosti vždy jen //po jednom// ztělesnění, které jest //vůdcem// toho pro //všechny// lidské duchy stejného druhu!
+Prastvořený v říši čistě duchovního je vždy sám za sebe jeden pro každý druh. Působí ve svém záření pak na //skupiny// stejného druhu ještě v čistě duchovním, které se nalézají dále dolů. A //skupiny// každého druhu jsou pak ještě dále dolů také v ráji mezi hotovými později stvořenými, vyvinutými lidskými duchy, a odtamtud rozšiřují se pak záření stále dále dolů do celého pozdějšího stvoření, k těm, kde ještě mohou nalézt spojení.
-A tito nemnozí jsou teprve //vlastní// vůdci, ale jen v nejčistší obsažné věcnosti svým zářením, //nikdy osobně//.
+Tak je v čistě duchovním na nejvyšším místě pro jednu ctnost vždy jen //jedno// ztělesnění, které je v tom //vůdcem// pro //všechny// lidské duchy stejného druhu! A tito nemnozí jsou teprve //skutečnými// vůdci, avšak jen v nejčistší, obsáhlejší věcnosti skrze své vyzařování, //nikdy ne osobně.//
-To je také v Poselství již jasně řečeno.
+To všechno je také v Poselství jasně již řečeno.
-Tedy ani Prastvořeného nemůže člověk označiti jako svého //osobního// vůdce. To by bylo falešné. A oč méně tedy Ježíše, Syna Božího.
+Ani prastvořeného nemůže tedy člověk označit za svého //osobního// vůdce. To by bylo falešné. A o co méně Ježíše, Syna Božího.
-Lidé, seznamte se s tím konečně! Že z toho velkého vlastního vedení mohou jen skutečně probuzení něco pozorovati. V tom skutečném vědění, které dává //přesvědčení//. A ne každý jest v duchu probuzený a tím znovu zrozený, kdo se tím chlubí!
+Lidé, obeznamte se konečně s tím, že z tohoto velkého, skutečného vedení mohou něco pozorovat jen skutečně probuzení v pravém vědění, které dává //přesvědčení.// A ne každý je v duchu skutečně vzkříšen a tím znovuzrozený, kdo se tím chlubí!
-Je mnohem lepší, když nejdříve mluvíte o //pomocnících,// kteří vám stojí mnohem blíže než vůdcové a kteří vám přinášejí veliký užitek v ohromné námaze, kterou si dávají s vámi. Podejte jim jednou vděčně a radostně svou ruku a slyšte jejich napomínání, které je částí vašeho svědomí!
+Je mnohem lepší, když nejprve hovoříte o //pomocnících,// kteří vám stojí mnohem blíže než vůdci a kteří vám přináší veliký užitek v ohromné námaze, kterou si dávají kvůli vám! Podejte jim radostně a vděčně svou ruku a slyšte jejich napomínání, které je částí vašeho svědomí!