Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 66. Duchovní úrovně I. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:duchovni_urovne_i to cs:doznivani:hlas:duchovni_urovne_i Marek Ištvánek
+++ Doznívání k Poselství Grálu - 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl II » 7. Duchovní úrovně I. | 2022/03/05 22:42 | current
– ↷ Page moved from cs:prednasky:doznivani_2_plamen:duchovni_urovne_i to cs:doznivani:plamen:dil_ii:duchovni_urovne_i Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Duchovní úrovně I. ======
-Pro všechny ty, kteří mé Poselství správně přijali, //jen pro ně// přišel čas, abych jim opět rozvinul obraz stvoření o něco více, aby mohli rozšířiti své vědění.
+Pro všechny, kteří mé Poselství již správně přijali, //jen// pro ně nastal nyní čas, abych opět o něco dále rozvinul obraz stvoření, aby se tím rozšířilo jejich vědění.
-Budete tím zasvěceni do vyšších poznání, jakých lidem dosud nebylo dáno, protože by jim byli nerozuměli. Byli duchovně ještě příliš nehotoví, než aby je mohli přijmouti. A //sám// ze //sebe// nemohl člověk nikdy dosáhnout poznání.
+Budete tím zasvěceni do vyšších poznání, jaká doposud lidem nebyla dána, protože by je nepochopili, poněvadž byli duchovně ještě příliš nehotoví k tomu, aby je mohli přijmout. A //sám// ze //sebe// nemohl člověk nikdy tohoto poznání dosáhnout.
-Pravé poznání musí být dáno se //shora// jako milost ze Světla! Dosud jsem často mluvíval o prastvořených, kteří působí v prastvoření, v čistě duchovní říši.
+To musí být dáno //shůry// jako milost ze Světla! Doposud jsem již často mluvil o prastvořených, kteří působí v prastvoření, v čistě duchovní říši.
-Místo čistě duchovní mohl jsem stejným právem použít výrazu vysoce duchovní nebo plně duchovní, nebo také //nejvyšší// duchovní. To všechno by bylo správné.
+Místo čistě duchovní mohl jsem stejným právem použít také výraz vysoce duchovní a plně duchovní, stejně tak je označit za //nejvyšší// duchovní. Všechno by to bylo správné.
-Dal jsem však přednost slovu čistě duchovní vzhledem na //nejčistší// duchovnost, jež se tam mohla zformovat. Je to to nejčistší a tím to //nejsilnější// z duchovního, které je uschopněno státi se plně vědomým pod nejvyšším tlakem Světla, jaký jen duchovnost, jako duchovně jsoucí, vůbec může snésti, v něm také vědomě zůstati a působiti.
+Zvolil jsem však slovo čistě duchovní s ohledem na //nejčistší// duchovnost, která se tam mohla zformovat. Je to to nejčistší a tím i //nejsilnější// z duchovna, které je uzpůsobeno být pod nejvyšším tlakem Světla, který duchovno jako duchovně jsoucí vůbec může snést, být plně vědomým a vědomě také zůstat působit.
-Sebeuvědoměním vznikla pak také současně forma, aniž by před tím prošla pomalým vývojovým pochodem, jak je to nutné v hlouběji položených, ještě více ochlazených, tím hutnějších a pomalejších pohybových kruzích tohoto stvoření. Potom, když se nejsilnější, nejčistší z duchovnosti ihned zformovalo a tím oddělilo, zůstávajíc v nejbližší blízkosti Božské úrovně, pevně udržováno její silnou přitažlivostí v tlaku Světla, bylo všechno ostatní tímto tlakem zahnáno dále. Bylo zatlačeno, protože nebylo schopné udržeti se a muselo uhnout příliš silnému tlaku, když se před tím to nejsilnější z něj stalo formou; formou různého druhu jako formou lidí, zvířat, rostlin, vody, ohně, vzduchu a země a to přirozeně duchovního druhu.
+V uvědomění se povstala pak současně také již forma, aniž by napřed prošla pomalým utvářením, jak to bylo nutné v hlouběji ležících, ještě dále ochlazených a tím hutnějších a také pomaleji se pohybujících kruzích tohoto stvoření.
-Ještě dále zatlačený, bez formy zůstávající duchovní druh mohl se ve větší vzdálenosti od Světla ještě více ochladiti a tak vznikl také opět nový svět. V ochlazení mohlo se nyní opět zformovati a tím odloučiti to, co se ve zbytku duchovnosti //tentokrát// uplatňovalo jako nejsilnější, aby jako vědomě jsoucí působilo v této ochlazenější úrovni. Tato druhá úroveň však, tak jako první nejvyšší, mají v sobě ještě mnohá odstupnění tvořící se podle //rychlosti// jejich sebeuvědomování, jímž se zformovaly.
+Poté, co se to nejsilnější, nejčistší z duchovna ihned mohlo zformované uvolnit a zůstat v nejbližší blízkosti Božské úrovně, pevně zadržováno její silnou přitažlivostí v tlaku Světla, bylo to ostatní tímto tlakem zatlačeno dál, protože nebylo schopné odolat a tomuto příliš silnému tlaku muselo ustoupit, jakmile se z něj to nejsilnější stalo formou. Formou rozličného druhu, jako forma lidí, zvířat, rostlin, vody, ohně, vzduchu a země, všechno samozřejmě trvale duchovní.
-Rozdíly mezi nimi jsou opět podmíněny v //stejnorodosti// ještě se vyskytujícími rozmanitostmi a jejich //více// nebo //méně// silnou schopností snášeti blízkost světelného tlaku.
+Ještě dále zatlačený, bez formy zůstávající duchovní druh mohl se ve větším vzdálení od Světla ještě více ochladit a tím také povstal opět nový svět; neboť v ochlazení mohlo se opět zformováním uvolnit to, co se nyní ve zbytku duchovna //tentokrát// uplatňovalo jako nejsilnější, aby jsouc vědomé působilo v této ochlazené úrovni.
-Také v nich jsou tedy ještě jemné rozdíly. Každá úroveň určité stejnorodosti má proto uvnitř svých hranic ještě velmi mnohé kruhy, stojící blíže nejvyššího bodu této úrovně nebo působící vzdáleněji od něj.
+Tato druhá úroveň, jakož i první, nejvyšší, má ještě v sobě mnohá odstupnění, která se vytváří podle //rychlosti// jejich možnosti uvědomění, s níž se formovala.
-Jsou to často sotva znatelné přechody, táhnoucí tímto způsobem bez přerušení celým stvořením. Tvoří nádherné, nepřerušené spojení pro proudění světelné síly. Můžeme je také nazvati stupni, které však vzdor své jemnosti nemohou být nikdy překročeny, dokud nebyla dosažena přiměřená silnější schopnost vyšší stejnorodosti.
+Rozdílnosti mezi nimi nastaly opět také ve //stejnorodosti// se ještě vyskytujících odlišnostech, ve //více// nebo //méně// silné schopnosti snášet blízkost tlaku Světla.
-Vyvinutí lidští duchové však, k nimž patří i pozemští lidé, nemají svůj původ ani ve shora uvedené první ani druhé duchovní úrovni. Vyvinutý lidský duch má svůj původ z posledního zbytku duchovnosti, který nemá v sobě tolik síly, aby se vědomě mohl zformovati v druhé úrovni ducha, proto byl sražen ještě níže.
+Také v tom jsou tedy ještě jemné odlišnosti. Každá úroveň určité stejnorodosti má proto ve svých hranicích přesto ještě mnohé kruhy, které nejvyššímu bodu této příslušné úrovně stojí blíže, nebo mohou působit až dále od něj.
-Nemohl se také udržet na této druhé úrovni, protože nemohl odolat ani na tomto již vzdáleném místě tlaku Světla poté, co se v této druhé úrovni jako ještě schopné mohlo zformovati a odloučiti. Tak se musela pozůstalá část jako poslední sraženina odloučit ještě dále do ještě hlubších možností zchlazení.
+Jsou to často sotva znatelné přechody, které se tímto způsobem táhnou bez přerušení skrze celé stvoření a dávají nádherné, nepřerušené spojení pro průtok síly Světla, stupně, jak je také můžeme nazvat, které však navzdory své jemnosti nelze nikdy směrem vzhůru překonat, pokud k tomu nebyla dosažena odpovídající síla podstaty ve stejném druhu!
-Ale ani zde nebylo této poslední sraženině, jakožto nejslabší části duchovnosti, možno, aby se //sama// stala vědomou bez popudu zvenčí. Z tohoto důvodu zůstaly to jen //zárodky// lidského ducha, sice schopné vývoje a svým duchovním druhem také naplněné úsilím k němu. Nebyly však dost silné, aby se //samy// ze sebe probudily a tím se staly vědomými a zformovaly se.
+Avšak vyvinutí lidští duchové, k nimž patří pozemští lidé, nemají svůj původ ani ve výše uvedené první, ani ve druhé souhrnné duchovní úrovni, nýbrž mají původ v //poslední sraženině// z duchovna, která v sobě nenese tolik síly, aby se mohla vědomě zformovat ve druhé úrovni ducha.
-Duchovní druhy rostlin a zvířat a všechno ostatní v této poslední sraženině mohlo se i zde ještě zformovati a vytvářeti nádherné, oživené krajiny; neboť k tomu není třeba //takové// osobní síly vědomého //já,// jako je tomu u tvorů lidské duchovnosti. Lidská duchovnost se mohla utvořiti jen ze //zvláštní// části duchovnosti, která obsahuje vlastní //chtění// a je tedy proto //jiného// duchovního druhu než ta část, z níž se mohly zformovati rostliny a zvířata.
+Nemohla se tam také udržet, protože tlaku Světla také na tomto již vzdáleném místě nemohla již více odolávat, poté co se uvolnila a zformovala //ta// část, která v této druhé úrovni k tomu byla schopná. Tak musela zbývající část jako poslední sraženina ustoupit ještě dál, do ještě hlubší možnosti ochlazení.
-//Tam// tedy jest teprve //původ// ducha pozemského člověka jako takového ve velkém stvoření. Tam vznikl a tam se také nachází ráj lidských duchů, vyvíjejících se k zdokonalení. Tam jest úroveň jejich vlastního původu a současně také jejich návratu po zdokonalení!
+Avšak také ani zde jí jakožto nejslabší části a poslední sraženině duchovna nebylo možné, aby //sama// přišla k vědomí, aniž by k tomu obdržela podnět zvenčí. Z tohoto důvodu to zůstaly jen //zárodky// lidského ducha, sice schopné vývoje a skrze svůj duchovní druh také s touhou po tom jej naplnit, avšak ne tak silnou, aby se //samy// ze sebe probudily a aby se jsouce vědomými zformovaly.
-Pozorováno se shora dolů leží tato úroveň v nezměrné hloubce. Se země však viděno jest opět v nevýslovné výši; neboť úrovně hmotnosti rozkládají se do velikých dálek. Ony jsou vývojovými cestami a polem působnosti lidských duchů.
+Duchovní druhy rostlin, zvířat a všeho ostatního se zde v této poslední sraženině ještě mohly zformovat a vytvořit nádherné osídlené krajiny; neboť k tomu není třeba síly osobního vědomého //já// jako u tvorů lidského duchovna, kteří mohou vzniknout jen ze zcela zvláštního druhu duchovna, který v sobě nese //vlastní chtění,// tím je tedy //jiného// duchovního druhu než ten, ze kterého jsou schopny se zformovat rostliny a zvířata.
-Tato neschopnost moci se probuditi ani na tomto nejkrajnějším, nejvzdálenějším místě od Světla, poslední to opoře duchovnosti, nutí duchovní zárodky poslechnout vnitřní snahu po zdokonalení a táhnout ještě dále, aby v pouti více a více vzdálenými jemnými i hrubými hmotnostmi se zvolna vyvíjely k duchovnímu uvědomění. Hmotné tření a nárazy hutností a tíže mají je nutiti a přispívati k zesílení a probuzení.
+Teprve //tam// je tedy //původ// pozemského lidského ducha jako takového ve velkém stvoření, tam povstal a je také ráj až ke zdokonalení vyvinutých se lidských duchů, tedy úroveň jejich vlastního východiska a současně jejich návratu ve zdokonalení!
-To je tak přibližný obraz vzniku vašeho lidského ducha.
+Viděno seshora dolů leží v nesmírné hloubce, avšak viděno ze země směrem vzhůru přesto v nevýslovné výši; neboť daleko se rozkládají úrovně hmotnosti, které jsou rovinami vývoje a polem působení lidských duchů.
-Vždycky jsem mluvíval o prastvořených a vyvinutých. Nezmínil jsem se však o stvořených. Bylo by to příliš mnoho pro lidi, dokud ještě neznali dobře mé Poselství nebo dokud je skutečně v sobě nepřijali. Vždyť jednoduchým čtením se s živým slovem Poselství nic neudělá. Požaduje //bdělého// ducha a již ze začátku bezpodmínečně to největší chtění v hledání Světla.
+Tato neschopnost moci se ze sebe probudit dokonce ani na tomto nejkrajnějším, od Světla nejvzdálenějším místě posledního opěrného bodu duchovna nutí tyto duchovní zárodky následovat niternou touhu po vývoji a jít ještě dále, aby v putování skrze stále více vzdálené jemné a hrubé hmotnosti se pomalu vyvíjely k duchovnímu uvědomění, protože tření a nárazy jejich hutností a tíže přispívají a nutí k probuzení a zesílení.
-Jen jedině pro takto vážně rostoucí a prosící dávám toto prodloužení výhledu do divuplného stvoření, jež jako dílo Boží v jasné velikosti s působením nejdokonalejších a tím nezvratně samočinných zákonů je kolem vás rozloženo.
+To je přibližný obraz vzniku vašeho lidského ducha.
-Je nepříjemné vědět, jak nedůstojným způsobem se pozemské lidstvo už po tisíciletí snaží zkázonosně omezit a potlačit to nejcennější co má, to co je vlastně teprve činí lidmi, //ducha.// Došlo to tak daleko, že se pozemský člověk již dokonce stydí mluvit někdy o něčem //duchovním// nebo vůbec připustit duchovní prožití. A je téměř nesnesitelné stále znovu vidět, jak lidé tuto dobrovolně vynucenou omezenost považují v neuvěřitelně směšně se jevící hlouposti za //chytrost,// dokonce za učenost!
+Doposud jsem vždy hovořil o prastvořených a vyvinutých, nezmínil jsem se však o stvořených! Bylo by to příliš mnoho pro lidi, dokud ještě důkladně neznají mé Poselství nebo je ještě do sebe skutečně nepřijali; neboť jen prostým čtením není v případě živoucího Slova Poselství nic vykonáno. Ono požaduje //bdělého// ducha a již od počátku bezpodmínečně to největší chtění v úsilí ke Světlu.
-Je tu jen //jedna// útěcha. Vědění o //obratu// těchto věcí, který je již blízký tak, jak by to nikdo netušil ani nevěřil. Útěchou je znalost skutečnosti, že část těch samých lidí bude se zahanbeně ohlížet na dobu otrockého pomatení, které je tak vzdálilo jejich vlastnímu lidství a jeho důstojnosti. Ostatní část pak již stejně nepřijde v úvahu, protože jí více nebude.
+Jedině pro takovéto vážně přijímající a prosící dávám rozšíření pohledu do divuplného stvoření, které jakožto Boží dílo v jasné velikosti s působením nejdokonalejších a tím nezvratných samočinných zákonů je kolem vás.
-Jen s //touto// vyhlídkou půjdu dál ve svých vysvětlivkách. --
+Je dost nepříjemné vědět, jakým nedůstojným způsobem se pozemské lidstvo již po tisíciletí namáhá to nejcennější, co má, ano, co je teprve činí lidmi, tedy //ducha// v sobě zkázonosně omezit a potlačit, takže se pozemský člověk nyní dokonce již stydí mluvit někdy o něčem //duchovním,// stydí se přiznat duchovní prožitek, avšak je přímo bolestné stále znovu prožívat, že lidé považují tuto tak dobrovolně vynucenou omezenost v neuvěřitelně směšně působící hlouposti ještě za //chytrost,// ba dokonce za učenost!
-Protože jsem mluvil o prastvořených, bylo jisté, že podám zprávu ještě o stvořených; neboť jinak bych přece označil prostě //jen// stvořené a vyvinuté.
+Při tom je jen //jedna// útěcha: vědění o //obratu// těchto věcí, který je nyní již tak blízko, jak by to nikdo netušil ani nevěřil, a vědomí skutečnosti, že jedna část těchto stejných lidí bude se pak zahanbeně ohlížet nazpět, na dobu hanebného zbloudění, kterým se velmi vzdálili svému skutečnému lidství a lidské důstojnosti, zatímco ta druhá část pak již více nepřipadá v úvahu; neboť již více nebude existovat.
-Chci dál odhalit závoj před lidským duchem. Dal jsem mu již téměř zcela zhuštěný obraz o cestě Světla až k němu, po níž jest nutno jíti při každé pomoci ze Světla. Všichni světlí pomocníci museli jít touto cestou, aby na konec byli těmito maličkými pozemskými lidmi a jejich rouhavou domýšlivostí odmítnuti a pozemsky zavražděni, jak se to dosud téměř vždy stalo.
+Jen s výhledem //na to// půjdu ještě dál ve svých vysvětleních. Protože jsem hovořil o prastvořených, bylo zřejmé to, že bych měl také ještě podat zprávu o stvořených; neboť jinak bych uvedl prostě //jen// stvořené a vyvinuté.
-Třeste se proto, když vás nyní všemohoucnost Boží volá k soudu!
+Chci však pro lidského ducha závoj poodhalit dál, poté co jsem mu již dal zcela zhuštěný obraz o cestě Světla až k němu, kterou prošlo při každé světlé pomoci s různými zakotveními, aby nakonec bylo těmito malými pozemskými lidmi s jejich rouhavou domýšlivostí odmítnuto a pozemsky zavražděno, jak se to doposud vždy dělo.
-I k vám dost často již přicházely z výšin zprávy, které jsem dnes uvedl. Vy jste však vzali z nich jen ubohé drobty a ty jste ještě zformovali svým lidským způsobem, takže jejich podání můžete již najít jen jako zle změněné úlomky v legendách a básních. Jejich podání je zmatené a nemožné podle zákonů stvoření, protkané různými čistě pozemskými událostmi … Jest z toho směsice podle vašeho domnění vznešená. Postavena před Pravdu jest však směšná a může být omluvena jen vaší neznalostí.
+Třeste se proto, když vás nyní všemohoucnost Boží volá k soudu!
-Před mým Poselstvím měli lidé sem tam již také zprávy o existenci takových úrovní. Nedovedli je však vysvětlit, protože jim chybělo jakékoliv opravdové vědění. Proto v obvyklé domýšlivosti lidského chytráctví vznikly nejnemožnější výtvory.
+Sice k vám již často sestupovaly zvěsti z úrovní, které jsem dnes uvedl, avšak vy jste z nich přijali jen ubohé zlomky a zformovali je podle svého lidského způsobu, takže tato podání lze nalézt pouze jako zle zkomolené úlomky v legendách a v básních. Zmatené a v líčení podle zákonů stvoření nemožné, propletené s nejrůznějším čistě pozemským děním … stala se z toho směs, která se vám zdá být vznešená, a přece se jeví vůči Pravdě směšně a může být omluvena jen vaší nevědomostí.
-Je jistě pochopitelné, že vážní lidé nad tím potřásali hlavami a drželi se v uctivé vzdálenosti, když mezi žvanily a fantasty vznikaly tyto záhubné zmatky. Nehledě k tomu, že se tu nesčetní nízcí lidé, posedlí velikášstvím, bez námahy snažili vyšvihnout vzhůru, aby alespoň //jedenkrát// mohli ukojiti svůj chorobný sklon po uplatnění se!
+Před mým Poselstvím zaslechli lidé tu a tam již o existenci takových úrovní, avšak nedovedli je rozeznat, protože jim o nich chybělo jakékoliv skutečné vědění, a proto povstaly v obvyklé domýšlivosti lidského chytráctví nejnemožnější výtvory.
-Odporné jemnohmotné bahno bylo všechno to, co z toho vzniklo. Bylo to lidským duchům velmi nebezpečné, protože jim to překáželo neovlivněně přijmout Pravdu a tak poznat //pravou// cestu ke vzestupu! Váhání stane se však záhubou mnohým lidem, kteří by se byli mohli jinak zachrániti.
+Je již pochopitelné, že vážní lidé nad tím kroutili hlavou a drželi se od toho v přiměřené vzdálenosti, zatímco mezi snílky a fantasty vznikalo zhoubné zbloudění, zcela nehledě k tomu, že se v tom převážně mnozí malí a posedlí velikášstvím snažili bez námahy se vyšvihnout, aby alespoň //jednou// mohli ukojit tento na nich vždy lpící chorobný sklon chtít se bez námahy uplatnit!
-Vzdor všemu je to však konečně //přece// věcí //vlastní// a //svobodné// vůle a následek osobně vytvořené lenosti ducha každého jednotlivce, který se tak sám omezil v poznání a musí proto v soudu před Bohem propadnout jako nepotřebný.
+Odporné jemnohmotné bahno bylo všechno to, co z toho povstalo, lidským duchům stalo se to velmi nebezpečné, protože jim to bránilo, aby mohli neovlivněně přijmout Pravdu, a tak nepoznali //pravou// cestu ke vzestupu! Otálení stane se však záhubou velmi mnohým lidem, kteří by se jinak mohli před ní zachránit.
-Kdo se jen //trochu// snaží, //musí// velmi brzy svým citem jasně rozeznat Pravdu od smyšlenky.
+Avšak navzdory všemu, to je nakonec //přece vlastní// a //svobodná// vůle a následek jím samým vytvořené lenosti ducha každého jednotlivce, který se tím sám zdržuje od poznání a v soudu musí s tímto Božím zákonem zahynout jako neupotřebitelný.
-Vezměme si pověst o Parsifalovi! Člověk, vycházející svým myšlením //z této maličké země,// snaží se pátrat a objevit něco o Parsifalu a vzniku a původu této pověsti.
+Kdo se jen //trochu// namáhá, //musí// velmi brzy v cítění jasně rozeznat Pravdu od smyšlenky.
-Pozemským básníkům jistě tanuly na mysli pozemské osoby, které daly zevní popud k //formě// básně. Přece však při své práci čerpali mnohé v duchovním prohloubení a nevědomě z pramenů, kterých sami neznali.
+Vezměme si pověst o Parsifalovi! //Od této malé země// vycházeje v myšlení snaží se člověk vyzkoumat a něco o Parsifalu nalézt, aby objevil původ, vznik této pověsti.
-Protože však nakonec opět pilovali svým rozumem a tak se snažili //pozemsky// zkrášliti a učiniti vše lehce srozumitelným, bylo i to málo, co k nim mohlo proniknout z neznámých úrovní, vtlačeno do hrubohmotnosti, zmenšeno a změněno.
+Snad pozemským básníkům tanuly na mysli pozemské osoby, které daly zevní podnět k //formě// básní, avšak mnohé při své práci čerpali v duchovním prohloubení nevědomě z pramene, který sami neznali. Protože však nakonec opět pilovali svým rozumem a snažili se to tím učinit //pozemsky// krásným a lehce srozumitelným, bylo i to málo, co k nim mohlo přitéct z neznámých úrovní, vtěsnáno do hrubohmotnosti, zmenšeno a zkomoleno.
-Nevyplatí se již uvádět nějaké podrobnosti. Já dávám skutečnost. Každý člověk si z ní může vzít to, co jeho duch žádá.
+Zvláště o tom něco vysvětlovat se nevyplatí. Já dávám //skutečnost// a každý člověk si z toho může pro sebe vzít to, co je jeho duch schopen přijmout.
-Je však nutno předem ještě poukázat na některé body a tak mnohým vysvětliti různé omyly. Tím se také usnadní, aby ti, kteří mají být zasvěceni do vyšších poznání, mohli se hned zpočátku přenést přes všechny nesprávnosti, zahnízděné na zemi.
+Avšak je nutné předem poukázat na něco, co mnohým musí vyjasnit nesčetné omyly, a těm, kteří mohou být zasvěceni do vyšších poznání, se mnohé usnadní, protože se tím mohou ihned od začátku přenést přes všechno falešné, co se na zemi zahnízdilo.
-Skutečně //existuje// hrad, v němž Amfortas byl nějakou dobu nejvyšším strážcem. V tomto hradě jest nádoba, nazvaná „Grál“, věrně střežená rytíři. Tam také kdysi Amfortas padl a tam také byl zaslíben příchod velkého pomocníka.
+Ve skutečnosti //existuje// hrad, kde Amfortas dlel a nějaký čas tam byl nejvyšším strážcem. V tomto hradu je nádoba, nazývaná „Grál“, která je věrně střežena rytíři. Tam také kdysi skutečně došlo k pádu Amforta a zaslíbení velkého Pomocníka.
-To však nebylo na zemi, ani to nebyl vznešený hrad Světla v prastvoření, kde se toto událo.
+Avšak to nebylo ani na zemi, ani to nebyl vznešený hrad Světla v prastvoření, kde se to událo.
-Hrad, o němž došly //sem// tyto zprávy, se nachází ještě dnes jako nejvyšší bod v úrovni, která je polem působení //stvořených.// Tito vytvořili ve svém nejčistším chtění a uctívání Boha //napodobeninu// hradu Světla, který z nejvyššího místa prastvoření září dolů a jest skutečným hradem svatého Grálu a současně také výchozí branou ze sféry Božského záření.
+Hrad, z něhož //sem// bylo zvěstováno, nalézá se také dnes ještě jako nejvyšší bod na úrovni, ve které mají pole své působnosti //stvoření.// Ti ve svém nejčistším chtění a uctívání Boha vytvořili jen //napodobeninu// hradu Světla, který z nejvyššího místa v prastvoření září dolů a jakožto skutečný hrad svatého Grálu tvoří také výchozí bránu ze sféry Božského záření.
-A v této hlouběji ležící //napodobenině// působil kdysi Amfortas a padl, když podlehl zlému vlivu Lucifera, vyšvihnuvšího se z hlubin až k němu vzhůru. Jeho chybou bylo, že následoval na krátký čas tento vliv a oddal se pohodlnému užívání pyšného rytířského života. Tím vystoupil z rovnováhy nutného pohybu své úrovně, kterou prazákony stvoření samočinně vynucují na každém, kdo má zůstat na stejné výši. Na krátkou chvíli se zastavil a tím vytvořil překážející mezeru v proudění síly Světla.
+V této hlouběji ležící //napodobenině// působil kdysi Amfortas a zřítil se, když podlehl zlému vlivu Lucifera, který se z hlubin vyšvihl až k němu. Jeho chybou bylo, že tento vliv krátký čas následoval snaže se oddat pohodlnému užívání hrdého života rytíře.
-Tak byl jeho pád nevyhnutelný a strhl jej dolů a mezera, kterou vytvořil, byla ranou, kterou nesl. Na prosby věrného rytířstva dostalo se již předem zprávy o příchodu čistého pomocníka, který má zastavit rozklad.
+Tím vystoupil z rovnováhy nutného pohybu své úrovně, který nutí prazákon stvoření samočinně dodržovat toho, kdo chce setrvat na stejné výši. Nakrátko se dostal do stavu klidu a vytvořil tím brzdící mezeru v proudění síly Světla.
-A Parsifal při své pouti všemi částmi stvoření splnil toto zaslíbení tak jako splní všechna zaslíbení, která kdysi byla dána tvorům celého stvoření. Avšak toto splnění jest zcela jiné, než jak to uvádí báseň.
+Tak byl jeho pád nevyhnutelný a strhl ho dolů. Mezera stala se ranou, kterou nesl. Na úpěnlivé prosby věrného rytířstva bylo již dříve zvěstováno o příchodu pomáhajícího Čistého, který může zkáze učinit přítrž.
-Toto vylíčení stvoření přináší i zde plné vyjasnění a odstraňuje všechno, co bylo dosud nesprávné.
+A Parsifal splnil zaslíbení při putování všemi světovými částmi, jako splnil všechna zaslíbení, která kdy byla tvorům celého stvoření kdysi dána. Avšak splnění bylo zcela jiné, než je oznámeno v básních.
-Jsou to tedy jen části jedné zprávy z //napodobeniny hradu Světla,// jež mohla proniknout k prohloubeným duchům pozemských básníků a býti jimi přijata při jejich práci. Zpráva tedy nepřišla z nejvyššího hradu Grálu. Tam bylo přece nemožné zvěstovati příchod Parsifalův, protože Parsifal byl a jest //prvním// v celém stvoření, z nějž teprve mohlo vzniknout celé stvoření. On jest částí Imanuele, Ducha Božího, zakotvenou v čistě duchovním, aby vytvořil čistě duchovní.
+Toto vylíčení stvoření přináší také v tomto plné vysvětlení a odděluje všechno doposud falešné.
-Z jeho vyzařování Světla vznikli nejprve prastvoření, s nimi také hrad a vše, co se zformovalo. Nemohl tedy být nikomu teprve zvěstován jeho příchod, protože on sám byl prvý a všechno ostatní přišlo teprve //po// něm. Nikdo nikdy nebyl králem svatého Grálu než on!
+Jsou to tedy jen části jedné zprávy z //napodobeniny hradu Světla,// které mohly proniknout až k prohloubeným duchům těchto pozemských básníků a být jimi přijaty během jejich práce, avšak ne ze světlého hradu Grálu samotného; neboť tam by bylo nemožné Parsifala teprve zvěstovat, protože Parsifal byl a je //prvním// v celém stvoření, teprve z něj mohlo celé stvoření povstat. On je částí Božího Ducha Imanuele, zakotvenou do čistě duchovního, aby čistě duchovní vytvořil.
-Z tohoto důvodu musí zcela samozřejmě býti ten hrad, o němž básníci mluví, //níže// než vlastní hrad Grálu, protože Parsifal teprve později rychle prošel stvořením, aby je osvobodil od zlého vlivu Luciferova a jeho samého spoutal na dobu tisíce let království Božího ve hmotnosti.
+Z jeho světelného záření povstali nejprve prastvoření, s nimi také hrad a všechno, co se zformovalo. Nemohl být tedy nikomu teprve zaslíben, protože on sám byl první a všechno ostatní mohlo být teprve //po// něm. Kromě něj nebyl nikdy nikdo králem svatého Grálu!
-Tak přišel na své pouti všemi částmi stvoření také k onomu hradu, v básni nesprávně vylíčenému. Tam také vtáhl //jako král svatého Grálu,// kterým jest od počátku a věčně jím zůstane, protože on sám pochází ze Světla. Také zde nezůstal, nýbrž dosadil za Amforta nového nejvyššího strážce pro nádobu, kterou uctívali jako obraz svatého Grálu.
+Z tohoto důvodu musel být také zcela samozřejmě onen hrad, o kterém mluvil básník, //hlouběji// než skutečný hrad Grálu, protože Parsifal potom později ještě procházel svět, aby jej osvobodil od zlého vlivu Lucifera a jeho samotného spoutal kvůli Boží říši tisíce let ve hmotnosti.
-Ve svatém hradě Světla, který obklopuje skutečný Grál, je selhání některého strážce naprosto nemožné, protože tu Parsifal zůstává přítomen. V něm jediném jest zakotvena bezbytostná část Světla, která byla z Imanuele doprovázena prakrálovnou Elisabeth dolů při slovech Božích: Budiž Světlo!
+Tak přišel při svém putování skrze všechny světové části také k onomu hradu, který je v básni vylíčen falešně. Avšak vstoupil tam //jako král svatého Grálu,// kterým od počátku je a věčně zůstává, protože on sám pochází ze Světla. Avšak nezůstal tam, nýbrž dosadil za Amforta nového nejvyššího strážce pro nádobu, kterou chovají v úctě jako //obraz// svatého Grálu.
+Ve svatém hradě Světla, který obklopuje samotný Grál, je selhání jeho strážce zcela nemožné, protože tam zůstává přítomen Parsifal, v němž je zakotvena bezbytostná část samotného Světla, která byla z Imanuele vedena dolů Prakrálovnou Elisabeth při Božích slovech: Budiž Světlo!