Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- Poselství doznívá - 1931-1936 - Hlas - 1997 » 28. 30. prosinec 1932. | 2022/03/05 22:37 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:poselstvi_dozniva_hlas:30_prosinec_1932 to cs:doznivani:hlas:30_prosinec_1932 Marek Ištvánek
+++ 1934-1936 - Plamen - 2015 » Díl I » 28. Nový zákon. | 2022/03/05 22:41 | current
– ↷ Page moved from cs:doznivani:1934:plamen:novy_zakon to cs:doznivani:plamen:dil_i:novy_zakon Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== 30. prosinec 1932. ======
+====== Nový zákon. ======
-Dávám vám dnes nový zákon! Nový zákon, v němž je zahrnuto všechno staré a z něhož musí vycházet výstavba nového člověka, aby i jeho //díla// byla nová, jak je zaslíbeno.
+Dávám vám nový zákon! Nový zákon, který v sobě nese všechno staré, z nějž nyní musí vyjít výstavba nového člověka, aby také jeho //díla// byla nová, jak je zaslíbeno.
-Vychází z přikázání, které jsem vám již dal a které musí všichni stoupenci Grálu učinit základem svého putování stvořením, aby i zde na zemi zůstali prosti karmy. Aby nenavazovali nitek, které by ducha poutaly a strhovaly do hrubé hmotnosti.
+Vychází z přikázání, které jsem vám již dal, které si všichni stoupenci Grálu musí učinit základem putování stvořením, aby také na zemi zůstali prosti karmy a nenavazovali vlákna, která je zdržují a ducha poutají do hrubé hmotnosti.
-Řekl jsem vám: „Na své přání smíte proputovati všechna stvoření, abyste se tím stali sebe vědomými. Nemáte však způsobiti bolest ostatním, chcete-li splnit //své// žádosti.“
+Řekl jsem vám: „Smíte na své přání proputovat stvoření, abyste se stali sebevědomými, avšak nesmíte při tom způsobit jiným žádné utrpení, abyste si splnili //vlastní// žádost.“
-Není ničeho ve stvoření, čeho byste nesměli užívati v tom smyslu, jak vám to stvoření podává, to jest k tomu účelu, k němuž se to vyvinulo. Vy však neznáte vlastní účel tak mnohých věcí a tak chybujete přeháněním, které vám místo užitku musí škodit. Tak se vaše touha po ochutnávání, poznání a užívání stupňuje až k //náklonnosti,// která vás spoutá, zotročí rychle vaši svobodnou vůli, takže se sami stáváte //služebníky// tam, kde máte být pány!
+Není ničeho ve stvoření, čeho byste nesměli požívat ve smyslu, v jakém vám to stvoření dává, to znamená ke stejnému účelu, k jakému je to vyvinuto. Avšak vy neznáte vlastní účel tak mnohých věcí a děláte chybu mnohým přeháněním, které musí přinést škodu místo užitku. Tím vaše chtění ochutnávat, učit se poznávat a požívat narůstá až ke //sklonům,// které vás nakonec udržují v obručích, rychle zotročují svobodné chtění, takže se sami stáváte //otroky// místo pány!
-Nenechte se zotročiti užíváním. Beřte jen to, čeho je třeba v tomto pozemském životě k udržení a rozvinutí vám svěřených statků. Přemírou brzdíte každý vývoj, lhostejno zda těla nebo duše. Přemírou rušíte stejně tak, jako nedostatkem a zanedbáváním. Porušujete tak veliké, Bohem chtěné bytí! Všechno to, co vaše dobrá vůle chce přinésti k vyrovnání a napravení těchto chyb, je jen příštipkářstvím. Příštipky upozorňují na to, že bylo spravováno, jsou nehezké a nemohou tak působit jako čisté, nespravované dílo.
+Nenechte se nikdy ujařmit v požívání, nýbrž berte jen to, co je v pozemském životě nutné k udržování svěřeným vám statkům a jejich rozvoji. Přemírou bráníte každému vývoji, lhostejno, zda se při tom jedná o tělo nebo o duši. Přemírou brzdíte stejně jako se zanedbáváním nebo nedostatkem. Narušujete veliký, Bohem chtěný vývoj! Všechno, co chcete v nejlepším chtění vůči těmto chybám namítnout, abyste je vyrovnali a napravili, je jen záplatováním, jakousi opravou místa, které působí nehezky a nikdy nemůže vypadat tak jako jednolité, neopravované dílo.
-Nemá proto práce povolaných ve službách Svatého Grálu pozůstávat v opravování starých dosavadních chyb tohoto lidstva. Ne, všechno jejich jednání, myšlení a cítění //musí// vést již od základů //k nové výstavbě!//
+Proto se také nemá práce povolaných ve službě Svatého Grálu zabývat spravováním starých dosavadních chyb tohoto lidstva, nýbrž celé jejich konání a myšlení se musí v cítění řídit //na to,// od základu zcela //nově stavět!//
-Jen ponechte, ať se všechno staré klidně zřítí. Podle vůle Boží nemá být nic zlepšováno a měněno, nýbrž všechno musí //nově vzniknout!//
+Nechte staré klidně se zřítit, protože podle Boží vůle nemá být nic starého zlepšováno a měněno, nýbrž všechno musí //nově povstat!//
-Ve splnění zaslíbení: „Všechno má býti nové“ není významu přeformování, nýbrž //znovu// formování //po// zhroucení se všeho toho, co lidský duch zkřivil a otrávil. A protože není ničeho, čeho by byl člověk ve své domýšlivosti neohmatal a neotrávil, musí se //všechno// zřítit a //pak// znovu vzniknout, ale ne v lidské vůli jako dosud, nýbrž ve vůli Boží, která nebyla ve svévolnosti lidskými dušemi pochopena.
+Ve splnění zaslíbení: „Všechno se má stát novým!“ nespočívá smysl přeměny forem, nýbrž //nové// zformování //po// zhroucení všeho toho, co lidský duch pokřivil a otrávil. A protože není ničeho, čeho by se člověk ve své domýšlivosti ještě nedotkl a co by neotrávil, tak se musí zřítit //všechno,// aby to //pak// opět nově vzniklo, avšak ne v lidském chtění jako doposud, nýbrž v Boží vůli, která nebyla ještě nikdy pochopena lidskými dušemi nahnilými z vlastního chtění.
-Všechno, co Boží vůle stvořila, lidstvo //ohmatalo//. Ale nepochopilo! To byl úkol každého lidského ducha. Lidé však nafoukaně ohmatávali, domýšleli se být mistry a tím znehodnotili a pošpinili všechno čisté.
+Lidstvem je //dotčeno// všechno, co Boží vůle vytvořila, avšak //nepoznáno,// jak to bylo úkolem pro každého lidského ducha. Přeceňujíc samo sebe //ohmatalo// vše, považujíc se za mistra, a tím veškerou čistotu jen znehodnotilo a pošpinilo.
-Co vůbec lidé ví o pojmu čistoty! Co učinil rouhavý, maličký tvor z nesmírné vznešenosti opravdové čistoty! Zkalil a zfalšoval tento pojem, strhl jej dolů k sobě, do nížin svých špinavých žádostí, v nichž již nemůže poznat cítění svého ducha. Následuje jen úzce ohraničené pocity, zplozené jeho rozumem ve zpětném účinku vlastního myšlení. Avšak i pocity mají být v budoucnosti zase čisty!
+Co vůbec člověk ví o pojmu čistoty! Co rouhavě a malicherně již učinil z nekonečné vznešenosti opravdové čistoty! Zkalil tento pojem, zfalšoval, strhl jej k sobě dolů do svých nížin špinavých žádostí, ve kterých již více nezná cítění svého ducha a pohybuje se jen v úzkých hranicích pocitů, které plodí jeho rozum ve zpětném působení vlastního myšlení. A přece i pocit má být v budoucnu opět čistý!
-Pocit je vůči citu tím, čím má být rozum duchu: //nástroj// k působení v hrubohmotném bytí! Dnes však je pocit snížen, stržen za nástroj rozumu a tím zneuctěn. Tak, jako dědičným hříchem nadvlády rozumu byl duch potlačen a spoután, tak musel současně samočinně hrubší, rozumem vyvolaný pocit triumfovat nad čistotou duchovního cítění. Cítění je výraz činnosti ducha a tato byla potlačena, odříznuta od možnosti léčivého působení ve stvoření.
+Pocit je vůči citu tím, čím má být rozum vůči duchu: //nástrojem// k činnosti v hrubohmotném bytí! Avšak dnes je pocit snížen a stržen k nástroji rozumu, a tím zneuctěn. Když byl dědičným hříchem nadvlády rozumu již spoután a potlačen duch, který projevuje cítění jako výraz svého působení, tak musel současně samočinně také hrubší, rozumem vyvolaný pocit triumfovat nad čistotou duchovního cítění, utlačit je a odříznout od možnosti léčivého působení ve stvoření.
-Tato jedna chyba měla samozřejmě a přirozeně za následek další. Tak se stává, že lidé dnes považují olovo za zlato, aniž by to věděli a cení toto olovo jako zlato, zatím co čisté cítění již vůbec neznají.
+Tato jedna chyba přinášela s sebou samozřejmě jako přirozený následek chyby další. Tak došlo k tomu, že lidé v tom dnes obdrželi olovo místo zlata, aniž by to věděli, a cení si toto olovo jako zlato, zatímco již vůbec neznají čisté cítění.
-Tak, jako duch má být ve správném poměru spojen s rozumem, aby duch vládl a vedl a rozum jako nástroj mu sloužil upravováním cesty, vytvářením možností k provedení vůle ducha ve hmotnosti, zrovna tak má současně cítění vésti a oživovati a pocit má následovat vedení a zprostředkovávat činnost ve hrubohmotnosti. Pak konečně přijme i pocit velmi brzy a velmi rychle ušlechtilé formy a ve svém rozmachu k výšinám rychle smaže žalostné zhroucení všech mravních pojmů, které mohlo vzniknouti současnou nadvládou pocitu!
+Avšak jako má být duch spojen s rozumem ve správném rozdělení, aby duch vládl a vedl a rozum jako nástroj mu sloužil upravováním cesty, tedy vytvářením možností k uskutečnění duchovního chtění ve hmotnosti, tak má současně působit také cítění vedoucím a oživujícím způsobem, zatímco pocit následuje vedení má zprostředkovávat činnost do hrubohmotného. Pak konečně také pocit velmi brzy a rychle přijme ušlechtilou formu a žalostnému zhroucení mravních pojmů, které mohlo povstat jen vlivem nadvlády rozumu dnešní doby, dá ve svém vysokém vzletu rychle zmizet!
-Je-li činnost pocitů vedena cítěním, pak je ve všem myšlení a jednání jen krása a vyrovnanost. Nikdy ne žádost, nýbrž jen posvěcené dávání: To má být zdůrazněno ve všem, v lásce i v manželství.
+Je-li činnost pocitu vedena z cítění, tak je ve všem myšlení a konání jen krása, vyrovnanost a zušlechtění. Nikdy žádostivost, nýbrž jen posvěcené chtění dávat: To má být vzato k srdci ve všem, také v lásce a manželství.
-Vy krátkozrací a omezení často jste považovali za čisté ty lidi, kteří ve skutečnosti podle zákonů stvoření patří mezi nejzavrženější. Jsou tak mnohá jednání, která jste považovali ve své úzkoprsosti za nečistá a ona přece září čistotou, a zatím mnohé, co považujete za čisté, je nečisté.
+Vy krátkozrací a omezení jste často považovali za čisté lidi, kteří ve skutečnosti podle zákona ve stvoření patří mezi nejzavrženější ve stvoření. Jsou tak mnohé činy, které ve své omezenosti beze všeho považujete za nečisté, a které však čistě září, zatímco tak mnohé, co považujete za čisté, je nečisté.
-Čistota citů povznáší tak mnohé jednání do netušené výše, kterou vy ještě dosud špiníte posmíváním a výsměchem. Osvoboďte proto nejprve své //cítění,// abyste mohli správně posuzovati a rozlišovati dobro a zlo. Neboť jinak musíte bloudit!
+Čistota cítění pozvedá tak mnohé konání do pro vás zcela netušené výše, kterou zde ještě s posměchem a výsměchem chcete špinit. Proto především konečně osvoboďte své //cítění// ke správnému posuzování a odvažování dobra a zla; neboť jinak musíte zbloudit!
-Nemyslete si, že jste to či ono v sobě „překonali“, dokud jste se //neocitli v nebezpečí// a možnosti poddati se svým slabostem, za předpokladu, že se to nikdo nedoví. Také útěk do samoty nepřinese opravdový užitek. Je to pouze důkazem, že se takový člověk cítí slabým k boji, že je unaven, snad, že se také sám sebe bojí, aby při nějaké příležitosti neklesl. //Být silným// je něco //jiného. Jeví// se jinak. Silný jde svou cestou uprostřed jakýchkoli nebezpečí, bez vyhnutí a bloudění. Nelze jej poraziti. On sám nikdy neuhne, poněvadž zná a vidí svůj vysoký cíl, jehož dosažení je mu cennější, než všechno ostatní, co se mu nabízí.
+Nemyslete si také, že jste to či ono v sobě „přemohli“, pokud jste se //neocitli v nebezpečí// a nestáli před možností poddat se slabostem v jistotě, že se to nikdo nedozví! Ani útěk do samoty nepřináší nikomu skutečný užitek a je to pouze důkaz, že se takový člověk cítí k boji příliš slabý nebo je unavený, snad se také bojí sám před sebou, aby se odevzdán příležitosti nezřítil.
-Člověk bude nyní ve všem //novým// a silným! //Novým// a //v sobě// silným!
+//Být silným// je jiné, //projevuje// se jinak. Silný jde svou cestou uprostřed jakýchkoliv nebezpečí, neochvějně a odhodlaně. Nelze ho porazit, sám se neodchýlí, neboť on zná a vidí svůj vysoký cíl, jehož dosažení je pro něj cennější než všechno ostatní, co se mu chce nabídnout.
-A k této nové činnosti dávám vám nové přikázání; neboť na vás chci vybudovati novou říši na zemi!
+//Nový// bude nyní člověk ve všem, nový a //v sobě// silný!
-„Nezpůsobujte nyní svým spolulidem žádného utrpení, abyste tím splnili svou žádost!“
+K tomuto novému tvoření dávám vám své přikázání; neboť chci na zemi na vás postavit novou říši!
-Vy jste ještě nepochopili co všechno v tom spočívá. Je to nejlepší opora pro člověkovo putování všemi částmi stvoření, až k ráji!
+„Nepůsobte bližním již žádné utrpení, abyste tím splnili vlastní žádost! “
-K tomu dávám vám ještě více:
+Co všechno v tom spočívá, jste ještě nepochopili. Je to nejlepší opora pro člověka putujícího částmi stvoření až k ráji!
-„Ošetřujte //správně// statky na zemi vám svěřené. Patří k nim i pozemské tělo. Nenechte požitek stát se náklonností, pak budete prosti řetězů, které vás táhnou dolů.“
+K tomu dávám vám ještě radu:
-Budoucně bude pro každého vážně se snažícího podmínkou, aby v čistě hrubohmotném životě oslovení „Ty“ vzájemně přísně posvětil! Smí se používat nebo nabízet jen //ve zcela výjimečných// případech. V jemnohmotném světě, tak zvaném „záhrobí“, je tomu jinak. Hranice mezi stupni zralosti ducha jsou //ostře vytýčeny// a nemohou býti jen tak beze všeho překročeny. Stejné druhy //tam// žijí skutečně pohromadě podle zákona stvoření, //a pouze stejný druh opravňuje k „tykání“//.
+„Ošetřujte //správně// statky vám na zemi svěřené, k nimž patří i pozemské tělo. Nenechte požitek nikdy se stát sklonem, pak zůstanete oproštěni pout, která vás zdržují.“
-V hrubohmotnosti musí býti tyto hranice teprve vytýčeny. Hrubohmotné pozemské tělo umožňuje zde úzké spolužití duchů //všech// stupňů zralosti. V žádné jiné úrovni se to nevyskytuje.
+Pro každého vážně se snažícího má být jeho podmínkou na zemi to, že oslovení „ty“ musí zůstat oboustranně přísně posvátné! Smí se použít nebo být nabízeno jen ve zcela //mimořádných// případech. V jemnohmotném světě, takzvaném „onom světě“ je tomu jinak. Tam jsou //ostře// vytyčeny hranice duchovní zralosti a nemohou být jen tak beze všeho překročeny. //Tam// žijí skutečně stejné druhy společně podle zákonů stvoření //a jedině stejný druh opravňuje k onomu „ty“.//
-Proto vám nyní pro budoucnost naznačuji hranici, jejíž naléhavost a velikou cenu nemůžete dosud pochopiti.
+V hrubohmotnosti musí být však tyto hranice teprve vytyčeny. Zde umožňuje hrubohmotné pozemské tělo těsné spolubytí duchů //všech// stupňů zralosti, což se v jiné úrovni nikde znovu nevyskytuje.
-Již jednou jsem ve svém poselství na to poukázal v přednášce „Polibek přátelství“. Nikdo však toho nedbal, nikdo se //dobrovolně// nenamáhal jednati podle toho. Mezi mnohými stoupenci vládne //ještě dnes// jed šířící zvyk říkat si vzájemně „Ty“, bořit tak nutné hranice v hrubohmotnosti a překračovat je. Hranice, které jsou vám oporou, jakou nedovedete dosud oceniti.
+Proto pro budoucnost stanovte hranici, jejíž nutnost, jejíž velikou hodnotu ovšem nemůžete zcela pochopit.
-Musí tedy být //příkazem,// aby každý stoupenec Grálu šetřil svým „Ty“ vůči spolulidem. Nejlépe je vůbec nepoužívati! Odmítněte to, bude-li vám kdekoliv nabízeno, vyjma tam, kde se jedná o vážné spojení pro pozemský život -- v manželství!
+Poukázal jsem již jednou ve svém Poselství na to v přednášce „Přátelský polibek“. K tomu patří zvyk //roznášející jed// říkat si vzájemně „ty“, a tím rušit a přestupovat jednu z nejnutnějších hranic v hrubohmotnosti. Hranici, která vám poskytuje oporu, kterou nejste schopni ocenit.
-Po //letech// poznáte, jaká cena je v tomto přikázání. Zavalí mne vždy ošklivost, slyším-li o tom, protože znám zkázu tohoto zvyku. S tímto jadrným „Ty“, které ztělesňuje docela zvláštní pojem vchází každý do svazku, který může trvat i za pozemský hrob! A o tom jste //ani vy// dosud nic nevěděli.
+Tak se musí stát každému ke Světlu usilujícímu //přikázáním,// aby šetrně zacházel s tím, nabízet svému bližnímu důvěrné „ty“. Nejlépe se toho zcela vyvarovat!
-S tímto „Ty“ navazují se okamžitě nitky vedoucí od jednoho k druhému, které naprosto nejsou tak nevinné, jak jste se až dodnes domnívali. Nitky, které mohou ducha zdržovat dole, ale i takové, které mohou vést ke vzestupu. Jen velmi zřídka, ze statisíce případů snad jen //jeden// je takový, že se tak spojují dva duchové, kteří jsou ve všech věcech stejně zralí a stojí tak duchem skutečně na stejném stupni.
+Odmítněte to, když vám to bude nabízené, vyjma případu, kde platí vážné spojení pro pozemský život, tedy manželství! //Po letech// poznáte, jaká hodnota v přikázání spočívá. Jímá mne hrůza, když o tom slyším, neboť znám zkázu, která spočívá v tomto zvyku. Avšak žádný člověk o tom nic netuší. S tímto německým „ty“, které ztělesňuje zcela zvláštní pojem, vstupuje každá duše do svazku, který je schopen přetrvat i po pozemské smrti!
-A kde se spojují dva nestejní, bude podle zákona vyšší //stažen dolů,// nikdy nevystoupí nižší výše! Neboť ve stvoření může pouze vyšší sestoupiti do nižších úrovní, nikdy však nemůže duch učiniti jediného kroku výše z místa, na kterém stojí.
+S tímto „ty“ navazují se ihned určitá vlákna od jednoho k druhému, která vůbec nejsou tak neškodná. Vlákna, která mohou duchy udržovat dole, a to i takové, kteří by byli schopni vzestupu. Neboť stává se jen zřídka, že se tím spojí dva duchové, kteří v sobě nesou stejnou zralost ve všech věcech, tedy skutečně duchovně stojí na stejném stupni.
-Při dobrovolném, užším spojení dvou nestejně zralých duchů //musí// ten vyšší zpět dolů, nebo bude zadržen druhým, který ve zralosti zůstal zpět a svazkem na něm visí jako závaží. Ne každý má sílu, aby méně zralého vedl tak, aby dospěl vzhůru k němu. Jsou to výjimky, se kterými nesmí být počítáno. A úplné odloučení se po dobrovolném svazku není tak lehké.
+A kde jsou dva nestejní, kteří se spojili, tam bude podle zákonů vyšší //stažen dolů,// avšak nikdy nevystoupí nižší vzhůru! Neboť ve stvoření může jedině vyšší sestoupit do nižších úrovní, nikdy však nemůže duch učinit vzhůru jen jediný krok z místa, kde stojí!
-S touto strašlivou skutečností pozemský člověk nepočítal! Lehkomyslně přechází propasti v pozemském bytí a je bezpodmínečně brzděn v //každém případě,// poruší-li tento zákon! Je často tak spoután, jako plavec neviditelnými šlahouny vodních rostlin, když se ponořil v místech mu neznámých.
+Při dobrovolném užším spojení dvou nestejně zralých duchů //musí// ten vyšší zpět dolů, nebo bude držen druhým, který ve zralosti zůstal zpět a skrze toto pouto na něm visí jako závaží. Ne každý má sílu, aby méně zralého vedl tak, aby mohl dojít k němu vzhůru. Jsou to výjimky, s nimiž nesmí být počítáno. A úplné odloučení po dobrovolném svázání není snadné.
-Přichází doba, ve které máte být osvobozeni od nebezpečí, které denně, každou hodinu vyžaduje na zemi mnoho obětí. Budete svobodni věděním! Ale pak budou i manželství jiná i přátelství a ostatní svazky, které všechny nesou v sobě jméno „svazek“ zřetelně, aby bylo zjevno, co to je. Tím zaniknou hádky mezi přáteli, zmizí řevnivost a neporozumění. Následováním vám dosud neznámého zákona vznikne ve všem plná harmonie.
+V tom spočívá skutečnost, s jejíž hrůzostrašností pozemský člověk ještě nikdy nepočítal! Lehkomyslně kráčí nad těmito bezednými hlubinami v pozemském bytí a je //v každém případě// bez výjimky brzděn, jakmile poruší zákon! Je často zachycen jako plavec neviditelnými šlahouny rostlin, když se ponoří v místě, které nezná.
-Do té doby může vám býti však pomoženo novým pozemským přikázáním: Užívejte opatrně důvěrného „Ty“! Uposlechnutí chrání vás před mnohým utrpením! Může zkrátiti vzestup vašeho ducha o tisíciletí! Nezapomeňte na to, i když ničemu z toho nerozumíte. Dávám vám tím nejlepší zbraň proti všem jemnohmotným nebezpečím!
+Přichází čas, kdy budete osvobozeni od nebezpečí, které si vyžaduje na zemi denně, v každou hodinu mnoho obětí. Osvobozeni budete skrze vědění! Potom budou jiná i manželství, přátelství a ostatní spojení, která přece v sobě nesou zřetelně jméno „svazek“. Tím budou mezi přáteli ukončeny všechny spory, zmizí nevraživost a neporozumění a všechno bude plné harmonie v následování dodnes nepochopeného zákona.
-V hrubohmotnosti potřebujete mnohem více příkazů než by jich bylo třeba pro jemnohmotnost, v níž všichni lidští duchové mohou se stýkat jen se stejným druhem, i když tento druh má mnohá odstupnění a jeví se proto v mnohých formách.
+Až do té doby vám však může být pomoženo jen novým pozemským přikázáním: Buďte obezřetní s důvěrným „ty“! Uposlechnutí chrání vás před velmi mnohým utrpením! Může vám zkrátit duchovní vzestup o tisíciletí! Nezapomeňte na to, i když ničemu z toho dnes nerozumíte. Dávám vám tím nejlepší zbraň k odvrácení popínavých rostlin jemnohmotného druhu!
-Splněním přikázání se osvobodíte od těžkého, zbytečného zatížení, které si lidstvo vždy znovu nakládá.
+V hrubohmotnosti potřebujete více přikázání, než je tomu nutné v jemnohmotném světě, v němž se všichni lidští duchové nemohou stýkat jinak než se svou stejnorodostí, i když tato stejnorodost obnáší mnohá odstupnění a tím projevuje i velmi mnohostranné formy.
-Nebeřte si při tom příkladu ze záhrobí, které je podrobeno jednodušším zákonům. I záhrobní bytosti musí se teprve učiti v nové době, která je zaslíbena jako tisíciletá říše. Nejsou o nic chytřejší než vy. A ví také jen to, co pro svou úroveň potřebují vědět. Bude tedy nutno přetrhnout toto pouto mezi spiritisty tam, kde přináší nesprávnosti neporozuměním a hloupou domýšlivostí. Hloupá domýšlivost, která tak mnohé cenné zprávy falešně vykládala a tak celé masy falešně vedla a je zdržovala, aby //nyní// nemohly poznat a radostně přijmout pravdu.
+Ve splnění přikázání budete osvobozeni od těžké nepotřebné zátěže, kterou si lidstvo vždy nově nakládá.
-Nedejte se másti, ale //dbejte// mého příkazu! Byl vyřknut, aby //vám// na zemi pomohl. Budete-li dobře pozorovat všechno kolem sebe, lehce poznáte jeho cenu již dnes! Nerušte snad bez příčiny dosud stávající. Tím byste se přece od toho neosvobodili. Byl by to pokus falešného, nezdravého přeformování! Avšak ode dneška jednejte //jinak!// Ne tak bezmyšlenkovitě a lehkomyslně! Máte budovat všechno znovu. Staré samo se zřítí. Chraňte se před svazky, které nejsou nutny!
+Neberte si při tom žádný příklad z onoho světa, který je podroben jednodušším zákonům. Také sami obyvatelé onoho světa se musí teprve učit v nové době, která je zaslíbena jako Tisíciletá říše. Nejsou chytřejší než vy sami a vědí jenom to, co je nutné vědět pro jejich úroveň. Bude proto tedy nutné ještě přetrhnout pouto pro spiritisty tam, kde to přináší jen neštěstí vlivem nedorozumění a hloupé domýšlivosti, která již přinesla velké množství falešných výkladů mnohých hodnotných věcí a zavedla nebo zadržela celé masy, které //nyní// nemohou poznat Pravdu, aby ji radostně přijaly.
-A jestliže vám ještě řeknu:
+Nenechte se však zmást, nýbrž //dbejte// mého přikázání! Je //vám// na zemi ku pomoci a mohli byste již nyní lehce poznat jeho cenu, pokud byste se dívali pozorně kolem sebe! Nemáte snad bez příčiny rušit něco z již stávajícího. Tím byste nedosáhli žádného odloučení. Byl by to pokus o falešné, nezdravé přeformování! Avšak ode dneška v tom máte jednat //jinak,// již ne bezmyšlenkovitě a povrchně. Máte budovat zcela nově. Staré zřítí se samo od sebe.
-„Nikdy nemá člověk žít s někým, koho nemůže ctít!“
+A když vám ještě řeknu:
-Pak máte //to,// co potřebujete, abyste v pozemském bytí zůstali prosti karmy. Přijměte tyto zásady s sebou na cestu, vy všichni, kteří chcete nyní v pravdě sloužit Grálu! --
+„Člověk nemá nikdy žít s někým, koho si nedovede vážit!“, tak máte pro své pozemské bytí //to,// co vám umožní, abyste zůstali prosti karmy. Vezměte tyto principy s sebou na cestu vy všichni, kteří chcete v Pravdě sloužit Grálu! —
-Abyste však mohli vystoupit vzhůru, musíte mít především v sobě touhu po čisté, světlé říši Boží! //Touha// po ní nese ducha vzhůru! Proto //myslete// vždy na Boha a jeho vůli, ale nedělejte si sami o něm žádného obrazu! Musel by být falešný, protože lidský duch nemůže chápat pojem Boha. Proto je mu dáno, aby pochopil //vůli// Boží, kterou musí poctivě a pokorně hledat. //Najde-li tuto vůli, pak pozná v ní Boha!// To je jediná cesta k němu!
+Abyste však mohli vystoupit vzhůru, musí být ve vás především touha po čisté, světlé říši Boží! Tato //touha// po ní nese ducha vzhůru! Proto neustále //myslete// na Boha a jeho vůli! Avšak nečiňte si sami o něm žádného obrazu! Musel by být falešný, protože lidský duch nikdy nemůže pojem Boha pochopit. Proto je mu dáno pochopit Boží //vůli,// kterou musí poctivě a v pokoře hledat. //Najde-li tuto vůli, pak v ní pozná Boha!// To je jediná cesta k Němu!
-Člověk se však dosud nikdy správným způsobem nenamáhal pochopit vůli Boží a najít ji, ale vždy vystrkoval vpřed jen svou, //lidskou// vůli! Jeho vůle, která vznikla jen z člověka, jako ztělesnění všech lidských přání a pudů sebezáchovy a proto není v souladu se samočinnými, vzhůru vedoucími zákony stvoření!
+Člověk se však doposud ještě správným způsobem nesnažil pochopit Boží vůli, nalézt ji, nýbrž vždy jen nadřazoval své //lidské// chtění! To povstalo z něj samotného jakožto ztělesnění lidských přání a pudu sebezáchovy, což není v souladu se samočinným vzhůru směřujícím zachvíváním všech prazákonů stvoření!
-Najdete-li správnou cestu k opravdové vůli Boží ve stvoření, pak poznáte v ní Boha!
+Najdete-li tedy cestu k pravé vůli Boží ve stvoření, pak v ní poznáte Boha!
-Amen.