Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 58. A když se lidstvo zeptá … | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:a_kdyz_se_lidstvo_zepta to cs:doznivani:hlas:a_kdyz_se_lidstvo_zepta Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 56. A když se lidstvo zeptá … | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:a_kdyz_se_lidstvo_zepta to cs:doznivani:plamen:dil_i:a_kdyz_se_lidstvo_zepta Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
 ====== A když se lidstvo zeptá … ======
-Jest velmi podivné toto pozemské lidstvo. Leží jako těžkopádná, nehybná a líná masa ve stvoření. //Lidstvo,// které mělo být nejčilejší, nejpohyblivější, nejkrásnější a nejsvětlejší, kdyby správně využilo schopností, jež mu byly milostivě ponechány.
+Je to podivné s tímto pozemským lidstvem. Jako těžkopádná, líná, hnijící masa leží ve stvoření. //Lidstvo,// které v něm mělo nejživěji, nejpohyblivěji, nejkrásněji a nejsvětleji tkát, kdyby správně využilo schopnosti, které mu byly milostivě přenechány.
-Zatím však zatěžuje vše jako olovo. Je temné, kalné, vždy připraveno nenávistně se vrhnout a otravovat vše, co se chce pozvednout nad jeho průměr. Světlu nepřátelské lidstvo číhá kolem cest, aby mohlo pošpinit všechno, co nechce jít jím vybudovanými cestami, vedoucími do propasti, do věčné zkázy.
+Avšak jako olovo všechno zatěžuje, temné, kalné, kdykoliv připraveno jedovatě, rozkladně a závistiplně působit na //to,// co se chce povznést nad jeho průměrný druh. Světlu nepřátelsky číhá, aby pošpinilo všechno to, co nechce jít jím samým vybudovanou cestou, která vede do hlubin, do věčné zkázy.
-Lidé stojí //stranou// od Pána, poněvadž chtěli být sami pány na zemi! A přesto berou nyní jméno Boží do svých úst mnohem víc než jindy, aby ho používali ke svým vlastním záměrům, nesouce je před sebou jako štít, aby tím dokazovali své čisté chtění.
+Lidé stojí //stranou// od Pána, protože oni sami se chtěli stát pány na zemi! A přestože nyní berou jméno Boha do svých úst více než dříve, aby ho využili pro své vlastní účely, nesouce ho před sebou jako štít, aby ukazovali čisté chtění.
-Jejich nitro však nemá s takto ukazovaným štítem nic společného, neboť jejich duše jsou naplněny //nedůvěrou// ze strachu, že by jim mohl někdo upírat to, čeho se sami domáhají: pozemskou moc a pozemský vliv.
+Avšak jejich nitro nemá s takto ukazovaným štítem co do činění; neboť jejich duše jsou naplněny //nedůvěrou,// ze strachu, že by jim někdo mohl upřít to, čeho se oni sami domáhají: Pozemskou moc a pozemský vliv. A tato nedůvěra kalí //každé// čisté chtění, strhává dolů, činí nespravedlivým, fanatickým a umocňuje samotné //zneužití// svatosti jména „Bůh“! Po tom se lidé neptají! Vůbec nikdy se neptají po tom, co jim může přinést skutečný užitek a po čem se ptát //mají,// nýbrž jen po tom, co leží ve směru //jejich// myšlení. Protože však nitro veškerého lidstva je dnes naplněno jedině //nedůvěrou,// tak musí být v každé otázce //také// skryta //nedůvěra// jako následek stavu duše, která je zkřivena a zkažena až do nejhlubšího základu.
-A tato nedůvěra kalí //každé// čisté chtění, snižuje, páše bezpráví, fanatizuje a zvyšuje samo //zneužívání// svatého jména „Bůh!“
+Co si člověk myslí o bližních, čerpá //ze sebe// a předpokládá to u //sebe sama.// Skutečně //dobrý// člověk bude chtít u druhých nalézt vždy nejprve //dobro,// zatímco špatný člověk u svých bližních jako zcela samozřejmé je schopen předpokládat jen //špatné,// především v //těch// věcech, kterým on sám ještě nemůže rozumět.
-A na to se nikdo nezeptá! Lidé se vůbec neptají na něco, co by jim opravdu prospělo a nač by se ptát //měli//. Tážou se vždy jen po tom, co se jim hodí do //jejich// myšlení! Protože nitro celého lidstva jest dnes naplněno jenom //nedůvěrou,// tu musí i v každé otázce ležeti skryta //nedůvěra// jako následek stavu duše, která jest zkřivena a zkažena až do samého základu.
+Špatný člověk bude všechno to, čemu ještě nerozumí, u jiných chápat jako špatné chtění, protože podle svého druhu přece neočekává vůbec nic jiného.
-Co si člověk myslí o spolubližním, to //čerpá ze sebe// a předpokládá totéž //u sebe!// Opravdu //dobrý// člověk bude prvně hledati u jiného vždy jen //dobro,// kdežto špatný člověk může samozřejmě o svých spolubližních předpokládati jen //špatné,// zvláště v takových věcech, kterým sám dosud nemůže rozumět.
+U dobrého člověka je tomu však //naopak.// Bude na všechno nahlížet nejprve podle //svého// druhu, který je //dobrý.//
-Špatný člověk bude všechno, čemu ještě nerozumí, chápati u jiných jako špatnost, protože to sám podle sebe nemůže vůbec jinak očekávat.
+Špatný člověk nemůže nikdy uvěřit v dobré chtění, nemůže je položit za základ žádného činu, protože toho sám není schopen. Nezištné jednání odsune do říše pohádek, nebo jej dokonce označí za lež, protože jemu samotnému je cizí a nepochopitelné.
-U dobrého člověka jest tomu právě //naopak//. Dívá se na vše nejprve podle //svého// způsobu, který jest //dobrý//.
+Pouze ten, kdo je //dobrý,// může v ně věřit, protože on sám je schopen jednat podobně.
-Špatný člověk nevěří v dobré chtění, nemůže je vzíti za základ, poněvadž toho není sám schopen. Nezištný skutek zahrne do říše pohádek, nebo jej bude mít za lež, poněvadž jest mu cizí a nepochopitelný.
+Tak je úsudek člověka o jeho bližních vždy jen //zrcadlovým obrazem jeho vlastní povahy,// kterou tím zcela zřetelně přivádí k vyjádření.
-Jen //dobrý// může tomu věřit, poněvadž on sám jest schopen jednat podobně.
+Lidé, kteří o svých bližních mluví a šíří špatnosti, //musí být sami v sobě špatní,// jinak by něco takového nedělali! Je to //zákon// stvoření, který se zachvívá ve //stejném druhu.// Tím ve všemoudrosti donutil váš Stvořitel také každého člověka otevřeně nést před sebou zrcadlo, ve kterém klidný pozorovatel zcela zřetelně poznává jeho vlastní vnitřní život. Tohoto zákona v jeho veliké jednoduchosti účinku jakožto pomoci ze Světla nebylo ještě dosti dbáno, protože si člověk nikdy nedal námahu vypátrat důslednost Božích zákonů ve stvoření.
-A tak je úsudek člověka o jeho spolubližních vždy jen v zrcadle odraženým obrazem jeho vlastních způsobů, které tím zcela jasně ukazuje.
+Usiluje vždy jen o to, aby se na pozemské cestě rychle pozemsky dostal kupředu v získávání pozemských statků pro takzvané příjemné věci pozemského bytí, které však ve skutečnosti přináší jen zpovrchnění a tím duchovní úpadek, protože svádějí k línému pohodlí, nikdy však nepřinášejí vzestup.
-Lidé, kteří o svých spolubližních špatně mluví a rozšiřují špatnosti, //musí být sami v sobě špatní,// jinak by nemohli dělat něco podobného! To jest //zákon// stvoření, zachvívající se ve //stejnorodosti//. Tím také donutila všemoudrost vašeho Stvořitele každého člověka veřejně nésti před sebou zrcadlo, ve kterém klidný pozorovatel zřetelně poznává jeho vlastní vnitřní život. Tohoto zákona v jeho veliké jednoduchosti působení, vycházejícího ze Světla jako pomoc, nebylo dostatečně dbáno, protože člověk se dosud nikdy nenamáhal odůvodniti důslednost Božích zákonů ve stvoření.
+Člověk při tom spěchá milostivě mu poskytnutou dobou, nehledě napravo ani nalevo, jen aby dosáhl //pozemských cílů.// Tím nenaučí se ničeho ze stvoření, které ho obklopuje, ve kterém smí žít a také má podle toho působit.
-Člověk na své pozemské cestě usiluje vždy jen o to, aby rychle nabyl pozemských statků pro tak zvané zpříjemnění pozemského života, jež však ve skutečnosti přináší jen povrchnost a tím duchovní úpadek. Svádí jen k líné pohodlnosti a nepřináší nikdy vzestup.
+Jinak by již dávno poznal také tento zákon, který mu vždy bližního zřetelně ukazuje takovým, jakým tento //skutečně// je. A takovéto pomáhající poznání přivedlo by ho dále na pozemské cestě než jeho spěch, ušetřilo by ho mnohého utrpení a mnohého zklamání a na zemi by to tím muselo být také jiné než dnes!
-Při tom se člověk štve, nedbaje doby, milostivě mu povolené, nehledě vpravo ani vlevo, jen aby dosáhl //pozemského cíle//. Proto se nenaučí ničemu ze stvoření, jež ho obklopuje a ve kterém smí žíti a přiměřeně působit.
+Naučte se konečně znát Boží zákony ve stvoření, lidé, a bude vám pomoženo!
-Jinak by byl dávno poznal tento zákon, který mu vždycky zřetelně ukazuje bližního tak, jakým //opravdu// jest. A takovéto pomáhající poznatky přinesly by mu na jeho pozemské cestě mnohem více, než jeho chvat, ušetřily by mu mnoho bolestí a zklamání a tím by všechno na zemi muselo vypadat jinak než dnes!
+Avšak k tomu byste se museli //namáhat// a vzdát se požadujícího chtění, kterému jste navykli v působení vaší Bohu nepřátelské domýšlivosti! Potom by dnes nevládla mezi všemi lidmi //nedůvěra// a její bič by nesvištěl nad vámi! Nedůvěra je však jen ovocem duchovní lenosti. Pokud by byl váš //duch// jen //čilým,// tak, jak to Boží vůle od vás požaduje, a pokud byste na místo vašeho ducha nepostavili pozemsky vázaný rozum, který smí zůstat jen nástrojem vašeho ducha, tak by si nedůvěra nemohla na zemi získat místo, které dnes zaujímá.
-Lidé, poznávejte konečně Boží zákony ve stvoření a bude vám pomoženo!
+Nedůvěra je nyní //nejhorším// ovocem falešného chtění a falešných cest tohoto lidstva. Nedůvěra sviští bičem jako //poslední// následek vašeho luciferského trabantství! Nedůvěra dnes hnízdí všude, kamkoliv se podíváte, nejen ve státech a v církvích, v obchodě nebo společenském styku, nýbrž dokonce i v nejvnitřnějším rodinném životě, v posvátném krbu manželství.
-Ale museli byste se //namáhat// a vzdáti se požadování, jemuž jste si přivykli působením své Bohu nepřátelské domýšlivosti! Pak by nevládla //nedůvěra// mezi všemi lidmi jako dnes a její biče by nesvištěly nad vámi! Nedůvěra však jest jen ovoce duchovní lenosti. Kdyby byl váš duch hybný tak, jak to Boží vůle od vás požaduje, a kdybyste na místo ducha nepostavili k zemi připoutaný rozum, jenž smí zůstati jen nástrojem vašeho ducha, nikdy by si nedůvěra nemohla získat na zemi takového místa, které dnes zaujímá. --
+Kde také jsou jen //dva// pospolu: Nedůvěra nad vámi sviští bičem! Vyrostla z vás, rozrostla se kolem vás i nad vámi s odpornou žádostivostí, zatnula své drápy hluboko do vašich duší a žene vás ještě k tomu, abyste se vzájemně rozsápali!
-Nedůvěra jest nyní nejhorším plodem falešného chtění a falešných cest tohoto lidstva. Nedůvěra sviští karabáčem jako poslední důsledek vašeho luciferského trabantství. Nedůvěra hnízdí všude, kamkoliv se podíváte. Nejenom ve státech a církvích, v obchodě nebo v provozu, nýbrž i v nejvnitřnějším rodinném kruhu, u svatého krbu manželství.
+A bude to také tato nedůvěra, která jako ten nejhorší vámi samými vytvořený mor mnohé z tohoto lidstva, ano, největší část z něj, ve svém pádu spolustrhne do hrůzy rozkladu, do věčné smrti!
-I tam, kde jsou jen //dva// pospolu. Nenávist syčí mezi vámi! Vyrostla z vás, s odpornou chtivostí množí se kolem vás a zmocňuje se vás. Hluboce zarývá své drápy do vašich duší a žene vás k tomu, abyste se navzájem rozervali!
+Blesk Světla smrtelně ji zasáhne, avšak ve smrtelné křeči vás nepustí a miliony jejích drápů drží pevně. Sevře se ještě úporněji ve smrtelném ustrnutí a duše jí obalené se již více nemohou vyprostit, ledaže by ony //samy// v zoufalství vyvinuly ještě jednou velké úsilí, aby se za tisícerých bolestí ještě na poslední chvíli vytrhly a osvobodily se. Toto vytržení se však vyžaduje nesmírné vypětí vůle a přinese vašim duším hluboké rány!
-A bude to také tato nedůvěra, která jako nejstrašnější, vámi samými způsobené soužení mnohé z lidí, ba jejich větší část, strhne svým pádem do hrůzy rozkladu, do věčné smrti!
+Nemnozí z tohoto lidstva budou ještě schopni sebrat takovouto sílu a ostatní budou mít obavy z těžkých ran, z bolestí, které odtržení s sebou nese.
-Blesk Světla smrtelně ji zasáhne, ale ve smrtelném zápase vás nepustí a miliony jejich drápů drží pevně. Ve smrtelné křeči zatnou se ještě hlouběji, aby duše, jimi zasažené, nemohly se již vyprostit. Leda, že by //samy// v zoufalství ještě jedenkrát rozvinuly velikou sílu, aby se v tisícerých bolestech v posledním okamžiku vytrhly a osvobodily. Toto vytrhnutí vyžaduje však neslýchaného vypětí vůle a způsobí vašim duším hluboké rány!
+A tak propadnou se v líné nečinnosti, klesnou do bezedných hlubin, do věčné noci, kde je však čekají muka //tisíceronásobnější,// než by byly bolesti, které by jim přineslo dobrovolné odtržení. — Pak je však příliš pozdě s konečnou platností! Poskytli této nedůvěře volnost na křižovatce, před kterou je Boží milost ještě //jednou// postavila.
-Nemnozí z tohoto lidstva budou ještě schopni vyvinout tuto sílu a ostatní se budou strachovati těžkých ran a bolestí, podmiňujících odtržení.
+//Lenost jejich ducha// přivedla nyní lidstvo ke konečnému pádu skrze jejich poslední odporné, člověka nedůstojné, Světlu nepřátelské ovoce: Nedůvěru!
-A tak utonou v líné nečinnosti, klesnou do bezedna, do věčné noci, kde je očekávají //tisíckrát větší// strasti, než by byly bolesti, způsobené dobrovolným odtržením. -- Pak je nakonec přece pozdě! Na křižovatce, před kterou je milost Boží ještě //jedenkrát// postavila, hověli této nedůvěře.
+V tom spočívá soud: //Oni sami// již více nemohou přijmout poslední milost Boží! A všichni //duchovně líní// lidé, kteří jakožto nepoužitelní propadli soudu, budou se ptát:
-//Lenost jejich ducha// přivedla nyní lidstvo ke konečnému pádu odporným, lidstva nedůstojným a Světlu nepřátelským plodem: nedůvěrou!
+„Jak může Abdrushin – Imanuel //dokázat,// že je Syn Člověka?“
-V tom jest zákon: //oni sami// nejsou již schopni přijmout poslední milost Boží! A všichni //duchovně líní// lidé, kteří propadli soudu jako neschopní, budou se ptát:
+Avšak takto nebo podobně se budou tázat jen //líní// duchem, ti, kteří se nebudou chtít namáhat kvůli své spáse. Ovládá je přece //nedůvěra!// Jsou jí beznadějně zotročeni. //Sami// hledat ve //Slově// s vážnou hybností ducha, nejen rozumu, to již více nedokáží. K tomu jsou již ve svém duchu příliš znaveni. Duchovně línému však Slovo života, živoucí Slovo, //které také k možnosti přijetí požaduje život,// podle neodsunutelného Božího zákona nemůže nic dát a nedá! Neboť kdo v něm vážně nehledá hodnoty, ten v něm nenajde nic. //Kdo však hledá, ten nalezne!//
-„Jak může Abdrushin -- Imanuel dokázat, že jest Synem Člověka?“ Jen duchovně //líní// se budou takto nebo podobně tázat, ti, kteří se sami nechtějí namáhat pro svou spásu. Vládne jimi přece nedůvěra! Jsou jí zotročeni bez naděje na záchranu. Nedokážou již ani bádati //ve Slově// s opravdovou hybností ducha, ne jen rozumu. K tomu je již jejich duch příliš mdlý. Duchovně línému však Slovo života, živoucí Slovo, //vyžadující k přijetí také život// podle neochvějných zákonů Božích, nemůže nic dát a nedá! Neboť ten, kdo opravdově v něm nehledá hodnoty, ten v něm nic nenalezne. //Kdo však hledá, nalezne!//
+Poselství obsahuje a dává //vše.// Ono je pro lidského ducha nevyčerpatelné. Nejprostší člověk, jakož i nejvýznamnější vědec v něm může nalézt to, co hledá. Neexistuje ve stvoření ničeho, co by nenalezl a nepoznal v tomto Poselství, jakmile je v sobě schopen přijmout hodnoty.
-Poselství obsahuje a dává //vše//. Lidskému duchu je nevyčerpatelné. Nejprostší člověk, tak jako nejvýznamnější učenec, může v něm nalézti to, co hledá. Není ničeho ve stvoření, co by nenalezl a nepoznal v Poselství, jakmile je schopen přijmout jeho hodnotu.
+Dokonce i největší dosavadní lidské vědění může se tím ještě rozšířit, aniž někdy narazí na hranici. Lidský duch musí nyní nejprve v něm skutečně hledat, v pokoře a připraven k vděčnému přijetí. Domýšlivost však uzavírá duchu, který se chce donutit k hledání, cestu k jakékoliv možnosti přijímání.
-I to nejvyšší dosavadní lidské vědění může se ještě rozšířiti, aniž by narazilo na hranice. Lidský duch musí nejprve v něm opravdově a pokorně hledat, připraven k vděčnému přijetí. Domýšlivost přece zavírá duchu, který se chce donutiti k hledání, cestu jakékoliv možnosti přijetí. --
+Avšak již není daleka doba, kdy budou zcela netušené poklady ze Slova Poselství jásavě zprostředkovány naslouchajícímu lidstvu skrze lidské duchy //všech// tříd. A ono vám dá vždy něco nového pro každou oblast //skutečného// vědění, pro duši i tělo, také pro vaše myšlení a jednání zde na této zemi.
-A přece doba není již tak vzdálena, kdy netušené poklady ze slov Poselství budou jásavě zprostředkovány lidskými duchy //všech// tříd naslouchajícímu lidstvu. A dají vám vždy něco nového, pro každou oblast //skutečného// vědění, pro duši i tělo a také pro vaše myšlení a konání zde na této zemi.
+Avšak do té doby se musí líní v duchu oddělit od těch, co se hýbou, budou odděleni skrze sebe sama, aby příště již nemohli zdržovat nebo mást to, co je podle vůle Boží.
-Do té doby se však musí líní duchem odděliti od čilých, budou odděleni sami sebou, aby budoucně nemohli zdržovat nebo másti to, co je podle vůle Boží.
+Kdo vážně a bez domýšlivosti čte Slovo mého Poselství, kdo v něm tedy skutečně hledá, ten nalézá v něm také pro sebe každého poznání a více se již neptá: „Jak chce Imanuel dokázat, že je Synem Člověka!“ —
-Kdo četl opravdově a bez domýšlivosti Slovo mého Poselství, kdo jest tedy pravdivě hledajícím, ten v něm nalezne také každý poznatek pro sebe sama a neptá se víc: „Jak chce Imanuel dokázat, že jest Synem Člověka!“ --
+Je to vůle Boží, aby se lidský duch //probudil// ze spánku a lenosti, kterou si on sám vnutil a která ho vedla stranou od Světla, která ho nechala spadnout do temnot.
-Je to vůle Boží, že se lidský duch //probudí// ze spánku a lenosti, kterou si sám vnutil a jež ho zaváděla od Světla a nechala ho padnout do temnot.
+Je to jen vina //lidstva// samotného! Pokud by se lehkomyslně nevzdálilo ze spojení se Světlem, neoddělilo se ve svévolném trvání na svém a domýšlivostí směšného chtění vědět vše lépe, tak by nikdo neměl potíže v poznání toho, který je poslán ze Světla.
-Jest to jedině vina //lidstva!// Kdyby se bylo lehkověrně nevzdálilo od spojení se Světlem, neodloučilo se ve svévolném setrvávání a domýšlivosti směšného chtění rozuměti všemu lépe, neměl by nikdo potíže v poznání toho, který jest seslán Světlem.
+Takto však doposud zůstalo v zarmucující historii vývoje celého pozemského lidstva opět jen několik těch, kteří Vyslance Světla skutečně poznali a tím také uznali.
-Ale takto jsou to opět jen nemnozí ze zakaleného vývojového děje veškerého pozemského lidstva, kteří skutečně poznali Vyslance Světla a tím ho také i uznali.
+//Chybou lidstva!// Avšak ne Světla. A toto stejné lidstvo chce nyní od Světla požadovat, aby kvůli jeho chybám změnilo pravěčné zákony, aby ještě setrvávajíc zapleteno ve //svých// chybách mohlo pohodlně poznat toho, kdo je Vyslancem Světla, a nepotřebovalo se teprve o to namáhat!
-To je chyba lidstva a nikoliv Světla! A toto lidstvo požaduje nyní od Světla, aby kvůli //jeho// chybám změnilo pravěčné zákony, aby mohlo, jsouc zapleteno v chybách, pohodlně poznávati, kdo jest Vyslancem Světla a nemuselo se o to teprve namáhat!
+Jakou //troufalost// vůči Bohu v sobě skrývá tato otázka, toho si již v lenosti svého ducha nejsou vědomi.
-Jakou //osobivost// skrývá tato otázka vůči Bohu, toho si nejsou již v lenosti svého ducha vůbec vědomi.
+Nechte je jen dál kráčet cestou, která je vede do zkázy. Nechtěli tomu jinak. Odvraťte se od takovýchto tazatelů a myslete na to:
-Jen je nechte jíti dále cestou, vedoucí je do záhuby! Nechtějí jinak! Odvraťte se od takto se tázajících a vzpomeňte si:
+//Tak// přistoupili také k Ježíši, když ho již přibili na kříž, a požadovali od něj: „Jsi-li Syn Boží, tak si pomoz sám a sestup z kříže!“
-//Tak// přistoupili kdysi také k Ježíši, když už ho přibili na kříž, požadujíce od něho: „Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám a sestup s kříže!“
+Měl jim //tím// tedy ještě jednou dokázat, že je Synem Božím. Jiní lidé by však potom žádali stále znovu jiné důkazy, aby mohli uvěřit v jeho poslání nebo aby o něm byli přesvědčeni. Přání by se pak tisíceronásobně stupňovala, a nakonec by se navzdory tomu nikdo nevzchopil skutečně tomu uvěřit.
-Měl jim tedy ještě jedenkrát dokázat, že jest Synem Božím. Avšak jiní lidé by požadovali vždy znovu a znovu nové důkazy, aby mohli uvěřit v jeho poslání, nebo býti o něm přesvědčeni. Přání by se pak byla tisíceronásobně stupňovala a nakonec přese všechno by se byl nikdo nevzchopil skutečně tomu uvěřit.
+Znáte přece lidi dostatečně, abyste to také sami věděli.
-Znáte přece dostatečně lidi, abyste to sami také věděli. Na //slova,// která Ježíš vyslovil a jimž učil, chtěli mysleti až ve druhé řadě. Teprve pak se chtěli namáhat, když by se jim bylo před tím dostalo jiných důkazů. Aby se //sám// namáhal, k tomu se odhodlává člověk až //naposledy//. Odkládá to, aby to nikdy neudělal, poněvadž dobrovolně se to u něho nikdy nestane.
+Na //slova,// která Ježíš pronášel a učil, chtěli myslet až v //druhé// řadě a chtěli se snažit namáhat teprve pak, když napřed ještě obdrželi jiné důkazy. Aby se //sám// namáhal, k tomu se chce člověk rozhodnout vždy až //naposled.// Odkládá to, aby to nikdy neudělal, protože nakonec k tomu u něj dobrovolně nikdy nedojde.
-//V tom// spočívá slabost, jež mu nyní přináší smrt! Neboť na //tomto// bodě nastupuje nyní soud.
+//V tom// spočívá jeho nyní smrt mu přinášející slabost! Neboť v //tomto// bodě nastává nyní soud.
-Pravím vám: Živé Slovo, Poselství, které jsem přinesl, //jest// takový důkaz, že nemůže být pro lidské duchy ničeho lepšího, přesvědčivějšího!
+Pravím vám: Živoucí Slovo, Poselství, které jsem přinesl, //je// takový důkaz, že nemůže být vůbec dán pro lidské duchy lepší nebo přesvědčivější!
-A kdo v opravdovém hledání jedenkrát pozná Slovo, ten jest také bez jakékoliv pomoci dokonale přesvědčen! //Jenom// to jej může také zachránit, pomoci mu, aby mohl usilovati vzhůru do Božích světlých zahrad věčného života radostným tvořením podle vůle Boží.
+A kdo Slovo ve vážném hledání jednou pozná, ten je také bez další jiné pomoci dokonale přesvědčen! //Jedině to// může ho však také zachránit, pomoci mu, aby mohl usilovat vzhůru do světlých Božích zahrad poskytnutého věčného života radostného tvoření podle vůle Boží.
-Nic jiného! Jen ten, kdo pozná //Slovo// a učiní ho skutečně svým vlastnictvím, tedy podle něj také skutečně //žije,// ten bude zachráněn od věčné smrti. Ale takový člověk se také neptá po jiných důkazech. //V prožití// mého Slova, jež mu v tom přináší důkaz, jest mu všechno samozřejmé!
+Nic jiného! Jen ten, kdo //Slovo// pozná a skutečně si ho osvojí, tedy podle něj také skutečně //žije,// ten bude zachráněn od věčné smrti. Takový se však také neptá po jiných důkazech. Všechno se to pro něj stalo samozřejmostí v //prožití// mého Slova, které mu v tom poskytlo důkaz!
-//Člověk// musí tedy o to usilovat se vší opravdovostí a pokorou, bez domýšlivosti a bez zaujatosti. Nesplní-li to, nemůže mu Slovo ničeho dát. Zůstane mu uzavřeno, zatím co pro každého daleko předstihuje největší očekávání a vylévá bohatství opravdového míru, přináší opravdové vědění a obšťastňuje!
+//Člověk// se tedy proto musí snažit, s veškerou vážností a v pokoře, bez domýšlivosti, bez předpojatosti. Nesplní-li to, nemůže mu Slovo dát nic. Zůstane mu uzavřeno, zatímco pro každého daleko předstihuje největší očekávání a rozlévá bohatství, které přináší opravdový mír, opravdové vědění a činí šťastným!
-Lidé to //prožijí,// ač se tomu nyní vysmívají. Jejich duše se těžkými otřesy uvolní a budou připraveny toužebně chtít přijímat. //Pak// také poznají bohatství mého Poselství, na němž nebude změněno ani slova, nýbrž jest a zůstane tak, jak bylo mnou dáno. Ale lidé se změní ve zcela krátkém čase, poněvadž jejich duše jsou teď ještě příliš strnulé svévolí zkřiveného rozumu.
+Lidé to //prožijí,// i když se tomu nyní posmívají. Jejich duše mají být v těžkých otřesech uvolněny a tím připraveny k toužebnému chtění přijímat. //Pak// již poznají bohatství mého Poselství, na němž nebude změněno žádné slovo, nýbrž je a zůstane takovým, jakým je nyní ode mne dáno. //Lidé// se však změní ve zcela krátké době, protože jejich duše jsou nyní ještě příliš strnulé ve vlastním chtění zkřiveného rozumu.
-Bláhoví lidé, jak jste se domnívali být tak jistí a tak velcí! Pravím vám ještě jedenkrát: nikoliv //vy// smíte požadovati od všemohoucího Boha, nýbrž //On// požaduje zase jednou //od vás,// protože jeho shovívavost je nyní u konce!
+Pošetilí lidé, když se ještě domnívají být si tak jistými a tak velikými! Pravím ještě jednou: Nikoliv //vy// smíte požadovat od všemohoucího Boha, nýbrž //ON// požaduje nyní jednou //od vás,// protože Jeho shovívavost je nyní u konce!
-On požaduje //od vás důkaz,// že jste schopnosti, jež svěřil vašemu duchu, správně použili podle jeho všesvaté vůle! Že jste byli čilí duchem a poznali jste //v jeho Slově toho,// jehož On vám nyní poslal!
+On požaduje //důkaz od vás,// že jste schopnosti, které poskytl vašemu duchu, správně použili podle Jeho všesvaté vůle! Že jste čilí v duchu a jste schopni //v Jeho Slově// poznat //toho,// kterého vám nyní posílá!
-Nedokážete-li to, pak jste nehodni jeho přízně, nepoužili jste svých schopností, jež vám přenechal ke spolupůsobení ve stvoření důstojného člověka. Zahrabali a promarnili jste svoje lidství a budete proto jako nepotřební vymazáni ze stvoření z jeho knihy milosti: směti se stát vědomými sebe a života!
+Nedovedete-li to, tak jste nehodni Jeho přízně, nevyužili jste své schopnosti, které vám přenechal ke člověku důstojnému spolupůsobení ve stvoření, zmařili a zasypali jste své lidství a budete proto jako neupotřebitelní ve stvoření vymazáni z Jeho knihy milosti smět se stát vědomým sebe sama a života!
-Lidé, jděte do sebe! Probuďte se duchovně! Musíte se brzy změnit vlastním prožitím, každý jednotlivec, poněvadž všemohoucí ruka Boží spočívá nad vámi všemi a jeho svatý hněv se nyní vylévá ke spáse těch, kdož se dosud úplně nevzdali temnotám a mohou se ještě probudit.
+Jděte do sebe, lidé! Probuďte se duchovně! Budete se //muset// velmi brzy skrze vlastní prožití změnit, každý jednotlivě, protože všemohoucností naplněná ruka Boží již nade vším spočívá a Jeho svatý hněv se nyní vylévá ke spáse těch, kteří se ještě zcela neoddali temnotám a mohou ještě dojít k probuzení.
-Pozemští lidé, využijte nyní každé hodiny! V Božím hněvu bude jako poslední dokonale rozbita nedůstojná nedůvěra, poslední ošklivý plod falešného chtění těchto lidí, která se nyní morově rozšířila po celé zemi. Země bude od ní opět osvobozena!
+Využijte nyní každou hodinu, vy pozemští lidé! V Božím hněvu bude také zcela rozbita nedůstojná nedůvěra jako poslední špatné ovoce falešného chtění těchto lidí, které se podobno moru již rozšířilo po celé zemi. Ta bude opět od ní osvobozena!
-Napřed ale přijde srážka!
+Napřed však přijde náraz:
-Jako kdysi u Ježíše lidstvo opětně požaduje domýšlivě: Dokaž, že ty jsi Syn Člověka! Lidstvo to chce požadovat podle vlastních, pozemských, sebou vytvořených omezených pojmů.
+Lidstvo opět domýšlivě požaduje jako již kdysi u Ježíše: Dokaž, že ty jsi Synem Člověka! Lidstvo to chce požadovat podle vlastních, pozemských, jím samým vytvořených pojmů.
-Bůh však ve svatém hněvu požaduje nyní: Lidstvo, dal jsem ti kdysi schopnost poznati všechno, co přichází z mého Světla! Nuže, poznej mého Syna, nebo budeš jako lidství nehodné a Světlu nepřátelské odsouzeno a zavrženo! --
+Bůh však nyní ve svatém hněvu požaduje: Lidstvo, dal jsem ti kdysi schopnost také vždy poznat všechno přicházející z mého Světla! Nyní poznej mého Syna, nebo budiž odsouzeno a zavrženo jako lidsky nedůstojné a Světlu nepřátelské! —
-Co to znamená, prožijete vy sami a velmi brzy! A bude-li se lidstvo ptát podle //svého// způsobu, pak mu //Bůh// dá tentokrát odpověď //svým// všemohoucím způsobem!
+Co z toho vyplývá, sami prožijete, brzy! A jestliže se lidstvo ptá //svým// způsobem, pak mu //Bůh// tentokrát dá odpověď //svým// všemohoucím způsobem!
-A všechna směšná domýšlivost těchto pozemských lidí zhroutí se jako hromádka prachu. --
+A všechna směšná domýšlivost těchto pozemských lidí zhroutí se v sobě jako hromádka prachu. —
-Děkujte Pánu, jestliže vám pomáhá svými ranami, které ve zvratném působení musí i na vás dopadnouti. Modlete se a buďte připraveni v hodině nejvyšší lidské bídy zvěstovat //to// Slovo, které já jsem vám dal!
+Děkujte Pánu, když vám pomáhá ve svých úderech, které vzájemně působíce musí také na vás dopadnout. Modlete se a buďte připraveni v hodině nejvyšší nouze lidstva zvěstovat Slovo, které jsem vám já dal!