Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 76. Duchovní úrovně VII. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duchovni_urovne_vii to cs:doznivani:hlas:duchovni_urovne_vii Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 17. Duchovní úrovně VII. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:duchovni_urovne_vii to cs:doznivani:plamen:dil_ii:duchovni_urovne_vii Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duchovní úrovně VII. ======
-Naposledy mluvil jsem o ostrovech růží, lilií a labutí.
+Mluvil jsem naposledy o ostrově růží, ostrově lilií a ostrově labutí.
-Nazvali jsme tyto tři velké opěrné body ve čtvrtém stupni prastvoření ostrovy v moři zářícího Světla. Nejsou však takovými ostrovy, jak si je lidé představují. Snad bude srozumitelnější, přirovnám-li tyto tři opěrné body ku třem zářícím drahokamům ve zlatém kruhu. Opravdu můžeme celou úroveň čtvrtého stupně přirovnati ke zlatému kruhu, k zlatému pásu, v němž jsou zasazeny tři zázračné drahokamy.
+Chceme tyto tři veliké opěrné body ve čtvrtém stupni prastvoření nazvat ostrovy, ostrovy v moři zářícího Světla, avšak nejsou takové, jak si lidé ostrovy představují. Snad bude srozumitelnější obraz, když řeknu, že tyto opěrné body jsou jako tři zářivé drahokamy ve zlatém kruhu, pakliže celou úroveň čtvrtého stupně přirovnáme ke zlatému kruhu, zlatému pásu, v němž jsou zázračně zasazeny tři drahokamy.
-Samozřejmě je na tomto stupni, tak jako na všech ostatních úrovních, ještě i jiný život. Nejdříve jsem vám vyjmenoval jen ty body, které jsou pro stvoření, jmenovitě pro lidské duchy, //nejzářivější,// nejdůležitější ba i rozhodující.
+Přirozeně je na tomto stupni ještě i jiný život, jako na všech jiných úrovních, avšak nejprve jsem z toho jmenoval pro stvoření, zejména pro lidské duchy ty //nejzářivější// opěrné body, které jsou pronikavého, ba //rozhodujícího// působení zejména pro lidské duchy.
-Stejné zřízení jest i na pátém stupni prastvoření. Jsou-li dosavadní stupně //základními východisky// všech zářících sil, pak jest pátý stupeň zemí nebo úrovní //připravování, přípravy// pomocí pro vše, co se nachází //pod// prastvořením. V tomto pátém stupni působí vedoucí, silní připravovatelé všech podpor //lidského pokolení!//
+Tak je tomu také na následujícím, pátém stupni prastvoření. Jestliže byly dosavadní stupně pro všechno další //základními výchozími úrovněmi// všech zářivých sil, tak je pátý stupeň rovinou nebo úrovní //příprav, chystání// pomocí pro všechno, co se nalézá //pod// prastvořením. V tomto pátém stupni působí vedoucí, silní připravovatelé všech podpor //lidského pokolení!//
-Lépe mi porozumíte, budu-li //jednoho// z nich jmenovati: //Is-ma-el!//
+Budete mi nejlépe rozumět, když vám řeknu jméno jednoho z nich: //Is-ma-el!//
-Zde žije a odtud vychází jeho činnost. Is-ma-el, který již kdysi vychovával Abd-ru-shina na této zemi, který kvůli němu se na zemi vtělil. Později také jako Jan Křtitel zvěstoval příchod Ježíše. Is-ma-el měl připraviti všech sedm světů na příchod Svaté Vůle Boží, Parsifala -- Imanuele!
+Zde žije, odtud vychází jeho působení. Is-ma-el, který zde na této zemi kdysi již vychovával Abdrushina, který se kvůli němu na zemi inkarnoval, který pak také zvěstoval jako Jan Křtitel Ježíše, který měl připravit všech sedm světových částí pro příchod svaté vůle Boží, pro Parsifala - Imanuele!
-Jest //nejvyšším// na tomto stupni. Kolem něj je mnoho pomocníků. Zprávy ze Světla dostává //on// pro své velké rozsáhlé působení, které vždy věrně splnil. Splní je i tentokrát netušenou silou, protože jeho láska k Božím Synům jest bezmezná. //On// dal také lidem velká zjevení nynějších událostí, která jsou všeobecně známa jako „Zjevení Janovo“.
+On jest //nejvyšším// na tomto stupni, nesčetní pomocníci jsou kolem něj, a //on// dostal zprávy ze Světla pro své veliké, rozsáhlé působení, které vždy věrně splnil a které věrně splní i tentokrát se zcela netušenou silou, protože jeho láska k Synům Božím je bez hranic. //On// dal lidem také veliké zjevení nynějších událostí, které se stalo všeobecně známým jako Zjevení Janovo.
-Tento pátý stupeň je pln šlehajícího života. Všechna činnost je vyplněna velikými přípravami všech rozhodujících kroků Světla ve stvoření. --
+Touto velikou činností příprav všech rozhodujících událostí Světla pro stvoření je vyplněn tento pátý stupeň a je plný planoucího života.
-Šestý stupeň zjevuje nám opět velmi silný, světlý, vpřed vystupující bod: //Bílý zámek!//
+Šestý stupeň ukazuje jako další opět také pro lidi silný a zářivě daleko vystupující bod: //Bílý zámek!//
-Lidské pojmy nevyjadřují však správně obsah tohoto stupně. Označením Bílý zámek je míněno //útočiště dvou čistých nádob.// Pod věrnou ochranou dlí zde dvě čistě duchovně ženské nádoby nejsvětějších zaslíbení Světla na zemi.
+Bílý zámek si nelze představovat podle pozemských představ. Tímto je označeno //útočiště dvou čistých nádob.// V něm se nalézají ve věrné ochraně dvě čistě duchovní nádoby nejsvětějších splnění Světla na zemi.
-Jsou to dvě čistě duchovní schrány pro pozemské matky Ježíše a Abd-ru-shina.
+Jsou to dvě čistě duchovní nádoby pro pozemské matky Ježíše a Abdrushina.
-//Jen dvě;// neboť čistě duchovní nádoba pro Abd-ru-shina, vyvolená připravovati Boží //Vůli// cestu do hrubé hmotnosti, byla již //dvakrát// zde na zemi. Poprvé v pozemské ženě Dianitře a podruhé v pozemské ženě, která dala zemi Vůli Boží k soudu.
+//Jen dvě;// neboť čistě duchovní nádoba pro Abdrushina, která byla vyvolena připravit Boží //vůli// její cestu až do hrubohmotnosti, byla již zde na zemi //dvakrát.// Poprvé v pozemské ženě Dianitře a podruhé v pozemské ženě, která dala zemi Boží vůli //k soudu.//
-Čistě duchovní nádoba, která přinesla na tuto zemi Boží //lásku,// byla také //dvakrát// v těle pozemské ženy. Po prvé jí byla již v //pozemské matce Kassandry// a dala zemi část //lásky// Boží. Po druhé tu byla v Marii z Nazaretu.
+A čistě duchovní nádoba, která musela této zemi přinést Boží lásku, byla rovněž //dvakrát// v těle pozemské ženy.
-Obě čistě duchovní nádoby potřebovaly však také //duchovního// zahalení, bez něhož by nebyly mohly splniti svůj úkol //na zemi.// Tato //duchovní// část pozdějšího stvoření byla tou pozemskou ženou, a tato //část// to také byla, která se vždy při pozemském zrození Boží //lásky// zakalila. Přivěsila na sebe lidské slabosti, které nenechaly čistě duchovní nádobu zářiti na zemi //tak,// jak to bylo očekáváno. Proto nemohla mít Boží //láska// na zemi takovou oporu ve svých pozemských matkách, jakou měla mít. Často mívala dokonce i opak toho, velmi mnoho utrpení. To je zřetelný a smutný důkaz, že pozemští lidé ve svém ponížení již nemohli čistou //lásku// Boží vůbec cítit ani jí rozumět, tím méně snášeti. Vždy se buď vědomě či nevědomě proti ní vzpírali.
+Poprvé byla již v //pozemské matce Kassandry,// která dala zemi část Boží //lásky,// podruhé v Marii z Nazaretu.
-Když však nyní po třetí a naposledy měla opět býti část Boží //lásky// doprovozena k zemi na čas svatého soudu a po něm následující výstavby, tu byla nádoba hned po pozemském zrození lásky ze Světla vzata zpět. Stalo se tak proto, aby snad novým selháním vyvolené duchovní schrány nemohla se vyvinouti //nová// zatěžující spojení. Tak také nyní po třetí musela býti pro pozemské zrození Boží lásky ještě jednou vyhlédnuta //nová// duchovní schrána pozemské matky, protože obě první byly ještě svázány překážkami, které si způsobily a stály proto stranou.
+Obě čistě duchovní nádoby potřebovaly však také ještě //duchovní// záhal, bez kterého by nemohly //na zemi// splnit svůj úkol. Tato //duchovní// část pozdějšího stvoření byla dotyčnou pozemskou ženou a byla to také //ta,// která se při pozemském zrození Boží //lásky// pokaždé zatemnila, zatížila se lidskými slabostmi, které nenechaly čistě duchovní nádobu na zemi zářit //tak,// jak to bylo očekáváno.
-Každá duchovní schrána je při tom sama člověkem, tedy sebe vědomou pozemskou ženou, s níž musí býti vyvolená //čistě duchovní// žena teprve spojena pro pozemské zrození Božského Světla!
+Proto nemohla mít Boží //láska// na zemi kupodivu v pozemských matkách tu oporu, kterou mít měla, naopak, dokonce skrze ně velmi často trpěla.
-Takové zrození Světla na zemi vyžaduje největších, rozsáhlých příprav shůry. Často může staletou námahu zmařiti maličký duch pozemského člověka svými slabostmi a vynutit si mnohé změny ještě v posledním okamžiku.
+Smutný a jasný důkaz o tom, že pozemští lidé ve svém úpadku nemohou čistou Boží //lásku// vůbec cítit ani jí rozumět, a už vůbec ne ji snést; neboť se proti ní vědomě i nevědomě vždy vzpírají.
-Mluvím-li o jedné čistě duchovní a o jedné duchovní nádobě nebo schráně, pak jest to vždy každá žena sama pro sebe. Dvě čistě duchovní nádoby jsou dvě vyvolené ženy v //prastvoření.// Tam se pod vysokým vedením mohou v čistě duchovním cílevědomě vyvíjeti a zůstávají povždy pod nejvěrnější ochranou v Bílém zámku.
+A když nyní potřetí a naposledy musela čistě duchovní nádoba opět doprovázet část Boží //lásky// pro dobu svatého soudu a později následující výstavby v této hrubohmotnosti, byla nádoba hned po pozemském narození Lásky Světla opět vzata zpět, aby snad skrze selhání k tomu vyvoleného duchovního záhalu nemohla se vyvinout //nová// zdržující spojení; neboť také potřetí musel pro pozemské zrození Boží lásky být vyvolen ještě jednou //nový// duchovní záhal pozemské matky, protože oba první byly ještě spoutány skrze překážky, které si vytvořily, a proto stály daleko stranou.
-//Duchovní// nádoby nebo schrány jsou duše těch pozemských žen, které k tomu byly vyhlédnuty a také připraveny, aby se s těmito schránami nebo ženami z prastvoření vnitřně spojily za účelem nejsvětějších naplnění.
+Každý duchovní záhal je přitom člověk sám pro sebe, tedy sebevědomá pozemská žena, se kterou musí být vyvolená //čistě duchovní// žena pro pozemské zrození Božího Světla vždy nejprve spojena!
-Pozemská matka, která byla vyhlédnuta pro poslední inkarnaci Boží //lásky// na zemi, směla po pozemském zrození dítěte odejíti ze země. Byl to akt milosti ze Světla. Dítě Maria přišlo do jiných rukou, které po vyzkoušení byly k tomu vyhlédnuty. Protože nebyly duchovně spojeny s čistě duchovní schránou, nemohly také uškoditi.
+Takové pozemské zrození Světla potřebuje největší, nejrozsáhlejší přípravy shůry a často může po staletí dlouhém úsilí ještě v posledním okamžiku opět skrze své slabosti vynutit změny takovýto malý pozemský lidský duch.
-Moudrá prozíravost, která se tak často dožila právě při světlých naplněních Boží //lásky// velikých nesprávností a nespolehlivostí duchů pozemských lidí, znemožnila tentokrát opakování škodlivých pozemských účinků na //čistě-duchovně// ženskou nádobu, která vždy plnila svůj úkol v nejčistší věrnosti. Tentokrát bylo duchovně pozemské spojení rychle rozvázáno hned po zrození. Marie vyrostla tedy jako dítě v cizích avšak láskyplných rukách.
+Jestliže mluvím o čistě duchovní a o duchovní nádobě nebo schráně, tak je to pokaždé //žena// sama pro sebe. Tyto dvě čistě duchovní nádoby jsou dvě k tomu vyvolené ženy //v prastvoření,// které se pod určitým vysokým vedením k tomu mohly cílevědomě vyvíjet a vždy setrvávají pod nejvěrnější ochranou v bílém zámku.
-Podle prazákonů stvoření je nevyhnutelno, aby se jádro duchovní, které se při pozemském bytí obklopilo tíživým zatemněním, vracelo na tuto zemi, až se oprostí od překážek, aby duch od nich osvobozený mohl stoupat vzhůru do světlých výšin.
+//Duchovní// nádoby nebo schrány jsou duše těch pozemských žen, které k tomu mohly být vyhlédnuty a také připraveny, aby se s těmito schránami nebo ženami z prastvoření za účelem nejsvětějšího splnění vroucně spojily.
-Protože pro první čistě duchovní nádobu, která sloužila Boží lásce, nebyla první duchovní schrána k druhému pozemskému splnění ještě očistěna, dostalo se jí //nové// duchovní schrány, která z velké části opět selhala.
+//Ta// pozemská matka, která byla vyhlédnuta pro poslední pozemskou inkarnaci Boží //lásky,// směla po pozemském zrození dítěte odejít ze země, jako akt milosti Světla, a dítě Maria přišlo do oněch rukou, které po osvědčení byly pro to vyhlédnuty a jako duchovní nespojeny s čistě duchovní nádobou nemohly také brzdíce škodit.
-To mělo za následek, že //obě// duchovní schrány, tedy obě //duchovní// nádoby musí být nyní při konečném soudu na zemi ještě jednou vtěleny, aby své chyby odčinily nebo zahynuly.
+Moudrá prozřetelnost, která velmi často právě u Boží //lásky// musela zažít velikou nedostatečnost pozemských lidských duchů ve spolehlivosti při splněních Světla, vsunula tentokrát závoru před možnost opakování škodlivých pozemských překážek pro //čistě duchovní// ženskou nádobu, která jako taková vždy v nejčistší věrnosti splnila svůj úkol, skrze rychlé zrušení duchovně pozemského spojení hned po narození. Maria vyrůstala proto jako dítě v cizích, ale láskyplných rukách.
-Jedná se tedy o lidské duchovní schrány pozdějšího stvoření, o duchovně lidskou část, ne o //čistě duchovní// nádobu prastvoření, která ve své čistotě musela vždy cele zůstati.
+Podle prazákonů stvoření je nevyhnutelné, aby //to// duchovní, které se při pozemském bytí obklopí tíživým zatemněním, vracelo se na tuto zemi, dokud se neoprostí od překážek, aby duch od nich zbavený mohl stoupat, aby mohl dlít ve světlých výšinách.
-//Ta// byla udržována v nejvěrnější ochraně, až se rozhodlo, má-li býti aktem milosti Nejvyššího vykonáno úplné oddělení, aby tato čistě duchovně ženská nádoba netrpěla selháním duchovní schrány, nebo zda se má tato duchovní schrána ještě jednou očistěna povznésti, aby svou nastávající dokonalostí nebyla již překážkou v hutnosti.
+Protože pro čistě duchovní nádobu, která slouží Boží lásce, nebyla první duchovní schrána do druhého pozemského splnění očištěna, obdržela k tomu //novou// duchovní schránu, která opět z největší části selhala.
-Nyní //jest// však světlé jádro této čistě duchovní nádoby činem milosti Boží naprosto osvobozeno od //jedné// duchovní části, která patřila k Marii z Nazareta a svým selháním musí jít vstříc rozkladu v soudu. Toto světlé jádro nemůže již býti dotčeno bolestí.
+Následkem toho bylo, že //obě// duchovní schrány, tedy obě //duchovní// nádoby musí být nyní při konečném soudu na zemi ještě jednou vtěleny, aby chyby odčinily, nebo se zřítily.
-Muselo dlouho čekat, než smělo opět vejít do Bílého zámku šestého stupně v prastvoření, aby tam mohlo žít a působit ve štěstí a radosti.
+Při tom se tedy jedná o lidské duchovní schrány pozdějšího stvoření, o duchovně lidskou část, ne o //čistě duchovní// nádobu prastvoření, která mohla sama pro sebe zcela zůstat ve své čistotě.
-Jiný postup byl však při //té// čistě duchovní nádobě, která sloužila Boží //Vůli.// Zde se potřebná lidsky duchovní schrána přizpůsobila čistě duchovní nádobě v //obou// případech. Nový příchod k nějakému odčinění nebyl tedy nutný. Nyní bylo Dianitře odměnou dovoleno, že smí opět býti na zemi, až se její někdejší syn Abd-ru-shin zrodí k druhému pozemskému bytí. Tentokrát v něm poznala Imanuele a bude sloužit Světlu.
+//Ta// byla držena zpět v nejvěrnější ochraně, dokud se nerozhodlo, zda má být skrze akt milosti Nejvyššího nutné úplné oddělení, aby tato čistě duchovní ženská nádoba netrpěla selháním duchovní schrány, nebo zda se tato duchovní schrána může ještě jednou očištěna pozvednout, aby skrze nastávající dokonalost se nevytvořila žádná překážka v tíži.
-Také zde jedná se jen o lidsky duchovní, ne však o //čistě duchovní// část. Jest tedy inkarnována jen //duchovní// schrána, ne však k odpykávání, nýbrž ve splnění milosti ze Světla. --
+Nyní //je// však světlé jádro této čistě duchovní nádoby skrze milost Boží zcela osvobozeno od //jedné// duchovní části, která náležela k Marii z Nazaretu a skrze své selhání musí jít vstříc rozkladu v soudu. Nemůže být od této bolesti již více dotčeno.
-Různé byly úkoly pozemsky ženských nádob. Nádoby pro Ježíše a Kasandru mohly //vědět// o poslání svých dětí, takže znaly jejich příchod.
+Po dlouhém nutném čekání opět vešlo do bílého zámku šestého stupně v prastvoření, aby nyní ve štěstí a radosti tam žilo a působilo.
-Jestliže se pozemské matky tohoto vědění nedržely a pochybnostmi se stále více zatemňovaly a také dost často poddávaly lidským slabostem, jako sobectví, nedostatku porozumění, sklonu k uplatňování se a zábavám, pak to bylo jen selhání //duchovní// části a //její// přání, od níž je čistě duchovní nyní odděleno.
+Jiné to bylo u //té// čistě duchovní nádoby, která slouží Boží vůli. Zde se nutná lidsky duchovní schrána přizpůsobila čistě duchovní nádobě v obou případech a opětovný návrat k nějakému odčinění nebyl zapotřebí. Pouze bylo Dianitře kdysi jako odměna dopřáno, že také smí opět pobývat na zemi při druhém pozemském čase tehdejšího syna Abdrushina, aby ho poznala jako Imanuele a sloužila pak Světlu.
-Pozemská nádoba pro Parsifala -- Imanuele (Abd-ru-shina) nesměla však ničeho vědět o příchodu svého dítěte a jeho úkolu na zemi. Ani ostatní lidé to neměli věděti. Parsifal měl přece napřed jít sám cestou utrpení a poznáním lidí zde na zemi. To se mohlo stát jen vlastním protrpěním ve vlastním prožití všech lidských chyb. Bylo bezpodmínečně nutné, aby ani on ani kdo jiný z jeho okolí nevěděl o jeho původu.
+Také zde se jedná jen o lidské duchovno, ne o //čistě duchovní// část. Je tedy inkarnována jen //duchovní// schrána, a ne kvůli odpykání, nýbrž ve splnění milosti ze Světla.
-A tak šla i tato pozemská matka nevědomě svými pozemskými cestami. Teprve když vystoupila z hrubohmotného těla, uvědomila si veliký úkol, který směla splniti na zemi ve službě Světlu.
+Rozličné byly úkoly pozemsky ženských nádob. Nádoby pro Ježíše a Kassandru mohly být //vědomy// pro poslání svých dětí, takže znaly jejich původ.
-Bývala vždy zahalena šedivými závoji, které však poznáním se ihned mohly oprostiti její láskou k synovi.
+Jestliže se pak pozemské matky toho již více pevně nedržely, nýbrž se v pochybnostech stále více zatemňovaly a velmi často dělaly místo také lidským slabostem, jako je sobectví nebo nedostatek námahy k porozumění, sklon k pozemskému uplatnění a rozptýlení, tak to bylo jen selhání //duchovní// části a //její// přání, od které je čistě duchovní nyní přece odděleno.
-Duchovní schrána, kterou tentokrát byla opět Dianitra, směla se nyní znovu vtěliti na zem, aby se jí dostalo milosti, která jí byla kdysi zaslíbena.
+Pozemská nádoba pro Parsifala — Imanuele (Abdrushina) však nesměla nic vědět o původu jejího dítěte a jeho úkolu na zemi, právě tak jako všichni ostatní pozemští lidé, protože Parsifal musel nejprve jít cestou utrpení poznáním lidí zde na zemi, což mohlo proběhnout jen skrze spoluprotrpění ve vlastním prožití všech lidských chyb, k čemuž bylo nezbytně nutné, že ani on, ani nikdo jiný z jeho okolí nesměl znát jeho původ.
-//Čistě duchovní// nádoba bydlí však opět již dlouho v Bílém zámku. Vědomě šťastna čistě slouží Světlu. Jest skryta v zámku na šestém stupni čistě duchovního i s druhou schránou, tak jak byly obě vyvoleny k svatému naplnění Světla na zemi. --
+Tak šla pak tato pozemská matka nevědomě o tom skrze své pozemské bytí. Teprve až po vystoupení z hrubohmotného těla se stala vědomou svého velikého úkolu, který na zemi splnila ve službě pro Světlo. Byla při tom neustále zahalena do šedivých záhalů, které se však mohly ihned uvolnit v poznání skrze lásku k synovi.
-Já vím, že je to pro vás těžké a proto to ještě jednou krátce opakuji, aby to bylo úplně zřetelné:
+Duchovní schrána, která také tentokrát byla opět Dianitrou, mohla se nyní na zemi opět inkarnovat, aby přijala milost, která jí byla kdysi zaslíbena.
-V Bílém zámku, který je vrcholem šestého stupně v čistě duchovním, jsou dvě vyvolené ženy. Kdykoliv se má zroditi někdo ze Světla ku splnění Božských zaslíbení ve hmotnosti, jsou schránou světlého jádra a spojují se s pozemskou ženou. Tento přechod při pozemském vtělení Vyslanců ze Světla je nutný, protože v působení Božských prazákonů ve stvoření nemůže býti žádné mezery.
+V bílém zámku však již dlouho opět vědouc přebývá //čistě duchovní// nádoba, blažena v čisté službě pro Světlo. V zámku, který na šestém stupni čistě duchovního skrývá dvě ženské nádoby, které byly vyvoleny ke svatému splnění Světla na zemi.
-Obě ženy nesou v zákonech kotvící jména: //Maria,// zachvívající se v //lásce// a //Tereza// ve //vůli.// Tak jest Maria v zákoně čísla a svého druhu vyhlédnuta pro Boží //lásku// a //Tereza// pro Boží //vůli.//
+Chci to pro vás těžké ještě jednou krátce shrnout, aby zcela jasně před vámi stálo:
-Při pozemském zrození byly vždy spojeny s nějakou pozemsky lidskou ženou, s jejím //duchem,// jakožto nejbližším stupněm.
+V bílém zámku, který tvoří vrchol na šestém stupni čistě duchovního, jsou dvě vyvolené ženy, které všechny ze Světla zrozené, kteří ke splnění Božích zaslíbení sestupují do hmotností, nesou dolů, aby se spojily s pozemskou ženou, protože tento přechod u ze Světla zrozených musí být, poněvadž v působení Božích prazákonů stvoření není možná žádná mezera.
-Tato pozemsky lidská žena musela být přirozeně podobná ve svých záchvěvech. K zrození lásky byl nutný takový duch pozemského člověka, který se zachvíval v //lásce//. K zrození vůle byl potřebný jiný duch pozemského člověka, převážně žijící ve //vůli.//
+Obě ženy nesou v zákoně stojící jméno: //Maria,// v lásce se zachvívající, a //Tereza,// zachvívající se ve //vůli.// Tak je Maria v zákoně čísel a svého druhu vyhlédnuta vždy pro Boží //lásku// a Tereza pro Boží //vůli!// Ony byly při pozemském zrození vždy úzce spojeny s pozemsky lidskou ženou, s jejím //duchem,// jakožto dalším stupněm.
-Záchvěvy lidského ducha jsou však často v hrubohmotném pozemském těle velmi zpozemštěny ve svém výrazu. Proto bývá láska //měkčí, poddajnější// než jest v čistě duchovním.
+Tato pozemsky lidská žena musela být ovšem v zachvívání podobná. Ke zrození lásky byl nutný pozemsky lidský duch, který se zachvíval v //lásce,// ke zrození vůle naopak pozemsky lidský duch, který se převážně zachvíval ve //vůli.//
-Jen proto se také mohlo stát, že //ta// pozemská žena, zachvívající se v //lásce,// nemohla vyvinouti proti mnohým zkřiveným pojmům a slabostem, a v zatemnění všeho pozemského, již tehdy značně pokročilém, tolik //ostrého// odporu, jako //ta// pozemská žena, která se zachvívala ve //vůli.//
+Nyní jsou však záchvěvy lidského ducha v hrubohmotném pozemském těle ve výrazu velmi zpozemštělé, a proto je láska //měkčí, poddajnější,// než je v čistě duchovním.
-A tak se vzdor svému vědění stávala často obětí pochybností, také i ješitnosti a panovačnosti.
+Jen proto také mohlo dojít k tomu, že //ta// pozemská žena, která se zachvívá v //lásce,// nerozvinula v zatemnění pozemského, které tehdy již bylo daleko pokročilé, mezi zkřivenými pojmy tak mnohých slabostí //tak ostrý// odpor, jenž projevila pozemská žena, která se zachvívala ve //vůli.// A tak navzdory vědění padla často za oběť pochybnostem, také ješitnostem a panovačnosti.
-Ovšem že to mohlo a také mělo být jiné. I jí byla dána v nejvyšší míře síla k odporu. Měla silné pomoci, které jí stále byly po boku jako žádným jiným lidem. Jinak se sotva dá najít vysvětlení pro občasné selhání //těch// pozemských žen, které směly přinésti lásku.
+Ovšemže to mohlo a také mělo být jiné; neboť síla k odporu byla přece dána také jí v nejvyšší míře skrze silnou pomoc, která jí vždy stála po boku jako každému jinému člověku, avšak jen tak lze vůbec nalézt vysvětlení pro občasné selhání //těch// pozemských žen, které směly přinést Lásku.
-Byl to však jen //duch pozemského člověka,// který se tím obtížil, ne Maria z Bílého zámku v čistě duchovním. Přesto však i tato část tím trpěla, protože byla ještě spojena s ní nitkami a jejich tíže ji poutala, dokud nenastalo násilné oddělení. --
+Byl to však jen //pozemsky lidský duch,// který se tím zatížil, ne Maria z bílého zámku v čistě duchovním. Přesto však tím tato část trpěla, protože s ní byla ještě spojena skrze vlákna a jejich tíže ji zdržovala, dokud nenastalo násilné oddělení.
-Tereza nebyla zachvívajícím se lidsky pozemským duchem zatížena. To proto, že tento duch stál ve vůli a byl dost přísný, aby vše falešné a zkřivené od sebe energicky odehnal. Neznal při tom povolnosti.
+Tereza nebyla skrze s ní se zachvívajícího pozemsky lidského ducha zatížena, protože ten byl stoje ve vůli dostatečně přísný, všechno falešné a zkřivené energicky odehnal a neznal v tom povolnost.
-Pozemské ženy, které smějí nésti Vyslance Světla do hrubé hmotnosti, jsou spojeny nitkami //jen// s čistě duchovními nádobami, ne však se samotnými Vyslanci Světla.
+Pozemské ženy, které pokaždé mají nést zrozené ze Světla do hrubé hmotnosti, jsou spojeny //jen// s čistě duchovní nádobou skrze vlákna, ne snad se samotným Vyslancem Světla.
-Toho musíte být bedlivi, abyste celému ději správně rozuměli!
+Toho musíte velice dbát, abyste celému ději správně rozuměli!
-Duch pozemských matek jest s Vyslancem Světla spojen jen prostřednictvím čistě duchovních nádob, s nimiž jsou bezprostředně spojeny na určitou dobu pečlivě předenými vlákny. Čistě duchovní nádoby nesou Vyslance Světla dolů pozemským matkám a spojují se s nimi teprve v době vtělení a pak zůstávají spojeny do čtyřiceti dnů po pozemském zrození.
+Duch pozemských matek je tedy jen nepřímo spojen s Vyslancem Světla skrze čistě duchovní nádobu, s níž je skrze pečlivě utkaná vlákna po nějakou dobu bezprostředně spojen.
-Během //této// doby je duchovní nádoba pevně spojena i s duchem pozemské matky. Toto naprosté spojení je však opět zrušeno, když se čistě duchovní nádoba opět odloučí a vrátí. Jen z velké vzdálenosti vedou některé nitky k pozemské ženě.
+Čistě duchovní nádoba nese Vyslance Světla dolů k pozemské matce a s ní se spojuje teprve v době inkarnace, spojeny pak zůstávají po čtyřicet dní po pozemském narození.
-Tím jest ženský duch pozemského člověka opět přenechán více sám sobě. Není tu //žádného bezprostředního// spojení se světlým jádrem jejich dítěte. Proto je také možnost kolísání a selhání pozemských matek po zrození.
+Během //této// doby existuje skrze čistě duchovní nádobu úplné spojení se Světlem také pro ducha pozemské matky, avšak později je toto úplné spojení opět zrušeno, zatímco se čistě duchovní nádoba opět uvolní a vrací se zpět, přičemž pak zůstává spojena s pozemskou ženou již jen ve větší vzdálenosti skrze některá vlákna.
-To vše je tak prosté a přirozené. Ovšem lze to jen velmi těžce omezit pozemskými slovy a učinit tak srozumitelným hrubé hmotnosti.
+Tím je ženský pozemský lidský duch opět přenechán více sám sobě, protože //bezprostřední// spojení se světlým jádrem jejího dítěte //neexistuje.// Proto je také možnost kolísání a selhání pozemských matek po narození.
-Poslední stupeň prastvoření, sedmý, nese ostrov vyvolených!
+Je to všechno tak prosté a přirozené, přitom však stejně obtížně ohraničitelné v pozemských slovech, aby se to dalo přivést k porozumění v hrubé hmotnosti.
-Zde jsou všichni ti, kteří mohli být z pozdějších stvoření vyzdviženi. Jsou to ti, kteří směli Synům Božím na zemi sloužiti a také //věrně// sloužili. Po svém odchodu ze země slouží zde v blaženosti dál na všechny věky. V určitých dobách otevře se více jejich zrak. Pak vidí Parsifala, Marii a Irmingard v hradu, při čemž nevnímají vzdálenost, nýbrž domnívají se býti tam současně s prastvořenými.
+Poslední stupeň prastvoření, sedmý stupeň, nese ostrov vyvolených!
-O tom nemám v této přenášce co říci; stačí vám však již jméno: //Patmos!//
+Sem jsou pozvednuti z pozdějšího stvoření všichni ti, kteří směli sloužit Synům Božím na zemi a ve //věrnosti// sloužili. Zde slouží blaženě dál po pozemském odloučení po celou věčnost. A v určitých dobách rozšíří se jejich zrak a oni vidí Parsifala, Marii a Irmingard v hradu, přičemž necítí vzdálenost, nýbrž domnívají se tam být přítomni s prastvořenými.
-O tomto ostrově blažených bylo již mnoho mluveno a bude se o něm teprve mnoho mluvit. Jest současně ostrovem zaslíbení, neboli horou svatých zvěstování!
+O tom nemám v této přednášce příliš mluvit; neboť stačí vám již název: //Patmos!//
-Tak jako hrad Grálu, zvedající se v Božském na nejzevnější hranici a mající současně své opakování jako vrchol v prastvoření, tak jest také Patmos na poslední hranici čistě duchovního a má své opakování na nejvyšší výši sousedícího duchovna. V tomto duchovním opakování je vidět jako v zrcadle všechno, co se děje na Patmu v čistě duchovním. Tak jest v obou říších, vzdor jejich rozdělení, společné prožívání, dávající spojení.
+O tomto ostrově omilostněných bylo již velmi mnoho hovořeno a bude se také ještě velmi mnoho říkat; neboť on je současně ostrovem zaslíbení nebo horou svatých zvěstování.
-Můžeme se snad později k tomu ještě podrobněji vrátit. Dnes by to překročilo účel přednášky. Dnes chci přinésti ukončení velké říše prastvoření a to v přímé linii směrem dolů.
+Stejně jako hrad Grálu, který se zvedá v Božském na nejzazší hranici a současně má svůj obraz jako vrchol v prastvoření, tak je také Patmos na poslední hranici čistě duchovního a má obraz na nejvyšší výšině připojujícího se duchovna, a jako odraz v zrcadle lze v duchovnu spatřit to, co se událo na Patmu v čistě duchovním. Tím je tedy v obou říších vzdor jejich rozdělení vždy společné prožívání a spojení.
-Za posledním stupněm v prastvoření, sedmým, následuje ochranná vrstva, která způsobuje oddělení čistě duchovního a s ním sousedícího duchovního stvoření, které jest svou rozlohou stejně nepřehledné pro smysly pozemského člověka jako čistě duchovní.
+Můžeme se snad později ještě k tomu podrobněji vrátit; neboť dnes by to daleko překročilo účel přednášky. Proto chci přinést již jen uzavření pro velkou říši prastvoření v přímé linii směrem dolů.
-I tato ochranná vrstva je úrovní velké rozlohy. Není neobydlena, žijí tam mnohé bytosti. Není však trvalým sídlem sebe vědomých duchů.
+Poslední stupeň v prastvoření, ten sedmý, následuje ochranný obal, který působí jako oddělující vrstva mezi čistě duchovní a potom následující duchovní částí stvoření, která je ve svém rozšíření pro smysly pozemského člověka stejně nedozírná jako čistě duchovní.
-Tvoří nepřekročitelné a nedobytné hranice čistě duchovního, prastvoření, a přece také jest přechodem.
+Také tento ochranný obal je sám pro sebe úrovní veliké rozlohy. Není snad neobydlen, nýbrž oživen mnoha bytostmi, jen není trvalým domovem sebevědomých duchů.
-K jejímu překročení však shůry dolů nebo i zdola nahoru musí být duchovno doprovázeno bytostmi, obývajícími tuto úroveň. Dávají svým působením ochrannou schránu tomu, kdo tudy kráčí, stejně tak, jako všechny úrovně v celém stvoření. Ony samy jsou také ochrannou schránou prastvoření.
+Tvoří neprostupnou, neproniknutelnou hranici čistě duchovního, prastvoření, a přece také opět přechod.
-A tento průvod ochrannou úrovní mohou tyto bytosti poskytnout jen za zcela určitých předpokladů, které jsou nezměnitelné podle zákonů stvoření.
+Avšak k jejímu překročení shora dolů nebo také opět zdola nahoru potřebuje duchovno doprovod od bytostí obývajících tuto úroveň, které ve svém působení jsou při tom samy opět ochranným obalem těm, kteří tudy procházejí, stejně jako jejich úroveň celému prastvoření.
-Překročiti tuto úroveň je tedy možno jen za splnění zcela určitých ustanovení. Splněním podmínek, které jsou zčásti dány druhem, zčásti také //útvarem// tohoto druhu, tedy jeho dočasným stavem, zralostí, je dána jako samozřejmý důsledek možnost přechodu a je jím také samočinně způsobena.
+A takový doprovod skrze ochrannou úroveň mohou tyto bytosti dát opět jen za zcela určitých předpokladů, které se neochvějně zachvívají v zákonech stvoření. Je tedy možné jen za splnění zcela určitých ustanovení projít ochrannou úrovní. Splnění podmínek, které zčásti spočívá v //druhu,// zčásti také ještě ve //vlastnosti// tohoto druhu, tedy v jeho současném stavu zralosti, dává opět jako samozřejmý nutný následek průchod, přivozený při tom samočinně.
-Tak jest všude přesně do sebe zasahující pohyb, jako v neuvěřitelně jemném a umělecky sestaveném soukolí, které je udržováno v chodu živě působícími zákony.
+Tak je všude přesně do sebe zasahující pohyb, jako v nějakém neuvěřitelně jemně vytvořeném a umělecky sestaveném soukolí, které je udržováno v chodu živě působícími zákony.
-Co se //správně// drží své cesty, to jest broušeno a čistěno, posunováno a povznášeno, ale jen do výše čistých schopností. Co se však odkloní od pravé cesty a postaví se v tomto soukolí lehkomyslně nebo dokonce rouhavě stranou, to jest otloukáno a zraňováno, až se to opět postaví na svou pravou cestu a spoluzachvívá bez tření nebo až je rozemleto mezi nikdy nestojícími koly.
+Co se v něm //správně// drží své cesty, to jest tříbeno a čištěno, sunuto a povznášeno, avšak vždy do výše čistých dovedností, co se však od pravé cesty a v hnacím soukolí lehkomyslně, nebo dokonce rouhavě postaví stranou, to je otloukáno a zraňováno, dokud to opět nestojí na správné cestě a nedokáže se spoluzachvívat plynulým způsobem, nebo není rozdrceno a rozemleto mezi nikdy se nezastavujícími koly.
-Vpravte se proto, lidé, do nezměrného soukolí, vám tak nepochopitelného, velkého, mistrovského díla tohoto stvoření! Svým stejnoměrným zachvíváním budete pak šťastni po všechny věky!
+Vřaďte se proto, vy lidé, do neochvějného soukolí vám nepochopitelného velikého mistrovského díla tohoto stvoření a budete ve stejnoměrném zachvívání šťastni po celou věčnost!