Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 55. Dík. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:dik to cs:doznivani:hlas:dik Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 54. Dík. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:dik to cs:doznivani:plamen:dil_i:dik Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== Dík. ======
-„Díky! Tisíceré díky!“ Tato slova každý člověk jistě již mnohokráte slyšel. Bývají pronášena v tak různém zabarvení, že není možno zařaditi je jen tak beze všeho do určitého druhu, jak je to vlastně //smyslem// slov podmíněno.
+„Díky! Tisíceré díky!“ Toto jsou slova, která každý člověk mohl jistě již častokrát slyšet. Jsou pronášena v tak rozličných zabarveních, že je nelze zařadit beze všeho do //jednoho// jediného určitého druhu, jak je to //smyslem// slov vlastně podmíněno.
-Právě zde však přichází v úvahu smysl //slov// teprve na druhém a třetím místě. Je to mnohem více //zvuk// nebo //zabarvení,// které propůjčuje těmto slovům hodnotu nebo ukazuje jejich bezcennost.
+Právě v tomto případě přichází smysl //slov// v úvahu teprve na druhém nebo na třetím místě. Je to spíše //zvuk, zabarvení,// které propůjčuje slovům hodnotu, nebo ukazuje jejich bezcennost.
-V mnoha případech, ba skoro nejčastěji, jsou jen výrazem povrchního zvyku v každodenních formách společenské zdvořilosti. Je to pak zrovna tak, jako kdyby vůbec nebyla říkána. Zůstanou jen prázdným mluvením. Ti, jimž tato prázdná slova platí, mohou je považovati spíše za urážku než za projev uznání. Jen někdy, ale velmi zřídka, je možno zaslechnouti v nich záchvěvy, svědčící o citu duše.
+V mnoha případech, snad nejčastějších, je to jen výraz povrchního zvyku v každodenních formách společenské zdvořilosti. Je to pak přesně tak, jako by nebyla vůbec vyslovena, zůstávají prázdným způsobem řeči a pro všechny, kterým byla určena, jsou spíše urážkou než uznáním. Jen někdy, avšak velmi zřídka, lze při tom zaslechnout záchvěvy, které svědčí o cítění duše.
-Abyste poznali, //jak// člověk, říkající tato slova, to míní, nepotřebujete příliš jemného sluchu. Není vždycky ve slovech něco dobrého; neboť záchvěvy duší jsou i při stejných slovech velmi různé.
+Není třeba příliš jemného sluchu, aby se dalo poznat, //jak// to míní člověk, který tato slova pronáší. Ne vždy je v tom něco dobrého; neboť záchvěvy duše jsou u stejných slov velmi rozmanité.
-Může se v nich jeviti nespokojenost nebo zklamání, ano i dokonce závist a nenávist, prolhanost a mnohé zlé chtění. Tato krásná slova opravdových díků bývají tak často všemi způsoby zneužívána, aby jimi bylo starostlivě zakryto něco jiného, nejsou-li zcela prázdná a říkána jen proto, aby se učinilo zadost způsobům a mravům, nebo zvyku.
+Může se v tom ukazovat nespokojenost nebo zklamání, ano, dokonce i závist a nenávist, prolhanost a mnohé zlé chtění. Všemi způsoby bývají často zneužívána tato krásná slova pravých díků, aby jimi bylo pečlivě něco zakryto, pokud nejsou zcela prázdná a vyslovená ještě jen proto, aby bylo učiněno zadost obyčejům a mravům nebo zvykům.
-Všeobecně jsou tato slova výrazem takových navyklých příjemců, kteří je mají stále v ústech, pro všechno připravena, aniž by při tom mysleli. Podobně jako často se vyskytující drmolení nekonečných řetězů různých modlitebních formulek, které často slýcháme a které jsou svým cituprázdným odříkáváním jen urážkou svatosti a velikosti Boží!
+Všeobecně je to výraz navyklých příjemců, kteří tato slova mají vždy v ústech a pro všechno vždy připravena, aniž při tom uvažují, a je to podobné drmolení nekonečného řetězu všelijakých modlitebních formulí, které se vyskytuje často, avšak které ve svém cituprázdném odříkávání je jen urážkou Boží svatosti a Boží velikosti!
-Na této neplodné půdě nápadně září ve stvoření jako nádherné květy //ty// případy, v nichž se používají slova //v tom// smyslu, jaký mají vyjadřovat. Pak zachvívá se duše zněním slov a zformovaná slova zůstávají skutečným výrazem čistého chvění duše, tak, jak tomu má býti vždy, když člověk formuje slova!
+Stejně jako překrásné květy na neplodné půdě však nápadně září ve stvoření //ty// případy, kde se slova používají skutečně v //tom// smyslu, který se snaží vyjádřit, kde se tedy duše zachvívá se zněním slov, kde zformovaná slova skutečně zůstávají výrazem čistých záchvěvů duše, jak tomu má být vždy, když člověk slova formuje!
-Promyslíte-li to správně, musí být všechno mluvení bez citu buď jen prázdným žvaněním, jímž člověk promarňuje čas, který by měl jinak zhodnotiti, nebo může obsahovati falešné chtění. To tenkráte, když slova spolubližního předstírají něco, čeho mluvící necítí. Nikdy z toho nevznikne nic zdravého a schopného výstavby. Zákony stvoření to nedovolí.
+Pokud to tedy jednou správně rozvážíte, musí zůstat všechno bez citu vyřčené buď jen prázdným žvaněním, čímž člověk plýtvá časem, který by měl cenit jinak, nebo může obsahovat jen falešné chtění, pokud slova bližnímu předstírají něco, co hovořící necítí. Nemůže z toho nikdy povstat nic zdravého, budujícího. Tomu brání zákony ve stvoření.
-Není to jiné, i když je to velmi smutné a když to zřetelně ukazuje bahno, které lidé v úrovni jemné hrubohmotnosti hromadí svým hojným žvaněním. Tato úroveň působí zpětně na pozemské bytí a každá pozemská duše musí jí proputovati dříve, než smí vstoupiti do lehčí úrovně.
+Není to jiné, i když je to také velmi smutné a ukazuje to zřetelně bahno, které lidé navršili se svým všelijakým žvaněním v oblasti jemné hrubohmotnosti, která působí zpětně na pozemské bytí a kterou musí nejprve projít každá lidská duše, dříve než může vkročit na lehčí pláně.
-Nikdy nezapomínejte, že každé vaše slovo dá vzniknouti formě. Tato forma ukazuje zřetelně rozpor vašeho cítění se slovy, lhostejno, zdali to chcete nebo ne. Nemůžete na tom ničeho změniti. Myslete na to vždy, když mluvíte. I když jsou to k vašemu štěstí jen lehčí útvary, jež rychle zase zmizí, přece trvá pro vás nebezpečí stále. Tyto útvary mohou být někým i zcela cizím náhle posíleny a zhuštěny stejným druhem, takže dají vzniknouti působení, které se vám pak musí stát kletbou.
+Nikdy nezapomínejte, že každé vaše slovo dává povstat formě, která zřetelně ukazuje rozpor vašeho cítění se slovy, lhostejno, zda tomu chcete nebo ne. Nemůžete na tom nic změnit. Pamatujte na to při všem, co říkáte. I když k vašemu štěstí to jsou jen lehčí útvary, které se opět rychle rozplynou, tak přece stále pro vás existuje nebezpečí, že tyto útvary náhle obdrží příliv ze zcela cizí strany, který je posílí a zhustí ve stejnorodosti, a tak je nechá dojít k působení, které se vám musí stát kletbou.
-Snažte se proto z tohoto důvodu dosáhnouti toho, abyste mluvili jen to, čím se zachvívá vaše duše.
+Z tohoto důvodu se v tom snažte dosáhnout toho, abyste mluvili jedině //to,// v čem se zachvívá vaše duše.
-Domníváte se, že to na zemi není vůbec možné, protože byste v poměru k dnešním zvyklostem mohli příliš málo mluvit. Hrozíte se, že by se život stal tím jednotvárný a nudný, jmenovitě v hodinách družnosti. Jistě je mnoho lidí, kteří takto myslí a bojí se toho.
+Máte za to, že by to na zemi vůbec nebylo možné, protože byste v poměru k nynějším zvyklostem mohli hovořit příliš málo a hrozilo by, že by se tím život stal jednotvárným a nudným, zejména v družných hodinách. Je jistě mnoho lidí, kteří takto uvažují a obávají se toho.
-A přece, až člověk dojde tak daleko ve svém myšlení, teprve pak uvidí, jak mnoho z jeho pozemského času muselo dosud zůstat prázdným, bez ceny a tím beze smyslu. Nebude pak oplakávati takovou jalovost mnohých hodin, ale bude se v budoucnu //před// ní strachovati.
+A přece, když člověk nejdříve dojde se svým myšlením tak daleko, pak také uvidí, kolik z jeho pozemského času muselo být doposud zcela bezobsažným, bez hodnoty a tím bez účelu. Nebude pak již více truchlit po takovéto bezobsažnosti mnohých hodin a bude se //jich// právě naopak obávat.
-Člověk, který se musí snažit vyplniti svůj čas prázdnými slovy, jen aby se mohl se svými spolulidmi společensky stýkati, je prázdný jako jeho okolí. Sobě samému si to však nepřizná. Bude se utěšovati tím, že přece nemůže stále mluvit vážně, aby se tím stal nudným, zkrátka, že to záleží jen na těch ostatních, nemluví-li on jen o tom, co jím samotným snad ještě hýbá.
+Člověk je sám prázdný jako jeho okolí, když se svůj čas musí snažit vyplnit prázdnými slovy, jen aby se mohl společensky stýkat se svými bližními. Avšak to si sám nepřizná. Bude se utěšovat tím, že přece nemůže stále mluvit s vážností, aby tím nebyl pro jiné nudným, zkrátka že to záleží jen na těch //druhých,// když nemluví o tom, co jím samotným snad ještě hýbe.
-Ale tím klame jen sám sebe. Neboť jsou-li spolubližní skutečně takoví, jak se domnívá, pak je to důkaz, že on sám nemůže poskytnout nic jiného, protože přitažlivost stejnorodosti tvoří okolí, s nímž se stýká. Nebo jejich okolí ho ve stejnorodosti přitáhlo. V obou případech je to jedno a totéž. Lidové přísloví má pravdu. Jest správné, když tvrdí: „Řekni mi, s kým obcuješ, a já ti povím, jaký jsi!“
+Tím se však poněkud klame. Neboť pokud bližní mají být opravdu takovými, jak se on domnívá, tak je to důkaz, že on sám také nemá, co by jiného dal, protože vytváří jen stejnorodost v přitažlivosti svého okolí, se kterým se stýká. Nebo jejich okolí ho ve stejnorodosti přitáhlo. V obou případech je to totéž. Lidová mluva má v tom ostatně pravdu, když říká: „Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, jaký jsi!“
-Prázdní lidé, kteří se nesnaží o opravdové naplnění svého života, budou vždy prchat před lidmi, kteří nosí v sobě hodnoty ducha.
+Prázdní lidé, kteří se nesnaží o opravdové naplnění svého života, budou prchat před takovými lidmi, kteří v sobě nesou hodnoty ducha.
-Hodnoty ducha nemůže nikdo skrývati, neboť duch, dokud není v lidech zasypán, žene je zcela přirozeně k činnosti podle zákona pohybu ve stvoření. Je-li skutečně ještě živý, tlačí se nezadržitelně ven a takový člověk najde zase lidi, jimž k vyrovnání může svým působením ducha něco dát, aby opět od nich něco přijal, ať je to již jen nový popud a nebo vážně míněné otázky.
+Hodnoty ducha nemůže skrývat nikdo; neboť duch zcela přirozeně tlačí k činnosti v zákoně pohybu stvoření, jakmile není v lidech zasypán, nýbrž skutečně je ještě živý. Tlačí ven, nezadržitelně, a takový člověk nachází opět lidi, kterým ve vyrovnání skrze své duchovní působení může něco poskytnout, aby tím také od nich zase něco přijal, ať už jen v novém povzbuzení, nebo vážně míněných otázkách.
-Je zcela vyloučeno, aby se při tom dostavila nuda! Naopak, dny jsou pak příliš krátké, čas letí mnohem rychleji a naprosto nestačí k tomu, aby mohl býti vyplněn vším tím, co může dát duch, jestliže se skutečně hýbe.
+Je zcela vyloučeno, aby při tom mohla ještě najít místo nuda! Naopak, dny jsou při tom příliš krátké, čas ubíhá ještě rychleji a nestačí, aby byl vyplněn vším, co může duch dát, když se skutečně hýbe!
-Jděte ke svým spolubližním a naslouchejte, co z těch mnohých jejich slov má nějakou zmínky hodnou náplň. Bez námahy a velmi rychle poznáte, jak je dnes toto lidstvo duchovně mrtvé. A přece mělo duchovně //působiti.// To znamená, že mělo každým slovem, které promluví, podepírati a stavěti, protože je z ducha. Vy sami jste oloupili svá slova o všechnu vyšší sílu, kterou měla nésti podle zákona stvoření a to jen falešným používáním posledního výrazu svého myšlení. Řeč má býti lidem mocí a mečem, aby budovali a chránili harmonii a ne, aby šířili utrpení a //spory.//
+Půjdete-li ke svým bližním naslouchat tam, co z těch mnohých slov, která pronášejí, má náplň stojící za zmínku, budete rychle a snadno poznávat, jak je nyní toto lidstvo duchovně mrtvé, lidstvo, které mělo přece duchovně //působit,// to znamená budovat, hodnotou v každém slově, které promluví, protože je z ducha! Vy sami jste oloupili svá slova o veškerou vysokou sílu, kterou měla skrývat v zákoně stvoření, skrze vaše falešné použití posledního výrazu vašeho myšlení. Řeč má být lidem mocí a mečem, aby podporovala a chránila harmonii, avšak ne aby šířila utrpení a rozkol.
-Kdo mluví z ducha, ten nemůže tak činit mnoha slovy. Každé slovo bude u něj však také činem, protože se ve svém slově zachvívá a toto zachvívání přináší splnění v zákoně zvratného působení. Splnění je přinášeno zákonem přitažlivosti stejných druhů.
+Kdo mluví z ducha, ten tak //nemůže// činit mnoha slovy, u toho bude také každé slovo činem, protože se ve svých slovech zachvívá a toto zachvívání přináší v zákoně vzájemného působení splnění, které se naplňuje v zákoně přitažlivosti stejného druhu.
-Proto člověk nemá ani slova //díku// vyslovovati nikdy zběžně; nejsou díkem, jakmile nemají duševní obsah!
+Proto nemá člověk nikdy promlouvat povrchně ani slova //díků;// neboť nejsou žádným díkem, jakmile nemají žádný duševní obsah!
-Nezní to jako jásavý zpěv, když ústa člověka tvoří v blaženém cítění prostá slova: Díky, tisíceré díky?
+Nezní to snad jako jásavý zpěv, jakmile se z lidských úst v blaženém cítění formují prostá slova: Díky! Tisíceré díky!
-A je to více, ve skutečnosti mnohem více, neboť takový dík z pohnuté duše je současně modlitbou! Díkem Bohu!
+A to je víc, ve skutečnosti mnohem víc; neboť takový dík z pohnuté duše je současně modlitbou! Díkem Bohu!
-Ve všech takových případech stoupají city slov bezpodmínečně vzhůru a zvratným působením snáší se po nich požehnání na toho člověka, nebo na ty lidi, kteří tyto city vyvolali, tedy na ta místa, jimž platí slova opravdového díku, na něž byla namířena.
+Ve všech takových případech stoupají city slov bezpodmínečně vzhůru a vzájemně působíc snáší se po nich požehnání na toho člověka nebo na ty, kteří toto cítění vyvolali, tedy na místo, jemuž slova opravdového díku platila, na něž byla nasměrována.
-V tom spočívá spravedlivé vyrovnání, které se splňuje požehnáním, jež se formuje a musí býti také pozemsky viditelné.
+V tom spočívá spravedlivé vyrovnání, které se naplňuje s požehnáním, jež se také formuje a musí se projevit pozemsky viditelně.
-Avšak … ne všude může požehnání viditelně rozkvétati, neboť tento děj je podmíněn následujícím: Cokoliv učinil ten, jemuž platí slova takových pravých díků, //musí být učiněno z lásky// a s úmyslem //připraviti druhému radost!// Ať již to byl dar, nebo nějaký čin, nebo také skutečně dobře míněná rada dobrým slovem.
+Avšak … ne všude může požehnání viditelně rozkvétat; neboť tento děj vyžaduje jedno: Lhostejno, co učinil ten, jemuž slova takových opravdových díku platila, //musí to vykonat s láskou,// a se záměrem, //způsobit tomu druhému radost!// Ať už to byl dar nebo nějaké jednání, nebo také jen skutečně dobře míněná rada v dobrém slově.
-Nebyla-li dárcem splněna tato podmínka, pak nenajde vystupující dík ve zvratném působení půdu, v níž by seslané požehnání mohlo zakotviti. Tak se //nemůže// ve všech těchto případech dostavit spravedlivé požehnání, protože ten, kdo je měl obdržeti, není přijetí schopen!
+Není-li u dárce splněna tato podmínka, tak nenalezne požehnání vzájemného působení snášející se po vzhůru vystupujícím díku žádnou půdu, v níž by mohlo zakotvit, a tak //nemůže// ve všech těchto případech spravedlivé požehnání přesto nastat, protože ten, kdo je měl obdržet, není schopen je přijmout nebo převzít!
-Je v tom taková spravedlnost, jaké pozemský člověk nezná. Nesou ji v sobě jen živé, samočinně působící zákony stvoření, jež jsou tak nepohnutelné a neovlivnitelné.
+V tom spočívá taková spravedlnost, kterou pozemský člověk nezná, kterou v sobě nesou jen živoucí a samočinně působící zákony stvoření, které jsou v tom neposunutelné a neovlivnitelné.
-Tak například člověk, činící něco z vypočítavosti, aby si získal buď slávu nebo snad příjemnou pověst, nemůže dostati pravého požehnání za své dobré činy, protože není v něm zákonitě //podmíněné// půdy pro jeho přijetí. Může nanejvýš skliditi přechodné, mrtvé a proto jen pomíjející pozemské výhody. Nikdy nedostane se mu skutečné Boží odměny, jakou může přijmouti takový člověk, který stojí a žije ve stvoření ve smyslu Boží vůle.
+Tak například člověk, který koná něco s vypočítavostí, aby si opatřil buď slávu nebo dobrou pověst, nebude moci obdržet opravdové požehnání za své dobré skutky, protože v sobě nenese zákonitě //podmíněnou// půdu k jeho přijetí. Může nanejvýš obdržet dočasné, mrtvé, a proto jen pomíjející //pozemské// výhody, nikdy však opravdovou Boží odměnu, kterou může přijmout jen ten člověk, který sám stojí a žije ve smyslu Boží vůle ve stvoření.
-Kdyby člověk daroval chudým miliony, anebo je obětoval pro vědu, jak se to často stává a neměl v sobě skutečné lásky, která by ho hnala, aby pomohl utlačeným duším, nebude za to pro něj žádné Boží odměny. //Nemůže býti,// protože takový člověk není schopen ji přijmouti!
+I kdyby také člověk daroval miliony chudým nebo, jak se tak mnohdy stává, obětoval je pro vědu, a neměl při tom jako pohnutku skutečnou lásku, duševní touhu pomáhat, nebude pro něj za to žádné Boží odměny, poněvadž //nemůže// pro něj nastat, protože takový člověk není schopen ji přijmout, obdržet ji!
-Požehnání snáší se již zcela zákonitě jako následek mnohých pravých díků z kruhu příjemců nad ním. Sneslo se nad něj. Ale takový člověk nemůže ho být z vlastní viny účasten, protože neposkytuje možnost přijetí.
+Požehnání stojí nad ním již zcela zákonitě jako následek mnohých pravých díků z kruhu příjemců, snáší se na něj, avšak takový člověk nemůže ho být vlastní vinou účasten, protože v sobě neposkytuje půdu k přijetí.
-Pravý dík v každém případě vyvolává požehnání. Avšak stupeň jeho působení řídí se zákonitě druhem duševního zaujetí toho, komu se má dostati ve zvratném působení požehnání.
+Odměna přichází při opravdovém díku v každém případě. Stupeň účinku řídí se však opět zákonitým způsobem duševního postoje toho, pro kterého požehnání ve vzájemném působení přišlo.
-Je tedy sám vinen, nemůže-li se toto požehnání pro něj zformovati, poněvadž sám nemá schopnosti, aby je směl //podle předpisů prazákona stvoření// přijmouti; chybí mu k tomu potřebná vroucnost duše.
+Ten, kdo je má přijmout, je tedy sám vinen, pokud se takové požehnání pro něj nemůže zformovat, protože v sobě také nemá schopnost moci je přijmout podle určení prazákonů stvoření, poněvadž mu k tomu schází opravdové duševní teplo.
-Zneužívání krásných slov díků není však provozováno jen jednou stranou, to jest těmi, kteří přijímají, ale i těmi, kteří dávají, protože zmátli a znetvořili pojem díku.
+Zneužívání krásných slov díků není však provozováno jen z jedné strany, nejen od přijímajících, nýbrž pojem díku je také zcela posunut a zkomolen od dávajících.
-Není mezi lidmi málo těch, kteří zdánlivě činí mnoho dobrého a prokazují pomoc, jen aby sklidili za to dík.
+Mezi lidmi není málo těch, kteří zdánlivě konají mnoho dobrého a poskytují pomoc, jen aby pro sebe sklidili dík.
-Jejich dávání je chladná vypočítavost. Působí tu jen chytrost rozumu. Jsou mezi nimi někteří, jejichž pomoc vychází okamžitě z pocitu, později však stále přidržují tento děj někdejšímu příjemci před očima a očekávají od něho dík po celý život!
+V nich je při dávání chladná vypočítavost. Působí tu jen chytrost rozumu. Mezi nimi jsou také někteří, již poskytnou pomoc snad z momentálního pocitu, avšak později tento čin někdejšímu příjemci neustále připomínají a očekávají od něj dík po celý život!
-Lidé tohoto druhu jsou horší než nejničemnější //lichváři.// Nestydí se očekávati //celoživotní zotročení// od těch, jimž jedenkrát poskytli pomoc.
+Lidé tohoto druhu jsou ještě horší než nejničemnější lichváři. Nezaleknou se očekávat //celoživotní zotročení// od těch, kteří od nich jednou obdrželi nějakou pomoc.
-Tím zničili nejen cenu někdejší pomoci před sebou a pro sebe, ale poutají se a kladou na sebe nezměrnou vinu. Jsou to pohrdání hodní tvorové, kteří si nezaslouží ani hodiny dýchání v tomto stvoření. Jsou nehodni požívati těch milostí, které jim Tvůrce každým okamžikem znovu poskytuje. To jsou ti nejnevěrnější služebníci, kteří musí být Sami sebou zavrženi.
+Tím nejen před sebou samými i pro sebe zmařili hodnotu někdejší pomoci, nýbrž se připoutávají a nakládají na sebe strašlivou vinu. Jsou to opovrženíhodní tvorové, kteří nejsou hodni, aby dýchali ještě i jedinou hodinu v tomto stvoření, požívali jeho milostí, které jim Stvořitel nově poskytuje dokonce v každém okamžiku. Jsou to ti nejnevěrnější sluhové, kteří musí být skrze sebe sama zavrženi.
-Ale právě tito dovolávají se nejvíce pozemské morálky a jsou také podporováni pozemskými moralisty, kteří krásně znějícími slovy stále se snaží rozšiřovati stejně falešné názory o povinnosti vděčnosti. Tím pěstují něco, co podle prazákona stvoření patří k největší nemorálnosti a co jako takové musí být příště na zemi naprosto vyřazeno.
+Avšak právě takoví dovolávají se pozemsky morálky a jsou také podporováni pozemskými moralisty, kteří se neustále snaží podporovat stejně falešné názory o povinnosti být vděčný se vznešeně znějícími slovy a tím pěstují něco, co podle prazákonů stvoření patří k největší nemorálnosti a v budoucnu i na zemi bude muset být jako takové vyloučeno.
-Teprve pak bude v duších správná pohotovost k pomoci ve skutečné bídě, ať již duševní nebo také pozemské. Ve slovech díku bude rovněž obsažen i pravý cit vděčnosti a stane se tak vyrovnáním v Bohem chtěné harmonii stvoření, v níž každá jednostrannost musí být vyloučena, jako rušící a matoucí a tedy brzdící a škodlivá.
+Pak bude v duších vyvolána pravá ochota pomáhat ve skutečné duševní i pozemské nouzi. Stejně tak bude spočívat také pravé cítění díku v děkovných slovech a tím poskytovat vyrovnání v Bohem chtěné harmonii stvoření, v níž musí zůstat vyloučena každá jednostrannost, jako rušivá a matoucí, tedy škodlivě brzdící.
-Tak mnozí chválí vděčnost jako ctnost, jiní však jako čestnou povinnost! Z neporozumění a z jednostrannosti projevují se a jsou lehkomyslně rozšiřovány názory, které jsou sto, aby mnohým lidem přinesly těžké utrpení.
+Tak mnozí nyní chválí vděčnost jako ctnost, jiní jako čestnou povinnost! Jednostranně a v nepochopení vyslovují se a lehkomyslně rozšiřují názory, které byly již schopny přinést mnohým lidem těžké utrpení.
-Proto má býti člověku už jednou jasno, //co// vlastně vděčnost je, co vyvolává a jak působí.
+Proto má si člověk nyní ujasnit to, //co// vlastně vděčnost je, co vyvolává, jak působí.
-Pak se mnohé změní a padnou všechny otrocké řetězy vzniklé z falešných projevů vděčnosti. Lidstvo bude od nich konečně osvobozeno. Vy ani netušíte, kolik utrpení se položilo na toto pozemské lidstvo v důsledku zmrzačení a vnucování falešných pojmů čisté vděčnosti. Je to jako rubáš lidské důstojnosti a ušlechtilého radostného pomáhání. Nesčetné rodiny jsou tím zamořeny a dodávají po tisíciletí žalující oběti.
+Pak se tím změní tak mnohé a padnou všechna otrocká pouta, která povstala skrze falešné názory na vděčnost. Lidstvo bude od nich konečně osvobozeno. Vy netušíte, jaké neštěstí se na toto pozemské lidstvo položilo tímto zkomolením a vnuceným falešným pojmem čisté vděčnosti, což je totéž jako rubáš pro lidskou důstojnost a ušlechtilé, radostné chtění pomáhat! Nesčetné rodiny jsou zamořeny zejména tím a vydávají žalující oběti, již po tisíciletí.
-Pryč s tímto falešným bludem, který každé ušlechtilé jednání, tak samozřejmé pro lidskou důstojnost, vědomě a chtěně strhává dolů do bláta!
+Pryč s tímto falešným bludem, který každé ušlechtilé jednání, které je pro lidskou důstojnost samozřejmé, se snaží vědomě a chtěně strhávat hluboko do bláta!
-Vděčnost //není ctnost!// Nechce a nesmí být počítána mezi ctnosti. Každá ctnost je od Boha a proto neohraničitelná.
+Vděčnost není //žádná ctnost!// Nesmí, nechce být počítána mezi ctnosti. Neboť každá ctnost je od Boha, a proto je neohraničená.
-Zrovna tak nesmí být pravá vděčnost označena jako povinnost! Neboť pak nemůže vyvinout v sobě tolik života, tu vroucnost, kterou potřebuje, aby ve zpětném působení přinesla ve stvoření Boží požehnání.
+Právě tak nesmí být pravá vděčnost označována jako povinnost! Neboť pak není schopna rozvinout v sobě //takový// život, onu vřelost, kterou potřebuje, aby získala ve vzájemném působení Boží požehnání ze stvoření!
-Vděčnost je úzce spojena s radostí! Je výrazem nejčistší radosti. Tam, kde není radost důvodem, kde radostné vzkypění není příčinou díku, tam se //falešně// užívá vděčnosti a provozuje se její zneužívání!
+Vděčnost je úzce spojena s radostí! Ona sama je výrazem nejčistší radosti. Kde tedy radost není základem, kde radostné vzedmutí není příčinou k vděčnosti, tam je projev vděčnosti //falešně// použit, tam dochází ke zneužití!
-V takových případech není nikdy schopna vyvinouti takovou sílu, jakou vyvine pravá vděčnost samočinně svým druhem, podle zákonů stvoření, podle vůle Boží. Požehnání se pak nedostaví. Na jeho místo přijde zmatek.
+V takových případech také není nikdy schopna spustit //ty// páky, které spouští pravá vděčnost samočinným způsobem podle zákonů tohoto stvoření, podle vůle Boží. Požehnání se potom nedostaví. Místo něj musí přijít zmatek.
-Takové zneužívání najdete //dnes// všude tam, kde lidé mluví o vděčnosti a díku.
+Takové zneužití však lze nalézt téměř všude tam, kde //dnes// lidé mluví o vděčnosti, o díku.
-Skutečně procítěný dík je Bohem chtěná //hodnota k vyrovnání,// která tomu, jemuž přísluší dík, zprostředkuje protihodnotu v zákoně nutného vyrovnání v tomto stvoření, toho stvoření, které může být udržováno a podporováno jen harmonií, tkvící ve splnění všech prazákonů stvoření.
+Skutečně procítěný dík je Bohem chtěná //hodnota vyrovnání,// která tomu, jemuž dík náleží, poskytuje protihodnotu v zákoně nutného vyrovnání v tomto stvoření, které může být udržováno a podporováno jen harmonií, která spočívá ve splnění všech prazákonů stvoření.
-Falešným použitím, chybným pojetím vnesli jste do všech běžících nitek zákonů jen zápletky. Proto je vám také tak těžké dosažení opravdového štěstí a míru. Ve většině případů jste svými slovy pokrytci. Jak můžete očekávat, že vám z toho vykvete pravda a štěstí? Musíte přece skliditi vždycky jen to, co zaséváte.
+Vy lidé však vnášíte zmatek do všech běžících vláken zákona. Skrze své falešné použití, mylné pochopení. Proto je vám také těžké dosáhnout opravdového štěstí, míru. Se svými slovy jste ve většině případů pokrytci. Jak můžete pak očekávat, že vám z toho vykvete pravda a štěstí? Musíte přece vždy sklízet to, co zaséváte.
-I všechno to, co zaséváte svými slovy a způsobem, jakým tato slova dáváte! Jak se sami stavíte k těmto svým slovům!
+Také všechno to, co zaséváte se svými slovy a skrze svůj způsob, jakým slova dáváte! Jak se vy sami k těmto slovům stavíte.
-Nic jiného vám z toho nemůže vzniknout, toho musíte být pamětlivi při //všem// co mluvíte!
+Nic jiného z toho nemůže povstat, čehož musíte zůstat pamětlivi při //všem,// co promlouváte!
-Zamyslete se každý večer sami nad sebou a snažte se poznati obsah slov, jež jste během dne vyměnili se svými spolubližními. Zhrozíte se nad jejich prázdnotou! Nad bezobsažností mnoha hodin jen jednoho jediného dne! Učiňte zkoušku, buďte bezohlední k sobě. S hrůzou
+Zamyslete se jen sami každý večer nade vším, snažte se poznat hodnotu slov, která jste si ve svém styku s vašimi bližními v průběhu dne vyměnili, a budete zděšeni z jejich prázdnoty! Již z bezobsažnosti mnoha hodin jen jediného dne! Učiňte zkoušku, aniž byste si to pro sebe přikrášlovali. S hrůzou musíte vidět, co z toho také pro vás musí povstat z vám přece skrze mé Poselství známé dílny stvoření se samočinnými účinky všeho toho, co tu z vás vychází v cítění, myšlení, mluvení a v konání!
-uvidíte, co vám z toho musí vzejít z dílny stvoření, známé vám již z Poselství, se samočinným působením všeho toho, co z vás vychází v cítění, myšlení, řeči a konání!
+Zkoumejte se s vážností a poctivě si to přiznejte. V mnoha věcech se od této hodiny změníte.
-Zkoušejte se sami a opravdově a poctivě si to přiznejte. Od této hodiny se změníte v mnoha věcech.
+V pozemském životě se proto nemáte stát skoupými na slovo, abyste šli správnou cestou. Avšak máte se vyvarovat povrchnosti v mluvení, jakož i neupřímnosti, která stojí za hlavní částí všech hovorů těchto pozemských lidí.
-Abyste šli správnou cestou, nemusíte snad být proto v pozemském životě skoupí na slova. Máte se však uvarovat povrchních řečí, tak jako neupřímnosti, která tvoří podstatnou část všech řečí těchto pozemských lidí.
+Neboť tak, jak to činíte s vyjadřováním díku, tak jednáte při všech vašich hovorech, a přitom si vysoko ceníte sami v sobě, jako vážné, posvátné a plné významu, ony okamžiky, kdy s vašimi slovy dáváte současně i své cítění!
-Neboť právě tak, jak to činíte s vyjadřováním díku, tak to činíte při všech svých řečech a při tom si vysoko ceníte ony okamžiky jako vážné, posvátné a významuplné, kdy s vašimi slovy jde současně i cit!
+A přece se to děje jen zřídka, avšak tak by to mělo být //trvale!// Tak mnozí lidé se domnívají být chytrými a moudrými, dokonce duchovně vyspělými, když umí své cítění a skutečné chtění skrýt za svá slova a bližním navzdory horlivým rozhovorům nikdy neukázat pravou tvář.
-Stává se to však velmi zřídka, ale má to tak býti //vždy!// Tak mnozí lidé se domnívají, že jsou moudří a chytří, ano i duchovně vysoko vyvinutí, jestliže dovedou ukrýti své cítění a své skutečné chtění za svá slova a neukázat vzdor horlivým rozmluvám svým spolubližním pravý obličej.
+Tento způsob se nazývá diplomatický, jako uklidňující výraz pro zvláštní směs obratnosti v přelstění, pokrytectví a falši, vždy číhající žádostivost po dosažení triumfálních předností na účet odkrytých slabostí druhých.
-Tomuto způsobu říká se diplomatický. Je to uklidňující výraz pro zvláštní směs obratnosti v šizení, pokrytectví a falši. Neustálá číhavá touha po dosažení triumfujících předností na útraty odkrytých slabostí jiných.
+V zákoně stvoření však není vůbec žádný rozdíl, jestliže to všechno člověk podniká pro sebe osobně nebo jen ve prospěch státu. Jednání je při tom jednáním, které vyvolává všechny účinky těchto zákonů.
-V zákoně stvoření není ale rozdílu, činí-li tak člověk osobně sám pro sebe, nebo v zájmu státu. Jednání jest při tom jednáním, které uvolňuje všechno působení těchto zákonů.
+Kdo zná zákony a jejich působení, ten nepotřebuje být napřed prorokem, aby cílevědomě rozpoznal konec všeho toho, co v sobě skrývá osud jednotlivých národů a pozemského lidstva; neboť celé lidstvo již není schopno něco na tom posunout nebo zkřivit!
-Kdo zná zákony a jejich působení, nemusí být prorokem, aby cílevědomě poznal konec všeho toho, co skrývají v sobě osudy jednotlivých národů a pozemského lidstva, neboť všechno lidstvo není schopno něco na tom změniti nebo odsunouti!
+Mohlo by se jen skrze //včasné// odlišné jednání v poznání a poctivé uposlechnutí zákonů ještě pokusit mnohé oslabit, aby si tím ulehčilo mnohý žal. Avšak k tomu je nyní již příliš pozdě! Neboť všechny účinky jeho dosavadního jednání se již valí.
-Mohlo se pokusiti //včasným// obrácením v poznání a poctivým sledováním zákonů zeslabiti mnohé, a tím si ulehčiti mnohou těžkost. Ale k tomu je nyní již příliš pozdě! Neboť všechny důsledky jejich dosavadního konání jsou již v pohybu.
+Všechna tíže přitom však slouží vpravdě jen k požehnání. Je to milost! Přináší očistu tam, kde je faleš, která vyžaduje jako poslední následek zánik, ať už ve státě nebo v rodině, v národě samotném nebo ve styku s jinými; neboť stojíme ve velikém konečném zúčtování, které vládne nad násilím lidských mocenských prostředků. Nic se nemůže z toho vyřadit nebo se před tím ukrýt.
-Všechna tíže slouží při tom podle pravdy jenom k požehnání. Je to milost! Přináší očistu tam, kde jest něco nesprávného a co nyní vyžaduje jako poslední důsledek zhroucení, ať je to ve státě nebo v rodině, uvnitř národa nebo ve styku s jiným. Stojíme ve velikém konečném zúčtování, které vládne nad mocí lidských mocenských prostředků. Nikdo se nemůže z toho vyřadit nebo se před tím ukrýt.
+To mluví již jen Boží zákony, které s nadlidskou přesností a neochvějností samočinně působí ve všem, co se doposud přihodilo; neboť je to nová síla, která do nich pronikla z vůle Boží, která nyní nechá uzavřít kolem lidí železné zdi, chráníc je, nebo je také ničíc, vždy podle druhu, jakým se lidé sami k nim postaví.
-Nyní mluví jedině zákony Boží, které s nadlidskou přesností a neomylností samočinně se projevují ve všem, co se dosud dělo, neboť je pronikla nová síla z vůle Boží, která jimi obklopí lidstvo jako kovovou zdí, chráníc je, ale také ničíc, podle toho, jak se lidé k ní postaví.
+Také v budoucnosti zůstanou jako zdi po dlouhou dobu, budou ještě se stejnou silou stát kolem všeho, aby nemohl ještě jednou nastat takový zmatek, jaký se děl doposud. Lidé tím budou brzy přinuceni pohybovat se jen v Bohem chtěných formách, ke své vlastní spáse, ke své záchraně, pokud je ještě možná, až potom sami vědomě opět půjdou pravými cestami, které jsou podle vůle Boží.
-I v budoucnosti zůstanou po dlouhý čas podobny zdem, aby všechno mohlo zůstati ve stejné síle a aby znovu nevznikly takové zmatky, jak se to dělo až dosud. Lidé budou tím brzy donuceni pohybovati se v Bohem chtěných formách ke své vlastní spáse, ke své záchraně, pokud je ještě možná, až sami opět vědomě půjdou po správných cestách, které jsou podle vůle Boží.
+Dívejte se proto kolem sebe, lidé, učte se zachvívat se ve svých slovech, abyste nic nepromeškali!
-Lidé, dívejte se proto kolem sebe. Učte se zachvívati ve svých slovech, abyste nic nezanedbali.