Differences

This shows you the differences between two page versions.

Swap left and right side | Link to this comparison view

--- de:gralsbotschaft:1931:schopfungsentwicklung | 2021/01/09 02:41 | current
– Marek Ištvánek
+++ cs:poselstvi_gralu:1931:plamen:vyvoj_stvoreni | 2021/03/21 20:37 | current
– vytvořeno Marek Ištvánek
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Schöpfungsentwicklung. ======
+====== Vývoj stvoření. ======
-Schon einmal habe ich darauf hingewiesen, daß die schriftlich niedergelegten Schöpfungsgeschichten nicht irdisch aufgefaßt werden dürfen. Auch die Schöpfungsgeschichte in der Bibel betrifft nicht die Erde. Die Schöpfung der Erde war lediglich eine natürliche Folgerung, die der durch den Schöpfer selbst vorgenommenen //ersten// Schöpfung in deren Weiterentwicklung entsprang. Es ist fast unbegreiflich, wie Schriftforscher einen so unlogischen und lückenbringenden weiten Sprung machen konnten in der Annahme, daß Gott unmittelbar nach seiner Vollkommenheit übergangslos die grobstoffliche Erde geschaffen haben soll.
+Již jednou jsem poukázal na to, že písemně uložené dějiny stvoření se nesmí chápat pozemsky. Také dějiny stvoření v Bibli se netýkají země. Stvoření země bylo pouze přirozeným důsledkem, který vyplynul z dalšího vývoje //prvotního// stvoření vytvořeného samotným Stvořitelem. Je téměř nepochopitelné, jak badatelé v Písmu mohli udělat tak nelogické a mezery tvořící trhliny v domněnce, že Bůh ve své dokonalosti měl stvořit hrubohmotnou zemi bezprostředně a bez přechodů.
-Es braucht das „Wort“ in der Schrift nicht verändert zu werden, um der Wahrheit des Geschehens näher zu kommen. Im Gegenteil, das Wort der Schöpfungsgeschichte gibt viel deutlicher diese Wahrheit wieder als alle lückenhaften und falschen Annahmen. Nur die irrigen Auslegungen führten das Nichtverstehenkönnen so vieler Menschen herbei.
+Nemusí být měněno „slovo“ v Písmu, abychom se přiblížili pravdě událostí. Naopak, slovo událostí stvoření podává opět tuto pravdu mnohem jasněji než všechny mezerovité a falešné výklady. Jen falešné výklady přivodily nemožnost pochopení tak mnohými lidmi.
-Diese empfinden ganz richtig den Fehler, der damit gemacht wird, daß man das in der Bibel genannte Paradies unbedingt auf die vom Göttlichen so weit entfernte grobstoffliche Erde legen wollte. Es ist doch schließlich nicht so unbekannt, daß die Bibel in erster Linie ein //geistiges// Buch ist. Sie gibt Aufklärung über //geistige// Vorgänge, zu denen Menschen nur dort genannt werden, wo sie unmittelbar in Beziehung zur Verdeutlichung dieser geistigen Dinge stehen, diese erläutern.
+Pociťují zcela správně chybu, která se dělá tím, že je snaha v Bibli uvedený ráj položit bezpodmínečně na hrubohmotnou zemi, tak velmi vzdálenou od Božského. Není přece nakonec žádným tajemstvím, že Bible je v první řadě knihou //duchovní.// Podává vysvětlení //duchovních// dějů, v nichž jsou lidé zmiňováni jen tam, kde bezprostředně stojí ve vztahu k objasnění těchto duchovních věcí a jejich vysvětlení.
-Schließlich ist es auch für den Menschenverstand verständlich, weil natürlich, wenn die in der Bibel niedergelegte Schöpfungsschilderung //nicht// die vom Schöpfer so weit entfernte Erde betrifft. Es wird kaum jemand die Tatsache zu bestreiten wagen, daß diese unmittelbare und als //erste// bezeichnete Schöpfung Gottes auch nur in seiner nächsten Nähe zu suchen sein kann, da sie ja als //erstes// von dem Schöpfer selbst ausging und dadurch mit ihm in engerem Zusammenhange stehen //muß.// Kein ruhig und klar Denkender wird erwarten, daß sich diese erste und //eigentliche// Schöpfung ausgerechnet auf der vom Göttlichen am weitesten entfernten Erde abspielte, die erst in dem weiteren Verlauf der Entwicklung entstanden ist.
+Nakonec je to srozumitelné i pro lidský rozum, protože je přirozené, když v Bibli uložené líčení stvoření se //netýká// od Stvořitele tak vzdálené země. Málokdo si troufá popírat skutečnost, že toto bezprostřední a jako //prvotně// označené Boží stvoření lze hledat také jen v Jeho nejbližší blízkosti, protože přece vyšlo jako //první// od samotného Stvořitele a tím s Ním //musí// stát v užší souvislosti. Nikdo, kdo klidně a jasně přemýšlí, nebude očekávat, že se toto prvotní a //vlastní// stvoření odehrávalo na zemi, která je od Božského nejdále vzdálená a která vznikla teprve v dalším postupu vývoje.
-Von einem Paradiese //auf Erden// konnte deshalb nicht die Rede sein. Was Gott persönlich schuf, wie es in der Schöpfungsgeschichte ausdrücklich heißt, verblieb selbstverständlich mit ihm auch //unmittelbar// verbunden und mußte nur in seiner nächsten Nähe sein. Ebenso leicht erklärlich und natürlich ist die Folgerung, daß alles in so großer Nähe Geschaffene oder Hervorgegangene des Schöpfers eigener Vollkommenheit auch am ähnlichsten verbleibt. Und //das// ist einzig und allein auch das Paradies, das ewige Reich Gottes!
+O ráji //na zemi// nemohlo být proto řeči. Co Bůh osobně stvořil, jak to výslovně stojí v historii stvoření, zůstává s Ním samozřejmě také //bezprostředně// spojeno a muselo být jen v Jeho nejbližší blízkosti. Právě tak snadno vysvětlitelný a přirozený je závěr, že všechno stvořené nebo vzešlé v tak velké blízkosti Stvořitele zůstává také nejpodobnější Jeho vlastní dokonalosti. A //to// je jedině také ráj, věčná říše Boží!
-Dieses sich aber auf der grobstofflichen Erde zu denken, muß Zweifler großziehen. Der Gedanke einer „Austreibung“ aus dem //irdischen// Paradiese, wobei die Ausgetriebenen doch immerhin auf der gleichen Erde bleiben müssen, zeigt so viel Ungesundes, ist so erkennbar und grob verirdischt, daß es fast grotesk zu nennen ist. Ein totes Bild, das den Stempel eines krampfhaft herbeigeführten Dogmas zeigt, mit dem kein vernünftiger Mensch etwas anzufangen weiß.
+Avšak představovat si ho na hrubohmotné zemi musí vychovávat pochybovače. Myšlenka „vyhnání“ z //pozemského// ráje, kde vyhnaní musí přece zůstat stále ještě na stejné zemi, ukazuje tak mnoho nezdravého a je tak zjevně a hrubě zpozemštěna, že to je skoro až groteskní. Je to mrtvý obraz, který ukazuje otisk křečovitě přivozeného dogmatu, a žádný rozumný člověk poněkud neví, co si s ním počít.
-Je weniger vollkommen, desto weiter von der Vollkommenheit entfernt. Auch die aus der Vollkommenheit heraus geschaffenen geistigen Wesen können nicht die Erdenmenschen sein, sondern müssen dieser Vollkommenheit am nächsten stehen, und deshalb die idealsten Vorbilder für die Menschen abgeben. Es sind die ewigen Geister, die niemals in die Stofflichkeit kommen, also auch nicht Erdenmenschen werden. Strahlende Idealgestalten, die Magneten gleich anziehend, aber auch stärkend auf alle Fähigkeiten der menschlichen Geistkeime und späteren bewußt gewordenen Geister einwirken.
+Čím méně je něco dokonalé, tím je to od dokonalosti vzdálenější. Také duchovní bytosti stvořené z dokonalosti nemohou být pozemskými lidmi, nýbrž musí stát nejblíže této dokonalosti, a proto jsou ideálními vzory pro lidstvo. Jsou to věční duchové, kteří nikdy nevstupují do hmotnosti, tedy se také nestávají pozemskými lidmi. Zářící ideální postavy, které přitahují jako magnety, avšak také posilujíce působí na všechny schopnosti lidských duchovních zárodků a na duchy, kteří se stali vědomými později.
-Das Paradies, das in der Bibel als solches genannt ist, darf also //nicht// mit der Erde verwechselt werden.
+Ráj, který jako takový je zmíněn v Bibli, //nesmí// být tedy zaměňován se zemí.
-Zur näheren Erklärung wird es notwendig, noch einmal ein vollständiges Bild zu geben über alles Bestehende, um es dem suchenden Menschen leichter zu machen, den Weg in das ewige Reich Gottes, das Paradies, zu finden, dem er in seinen geistigen Uranfängen entstammt.
+K bližšímu vysvětlení je třeba podat ještě jednou úplný obraz o všem existujícím, aby se hledajícímu člověku usnadnilo nalézt cestu do věčné Boží říše, do ráje, odkud vzešel ve svém duchovním prapočátku.
-Der Mensch stelle sich als Oberstes und Höchstes das Göttliche vor. Gott selbst als Ausgangspunkt alles Seienden, als Urquell alles Lebens ist in seiner unbedingten Vollkommenheit //wesenlos.// Er hüllt sich zeitweise Form annehmend in den Mantel der sich dann anschließenden Göttlich-Wesenhaftigkeit. Nach Gott selbst in seiner ureigensten Wesenlosigkeit folgt dieser Kreis des Göttlich-//Wesenhaften.// Ihm entstammen die ersten unbedingte Form Gewordenen. Dazu gehören in erster Linie die vier Erzengel, in zweiter und dritter Linie eine kleine Zahl Ältester. Diese Letzteren vermögen nicht in das Göttlich-Wesenlose einzugehen, sind aber von großer Bedeutung für die Weiterentwicklung zum Geistig-Wesenhaften, wie dann später die Bewußt-Wesenhaften große Bedeutung für die Entwicklung des Stofflichen haben. Aus dem Göttlich-Wesenhaften wurde Luzifer geschickt, um der Schöpfung in ihrer selbsttätigen Weiterentwicklung eine unmittelbare Stütze zu sein.
+Nechť si člověk představí Božské jako nejvyšší a nejušlechtilejší. Bůh sám jakožto výchozí bod veškerého bytí, jako pramen veškerého života je ve své bezpodmínečné dokonalosti //bezbytostný.// Občas se halí do pláště Božsky - bytostného, které pak následuje a přijímá tak na sebe formu. Po Bohu samotném v Jeho nejvlastnější bezbytostnosti následuje tento kruh Božsky - //bytostného.// S ním povstali první bez výjimky formou učinění. K nim patří v první řadě čtyři archandělé, ve druhé a třetí řadě malý počet nejstarších. Tito nejvzdálenější se nemohou přibližovat k Božsky - bezbytostnému, avšak mají velký význam pro další vývoj duchovně - bytostného, jako pak mají velký význam později vědomě bytostní pro vývoj hmotnosti. Z Božsky bytostného byl vyslán Lucifer, aby byl stvoření v jeho dalším samočinném vývoji bezprostřední oporou.
-Der Gottessohn kam aber aus dem Göttlich-Wesenlosen als ein Teil, der nach seiner Hilfssendung wieder eingehen muß zum Göttlich-Wesenlosen, zum Wiedereinswerden mit dem Vater. Der Menschensohn stammt ebenfalls aus dem Göttlich-Wesenlosen, direkt von Gott. Seine Abspaltung wurde durch Verbindung mit dem Bewußt-Geistig-Wesenhaften zum Gebote des Getrenntbleibens und doch auch wiederum unmittelbar Verbundenseins mit dem Göttlich-Wesenlosen, damit er ewiglich der Mittler bleiben kann zwischen Gott und seinem Werke. Nachdem Luzifer als aus dem Göttlich-//Wesenhaften// Gekommener in seinem Wirken versagte, mußte an seiner Stelle ein Stärkerer ausgeschickt werden, der ihn fesselt und der Schöpfung hilft. Deshalb stammt der dafür bestimmte Menschensohn aus dem Göttlich-//Wesenlosen.//
+Syn Boží však přišel z Božsky - bezbytostného jako část, která musí po svém pomocném poslání vejít zpět do Božsky - bezbytostného, k opětovnému sjednocení s Otcem. Syn Člověka pochází rovněž z Božsky - bezbytostného, přímo z Boha. Jeho odštěpení se stalo skrze spojení s vědomě - duchovně - bytostným příkazem k setrvání v oddělení, a přece také opět v bezprostředním spojení s Božsky - bezbytostným, aby mohl zůstat věčným prostředníkem mezi Bohem a Jeho dílem. Poté, co Lucifer jakožto přicházející z Božsky - //bytostného// ve svém působení selhal, musel být na jeho místo vyslán někdo silnější, který ho spoutá a pomůže stvoření. Proto pochází k tomu určený Syn Člověka z Božsky - //bezbytostného.//
-An das Göttlich-Wesenhafte schließt sich nun //das Paradies,// das ewige Reich Gottes. Es ist in erster Linie als das Zunächststehendste das //Bewußt-Geistig-Wesenhafte,// das aus den geschaffenen ewigen geistigen Wesen, oder auch Geister genannt, besteht. Diese sind die vollendeten Idealgestalten für alles das, wonach die Menschengeister in ihrer vollkommensten Entwicklung streben können und sollen. Sie ziehen magnetartig die Aufwärtsstrebenden empor. Diese selbsttätige Verbindung macht sich den Suchenden und Aufwärtsstrebenden fühlbar in einer oft unerklärlichen Sehnsucht, die ihnen den Drang nach Suchen und Aufwärtsstreben eingibt.
+K Božsky - bytostnému se připojuje //ráj,// věčná říše Boží. Tím je v první řadě nejblíže se nacházející //vědomě - duchovně - bytostné,// které sestává ze stvořených věčných duchovních bytostí, které lze rovněž nazvat duchy. Tito jsou hotovými ideálními postavami pro všechno, oč mohou a mají lidští duchové ve svém nejúplnějším vývoji usilovat. Magneticky přitahují ty, co usilují vzhůru. Toto samočinné spojení pociťují hledající a vzhůru usilující v často nevysvětlitelné touze, která v nich podněcuje nutkání hledat a usilovat vzhůru.
-Es sind die Geister, die niemals in die Stofflichkeit geboren wurden, die Gott selbst, der Urquell alles Seins und Lebens, als erste Reingeistige schuf, die also seiner eigenen Vollkommenheit auch am nächsten kommen. //Sie// sind es auch, die wirklich //nach seinem Ebenbilde// sind! Es darf nicht übersehen werden, daß es in der Schöpfungsgeschichte ausdrücklich heißt: Nach seinem Eben//bilde.// Dieser Hinweis ist auch hier nicht ohne Bedeutung; denn nur nach seinem //Bilde// können sie sein, nicht nach ihm //selbst,// also nur nach dem, wie er sich //zeigt,// da das Reingöttliche selbst als Einziges wesen//los// ist.
+Jsou to duchové, kteří se nikdy nezrodili ve hmotnosti a jsou samotným Bohem, prapůvodem veškerého bytí a života, stvořeni jako první, čistě duchovní, kteří jsou tedy Jeho vlastní dokonalosti také nejblíže. //Oni// jsou to také, kdo jsou skutečně //podle Jeho obrazu!// Nesmí se přehlížet, že je to v dějinách stvoření zřetelně nazváno: podle Jeho //obrazu.// Tento poukaz zde také není bez významu; neboť oni mohou být jen podle Jeho //obrazu,// a ne podle Něj //samotného,// tedy jen podle toho, jak se //zjevuje,// protože samotné čisté Božství jako jediné je //bezbytostné.//
-Um sich zu zeigen, muß sich Gott, wie schon erwähnt, erst in das Göttlich-Wesenhafte hüllen. Aber auch dann kann er von Geistig-Wesenhaften nicht gesehen werden, sondern nur von Göttlich-Wesenhaften, und das auch nur zu einem kleinen Teile; denn alles Reingöttliche muß in seiner vollkommenen Reinheit und Klarheit Nichtgöttliche blenden. Selbst die Göttlich-Wesenhaften vermögen nicht in das Angesicht Gottes zu schauen! Der Unterschied zwischen dem Göttlich-Wesenlosen und dem Göttlich-Wesenhaften ist dazu noch viel zu groß.
+Aby se zjevil, musí se Bůh, jak již bylo řečeno, nejprve zahalit do Božsky - bytostného. Avšak také potom nemůže být spatřen z duchovně - bytostného, nýbrž jen z Božsky - bytostného, a to také jen z malé části; neboť veškeré čisté Božství musí oslnit ve své dokonalé čistotě a jasu to, co není z Božství. Dokonce ani Božsky - bytostní nemohou hledět do tváře Boží! Rozdíl mezi Božsky - bezbytostným a Božsky - bytostným je k tomu ještě příliš velký.
-In diesem Paradies der Bewußt-Geistig-Wesenhaften lebt nun gleichzeitig auch das //Unbewußt-Geistig-Wesenhafte.// Es birgt dieselben Grundlagen, aus denen das Bewußt-Geistig-Wesenhafte zusammengesetzt ist, also die Keime dazu. In diesen Keimen nun liegt aber Leben, und das Leben in der ganzen Schöpfung drängt dem göttlichen Willen entsprechend nach der Entwicklung. Nach der Entwicklung zum Bewußtwerden. Es ist dies ein ganz natürlicher, gesunder Vorgang. Bewußtwerden aber kann aus dem Unbewußten nur durch Erfahrungen hervorgehen, und dieser Drang zur weiteren Entwicklung durch Erfahrung stößt zuletzt derartig reifende oder drängende Keime des Unbewußt-Geistig-Wesenhaften selbsttätig ab, oder aus, wie man es nennen will, hinaus über die Grenze des Geistig-Wesenhaften. Da das Aus- oder Abstoßen eines Keimes nicht nach oben zu erfolgen kann, so muß er den ihm freibleibenden Weg nach unten zu nehmen.
+V tomto ráji vědomě - duchovně - bytostného žije současně také //nevědomě - duchovně - bytostné.// Nese v sobě tytéž základy, ze kterých je složeno vědomě - duchovně - bytostné, tedy zárodek z něj. V těchto zárodcích však spočívá život, a život v celém stvoření nutí podle Boží vůle k vývoji. Vývoji k uvědomění. To je zcela přirozený a zdravý postup. Uvědomění však může z nevědomého vznikat jen zkušenostmi a tato touha k dalšímu vývoji skrze zkušenosti nutí nakonec takovéto zrající nebo naléhající zárodky nevědomě - duchovně - bytostného samočinně dolů nebo pryč, jak bychom tak řekli, ven přes hranici duchovně - bytostného. Protože vypuzení nebo odpuzení zárodku nemůže nastat směrem vzhůru, tak se musí ubírat cestou, která zůstává volná, a to směrem dolů.
-//Und das ist die natürliche, für nach Bewußtwerden drängende Geistkeime notwendige Ausstoßung aus dem Paradiese, aus dem Geistig-Wesenhaften!//
+//A to je to přirozené, pro duchovní zárodek toužící po uvědomění nutné vyhnání z ráje, z duchovně - bytostného!//
-Das ist auch in Wirklichkeit die in der Bibel gemeinte Ausstoßung aus dem Paradiese. Bildlich ist es ganz richtig wiedergegeben, wenn gesagt wird: Im Schweiße Deines Angesichtes sollst Du Dein Brot essen. Das heißt, im Gedränge der Erfahrungen mit der dabei entstehenden Notwendigkeit der Verteidigung und des Erkämpfens gegenüber den auf ihn eindringenden Einflüssen der niederen Umgebung, in die er als Fremdling dringt.
+To je také ve skutečnosti v Bibli zmíněné vyhnání z ráje. Obrazně je to podáno zcela správně, když se říká: V potu své tváře máš jíst svůj chléb. To znamená v tlaku zkušeností, ve vznikající při tom nutnosti obrany a v boji proti dorážejícím vlivům nízkého okolí, do kterého proniká jako cizinec.
-Diese Ausstoßung, Abstoßung oder Austreibung aus dem Paradiese ist durchaus keine Strafe, sondern eine unbedingte, natürliche und selbsttätige Notwendigkeit bei Herannahen einer bestimmten Reife jedes Geistkeimes durch den Drang zur Entwicklung des Sichbewußtwerdens. Es ist die Geburt aus dem Unbewußt-Geistig-Wesenhaften in das Wesenhafte und dann Stoffliche zum Zwecke der Entwicklung. Also ein //Fortschritt,// nicht etwa ein Rückschritt!
+Toto vyhnání, odpuzení nebo vypuzení z ráje není naprosto žádným trestem, nýbrž bezpodmínečnou, přirozenou a samočinnou nutností při blížení se určité zralosti každého duchovního zárodku následkem touhy k vývoji sebeuvědomění. A to je zrození z nevědomě - duchovně - bytostného do bytostného a později do hmotného za účelem vývoje. Je to tedy //pokrok,// a ne snad krok zpět!
-Eine ganz richtige Bezeichnung in der Schöpfungsgeschichte ist es auch, wenn darin gesagt wird, daß der Mensch das Verlangen fühlte, „seine Blößen zu bedecken“, nachdem in ihm der Begriff von Gut und Böse erwachte, das langsame Einsetzen des Sichbewußtwerdens.
+Zcela správným označením v dějinách stvoření je také to, když je tam řečeno, že člověk cítil touhu „zakrýt svou nahotu“, jakmile se v něm probudila chápavost dobra a zla, pozvolné nastupování sebeuvědomění.
-Mit dem stärker werdenden Drange nach dem Bewußtwerden erfolgt selbsttätig die Ausstoßung oder Abstoßung aus der Urschöpfung, dem Paradiese, um durch das Wesenhafte in das Stoffliche zu treten. Sobald nun das Geistsamenkorn aus dem Bereiche des Geistig-Wesenhaften hinaustritt, so würde es als solches in der niedereren, andersartigen und dichteren Umgebung „bloßstehen“. Anders ausgedrückt „unbedeckt“ sein. Es tritt damit an ihn nicht nur das Bedürfnis, sondern die unbedingte Notwendigkeit heran, sich mit der Wesens- und Stoffart seiner Umgebung schützend zu bedecken, eine Art Mantel umzulegen, die Wesenshülle, den feinstofflichen und zuletzt dann auch den grobstofflichen Körper anzunehmen.
+Se zesílením touhy po uvědomění nastává samočinné vyhnání nebo vypuzení z prvotního stvoření, ráje, aby prostřednictvím bytostného vstoupil do hmotného. Jakmile duchovní semeno vystoupí z oblasti duchovně - bytostného, tak bylo by jako takové v nižším, jinorodém a hutnějším prostředí „nahé“. Jinak řečeno, bylo by „nezakryté“. Nastává tím pro ně nejen potřeba, nýbrž i nezbytná nutnost zakrýt se ochranně podstatou a hmotou svého okolí, vzít na sebe plášť druhu, bytostnou schránu, jemnohmotné a nakonec pak také přijmout i hrubohmotné tělo.
-Erst mit der Annahme des grobstofflichen Mantels oder Körpers erwacht dann der unbedingte Geschlechtstrieb, und damit auch die körperliche Scham.
+Teprve s přijetím hrubohmotného pláště nebo těla probouzí se pak nezbytný pohlavní pud, a tím také tělesný stud.
-Je größer nun diese Scham ist, desto //edler// ist der Trieb, und desto höher steht auch der geistige Mensch. Die mehr oder weniger ausgeprägte körperliche Scham des Erdenmenschen ist der unmittelbare //Maßstab für seinen inneren geistigen Wert!// Dieser Maßstab ist untrüglich und jedem Menschen leicht erkennbar. Mit Erdrosselung oder Wegräumung des äußeren Schamgefühles wird auch gleichzeitig stets das viel feinere und ganz anders geartete seelische Schamgefühl erstickt und damit der innere Mensch wertlos gemacht.
+Čím větší je tento stud, tím //ušlechtilejší// je pud, a tím výše stojí také duchovní člověk. Více nebo méně výrazný tělesný stud pozemského člověka je okamžitým //měřítkem pro jeho vnitřní duchovní hodnotu!// Toto měřítko je neklamné a každému člověku snadno poznatelné. Se zadušením nebo odstraněním vnějšího pocitu studu je také současně vždy zadušen mnohem jemnější a zcela jinak uzpůsobený pocit duševního studu a tím se stává vnitřní člověk bezcenný.
-Ein untrügliches Zeichen tiefen Sturzes und sicheren Verfalles ist es, wenn die Menschheit beginnt, unter der Lüge des Fortschrittes sich über das in jeder Beziehung fördernde Kleinod des Schamgefühls „erheben“ zu wollen! Sei es nun unter dem Deckmantel des Sportes, der Gesundheitspflege, der Mode, der Kindererziehung, oder unter vielen anderen dazu willkommenen Vorwänden. Der Niedergang und Sturz ist dann nicht aufzuhalten, und nur ein Schrecken größter Art kann einzelne davon noch zur Besinnung bringen, von allen, die sich gedankenlos auf diesen Weg ziehen ließen.
+Je to neklamným znamením hlubokého pádu a jednoznačného úpadku, když se lidstvo začne chtít za předstírání pokroku „povznést“ nad klenot pocitu studu, přínosného v každém směru! Ať již to je pod pláštíkem sportu, zdravotnické péče, módy, výchovy dětí nebo za mnohých jiných k tomu vítaných výmluv. Záhuba a zřícení se jsou pak nezadržitelné, a jen hrůza největšího druhu může přinést uvědomění si toho ještě jednotlivcům, ze všech těch, kteří se nechali na tuto cestu bezmyšlenkovitě zatáhnout.
-Von dem Augenblicke des natürlichen Ausgestoßenwerdens an ergeben sich auch mit dem Laufe eines derartigen Geistkeimes durch das Wesenhafte und die Stofflichkeiten der weiteren Schöpfung nicht nur eine, sondern immer mehr und mehr dringende Notwendigkeiten eines Seins in diesen niederen Schöpfungskreisen zu deren Weiterentwicklung und Hebung, die wiederum rückwirkend stärkend und festigend auf diesen Keim zu dessen eigener Entwicklung zum Sichbewußtwerden nicht nur beitragen, sondern es überhaupt erst ermöglichen.
+Od okamžiku, kdy nastalo přirozené vypuzení, vychází najevo také s putováním takovéhoto duchovního zárodku skrze bytostné a hmotné dalšího stvoření nejen jedna, nýbrž vždy stále více naléhavých potřeb bytí v těchto nižších kruzích stvoření k jejich dalšímu vývoji a povznesení, které nejen zpětně posilují a utvrzují tento zárodek v jeho vlastním vývoji k sebeuvědomění, nýbrž to teprve vůbec umožňují.
-Es ist ein gewaltiges Schaffen und Weben, tausendfältig ineinander verwirkt, aber trotz aller lebendigen Selbsttätigkeit so zwingend logisch ineinandergreifend mit seinen Wechselwirkungen, daß ein einziger Lauf eines derartigen Geistkeimes bis zu seiner Vollendung wie der Teil eines farbenprächtigen Teppichs erscheint, der von zielbewußter Künstlerhand geformt wurde, entweder im aufsteigenden Sichbewußtwerden, oder abwärtsführend in der zum Schutze der anderen folgenden Zersetzung.
+Je to mocné tvoření a tkaní, tisíceronásobně do sebe vpletené, avšak navzdory veškeré živé samočinnosti nutně logicky do sebe zapadá ve svém vzájemném působení tak, že jedna jediná pouť takovéhoto duchovního zárodku až k jejímu dokončení se jeví jako část nádherně zbarveného koberce, který byl vytvořen cílevědomou rukou umělce, buď ve vzestupném sebeuvědomění, nebo vedoucí dolů do následného rozkladu k ochraně druhých.
-Es liegen so viel still und sicher arbeitende Gesetze in dem Wunderwerk der Schöpfung, daß man über jeden der tausenderlei Vorgänge in dem Sein der Menschen eine Abhandlung bringen könnte, die aber immer nur wieder auf den einen großen Grundzug zurücklaufen würde: auf die //Vollkommenheit des Schöpfers als Ausgangspunkt,// dessen //Wille// lebendig schaffender //Geist// ist. Der Heilige Geist! //Alles Geistige// aber ist dessen //Werk!//
+V zázračném díle stvoření spočívá tak mnoho tiše a jistě pracujících zákonů, že by se o každém z tisícerých dějů v bytí člověka mohlo podat celé pojednání, avšak které by se jen vždy opět zpětně sbíhaly v jeden velký základní rys: //K dokonalosti Stvořitele jakožto východiska,// Jehož //vůle// je živoucí tvůrčí //Duch.// Duch Svatý! //Všechno duchovní// je však Jeho //dílem!//
-Da der Mensch aus diesem geistig-wesenhaften Werk stammt, so trägt er in sich ein Teilchen dieses Geistes, das zwar die freie Entschlußkraft und damit die Verantwortung mit sich bringt, aber doch nicht gleichbedeutend mit dem Göttlichen selbst ist, wie es oft irrig angenommen und erklärt wird.
+Protože člověk pochází z tohoto duchovně bytostného díla, tak nese v sobě částečku tohoto Ducha, která sice s sebou přináší sílu svobodného rozhodnutí a tím odpovědnost, avšak přece není totožná se samotným Božstvím, jak se to často falešně předpokládá a prohlašuje.
-Alle Auswirkung des als Naturgesetze so helfend und fördernd arbeitenden göttlichen Willens in der Schöpfung muß sich dann wissend Überschauenden zu einem herrlich abgestimmten Jubelgesange formen. Zu einem einzigen in Millionen Kanälen diesem Ausgangspunkt zuströmenden Dank- und Frohgefühle.
+Veškeré působení, jímž jakožto přírodní zákon tak pomocně a podporujícně pracuje Boží vůle ve stvoření, se pak musí tomu, kdo vědomě přehlíží celek, zformovat v jediný nádherně sladěný jásavý zpěv. V jeden jediný cit díku a radosti přitékající v milionech průplavů k tomuto východisku.
-Der sich ewig wiederholende Werdegang in der Schöpfung, die die jeweilige Ausstoßung des Geisteskeimes aus dem Paradiese bei einer gewissen Reife mit sich bringt, zeigt sich auch irdischen Augen sichtbar in allen Dingen des Erdengeschehens, da überall das Abbild des gleichen Geschehens ist.
+Věčně se ve stvoření opakující vývoj, který s sebou přináší příslušné vypuzení duchovního zárodku z ráje při určité zralosti, jeví se také viditelně pozemskému zraku ve všech věcech pozemských událostí, protože všude se zrcadlí stejné dění.
-Man kann diese im natürlichen Werden sich entwickelnde Ausstoßung auch den Vorgang einer selbsttätigen Ablösung nennen. Genau wie ein reifer Apfel oder jede reife Frucht vom Baume fällt, um unter dem schöpferischen Willen sich zersetzend den Samen frei zu geben, //der dann erst// durch die damit unmittelbar auf ihn einströmenden äußeren Einflüsse die Hülle //sprengt,// um zum Keim und zur zarten Pflanze zu werden. Diese wiederum erwacht nur unter Regen, Stürmen und Sonnenschein zum Widerstand, kann auch nur so zum Baum erstarken. Damit ist die Ausstoßung der reifen Geistkeime aus dem Paradiese eine notwendige Folge der Entwicklung, wie auch die wesenhafte, stoffliche und zuletzt irdische Schöpfung in den Grundzügen nur eine Folgerung der geistig-wesenhaften Schöpfung ist, wobei sich zwar die Grundzüge der eigentlichen Schöpfung stets wiederholen, aber immer mit dem notwendigen Unterschiede, daß sich die Auswirkung verschieden je nach der Wesens- und Stoffart zeigt. Auch in dem Grobstofflich-Irdischen erfolgt bei dem Durchlaufen alles Geistig-Wesenhaften wieder die Ausstoßung der Seele, sobald die Zeit der Reife dafür kommt. Das ist irdischer Tod, der die selbsttätige Ausstoßung oder Abstoßung aus dem Grobstofflichen und damit die Geburt hinüber in das Feinstoffliche bedeutet. Auch hierbei fallen wie von einem Baume Früchte ab. Bei ruhigem Wetter nur die reifen, bei Stürmen und Unwetter aber auch unreife. Reife Früchte sind die, deren Hinübergang mit gereiftem inneren Samen zu feinstofflichem Jenseits zu rechter Stunde erfolgt. Diese sind geistig „fertig“ für das Jenseits, schlagen deshalb schnell Wurzeln und vermögen sicher emporzuwachsen.
+Toto v přirozeném vzniku se vyvíjející vypuzení lze také nazvat dějem samočinného odloučení. Přesně jako když zralé jablko nebo jakýkoliv zralý plod padá ze stromu, aby se pod tvůrčí vůlí rozpadem uvolnilo semeno, které //teprve pak// vnějšími vlivy, které na ně bezprostředně působí, //roztrhne// obal, aby se stalo zárodkem a něžnou rostlinou. A stane se odolnou opět jen za deště, větru a svitu slunce a může také jen takto zesílit ve strom. Tím je vypuzení zralého duchovního zárodku z ráje nutným následkem vývoje, stejně jako je také bytostné, hmotné a nakonec pozemské stvoření v základních rysech jen následkem stvoření duchovně - bytostného, přičemž se sice základní rysy vlastního stvoření neustále opakují, avšak vždy s nutnými rozdíly tak, že se působení jeví odlišně podle bytostného a hmotného druhu. Také v hrubohmotně pozemském následuje po průchodu všeho duchovně - bytostného opět vypuzení duše, jakmile k tomu nadejde čas zralosti. To je pozemská smrt, která znamená samočinné vypuzení nebo odloučení od hrubohmotného a tím zrození do jemnohmotného. Také při tom jako by padalo ovoce ze stromu. Při klidném počasí jen zralé, avšak při vichru a bouřích i nezralé. Zralým ovocem jsou ti, jejichž přechod děje se s dozrálým vnitřním semenem pro jemnohmotný onen svět v pravou hodinu. Tito jsou duchovně „připraveni“ pro onen svět, a proto tam zapustí rychle kořeny a mohou bezpečně růst vzhůru.
-Unreife Früchte aber sind die, deren Abfallen oder Tod mit der damit verbundenen Zersetzung des bis dahin schützenden grobstofflichen Körpers den jenseitigen //noch unreifen// Samen bloßlegt, und somit verfrüht allen Einflüssen preisgibt, wodurch dieser entweder verkümmern muß oder zum Nachreifen gezwungen ist, bevor er in dem jenseitigen Boden (Verhältnisse) einwurzeln (sich einleben) und damit emporwachsen kann.
+Nezralým ovocem jsou však ti, jejichž odpadnutí nebo smrt se spojeným s tím rozkladem doposud chránícího hrubohmotného těla odkryje semeno //ještě nedozrálé// pro onen svět, a tudíž předčasně všem vlivům vydané napospas, čímž musí buď nutně zakrnět, nebo je nuceno dozrávat, než v půdě onoho světa (poměrech) zakoření (sžije se) a tím může vyrůstat.
-So geht es immer weiter. Von Entwicklungsstufe zu Entwicklungsstufe, wenn dazwischen nicht Fäulnis eintritt, die nicht genügend gereiften Samen zersetzt, der damit als solcher verlorengeht, mit ihm natürlich auch das in ihm ruhende lebendige Wachstum zu einem selbsttätigen, fruchtbringenden Baume, der mitwirkend die Entwicklung fortsetzen kann.
+Tak jde to vždy dál. Z jednoho vývojového stupně ke stupni dalšímu, pokud mezi tím nenastane hnilobný proces, který nedostatečně zralé semeno rozloží, čímž jako takové zanikne a s ním přirozeně také v něm spočívající živoucí vzrůst v samostatný plodný strom, který může dál spolupůsobit v dalším vývoji.
-Der Mensch, der aufmerksam um sich schaut, kann in seiner nächsten Umgebung vielfach das Grundbild alles Geschehens in der Schöpfung genau beobachten, da sich in dem Kleinsten immer auch das Größte widerspiegelt. — — —
+Člověk, který se pozorně dívá kolem sebe, může ve svém nejbližším okolí často přesně pozorovat základní obraz veškerého dění ve stvoření, protože se v nejmenším zrcadlí vždy také to největší.
-Als nächstes nun diesem geistig-wesenhaften Paradiese abwärts folgend ist das Reich alles //Wesenhaften.// Das Wesenhafte selbst zergliedert sich wieder in zwei Teile. Als erstes ist das //Bewußt-Wesenhafte.// Dieses stellt sich zusammen aus den Elementar- und Naturwesen, zu denen die Elfen, Gnomen, Nixen usw. gehören. Diese Elementar- und Naturwesen waren die notwendige Vorbereitung zur Weiterentwicklung auf dem Wege zur Erschaffung der Stofflichkeit; denn nur in Verbindung mit Wesenhaftem konnte das Stoffliche hervorgehen.
+Jako nejbližší tomuto duchovně - bytostnému ráji následuje směrem dolů říše všeho //bytostného.// Samotné bytostné dělí se opět na dvě části. Jako první je //vědomě - bytostné.// Toto sestává z elementárních a přírodních bytostí, k nimž patří elfové, gnomové, rusalky atd. Tyto elementární a přírodní bytosti byly nutnou přípravou k dalšímu vývoji na cestě k vytvoření hmotnosti; neboť hmotnost mohla vzniknout jen ve spojení s bytostným.
-Die Elementar- und Naturwesen mußten in der entstehenden Stofflichkeit schaffend mitwirken, wie es auch heute noch geschieht.
+Elementární a přírodní bytosti musely tvořivě spolupůsobit ve vznikající hmotnosti, jak se to děje ještě i dnes.
-Als Zweites in dem Reiche des Wesenhaften ist das //Unbewußt-Wesenhafte.// Aus diesem Unbewußt-Wesenhaften kommt das Leben der Tierseele ((Vortrag: [[de:gralsbotschaft:1931:der_unterschied_im_ursprung_zwischen_mensch_und_tier]])). Es ist hierbei auf den Unterschied zu achten zwischen dem Reiche des Geistig-Wesenhaften und dem Reiche des Wesenhaften. Lediglich alles //Geistige// trägt von Urbeginn an freie Entschlußkraft in sich, die als Folge auch Verantwortung bringt. Nicht so bei dem tiefer stehenden Wesenhaften.
+Jako druhé v říši bytostného je //nevědomě - bytostné.// Z tohoto nevědomě - bytostného pochází život zvířecí duše ((Přednáška: [[rozdil_v_puvodu_mezi_clovekem_a_zviretem]])). Zde je třeba dbát na rozdíl mezi říší duchovně - bytostného a říší bytostného. Pouze všechno //duchovní// v sobě nese od prvopočátku svobodné rozhodnutí, které jako následek přináší také odpovědnost. Avšak u níže stojícího bytostného tomu tak není.
-Weitere Folge der Entwicklung war dann die Entstehung der Stofflichkeit. Diese zerfällt in das //Feinstoffliche,// das aus vielen Abteilungen besteht, und in das //Grobstoffliche,// das mit dem feinsten Nebel beginnend dem irdischen Auge sichtbar ist! An ein Paradies aber auf der Erde als äußersten Ausläufer des Grobstofflichen ist nicht zu denken. Es //soll// einmal auf Erden ein //Abglanz// kommen des wirklichen Paradieses, unter der Hand des Menschensohnes, in dem Beginn des tausendjährigen Reiches, wie auch dabei gleichzeitig ein irdisches Abbild der Gralsburg erstehen wird, deren Urbild auf höchster Höhe des wirklichen Paradieses steht, als bisher einzig wahrer Tempel Gottes.
+Dalším následkem vývoje byl pak vznik hmotnosti. Tato se dělí na //jemnohmotnost,// která sestává z mnoha oddílů, a na //hrubohmotnost,// která začíná nejjemnější mlhovinou a je pozemskému zraku viditelná! Avšak na ráj na zemi jakožto nejzazším výběžku hrubohmotnosti nelze ani pomyslet. Jednou //má// na zemi nastat //odlesk// skutečného ráje, pod vládou Syna Člověka, na počátku říše tisíce let, jako při tom má také současně vzniknout pozemský obraz hradu Grálu, jehož vzor stojí na nejvyšším vrcholu skutečného ráje, jako doposud jediný opravdový chrám Boží.