Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 14. Bílý rytíř. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:bily_rytir to cs:doznivani:hlas:bily_rytir Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 15. Nutné vyrovnání. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:nutne_vyrovnani to cs:doznivani:plamen:dil_i:nutne_vyrovnani Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Bílý rytíř. ======
+====== Nutné vyrovnání. ======
-Jako nejpřednější z lidí, kteří prošli vývojem, jest ve službě svatého Grálu bílý rytíř. Jeho plášť nese symbol jeho činnosti, kterou vykonává věrně, jako vznešenou úlohu. Jsou to váhy s bdělým okem.
+Zde na zemi má být konečně k blahu lidstva a v //pravém// smyslu přísně splněn také Bohem chtěný prazákon stvoření, zákon vyrovnání, který doposud zůstal nejen nepovšimnut, nýbrž byl v samolibém zaslepení považován dokonce za nekřesťanský a neušlechtilý.
-Bdí nad tím, aby v novém království Božím zde na zemi, byl konečně přísně plněn Bohem určený prazákon stvoření ku blahu lidstva. Dosud na to nikdo nedbal, ba v zaslepení označovalo se to dokonce za nekřesťanské a neušlechtilé.
+Lidstvo s jen pozemskými představami snažilo se v tom zase jednou zlepšovat dokonalost vůle svého Stvořitele a našlo pro tuto domýšlivost také brzy třpytící se pláštík. Byl nazván //soustrastí!// Soustrast, která nemá nic do činění s milosrdenstvím Samaritána, kterému kdysi Ježíš Kristus učil v podobenství.
-Lidstvo se svými pozemskými pojmy snažilo se tu opět zlepšovat dokonalost vůle svého Stvořitele a nalezlo v této osobivosti k tomu brzy příjemný pláštík. Říká se mu //soustrast!// Soustrast, která nemá nic společného s milosrdenstvím Samaritána, jak to kdysi Ježíš Kristus v podobenství učil.
+//Milosrdenství je velikost ducha, soustrast je farizejství!//
-//Milosrdenství jest velikost ducha// -- //soustrast jest farizejství!//
+Soustrast byla vytvořena rozumem jako znetvořený obraz milosrdenství. Člověk, který ji poskytuje, se chce zalíbit, být obdivován nebo je při tom veden chytrostí.
-Soustrast byla vytvořena rozumem, jako karikatura milosrdenství. V soustrasti se člověk sám sobě líbí, obdivuje sám sebe, když ji prokazuje nebo dává se vésti chytrostí!
+Avšak přijímající //požaduje// nebo //očekává// ji v mnoha případech jako samozřejmost, z pohodlnosti a závisti, která se může vystupňovat až k nenávisti.
-Ten, kdo soustrast přijímá, vyžaduje ji nebo očekává v mnoha případech jen ze samozřejmosti, z pohodlnosti a závisti, která se může stupňovat až k nenávisti.
+Avšak to všechno je proti neúprosnému Božímu zákonu, podle kterého jen v //dávání// smí nastat přijímání! Musí v tom být věčné vyrovnání, které jedině vytváří pohyb, tím udržuje zdravost a svěžest a podmiňuje tak pokrok v neustálém vývoji a přináší vzestup i plnou harmonii v pravém smyslu! Jen tam, kde se dávání a přijímání udržuje zcela přesně v rovnováze, nastává také mír a štěstí! Takový je Boží zákon, který udržuje a podporuje celé stvoření.
-To vše jest proti železnému zákonu Božímu, podle něhož jen v //dávání// smí býti přijímáno! Zde musí být věčné vyrovnávání, které jedině jest schopno vytvářeti pohyb, nutný pro zdravý a svěží pokrok v trvalém vývoji. Jen toto věčné vyrovnávání v pravém smyslu přináší pak vzestup a dokonalou harmonii! Jen tam, kde se dávání a braní udržuje přesně v rovnováze, může býti mír a také štěstí! Takový jest zákon Boží, který udržuje a podporuje celé stvoření. Každý nesouzvuk, vzniklý následkem změny tohoto zákona, musí přinésti zlenivění nutného pohybu, umdlení, stav klidu a pak úpadek pro všechno, co jest v tomto stvoření. Proto ta nespokojenost, nemoc a smrt! Z toho vzniká pak závist, nenávist, loupež a vražda a všechna zla, která se dnes jeví a jež se budou stupňovat až ku zhroucení všech nadějí a každé snahy.
+Každý nesoulad v tom vlivem změny tohoto zákona musí přinést zlenivění nutného pohybu, ochabnutí, úpadek, zastavení všeho, co je v tomto stvoření. A tím nesvár, nemoc a smrt! Tím opět povstává závist, nenávist, loupež, vražda a všechno zlo, které se dnes ukazuje a bude narůstat až k zhroucení jakékoliv naděje, jakéhokoliv snažení.
-Podle vůle Boží musí v tom býti neúprosně vytvořena změna. //Jedině dávání jest podmínkou braní!// Kdo není ochoten dávat, nesmí také brát. To znamená, že také nic nesmí mu býti darováno! Ani ne slovo, poněvadž to má býti získáno! Jinak je to nezdravé a nemůže nikdy přinésti požehnání i když se to pozemsky tak nejeví, protože je to proti Božímu prazákonu stvoření!
+V tom musí podle vůle Boží nastat neúprosná změna! //Jedině dávání podmiňuje přijímání!// Kdo není ochoten dávat, nesmí také přijímat, to znamená, nemá mu být také nic darováno! Slovo také ne, to chce být //získáno!// Jinak je to nezdravé a nemůže to nikdy přinést štěstí, i když se to chce pozemsky tak jevit; neboť je to proti Božímu prazákonu stvoření!
-V prvním okamžiku zdá se vám to přísné a tvrdé. Avšak právě to je ta největší pomoc, které se může dostati lidskému duchu. Právě to ho nutí k //oné// hybnosti, kterou jako každý tvor ve stvoření bezpodmínečně potřebuje. Jedině hybností vyvíjí se zákonitým způsobem a povzbuzuje a posiluje také okolí. Místo toho pěstoval však dosud na mnohých místech jen lenost, která ochromuje ducha.
+V prvním okamžiku se vám to zdá přísné a tvrdé. Avšak to je právě //ta// největší pomoc, kterou lidský duch může dostat, protože ho to nutí k //oné// čilosti, která je od něj jako od jakéhokoliv jiného tvora ve stvoření požadována. Jedině čilostí vyvíjí se zákonitým způsobem, podporuje také okolí a zesiluje. Avšak místo toho pěstoval doposud na tak mnohých místech jen lenost, která ochromuje ducha.
-V budoucnosti nesmí proto býti dáváno již nic, kde nebude také vždy za to dána protihodnota, i kdyby to byla jen čistá radost! Jedině v tom spočívá probuzení všech lidských duchů zde na zemi, kteří ke svému ozdravění a zesílení nutně potřebují správného pohybu právě tak, jako jejich hrubohmotná těla a jako //vše// ve stvoření! Bez trvalého pohybu v tvořivém tlaku Boží síly není žádného pravého pokroku, žádné radosti ze vzestupu a žádného požehnaného kladu všeho bytí!
+V budoucnosti tedy již více nesmí být dáváno nic, není-li za to poskytnuta protihodnota, ať již i jen ve skutečně čisté radosti! Jedině v tom spočívá probuzení všech lidských duchů zde na zemi, kteří potřebují správný pohyb k uzdravení a zesílení jako hrubohmotné tělo a jako //všechno// ve stvoření! Bez neustálého pohybu v tvořivém tlaku Boží síly není žádného opravdového pokroku, žádného radostného vzestupu a žádného požehnání přinášejícího přitakání veškerému bytí!
-„Člověče, vždyť stvoření leží před tebou rozprostřeno v celé své kráse! Hýbej se však v něm sám a získej, co z něho chceš mít!“
+„Stvoření leží rozprostřeno v celé své kráse před tebou, člověče, avšak //hýbej se v něm také sám// a získej z něj to, co mít chceš!“
-Tak hučí to mocně jako výstraha ze Světla, jako zákon pohybu při vysokém tlaku. A tento tlak bude teď v soudu zesílen. Kdo není úplně ochoten přeměniti tento tlak užitečně k požehnání pro sebe a pro druhé v neúnavné činnosti, kdo nechce jíti s tímto silným tlakem, ten bude jím zkrušen a rozemlet jako překážka a neupotřebitelný rušitel míru!
+Tak hučí mocné napomenutí ze Světla jako hybný zákon ve vysokém tlaku. A tento tlak je nyní v soudu zesílen. Kdo není zcela ochoten jej užitečně použít pro sebe a pro jiné k požehnání v neúnavné činnosti, kdo nechce jít s tímto silným tlakem, bude jím zlomen, rozdrcen jako překážka a jako nepoužitelný rušitel míru!
-Tento zákon neutuchající nutnosti pohybu stojí v tomto světě již od počátku. Člověk ve své ješitnosti ho však zkroutil v soustrast, aby //on// mohl se dáti obdivovat jako dárce, a tak následkem povinnosti díku vytvořil z člověka zneuctěného otroka.
+Tento zákon neustálé nutnosti pohybu stojí v tomto světě již od počátku. Avšak člověk dovedl ho ve své ješitnosti až k soustrasti, aby se //on// jako dávající nechal obdivovat, jakož si i vytvářel otroky nehodné lidství skrze povinnost díku.
-Ve stoupající lenosti byli tím mnozí ochromeni a stali se duchovními mrzáky, kteří dovedou již jen závidět všem a všechno, co druzí získali a pak vše jen nenávidět. Člověče, pohybuj se konečně sám v duchu a na zemi, abys získal, co potřebuješ a co chceš míti! Každé ulehčení v tomto směru jest pro tebe jedem! Činí tě malátným a ochromeným, vede k pohodlnosti a nezdravým přáním a na konec k tělesné chorobě a duchovnímu rozkladu!
+Mnozí ve stoupající lenosti tímto ochromeni stali se duchovními mrzáky, kteří již jen mohou nenávidět a závidět všem, kteří si něco získali. Pohybuj se konečně sám v duchu i na zemi, člověče, abys //získal,// co potřebuješ a co chceš mít. Každá úleva v tom je pro tebe jedem! Učiní tě malátným a ochromeným, vede k pohodlnosti s nezdravými přáními a nakonec k tělesné nemoci a duchovnímu rozkladu!
-Podle vůle Boží stane se pohyb ve vyrovnávání mezi dáváním a braním neúprosným zákonem budoucnosti! //To platí pro všechna životní postavení!//
+Pohyb ve vyrovnání mezi dáváním a přijímáním stane se podle vůle Boží neúprosným přikázáním budoucnosti! //To platí pro všechna životní postavení!//
-Jest povinností bílého rytíře, aby na to dbal a provedl tento zákon ve službě svatého Grálu s bezvyjímečnou přísností, aby tak vynutil ozdravění ochotných lidských duchů a tím celého stvoření! Proto bude nazýván královským kupcem. Není to míněno v pozemském smyslu, nýbrž ve vznešeném smyslu duchovním, poněvadž svou činností má vynutit rovnováhu a vyrovnání //v celém lidstvu.//
+Není žádného vyrovnání v tom, když majetným bude nějakým nařízením nebo zákonem vzato, aby tím bylo dáno jiným! To je příliš jednostranné a nezdravé, chybí v tom //život,// protože se to nezachvívá v zákoně stvoření. Vedení státu nesmí nikdy brzdit soukromé vlastnictví, nýbrž ho má podporovat a //chránit.// Nemá si také v nesnázích pomáhat tím, že sáhne násilím do kapsy svých občanů, aby nakládalo s cizím majetkem, jen aby si samo sobě usnadnilo práci. K hlavnímu účelu státu přece v první řadě patří poskytnutí záruky ke svobodnému a nerušenému vlastnictví jeho občanů.
-To přivede lidského ducha opět do silnějšího pohybu, právě tak, jako jsou zvířata donucována k tomuto pohybu nutností sebeobrany. Jinak by již dávno upadla ve vývoji a šla zpět. Bílý rytíř jest povolaným operatérem, který ostrými řezy v nakaženém těle nynější doby přispěje k záchraně. Kdyby chtěl soustrastně chorobnou část nějak šetřiti, otevřel by tím chorobnému jedu cestu, aby mohl stoupat do oněch částí, které mohou ozdravět v ranách soudu a očisty. Proto ku blahu lidstva platí pro něho v jeho službě jen neúchylná a neochvějná věcnost, která s chladným klidem a nesoustrastnou jistotou vyřízne všechny nespokojené a protivníky tohoto zákona Božího, jako pařeniště chorob, které přinášejí zkázu.
+V nouzi si musí hledat pomoc //ze sebe,// se svými //možnostmi.// Vedení státu a občan státu nesmí být nikdy sloučeni v jedno, protože to jsou dvě oddělené věci, ve kterých má každý zůstat sám v sobě zdravý, avšak které musí stát neustále vedle sebe v plné harmonii, vzájemně se podporujíce.
-Bílý rytíř jest tedy určen jako strážce bezpodmínečné rovnováhy mezi dáváním a braním, a tím jako bdící a nutící udržovatel nutného pohybu, který v tom spočívá. Tento pohyb zůstává ve všech druzích stvoření, od čistě duchovního až do hrubohmotnosti, mystériem krevního tepu a oběhu pro bytí a smrt podle věčného prazákona stvoření.
+Tak jako žena a muž musí být ve zcela zdravém manželství nebo jakým je v domácnosti stvoření působení všeho bytostného a duchovního!
+Občané státu mají uvnitř domácností pečovat způsobem svého života o mír, blaho a rozkvět a vedení státu to má provádět řízením navenek k rozvoji vnitřního rozkvětu a udržování míru prostřednictvím styku s jinými státy a národy.
+Každá část se ve své činnosti musí pro sebe plně rozvíjet, potom se také nebudou vzájemně brzdit, nýbrž podporovat.
+Pokud vedení státu rozvíjí své schopnosti převážně jen navenek a při tom //skutečně něco dovede,// tedy je také k tomu způsobilé, pak z toho vzejde mír //v// zemi zcela samočinně.
+Avšak k tomu je nutné, aby v lidech proběhla //přeměna v duchu.// Tak, jako tomu bylo doposud a ještě je i nyní, nebude moci být nikdy provedeno zdravé vyrovnání, které se zachvívá v prazákonech stvoření, v čemž jedině spočívá blahobyt a mír; neboť celé lidstvo až na několik málo výjimek stojí proti těmto nezkřivitelným zákonům ještě nevědomě, čímž tyto zákony nemohou působit //pro// ně, nýbrž celé stvoření se postavilo //proti// němu. Avšak lidstvo je při tom //slabší// a nevyhnutelně podléhající část, dokud se nakonec nepoddá, protože se poddat musí. Do té doby však zůstává skutečný prospěch vyloučen.
+Nelze ovšem potom očekávat vůbec nic jiného, než že ve vyrovnání musí být pro každé dávání také naplněna protihodnota v nějaké formě. Nikdo nesmí považovat za samozřejmé, že ten či onen jeho bližní pro něj z pouhé ochoty něco vykoná, aniž by za to dal alespoň i jen dobré slovo. Takové slovo, které má pro druhé také //hodnotu!// Ne snad takové, které znamená jen formalitu.
+Vytvořte //v tom// pořádek, lidé, a vytvoříte si tím nejprve zdravý základ, který ponese zdravou výstavbu.
+Rovněž takzvané čestné úřady jsou od zlého. S několika málo výjimkami jsou jen záminkou a mostem pro nízkou ctižádost, pro panovačnost a pro veškeré úsilí, které se chce //uplatnit// a být nápadné. Ne, to není nic pravého a není to také chtěno pro pozemský společenský život, protože to v sobě nechává povstat a podporuje jen nezdravé. Avšak jen kvůli několika málo výjimkám nesmí být tak mnohé návnady zla přímo živeny.
+Také při tom mají být základem Boží zákony, nezměnitelně, aniž by se to kvůli přáním lidstva a kvůli jeho ješitnosti nebo slabosti napřed pokřivilo, jak se to doposud vždy dělo.
+V //tomto// způsobu pomoci, který se na zemi doposud volil, není láska; neboť láska se snaží činit jen //to,// co je druhým //skutečnou// pomocí.
+Nechte vanout //svěží,// drsný a jasný vítr, aby odvál dusno a změkčilost, a nehleďte na to, když se tak mnohý nezdravě zhýčkaný na začátku při tom tuze nachladí.