Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 71. Duchovní úrovně III. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duchovni_urovne_iii to cs:doznivani:hlas:duchovni_urovne_iii Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 12. Duchovní úrovně III. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:duchovni_urovne_iii to cs:doznivani:plamen:dil_ii:duchovni_urovne_iii Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duchovní úrovně III. ======
-Prastvoření! Je vám běžné toto slovo a přece si nemůžete za tímto výrazem ničeho představiti. Ať si myslíte cokoli, nemůže to nikdy odpovídati skutečnosti.
+Prastvoření! Toto slovo je vám běžné, avšak nemůžete si pod ním nic představit, nebo to, co si představíte, nemůže nikdy odpovídat skutečnosti.
-Chci vás proto přivésti k porozumění. Máte býti tak vědomí, jak jen je to lidskému duchu možné.
+Proto vás chci přivést blíže porozumění, abyste se v tom stali tak vědomými, jak je to člověku možné.
-Jestliže vám mám vyprávěti o říši prastvořených, musím opět začíti Parsifalem, //z nějž prastvoření vzniklo.//
+Pokud vám chci vyprávět o říši prastvořených, musím opět začít u Parsifala, //z něhož prastvoření povstalo.//
-To nejhlavnější o Parsifalu již víte. Víte, odkud přišel a kým jest. Bude nejlepší, shrnu-li vše ještě jednou tím, že vám budu opakovati několik slov, která Parsifal sám obrazně mluvil. Tato slova zaznamenal lidský duch, omilostněný k vidění takových obrazů, které jsou jinak lidským očím nepřístupné.
+To nejpodstatnější o Parsifalu již víte. Víte, odkud přišel a kým je.
-V jednom takovém obrazu Parsifal mluvil:
+Raději to shrnu ještě jednou tím, že vám zopakuji některá slova, která on sám ne tak dávno pronesl v obrazech k lidskému duchu, který byl obdařen přijmout tato vidění, která jsou jinak lidským očím uzavřená.
-„Moudrá vůle všemohoucího Otce //jest!// Od věčnosti v něm, byl jsem z ní zrozen. Moudrý a pravěčný jako ona jsem i já v ní a z ní. Vysílám její sílu, uskutečňuji její chtění.
+V jednom takovém obrazu Parsifal také pravil:
-Jsem Parsifal, nádoba, v níž oheň Boha Otce zakotvil v čistém duchovnu, odkud tvořivě působí jako Duch Svatý. Já jsem a žiji a vše jest věčné, současně působící, tvořící naplnění. Tak se formuje z vůle a slova zákon stvoření!“
+„Moudrá vůle všemohoucího Otce //jest!// Od věčnosti v ní, byl jsem z ní zrozen.
-Tato slova jsou tak jasná a jednoznačná, že není možný žádný falešný výklad. Přesto chci poukázati na některé body, které vám mohou znovu ujasniti to, co je vám již známo.
+Moudrý a pravěčný, jí roven, jsem v ní a z ní, a vysílám její sílu a působím její chtění.
-Slova začínají: „Moudrá vůle všemohoucího Otce //jest!// Od věčnosti v něm, byl jsem z ní zrozen.“
+Já jsem Parsifal, ta nádoba, v níž je v čistě duchovním zakotven oheň Boha Otce a z níž tvořivě působí jako Jeho Svatý Duch. Já jsem a žiji a všechno je věčné, současně působící, tvůrčí splňování. Tak formuje se z Vůle a Slova zákon stvoření!“
-Již dříve jste se to z Poselství dozvěděli: Vůle Boha Otce jest //Imanuel!//
+Tato slova jsou tak jasná, tak jednoznačná, že sotva může nastat nějaký falešný výklad. Přesto chci poukázat na některé body, které vám mohou znovu dát vysvětlení toho, co už je vám známo.
-Jestliže nyní v tomto vidění Parsifal říká: „Od věčnosti v něm, byl jsem z ní zrozen!“ pak tím vysvětluje, že byl od věčnosti ve Vůli, tedy v Imanueli a že byl z Imanuele zrozen, jsa částí z něj.
+Slova začínají: „Moudrá vůle všemohoucího Otce //jest!// Od věčnosti v ní, byl jsem z ní zrozen.“
-Zřetelně je to v Poselství již dávno napsáno: „Parsifal je částí z Imanuele, který tím v Parsifalu působí ve stvoření. Imanuel a Parsifal jsou //jedno// a nelze jich odděliti!“
+Z Poselství Grálu jste se již před lety dozvěděli: Vůlí Boha Otce je //Imanuel!//
-Tím jest ve skutečnosti řečeno totéž jen jinými slovy. Vysvětloval jsem již v Poselství, že Syn Boží, Imanuel, jest zosobněná tvořící Vůle Boha Otce, známá také pod jménem //Duch// Boží, čili Duch Svatý. Proto je také současně výkonnou Boží spravedlností, mečem Božím!
+Jestliže Parsifal v tomto vidění dále říká: „Od věčnosti v ní, byl jsem z ní zrozen!“, tak tím objasňuje, že byl od věčnosti ve Vůli, tedy v Imanueli, a že se z Imanuele zrodil, jsa jeho částí.
-Ježíš, Syn Boží, je zosobnělá //Láska// Boha Otce, která jest a bude věčně jedno s Boží spravedlností tak, jako jest jedno s Bohem Otcem.
+Srozumitelně je to také již dlouho v Poselství: „Parsifal je částí z Imanuele, který tím působí v Parsifalu ve stvoření. Imanuel a Parsifal jsou neoddělitelní: neboť jsou //jedno!“//
-Věčně nerozluční, v sobě jsoucí a přece časem odděleně působící, taková jest trojice Boží, o které víte, ale o níž jste si nikdy nemohli udělat správný obraz ve své představivosti. //To// jest trojjediné Božství ve své nepřístupné bezbytostnosti! Božství, středisko vší síly a všeho bytí od věků do věků.
+Tím je ve skutečnosti řečeno přesně totéž, jen jinými slovy. Vysvětloval jsem již v Poselství, že Syn Boží Imanuel se stal zosobněnou tvůrčí Vůlí Boha Otce, známou také pod názvem //Duch// Boží, tedy Duch Svatý. Je tím také současně výkonnou Boží Spravedlností, Mečem Božím!
-A k tomuto bezbytostnému jádru Světla trojjediného Božství přimyká se úroveň bezprostředního vyzařování Božího. Tato úroveň zůstává všem stvořeným věčně nepochopitelnou. Jsou to sféry skutečného života, žijící po všechny věky ve stálém, nepřerušeném vyzařování Božím. Byly vždy.
+Syn Boží Ježíš se stal zosobněnou //Láskou// Boha Otce, která věčně je a zůstává jedno s Boží Spravedlností, jakož je i jedno s Bohem Otcem.
-Když mělo z Vůle Boha Otce vzniknouti //stvoření,// mohlo se všechno vyvíjeti jen v nutném pochodu dění nebo událostí, který dnes můžete z Poselství správně sledovati.
+Věčně neoddělitelní, v sobě stojící, a přece občas odděleně působící, taková je Trojice Boží, o které víte, avšak o níž jste si nemohli ještě nikdy vytvořit správný obraz ve své představivosti. To je trojjediné Božství v nepřístupné bezbytostnosti! Centrum veškeré síly a veškerého bytí od věčnosti do věčnosti.
-Stvoření muselo vzniknouti //z tvořící Vůle// Boha Otce! Syn Boží, Imanuel, jest od věčnosti touto tvořící Vůlí Boha Otce. Ve svém tvořivém bytí jest osobností a přece stojí cele v Otci a zůstává v něm a Otec jest v něm při jeho tvoření.
+A k tomuto bezbytostnému jádru Světla trojjediného Božství se připojuje pro všechny stvořené nepochopitelná úroveň bezprostředního Božího vyzařování, sféra, která je od věčnosti do věčnosti v živoucí blízkosti nezadržitelného Božího záření. Tak tomu bylo vždy.
-Doufám, že se vám //tak// mnohé stane srozumitelnějším.
+A když pak mělo z vůle Boha Otce povstat //stvoření,// mohlo se všechno vyvíjet jen v k tomu nutném průběhu dění nebo událostí, které si dnes můžete důsledně představit skrze Poselství.
-Tak jako tvořící //Vůle,// Imanuel, jest //osobností,// tak jest i //Láska// ve svém působení //osobností// v Ježíši, Synu Božím.
+Stvoření muselo povstat skrze //tvůrčí vůli// Boha Otce! Tvůrčí vůlí Boha Otce jako takovou je od věčnosti Syn Boží Imanuel, jakožto osobně tvořící, a přece zcela stojící nebo zůstávající v Otci, a Otec je při jeho tvoření v něm.
-Oba jsou jako části z Otce jedno v něm, a Otec jest v nich. Od věčnosti, až po všechny věky.
+Věřím, že se vám tak mnohé stane vždy více srozumitelnějším.
-Ježíš jest Láska Boží, Imanuel Vůle Boží! Proto jest v jeho jménu celé stvoření, ba on //jest// stvořením. Vše, co se v něm děje, co se v něm naplňuje, jest napsáno v jeho jménu, jež jest jménem stvoření. Vše, od nejmenších až do největších událostí! Není ničeho, co by nepřicházelo z tohoto jména a co by se v něm nemuselo naplniti. Vy lidé ani netušíte tuto velikost. Toto jméno jest živoucím zákonem ve svém původu i ve splnění. Nese vesmír se vším, co jest v něm.
+Právě tak, jako je //osobností// tvůrčí //Vůle// Imanuel, je také //Láska// ve svém působení //zosobněna// i v Synu Božím Ježíši.
-V tomto jméně jest osud každého jednotlivce, protože se na něm musíte soudit. Jste v něm přece všichni pevně zakotveni.
+Oba jsou jako části Otce s ním jedno a Otec je v nich. Od věčnosti a na všechny věky.
-A toto jméno //jest!// Ono jest //živé,// a //zosobnělé;// neboť jméno a jeho nositel jsou nerozlučnou jednotou. Nositel jest živoucí jméno, jest samotnou Vůlí Boží.
+Ježíš je Boží Láska, Imanuel Vůle Boží! V jeho jménu se proto zachvívá celé stvoření, vždyť on //jest// stvoření. Všechno, co se v něm stalo, co se v něm naplnilo, je zapsáno v jeho jménu, které stvoření nese, od toho nejmenšího až do toho největšího děje! Není ničeho, co by nepřicházelo z tohoto jména a co by se v něm nemuselo naplnit.
-Dílo stvoření muselo připadnout //tvořící vůli,// tedy Imanueli, Synu Božímu, který //jest// tvořící Vůlí v Bohu!
+Vy lidé ani netušíte velikost, která v tom spočívá; neboť toto jméno je živoucím zákonem ve svém prapůvodu a ve splnění a nese celý všehomír se vším, co v něm jest.
-A ježto stvoření mohlo vzniknouti jen z vyzařování //tvořící// části Boží, Imanuele, a protože pravěčné a nezadržitelné záření Božské trojjedinosti muselo přestoupiti //za// hranice bezprostředního vyzařování, nastala nutnost odloučiti malou část tvořící Vůle Boží a postaviti ji //za hranice, ven// z bezprostředního vyzařování Boží trojice. Je to část věčně spojená s tvořící vůlí v bezbytostném a přece sama stojící mimo Božskou sféru a tam působící, aby jejím vyzařováním mohlo stvoření vzniknouti a udržovati se.
+V tomto jménu spočívá osud každého jednotlivce, protože se na něm musíte soudit, neboť jste v něm všichni pevně zakotveni.
-A tato malá část, která byla z tvořící Vůle Boží, z Imanuele, Syna Božího, vystavena ven, aby se z jejího záření mohlo stvoření zformovati a také udržovati, to jest //Parsifal!//
+A toto jméno //jest!// Ono je //živoucí// a //osobní;// neboť toto jméno a jeho nositel jsou neoddělitelnou jednotou, jeho nositel je živoucím jménem, je samotnou Vůlí Boží.
-Jeho bezbytostné jádro z Imanuele obdrželo formu od Prakrálovny Elisabeth. Byla to schrána, která se mu stala kotvou, aby mohl zůstat stát //mimo// Božské sféry! A tato schrána, tato forma jest svatou nádobou, v níž jest zakotven oheň Boha Otce, Duch Svatý, Imanuel, který z ní působí.
+Dílo stvoření muselo připadnout //tvůrčí Vůli,// tedy Synu Božímu Imanueli, který //je// tvůrčí Vůlí v Bohu!
-Touto formou, touto schránou stala se tato malá část Imanuele mimo Božskou sféru //osobností,// ale zůstává nerozlučně spojena s Imanuelem a tím také úzce spojena s Bohem Otcem. Jako část Imanuele ho smí nazývat otcem a může se také označiti Synem Božím; vždyť Parsifal a Imanuel jsou jedno tak jako Imanuel a Bůh Otec!
+A protože stvoření mohlo povstat jen z vyzařování //tvůrčí// části Boha Imanuele, což se muselo odehrát //mimo bezprostřední// a již celou věčnost existující a nezadržitelné záření Boží //Trojice,// vyplynula z toho nutnost //postavit ven// malou část této samotné tvůrčí Vůle Boží //za hranici// bezprostředního záření Trojice. Část, která zůstává věčně spojená s tvůrčí Vůlí v bezbytostném, a přece působí sama za sebe zůstávajíc stát mimo Božskou sféru, aby skrze její vyzařování se mohlo stvoření vytvořit a udržovat se.
-V Abdrushinovi byl své doby po prvé i po druhé //Parsifal// na zemi. Tímto vysvětlením tomu dnes již jistě lépe rozumíte. V hodině naplnění stává se Imanuel osobností v pozemské schráně Parsifalově, po namáhavém zjasnění této schrány.
+A touto malou částí, která byla postavena ven z tvůrčí Vůle Boží, Syna Božího Imanuele, aby se stvoření mohlo z jejího vyzařování zformovat a také zůstat zachováno, je //Parsifal!//
-Teprve potom mohla se znenáhla snášeti do schrány celá síla trojjedinosti Boží, aby splnila na lidech největší ze všech Božských zaslíbení a milostí!
+Jeho bezbytostné jádro z Imanuele dostalo formu skrze Prakrálovnu Elizabeth, tedy schránu, která se mu stala kotvou, aby mohl zůstat stát //mimo// Božské sféry! A tato schrána, tato forma je ta svatá nádoba, ve které je zakotven oheň Boha Otce, Duch Svatý, Imanuel, z níž působí touto formou, a současně byla také touto schránou malá část Imanuele //zosobněna// mimo božskou sféru, avšak zůstává nerozlučně spojena s Imanuelem, a tím právě tak úzce spojena i s Bohem Otcem, Jehož jako část Imanuele také smí nazývat Otcem a sebe označovat jako Syna Božího; neboť Parsifal a Imanuel jsou jedno, jako jsou jedno Imanuel s Bohem Otcem!
-Tak se před vámi ještě jednou rozvíjí nezměrný děj, jako základ porozumění pojmu Parsifal!
+V Abdrushinovi byl svého času poprvé i podruhé //Parsifal// na zemi, který vám dnes v chápání přichází s vysvětlením dozajista ještě poněkud blíže, zatímco v hodině splnění se pak ujímá Imanuel jako takový svého vlastnictví, pozemské schrány Parsifalovy, po namáhavém zjasnění této schrány.
-Je to námaha bez konce udělat jasný obraz toho pro pozemské chápání. Nemohu se vyhnouti velkému počtu přednášek, chci-li toho dosáhnout. Proto jsem už v první přednášce předeslal, že tyto vysvětlivky jsou s vyloučením všech ostatních //jen pro ty// lidi, kteří přivedli Poselství v sobě //k plnému// prožití! Jen //tito// mne mohou následovati, až se budou vší silou snažit vždy znovu, až to budou moci pochopiti, protože to podávám zmenšené, takové, aby to lidský duch mohl chápat.
+Teprve pak se mohla do schrány pozvolna snášet celá síla Trojice Boží, aby se v milosti na lidech splnila největší ze všech Božích zaslíbení. Tak rozvíjí se před vaším duchem ještě jednou nesmírné události, jakožto základ pro pochopení Parsifala!
-Především //nesmíte// si představovati výraz //„syn“ lidsky.// Ne tak jako nějakého syna v lidské rodině.
+Je to nekonečně namáhavé, podat jasný obraz pro pozemské chápání, a nesmím se zaleknout většího počtu přednášek, pokud toho chci dosáhnout.
-„Syn“ znamená v duchovnu totéž jako „část“, část Otce, samu pro sebe působící. Syn a Otec jsou úplně //jedno// a nelze jich rozděliti!
+Proto jsem již u první přednášky jasně předeslal, že tato vysvětlení mohou být s výjimkou všech ostatních //jen// pro //ty// lidi, kteří v sobě již dokázali Poselství přivést k //plnému// prožití! Jen ti mne mohou následovat, pokud se budou neustále se vší silou namáhat, až to budou moci pochopit; neboť dávám to zmenšené takovým způsobem, aby to jejich duchu bylo možné.
-V žádném případě si to nepředstavujte lidským způsobem; //muselo// by vám to dát úplně //falešný// obraz! Vedlo by vás to k omylům pojmů, které by úplně vyloučily skutečnost a tím by vám nikdy nedovolily přiblížiti se k Pravdě!
+Především si také //nesmíte// představovat výraz //„Syn“ lidsky,// ne tak, jako je syn v lidské rodině.
-Snad by bylo lépe říci: //Jen// Bůh Otec jest vším a On působí trojmo!
+„Syn“ znamená v Božském „část“, za sebe sama zvlášť působící část Otce. Syn a Otec jsou plně //jedno// a nikdy se nerozdělí.
-Snad je tento obraz vašemu chápání bližší. Myšleno z prapůvodu bylo by to také //správnější// líčení; vždyť jest jen //jeden// Bůh! Co Syn Boží činí, to činí z Otce, v Otci, pro Otce! Bez Otce nebyl by ničím; neboť jest částí Otce a Otec sám jest v něm a působí v něm.
+Nepředstavujte si to tedy podle lidského způsobu; neboť by to //muselo// dát zcela //falešný// obraz! Vedlo by vás to k mylným pojmům, které by zcela vyloučily skutečnost a již tím by vám nikdy nedovolily se přiblížit Pravdě!
-Snad je možno opět se nějak přiblížiti lidskému porozumění, když si představíte: Otec nepůsobí snad //ze// Syna, tedy ne //skrze// něj, nýbrž //v něm!// Zde jest něco, co jest pro lidské pojmy tajemstvím a co snad vzdor vší mé námaze věčně tajemstvím zůstane, protože to nelze vylíčiti pozemskými slovy. Slova jsou přece jen slova, ostře omezená a nemohou vylíčiti pohyb, opravdový život, jaký jest ve všem, co se týká Boha a Božství.
+Snad by bylo lepší říci: To vše je //jen// Bůh Otec, On působí trojmo jako Jediný!
-To, co jest u Boha, nemůže být nikdy u lidí. Syn v lidské rodině jest pro sebe a otec jest pro sebe. Jsou a zůstanou //dvěma,// nanejvýš mohou //v jednání// být někdy jednotni, avšak nikdy jedno. Výraz Syn Boží je něco zcela jiného. Pravý opak! Bůh Otec a Bůh Syn jsou //jedno// a mohou jen v působení se jevit jako dva. Tak jako oba Synové Boží, Ježíš a Imanuel jsou jedno v Otci a jen ve svém působení, v druhu své činnosti jsou dva.
+To je v obraze vašemu chápání pravděpodobně bližší. A také myšleno z prapůvodu je to //správněji// vyjádřeno; neboť je jen //jeden// Bůh! Co působí Syn, to působí z Otce, v Otci a pro Otce! Bez Otce nebyl by ničím; neboť je částí Otce a Otec sám je v něm a působí v něm.
-Znovu jsem se pokusil vysvětliti vám //prapůvod// Parsifala, který jest skrze Imanuele v Bohu a tím Bůh v něm.
+Při tom se snad můžeme opět o něco přiblížit pozemskému porozumění, když si představíte: Otec nepůsobí snad //ze// Syna, tedy ne //skrze// něj, nýbrž //v// něm! V tom spočívá to, co je pro lidské pojmy tajemstvím a snad navzdory mé námaze také vždy tajemstvím zůstane; neboť to nelze pozemskými slovy vylíčit. Slova jsou nakonec jen slova, ostře ohraničená, a nemohou vylíčit to, co je pohyblivé, žijící v Pravdě, co spočívá ve všem, co se týká Boha a Božského.
-Nyní se ještě pokusím ukázat vám ho v obrazech jako osobu, kterou //jest.// A pak //v jeho// působení.
+To, co je u Boha, nemůže být nikdy u lidí. Syn v lidské rodině je sám pro sebe a otec je sám pro sebe; oni jsou a zůstávají //dva// a mohou být nanejvýš //v působení// někdy //jednotní,// avšak nikdy ne jedno. U výrazu Bůh Syn je tomu jinak! Právě naopak! Bůh Otec a Bůh Syn //jsou jedno// a jen //v působení// se mohou jevit jako dva, tak jako oba Synové Boží Imanuel a Ježíš jsou jedno v Otci a jen v působení dva, ve //způsobu// jejich činnosti.
-Bude vám asi dost těžké představiti si, že i světlý hrad musel vzniknout z jeho vyzařování. Hrad, který ho v prastvoření, čistě duchovním, obklopuje jako ochrana. Je to ten hrad, který jsem vám již označil jako přístavbu pravěčného hradu, na hranicích Božské sféry, který jest domovem a pracovištěm nejstarších, věčných v Božství. //V Božství,// tedy v bezprostředním vyzařování Božím, ne snad v samotném Bohu!
+Tím jsem se ještě jednou pokusil objasnit vám //prapůvod// Parsifala, který je skrze Imanuele v Bohu a tím je Bůh v něm.
-V mých vysvětlivkách není zahrnut hrad v Božském, protože nemá s lidstvem nic co dělat. Mluvím vždy jen o hradu //v čistém duchovnu,// který jest vrcholem a východiskem celého stvoření.
+Nyní se ještě také pokusím, abych vám jeho samotného ukázal jako obraz, jako osobu, kterou //jest.// A //pak// v jeho působení.
-Hrad v čistém duchovnu, prastvoření, může být považován za přístavbu hradu v Božském. Jeho nejvyšší konec jest opatřen zlatou branou a pro všechny prastvořené neprostupnou oponou, tvořící hranici.
+Bude pro vás těžké si představit, že z jeho vyzařování musel vzniknout také světlý Hrad, který ho v čistě duchovním, v prastvoření, ochranně obklopuje. Hrad, který lze chápat jako přístavbu k Hradu, který se od věčnosti nalézá na hranici Božské sféry, v němž mají domov a působiště v Božském Nejstarší, Věční. V //Božském,// tedy v bezprostředním Božím vyzařování, ne snad v Bohu samotném!
-A na této hranici si myslete Parsifala jako prvního a nejvyššího v celém stvoření, které z něj vyšlo. Je obklopen řadou sloupů, které se kolem něj srazily ve věrném, nejčistším chtění všech prastvořených a v jejich lásce ke Světlu!
+Do okruhu mých vysvětlení //nezahrnuji// Hrad v Božském, protože s ním lidstvo nemá co do činění, nýbrž hovořím vždy jen o Hradu //v čistě duchovním,// který je vrcholem a výchozím bodem celého stvoření.
-První prastvoření, ti nejvyšší v prastvoření, mohli se teprve z něj, z jeho tvořícího vyzařování vyvinouti k vědomí až za hranicí Božské sféry, tedy mimo bezprostřední vyzařování Božské trojjedinosti!
+Hrad v čistě – duchovním, v prastvoření, může být považován za přístavbu Hradu v Božském. Na jeho nejvyšším konci se nalézá zlatá mříž a pro prastvořené neprostupná opona, která tvoří hranici.
-Opakuji tyto výrazy a označení tak často, abyste si je zapamatovali jako pevné, určité pojmy!
+Na této hranici představujte si Parsifala jako prvního a nejvyššího v celém stvoření, které z něj vyšlo. V sloupové síni, která se kolem něj uzavřela v nejvěrnějším, nejčistším chtění všech prastvořených a v jejich lásce ke Světlu!
-Parsifal tedy stojí tam jako první. On vystoupil z Božské sféry! Z jeho vyzařování vyvstali zprvu nejvyšší prastvoření k svému vědomí a jejich láska a věrnost ke Světlu, k Parsifalu, zformovala se jejich chtěním v nádherný sál, chrám, hrad.
+První prastvoření, ti nejvyšší v prastvoření, mohli se stát vědomými teprve uvolněním se z tvůrčího vyzařování Parsifala a v něm, za hranicí Božské sféry, tedy mimo bezprostřední vyzařování Boží Trojice!
-O tomto živoucím formování a tkaní zmiňuji se dnes jen zběžně. Snad později podám ještě podrobnější vysvětlení. Nyní patří tato zmínka k úplnosti obrazu, který vám chci dát.
+Opakuji tyto výrazy a označení tak často, abyste si je vštípili jako pevné pojmy!
-Parsifal sám jest pro vás jen šlehajícím světlem. Jeho bezbytostné jádro z Imanuele zastiňuje všechno ostatní, možno-li ve světlém hradu vůbec mluvit o stínu. Proto to říkám jen //obrazně.//
+Parsifal tam tedy stojí jako první. On vykročil ven z Božské sféry! Z jeho vyzařování se nejprve uvolněním stali vědomými ti nejvyšší prastvoření a jejich láska a věrnost ke Světlu, k Parsifalu, se v chtění zformovala v nádhernou síň, v chrám, v Hrad.
-Očím čistě duchovních, prastvořených, jeví se však forma, čistě duchovní forma Syna Světla, prozářeného oslňujícím jasem jeho bezbytostného jádra.
+Avšak tohoto živoucího formování a tkaní se chci dnes dotknout jen letmo. Snad dám o tom později ještě podrobnější vysvětlení. Nyní to musí být jen zmíněno pro úplnost obrazu, který chci dát.
-Jak vám mám říci to, co se lidskými slovy vůbec nedá omeziti?
+Parsifal sám je pro vás jen vzdouvajícím se Světlem, jehož bezbytostné jádro z Imanuele nechává všechno ostatní daleko ve stínu, pokud se ve světlém Hradu o stínu může vůbec hovořit. Proto je to řečeno jen //obrazně,// neboť po stínu není skutečně ani stopy.
-Zářící hlava nejdokonalejší formy, zahalená věčným vlněním živoucího Světla, které každého stvořeného, který je spatří, srazí k zemi a připraví o smysly. Tělo jest obklopeno zářící schránou, která vypadá jako pružný pancíř šupin. Nad hlavou se ochranně vznášejí křídla holubice … tak si ho můžete představovati, mocného, vládnoucího, nepřekonatelného, nedostupného. Je to ztělesněná síla Boží, formou učiněná Boží zář: Parsifal, Syn Světla, stojící na vrcholu celého stvoření v čistě duchovním! //Čistá brána,// která se otevřela z Božství ke stvoření a vede od Boha k lidem!
+Avšak zraku čistě – duchovních, prastvořených vytváří se forma, čistě duchovní forma Syna Světla, oslnivě prozářená tímto bezbytostným jádrem.
-Jméno Parsifal má mezi jinými tento smysl: //Od Boha k člověku!// Jest tedy branou nebo mostem od Boha k člověku. Není čistý bloud, nýbrž čistá brána života ke stvoření!
+Co vám mám říci o tom, co vůbec nelze vymezit pozemskými slovy?
+Zářící hlava v nejdokonalejší formě, zahalená do věčného pohybu živoucího Světla, které každého stvořeného, který je spatří, připraví o vědomí a srazí k zemi. Tělo je obklopeno zářící schránou, která působí jako pružný pancíř šupin, a nad hlavou se ochranně rozprostírají křídla holubice … tak si ho můžete představit, mocného, vládnoucího, nepřekonatelného, nepřístupného, ztělesněnou Boží Sílu, formou učiněnou Boží Zář: To je Parsifal, Syn Světla, v čistě – duchovním, stojící na vrcholu stvoření! //Čistá brána,// která se otevřela z Božského ke stvoření a vede od Boha k lidem!
+Jméno Parsifal má mezi jinými významy i tento smysl: //Od Boha k člověku!// On je tedy bránou nebo mostem od Boha k člověku. Není čistý //bloud,// nýbrž čistá //brána// života ke stvoření!