Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 11. Dítě. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:dite to cs:doznivani:hlas:dite Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 12. Dítě. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:dite to cs:doznivani:plamen:dil_i:dite Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Dítě. ======
-Chtějí-li lidé vědět, jak mají vychovávat své děti //správně,// pak musí v první řadě pozorovati //dítě,// a říditi se podle //toho//. Vlastní přání vychovatele musí při tom ustoupit úplně stranou. Dítě má jíti na zemi //svou// vlastní cestou, ne cestou vychovatelovou.
+Když se lidé ptají, jak mohou své děti //správně// vychovávat, tak musí v první řadě pozorovat //dítě// a //podle toho// se řídit. Vlastní přání vychovatele musí při tom zůstat zcela stranou. Dítě má jít na zemi //svou// cestou, ne však cestou vychovatele.
-Je to tak dobře míněno, chtěl-li by vychovatel předati svému dítěti //ty// zkušenosti, kterých sám nabyl ve svém pozemském životě. Chce, aby tyto zkušenosti sloužily dítěti k užitku. Chce uspořiti dítěti mnohá zklamání, ztráty a bolesti. Avšak ve většině případů s tím mnoho nepořídí.
+Je to dobře míněné, když vychovatel chce ochotně předat svému dítěti k jeho užitku //ty// zkušenosti, které sám musel ve svém pozemském životě udělat. Chce dítě ušetřit mnohých zklamání, ztrát a bolestí. Avšak ve většině případů tím mnoho nepořídí.
-Na konec pozná, že všechna tato námaha a veškerá jeho dobrá vůle byla vyplýtvána úplně nadarmo. Dorůstající dítě v určité době jde náhle a neočekávaně svou vlastní cestou. Při důležitých pro ně rozhodnutích jako by zapomnělo nebo vůbec nedbá všech výstrah vychovatelových. Smutek vychovatelův nad tímto jednáním dítěte není oprávněn. Vždyť při svém dobrém chtění nebral vůbec v úvahu, že dítě, které chtěl vychovat, nemá vůbec jíti touže cestou jako on, chce-li //správně// splniti účel svého života na této zemi.
+Nakonec musí poznat, že všechny jeho snahy v tom a jeho dobré chtění byly vynaloženy zcela nadarmo; neboť dospívající dítě jde v určité době zcela náhle, zničehonic svou vlastní cestou a zapomíná v pro sebe důležitých rozhodnutích všechna napomenutí nebo jich nedbá.
-Všechny zkušenosti, které vychovatel mohl nebo musel prožíti na sobě byly //pro něho//. Byly nutné jen //pro něj.// A jestliže byly opravdu správně pochopeny a přijaty do nitra, přinesly mu také užitek.
+Smutek vychovatele nad tím není oprávněný; neboť ten při svém dobrém chtění vůbec nebral v úvahu, že dítě, které chtěl vychovávat, vůbec nemá jít stejnou cestou jako on, pokud chce na této zemi naplnit //správně// účel svého bytí.
-Tato prožití vychovatele nemohou však přinésti tentýž užitek //dítěti,// poněvadž duch dítěte k vlastnímu vývoji musí prožíti opět něco zcela jiného. Závisí to od vláken osudu, která jsou //s ním// spojena a setkána.
+Všechny zkušenosti, které vychovatel na sobě samém mohl nebo musel prožít, byly //jemu// určené a //jemu// nutné, a proto přinesly užitek také jen vychovateli, pokud je byl schopen správně do sebe přijmout.
-Z mnohých lidí na zemi ani dva nemají //stejnou// cestu, která by je přivedla ku zralosti jejich ducha!
+Tato prožití vychovatele však nemohou přinést stejný užitek //dítěti,// protože přece jeho duch musí k vlastnímu vývoji prožít opět něco zcela jiného, rukou osudových vláken, která jsou s //ním// spojena.
-Proto zkušenosti jednoho člověka nemají pro druhého člověka //duchovně// žádné ceny. //Napodobí-li// však člověk přesně cestu druhého, pak promarnil svůj pozemský čas!
+Ani dva z tak mnohých lidí na zemi nemají //stejnou// cestu, která jim může pomoci ke zralosti jejich ducha!
-Dítěti až k jeho zralosti máte říditi jen jeho //nástroj,// který potřebuje pro svůj pozemský život. Nic jiného. Jen jeho pozemské tělo se všemi jeho hrubohmotnými zařízeními.
+Proto nemohou zkušenosti jednoho člověka //duchovně// druhému nijak prospět. A //napodobí-li// člověk přesně cestu druhého, tak promarnil svůj vlastní pozemský čas!
-Při tom dbejte s veškerou péčí, abyste je nezkřivili. Nebo dokonce přepínáním nebo jednostranností je neučinili neschopným! Vedle nutných pohybů všeho druhu hraje tu velikou roli správné školení činnosti jeho mozku. První část výchovy končí s nastávající zralostí. Teprve pak může nastoupiti část druhá, která naučí ducha, aby //správně// ovládal celé tělo.
+Dítěti máte až do jeho zralosti řídit jen jeho //nástroj,// který potřebuje pro svůj pozemský život, nic jiného. Tedy pozemské tělo se všemi svými hrubohmotnými prostředky.
-Děti pozemských lidí až do let jejich zralosti, kdy teprve proniká duch, cítí //převážně jen bytostně!// Přirozeně, že v nitru jsou již všechny city prožhaveny duchem. Tedy ne snad jako nějaké ušlechtilé zvíře na nejvyšším stupni vývoje, nýbrž jsou již mnohem více. Přece však při tom vždy //bytostné// převládá a jest směrodatným. To musí míti bezpodmínečně každý vychovatel na zřeteli. Tím musí býti základy výchovy přísně řízeny, má-li býti úspěch dokonalý a beze škody pro dítě. Dítě má nejdříve úplně pochopiti a rozuměti všemu velikému působení všeho bytostného, jemuž je v tomto čase mnohem více otevřeno než duchovnímu. Oči dítěte se tím radostně a čistě otevřou všem krásám přírody, které vidí kolem sebe!
+Dbejte při tom se vší opatrností, abyste je nezkřivili, nebo dokonce vlivem přepínání nebo jednostrannosti neučinili zcela neschopným! Vedle nutnosti pohybových dovedností hraje velkou roli školení pro správnou činnost jeho mozku. První část výchovy končí s nastupující zralostí, načež teprve pak musí následovat druhá část, která má učit ducha //správně// ovládat celé tělo.
-Vody, hory, lesy, louky, květiny a pak i zvířata mají býti velmi důvěrně známy každému dítěti. Pak bude pevně zakotveno ve světě, který má býti polem působnosti v jeho pozemském bytí. Dítě stojí pak zcela pevně a úplně vědomě v přírodě. Má plné porozumění pro všechno působení bytostného. Tím je vyzbrojeno a připraveno působiti pak svým duchem tak, aby všechno to, co jest kolem něho jako veliká zahrada, mohlo dále povznésti a v jeho vývoji podporovati! //Jen tak// může býti člověk pravým zahradníkem Božím ve stvoření.
+Děti těchto pozemských lidí cítí //převážně// až do let jejich zralosti, kdy teprve duch přichází k projevu, //jen bytostně!// Přirozeně již vnitřně prožhaveně duchem. Tedy ne snad jen jako nějaké ušlechtilé zvíře ve svém nejvyšším vývoji, nýbrž již mnohem více, avšak //bytostné// je při tom stále ještě převládající, a proto rozhodující. To musí mít na zřeteli bezpodmínečně každý vychovatel a //podle toho// musí být základy výchovy přísně řízeny, pokud má být úspěch úplný a bez škody pro dítě. V dítěti má nejprve vzniknout plné pochopení ve velkém působení všeho bytostného, jemuž je v této době ještě více otevřeno než duchovnu. Tím bude jeho zrak radostně a čistě otevřen přírodním krásám, které vidí kolem sebe!
-//Tak// a ne jinak musí státi připraveno každé dorůstající dítě v době, když nastává průlom ducha. Zdravé na těle i na duši! Radostně vyvinuto a připraveno na //té// půdě, kam každé dítě patří. Mozek nesmí býti jednostranně přetěžován věcmi, kterých v pozemském životě vůbec nepotřebuje, ale jichž naučení vyžaduje mnoho námahy. Je to jen mrhání silou a oslabování těla i duše!
+Vody, hory, lesy, louky, květiny a pak také zvířata mají být každému dítěti důvěrně známy, a tím bude pevně zakotveno ve světě, který mu má poskytnout pole působnosti pro jeho pozemské bytí. Dítě stojí pak zcela pevně a plně vědomě v přírodě, ve všem bytostném působení s plným pochopením, a tím dobře vyzbrojeno a připraveno působit svým duchem tak, aby také všechno to, co je kolem něj, ještě pozvedalo a podporovalo jako nějakou velkou zahradu! Jen //tak// se může stát opravdovým Božím zahradníkem ve stvoření.
-Když však již předvýchova spotřebuje pro sebe veškerou sílu, nezbývá člověku pak již nic pro jeho vlastní působení!
+//Tak,// a ne jinak musí stát každé dospívající dítě, když duch přichází k projevu. Zdravé na těle a duši! Radostně rozvinuto a připraveno na //té// půdě, kam každé dítě patří. Jeho mozek nesmí být jednostranně přetěžován věcmi, které v pozemském životě vůbec nepotřebuje a které ho přece stojí mnoho námahy, aby je přijalo, čímž muselo promarnit sílu, což oslabilo jeho tělo i duši!
-Při //správné// výchově a přípravě pro skutečný vlastní život bude práce jen radostí a požitkem. Všechno ve stvoření pak úplně harmonicky plyne s sebou a tím podporuje, zesiluje a upevňuje dorůstající mládež.
+Jestliže však předvýchova pohltí již celou sílu, nezbývá člověku již více pro samotné působení!
-Jak nesmyslně jednají však lidé se svým potomstvem! Jaké zločiny tím na sebe uvalují!
+Při //správné// výchově a přípravě pro vlastní život je práce jen radostí, požitkem, protože při tom je všechno ve stvoření schopno se zcela harmonicky spoluzachvívat, a tím podporuje, posiluje a pomáhá dospívání mládeže.
-Právě v době, když v dívčím těle proráží její duch, aby začal používati svěřený a darovaný mu hrubohmotný a jemnohmotný nástroj tak, aby se stal správným člověkem, vhání se toto mladé ženství do pozemských zábav, aby bylo … rychle přivedeno k muži!
+Avšak jak nesmyslně jednají lidé se svými potomky! Jakými zločiny se na nich proviňují!
-Duch, pravý člověk, který má teprve dospěti k pozemské činnosti, nedojde tímto způsobem ani k tomu, aby začal působit. Ochromen musí přihlížeti, jak se pozemský rozum, dosud výhradně a falešně cvičený, projevuje jen lesklým třpytem, aby se z nedostatku opravdového ducha duchaplným aspoň //zdál.// Vidí, jak je strhován do všech nemožných věcí, které požadují a vyplýtvají veškeru sílu, kterou mu jeho nástroj, jeho oslabené tělo, může dáti. Konečně stanou se tyto dívky matkami, aniž by se před tím vůbec staly opravdovými lidmi!
+Právě tehdy, když v dívčím těle proniká duch, aby jemu svěřený a darovaný hrubohmotný a jemnohmotný nástroj využíval tak, aby se takto stal správným člověkem, vtahuje se toto mladé ženství do pozemských zábav, aby … bylo rychle přivedeno k muži!
-Pro samotného ducha není pak možná již žádná činnost a projevy. Neměl k tomu vůbec žádné možnosti!
+Duch, opravdový člověk, který má teprve dospět k pozemské činnosti, nedojde při tom vůbec k začátku a ochromen musí přihlížet, jak se výhradně a falešně cvičený pozemský rozum projevuje jen v blýskajícím se třpytu, aby se v nedostatku skutečného ducha duchaplným //zdál// být, a jak je tím strháván do všech nemožných věcí, které při tom požadují a vyplýtvají celou sílu, kterou mu tento nástroj může poskytnout. Stávají se konečně matkami, aniž by před tím byly opravdovým člověkem!
-U mladého muže není to mnohem lepší! Následkem přetěžování ve školách stojí tu unaven, zkrušen a s předrážděnými nervy. Poskytuje prorážejícímu duchu jenom chorobnou půdu a mozek přesycený a zkřivený zbytečnými věcmi. Duch nemůže proto působiti tak, jak by měl. Nemůže se v důsledku toho také vyvíjeti, nýbrž zakrní a jest tíhou strusek úplně potlačen. Zůstává jen neutišitelná touha, která dává tušiti přítomnost zazděného a potlačovaného lidského ducha. Na konec ztratí se i tato touha ve víru a shonu pozemských žádostí a potřeb, které mají poskytnouti nejdříve překlenutí této duchovní prázdnoty a konečně stanou se zvykem a potřebou.
+Pro ducha samotného již proto nezbývá k činnosti nic. Nemá k tomu žádnou možnost!
-//Tak// jde //nyní// člověk pozemským životem! Nesprávná výchova nese na tom největší část viny.
+U mladého muže to není o mnoho lepší! Stojí tu znaven, zlomen vlivem přílišného přetížení ve školách, které předrážďuje nervy. Dává pronikajícímu duchu jen nemocnou půdu, přesycen nepotřebnými věcmi, s pokřiveným mozkem. Duch nemůže tudíž působit tak, jak má, a proto se tedy nevyvíjí, nýbrž zakrňuje a je tíhou strusek zcela potlačen. Zůstává ještě jen neutišitelná touha, která dává tušit přítomnost zazděného a potlačeného lidského ducha. Nakonec dojde ke ztracení i této touhy v opojení pozemským shonem a žádostmi, které mají nejdříve přinést překlenutí této duchovní prázdnoty a později se mají stát zvyklostmi a potřebami.
-Chce-li člověk státi zde na zemi správně, musí býti první část jeho vzdělání a jeho výchovy bezpodmínečně změněna! Nechte děti, aby byly skutečně dětmi! Nesnažte se nikdy činiti je rovnoprávnými s dospělými lidmi! Nechtějte, aby se dokonce dospělí řídili podle dětí! To vše jest silný jed, který tak dáváte svým dětem. Neboť u dětí duch ještě neprorazil a ony jsou ovládány převážně ještě svým druhem bytostného. Proto nejsou také mezi dospělými plně rovnocennými!
+//Tak nyní// jde člověk svým pozemským bytím! A falešná výchova nese na tom největší část viny.
-Děti cítí to zcela přesně a zřejmě. Nenechte je proto hráti úlohu, která je připraví o toto vědomí. Učiníte je tím //nešťastnými!// Budou pak nejisté na půdě svého dětství, jim náležející a jež jim ve stvoření byla přidělena. Nebudou se však také nikdy cítit jako doma na půdě dospělých, poněvadž jim chybí k tomu hlavní věc, která by je oprávnila a uschopnila: dokonalé spojení jejich ducha prostřednictvím těla se světem vnějším.
+Jestliže chce člověk zde na zemi stát správně, tak musí první část vzdělání, tedy výchovy, bezpodmínečně změnit! Ponechte v tom děti skutečně dětmi! Nesnažte se je také činit rovnoprávnými s dospělými, nebo vůbec neočekávejte, že se dospělí ještě mají řídit podle dětí! To je prudký jed, který tím dětem dáváte. Neboť u dětí duch ještě nepronikl a ony jsou ovládané převážně ještě svým bytostným druhem, a proto také nejsou mezi dospělými plnohodnotné!
-Olupujete je o skutečné dětství, k němuž podle zákonů stvoření mají plné právo a jež dokonce nutně potřebují, poněvadž zážitky dětství patří bezpodmínečně ku pozdějšímu vzestupu ducha. A zatím vy je stavíte již mezi dospělé, kde se nemohou volně pohybovati, poněvadž všechno k tomu potřebné jim chybí. Stávají se nejistými a předčasně zralými. Dospělým jeví se pak jako odpuzující, protože jeví se to jako nezdravé a chorobné, jako porušení čistého cítění a každé harmonie. Vždyť předčasně zralé dítě jest plod, u kterého jádro ještě nedozrálo, zatím co slupka již zestarala!
+To děti cítí zcela přesně. Nenechte je proto hrát roli, která jim uloupí takovéto vědomí. Činíte je tím nešťastnými! Stanou se nejistými na jim náležející, bezpečné půdě jejich dětství, která je jim ve stvoření přidělena, zatímco se však nikdy nemohou cítit jako doma na půdě dospělých, protože při tom ještě schází hlavní věc, která by je k tomu zmocnila a uzpůsobila: úplné spojení jejich ducha skrze tělo s vnějším světem.
-Vy rodiče a vychovatelé, chraňte se před tím, protože jest to zločin proti Božským zákonům! Nechte děti být dětmi! Dětmi, které ví, že //potřebují// ochrany všech dospělých.
+Berete jim skutečné dětství, k němuž jsou podle zákonů stvoření plně oprávněni, které dokonce nutně potřebují, protože prožití dětství k pozdějšímu vývoji ducha bezpodmínečně patří. Zato vy je však stavíte již často mezi dospělé, kde se nemohou pohybovat, protože to nezbytné jim k tomu schází. Stávají se nejistými a předčasně zralými, což se dospělým přirozeně může jevit jen jako odpuzující, protože se to ukazuje jako nezdravé, rušící čisté cítění, každou harmonii; neboť předčasně zralé dítě je plodem, jehož jádro ještě nedošlo zralosti, zatímco slupka již je zestárlá!
-Úkolem dospělého člověka jest tedy jen //ochrana// dětí. Dospělý člověk jest také schopen ji poskytovati a tam, kde si dítě této ochrany //zaslouží,// tam jest //povinen// ji poskytovati!
+Chraňte se před tím, vy rodiče a vychovatelé; neboť to je zločin proti Božím zákonům! Nechte děti být dětmi! Dětmi, které ví, že //potřebují// ochranu všech dospělých.
-Dítě ve svém bytostném druhu cítí zcela přesně, že potřebuje ochrany dospělých. Proto k nim vzhlíží a jako protihodnotu přináší jim dobrovolnou úctu, která jest skryta v potřebě přiklonění se k opoře. Jestliže ovšem tento přírodní zákon sami nerozbijete!
+Úkolem dospělého je jen //ochrana// dětí, kterou je schopen a také zavázán poskytnout tam, kde si dítě ochranu //zaslouží!//
-A vy jej rozbíjíte v nejčastějších případech! Rvete každé dítě z jeho úplně přirozených citů svým nesprávným způsobem, kterého používáte vůči dětem velmi často jen k vlastnímu uspokojení. Vždyť dítě je vám z největší části milou hračkou, ze které //vy// chcete míti radost! Snažíte se proto učiniti je pak předčasně rozumově chytrým, abyste mohli býti na ně pyšni!
+Dítě ve svém bytostném druhu cítí zcela přesně, že potřebuje ochranu dospělých, a proto k nim vzhlíží a jako protihodnotu jim přináší dobrovolnou úctu, která v sobě skrývá potřebu opory, jestliže vy sami tento přírodní zákon neporušíte!
-To však není //dítěti// k užitku, ale jen ke škodě. V mládí dítěte, které má býti první částí jeho výchovy a to již v prvních letech, máte //vy// plniti //nejvážnější// povinnosti vůči dítěti! Při tom nesmí rozhodovati vaše přání, nýbrž zákony stvoření! Tyto zákony však vyžadují, aby každé dítě ve všech věcech //zůstalo// také dítětem!
+A vy jej porušujete ve většině případů! Vytrhujete každé dítě z jeho zcela přirozeného cítění svým falešným způsobem, který vůči dětem používáte, velmi často k vlastnímu uspokojení, protože dítě je vám z největší části milou hračkou, ze které //vy// chcete mít radost, kterou se snažíte již brzy učinit rozumově chytrou, abyste na ni mohli být hrdí!
-Člověk, který byl skutečně dítětem, ukáže se také později jako dospělý plně hodnotným. //Avšak jen tehdy!// Normální dítě pozná se jedině //podle toho,// má-li //ve svém vlastním citu// opravdovou úctu před dospělými. //To// odpovídá pak zcela přesně přírodním zákonům.
+To všechno však není //dítěti// k užitku, nýbrž jen ke škodě. Vy máte vůči dítěti v době mladosti, která znamená první část jeho vývoje, plnit //nejvážnější// povinnosti, již v prvních letech! Ne vaše přání, nýbrž zákony stvoření musí být pro to rozhodující! Ty však požadují, aby každé dítě ve všech věcech //zůstalo// také dítětem!
-Každé dítě nese to všechno již v sobě jako dar Boží a vyvíjí se, pakliže vy to nezahrabete. Proto vzdalujte děti tam, kde mezi sebou hovoří dospělí. Protože k tomu děti nepatří! I v tomto směru musí vždy vědět, že jsou dětmi a jako takové že ještě nejsou plně hodnotné. Že ještě nedozrály pro pozemské působení! V těchto zdánlivých maličkostech jest skryto mnohem více než si dnes myslíte. Jest to splnění základního zákona ve stvoření, kterého často nedbáte. Děti, které ještě //všechny// stojí převážně v bytostném, //potřebují// to na venek jako oporu! Podle zákona všeho bytostného!
+Člověk, který byl skutečně dítětem, ukáže se také později plnohodnotným jako dospělý. //Avšak jen tehdy!// A normální dítě pozná se jedině //tím,// že //ve svém vlastním cítění// chová pravou úctu vůči dospělým, která //tím// zcela přesně odpovídá přírodnímu zákonu.
-Dospělí mají dětem poskytovati ochranu! Jest v tom více než jen říkají tato slova. Ochranu máte však poskytovati také jen tam, kde si jí dítě zaslouží. Poskytování této ochrany nesmí býti bez protihodnoty, aby se tím dítě již ve //zkušenosti// naučilo, //že vyrovnání musí býti ve všem a všude.// Že //v tom// jest harmonie a mír. Také toto //vyžaduje// druh bytostného.
+To všechno nese každé dítě v sobě jako Boží dar! A vyvíjí se, jestliže ho vy nezasypáte. Proto nechte děti být vzdáleny tam, kde spolu mluví dospělí; neboť k tomu nepatří! Také v tom musí neustále vědět, že jsou dětmi, jako takové nejsou ještě plnohodnotné a ještě nejsou zralé pro pozemské působení. V těchto zdánlivých drobnostech spočívá mnohem víc, než si dnes myslíte. Je to splnění základního zákona ve stvoření, kterého často nedbáte. Z vnějšku //potřebují// to tyto děti, které //všechny// stojí ještě převážně v bytostném, jako oporu! Podle zákona bytostného. —
-Avšak mnozí rodičové a vychovatelé právě //toto// často zanedbávají, vzdor tomu, že jest to základní požadavek opravdové výchovy, má-li býti tato výchova prováděna podle zákonů stvoření. Jinak chybí pojem pro bezpodmínečné vyrovnání. To přivádí pak každého do kolísání a k pádu. Lhostejno, zda již dříve nebo teprve později. Vědomí bezpodmínečné nutnosti tohoto pojmu rovnováhy musí býti vštípeno dítěti již od prvních dnů, aby se tak stalo jeho vlastnictvím, které přešlo úplně do masa a krve. Musí to býti pro dítě //tak// samozřejmé, jako když se učí udržovati cit rovnováhy svého těla, která podléhá těmže základním zákonům.
+Dospělí mají dětem poskytovat ochranu! V tom spočívá víc, než jen říkají slova, neboť oni mají však poskytovat ochranu také jen tam, kde ji dítě zasluhuje. Toto poskytnutí ochrany nesmí být bez protihodnoty, aby se dítě již //ve zkušenosti// učilo, že //všude musí být vyrovnání// a //v tom// spočívá harmonie a mír. Také to //vyžaduje// druh bytostného.
-Bude-li tento základní zákon pečlivě prováděn při veškeré výchově, vychová konečně svobodné lidi, kteří budou Bohu milí!
+Avšak právě //to// často opomíjeli tak mnozí rodiče a vychovatelé, navzdory tomu, že to je základní podmínka správné výchovy, jestliže má být provedena podle prazákonů stvoření. Nepřítomnost pojmu bezpodmínečného vyrovnání přivádí každého ke kolísání a pádu, lhostejno, zda dříve nebo později. A vědomí nevyhnutelné nutnosti tohoto pojmu musí být dítěti vštěpováno již od prvních dnů, aby se mu to stalo //tak// vlastním a úplně přešlo do masa a krve, //tak// samozřejmě, jako když se učí cítit rovnováhu svého těla, které přece podléhá týmž základním zákonům!
-Avšak právě tento nevyhnutelný a nejdůležitější základní zákon tohoto stvoření byl všude lidmi vyřazen! Při výchově se ho vůbec nedbá. Mimo cit tělesné rovnováhy nikdo ho nenásleduje. To má za následek jednostrannost a nezdravý způsob, jakým pak jdou všichni lidé stvořením. Stále se jen duševně potácejí, trvale klopýtají a padají!
+Bude-li pečlivě prováděno toto základní pravidlo při každé výchově, tak to dá povstat konečně svobodným lidem, kteří jsou Bohu milí!
-Jest smutné, že tento cit rovnováhy jest považován za nutnost jen u všech pohybů pozemského těla. Že nebyl pěstován také duševně a duchovně, proto zde často úplně chybí. Dítěti musí býti v tomto směru již od prvních týdnů pečlivě napomáháno zasahováním vnějšího donucování. Zanedbá-li se to, přináší to pak každému člověku v zákoně zvratného působení strašlivé následky pro celé jeho bytí!
+Avšak právě tento nejnezbytnější a nejdůležitější základní zákon v tomto stvoření byl lidmi všude vyřazen! Až na cítění tělesné rovnováhy jejich pozemského těla nebyl při výchově dodržován a nebylo ho dbáno. To nutí ke vzniku jednostrannost v nezdravém druhu, která nechává všechny lidi, aby se již jen duševně potáceli stvořením, neustále klopýtali a padali!
-Rozhlédněte se kolem sebe. U jednotlivců i v rodinách, ve státnictví jako v jednání církví, všude chybuje se právě v tom a //jen// v tom! A přece nacházíte tento zákon zřetelně vyznačen všude, jakmile chcete jen viděti! Dokonce i hrubohmotné tělo vám ho ukazuje velmi zřetelně. Nacházíte ho ve výživě i vyměšování, dokonce i v druzích výživy, má-li se tělo cítiti svěžím. Nacházíte ho ve vyrovnání práce a odpočinku až do všech podrobností. Jedině tento zákon rovnováhy dovoluje každému tělu, aby se vůbec pohybovalo. Teprve jeho splnění činí tělo schopným pro jeho úkoly v pozemském působení. Tento zákon udržuje a nechává existovati také //celý svět!// Vždyť jen ve vyrovnávání rovnováhy mohou hvězdy a světy jíti svými drahami a udržovati se v nich!
+Je smutné, že toto cítění rovnováhy je bráno jen u pozemského těla za nutnost u veškerého pohybu, avšak duševně a duchovně není udržováno a často zcela schází. Dítěti při tom musí být vlivem působení vnějšího nucení pečlivě napomáháno od prvních týdnů. Opomenutí přináší každému člověku pro celé jeho bytí v zákoně vzájemného působení strašlivé následky!
-A vy, vy maličcí lidé ve stvoření, ne větší než zrnko prachu před velikým Stvořitelem, vy ho převracíte a nechcete ho přesně dbáti a následovati. Podařilo se vám ovšem, že jste po jistý čas mohli tento zákon křiviti. Avšak vrací se nyní rychle zpět do původní formy a ve zpětném nárazu musí vás bolestně zasáhnouti!
+Rozhlédněte se jen kolem sebe. U jednotlivců, jakož i v rodinách, ve věcech státu nebo v chování církví, všude se chybuje v tom a právě //jen// v tom! A přece nacházíte tento zákon všude zřetelně naznačený, jestliže jen vidět chcete! Dokonce vám to ukazuje hrubohmotné tělo; nacházíte to ve výživě a vylučování, ba dokonce i v druzích výživy samotné, má-li se tělo těšit dobrému zdraví, ve vyrovnání práce a odpočinku, až do všech podrobností, nemluvě o již zmíněném zákonu rovnováhy, který umožňuje každému jednotlivému tělu, aby se hýbalo a učinilo ho tím teprve schopným pro úkol pozemského působení. Takto drží a nechává existovat také //celý svět;// neboť jen ve vyrovnání rovnováhy mohou hvězdy a světy jít svými drahami a udržet se!
-Z této jediné chyby vyrostl všechen nepořádek, který dnes vládne ve stvoření. Také ve všech státech jest nespokojenost pouze z nedbání tohoto zákona. Jest rozhořčení a vzrušení všude tam, kde chybí na jedné straně správné vyrovnání! Jest to však jen pokračování a vzrůst //té// chyby, kterou činí vychovatelé u mládeže!
+A vy, vy malí lidé ve stvoření, ne větší než zrnko prachu před velikým Stvořitelem, vy ho převracíte tím, že ho nechcete zcela dbát a následovat.
-Nová říše, království Boží na zemi, vytvoří toto vyrovnání a tím i nové pokolení! Správný pojem rovnováhy musí býti však napřed vynucen násilím, ještě dříve než mu bude porozuměno. Bude vynucen přetvořením všeho zkrouceného, což již nyní nastává. Falešné a nezdravé musí se usmrtiti samo v sobě. Bude k tomu donuceno nepřekonatelnou mocí a silou Světla! Pak bude následovati dar pravého pochopení všech prazákonů stvoření, jež lidstvo obdrží v mém Poselství Grálu, které z rozkazu Božího přináším! Snažte se již nyní je správně poznati a naučte se správně státi v tomto stvoření! Jako následek přinese vám to štěstí a mír.
+Došlo sice k tomu, že jste ho po nějaký čas křivili, avšak nyní se rychle vrací zpět do původní formy a ve zpětném zrychlení vás musí bolestně zasáhnout!
+Z této jedné chyby vyrostly veškeré obtíže, které dnes zasahují stvoření. Také ve státech je nespokojenost z toho a rozhořčení tam, kde na jedné straně chybí správné vyrovnání! Je to však jen pokračování a nárůst //těch// chyb, které dělají vychovatelé u dětí!
+Nová říše, říše Boží na zemi, bude vytvářet toto vyrovnání, a tím i nové pokolení! Avšak nejprve bude muset být správný pojem vyrovnání vynucen násilím, dříve než bude moci dojít k pochopení. Vynucen skrze přestavění všeho zkřiveného, což se již nyní děje, zatímco všechno falešné a nezdravé musí odumřít samo v sobě, donuceno k tomu nepřekonatelnou mocí a silou Světla! Pak bude následovat dar opravdového pochopení všech prazákonů stvoření. Snažte se již nyní je správně pochopit a budete správně stát v tomto stvoření! Což bude mít pro vás za následek opět jen štěstí a mír.